Čl. I

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb. a č. 558/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:

1.	V § 11 odst. 1 písm. ch) se slova „Česká a Slovenská Federativní Republika“ nahrazují slovy „Česká republika“.
2.	§ 12 odst. 2 a 3 zní: „(2) Policejními orgány se rozumějí orgány Policie České republiky. (3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen „nejvyšší soud“).“.
3.	V § 12 odst. 4 se vypouštějí slova „a městský soud v Bratislavě“.
4.	V § 12 odst. 5 se vypouštějí slova „a městský prokurátor v Bratislavě“.
5.	V § 12 se vypouštějí odstavce 11 a 12, dosavadní odstavec 13 se označuje jako odstavec 11 a z jeho textu se vypouští slovo „federální“.
6.	§ 13 včetně nadpisu zní: „§ 13 Výkon trestního soudnictví Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vojenské obvodové soudy, vyšší vojenské soudy, vrchní soudy a nejvyšší soud.“.
7.	V § 18 odst. 2 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“․
8.	V § 25 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
9.	V § 31 odst. 2 se slova „Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „nejvyššího soudu“.
10.	V § 35 odst. 1 se slova „před soudem“ nahrazují slovy „před krajským soudem jako soudem prvního stupně“.
11.	§ 47 odst. 2 zní: „(2) Části majetku určené k zajištění nároku se v usnesení o zajištění popíší a obviněnému se zakáže s nimi nakládat. Movité věci se zpravidla uloží do úschovy soudu. Jde-li o nemovitost, doručí se usnesení o zajištění příslušnému katastrálnímu úřadu. U pohledávek se přikáže dlužníku, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu.“.
12.	§ 53 odst. 2 zní: „(2) Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu.“.
13.	V § 55 odst. 3 věta první před středníkem zní: „V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce“.
14.	V § 60 odst. 4 písm. d) se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovem „ředitele“.
15.	V § 66 odst. 2 větě druhé se slovo „náčelníku“ nahrazuje slovem „řediteli“ a ve větě třetí se slova „velitel nebo náčelník“ nahrazují slovy „velitel, náčelník nebo ředitel“.
16.	V § 71 odst. 5 se v první větě vypouští slovo „republiky“, vypouští věta druhá a připojuje se nová věta, která zní: „Do lhůty podle odstavce 3 se nezapočítává doba, po kterou ve věci konal řízení nejvyšší soud.“.
17.	V § 80 odst. 1 větě třetí se slova „státního notářství“ nahrazují slovem „soudu“.
18.	V § 80 odst. 2 větě první se slova „státního notářství“ nahrazují slovem „soudu“.
19.	V § 146 odst. 2 písm. c) část věty před středníkem zní: „předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu vojenského obvodového soudu nadřízenému vyššímu vojenskému soudu a předseda senátu krajského nebo vyššího vojenského soudu nadřízenému vrchnímu soudu“.
20.	§ 152 odst. 2 zní: „(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby a způsob úhrady těchto nákladů stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem.“.
21.	V § 152 odst. 3 se slova „ministr spravedlnosti vyhláškou“ nahrazují slovy „obecně závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti“.
22.	V § 153 odst. 1 se slova „ministr spravedlnosti vyhláškou“ nahrazují slovy „ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem“.
23.	§ 161 odst. 4 zní: „(4) Vyšetřování konají vyšetřovatelé prokuratury a vyšetřovatelé policejních orgánů. Příslušnost vyšetřovatelů stanoví generální prokurátor spolu s ministrem vnitra. Přitom mohou určit příslušnost vyšetřovatelů i pro činy, o kterých se jinak koná vyhledávání.“.
24.	V § 168 odst. 3 písm. a) se slovo „náčelníci“ nahrazuje slovem „ředitelé“.
25.	§ 224 odst. 5 zní: „(5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem; v tomto případě předloží věc Ústavnímu soudu.“.
26.	§ 252 včetně nadpisu zní: „§ 252 Odvolací soud O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje nadřízený vyšší vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo vyššího vojenského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud.“.
27.	V § 266 odst. 1 větě první se slova „u nejvyššího soudu“ nahrazují slovy „podle povahy věci u vrchního soudu nebo nejvyššího soudu“.
28.	V § 266 odst. 6 větě první se slova „nejvyšší soud“ nahrazují slovy „soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona“ a ve větě druhé se slovo „nejvyššího“ nahrazuje slovem „tohoto“.
29.	§ 266a zní: „§ 266a (1) Jestliže stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí okresního soudu, krajského soudu, vojenského obvodového soudu nebo vyššího vojenského soudu, prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, rozhoduje o ní vrchní soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který napadené rozhodnutí vydal. Jestliže stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí vrchního soudu, rozhoduje o ní nejvyšší soud. (2) Pokud se v dalších ustanoveních této hlavy mluví o nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci též vrchní soud.“.
30.	V § 324 odst. 1 se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovem „ředitele“.
31.	V § 331 odst. 1 větě první a odstavci 2 větě druhé se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovem „ředitele“.
32.	V § 379 odst. 1 větě druhé se slova „československého občana“ nahrazují slovy „občana České republiky“.
33.	§ 383a včetně nadpisu zní: „§ 383a Převzetí trestní věci z ciziny O návrhu příslušného orgánu cizího státu, aby trestní stíhání občana České republiky, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin, převzaly příslušné orgány České republiky, rozhoduje Generální prokuratura České republiky, která v případě kladného rozhodnutí o návrhu dá bezodkladně podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu stíhání podle ustanovení tohoto zákona.“.
34.	V § 383b se slova „na území České a Slovenské Federativní Republiky, může Generální prokuratura České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „na území České republiky, může generální prokuratura“.
35.	V § 383c větě první se slova „Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „nejvyšší soud“.
36.	§ 384a zní: „§ 384a Má-li být podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, vykonán rozsudek cizozemského soudu v trestní věci, předloží ministerstvo spravedlnosti věc nejvyššímu soudu s návrhem, aby rozhodl o uznání rozhodnutí cizozemského soudu na území České republiky. Nejvyšší soud rozhodne o návrhu po slyšení generálního prokurátora rozsudkem.“.
37.	V § 391a odst. 1 se slova „Federální ministerstvo“ nahrazují slovem „Ministerstvo“.
38.	V § 391a odst. 2 se slova „Ministerstvo spravedlnosti České republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky se zmocňují“ nahrazují slovy „Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje“.
39.	§ 391b zní: „§ 391b Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s generální prokuraturou, ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem obrany upravilo obecně závazným právním předpisem postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě zajištěného majetku.“.

