Odůvodnění:
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku zejména s následujícími tvrzeními. Dne 28. 1. 2021 uzavřela [jméno][příjmení] (postupitelka) s žalovaným (zastoupeným na základě plné moci udělené [právnická osoba], a.s.) smlouvu o zájezdu označenou jako Smlouva o zájezdu rezervační [číslo][variabilní symbol] (dále jen„ Smlouva“). Dalšími účastníky zájezdu vedle postupitelky a žalobce byl [jméno][příjmení] a [jméno][příjmení]. Termín zájezdu byl sjednán od 20. 2. do 27. 2. 2021 Smlouva byla uzavřena elektronicky. Dne 1. 2. 2021, tedy po uzavření smlouvy o zájezdu, uveřejnilo Ministerstvo zahraničních věcí na své webové stránce: "MZV ČR doporučuje cestovat do [anonymizováno] pouze v nezbytných případech, mezi něž nepatří cestování za účelem turistiky. Upozorňujeme, že [anonymizováno] spadá do kategorie zemí s velmi vysokým rizikem nákazy.". Dne 3. února 2021, tedy po uzavření smlouvy o zájezdu, americká ambasáda v [anonymizováno] informovala o rapidním zhoršením epidemiologické situace v [anonymizováno], a to tak, že dle příslušného zdroje [webová adresa] information/:„ K večeru 3. února 2021 ministerstvo zdravotnictví a obyvatelstva uznalo 165 525 potvrzených případů úmrtí COVID-19 a 9 460 v [anonymizována dvě slova] zavádí ve všech případech 14denní karanténní období a další preventivní opatření. Míra obsazení na JIP zůstává téměř 90 procent.“ Od 5. 2. 2021 je zavedena povinnost dvojího testování při cestování do [anonymizováno], čímž se pouze potvrzuje závažnost celé situace. V citovaném stanovisku Českého Ministerstva zahraničních věcí je dále uvedeno: "Situace v zemi má v souvislosti s pandemií COVID-19 dynamický vývoj, sanitární opatření, která budou v nejbližších týdnech a měsících přijímána, lze předpovídat jen s obtížemi“ a že v případě nákazy„ …úřad nemůže garantovat, jak bude s pozitivně zjištěným občanem nakládáno“ ". Postupitelka na základě těchto informací (a INFORMACE Ministerstva pro místní rozvoj; Práva spotřebitelů v oblasti zájezdů a dalších služeb cestovního ruchu v souvislosti s onemocněním COVID-19, které říká:„ …kdy bylo Ministerstvem zahraničních věcí doporučeno do daného místa necestovat, např. z důvodu ohrožení života nebo zdraví v souvislosti s výskytem infekce, vzniká zákazníkovi právo na odstoupení od smlouvy bez zaplacení odstupného, neboť podmínky ustanovení § 2535 občanského zákoníku jsou v takovém případě naplněny.“ a podle výkladového stanoviska Evropské komiseke Směrnici EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015 /2302, vč. čl. 31 recitálu Směrnice (2006/2004), které za mimořádnou okolnost přímo uvádí:„ významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci“) od smlouvy o zájezdu dne 19. 2. 2021 odstoupila, a to podle § 2535 občanského zákoníku. Dne 1. 4. 2021 postupitelka postoupila Smlouvou o postoupení pohledávky část pohledávky ve výši 9 999 Kč plus zákonný úrok z prodlení z částky 9 999 Kč na žalobce. Žalovaný ničeho neuhradil.
2. V průběhu řízení žalobce zejména uvedl, že významná rizika pro lidské zdraví, jako je např. zhoršení epidemiologické situace v souvislosti se šířením viru Covid-19, jsou mimořádné a nevyhnutelné okolnosti i podle § 2535 o. z. Postupitelka odstoupila od smlouvy kvůli zhoršení epidemiologické situace v [anonymizováno], kvůli přetížení zdravotního systému v [anonymizováno] po uzavření smlouvy o zájezdu.
