34. Konkurence řízení o přestupku a trestního řízení
§ 5, § 100 odst. 1 PřesZ
I. Důvod pro zrušení pravomocného rozhodnutí o přestupku postupem podle § 100 odst. 1 PřesZ je dán relevantním důkazem (například znaleckým posudkem) o tom, že skutek hodnocený jako přestupek mohl být trestným činem, třebaže pachatel správnímu orgánu předložil jiné důkazy, které by mohly svědčit o opaku.
II. I pouhá pravděpodobnost, že skutek byl trestným činem, je důvodem k tomu, aby orgány činné v trestním řízení dostaly přednost pro vydání rozhodnutí o věci samé, neboť přestupky jsou vůči trestným činům subsidiární (§ 5 PřesZ).
Rozsudek KS v Praze z 10. 2. 2021, sp. zn. 44 A 58/2019
K věci: Žalobci byla dne 12. 9. 2016 uložena v blokovém řízení pokuta ve výši 2 000 Kč za přestupek na úseku dopravy, jehož se údajně dopustil tím, že nepřizpůsobil rychlost svým schopnostem a vlastnostem vozidla a způsobil dopravní nehodu. Kromě žalobce byla účastníkem dopravní nehody též poškozená, která byla spolujezdkyní. Dne 9. 11. 2018 byl příslušnému policejnímu orgánu doručen podnět poškozené k přezkumu pokutového bloku, neboť poškozená při dopravní nehodě utrpěla zranění a měla přetrvávající zdravotní potíže. V prosinci 2018 bylo zahájeno přezkumné řízení za účelem přezkumu blokového řízení podle § 100 PřesZ, a to pro podezření, že skutek, kterého se žalobce dopustil, byl trestným činem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 TrZ. Rozhodnutím z května 2019 správní orgán prvního stupně zrušil v přezkumném řízení pokutový blok, proti čemuž se žalobce odvolal. Žalovaný pak napadeným rozhodnutím z 3. 7. 2019 zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí, jímž byl zrušen pokutový blok.
KS v Praze žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného zamítl.
Z odůvodnění: Správní orgány shledaly důvod pro zrušení pokutového bloku podle § 100 odst. 1 PřesZ, podle něhož vyjdou-li najevo skutečnosti, které odůvodňují posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu, zruší příslušný správní orgán rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení.
Žalobce se skutku, o jehož správné právní kvalifikaci panuje mezi žalobcem a žalovaným spor, dopustil ještě před účinností PřesZ. PřesZ 1990, účinný v době spáchání skutku, žádné speciální ustanovení upravující možnost vést přezkumné řízení v případě, že se dodatečně objevily nové skutečnosti nasvědčující, že skutek nebyl přestupkem, nýbrž trestným činem, neobsahoval. Správní orgány v přezkumném řízení § 100 PřesZ užily, a to v souladu s přechodným ustanovením § 112 odst. 5 PřesZ, dle něhož platí, že bylo-li řízení o přestupku a řízení o dosavadním jiném správním deliktu, s výjimkou řízení o disciplinárním deliktu, pravomocně skončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se při přezkumném řízení nebo novém řízení podle tohoto zákona. Dle názoru KS v Praze toto přechodné ustanovení, které přikazuje použít novou právní úpravu, která je pro žalobce v nyní projednávané věci zjevně méně výhodná, však není protiústavní. Ustanovení § 112 odst. 5 PřesZ totiž neupravuje podmínky zániku trestnosti, jež je na ústavněprávní úrovni limitována čl. 40 odst. 6 LPS. Proto správní orgány, třebaže byl skutek spáchán před vstupem PřesZ v účinnost, mohly v přezkumném řízení postupovat podle § 100 PřesZ.
Podle § 100 odst. 1 PřesZ je třeba, aby byly kumulativně splněny tři podmínky:
1. | o skutku bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, |
2. | dodatečně vyjdou najevo skutečnosti, |
3. | tyto skutečnosti odůvodňují posouzení skutku jako trestného činu. |
V takovém případě zruší příslušný správní orgán rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení.
První podmínka byla splněna samou existencí pokutového bloku a její naplnění nebylo mezi účastníky sporné․ Druhá podmínka byla naplněna tím, že poškozená svá tvrzení o tom, že dopravní nehoda měla být šetřena jako trestný čin, podpořila kopiemi lékařských zpráv, ve kterých byl rozsah jejího zranění utrpěného dne 12. 9. 2016 blíže specifikován. Dodatečně tak vyšly najevo skutečnosti klíčové pro posouzení skutku; totiž že poškozená v souvislosti s dopravní nehodou byla z místa dopravní nehody pro rozsah utrpěného zranění odvezena sanitkou záchranné zdravotní služby, což vyplynulo například i ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje, který byl rovněž součástí správního spisu.
