Rakouská opatření proti vysílání pracovníků z jiných členských států
čl. 56 SFEU
Rozsudek z 13. 11. 2018, Čepelnik, C-33/17 (velký senát, GA N. Wahl, vyjádření ČR)
K věci: Předběžnou otázku položil rakouský Okresní soud v Pliberku v rámci sporu mezi společností Čepelnik a Michaelem Vavtim ohledně zaplacení částky ve výši 5 000 €, které se uvedená společnost domáhá v rámci plnění ze smlouvy o dílo․ Společnost Čepelnik usazená ve Slovinsku uzavřela s panem Vavtim smlouvu o dílo na provedení stavebních prací na jeho domě nacházejícím se v Rakousku o celkové výši 12 200 €, přičemž dohodnutá záloha zaplacená panem Vavtim činila 7 000 €. Během prací provedla na staveništi kontrolu rakouská finanční inspekce a konstatovala, že dva vyslaní pracovníci působící na této stavbě nebyli nahlášeni u příslušného orgánu a pro čtyři pracovníky nebyly k dispozici výplatnice v německém jazyce. Podle rakouského práva proto finanční policie nařídila panu Vavtimu, aby pozastavil platby za dotčené dílo, a okresní úřad mu nařídil složení jistoty ve výši dosud neuhrazené ceny za dílo, tj. 5 200 €, která měla sloužit k zajištění případné pokuty v budoucnu uložené společnosti Čepelnik. Pan Vavti nepodal žádný opravný prostředek a jistotu složil. Společnosti Čepelnik později byly uloženy dvě pokuty ve výši 1 000 € a 8 000 €, proti nimž bylo podáno odvolání a řízení v rozhodné době stále probíhalo. Po dokončení stavby společnost Čepelnik požadovala, aby jí pan Vavti zaplatil částku ve výši 5 000 €. Pan Vavti měl nicméně za to, že složením jistoty došlo ke zproštění závazku vůči společnosti Čepelnik. Bylo sporné, zda uložení složení jistiny objednateli díla ve výši dosud neuhrazené ceny díla, což pak logicky vede k neuhrazení této částky zhotoviteli, je slučitelné s unijním právem, zejména s volným pohybem služeb.
Z odůvodnění: (37) Podle ustálené judikatury ESD musejí být za omezení volného pohybu služeb považována všechna opatření, která výkon této svobody zakazují, brání tomuto výkonu nebo jej činí méně atraktivním (rozsudek Vanderborght, C-339/15, EU:C:2017:335, bod 61 a citovaná judikatura).
(38) Z ustálené judikatury dále vyplývá, že čl. 56 SFEU přiznává práva nejen samotnému poskytovateli služeb, ale rovněž příjemci uvedených služeb (viz rozsudky X, C-498/10, EU:C:2012:635, bod 23, a De Clercq a další, C-315/13, EU:C:2014:2408, bod 52).
(39) Je přitom nutno konstatovat, že opatření, o jaká se jedná ve věci v původním řízení, která objednateli ukládají povinnost pozastavit platby svému smluvnímu partnerovi a složit jistotu ve výši rovnající se dosud neuhrazené ceně za dílo v případě důvodného podezření na správní přestupek poskytovatele služeb v rozporu s vnitrostátními pracovněprávními předpisy, mohou jednak odradit objednatele díla z dotčeného členského státu od využití poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě a jednak odradit takové poskytovatele od toho, aby nabízeli své služby takovým objednatelům.
(40) Tato opatření mohou konkrétně stanovit okamžik, k němuž je příjemce služeb povinen zaplatit dosud neuhrazenou cenu za dílo, na dřívější datum, a připravit jej tak o možnost ponechat si část této částky jako kompenzaci v případě vadného plnění či prodlení s plněním, jak obvykle stanoví použitelná vnitrostátní právní úprava. Tato opatření dále mohou poskytovatelům služeb usazeným v jiných členských státech upřít právo požadovat od svých rakouských zákazníků zaplacení dosud neuhrazené částky z ceny za dotčené dílo, a vystavit je tak riziku prodlení s platbami.
(41) Proto musejí být taková opatření, jako jsou opatření stanovená vnitrostátní právní úpravou, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, považována za opatření omezující volný pohyb služeb.
