NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD: Výše úroku ze zadržovaného nadměrného odpočtu DPH
§ 254a DŘ
Čl. 183 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty
Právní úprava § 254a DŘ ve znění účinném od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 je co do stanovení úročeného období i výše úroku v rozporu s čl. 183 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Pro nárok na úrok z odpočtu, na který by se jinak toto ustanovení užilo, platí nadále pravidla vymezená v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013-34. Daňovému subjektu proto náleží úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 DŘ za dobu od uplynutí tříměsíční lhůty ode dne následujícího po posledním dni příslušného zdaňovacího období (prodloužené případně o dobu od uplynutí lhůty k podání daňového přiznání do dne jeho podání, bylo-li podáno opožděně) do dne uhrazení nadměrného odpočtu správcem daně.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020, č. j. 1 Afs 445/2019-47
K věci: Žalobce podal řádná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (dále pouze „DPH“), ve kterých vykázal nadměrný odpočet. Po bezmála dvouleté daňové kontrole byly nadměrné odpočty daňovému subjektu potvrzeny, vyměřeny a vyplaceny ve výši tvrzené v daňových přiznáních. Správce daně následně přiznal úrok ze zadrženého daňového odpočtu ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 1 procentní bod podle tehdy účinného znění § 254a DŘ, tedy jen 1,05 % ročně.
Žalobce s tímto nesouhlasil a odvoláním a následně žalobou u Městského soudu v Praze se domáhal přiznání úroku ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 14 procentních bodů ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013-34. Ve své argumentaci poukazoval na rozpor § 254a DŘ s evropským právem, konkrétně s čl. 183 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále pouze „směrnice o DPH“) a související judikaturou Soudního dvora Evropské unie, podle níž neutralita společného evropského systému DPH vyžaduje náhradu finančních ztrát způsobené zadržením nadměrného odpočtu DPH zaplacením úroků z prodlení.
Městský soud v Praze žalobu zamítl, neboť je podle jeho názoru zcela věcí vnitrostátní legislativy každého členského státu, aby stanovila podmínky, za kterých musí být úrok z prodlení uhrazen. Výše úroku v jednotkách procent odpovídá časové náročnosti a veřejnému zájmu na prověřování nadměrného odpočtu.
Kasační stížnost žalobce shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Odůvodnění: Jedním z principů společného systému DPH je zásada neutrality. Členské státy jsou povinny umožnit vrácení nadměrného odpočtu DPH v přiměřené lhůtě. V případě vrácení odpočtu až po uplynutí přiměřené lhůty musí být finanční ztráty vzniklé nemožností disponovat dotčenými peněžními částkami nahrazeny zaplacením úroků z prodlení. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie musí být podmínky úhrady úroků stanoveny tak, aby bylo možné nahradit hospodářskou zátěž, která dané osobě v souvislosti s neoprávněným zadržováním nadměrného odpočtu vznikla. Úrok ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 1 procentní bod podle § 254a DŘ takovou podmínku bez bližšího zkoumání nesplňoval, a tato právní úprava proto byla v rozporu s čl. 183 směrnice o DPH.
Komentář: Na skutkovém základu až ukázkového případu Nejvyšší správní soud de facto zrušil celou dříve platnou právní úpravu § 254a DŘ pro rozpor s evropským právem, v kterémžto případě jsou vnitrostátní soudy povinny ustanovení vnitrostátního předpisu neaplikovat. Úroková sazba ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 1 procentní bod byla nepřiměřeně nízká, neboť neodpovídala úrokové sazbě, za níž by si daňový subjekt, který není úvěrovou institucí, mohl půjčit na volném trhu. Ve stejné době byla zároveň úroková sazba úroků z prodlení ve výši repo sazby zvýšené o 14 procentních bodů.
Nejvyšší správní soud zde vyloučením použití § 254a DŘ potvrdil, že přinejmenším u nadměrných odpočtů zadržených do konce června 2017 se bude i nadále postupovat podle závěrů předchozí judikatury, která přiznala úrok z vratitelného přeplatku od počátku čtvrtého měsíce od skončení zdaňovacího období ve výši repo sazby zvýšené o 14 procentních bodů. Dne 1. 7. 2017 vstoupilo v účinnost novelizované znění, které přiznávalo úrok ve výši repo sazby zvýšené o 2 procentní body. Otázkou ovšem zůstává soulad i této následné právní úpravy s evropským právem, zejména s principy neutrality a efektivity společného systému DPH.
JUDr. Ing. RADEK HALÍČEK, Praha
JUDr. JANA FUKSOVÁ, Praha