Z hlediska naplnění třetí podmínky dle názoru KS v Praze zcela postačí, že skutečnosti vyšlé najevo poskytují relevantní skutkový základ pro posouzení skutku jako trestného činu. K rozhodování o případné trestněprávní odpovědnosti pachatele jsou pak příslušné orgány činné v trestním řízení. Předmětem soudem přezkoumávaného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení má tedy být toliko odstranění překážky věci dříve pravomocně rozhodnuté správním orgánem, nikoli to, zda se žalobce dopustil, či nedopustil trestného činu.
Žalovaný měl zjevně za to, že relevantní skutkový základ pro posouzení skutku jako trestného činu byl dán již jen tím, že znalkyně v oboru zdravotnictví konstatovala, že poranění, které poškozená utrpěla (zlomenina horní přední hrany prvního a druhého hrudního obratle), lze hodnotit jako zranění středně těžké vedoucí k omezení v běžném způsobu života po dobu okolo 3 měsíců. Z hlediska soudně lékařského tak dle tohoto posudku lze zranění poškozené hodnotit jako těžkou újmu na zdraví pro delší dobu trvající poruchu zdraví. KS v Praze pak byl s ohledem na trestní judikaturu ve shodě s žalovaným toho názoru, že předmětný znalecký posudek, resp. jeho obsah, bezesporu představoval relevantní skutkový základ pro to, aby správní orgány v přezkumném řízení zrušily pokutový blok. Žalobce naproti tomu zastával názor, že proti znaleckému posudku postavil důkazy (printscreeny fotografií ze sociální sítě Facebook a výpis z bankovního účtu poškozené), jež závěry plynoucí ze znaleckého posudku vyvracely a z nichž plynulo, že žalobce nemohl být za předmětný skutek trestně odpovědný. KS v Praze dal žalobci za pravdu potud, že důkazy, které předložil, mohou v konečném výsledku vést k tomu, že jeho trestněprávní odpovědnost nebude ve vztahu k jím spáchanému skutku vyvozena. Konečné posouzení, zda opravdu skutek byl či nebyl trestným činem, ovšem náleží pouze orgánům činným v trestním řízení a jedině trestní soud bude povolán k tomu, aby vynesl případný odsuzující rozsudek za spáchaný trestný čin.
Pokud tedy vyšla najevo skutečnost, která poskytovala relevantní skutkový základ pro posouzení skutku jako trestného činu, byla třetí podmínka § 100 odst. 1 PřesZ automaticky naplněna, třebaže žalobce doložil jiné relevantní důkazy, které by ve výsledku mohly zjištěné skutečnosti vyvrátit. Existuje-li totiž pouhá pravděpodobnost, že skutek byl trestným činem, je to důvodem k tomu, aby došlo k výjimečnému prolomení zásady nezměnitelnosti pravomocných rozhodnutí a aby orgány činné v trestním řízení dostaly „přednost“ pro rozhodnutí ve věci, neboť přestupky vůči trestným činům působí z pozice subsidiarity.
Komentář: Ustanovením § 100 PřesZ se v rozsudku z 29. 5. 2019, sp. zn. 8 Tz 46/2019, zabýval též NS, který konstatoval, že zásadu ne bis in idem je třeba vztáhnout jak na činy patřící podle českého právního řádu mezi trestné činy, tak i na činy spadající mezi přestupky, a to ve všech kombinacích, které mezi nimi přicházejí v úvahu. Musí se přitom pochopitelně jednat o přestupky s trestněprávním charakterem ve smyslu tzv. Engelových kritérií. Zjistí-li trestní soud (či státní zástupce), že dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle § 100 PřesZ, je namístě trestní stíhání přerušit podle § 173 odst. 1 písm. e) TrŘ a v souladu s § 173 odst. 3 TrŘ po právní moci rozhodnutí o přerušení trestního stíhání podat podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení, jehož postup by pak měl být v intencích citovaného rozsudku KS v Praze. K zahájení přezkumného řízení podle § 100 PřesZ tak nemusí dojít jen z podnětu poškozené osoby, jako tomu bylo ve věci řešené KS v Praze, ale též z podnětu orgánu činného v trestním řízení či na základě vlastních zjištění správního orgánu.
Poznámka: Kasační stížnost nebyla podána.
Mgr. Marcela Uhříčková, Praha