(42) Z ustálené judikatury ESD vyplývá, že vnitrostátní opatření, která mohou bránit využití základních svobod zaručených SFEU nebo je činit méně přitažlivým, mohou být přípustná, odpovídají-li na naléhavý důvod obecného zájmu, jsou způsobilá zaručit uskutečnění cíle, který sledují, a nepřekračují meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné (rozsudek Lahorgue, C-99/16, EU:C:2017:391, bod 31 a citovaná judikatura).
(43) V projednávané věci má rakouská vláda za to, že omezení volného pohybu služeb dotčené ve věci v původním řízení je odůvodněno cíli spočívajícími v sociální ochraně pracovníků, jakož i boji proti podvodům zejména v sociální oblasti a v prevenci zneužívání.
(44) V tomto ohledu je třeba podotknout, že ochrana pracovníků, jakož i boj proti podvodům zejména v sociální oblasti a prevence zneužívání jsou cíli, které lze považovat za naléhavé důvody obecného zájmu, jimiž lze odůvodnit omezení volného pohybu služeb (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Belgie, C-577/10, EU:C:2012:814, bod 45, a rozsudek De Clercq a další, bod 65 a citovaná judikatura).
(45) Taková opatření, jako jsou opatření stanovená vnitrostátní právní úpravou, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, která mají mimo jiné zajistit účinnost sankcí, které by mohly být uloženy poskytovateli služeb v případě porušení pracovněprávních předpisů, lze považovat za opatření, která jsou s to zaručit uskutečnění těchto cílů.
(46) Pokud jde o proporcionalitu takové právní úpravy ve vztahu k těmto cílům, je třeba nejprve uvést, že tato úprava umožňuje příslušným orgánům uložit objednateli díla povinnost pozastavit platby poskytovateli služeb, jakož i složit jistotu ve výši dosud neuhrazené ceny za dílo na základě „důvodného podezření na spáchání správního přestupku“ v rozporu s vnitrostátními pracovněprávními předpisy. Tato právní úprava tedy umožňuje přijmout taková opatření ještě předtím, než příslušný orgán konstatuje, že byl spáchán správní přestupek svědčící o tom, že došlo k podvodu zejména v sociální oblasti, zneužití nebo praxi ohrožující ochranu pracovníků.
(47) Tato pravní úprava dále nestanoví, že se poskytovatel služeb, vůči němuž takové podezření panuje, může před přijetím uvedených opatření vyjádřit ke skutečnostem, které jsou mu vytýkány.
(48) Nakonec je třeba uvést, že výše jistoty, jejíž složení může být nařízeno dotčenému příjemci služeb, se podle vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení rovná části z ceny za dílo neuhrazené v době přijetí tohoto opatření. Příslušné orgány tak mohou výši této jistiny stanovit bez ohledu na případné konstrukční vady či jiná pochybení při plnění smlouvy o dílo na straně poskytovatele a může jít případně o částku značně přesahující částku, která by jinak byla zaplacena dotčeným objednatelem po ukončení prací.
(49) Jednotlivé důvody uvedené v předchozích třech bodech odůvodňují, proč taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle spočívajícího v ochraně pracovníků, jakož i boje proti podvodům zejména v sociální oblasti a prevenci zneužívání.
Komentář: Rozsudek představuje důležitý signál, že rakouská přísná opatření proti vysílání pracovníků z jiných členských států je v rozporu s unijním právem. Spor však představuje jen špičku ledovce, jelikož se týkal pouze jednoho z mnoha dílčích opatření uplatňovaných rakouskými orgány, jehož nepřiměřenost byla navíc na první pohled zjevná. Ke konkrétnímu posouzení mnoha ryze administrativních povinností a drakonické výše ukládaných sankcí za jejich porušení by mělo dojít v dalších případech (aktuálně se projednávané problematiky týkají například věci Dobersberger, C-16/18, či Mestrovic a další, C-50/18). Uvedené obtíže se v praxi dotýkají rovněž poskytovatelů služeb z České republiky, pomoc v této souvislosti nabízí Velvyslanectví ČR ve Vídni.
Jiří Vláčil, Praha