Čl. II

Přechodná ustanovení

1.	K řízení ve věcech, v nichž byla podle dosavadních předpisů založena příslušnost Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, s výjimkou řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, je příslušný nejvyšší soud, pokud ve věci v prvním stupni rozhodoval orgán činný v trestním řízení se sídlem na území České republiky.
2.	Došel-li Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky návrh na uznání rozhodnutí cizozemského soudu a ke dni účinnosti tohoto zákona o něm nebylo rozhodnuto, je k dalšímu řízení příslušný nejvyšší soud, týká-li se rozhodnutí osoby, která má trvalé bydliště na území České republiky.
3.	K řízení o stížnosti pro porušení zákona ve věcech, v nichž rozhodl bývalý Státní soud nebo bývalý Nejvyšší soud jako soud prvního stupně, je příslušný nejvyšší soud, pokud by podle nyní platných předpisů byl ve věci příslušný konat řízení v prvním stupni soud se sídlem na území České republiky.
4.	K řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, o nichž ke dni účinnosti tohoto zákona Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky nerozhodl, je příslušný vrchní soud, v jehož obvodu má vyšší vojenský soud sídlo.
5.	V řízení o odnětí věci soudu se sídlem v České republice a jeho přikázání soudu ve Slovenské republice a naopak se od účinnosti tohoto zákona nepokračuje.
6.	Rozhodnutí soudů bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, pokud měly sídlo na území České republiky, jsou vykonatelná za stejných podmínek, jako rozhodnutí soudů České republiky.
7.	Jestliže bylo před účinností tohoto zákona započato na území České republiky s výkonem rozhodnutí soudu Slovenské republiky nebo soudu bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, který měl sídlo na území Slovenské republiky, pokračuje se v něm, jako by se jednalo o rozhodnutí soudu České republiky, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak.