1 Zhodnocení platného právního stavu

Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

1.1 Podpora nízkoemisní mobility v zákoně o daních z příjmů

Stávající právní úprava zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) nerozlišuje v souvislosti s bezplatným poskytováním služebních motorových vozidel zaměstnavatelem zaměstnanci pro soukromé i služební účely, zda se jedná o motorová vozidla nízkoemisního charakteru či nikoli a stanoví pro všechna motorová vozidla stejný režim.

Podle současného znění právní úpravy zákona o daních z příjmů obsažené v § 6 odst. 6 tohoto zákona se při bezplatném poskytnutí služebního vozidla zaměstnavatele zaměstnanci, ke služebním i k soukromým účelům, určí výše příjmu ze závislé činnosti zaměstnance procentuální částkou ze vstupní ceny vozidla, popř. z nejvyšší vstupní ceny, má-li zaměstnanec v kalendářním měsíci poskytnuto více motorových vozidel po sobě, či z úhrnu vstupních cen vozidel, má-li jich zaměstnanec poskytnuto současně více v kalendářním měsíci. Procentuální sazba je v současné době nastavena pro všechny typy motorových vozidel ve stejné výši, což znamená, že se uplatní stejná sazba ve výši 1 % ze vstupní ceny, jak pro motorová vozidla využívající jako pohonnou hmotu motorovou naftu či motorový benzin, tak pro nízkoemisní motorová vozidla, využívající jako pohonnou hmotu elektřinu (popř. její kombinaci s jinou pohonnou hmotou), nebo zemní plyny.

S podporou nízkoemisní mobility dále souvisí délka období, po které je nutné odpisovat příslušenství nezbytné pro rozvoj elektromobily, tzn. stroje nebo zařízení sloužící k dobíjení vozidla, které má elektrický pohon nebo pohon kombinující spalovací motor a elektromotor. Tato zařízení, jedná-li se o samostatné movité věci, jsou v současné době zařazena v odpisové skupině č. 3, pro kterou je stanovena minimální doba odpisování 10 let.

1.2 K novele zákona o dani silniční

Daň silniční je upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani silniční“). Zákon o dani silniční mimo jiné zapracovává pravidla obsažená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES, ze dne 17. června 1999, o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, ve znění pozdějších novelizací (dále jen „směrnice Euroviněta“, blíže viz část 5). V rámci daně silniční se uplatňuje řada motivačních opatření přispívajících k obnově vozového parku či k pořizování vozidel, jejichž provozování je šetrnější k životnímu prostředí. Tato daň je jedním ze zdrojů příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury.

1.2.1 Konstrukční prvky daně silniční

1.1. Subjekt daně

Obecně platí, že poplatníkem daně silniční je ten, kdo je zapsán v technickém průkazu vozidla jako provozovatel vozidla. Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba, srov. § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“).

V případě, že osoba, která je zapsána v technickém průkazu jako provozovatel, zemřela, zanikla nebo byla zrušena, je poplatníkem této daně ten, kdo vozidlo užívá.

Poplatníkem daně je rovněž zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, a to za podmínky, že daňová povinnost nevznikla již samotnému provozovateli vozidla.

V případě osob se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které provozují vozidla podléhající zdanění v České republice, je poplatníkem daně silniční organizační složka těchto osob. Pro účely daně silniční se za organizační složku osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí považuje také stálá provozovna podle právních předpisů upravujících daně z příjmů. Poplatníkem daně silniční je i osoba, která používá vozidlo registrované a určené jako mobilizační rezerva nebo pohotovostní zásoba.

Je-li u téhož vozidla poplatníků více, platí daň společně a nerozdílně.

1.2. Předmět daně

Předmětem daně silniční jsou motorová vozidla a jejich přípojná vozidla (dále jen „vozidla“) za předpokladu, že jsou v České republice registrovaná, provozovaná a používaná poplatníkem daně z příjmů právnických osob (s výjimkou používání k činnosti veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů), nebo používaná poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti ve smyslu § 7 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Jde o tři kumulativně stanovené podmínky, které v případě, že vozidlo podléhá zdanění daní silniční, musí být splněny současně. Při absenci splnění kterékoliv z nich tak není zcela naplněn předmět daně silniční a takové vozidlo pak dani silniční v České republice nepodléhá.

Výjimku tvoří nákladní automobily s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrované v České republice a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrovaná v České republice, která jsou vždy předmětem daně.

V případě veřejně prospěšných poplatníků daně z příjmů právnických osob se vychází z jejich vymezení podle § 17a zákona o daních z příjmů s tím, že toto vymezení je rozšířeno o Českou televizi, Český rozhlas, Českou tiskovou kancelář a zdravotní pojišťovnu. Tito poplatníci podléhají zdanění daní silniční vozidla za předpokladu naplnění třech kumulativních podmínek, tj. že se jedná o vozidlo registrované v České republice, provozované v České republice a veřejně prospěšný poplatník předmětné vozidlo používá k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 18a zákona o daních z příjmů.

Vozidla vyřazená z provozu dani silniční nepodléhají.

Zákon o dani silniční rovněž stanoví i negativní výčet, tj. výslovně některá vozidla vyjímá ze zdanění. Předmětem daně tedy nejsou

1.3. Osvobození od daně

Zákon o dani silniční stanoví taxativní výčet vozidel, která jsou za předpokladu naplnění všech zákonných podmínek od silniční daně osvobozena. Zákonná úprava kombinuje různé předpoklady pro uplatnění osvobození, např. osobu provozovatele vozidla, účel užívání vozidla, či specifické vybavení vozidla aj.

Obecně platí, že nárok na osvobození od daně silniční lze uplatnit pouze za celý kalendářní měsíc, resp. kalendářní měsíce, v jejichž celém průběhu byly všechny zákonem stanovené podmínky pro uplatnění osvobození splněny. V případě, že podmínky pro uplatnění nároku na osvobození dané vozidlo splňuje pouze po část kalendářního měsíce, nelze nárok na osvobození od daně uplatnit.

Od daně silniční jsou osvobozeny například

1.4. Základ daně

Základem daně silniční je u

Pro určení základu daně jsou vždy rozhodující údaje zapsané v technickém průkazu vozidla.

1.5. Sazba daně

Koncepce základní sazby daně silniční je založena na roční sazbě daně. Jedinou výjimkou je ve specifickém případě možnost využití denní sazby daně.

V případě osobních automobilů se sazba daně pohybuje v rozmezí 1 200 až 4 200 Kč․ V případě ostatních vozidel se sazba daně pohybuje v závislosti na základu daně od 1 800 Kč (u vozidel s jednou nápravou s největší povolenou hmotností do 1 tuny) až do 37 800 Kč (u vozidel s třemi nápravami s největší povolenou hmotností nad 36 tun).

Roční sazba daně se určuje podle údajů uvedených v technickém průkazu vozidla.

U vozidel používaných pro činnosti výrobní povahy v rostlinné výrobě, je-li poplatníkem daně osoba provozující zemědělskou výrobu, se roční sazba daně snižuje o 25 %. Toto snížení nelze uplatnit u osobních automobilů.

V souvislosti s datem registrace vozidla (bez ohledu na druh či kategorii vozidla) se roční sazba daně může snížit o 48 %, 40 %, či 25 %. Příslušná výše snížení se odvíjí od stáří vozidla, resp. data první registrace vozidla a platí vždy po dobu 36 kalendářních měsíců. Nárok na příslušné snížení sazby daně vzniká počínaje kalendářním měsícem prvé registrace vozidla a končí u téhož vozidla nejpozději po 108 kalendářních měsících. Při změně provozovatele vozidla s nárokem na snížení sazby daně lze u nového provozovatele uplatnit příslušné snížení sazby daně nejdříve v kalendářním měsíci zápisu změny provozovatele v technickém průkazu. Snížení roční sazby daně se uplatňuje u každého vozidla samostatně podle údajů uvedených v technických průkazech vozidel.

Bez ohledu na datum první registrace vozidla se snižuje roční sazba daně o 100 % u nákladních automobilů a přípojných vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny a méně než 12 tun, a o 48 % u uvedených vozidel s největší povolenou hmotností 12 a více tun, pokud

U vozidel poprvé registrovaných v České republice nebo v zahraničí do 31. prosince 1989 se roční sazba daně zvyšuje o 25 %.

Pro některé případy zákon o dani silniční stanoví zákaz kombinovat nároky na snížení, resp. zvýšení roční sazby daně.

Denní sazbu lze využít v případech, kdy je poplatníkem daně zaměstnavatel, který vyplácí zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla cestovní náhrady. Denní sazba daně činí 25 Kč. Postup při placení záloh (denní sazbou nebo poměrnou částí roční daňové sazby) nelze u téhož osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla v průběhu zdaňovacího období měnit. Zvolený postup při placení záloh lze změnit při výpočtu daně v daňovém přiznání, přitom nelze kombinovat u téhož osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla roční a denní sazbu.

1.6. Sleva na dani

Zákon o dani silniční stanoví podmínky a pravidla pro poskytnutí slevy na dani silniční u vozidel, která jsou používána v tzv. kombinované dopravě. Principem kombinované dopravy je uskutečňovat dopravu v určité přepravní jednotce nebo silničním vozidle. Jako přepravní jednotku zákon o dani silniční uvádí velký kontejner, výměnnou nástavbu či odvalovací kontejner. V tomto ohledu zákon o dani silniční připouští vedle přepravní jednotky použití také nákladního automobilu, přívěsu, návěsu s tahačem nebo návěsu bez tahače. Dalším významným předpokladem je skutečnost, že při překládce nákladu, kdy dochází ke změně používaného druhu dopravy, se manipuluje pouze s přepravní jednotkou či s vozidlem, v němž je náklad uložen. K přímé manipulaci se zbožím zde nesmí docházet. Pro kombinovanou dopravu charakteristicky platí, že v případě překládky dopravovaného nákladu se překládá pouze nákladová jednotka kombinované dopravy, nikoliv samotné zboží.

Kromě výše zmíněných podmínek zákon o dani silniční stanoví i další podmínky, jež je třeba splnit, např. naplnění minimální vzdálenosti, při které je doprava uskutečněna po železnici či vnitrozemské vodní cestě.

Vlastní výše poskytované slevy na dani u vozidel používaných v kombinované dopravě se odvíjí od příslušného počtu uskutečněných jízd v kombinované dopravě v příslušném zdaňovacím období. Výše slevy může poté činit 90 %, 75%, 50 % či 25 % daně. Slevu na dani silniční ve výši 100 % lze uplatnit u vozidel používaných výlučně k přepravě v počátečním nebo konečném úseku kombinované dopravy.

1.7. Výpočet daně

V případě, že daňová povinnost u vozidla trvá celé zdaňovací období, určí se daň silniční v závislosti na základu daně, popř. se upraví o příslušné snížení či zvýšení roční sazby.

U vozidel, u nichž daňová povinnost vznikne, nebo zanikne v průběhu zdaňovacího období, se daň vypočte jako součin jedné dvanáctiny roční sazby daně (popř. upravené o příslušné snížení či zvýšení roční sazby daně) a počtu kalendářních měsíců, ve kterém u vozidla trvala, vznikla nebo zanikla daňová povinnost ve zdaňovacím období.

V případech, kdy je poplatníkem daně zaměstnavatel, který zvolí denní sazbu daně, se daň silniční určí jako součin denní sazby daně a počtu příslušných dní.

1.8. Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok.

1.9. Rozpočtové určení daně

Výnos daně silniční je příjmem rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury.

1.2.2 Správa daně silniční

Správa daně silniční se řídí zákonem o dani silniční a podpůrně zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád).

Správcem daně silniční jsou orgány Finanční správy České republiky. Ty jsou tvořeny v prvním stupni finančními úřady.

Nový poplatník daně je povinen podat přihlášku k registraci k dani silniční ve lhůtě splatnosti nejbližší zálohy.

Zálohy silniční daně se standardně platí čtyřikrát ročně. Za každý kalendářní měsíc, ve kterém vznikla, trvala nebo zanikla daňová povinnost, se platí jedna dvanáctina roční sazby daně (příp. upravené o příslušné zvýšení nebo snížení roční sazby daně) za každý kalendářní měsíc, ve kterém vozidlo v rozhodném období podléhalo dani silniční. V odůvodněných případech může správce daně stanovit zálohy na daň silniční nižší, popř. povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období (§ 174 daňového řádu).

Zálohy se platí za čtvrtletí (resp. poslední dva kalendářní měsíce) předcházející kalendářnímu měsíci, na který připadá splatnost zálohy, a to:

Daňové přiznání k dani silniční se podává nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Daňové přiznání nemají povinnost podat ti poplatníci, kteří jsou provozovateli vozidla se sníženou sazbou o 100 %, avšak pouze za podmínky, že dani nepodléhají další vozidla těchto poplatníků.

Daň silniční je splatná v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání, přičemž částky zaplacené na zálohách na daň se započítávají na úhradu daně.

1.3 Ke zrušení povinného přimíchávání biopaliv

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), stanoví v § 19 až 20 povinnosti dodavatelům pohonných hmot, v § 21 dále s nimi spojená kritéria udržitelnosti biopaliv.

Podle § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší je v současné době dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty povinen zajistit minimální podíl biopaliv v pohonných hmotách za kalendářní rok, a to ve výši 6 % biosložky v motorové naftě a 4,1 % biosložky v motorovém benzinu. Povinnost může dodavatel plnit klasickými biopalivy, biopalivy vyrobenými z použitého kuchyňského oleje nebo pokročilými biopalivy (biopaliva z odpadů nebo nepotravinářské biomasy, např. řasy, sláma, čistírenské kaly atd.).

Podle § 19a odst. 1 zákona o ochraně ovzduší je dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty povinen zajistit minimální podíl biopaliv v pohonných hmotách za kalendářní čtvrtletí, a to ve výši 4,2 % biosložky v motorové naftě a 2,9 % biosložky v motorovém benzinu.

Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je podle § 19 odst. 8, resp. podle § 19b odst. 1 zákona o ochraně ovzduší povinen celním úřadům zasílat hlášení o splnění těchto povinností. V případě, že výše uvedené povinnosti nesplní, uloží mu celní úřad pokutu ve výši 40 Kč za litr nedodaného biopaliva.

Vedle této povinnosti je dále dodavatel pohonné hmoty podle § 20 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší povinen plnit stanovený cíl ve snížení emisí skleníkových plynů z pohonných hmot, a to o 6 % ve srovnání s referenční hodnotou pro fosilní pohonnou hmotu. Tento cíl může splnit klasickými biopalivy, biopalivy vyrobenými z použitého kuchyňského oleje nebo pokročilými biopalivy. Dále pak zkapalněným ropným plynem (LPG), respektive bioLPG, zemním plynem (CNG), respektive biometanem neboli bioCNG, elektřinou dodanou do silničních vozidel, recyklovanými palivy, obnovitelnými palivy nebiologického původu (obnovitelný vodík či syntetická paliva vyrobená z obnovitelného vodíku). Zákon umožňuje, aby dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty sám výše uvedená „alternativní“ paliva dodal (§ 20 odst. 2), nebo se sdružil s osobou, která tato „alternativní“ paliva dodala (§ 20a odst. 1). Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty může část emisního cíle splnit i tzv. snížením emisí z těžby ropy či zemního plynu. V případě, že výše uvedenou povinnost dodavatel nesplní, dopouští se přestupku, k jehož projednání je příslušný celní úřad. Ten může uložit pokutu, jejíž výše se vypočítá jako součin množství emisí CO₂, o které nebylo sníženo, a částky 10 Kč.

1.4 K odložení účinnosti povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje

Podle současného znění § 41 odst. 16 zákona o ochraně ovzduší je provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace povinen provozovat zdroj v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm. g) a příloze č. 11 zákona o ochraně ovzduší nejpozději do 10 let od nabytí účinnosti zákona. Jelikož zákon, jímž byla zavedena zmíněná povinnost, nabyl účinnosti dne 1. 9. 2012, je nutné předmětnou povinnost splnit nejpozději k 31. 8. 2022.

2 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů nezakládá navrhovaná právní úprava s ohledem na svůj věcný charakter žádné rozdíly.

2.1 Podpora nízkoemisní mobility v zákoně o daních z příjmů

Stávající právní úprava zákona o daních z příjmů nerozlišuje v souvislosti s bezplatným poskytnutím služebních motorových vozidel zaměstnanci pro soukromé i služební účely, zda se jedná o motorová vozidla nízkoemisního charakteru či nikoli. Stanoví pro všechna motorová vozidla stejný režim a nezohledňuje tak potřebu reagovat na aktuální situaci i dlouhodobé trendy vyžadující zvýšenou podporu nízkoemisní mobility, jejíž provozování přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů, je šetrnější k životnímu prostředí a nevyžaduje (případně redukuje potřebu) využívání pohonných hmot v podobě motorové nafty či motorového benzinu.

Navrhovanou úpravou zákona o daních z příjmů proto dochází ke stanovení odlišného režimu v případech souvisejících s poskytováním nízkoemisních motorových vozidel zaměstnavatelem zaměstnanci ke služebním i soukromým účelům, ve prospěch nízkoemisní mobility. Jednak při bezplatném poskytnutí motorového vozidla zaměstnavatele zaměstnanci k používání ke služebním i soukromým účelům, dochází ke snížení procentuální částky vstupní ceny z 1 % na 0,5 %, ze které se stanoví výše příjmu ze závislé činnosti, který zaměstnanci v souvislosti s tímto poskytnutím plyne v případě, že je poskytnuto nízkoemisní motorové vozidlo (např. elektromobil či vozidlo kombinující spalovací motor a elektromotor). Z důvodu, že se jedná o podporu nízkoemisní mobility, tak zde užívaný pojem nízkoemisní motorové vozidlo vychází z projednávaného zákona o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, který tento pojem definuje (jedná se o sněmovní tisk č. 160).

Dále dochází k přeřazení zařízení sloužících k dobíjení elektromobilů z odpisové skupiny č. 3 do odpisové skupiny č. 2, čímž se zkrátí minimální doba odpisování uvedených zařízení, jsou-li považována za samostatné movité věci, což umožní rychlejší uplatnění nákladů na pořízení těchto zařízení jako daňových výdajů. Navrhované zrychlení odpisování těchto zařízení je však pouze dočasným preferenčním režimem do doby, než bude v zákoně o daních z příjmů komplexně rekodifikována oblast daňového zacházení s majetkem, jejímž cílem je mimo jiné zjednodušení odpisování a snížení počtu odpisových skupin.

Přechodná ustanovení k daným opatřením řeší použitelnost těchto změn již pro zdaňovací období roku 2022 v případě příjmů ze závislé činnosti a pro majetek pořízený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v případě změny odpisové skupiny.

2.2 K novele zákona o dani silniční

Dochází k výrazné redukci daně silniční. Omezením této daně dojde ke zjednodušení a zpřehlednění daňového systému.

V současné situaci se společnost potýká s mimořádnou událostí, kterou je ruská agrese proti Ukrajině, která vyvolává řadu sekundárních dopadů na podnikatelské i nepodnikatelské subjekty, zejména výrazné zvýšení cen pohonných hmot. Subjektům působícím v dopravě tak vznikají zvýšené náklady na dopravu, které, pokud by nebyly nijak kompenzovány, by se pravděpodobně promítly do zvýšení cen služeb a zboží.

Změny v předmětu daně silniční a stanovení nových ročních sazeb pro vozidla představuje významnou úsporu zvýšených nákladů na dopravu. Předmětem daně jsou veškerá nákladní vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny, ale dani reálně podléhají pouze vozidla s nenulovou roční výší daně. Ta se uplatní u vozidel určitého počtu náprav až od určité stanovené tonáže celkové hmotnosti (např. u vozidel se dvěma nápravami až od 12 tun), lze předpokládat, že zde budou existovat poplatníci, kteří žádnou daň platit nebudou, a to zejména z toho důvodu, že jsou provozovateli vozidel s největší povolenou hmotností více než 3,5 tuny, ale méně než 12 tun. Většina podnikatelských subjektů, která využívá v podnikání osobní automobily, autobusy či nákladní automobily s nově navrhovanou nulovou sazbou daně, bude nově zproštěna povinnosti platit daň z těchto vozidel i povinnosti podávat daňové přiznání, a tedy i administrativních nákladů spjatých s touto daní.

2.3 Ke zrušení povinného přimíchávání biopaliv

Cílem předkládané novely zákona je odstranění povinnosti zajištění minimálního podílu biopaliv za kalendářní rok a za kalendářní čtvrtletí. Zachována bude pouze povinnost zajištění minimálního snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot. Ke splnění této povinnosti budou moci dodavatelé i nadále využívat přimíchávání biopaliv, nicméně již ne povinně. Budou tak více motivováni k využívání alternativních způsobů plnění emisního cíle, například prostřednictvím LPG/bioLPG, CNG/bioCNG, elektřiny, recyklovaných paliv, obnovitelných paliv nebiologického původu a také tzv. snížení emisí z těžby ropy či zemního plynu. Nicméně je nutno konstatovat, že v současné době je potenciál většiny alternativních způsobů plnění emisního cíle omezený a nelze tak v brzké době očekávat, že by z důvodu zrušení povinného přimíchávání biopaliv do pohonných hmot došlo k odklonu od plnění povinnosti snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot prostřednictvím přimíchávání biopaliv a nahrazení plněním povinnosti alternativními způsoby uvedenými výše. Výraznější snížení objemu přimíchávaných biopaliv lze reálně očekávat až s nástupem používání bioCNG, jakožto náhrady fosilního zemního plynu, k čemuž by mohlo dojít v krátkém časovém horizontu, protože již v současné době se některé bioplynové stanice dovybavují zařízením na čištění bioplynu na kvalitu zemního plynu (CNG). Naopak snížení podílu přimíchávaných biopaliv s nástupem používání vodíku z obnovitelných zdrojů energie či recyklovaných paliv lze očekávat až v delším časovém horizontu, protože technologie výroby těchto paliv jsou teprve ve fázi předkomerčního užívání.

2.4 K odložení účinnosti povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje

Odkladem povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje dojde k prodloužení termínu pro zákaz provozu spalovacích stacionárních zdrojů na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, které slouží jako zdroje tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a které nejsou navrženy rovněž pro přímé vytápění místa instalace a které neplní emisní požadavky uvedené v § 17 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně ovzduší, o dva roky pro provozovatele rodinných domů, bytových domů nebo staveb pro rodinnou rekreaci. Navrhuje se tedy, aby se odklad provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje vztahoval pouze na provozovatele, kteří užívají spalovací stacionární zdroje k vytápění stavebních objektů, které mohou být užívány k bydlení.

3 Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

3.1 Podpora nízkoemisní mobility v zákoně o daních z příjmů

Důvodem pro navrhovaná opatření na podporu nízkoemisní mobility v zákoně o daních z příjmů je aktuální situace a dlouhodobé trendy vyžadující zvýšenou podporu nízkoemisní mobility, jejíž provozování přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů, je šetrnější k životnímu prostředí a nevyžaduje (případně redukuje potřebu) využívání pohonných hmot v podobě motorové nafty či motorového benzinu. Navrhovaná opatření jsou zejména reakcí na související úpravu zákona o ochraně ovzduší navrhovanou tímto zákonem, kterou se zrušuje povinné přimíchávání biopaliv první generace. Tato úprava zákona o ochraně ovzduší poskytne dodavateli motorového benzinu nebo motorové nafty výrazně větší možnost výběru způsobu dosažení cíle 6% snížení emisí skleníkových plynů. Návrh tudíž nepreferuje některý ze způsobů možného splnění cíle snížení emise skleníkových plynů (prostřednictvím biopaliv) a podporuje tak myšlenku technologické neutrality ve způsobu splnění tohoto cíle.

Návrh v oblasti daní z příjmů je v souladu s tímto cílem, neboť odstraňuje některé potenciální překážky pro využívání alternativních způsobů dosažení cíle 6% snížení emisí skleníkových plynů. V současné době existují značné rozdíly v pořizovacích cenách mezi vozidly nízkoemisními (např. elektromobily, plug-in hybridy) a vozidly s konvenčním pohonem (naftovým nebo benzínovým), přičemž tyto rozdíly jsou u podnikatelských a zaměstnavatelských subjektů kompenzovány poskytováním různých forem dotací za účelem podpory nákupu vozidel šetrných k životnímu prostředí. Ambicí této státní podpory je též transformace vozového parku českých podnikatelů a zaměstnavatelů na nízkoemisní vozidla.

Současná právní úprava zaměstnaneckého benefitu v § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů v podobě bezplatného poskytnutí služebního vozidla zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely danému částečně brání, neboť v důsledku vyšší pořizovací ceny nízkoemisního vozidla způsobuje vyšší daňovou zátěž zaměstnance využívajícího nízkoesmisní vozidla pro služební i soukromé účely oproti situaci, kdy využívá i pro soukromé účely služební vozidlo s konvenčním pohonem. Pořizovací cena vozidla s konvenčním pohonem je obvykle nižší, a tudíž zaměstnanci měsíčně „přidaňují“ nižší částku a zaměstnavateli vznikají nižší náklady v podobě pojistných odvodů. Z těchto důvodů zaměstnavatelé neprojevují dostatečný zájem o poskytování služebních nízkoemisních vozidel, které by zaměstnanec používal jak ke služebním, tak i k soukromým účelům.

Jednou z hlavních podmínek pro zvýšení poptávky po elektromobilech nebo hybridních automobilech jako alternativě vůči automobilům s tradičním pohonem je i rozvinutá infrastruktura zajišťující jejich dobíjení. Navrhované opatření v podobě přeřazení zařízení sloužících k dobíjení elektromobilů z odpisové skupiny č. 3 do odpisové skupiny č. 2, je právě dán snahou podpořit investice v této oblasti a potřebou docílit rozvinuté infrastruktury pro jejich dobíjení.

3.2 K novele zákona o dani silniční

Z důvodu povinnosti zachovat fungování daně silniční v rámci povinné implementace směrnice Euroviněta je navržena nová úprava, která znamená, že dochází k věcným i parametrickým změnám fungování stávající daně silniční. Tyto změny jsou doprovázeny také změnou procesních postupů v rovině registrační, platební i nalézací. Pro nové vymezení předmětu daně silniční je určující platné znění směrnice Euroviněta, upravující v rámci výběru poplatků za užívání pozemních komunikací zdanění těžkých nákladních vozidel, tedy vozidel určených k přepravě zboží s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla přesahující 3,5 tuny. Efektivně jsou však nastavením ročních sazeb směrnice Euroviněta zdaňovány až vozidla s vyšší povolenou hmotností. Nová úprava zákona tak reflektuje, že k efektivnímu zdanění daní silniční dochází u vozidla určitého počtu náprav až od určité stanovené tonáže jeho největší povolené hmotnosti (např. u samostatných vozidel se dvěma nápravami až od 12 tun, u vozidel se třemi nápravami až od 16 tun apod.). Této skutečnosti je dosahováno jak výběrem kategorií vozidel v předmětu daně silniční, tak nastavením výše této daně strukturovaně podle parametrů zdanitelného vozidla.

Současně v rámci jednoduché spravovatelnosti je zachován princip, že poplatníkem této daně je provozovatel vozidla zapsaný v technickém průkazu vozidla, nikoliv skutečný uživatel vozidla nebo jízdní soupravy.

Ruší se veškerá snížení daně, která byla dosud uplatňována především pro nová vozidla, u nichž toto snížení dosahovalo až 48 % z dosavadní sazby daně. Existence těchto snížení omezovala nebo v některých případech bránila tomu, aby byla výše daně pro některé druhy vozidel snížena, protože by se tím při uplatnění tohoto snížení dostala pod úroveň minimálních sazeb určených směrnicí Euroviněta. Zachovány jsou slevy na dani při využití kombinované dopravy, které vyplývají ze směrnice Rady 92/106/EHS.

3.3 Ke zrušení povinného přimíchávání biopaliv

Následkem odstranění povinnosti zajištění minimálního podílu biopaliv bude mít dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty výrazně větší možnost výběru způsobu dosažení cíle 6% snížení emisí skleníkových plynů. S ohledem na povinnost zajištění minimálního podílu biopaliva totiž doposud nemohl dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty naplno využít všech možných alternativních způsobů. Návrh tak nepreferuje některý ze způsobů možného splnění cíle (prostřednictvím biopaliv) a podporuje tak myšlenku technologické neutrality ve způsobu splnění cíle.

Zrušení § 19 až 19e zákona o ochraně ovzduší dále dodavateli motorového benzinu nebo motorové nafty sníží administrativní náklady spojené s vykazováním splnění minimálních podílů biopaliv.

3.4 K odložení účinnosti povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje

Okruh provozovatelů, pro které má být splnění povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje odloženo, je vymezen výše uvedeným způsobem proto, že cílem navrhované změny je zejména minimalizace finančních dopadů na domácnosti spojené s pandemií onemocnění COVID-19, a dále s růstem cen energií, ruskou invazí na Ukrajinu a s nejistotou ohledně dostupnosti těch stacionárních zdrojů, jejichž prostřednictvím lze zmíněnou povinnost splnit, paliv (zejména zemního plynu), která mají být v těchto zdrojích spalována, a služeb spojených s instalací požadovaných stacionárních zdrojů.

Uvedené důvody by při zachování stávajícího stavu mohly znamenat zvýšené riziko nesplnění zákonné povinnosti ve stanoveném termínu, a to u značného množství provozovatelů, mezi něž patří řada nízkopříjmových domácností. Navzdory intenzivně probíhajícím výměnám spalovacích stacionárních zdrojů v minulých letech, a to především za podpory Operačního programu Životní prostředí, stále zbývá vysoký počet spalovacích stacionárních zdrojů, které musí být vyměněny (odhadem přes 200 tis.). V připravovaném novém Operačním programu Životní prostředí, stejně jako v Národním plánu obnovy (Nová zelená úsporám) jsou alokovány prostředky na podporu těchto výměn, avšak ani tyto výměny nemohou být z velké části realizovány před 1. 9. 2022.

Na trhu existuje omezený počet montážních společností a nedostatek výrobků, které mají být nově instalovány. Lze předpokládat, že situace se může v blízké budoucnosti zhoršit například z důvodu nedostatku železa a oceli na trhu v důsledku omezení jejich exportu a exportu želené rudy a uhlí z Ukrajiny. Čekací lhůty pro dodání některých výrobků jsou i delší než rok a lze očekávat i jejich další prodloužení. Odklad povinnosti v konečném důsledku umožní uspokojit více zákazníků prodloužením doby, ve které mohou být nové zdroje tepla dodány na trh a může být provedena montáž, a výměna zdroje v daném termínu (do 31. 8. 2024), což umožní rozprostření uspokojování poptávky v delším časovém úseku.

Posun je vhodný také vzhledem k nejasné situaci ohledně budoucí dostupnosti a ceně zemního plynu. Volba nového zdroje vytápění by mohla být současnou situací ovlivněna. Náhrada nevyhovujícího kotle na pevná paliva kotlem na zemní plyn je v řadě případů technicky nejjednodušší a investičně nejlevnější řešení, současná situace však provozovatele často od této volby odrazuje a ti volí jiné, i emisně horší, typy zdrojů vytápění.

Výrazné zvýšení cen energií v poslední době může majitele nemovitostí přimět k vyšší ochotě investovat do komplexních opatření ke snížení energetických nároků budov a provedení většího počtu rozsáhlejších rekonstrukcí a zateplení budov. Snížení tlaku na rychlost výměny zdrojů tak ponechá větší možnost tyto úpravy realizovat ještě před pořízením nového zdroje tepla. Provedení rychlé výměny kotle a až následně prováděného zateplení, by ve většině případů bylo celkově dražší a méně efektivní.

4 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (vyhlášeném pod č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že:

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud zejména v novější judikatuře v určitých případech v daňové oblasti provádí test proporcionality (např. při zásahu do práva na ochranu soukromí), nebo test racionality (např. při zásahu do práva na podnikání).

Ve vztahu ke zpětným účinkům zákona o dani silniční pro zdaňovací období roku 2022 lze konstatovat, že se změna navrhuje s účinností v průběhu daného zdaňovacího období. Podle judikatury Ústavního soudu nemusí změna právní úpravy daně v průběhu zdaňovacího období bez dalšího znamenat pravou retroaktivitu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/08 ze dne 12. července 2011, bod 15), přičemž retroaktivita nepřímá je při správě daní obecně přípustná.

V případě navrhované právní úpravy jsou splněna výše uvedená ústavní hlediska pro ukládání povinných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů.

Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k této problematice.

5 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Návrh zákona je plně slučitelný se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.

5.1 K novele zákona o dani z příjmů

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie.

S poukazem na sekundární právo Evropské unie lze konstatovat, že také v tomto ohledu předkládaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají.

V daňové oblasti je nutné zdůraznit, že třebaže legislativa přímých daní zůstává v pravomoci členských států a obecně nepodléhá na úrovni Evropské unie celkové harmonizaci, čl. 115 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) stanovuje, že „Rada na návrh Komise [...] přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu.“ Vzhledem k absenci jiných ustanovení SFEU, která by Evropské unii svěřovala pravomoc v oblasti legislativy zdanění příjmů, je zde pravomoc Rady přijímat směrnice podle čl. 115 SFEU dána pouze v rozsahu, v jakém je nezbytné odstranit překážky při vytváření nebo zajištění fungování vnitřního trhu.

Kromě článku 115 SFEU jako základu pro harmonizaci v oblasti přímých daní jsou členské státy povinny při výkonu svých pravomocí respektovat principy dané SFEU (zejména články 19 SFEU, 45 SFEU, 49 SFEU, 56 SFEU, 63 SFEU) a dbát na to, aby nedocházelo k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo neodůvodněnému omezování volného pohybu osob, služeb a kapitálu nebo svobody usazování, jak bylo opakovaně potvrzeno Soudním dvorem EU. Navrhovanou právní úpravou budou tyto principy plně respektovány.

5.2 K novele zákona o dani silniční

Návrh zákona se dotýká zejména směrnice Euroviněta. Tato směrnice se vztahuje na daně z vozidel ukládané na těžká nákladní vozidla a na mýtné a poplatky za užívání pozemních komunikací nákladními vozidly. Navrhovaná právní úprava se týká pouze části směrnice o zdanění vozidel. Pokud jde o vymezení vozidel podléhající dani silniční dle navrhované právní úpravy, je plně v souladu s vymezením těžkých nákladních vozidel směrnicí Euroviněta (vozidla určená k přepravě zboží s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla přesahující 3,5 tuny, viz článek 2 odst. 18 a 19 směrnice Euroviněta).

Směrnice ve svém článku 4 stanoví, že postupy vyměřování a vybírání daně z vozidel jsou v pravomoci členského státu. Podmínku článku 5 směrnice Euroviněta, týkající se výběru daně pouze státem, v němž je vozidlo evidováno, navrhovaná právní úprava i při změnách navržených v předmětu daně plní tím, že předmětem daně jsou jen vozidla registrovaná v České republice. Další podmínky stanovené směrnicí Euroviněta týkající se osvobození (článek 6 kapitoly II) jsou rovněž splněny, protože nově upravený rozsah osvobození se omezuje na osvobození, která jsou čl. 6 směrnice Euroviněta výslovně povolena (např. osvobození vozidel záchranné služby) nebo mají svůj základ v normách mezinárodního práva (osvobození vozidel diplomatických misí nebo Českého červeného kříže).

Pokud jde o slevy na dani, jedinou slevou, kterou navržená právní úprava nadále zachovává, je sleva týkající se kombinované dopravy, upravené ve státech EU směrnicí Rady 92/106/EHS ze 7. prosince roku 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované dopravy zboží mezi členskými státy. Dochází ke zpřesnění transpozice tím, že se výslovně uvádí, že počáteční a koncový úsek kombinované dopravy mohou probíhat kdekoliv na území Evropské unie.

Samostatným okruhem je posouzení ročních sazeb daně silniční, které směrnice Euroviněta stanoví v části Příloha I odděleně pro samostatná vozidla a pro jízdní soupravy, a to v členění dle počtu náprav a celkové povolené hmotnosti v tunách.

Vzhledem k tomu, že stávající zákonná úprava nepracovala se zdaněním jízdní soupravy jako celku (tahač návěsu i návěs byly daněny doposud samostatně), přičemž je preferováno zachování osoby poplatníka, nikoliv uživatele jízdní soupravy, je navržena úprava, která tahače návěsů i tahače přívěsů zdaní podle maximální povolené hmotnosti jízdní soupravy. Samotné návěsy již zdaněny nebudou, což je zajištěno jejich explicitním vyloučením z předmětu daně. Pro přívěsy je samostatně stanovena výše sazeb, avšak za účelem zamezení dvojitému zdanění přívěsů, které jsou součástí jízdní soupravy, bude přívěs poplatníka dílčí daně za tahač přívěsů, od daně osvobozen.

5.3 K novele zákona o ochraně ovzduší

Návrhu zákona se dotýká především směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001/EU o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (známá také jako tzv. RED II). Dále pak směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty.

Zrušení povinného přimíchávání biopaliv a ponechání povinného cíle snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot je v souladu s platnou evropskou legislativou, dle které mají členské státy po dodavatelích paliv požadovat zajištění splnění 14 % cíle obnovitelných zdrojů v dopravě, přičemž tento požadavek mohou vymáhat i stanovením požadavku na minimální snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot. Zároveň je výše uvedená změna v souladu s v současné době projednávanou revizí směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů tzv. RED III, kterou představila Evropská komise v červenci minulého roku v rámci balíčku FIT for 55. Směrnice navrhuje nahradit v roce 2018 schválený cíl 14% podílu obnovitelných zdrojů energie v dopravě v roce 2030 za 13% snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot v roce 2030, kterého má být dosaženo pouze obnovitelnými zdroji energie. Jedním z argumentů je zachování technologické neutrality. Oba dva zmíněné cíle zakotvené v platné evropské legislativě (tj. snížení emisí skleníkových plynů z každoročně dodaných pohonných hmot i podíl obnovitelných zdrojů k roku 2030) jsou transponovány zákonem o ochraně ovzduší jako povinnost stanovená přímo dodavatelům pohonných hmot. Konkrétní způsob splnění si dodavatelé zvolí dle svého uvážení v závislosti na momentální dostupnosti a ceně jednotlivých cest. Zrušení povinnosti přimíchávat stanovený objem biopaliv tak nebude mít vliv na plnění požadavků směrnic Českou republikou. Jak již bylo uvedeno výše v části 2.3, lze očekávat, že se podíl přimíchávaných biopaliv alespoň v nejbližší době fakticky výrazně nezmění.

Navrhovaná změna zákona o ochraně ovzduší spočívající v odložení účinnosti povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje se v širších souvislostech dotýká také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, která stanovuje tzv. mezní hodnoty pro některé znečišťující látky (dle zákona o ochraně ovzduší „imisní limity“), jež jsou členské státy povinny plnit a zajistit jejich nepřekračování. Z pohledu navrhované úpravy zákona o ochraně ovzduší jsou relevantní zejména mezní hodnoty pro oxidy dusíku a prachové částice PM₁₀. V případě obou těchto znečišťujících látek je v současné době proti České republice vedeno tzv. infringementové řízení. V případě infringementového řízení ve vztahu k oxidům dusíku (řízení č. 2016/2062) je třeba konstatovat, že v současné době již nejsou na území ČR imisní limity překračovány. Poslední překročení bylo v roce 2019 na 1 stanici v celé ČR, stanice Praha-Legerova, která je stanicí zaměřenou na znečištění ovzduší z dopravy, a tedy identifikované překročení má původ zejména v dopravní situaci na této části severojižní magistrály. Z důvodu plnění imisních limitů nelze infringementové řízení v současné době převést do fáze soudního řízení před Soudním dvorem Evropské unie a zároveň s ohledem na výše uvedenou charakteristiku překročení imisního limitu a charakteristiku monitorovací stanice není předpoklad překročení imisního limitu způsobeného lokálním vytápěním, resp. odložení účinnosti povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje. Další infringementové řízení č. 2018/2262 je řízením čistě transpozičním, jehož předmětem není překračování imisních limitů, z tohoto důvodu je pro předkládaný návrh a jeho slučitelnost s právem EU irelevantním. Pokud jde o překračování imisních limitů pro částice PM₁₀, v současnosti vedené řízení č. 2008/2186 se týká zejména aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek Místek. V tomto regionu byly v předcházejících letech ve zvýšené intenzitě realizovány dotační výzvy, které směřovaly primárně na motivaci provozovatelů k výměně zastaralých spalovacích stacionárních zdrojů (1. nebo 2. třídy). S ohledem na realizaci těchto výměn a zlepšující se imisní situaci v této oblasti lze předpokládat, že případné překračování imisního limitu v tomto území bude primárně zapříčiněno přeshraničním přenosem znečištění ze sousedního Polska, kdy již v minulosti bylo identifikováno, že toto přeshraniční znečištění je původcem až ¼ znečištění v této oblasti. Ani v tomto ohledu tedy nelze předpokládat, že by předkládaný návrh odložení účinnosti povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje měl způsobit zhoršení imisní situace oproti současnému stavu. Z výše uvedených důvodů lze tedy konstatovat, že předkládaný návrh je slučitelný s právem EU, konkrétně se směrnicí 2008/50/ES. Odklad však může vést k adekvátnímu zpomalení dalšího zlepšování kvality ovzduší.

6 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

6.1 K novele zákona o daních z příjmů a zákona o dani silniční

Mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu České republiky podle článku 10 Ústavy (vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Stanoví-li tedy mezinárodní smlouva podle článku 10 Ústavy něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s mezinárodní smlouvou, musí být respektována právě mezinárodní smlouva podle článku 10 Ústavy. Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.

6.2 K novele zákona o ochraně ovzduší

Navrhovaná právní úprava je v souladu s přijatými mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, tedy zejm. s Rámcovou úmluvou Organizace spojených národů o změně klimatu, vyhlášenou pod č. 80/2005 Sb. m. s., Kjótským protokolem k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu, vyhlášeným pod č. 81/2005 Sb. m. s. a s Pařížskou dohodou vyhlášenou pod č. 64/2017 Sb. m. s.

6.3 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Navržená právní úprava se dotýká některých práv zakotvených v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“), a tedy je nutné přistoupit k podrobnějšímu posouzení těchto zásahů a zhodnotit jejich slučitelnost s Úmluvou ve světle jejího výkladu podaného Evropským soudem pro lidská práva.

6.3.1 Právo na respektování soukromého a rodinného života

Závěry z posouzení dopadů navrhované právní úpravy do práva na ochranu soukromí a osobních údajů provedeného v části 8 jsou zásadně použitelné i při posuzování zásahů do práva na respektování soukromého a rodinného života.

6.3.2 Právo na účinný prostředek nápravy

Článek 13 Úmluvy zaručuje každému, kdo má za to, že bylo porušeno jeho právo přiznané Úmluvou, právo na účinný prostředek právní nápravy. Navržená právní úprava sama o sobě neobsahuje zvláštní úpravu právních prostředků nápravy zásahu do práva. Lze však užít institutů v obecných předpisech, a to zejména v daňovém řádu.

V případě neoprávněného zásahu způsobeného správcem daně má oznamovaná osoba právo na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem podle zvláštního zákona.

6.3.3 Zákaz diskriminace

Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně, a tím by došlo k nerovnému uplatňování práv a svobod garantovaných Úmluvou. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační.

Navrhovaná právní úprava sjednocuje přístup k úředně evidovaným obyvatelům obcí a ukládá jim v návaznosti na to stejná práva a povinnosti.

6.3.4 Celkové zhodnocení navržené právní úpravy

V rámci celkového zhodnocení navržené právní úpravy v kontextu Úmluvy lze konstatovat, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s touto Úmluvou.

6.4 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje

Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 5.1.3. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu.

S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.

6.5 Celkové zhodnocení slučitelnosti

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

7 Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy

V této části jsou uvedeny předpokládané hospodářské a finanční dopady navrhovaných změn právní úpravy na veřejné rozpočty a dopady na daňové subjekty a správce daně, jakožto hlavní adresáty navrhovaných změn právní úpravy, a to konkrétně v členění podle jednotlivých témat.

Dopady na veřejné rozpočty jsou dopady jednak na státní rozpočet a jednak na ostatní veřejné rozpočty, což jsou především rozpočty krajů a obcí. Zvlášť jsou vyčleněny dopady na správce daně, které zahrnují zejména náklady na implementaci právní úpravy. Dopady na daňové subjekty představují především dopady na podnikatelské prostředí a sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopady na specifické skupiny obyvatel.

7.1 K novele zákona o dani z příjmů

7.1.1 Dopad na veřejné rozpočty

Navrhované opatření spočívající ve změně zdanění příjmů zaměstnance v případě poskytnutí nízkoemisního vozidla k používání pro soukromé a služební účely bude mít negativní dopad na inkaso veřejných rozpočtů, a to podle rámcového odhadu na dani z příjmů fyzických osob placené plátci v řádu stovek mil. Kč ročně a dále také na pojistném na sociální a zdravotní pojištění v řádu vyšších stovek mil. Kč ročně. V roce 2022 bude celkový negativní dopad nižší z důvodu pozdější účinnosti zákona.

Navrhované opatření spočívající v přeřazení nabíjecích stanic pro elektromobily a hybridní automobily z 3. odpisové skupiny do 2. odpisové skupiny představuje pouze jiné rozložení odpisů v čase a v dlouhém období tak není předpokládán žádný dopad na veřejné rozpočty. Podle rámcového odhadu se v prvních letech předpokládá negativní dopad na inkaso daně z příjmů právnických a fyzických osob v řádu desítek milionů korun. Tento negativní dopad by mohl být dále prohlouben, a to v závislosti na míře využití navrhovaného přechodného ustanovení umožňující přeřadit do odpisové skupiny majetek pořízený přede dnem nabytí účinnosti zákona. Negativní dopad na inkaso daní z příjmů by se tak v prvních letech mohl mírně zvýšit.

7.1.2 Dopad na správce daně

V souvislosti s navrhovanými změnami v oblasti daní z příjmů nejsou očekávány žádné výraznější změny či zvýšené nároky na činnost správce daně. Navrhovaná ustanovení nezavádí nové instituty, pouze modifikuje instituty, které již v rámci daně z příjmů existují.

7.1.3 Dopad na daňové subjekty

Novela zákona o daních z příjmů bude mít pozitivní dopad na poplatníky daně z příjmů. Jednak dochází ke snížení výše příjmů v případě, že zaměstnanci bude poskytnuto zaměstnavatelem bezplatně nízkoemisní služební vozidlo k používání pro služební a soukromé účely, a to o polovinu. Současně v důsledku přeřazení zařízení sloužících k dobíjení elektromobilů z odpisové skupiny č. 3 do odpisové skupiny č. 2, dojde k rychlejšímu uplatnění nákladů na pořízení těchto zařízení jako daňových výdajů.

7.2 K novele zákona o dani silniční

7.2.1 Dopad na veřejné rozpočty

Celý výnos daně silniční je příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury. V případě, že předmětem daně silniční zůstanou pouze nákladní automobily, které je nutné dle směrnice Euroviněta zpoplatnit, a zároveň bude aplikována minimální sazba dle této směrnice, předpokládá se, že výnos poklesne na 1,3 mld. Kč. Celkový výpadek příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury bude činit asi 4,2 mld. Kč, což představuje necelých 5 % celkových příjmů tohoto rozpočtu.

7.2.2 Dopad na správce daně

Přijetí nové právní úpravy vyžaduje zvýšené počáteční náklady na přizpůsobení systému ADIS. Důvodem je skutečnost, že dojde k podstatným rozdílům v právní úpravě této daně, které vyžadují značně odlišné zpracování. Bude nezbytné vést v systému ADIS pro danou daň dvě samostatné úlohy - pro novelizovanou daň silniční (od zdaňovacího období za rok 2022) a pro stávající daň silniční (do zdaňovacího období za rok 2021), které navíc vzhledem k podstatným rozdílům v právní úpravě těchto daní vyžadují značně odlišné zpracování. Tyto náklady budou podle odhadu Generálního finančního ředitelství (GFŘ) činit cca 20 mil. Kč; výše těchto finančních prostředků bude muset být zajištěna v rámci navýšení rozpočtových prostředků pro rok 2022 z důvodu výrazného krácení výdajového rámce rozpočtu GFŘ. Současně se předpokládá určité snížení administrativní náročnosti (zejména v důsledku zúžení předmětu daně a tím poklesu počtu poplatníků podávajících daňové přiznání) a v souvislosti s tím i snížení počtu úředních osob spravujících daň silniční.

7.2.3 Dopad na daňové subjekty

Novela zákona o dani silniční bude mít pozitivní dopad na snížení administrativní zátěže poplatníků daně. Současně dojde ke snížení časové náročnosti ze strany daňových subjektů, kterým se sníží nebo zcela zanikne povinnost oznamovat jakékoliv změny údajů spojených s registrací k dani silniční, s vyplňováním daňových přiznání, vedením povinné evidence zaplacených záloh a dodržováním lhůt spojených s placením záloh.

8 Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů. Nedochází k rozšiřování kategorií dotčených subjektů údajů, jejichž údaje jsou zpracovávány, ani k rozšíření kategorií zpracovávaných údajů. Nemění se existující zpracování osobních údajů, ani se nezakládají žádné nové způsoby jejich zpracování.

Orgány Finanční správy České republiky při správě daní postupují subsidiárně podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon v § 9 odst. 3 umožňuje správcům zpracovávat osobní údaje a jiné údaje, jsou-li potřebné pro správu daní, a to jen v rozsahu, který je nezbytný pro dosažení cíle správy daní. Všechny osobní údaje musí být zpracovávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

9 Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:

9.1 Identifikace korupčních rizik

9.1.1 Přiměřenost

Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností minimální.

9.1.2 Standardnost

Z hlediska standardnosti lze uvést, že navržené změny napříč různými zákony provádějí dílčí a technické změny, jejichž prostřednictvím dochází zejména k reformulaci textu v zájmu lepší přehlednosti, nového systematického uspořádání a komplexního řešení dané problematiky. Standardizace a zpřehlednění úprav je proto jedním z cílů návrhu zákona. Významnější výše popsané změny jsou založeny na standardním odůvodnění.

9.1.3 Efektivita

Návrh zákona vychází z praktických poznatků aplikační praxe, a proto lze očekávat, že dojde k efektivní implementaci právních norem obsažených v tomto návrhu. Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě rovněž uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně. Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu.

9.1.4 Odpovědnost

Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně, resp. jiného správního orgánu je v daňovém řízení vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (srov. § 12 odst. 4 daňového řádu).

9.1.5 Opravné prostředky

Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (srov. § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu).

9.1.6 Kontrolní mechanismy

Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat zejména odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu.

Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát.

Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů.

9.1.7 Transparentnost

Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

9.2 Eliminace korupčních rizik

Navržená regulace byla v kapitole 9.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, pokud jde o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (konkrétní klíčové změny), ale také širší rámec uvedené agendy (správa daní v širokém smyslu jako celek).

V rámci správy daní je podstatným faktorem i z hlediska korupčního rizika možnost ovlivnění výše stanovené daně. Tento faktor se projevuje i v rovině platební. Pokud jde o dopad navrhovaných změn, nelze jej identifikovat jako specifický ve srovnání s jinými změnami daňového práva, které jsou s ohledem na charakter této materie poměrně časté. V souvislosti s navrženými změnami se uplatní standardní rámec pro eliminaci korupčních rizik pro oblast správy daní v širokém smyslu. Opatření na eliminaci korupčních rizik lze různě klasifikovat. Rozlišovat lze např. preventivní a represivní opatření, opatření ex ante a ex post, opatření v rovině právních předpisů (legislativní), nebo v rovině správní praxe (nelegislativní).

V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Mezi účinnými opatřeními daňového práva lze jmenovat např. uplatnění zásady neveřejnosti. Další represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem v případě, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní podstatu trestného činu, například trestný čin přijetí úplatku.

Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti se správou daní v širokém smyslu se hovoří o tzv. pravidlu čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými osobami. Takový přístup je v kontextu České republiky běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.

10 Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.

11 Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL)

11.1 Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)

Navržená právní úprava nepředepisuje konkrétní podobu „služeb“ spojených se správou daně silniční. Jde tak pouze o úpravu stávajících služeb, které jsou poskytovány již na základě stávající procesně-právní úpravy obsažené v daňovém řádu jak analogově, tak elektronicky a tyto služby nedoznávají v tomto ohledu změn.

V obecné rovině pak lze konstatovat, že návrh naplňuje tuto zásadu v maximálních intencích, které jsou mu právním řádem České republiky umožněny.

11.2 Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)

Návrh zákona spadá do oblasti správy daní, proto jsou informace v něm chráněny daňovou mlčenlivostí podle § 52 a násl. daňového řádu. K významu zásady zachování mlčenlivosti lze uvést, že zákonná garance toho, že s informacemi poskytnutými daňovým subjektem bude nakládáno jako s důvěrnými a zásadně nezveřejnitelnými, je velmi důležitým faktorem pro právní jistotu daňových subjektů a pro realizaci jejich povinnosti tvrzení při správě daní. Povinnost zachovat mlčenlivost má za úkol zejména ochranu informací, které jsou během správy daní o konkrétním subjektu zjištěny, a je vysoce žádoucí, aby subjekt, který poskytl otevřeně údaje o své osobě a o svých finančních záležitostech a poměrech, měl záruku, že nedojde ke zneužití těchto (často velmi citlivých) informací. Zrušení této povinnosti by pak mělo zásadní dopady na správu daní, potažmo na fungování celého státu.

V případě získávání informací správcem daně pak návrh vychází z obecné úpravy daňového řádu, kde podle § 58 odst. 3 je oprávněn získat informace od jiných osob pouze v případě, kdy je nemůže získat z vlastních zdrojů nebo od jiného orgánu veřejné moci, což je zcela v souladu s touto zásadou.

Návrh pak naplňuje zásadu opakovatelnosti a znovupoužitelnosti údajů v intencích výše řečeného.

11.3 Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)

Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.

11.4 Sdílené služby veřejné správy

Návrh zákona nepředpokládá v této oblasti odchylky od obecné právní úpravy při správě daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění ani praxe orgánů Finanční správy České republiky v roli správce daně silniční.

11.5 Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy

Návrh zákona sám nijak nestanoví, jakým způsobem má příslušný orgán veřejné moci zajistit to, aby jím poskytované služby řádně fungovaly. Návrh zákona tedy nijak neupravuje topologie informačních systémů ani jejich komponent.

11.6 Mezinárodní interoperabilita - budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru

Návrh zákona se sám o sobě netýká mezinárodní spolupráce a neupravuje budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru. Při správě daní z příjmů a daně silniční lze využít instituty mezinárodní spolupráce při správě daní podle zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v rámci které samotná interoperabilita vychází z povahy věci. Komunikaci se zahraničím zajišťují kontaktní místa, kterými jsou Generální finanční ředitelství v roli ústředního kontaktního orgánu a správci daně pověření Ministerstvem financí v roli kontaktních orgánů.

11.7 Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)

Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou.

11.8 Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)

Zásada otevřenosti a transparentnosti je návrhem zákona naplněna v mantinelech základních zásad správy daní podle daňového řádu. Návrh zákona sám o sobě nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.

11.9 Technologická neutralita

Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. Volba technického řešení je na samotných subjektech.

11.10 Uživatelská přívětivost

Návrh zákona nepředpokládá v této oblasti odchylky od obecné právní úpravy při správě daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění ani praxe orgánů Finanční správy České republiky v roli správce daně.

12 Odůvodnění návrhu na vyslovení souhlasu Poslaneckou sněmovnou v prvém čtení

Návrh zákona se navrhuje schválit v prvním čtení, aby zákon mohl nabýt účinnosti k 1. červenci 2022, protože má zpětné účinky zpětně již pro zdaňovací období roku 2022. Aby došlo k vyloučení toho, že by zákon byl pravě retroaktivní, je třeba, aby nabyl účinnosti nejpozději v průběhu zdaňovacího období, tedy s ohledem na tzv. jednotná data účinnosti musí nabýt účinnosti právě 1. července 2022.

Rychlé schválení návrhu zákona je dále nutné s ohledem na nutnost vyslat signál poplatníkům daně silniční, zejména subjektům působícím v dopravě, že skutečně dojde k redukci předmětu daně a celkovému snížení okruhu zdaněných vozidel, což je podstatné s ohledem na mimořádnou událost, se kterou se tuzemská společnost potýká a která vyvolává řadu sekundárních dopadů na podnikatelské i nepodnikatelské subjekty, zejména výrazné zvýšení cen pohonných hmot. Současně platí, že je včasné schválení zákona nutné také pro potvrzení postupu, podle kterého se poplatníkům daně silniční podle § 260 daňového řádu promíjejí zálohy na rok 2022.

Urychlené schválení zákona je také podstatné s ohledem na nutnost upravit rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury pro rok 2022 v návaznosti na tuto novelu. Současně tím bude dán zákonný titul pro pozastavení převodů výnosu daně Státnímu fondu dopravní infrastruktury ve vztahu k prostředkům, které byly od počátku roku 2022 vybrány přesto, že v návaznosti na zpětné účinky zákona podle nové právní úpravy již vybírány být nemají. Tento převod do účinnosti zákona není možné pozastavit, protože by šlo o protizákonný postup. Od účinnosti zákona se však tyto prostředky stanou přeplatkem na dani, o jejichž vrácení budou moci poplatníci požádat, což povede k nutnosti tyto prostředky v budoucnu se Státním fondem dopravní infrastruktury vypořádat, případně v krajním případě poplatníky daně odkázat s poukazem na § 258 odst. 1 daňového řádu s nárokem na vrácení přeplatku přímo na Státní fond dopravní infrastruktury, což by vedlo ke zvýšené zátěži jak pro tento fond, tak pro samotné poplatníky, kteří by museli komunikovat s jiným orgánem veřejné moci, než s místně příslušným správcem daně, s nímž při správě daně silniční běžně komunikují.

Příslušná část zákona navíc musí nabýt účinnosti před 1. zářím 2022, aby mohlo dojít k odložení účinnosti povinnosti provozovat vybrané spalovací stacionární zdroje o dva roky dříve, než tato povinnost nastane.

K části první

K čl. I

K bodu 1 (§ 6 odst. 6)

Navrhuje se v případě nízkoemisních motorových vozidel snížit procentuální částku vstupní ceny, která se považuje pro účely zákona o daních z příjmů za příjem zaměstnance v souvislosti s bezplatným poskytnutím motorového vozidla zaměstnavatele ke služebním i soukromým účelům, a to z 1 % na 0,5 % vstupní ceny nízkoemisního motorového vozidla. Navrhované snížení výše příjmů ze závislé činnosti, které plynou poplatníkovi (zaměstnanci) v souvislosti s bezplatným poskytnutím nízkoemisních motorových vozidel zaměstnavatele zaměstnanci ke služebním i soukromým účelům (zejména elektromobilů a motorových vozidel s hybridním pohonem), je jednou ze součástí souboru opatření, jejichž cílem je podpořit takové chování poplatníků, které bude přispívat ke snížení emisí skleníkových plynů. Pořizovací cena nízkoemisních vozidel je častokrát vyšší než u běžných (ne-nízkoemisních) osobních vozidel. Vzhledem ke skutečnosti, že výše příjmu ze závislé činnosti zaměstnance se v případě poskytnutí motorového vozidla zaměstnavatele zaměstnanci ke služebním i soukromým účelům odvíjí právě od vstupní ceny tohoto vozidla, může tato skutečnost ovlivňovat ochotu zaměstnavatele poskytovat taková vozidla zaměstnancům pro služební i soukromé účely, protože vyšší příjem ze závislé činnosti má za následek vyšší náklady zaměstnavatele v podobě pojistných odvodů.

V případech, kdy je zaměstnanci bezplatně poskytnuto pro služební i soukromé účely v průběhu kalendářního měsíce postupně za sebou více motorových vozidel zaměstnavatele, z nichž pouze některá jsou nízkoemisní, pak se při určení příjmu se závislé činnosti za daný kalendářní měsíc použije sazba ve výši 0,5 %, a to pokud je vozidlo s nejvyšší vstupní cenou nízkoemisním motorovým vozidlem. V případech, kdy zaměstnanec bude užívat v průběhu měsíce postupně jak běžná, tak nízkoemisní vozidla a vozidlem s nejvyšší vstupní cenou bude běžné motorové vozidlo (tzn. nikoli nízkoemisní), pak se uplatní stejný režim jako doposud a výše příjmu se závislé činnosti se určí za pomoci sazby ve výši 1 % z nejvyšší vstupní ceny tohoto běžného vozidla.

Příklad: Zaměstnanec měl postupně poskytnuto za měsíc červen do 15. 6. ne-nízkoemisní vozidlo se vstupní cenou 350 000 Kč a od 18. 6. nízkoemisní vozidlo se vstupní cenou 700 000 Kč. Měsíčním příjmem zaměstnance z titulu užívání motorového vozidla pro soukromé i služební účely bude částka ve výši 0,5 % ze 700 000 Kč, tj. 3 500 Kč.

V případě, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci v jednom kalendářním měsíci postupně za sebou na straně jedné více vozidel ne-nízkoemisních a na straně druhé více nízkoemisních vozidel, je postup shodný, příjmem zaměstnance bude příjem ze vstupní ceny vozidla s nejvyšší vstupní cenou. Tento postup se uplatní i v případě postupného střídání obou kategorií vozidel.

Příklad: Zaměstnanec měl poskytnuta postupně za sebou v měsíci červnu 2 ne-nízkoemisní vozidla od 1. 6. do 15. 6. se vstupní cenou 500 000 Kč, poté od 16. 6. do 18. 6. se vstupní cenou 350 000 Kč a dále 2 nízkoemisní vozidla od 20. 6. do 25. 6. se vstupní cenou 1 000 000 Kč a od 26. 6. do 30. 6. se vstupní cenou 700 000 Kč. Měsíčním příjmem zaměstnance z titulu užívání motorového vozidla pro soukromé i služební účely bude příjem ve výši 0,5 % z 1 000 000 Kč, tj. 5 000 Kč.

V případech, kdy je zaměstnanci bezplatně poskytnuto pro služební i soukromé účely v průběhu kalendářního měsíce současně více motorových vozidel zaměstnavatele, z nichž pouze některá jsou nízkoemisní, se příjem ze závislé činnosti z tohoto užívání zjistí ve dvou následujících krocích. V prvním z těchto kroků se zvlášť vypočte příjem ze závislé činnosti související s užíváním běžných motorových vozidel (nikoli nízkoemisních) a zvlášť se vypočte příjem související s užíváním nízkoemisních motorových vozidel. Výpočet se provede tak, že se vždy úhrn vstupních cen jedné či druhé kategorie vozidel vynásobí sazbou ve výši 1 % (v případě běžných motorových vozidel) nebo sazbou ve výši 0,5 % (v případě nízkoemisních vozidel). Tímto způsobem získá poplatník dvě částky, které následně sečte, a tím zjistí výši příjmu ze závislé činnosti za daný kalendářní měsíc.

Příklad: Zaměstnanci byla poskytnuta současně za červen 2 ne-nízkoemisní vozidla se vstupní cenou 500 000 Kč a 350 000 Kč a 2 nízkoemisní vozidla se vstupní cenou 1 000 000 Kč a 700 000 Kč. Příjem zaměstnance bude ve výši součtu 1 % z částek 500 000 Kč a 350 000 Kč a 0,5 % z částek 1 000 000 Kč a 700 000 Kč, tj. 8 500 Kč + 8 500 Kč = 17 000 Kč.

Pojem nízkoemisní motorové vozidlo, který je v rámci zákona o daních z příjmů novým pojmem, je vymezen odkazem na definici tohoto pojmu, která bude stanovena v projednávaném zákoně o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících (sněmovní tisk 160 – vládní návrh zákona o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících), jehož účinnost je navrhována prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Přijetí a vyhlášení navrhovaného zákona o podpoře nízkoemisních vozidel lze přitom s vysokou pravděpodobností předpokládat v průběhu roku 2022 vzhledem k tomu, že se jedná o implementační návrh zákona a implementační lhůta právního předpisu EU, který má být uvedeným zákonem implementován, uplynula dne 2. srpna 2021. Pro případy, kdy by navrhovaný zákon o podpoře nízkoemisních vozidel nabyl účinnosti až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se navrhuje zakotvit přechodné ustanovení, které do doby nabytí zákona o podpoře nízkoemisních vozidel bude pojem nízkoemisního motorového vozidla pro účely daní z příjmů vymezovat. Nízkoemisním vozidlem se rozumí v případě osobních silničních vozidel, která přichází do úvahy v případě navrhovaného opatření v § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů, vozidlo, které nepřesahuje stanovené emisní limity uvedené v § 3 písm. a) sněmovního tisku č. 160 (definice do konce roku 2025).

Přechodné ustanovení bodu 4 upravuje použitelnost dané úpravy pro rok 2022, v jehož průběhu dojde k nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 2 (příloha č. 1 položka 2-29 a 2-30)

Navrhuje se přeřadit položky zařízení, která slouží výlučně k dobíjení elektrických vozidel, která mají elektrický pohon nebo pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, uvedených v klasifikaci CZ CPA pod označením 27.11.50 a 27.12 (tzn. jak klasické dobíjecí stanice, tak tzv. wallboxy) z 3. odpisové skupiny do 2. odpisové skupiny. Navrhované opatření tak bude mít za následek jiné rozložení nákladů na pořízení hmotného majetku (odpisů) v čase, resp. umožní náklady vynaložené na pořízení uvedených zařízení uplatnit jako výdaje v kratším časovém úseku, než tomu bylo doposud. Navrhovaná úprava se týká tzv. wallboxů a samostatně stojících dobíjecích stanic v případě, že se jedná o samostatný movitý majetek, tj. nejedná-li se o příslušenství pořízeného vozidla, ani nejsou-li nedílnou součástí stavby (v takovém případě se režim uplatnění pořizovacích nákladů řídí režimem vozidla, jehož jsou příslušenstvím, nebo stavbou, jejíž jsou nedílnou součástí).

Navrhovaná úprava je součástí souboru opatření, která reagují na potřebu snižování emisí skleníkových plynů, a umožní tak přispět k dosažení požadovaných cílů. Dále je současně žádoucí reakcí na rychlý rozvoj elektromobility a inovace v oblasti dobíjení a představuje snahu podpořit investice v této oblasti, a docílit tak potřebného posílení infrastruktury, jelikož rozvinutá infrastruktura je jednou z hlavních podmínek pro zvýšení poptávky po elektromobilech.

Navrhované zrychlení odpisování dobíjecích zařízení je však pouze dočasným preferenčním režimem do doby, než bude v zákoně o daních z příjmů komplexně rekodifikována oblast daňového zacházení s majetkem, jejímž cílem je zjednodušení odpisování a snížení počtu odpisových skupin.

Přechodná ustanovení bodu 3 a 4 upravují daňové zacházení s majetkem pořízeným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K čl. II

K bodu 1

V první větě přechodného ustanovení se navrhuje, aby se ustanovení § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy snížení procentuální částky vstupní ceny z 1 % na 0,5 % u nízkoemisního motorového vozidla, která se považuje pro účely zákona o daních z příjmů za příjem zaměstnance v souvislosti s bezplatným poskytnutím nízkoemisního motorového vozidla zaměstnavatele ke služebním i soukromým účelům zaměstnance), použilo již na celé zdaňovací období roku 2022, přestože tento zákon nabývá účinnosti až v průběhu roku 2022.

Druhá věta upravuje režim zúčtování mzdy a výpočtu zálohy na daň. Ty se provádějí každý měsíc a záloha se vypočte ze základu daně pro výpočet zálohy, kterým je v daném měsíci úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených zaměstnanci za kalendářní měsíc, tedy včetně příjmu podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů plynoucího zaměstnanci v důsledku bezplatného poskytnutí služebního motorového vozidla ke služebním i soukromým účelům zaměstnance. Proto se stanoví, že při zúčtování mzdy a výpočtu zálohy na daň z příjmů fyzických osob za kalendářní měsíce, které skončily před nabytím účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadní právní úpravy, avšak od kalendářního měsíce, ve kterém tento zákon nabývá účinnosti, se již při zúčtování mzdy a výpočtu zálohy postupuje podle nové právní úpravy. To znamená, že za tyto kalendářní měsíce (po nabytí účinnosti tohoto zákona) již bude při zúčtování mzdy a výpočtu zálohy na daň z příjmů fyzických osob zohledněna nová právní úprava pro určení příjmu z důvodu bezplatného poskytnutí nízkoemisních motorových vozidel zaměstnavatele zaměstnanci ke služebním i soukromým účelům zaměstnance (resp. příjem bude v těchto případech nižší, než by byl podle dosavadní právní úpravy). V rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění potom bude zohledněn nižší základ daně z příjmů ze závislé činnosti též ve vztahu ke kalendářním měsícům skončeným před nabytím účinnosti nové právní úpravy; zaměstnanci tak vznikne přeplatek na dani vzhledem k tomu, že při výpočtu zálohy za kalendářní měsíce skončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byly zohledňovány dosavadní vyšší částky příjmů ze závislé činnosti v souvislosti s bezplatným poskytnutí nízkoemisního motorového vozidla zaměstnavatele zaměstnanci ke služebním i soukromým účelům zaměstnance. V případě zaměstnanců, kteří nemají možnost využít ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, se nižší částka příjmů ze závislé činnosti za kalendářní měsíce skončené přede dnem nabytí účinnosti projeví na základě podaného daňového přiznání za rok 2022.

K bodu 2

Toto přechodné ustanovení dočasně vymezuje pro účely daní z příjmů pojem nízkoemisní motorové vozidlo. Tento pojem nově používá zákon o daních z příjmů v § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů, a to odkazem na definici tohoto pojmu, která bude stanovena v projednávaném zákoně o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících (sněmovní tisk 160 – vládní návrh zákona o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících), jehož účinnost je navrhována prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Přijetí a vyhlášení navrhovaného zákona o podpoře nízkoemisních vozidel lze přitom s vysokou pravděpodobností předpokládat v průběhu roku 2022 vzhledem k tomu, že se jedná o implementační návrh zákona a implementační lhůta právního předpisu EU, který má být uvedeným zákonem implementován, uplynula dne 2. srpna 2021.

Pro případy, kdy by navrhovaný zákon o podpoře nízkoemisních vozidel nabyl účinnosti až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, navrhuje se zakotvit přechodné ustanovení, které do doby nabytí účinnosti zákona o podpoře nízkoemisních vozidel bude pojem nízkoemisního vozidla pro účely daní z příjmů vymezovat. Pokud by toto přechodné ustanovení nebylo zakotveno, v případech, kdy by zákon o podpoře nízkoemisních vozidel nabyl účinnosti až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nebylo by vymezení pojmu nízkoemisního motorového vozidla pro účely daní z příjmů vůbec zakotveno. Vymezení pojmu nízkoemisní motorové vozidlo navržené v přechodném ustanovení přitom přebírá vymezení tohoto pojmu obsažené v návrhu zákona o podpoře nízkoemisních vozidel (tedy vymezení, na které bude po přijetí zákona o podpoře nízkoemisních vozidel § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů odkazovat). Přechodné ustanovení současně přebírá pouze tu část definice navrženou v zákoně o podpoře nízkoemisních vozidel, jejíž aplikace z faktického hlediska přichází v případě § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů v úvahu (resp. odkazuje pouze na typy nízkoemisních motorových vozidel, u kterých lze předpokládat, že je zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout ke služebním i osobním účelům; ve vymezení obsaženém v přechodném ustanovení proto nejsou zahrnuta např. vozidla s největší přípustnou hmotností nad 3500 kg, vozidla s více než osmi místy pro přepravu osob či trolejbusy).

K bodům 3 a 4

Tato přechodná ustanovení se týkají režimu odpisování hmotného majetku (resp. jeho přeřazení z odpisové skupiny č. 3 do odpisové skupiny č. 2). Podle prvního z přechodných ustanovení (bod 3) vztahujících se k hmotnému majetku se na tento majetek pořízený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije dosavadní právní úprava. Na hmotný majetek pořízený ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se již použije nová právní úprava, a to bez ohledu na běh zdaňovacího období či období, za které se podává daňové přiznání. Navrhovaný zákon totiž neobsahuje tzv. obecné přechodné ustanovení, které obvykle posouvá použitelnost nové právní úpravy až na zdaňovací období započaté ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. skutečnost, že na hmotný majetek pořízený ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se již použije nová právní úprava, není nutno výslovně normovat.

Druhé přechodné ustanovení týkající se režimu odpisování hmotného majetku je speciálním ustanovením ke třetímu přechodnému ustanovení vztahujícímu se k režimu odpisování hmotného majetku. Toto přechodné ustanovení dává poplatníkovi možnost postupovat podle nové právní úpravy i v případě, že majetek byl pořízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Poplatníkovi je tak i u již pořízeného majetku (tzn. majetku pořízeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) dána možnost volby mezi dosavadním a novým režimem, a toto speciální přechodné ustanovení pak určuje, v jakém zdaňovacím období (nebo období, za které se podává daňové přiznání) se musí poplatník rozhodnout, zda novou právní úpravu využije či nikoliv a u již pořízeného majetku eventuálně změnit odpisovou skupinu. Tímto období, ve kterém může poplatník poprvé postupovat podle nové právní úpravy i u již pořízeného majetku, je zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, které skončí nejdříve v den nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud se poplatník rozhodne postupovat podle nové právní úpravy u již pořízeného majetku, zatřídí ho do 2. odpisové skupiny v souladu s novou právní úpravou (pokud se jedná o majetek, který ještě nezačal odpisovat), případně změní odpisovou skupinu majetku z 3. odpisové skupiny na 2. odpisovou skupinu (pokud se jedná o již odpisovaný majetek). Poté, co však poplatník tento nový režim zvolí a postupuje podle něj, nemůže tento režim nadále měnit. To samé platí, pokud zvolí postup podle dosavadní právní úpravy, tj. nemůže tuto volbu měnit.

Uvedeno na příkladu, má-li poplatník zdaňovací období kalendářní rok a nabude-li zákon účinnost 1. července 2022, tak platí následující režim:

Vzhledem k první větě § 30 odst. 1 zákona o daních z příjmů, která poplatníkovi ukládá povinnost zatřídit majetek do příslušné odpisové skupiny v prvním roce odpisování, se pro právní jistotu normuje, že poplatník je oprávněn již odpisovaný majetek přetřídit v důsledku navrhované úpravy. Tato skutečnost již plyne ze samotné konstrukce přechodného ustanovení, které umožňuje použití nové úpravy i na majetek pořízený a odpisovaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale k předejití případným výkladovým nejasnostem se upravuje výslovně.

K části druhé

K čl. III

K bodu 1 (Část první)

V návaznosti na rozsah provedených změn se navrhuje revidovat systematiku zákona a přiblížit jej tak moderním daňovým předpisům. Členění vychází ze zákona č. 186/2016 Sb., o dani z hazardních her, která také patří do skupiny tzv. „malých daní“ a tento zákon je svou systematikou zákonu o dani silniční nejbližší. Oproti zákonu o dani z hazardních her, který není transpoziční, se navrhuje zavést zvláštní část pro paragraf obsahující výkaznictví transpozice (§ 1).

K bodu 2 (§ 1)

Navrhuje se výslovně standardním způsobem upravit, že návrh je transpozičním právním předpisem.

K bodu 3 (část první)

V návaznosti na revizi systematiky zákona (srov. důvodovou zprávu k části první) se navrhuje ryze hmotněprávní ustanovení zákona vyčlenit do samostatné části.

K bodu 4 (§ 2 a 3)

K § 2:

K odstavci 1:

V souladu s trendy moderní legislativy dochází k nahrazení legislativní zkratky „vozidlo“, která je použitelná pouze v tom předpise, ve kterém je zavedena, legální definicí „zdanitelné vozidlo“. Tato konstrukce je z legislativně technického pohledu obdobná jako u daně z nemovitých věcí, kde je v případě předmětu daně ze staveb a jednotek vymezena zdanitelná stavba a zdanitelná jednotka.

K odstavci 2:

Dochází k zúžení předmětu daně tak, aby dani podléhala pouze těžká nákladní vozidla (vozidla kategorií N₂ a N₃ a jejich podkategorie), u kterých to vyžaduje aktuální znění směrnice Euroviněta. Těžkými nákladními vozidly jsou podle směrnice Euroviněta vozidla určená k přepravě zboží s maximální povolenou hmotností nad 3,5 tuny, tedy také přípojná vozidla kategorií O₃ a O_4.

Dosud platná úprava daně silniční zdaňovala přípojná vozidla nákladních automobilů s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny, a pokud jde o vymezení předmětu daně silniční, novela v zásadě sleduje tento stav s tím, že faktické zdanění těchto vozidel se navrhuje až od určité tonáže (celkové hmotnosti) přípojného vozidla v závislosti na počtu náprav.

Kompatibilita nezdanění přípojných vozidel O₁ a O₂ se směrnicí Euroviněta:

Důvodem, proč předmětem daně jsou pouze přípojná vozidla kategorií O₃ a O₄, a tedy nejsou zahrnuta přípojná vozidla kategorií O₁ a O₂, je vymezení hmotnostního limitu ve směrnici Euroviněta, která ukládá zdanit těžká vozidla, přičemž těžkým vozidlem směrnice rozumí vozidlo s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla přesahující 3,5 tuny. Zároveň je nezdanění vozidel s přípustnou hmotností nižší než 3,5 tuny, tedy přívěsných vozidel kategorií O₁ a O₂, dáno skutečností_, že aby se tato vozidla stala součástí jízdní soupravy s největší povolenou hmotností aspoň 16 tun, pro které směrnice Euroviněta stanovuje minimální sazby daně, musí být vzhledem ke své vlastní povolené hmotnosti tažena nákladními vozidly, jejichž největší povolená hmotnost je aspoň 12,5 tuny. Taková vozidla podléhají sama o sobě zdanění, přičemž jejich výše daně vždy převyšuje výši daně pro jízdní soupravu s největší povolenou hmotností o 3,5 tuny vyšší. Uvedené je patrné z níže uvedené tabulky, která modeluje situaci, kdy by se (na rozdíl od předloženého návrhu) s přívěsy O₁ a O₂ zacházelo stejně jako s návěsy.

Předmět daně je s ohledem na zmíněnou směrnici vymezen šířeji, než je množina vozidel, na které dopadne podle nově navrženého znění zákona fakticky zdanění daní silniční. To vyplývá z toho, že podle přílohy I směrnice Euroviněta jsou nastaveny nenulové roční sazby daně pro vozidla určitého počtu náprav až od určité stanovené tonáže celkové hmotnosti (např. u vozidel se dvěma nápravami až od 12 tun), což je převzato do nové právní úpravy.

V souladu se směrnicí Euroviněta mají být předmětem daně zásadně pouze nákladní automobily určené k přepravě zboží a jejich jízdní soupravy, proto jsou mimo předmět daně vozidla jiných kategorií, např. osobní vozidla, autobusy apod.

Do předmětu zdanění spadají nákladní automobily (vozidla kategorie N₂ a N₃ a jejich podkategorie) s tím, že specificky jsou v rámci této kategorie řešeny tahače návěsů a tahače přívěsů (vozidla kategorie N s kódem druhu karoserie BC a BD).

Předmětem daně jsou rovněž přípojná vozidla nákladních automobilů, pokud jsou tato přípojná vozidla určena k přepravě zboží a mají největší povolenou hmotnost nad 3,5 tuny. Jde zásadně o nákladní přívěsy (návěsy jsou vyloučeny ze zdanění podle odstavce 3 písm. c)). Pro ty jsou roční sazby daně stanoveny rovněž samostatně. K faktickému zdanění přívěsů však dochází pouze v případě, že jejich největší povolená hmotnost je alespoň 12 tun.

Předmětem daně nejsou nikdy návěsy, a to s ohledem na konstrukci výše daně navržené pro jejich tahače.

Předmětem daně nejsou také nikdy nákladní přívěsy traktorové, protože nejde o přípojná vozidla nákladních automobilů.

Dále dochází k upřesnění, že se jedná o registraci v registru silničních vozidel, tj. nejedná se o evidenci vozidla ve zvláštních registrech podle § 7h zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

K odstavci 3:

S ohledem na omezení předmětu daně se ze stávající právní úpravy zachovává pouze výluka z předmětu daně podle dosavadního § 2 odst. 4 písm. b).

Naopak dochází k doplnění výluky pro návěsy, což je zvláštní kategorie přípojných vozidel nákladních automobilů.

Součástí negativního výčtu předmětu daně jsou dále vozidla zvláštního určení, protože tato vozidla nejsou ve smyslu směrnice Euroviněta primárně vozidly určenými k přepravě zboží. Pro účely negativního výčtu předmětu daně do kategorie vozidel zvláštního určení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi (dle jen „nařízení (EU) č. 2018/858“) spadají rovněž speciální vozidla podle § 3 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Tato vozidla jsou podrobněji vymezena v příloze č. 5 vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o registraci vozidel“). Nařízení tuto skupinu vozidel výslovně neoznačuje jako „speciální vozidla“, avšak jejich vymezení podle tuzemských předpisů odpovídá vymezení vozidel zvláštního určení podle nařízení (EU) č. 2018/858. Navíc pro tuto skupinu vozidel není vymezena sazba vozidel.

K odstavci 4:

Do odstavce 4 byl přenesen a přeformulován stávající § 8 tak, aby odpovídal formulaci konstrukčního prvku předmětu daně, k němuž se vztahuje. Pokud jde o případy, kdy v průběhu kalendářního měsíce dojde ke změně v osobě provozovatele (nebo jiného poplatníka), nově bude zdanitelné vozidlo, u něhož k takové změně došlo, předmětem daně u obou provozovatelů (nebo jiných poplatníků). Podle dosavadní právní úpravy mohl v řadě případů nový provozovatel obtížně poznat, zda předchozímu provozovateli vznikla daňová povinnost k dani silniční, a zda se pro něj tudíž uplatnilo původní ustanovení § 8 odst. 2 věty druhé.

K odstavci 5:

Navrhuje se při klasifikaci zdanitelných vozidel vycházet z vymezení jednotlivých kategorií a podkategorií vozidel a druhů karoserie podle nařízení (EU) č. 2018/858. Podle tohoto nařízení jsou silniční vozidla relevantní pro daň silniční označeny takto:

Kategorie N:

Kategorie N zahrnuje motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro přepravu zboží a dělí se na:

Vozidla kategorie N mohou mít následující druhy karoserie:

Kategorie O:

Kategorie O zahrnuje přípojná vozidla a dělí se na:

Vozidla kategorie O mohou mít následující druhy karoserie:

K odstavci 6:

Pro vyloučení klasifikačních problémů se v návaznosti na § 14 vymezuje zejména pro zastaralá vozidla pravidlo, že pokud v ani jednom technickém dokladu k vozidlu není uvedena kategorie vozidla jako kombinace písmene a čísla (tedy kódy M₁ až M₃, N₁ až N₃ nebo O₁ až O₄) nebo kód druhu karoserie, uplatní se fikce toho, že v technickém průkazu je tato kategorie nebo kód druhu karoserie uveden.

Pokud by byl tento údaj v potřebné podrobnosti nebyl uveden v technickém průkazu, ale byl v jiném technickém dokladu k vozidlu, pak se uplatní § 14 odst. 2, a nikoliv § 2 odst. 6.

Odstavec 6 se použije pouze pro vozidla ve smyslu nařízení (EU) 2018/858, tedy jakákoliv motorová vozidla nebo jejich přípojná vozidla, přičemž motorovým vozidlem je podle tohoto nařízení motorem poháněné vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno tak, aby se pohybovalo vlastními prostředky, má alespoň čtyři kola, je úplné, dokončené nebo neúplné a má nejvyšší konstrukční rychlost vyšší než 25 km/h.

Odstavec 6 se tak nepoužije například na traktor, protože ten vůbec nespadá do působnosti daného nařízení.

K § 3:

K odstavci 1:

Dochází k revizi okruhu osvobození v návaznosti na zúžení předmětu daně silniční. Cílem je zachovat rozsah osvobození, který je kompatibilní se směrnicí Euroviněta a který je současně aplikovatelný na nákladní automobily a nákladní přívěsy.

Meze rozsahu osvobození od daně silniční jsou stanoveny směrnicí Euroviněta, tj. není možné osvobodit jiná vozidla než ta, u kterých tuto možnost stanoví tato směrnice, příp. jiný právní předpis práva EU nebo mezinárodní smlouva.

Zdanitelná vozidla vybavená výstražným zařízením a jiná záchranářská vozidla

V písmeni a) se zachovává osvobození zdanitelných vozidel vybavených modrým nebo modrým a červeným majákem, a to bez ohledu na osobu poplatníka dílčí daně za toto vozidlo. Oproti stávajícímu znění zákona dochází k osvobození zdanitelných vozidel bez ohledu na to, jakou činnost vykonávají, podstatné je to, že jiný zákon považuje taková vozidla za tak významná, že jim propůjčuje možnost toto výstražné světlo používat. V návaznosti na § 14a odst. 2 může být údaj o výstražném zařízení uveden i v jiném technickém dokladu k vozidlu.

Další zdanitelná vozidla, která slouží obdobnému účelu, který je vyznačen v technickém průkazu, ale která nejsou majákem vybavena, jsou podle písmene d) bodu 2 osvobozena pouze v případech, kdy je zdaňují vybrané organizace. Tuto právní úpravu předvídal již stávající § 3 písm. d), oproti kterému dochází pouze k terminologickým úpravám navazujícím na vývoj navazujících právních předpisů (zejména nahrazení pojmu důlní záchranná služba pojmem báňská záchranná služba).

Obdobně jsou podle písmene d) bodu 3 osvobozena zdanitelná vozidla Českého červeného kříže při plnění svých úkolů vyplývajících z Ženevských úmluv a z rezolucí Mezinárodních konferencí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, což navazuje na § 5 odst. 2 zákona č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži, který je nepřímou novelou všech daňových zákonů v širokém smyslu. Navrhuje se v návaznosti na toto generální osvobození od všech daní, poplatků a cel výslovně uvést osvobození zdanitelných vozidel Českého červeného kříže v zákoně o dani silniční.

Zdanitelná vozidla diplomatická

Zachovává se osvobození zdanitelných vozidel diplomatické mise nebo konzulárního úřadu, pokud je zaručena vzájemnost. Taková vozidla se neuvádějí v daňovém přiznání.

Zdanitelná vozidla používaná při údržbě pozemních komunikací

Dále se navrhuje zachovat osvobození zdanitelných vozidel používaných k zabezpečení sjízdnosti nebo schůdnosti pozemní komunikace, přičemž dochází pouze k aktualizaci používané terminologie a okruhu osob, na které osvobození dopadá, v návaznosti na současný zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Osvobození zdanitelných vozidel, která jsou mobilizační rezervou nebo pohotovostní zásobou, se rozšiřuje na celý okruh státních hmotných rezerv (srov. § 4 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv).

Nákladní přívěsy (vozidla kategorie O s výjimkou vozidla s kódem druhu karoserie DA)

Aby bylo zamezeno negativnímu dopadu daně na poplatníky dílčí daně za nákladní tahače, navrhuje se osvobodit nákladní přívěsy těchto poplatníků. Nákladní návěsy (vozidlo kategorie O s kódem druhu karoserie DA) vůbec nejsou zdanitelným vozidlem podle § 2, a tedy se nově samostatně nikdy nedaní, protože je nelze použít bez tahače návěsů (vozidlo kategorie N s kódem druhu karoserie BC), a výše daně za tahače proto zohledňuje celou jízdní soupravu, tedy jak tahač, tak všechna případná přípojná nákladní vozidla, která mohou být součástí jízdní soupravy. Nákladní přívěsy však lze zapojit i za jiná vozidla, než je tahač přívěsů v užším smyslu (tedy vozidlo kategorie N s kódem druhu karoserie BD, které slouží převážně nebo výlučně k tahání přívěsů), a proto se daní jako samostatná kategorie zdanitelných vozidel. V důsledku toho by však u poplatníků dílčí daně vztahující se k tahači přívěsů docházelo ke dvojímu zdanění nákladního přívěsu u téhož poplatníka, jednou z titulu samotné existence nákladního přívěsu a jednou proto, že výše daně za tahač zohledňuje celou jízdní soupravu. Pro vyloučení tohoto efektu se proto navrhuje osvobodit poplatníky, kteří platí dílčí daň za tahač přívěsů, od dílčí daně za nákladní přívěsy.

K odstavci 2:

Do odstavce byl přenesen a přeformulován stávající § 9 odst. 2, neboť se vztahuje ke konstrukčnímu prvku osvobození upravenému v § 3. Ustanovení bylo reformulováno v souvislosti se změnou dosavadního § 8 (nově § 2 odst. 4). Z hlediska osvobození je rozhodné, zda byly podmínky pro příslušné osvobození splněny ve všech dnech daného kalendářního měsíce, ve kterých byly ohledně tohoto vozidla naplněny skutečnosti, které jsou předmětem daně. Dovětek týkající se dnů, ve kterých byly ohledně tohoto vozidla naplněny skutečnosti, které jsou předmětem daně, je podstatný pro případy, kdy vozidlo nebude tyto podmínky naplňovat po celý kalendářní měsíc. V takovém případě by absence tohoto dovětku mohla být vykládána tak, že osvobození nelze poskytnout, což není záměrem.

K bodu 5 (§ 4 odst. 1)

V duchu moderní daňové legislativy se jednotlivá ustanovení upravují tak, aby bylo peněžité plnění, kterého se dotýkají, v rámci nich alespoň jednou označeno plným názvem.

K bodu 6 (§ 4 odst. 1 písm. a))

Jde o legislativně technickou změnu navazující na zavedení definice zdanitelného vozidla v § 2.

K bodu 7 (§ 4 odst. 1 písm. b))

První změna má legislativně technický charakter a navazuje na zavedení definice zdanitelného vozidla v § 2.

Rušená slova odkazovala na tzv. polopřevody, tedy situace, kdy provozovatel vozidla již byl odhlášen z registru silničních vozidel, nebyl ještě přihlášen nový provozovatel a vozidlo bylo přesto provozováno. Protože tzv. polopřevody byly zrušeny, ruší se ustanovení jako obsoletní.

K bodu 8 (§ 4 odst. 2 písm. a))

S ohledem na změnu předmětu daně se navrhuje vypustit právní úpravu, podle které byl poplatníkem daně silniční také zaměstnavatel v případě použití zaměstnaneckého vozidla, což se týkalo pouze osobních automobilů. Dále se doplňuje označení silniční daně.

K bodu 9 (§ 4 odst. 2 písm. a))

První změna má legislativně technický charakter a navazuje na zavedení definice zdanitelného vozidla v § 2.

Druhá změna navazuje na rozšíření okruhu osvobozených zdanitelných vozidel, která jsou mobilizační rezervou nebo pohotovostní zásobou, na celý okruh státních hmotných rezerv (srov. § 4 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv) v § 4 odst. 1 písm. f).

K bodu 10 (§ 4 odst. 3)

Jde o legislativně technickou změnu navazující na zavedení definice zdanitelného vozidla v § 2.

K bodu 11 (§ 5)

Navrhovaná úprava vychází z dosavadního věcného řešení. Základ daně a roční sazba daně se jako základní konstrukční prvky daně silniční vyjadřují společně, a to v podobě výše daně pro jednotlivé zdanitelné vozidlo.

Dosavadní právní úprava sice formálně vymezovala základ a sazbu daně, avšak oproti jiným daňovým zákonům nedocházelo k výpočtu daně prostřednictvím základu a sazby, ale daň byla fakticky určena hodnotou v sazebníku uvedeném v § 6 odst. 1 a 2. Konstrukční prvek tohoto typu je označován jako výše daně (srov. např. § 10h zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nebo popis In: KARFÍKOVÁ M. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer, 2018. Právní monografie. ISBN 978-80-7552-935-0. str. 160).

K bodu 12 (Nadpis nad označením § 6)

V návaznosti na zrušení stávajícího § 6 se navrhuje zrušit i na něj navázaný nadpis nad označením tohoto ustanovení.

K bodu 13 (Nadpis nad § 8)

Nadpis se navrhuje zrušit v návaznosti na zrušení § 8 až 11.

K bodu 14 (§ 8 až 11)

Ke zrušení § 8 a 9:

Obsah § 8 byl přenesen do § 2 odst. 3, protože věcně souvisí s předmětem daně (srov. důvodovou zprávu k § 2).

Obsah § 9 byl věcně rozdělen na část týkající se osvobození, která byla přenesena do § 3 odst. 2, a na část týkající se výpočtu poměrné části daně, která byla integrována do ustanovení upravujícího výpočet daně podle § 7, konkrétně do § 7 odst. 2 písm. a).

Ke zrušení § 10:

Vzhledem k zásadnímu snížení výše daně se navrhuje zrušit povinnost platit daň silniční prostřednictvím záloh. V souvislosti s tím se ruší i povinnost vést evidenci o zaplacené dani, protože tyto údaje má z povahy věci správce daně k dispozici ze své činnosti.

Ke zrušení § 11:

Ustanovení o zaokrouhlování je nadbytečné a duplicitní k § 146 daňového řádu.

Podle daňového řádu se daň zaokrouhluje na celé koruny nahoru a výpočet na základě daňové sazby, koeficientů, ukazatelů a výsledek přepočtu měny se provádí s přesností na dvě platná desetinná místa. Postupné zaokrouhlování ve dvou nebo více stupních je nepřípustné. Případná sleva na dani se tedy bude zaokrouhlovat na dvě platná desetinná místa. K tomu může dojít v případě, že některé zdanitelné vozidlo nebude část zdaňovacího období předmětem daně, nebo bude po část zdaňovacího období od daně osvobozeno.

Ustanovení pro zaokrouhlování záloh se neuplatní, neboť dochází ke zrušení záloh na daň silniční.

K bodu 15 (§ 12 odst. 2)

Legislativně technická úprava navazující na vymezení pojmu „zdanitelné vozidlo“ a zavedení pojmu „výše daně“.

K bodu 16 (§ 12 odst. 3)

Legislativně technická úprava navazující na vymezení pojmu „zdanitelné vozidlo“ a zavedení pojmu „výše daně“.

K bodu 17 (§ 12 odst. 4)

Odstavec 4 se navrhuje zrušit pro rozpor mezi tím, jak jeho obsah vnímá aplikační praxe, a tím, jaký je jeho zamýšlený obsah.

Toto ustanovení směřuje primárně k tomu, že poplatníka tíží důkazní břemeno ohledně nároku na slevu. Navazuje tak na § 92 odst. 3 daňového řádu, resp. je s tímto ustanovením duplicitní. Bez ohledu na to však existuje právní názor, že ustanovení stanoví poplatníkovi povinnost nárok na slevu aktivně prokazovat v každém daňovém řízení (tedy např. tyto doklady přikládat k daňovému přiznání).

Aby byly vyloučeny pochybnosti o tom, jaká praxe má být aplikována při uplatnění slevy, navrhuje se namísto povinnosti prokazovat nárok na slevu zavést záznamní povinnost (§ 16) s tím, že přenos důkazního břemena na poplatníka vyplývá přímo z § 92 odst. 3 daňového řádu, protože uplatněná sleva na dani je skutečnost, kterou je povinen poplatník uvádět v přiznání, pokud se má sleva použít.

K bodu 18 (§ 12 odst. 4 – dosavadní odst. 5)

Navrhuje se explicitně uvést, že poplatník uplatňuje slevu na dani v daňovém přiznání. Skutečnost, že tak má učinit u místně příslušného správce daně (jak stanoví dosavadní § 12 odst. 5), vyplývá z daňového řádu, a proto nebyla převzata.

K bodu 19 (§ 12a)

Navrhuje se explicitně upravit výpočet daně jako jeden ze základních konstrukčních prvků daně.

K odstavci 1:

Explicitně se upravuje skutečnost, která doposud byla v zákoně o dani silniční vyjádřena pouze implicitně, a sice že se celková výše daně za poplatníka určuje za všechna zdanitelná vozidla dohromady. Poplatník tak podává pouze jedno přiznání a vzniká mu jen jedna daň.

K odstavci 2:

Dílčí daň za jednotlivé vozidlo se pak určí podle výše daně pro toto vozidlo, případně upravené o měsíce, ve kterém není toto vozidlo předmětem daně nebo je osvobozeno, a sníží se o případnou uplatněnou slevu na dani.

Výše daně pro jednotlivá zdanitelná vozidla vyplývá z navrhované přílohy k zákonu o dani silniční. Výši daně se navrhuje určit pro jednotlivé nákladní automobily, tahače a nákladní přívěsy tak, že vychází ze stanovených technických parametrů těchto vozidel. U nákladních automobilů mezi takové parametry patří počet náprav a největší povolená hmotnost v tunách, u tahačů je to počet náprav a největší povolená hmotnost jízdní soupravy v tunách, a konečně u nákladních přívěsů je to největší povolená hmotnost v tunách. Uvedené parametry vozidla rozhodné pro určení výše daně jsou položkami zapisovanými do technického průkazu vozidla, jehož obsahové vymezení stanoví vyhláška o registraci vozidel.

Výsledná daň sestává z dílčí daně za každé zdanitelné vozidlo, které je v daném kalendářním měsíci předmětem daně a není od daně osvobozeno.

Pokud je vozidlo předmětem daně pouze v některých kalendářních měsících zdaňovacího období nebo je například jen v některých kalendářních měsících od daně osvobozeno, navrhuje se, aby dílčí daň tvořil rozdíl mezi výší daně za toto zdanitelné vozidlo, snížené o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, ve kterém vozidlo nebylo předmětem daně silniční nebo bylo od této daně osvobozeno, a případnou slevou na dani na toto vozidlo, pokud jsou splněny podmínky pro její uplatnění podle § 12.

K bodu 20 (§ 13)

V duchu moderní daňové legislativy se jednotlivá ustanovení upravují tak, aby bylo peněžité plnění, kterého se dotýkají, v rámci nich alespoň jednou označeno plným názvem.

K bodu 21 (Nadpis nad označením § 14)

Skupinový nadpis nad označením § 14 neodpovídá obsahu § 14, protože tato materie je řešena až v § 17 a násl., a proto se navrhuje tento nadpis zrušit.

K bodu 22 (§ 14)

Do právní úpravy daně silniční byl doplněn standardní konstrukční prvek rozpočtové určení daně po vzoru například (nyní již zrušeného) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, nebo zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení výslovně konstatuje, že výnos daně silniční je příjmem rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Toto ustanovení je sice duplicitní ve vztahu k § 5 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, nicméně s ohledem na obecnou teorii finančního práva, podle které je rozpočtové určení daně nepostradatelným konstrukčním prvkem daně (srov. KARFÍKOVÁ M. Teorie finančního práva a finanční vědy., op. cit., str. 161), se jeví jako vhodné v právní úpravě daně silniční tuto teorii respektovat.

K bodu 23 (§ 14a)

Jedná se o transformaci dosavadních § 6 odst. 3 a § 14.

K odstavci 1:

Po věcné stránce zůstává zachováno, že primárním zdrojem informací o vozidle je technický průkaz zdanitelného vozidla, jehož náležitosti jsou upraveny v příloze č. 9 vyhlášky o registraci vozidel, přičemž stále platí, že se nepřihlíží ke změně v průběhu zdaňovacího období. Oproti stávající konstrukci se však vyjasňuje, že v případě naplnění předmětu až v průběhu kalendářního roku je rozhodný první den měsíce, ve kterém k této skutečnosti došlo.

K odstavci 2:

Oproti stávajícímu stavu se upřesňuje, že primární jsou údaje v technickém průkazu zdanitelného vozidla a údaje v jiných technických dokladech ke zdanitelnému vozidlu se použijí až tehdy, pokud nejsou v technickém průkazu obsaženy. Upřesnění navazuje na správní praxi, při které vyvstávaly otázky, jak postupovat v případě rozporných údajů v technických dokladech k vozidlu, přičemž bylo nutné s ohledem na ústavní zásadu in dubio mitius v takovém případě vycházet z takového údaje, který by byl pro poplatníka z hlediska zdanění nejvýhodnější.

K bodu 24 (Část třetí)

V návaznosti na revizi systematiky zákona (srov. důvodovou zprávu k části první) se navrhuje ryze procesní ustanovení zákona vyčlenit do samostatné části.

K bodu 25 (§ 15 a 16)

K § 15:

K odstavci 1:

V návaznosti na zrušení § 8 se ustanovení uvádí do souladu se standardní terminologií pro založení povinnosti podat daňové přiznání. Při tom se oproti stávající právní úpravě navrhuje nadále neupravovat výslovně, že se daňové přiznání nepodává v jiném termínu, než je 31. leden následujícího kalendářního roku. Ustanovení představuje komplexní zvláštní úpravu k § 136 odst. 1 a 2 daňového řádu a v plném rozsahu ji vylučuje. Není proto třeba zvláštní úprava vylučující prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle § 136 odst. 2 písm. b) daňového řádu v případech, kdy daňové přiznání zpracovává daňový poradce. Protože se § 136 odst. 2 písm. b) daňového řádu bez dalšího neuplatní (vymezuje se proti § 136 odst. 1 daňového řádu, který je ale plně negován komentovaným odstavcem 1), není třeba jeho účinky vylučovat. Cílem novely proto není opustit stávající stav, který zůstane zachován, ale pouze zákon více přizpůsobit aktuálnímu znění daňového řádu.

V souvislosti s insolvenčním řízením naopak k věcné změně oproti stávajícímu znění zákona dochází, protože se navrhuje neponechat v platnosti zvláštní právní úpravu pro termín podání daňového přiznání v insolvenčním řízení odlišnou od § 244 daňového řádu. Tuto odchylku se navrhuje jako nedůvodnou zrušit bez náhrady.

Z důvodu snížení administrativní zátěže poplatníků daně a s ohledem a zásadu hospodárnosti se navrhuje, aby se daňové přiznání podávalo pouze v případech, kdy v něm má být podle odstavce 2 uvedeno alespoň jedno zdanitelné vozidlo. Poplatníci, kteří disponují pouze zdanitelnými vozidly, u kterých je stanovena daň ve výši 0 Kč, tedy nákladními automobily s hmotností nižší než 12 t (resp. 15 t nebo 23 t v případě vozidla s vyšším počtem náprav), tahači s celkovou hmotností jízdní soupravy nižší než 16 t (resp. 36 t v případě tahače s vyšším počtem náprav) a nákladními přívěsy s hmotností nižší než 12 t, nebudou tedy muset podávat přiznání k dani silniční vůbec, a to i v případech, kdy jsou tato vozidla předmětem daně. Tito poplatníci tedy ve vztahu k dani silniční nemají zásadně žádné povinnosti.

V případech, kdy se daňové přiznání podává, ale tvrzená daň nedosahuje 100 Kč, se sice daň stanoví, ale podle § 16a se nepředepíše a nebude se platit.

Daňové přiznání bude možné do 1. ledna 2025 podat jak elektronicky, tak v listinné podobě (srov. čl. I bod 21 návrhu).

K odstavcům 2 a 3:

V odstavci 2 se uvádí okruh zdanitelných vozidel, která se uvádí v daňovém přiznání, což má podle odstavce 1 vliv na to, zda se daňové přiznání vůbec podává. Ustanovení mimo jiné navazuje na § 72 odst. 3 písm. f) daňového řádu, který upravuje obsah formulářových podání, mezi které patří i daňové přiznání. Z věcného hlediska nedochází k zásadnímu posunu oproti stávající právní úpravě.

Primárně se v daňovém přiznání uvádí zdanitelná vozidla, pro která je stanovena nenulová výše daně. V daňovém přiznání se uvádí i zdanitelná vozidla, za která činí dílčí daň méně než 100 Kč, tedy částka která se podle § 16a ani nepředepisuje, ani neplatí.

Bez ohledu na to, jak vysoká je výsledná daň za jednotlivé zdanitelné vozidlo, se v daňovém přiznání uvádí vozidlo, za které se uplatňuje sleva na dílčí dani, protože nárok na tuto slevu vznikne pouze tehdy, pokud je v daňovém přiznání uplatněna.

Zachovává se také povinnost uvádět v daňovém přiznání zdanitelná vozidla osvobozená od daně s výjimkou vozidel diplomatických (odstavec 3), avšak s ohledem na to, že nově zákon pro určité hmotnostní kategorie vozidel stanoví nulovou výši daně, uvádí zákon výslovně, že se osvobozená zdanitelná vozidla, za které činí dílčí daň 0 Kč, v přiznání neuvádějí.

K odstavci 4:

S účinností od 1. ledna 2025 se navrhuje, aby bylo daňové přiznání k dani silniční podáváno pouze elektronicky, a to jak daňové přiznání řádné, tak dodatečné a opravné. Tato úprava se bude vztahovat pouze na zdaňovací období započatá od 1. ledna 2022 (srov. čl. II bod 4).

Ustanovení navazuje na § 71 odst. 1 daňového řádu, které vymezuje, co se rozumí elektronickým podáním při správě daní.

Tato změna je odůvodněna snížením administrativních nákladů na správu daně, protože po zúžení předmětu daně budou subjekty daně v drtivé většině případů pouze profesionálové.

K § 16:

K dosavadnímu § 16:

Navrhuje se zrušit stávající § 16, obsahující obsoletní právní úpravu.

Odstavec 1 navazuje na zálohy, a tedy by byl v návaznosti na zrušení § 10 obsoletní.

Odstavec 2 byl překonán ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovela Ústavy).

Odstavec 3 vylučuje obecnou právní úpravu, která však není účinná (jde o obsoletní ustanovení v návaznosti na již zrušený zákon č. 337/1992 Sb.).

Správu daně je možné vykonávat i bez nutnosti založit poplatníkům registrační povinnost, a to i v návaznosti na to, že nově se bude daň týkat pouze nákladních automobilů a nákladních přívěsů.

K záznamní povinnosti:

Navrhuje se zavést záznamní povinnost pro poplatníky uplatňující slevu na dani. Jde o modifikaci dosavadní povinnosti podle § 12 odst. 4, podle které měli poplatníci uplatňující nárok na slevu na dani prokazovat tento nárok předepsanými doklady.

Jak je uvedeno v důvodové zprávě k § 6, stávající § 12 odst. 4 neměl vést k aktivnímu prokazování nároku na slevu v každém daňovém řízení, ale pouze v návaznosti na obecnou úpravu podle § 92 odst. 2 daňového řádu představovalo přesun důkazního břemene ohledně nároku na uplatněnou slevu na dani na poplatníka. Ten pak měl z důvodu unesení důkazního břemene doklady o nároku na slevu na dani uchovávat a předložit je při případných vyhledávacích a kontrolních postupech. Reformulace ustanovení tak více směřuje k tomu, co bylo jeho původním smyslem.

Ustanovení navazuje na § 97 daňového řádu, který dále vymezuje, že povinnost uchovávat doklady trvá po dobu běhu lhůty pro stanovení daně.

K bodu 26 (§ 16a)

Z důvodů zásady hospodárnosti se stanoví minimální částka daně, která se předepisuje a platí. Ustanovení samotné nevylučuje stanovení daně nižší než 100 Kč, což vyplývá ze zkušeností se správou daně z nabytí nemovitých věcí, protože u této daně nastávaly problémy s tím, že jednotlivá vyměřovací a doměřovací řízení nebyla ukončena, což činilo problémy při následném podání dodatečného daňového přiznání.

K bodu 27 (Část čtvrtá)

V návaznosti na revizi systematiky zákona (srov. důvodovou zprávu k části první) se navrhuje přesunout skupinový nadpis umístěný v dosavadní právní úpravě nad § 14 až za § 16 a povýšit jej na označení části.

K bodu 28 (§ 17 písm. a))

V návaznosti na § 5 se nahrazuje pojem sazba daně pojmem výše daně.

K bodu 29 (§ 17 písm. b))

Jde o legislativně technickou změnu navazující na zavedení definice zdanitelného vozidla v § 2 a zároveň se ustanovení převádí do jednotného čísla.

K bodu 30 (Příloha k zákonu)

Pro vyšší srozumitelnost se výše daně pro jednotlivá zdanitelná vozidla vyčleňují do přílohy zákona, což umožní je zachytit v přehledné tabulce.

Výše daně je navázána na minimální sazby uvedené v příloze I směrnice Euroviněta. Vzhledem k tomu, že směrnice uvádí tyto sazby v eurech, je jejich výše stanovena tak, že ve směrnici uvedené sazby jsou přepočítány oficiálním kurzem Evropské centrální banky k prvnímu pracovnímu dni října 2021 (srov. čl. 10 odst. 1 směrnice Euroviněta), tedy k 1. říjnu 2021, kdy činil 25,309 Kč, a výsledná sazba je z důvodů možné fluktuace kurzu navýšena o 2,5 % a zaokrouhlena na stokoruny nahoru (podle čl. 10 odst. 1 směrnice Euroviněta lze ponechat výši sazby beze změny, pokud dojde ke kursové fluktuaci do 5 % částky vyjádřené v národní měně členského státu).

Výše daně je v souladu se směrnicí stanovena podle počtu náprav a největší povolené hmotnosti jednotlivých zdanitelných vozidel jednotně bez ohledu na druh nápravy.

Výše daně pro tahače (vozidla kategorie N s kódem druhu karoserie BC a BD), ať již jde o tahače návěsů nebo přívěsů, které obvykle tvoří část jízdní soupravy, je stanovena podle největší povolené hmotnosti pro celou jízdní soupravu, kterou může tahač podle údajů v technickém průkazu táhnout. Je tedy nepodstatné, zda předmětný tahač návěsu nebo tahač přívěsů ve zdaňovacím období táhnul tři různé tahače či přívěsy o rozdílné hmotnosti, či fakticky v daném roce vůbec nesloužil ke svému primárnímu úkolu, tedy tahání návěsů nebo přívěsů. Daňovou povinnost tak nese plně provozovatel tahače, což umožňuje jednoduchou a efektivní správu daně.

Výše daně pro jednotlivý nákladní návěs se neuvádí, protože nákladní návěsy nejsou zahrnuty v předmětu daně (srov. důvodovou zprávu k novele § 2). Nákladní návěs musí být vždy používán pouze v kombinaci s tahačem, proto samostatně daňové povinnosti nepodléhá.

Při určování korunových hodnot výše daně návrh vychází z hodnot minimální sazby daně uplatňované u vozidel podle přílohy I směrnice Euroviněta. V případě jízdních souprav, kde nelze předem modelovat schéma řazení jízdních souprav, které se navíc mezi jednotlivými jízdami může měnit, a proto nelze ani dopředu určit skutečně použitý počet náprav návěsu, je číselná řada výší daně pro tahače určena tak, aby byla vždy u příslušného rozmezí celkové hmotnosti splněna hodnota minimálního zdanění v eurech stanovené v příloze I směrnice Euroviněta. Tím se snižuje i administrativní náročnost správy daně pro poplatníky, protože nebude nutné pro účely daně silniční uchovávat doklady o skutečně použitých schématech řazení jízdních souprav a prokazovat tyto skutečnosti v daňovém řízení, a tedy i u těchto vozidel bude možné vycházet z údajů v technickém průkazu silničního vozidla.

Pokud je poplatník dílčí daně za tahač přívěsů také poplatníkem dílčí daně za nákladní přívěs, pak v souladu se zachováním logiky platné u tahačů nedochází ke zdanění těchto přívěsů u tohoto poplatníka. Toto je však specifikum pro tahače, které jsou určeny k tahání přívěsů či návěsů a samy o sobě primárně neslouží k přepravě zboží. Nicméně nákladní přívěsy jsou četně využívány jako přípojné vozidlo pro jiné nákladní automobily, proto je stanovena povinnost platit daň z každého takového přívěsu, pokud jsou poplatníci dílčích daní za tahač přívěsů a nákladní přívěs odlišné osoby.

K čl. IV

K bodu 1:

Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím před rokem 2022 (tedy do roku 2021 včetně) se navrhuje zavést standardní přechodné ustanovení, podle kterého se zachovává použitelnost hmotněprávních i procesněprávních ustanovení vztahujících se k dani silniční. Daň za tato období lze tedy po dobu běhu lhůty pro stanovení daně i nadále stanovit a po dobu lhůty pro placení daně ji bude možné vybírat a případně i vymáhat.

K bodu 2:

Nová právní úprava daně silniční se uplatní zpětně již pro zdaňovací období roku 2022, což znamená, že osobní automobily a další vozidla, která nejsou nákladním automobilem s největší povolenou hmotností nad 3,5 t nebo nákladním přívěsem s největší povolenou hmotností nad 3,5 t již nebudou nadále předmětem daně. Vzhledem k těmto vozidlům se již za zdaňovací období roku 2022 nebude daň přiznávat, stanovovat, ani platit. Pokud poplatník přesto daň, resp. zálohu na ni uhradil, vznikne mu přeplatek, o jehož vrácení může požádat postupem podle daňového řádu.

Zpětně se také ruší povinnost platit zálohy na daň na zdaňovací období roku 2022 s tím, že placení těchto záloh bylo navíc již dříve poplatníkům prominuto podle § 260 daňového řádu.¹ S ohledem na termín účinnosti návrhu zákona se výslovně neřeší otázka, co nastane v případě, kdy i přes prominutí záloh k zaplacení zálohy došlo. Zánikem povinnosti platit zálohy se tak ke dni účinnosti zákona z těchto uhrazených záloh stane přeplatek s tím, že poplatník může požádat o jeho vrácení nebo jej může použít k uhrazení téže či jiné daně.

U poplatníků, jejichž vozidla zůstanou předmětem daně, dochází zpětně k úpravě výše daně za tato vozidla. Poplatníci proto budou přiznávat a platit daň již v nové výši.

K bodu 3:

V případě poplatníků registrovaných k dani před 1. lednem 2022 se navrhuje zrušení jejich registrace, a to s ohledem na počet těchto poplatníků přímo ze zákona bez vydání rozhodnutí o zrušení registrace.

K bodu 4:

Ustanovení § 15 odst. 4 zákona o dani silniční bude vloženo s účinností od 1. ledna 2025. Od tohoto dne bude povinné podávat daňové přiznání (řádné, opravné i dodatečné) pouze v elektronické podobě, a to zásadně bez ohledu na to, za které zdaňovací období se bude toto přiznání podávat. Povinnost podávat přiznání v elektronické podobě se tak bude týkat i zdaňovacích období, která započala před 1. lednem 2025.

Není však žádoucí, aby se povinnost podávat daňové přiznání pouze v elektronické formě vztahovala i na daňová přiznání za zdaňovací období započatá před 1. lednem 2022, kdy byl předmět daně v původním, nezměněném rozsahu. Tato skutečnost by měla vyplývat již z čl. II bodu 1, podle kterého dosavadní daňové povinnosti za zdaňovací období započatá před 1. lednem 2022 a s nimi související práva a povinnosti zůstanou beze změny, avšak pro vyloučení pochyb se navrhuje tuto skutečnost stanovit výslovně.

K části třetí

K čl. V

K bodu 31 (§ 19 až 19e)

Navrhuje se zrušit povinnost přimíchávat biopaliva do pohonných hmot. Odstranění povinnosti přimíchávat biopaliva do pohonných hmot není v rozporu s plněním cílů ochrany životního prostředí podle evropského práva. Naopak dodavatelé pohonných hmot budou v důsledku této změny moci využít i jinou, cenově a nákladově výhodnější metodu, než je přimíchávání těchto biopaliv vedoucí k plnění emisních cílů v mezích požadavků evropských předpisů. Toto opatření povede k vyšší technologické neutralitě způsobu snižování emisí a plnění klimatických cílů vyplývajících z evropského práva ze strany dodavatelů pohonných hmot.

K bodu 32 (§ 19g a § 19h)

V § 19g a § 19h je provedena legislativně technická úprava spočívající v aktualizaci odkazu na právní předpis upravující evidenci dobíjecích stanic. Předpisem, který v současné době upravuje danou problematiku, je zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách nikoli prováděcí vyhláška.

K bodu 33 (§ 20 odst. 1)

Nová formulace § 20 odst. 1 nesouvisí přímo s hlavním cílem navrhované novely zákona, ale má za cíl aktualizovat a zpřehlednit povinnost převzatou z výše citované evropské směrnice, neboť cílové hodnoty pro období do doku 2014, resp. 2017, již byly dosaženy a ustanovení bylo stran těchto cílů již zkonzumováno.

K bodu 34 (§ 20 odst. 2 a § 20a odst. 1)

Podle § 20 odst. 2 písm. e) a § 20a odst. 1 písm. e) může dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty splnit povinné 6% snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot také zohledněním elektrické energie dodané do veřejné dobíjecí stanice, pokud je tato stanice zapsána v evidenci čerpacích a dobíjecích stanic, kterou vede Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě ustanovení § 6 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, v platném znění, a pokud je množství dodávané elektrické energie na vstupu do dobíjecí stanice měřeno stanoveným měřidlem podle vyhlášky č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, v platném znění.

V praxi se však ukazuje, že v současné době vznikají ve větším množství též neveřejné dobíjecí stanice, které jsou umisťovány zejména v areálech dopravních podniků, kde slouží k nabíjení vozidel veřejné dopravy, nebo které jsou využívány i jinými podnikatelskými subjekty např. k nabíjení služebních automobilů apod. Podmínka dodání elektřiny pro dopravní účely pouze z veřejné stanice uvedená v zákoně, která podmiňuje možnost splnění povinného snížení emisí skleníkových plynů z pohonných hmot tímto způsobem, tak brání v zohlednění elektřiny dodané pro dopravní účely prostřednictvím neveřejných dobíjecích stanic. Byť by za splnění stejných podmínek jako v případě veřejných dobíjecích stanic (např. dodání pro dopravní účely, měření elektrické energie na vstupu stanoveným měřidlem atd.) mohla sloužit ke splnění povinnosti snížení emisí skleníkových plynů z pohonných hmot též elektřina pro dopravní účely dodaná z neveřejných dobíjecích stanic, současná legislativa toto neumožňuje, ač k tomu není stanoven žádný objektivní důvod. Návrh odstraňuje tuto podmínku vytvářející nerovnost subjektů a zrovnoprávňuje možnost využití elektřiny dodané za účelem splnění povinnosti snížení skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot prostřednictvím neveřejných dobíjecích stanic s možností využití elektřiny dodané prostřednictvím veřejných dobíjecích stanic. Ostatní podmínky (evidence čerpací stanice a měření spotřeby elektřiny) zůstávají nezměněny a budou nadále platit pro obě kategorie dobíjecích stanic. Tato úprava umožní dodavatelům motorového benzinu nebo motorové nafty vyšší diverzifikaci možností splnění 6 % cíle snížení emisí skleníkových plynů z dodaných pohonných hmot.

K bodu 35 (§ 20a odst. 6)

S ohledem na zrušení § 19 dochází k přesunu stávajícího § 19 odst. 10 do § 20a, protože údaje o přimíchávaném biopalivu je nutné i nadále sledovat, i když už jeho přimíchávání není povinné.

K bodu 36 (§ 21 odst. 1)

S ohledem na zrušení § 19 a 19a dochází k odstranění odkazů na tato ustanovení.

K bodu 37 (§ 25 odst. 6 písm. d) až f))

V návaznosti na zrušení § 19 se odstraňují i skutkové podstaty přestupků, které na tato ustanovení navazovaly.

K bodu 38 (§ 25 odst. 6 písm. d))

V návaznosti na přesun povinnosti uvádět údaje o přimíchávaném biopalivu do § 20a odst. 6 dochází ke změně odkazu ve skutkové podstatě souvisejícího přestupku.

K bodu 39 (§ 25 odst. 7 písm. b))

Legislativně technická změna vyvolaná přečíslováním pododstavců v § 25 odst. 6.

K bodu 40 (§ 25 odst. 7 písm. c))

Legislativně technická změna vyvolaná přečíslováním pododstavců v § 25 odst. 6.

K bodu 41 (§ 25 odst. 7 písm. b))

Legislativně technická změna vyvolaná přečíslováním pododstavců v § 25 odst. 6.

K bodu 42 (§ 25 odst. 7 písm. b))

Legislativně technická změna vyvolaná přečíslováním pododstavců v § 25 odst. 6.

K bodu 43 (§ 41 odst. 6)

Cílem novelizačního bodu je odložení účinnosti povinnosti provozovat spalovací stacionární zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, které slouží jako zdroje tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a které nejsou rovněž navrženy pro přímé vytápění místa instalace v souladu s emisními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k zákonu o ochraně ovzduší pro některé provozovatele těchto stacionárních zdrojů. Odložení povinnosti se navrhuje o 2 roky oproti v současnosti platnému datu účinnosti povinnosti, tedy nově by měla být povinnost účinná od 1. září 2024.

Úprava povinnosti má být legislativně provedena vložením normativního textu za současný text § 41 odst. 16 zákona, který obsahuje úpravu, kdy pro provozovatele, kteří provozují specifikované stacionární zdroje buďto v rodinném domě, v bytovém domě, případně ve stavbě určené k rodinné rekreaci, se povinnost provozovat tyto zdroje v souladu s požadavky uvedenými v příloze č. 11 k zákonu odkládá o 2 roky a jsou povinni ji plnit nejpozději k 31. srpnu 2024. Navrhovaná úprava tedy směřuje zejména na odklad povinnosti pro vytápění domácností.

K části čtvrté

K čl. VI

V souladu s tzv. jednotnými daty účinnosti se navrhuje stanovit účinnost k 1. červenci 2022.

K podpoře nízkoemisní mobility v zákoně o daních z příjmů (1. července 2022)

Na základě speciálních přechodných ustanovení týkajících se navrhované právní úpravy daně z příjmů se pro poplatníky s příjmy ze závislé činnosti aplikuje nový výhodnější režim spojený s poskytováním nízkoemisních vozidel již za zdaňovací období roku 2022. Nový výhodnější režim daňového odpisování dobíjecích stanic pro elektromobily a vozidla kombinující spalovací motor a elektromotor budou moci poplatníci využít i v případě hmotného majetku pořízeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to od zdaňovacího období, které jako první skončí ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (přičemž poplatníkům zůstane zachována možnost postupovat podle dosavadní úpravy, pokud hmotný majetek pořídili přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona).

K dani silniční (1. července 2022)

Protože se navrhuje, aby zákon měl zpětné účinky již ve zdaňovacím období roku 2022, je třeba, aby nabyl účinnosti již v průběhu tohoto zdaňovacího období, aby nedošlo k tzv. pravé retroaktivitě, která je obecně nepřípustná, byť by byla ve prospěch poplatníků. Podle judikatury Ústavního soudu nemusí změna právní úpravy daně v průběhu zdaňovacího období bez dalšího znamenat pravou retroaktivitu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/08 ze dne 12. července 2011, bod 15). Pokud by však zákon nabyl účinnosti až 1. ledna 2023 s účinky pro zdaňovací období roku 2022, tento argument by již nebylo možné použít. S ohledem na zásadní změnu konstrukce daně se nejeví jako vhodné, vyřešit danou situaci tím, že by si poplatník mohl vybrat, zda se v jeho případě použije nová nebo stará právní úprava, což je řešení používané v případě jednodušších změn daně, které se mají aplikovat zpětně a u kterých může poplatník rozhodnout, zda se mu vyplatí na ně přistoupit, nebo zda bude trvat na zdanění stávajícím způsobem. Důvodem je to, že by bylo nutné v rámci jednoho zdaňovacího období spravovat daň dvěma zcela odlišnými způsoby, což by přineslo vyšší administrativní náročnost správy daně a tím i dodatečné personální a další náklady na správu daně.

Navíc musí dojít k úpravě rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, aby došlo k zohlednění výpadku očekávaných příjmů za rok 2022, a tedy je nutné co nejdříve zafixovat právní úpravu s těmito dopady.

S ohledem na přechodná ustanovení podle čl. II může zákon samotný nabýt účinnosti k jinému dni, než je první den zdaňovacího období.

Ke zrušení přimíchávání biopaliv (1. července 2022)

S ohledem na nutnost uzavření evidence dodaných biopaliv do motorového benzinu nebo motorové nafty vždy ke konci kalendářního čtvrtletí je nutné, aby účinnost těchto ustanovení nastala k prvnímu dni některého z kalendářních čtvrtletí. Vzhledem k tomu, že se navrhuje účinnost celého zákona ke dni 1. července 2022, což je zároveň první den třetího kalendářního čtvrtletí, není třeba uvedeným ustanovením stanovit zvláštní účinnost. Nicméně pokud by přesto v důsledku případného prodloužení legislativního procesu došlo k tomu, že účinnost zákona bude změněna na den, který by nebyl prvním dnem kalendářního čtvrtletí, bylo by nutné účinnost uvedených ustanovení vyčlenit a určit ji samostatně (např. k 1. říjnu 2022).

Odložení účinnosti povinnosti provozovat spalovací stacionární zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW (1. července 2022)

Podle současného znění § 41 odst. 16 je provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace povinen provozovat zdroj v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm. g) a příloze č. 11 zákona o ochraně ovzduší nejpozději do 10 let od nabytí účinnosti zákona. Zákon o ochraně ovzduší nabyl účinnosti dne 1. 9. 2012, tedy je nutné povinnost plnit nejpozději k 31. 8. 2022.

K účinnosti k 1. lednu 2025:

Navrhuje se odložit povinnost podávat daňová přiznání v elektronické podobě, aby byl poplatníkům dán dostatečný prostor se na tuto změnu připravit.

Navržené výše daně odpovídají minimálním sazbám určeným přílohou I směrnice Euroviněta, přičemž ve směrnici uvedené sazby jsou přepočítány oficiálním kurzem Evropské centrální banky k prvnímu pracovnímu dni loňského října, tedy k 1. říjnu 2021, kdy činil 25,309 Kč, a výsledná výše daně je z důvodů možné fluktuace kurzu navýšena o 2,5 % a zaokrouhlena na stokoruny nahoru. Použití kurzu k prvnímu pracovnímu dni října je dáno článkem 10 bodem 1 směrnice Euroviněta.

Současně platí, že nedochází ke zdanění vozidel v rozporu se směrnicí Rady 83/182/EHS ze dne 28. března 1983 o osvobození od daní, které platí v rámci Společenství pro dočasný dovoz některých dopravních prostředků.

Předkládaná novela zákona o dani silniční všechny výše uvedené požadavky směrnice Euroviněta i souvisejících evropských předpisů naplňuje.