3․ Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména s následujícím zdůvodněním. Postupitelka uzavřela smlouvu o zájezdu v době vrcholící pandemie covidu a musela si být vědoma situace ve světě, nemůže to jít k tíži žalovaného. Za jeden den je nereálné prodat jinému zájezd, v tomto případě navíc šlo o 4 dospělé osoby s nadstandartním pokojem. Skutečný důvod odstoupení byla obava z karantény, že se to objednatelům nehodí z pracovních důvodů. Postupitelka se zajímala o odstoupení už 4. 2. 2021. Pokud odstoupení od smlouvy bylo postupitelkou doručeno žalovanému až 19. 2. 2021, tedy den před zahájením zájezdu, žalovaný již neměl možnost prodat zájezd komukoliv jinému. Odstupné podle všeobecných podmínek odpovídá v případě smlouvy uzavřené s postupitelkou skutečně vynaloženým nákladům, kterými se rozumí provozní náklady žalovaného a smluvně sjednané nebo právním předpisem stanované náhrady tuzemským a zahraničním dodavatelům služeb, konkrétně náklady specifikované níže v odůvodnění tohoto rozsudku. Žalovaný byl připraven dostát všem svým závazkům vůči postupitelce i jejím spolucestujícím, o čemž svědčí i fakt, že 20. 2. 2021 odletělo do [anonymizováno] dalších 63 zákazníků žalovaného a žalovaný neeviduje jedinou stížnost stran poskytovaných služeb.
4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Ochranným opatřením ministerstva zdravotnictví MZDR 20599 2020 MIN/KAN z 4. ledna 2021 (účinnost od 5. 1. 2021 do 5. 2. 2021) – tedy vydaným ještě před uzavřením smlouvy o zájezdu postupitelkou - bylo (postupem podle § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně před zavlečením onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2) nařízeno mimo jiné:„ I. 2. všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které nejsou na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 dle bodu III.1, před vstupem na území České republiky oznámit tuto skutečnost, a to vyplněním elektronického Příjezdového formuláře uvedeného v bodě III.4 vzdáleným přístupem, krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu, předložit na vyžádání doklad o vyplnění elektronického Příjezdového formuláře (oznámení) při hraniční nebo pobytové kontrole a do 5 dnů od vstupu na území České republiky se na vlastní náklady podrobit RT- PCR testu na přítomnost SA, a to pokud orgán ochrany veřejného zdraví v individuálních případech osob nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. a o délce těchto opatření…“. Citované opatření též zakázalo„ všem osobám podle bodu I.2, včetně osob uvedených v bodě I.2 písm. a) až c) a e), volný pohyb na území celé České republiky po dobu pobytu na území České republiky, po dobu 10 dní, nebo do doby předložení výsledku RT- PCR testu na přítomnost SA CoV-2 dle bodu 1.3, anebo do doby ukončení karanténního opatření, s výjimkou: a) cest do zaměstnání a pohybu v rámci výkonu zaměstnání a cest k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, včetně cest do vzdělávacích institucí a pohybu v rámci výkonu této činnosti; to neplatí, jde-li o postup podle bodu 1.11, b) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb…“ (viz text citovaného ochranného opatření publikovaný m. j. na ASPI).
6. V době uzavření smlouvy o zájezdu postupitelkou [anonymizováno] nebyl ministerstvem zdravotnictví zařazen na seznam s nízkým rizikem výskytu onemocnění Covid-19 (ministerstvo tehdy rozlišovalo jen kategorii zemí s nízkým rizikem výskytu covid-19, kterých bylo vskutku pomálu, a ty zbývající; tj. aniž by diferencovalo zemi se středním, vysokým, velmi vysokým a extrémně vysokým rizikem nákazy, což činilo až později, srov. text níže). Proto již před uzavřením smlouvy o zájezdu i na navrátivší se z cesty z [anonymizováno] dopadala povinnost navrátivšího se cestujícího podrobit se v předchozím bodě tohoto rozsudku citovaným povinnostem, včetně povinnosti se podrobit PCR testu do 5 dnů od vstupu na území ČR a podrobit se samoizolaci (omezení volného pohybu) do doby předložení výsledku PCR testu (s výjimkami uvedenými v předchozím bodě rozsudku) (srov. Sdělení Ministerstva zdravotnictví z 4. 1. 2021 č. MZDR 20599 2020 MIN/KAN (kterým se vydává seznam zemí nebo jejich částí s nízkým rizikem nákazy onemocnění COVID-19), z 8. 1. 2021 č. MZDR 20599 2020 MIN/KAN, z 15. 1. 2021 č. MZDR 20599 2020 MIN/KAN, z 22. 1. 2021 č. MZDR 20599 2020 MIN/KAN – všechna tato Sdělení ministerstva zdravotnictví jsou zveřejněná m. j. na ASPI).
7. V praxi citované ochranné opatření z 4. 1. 2021 (ve spojení s citovaným Sdělením z 4. 1. 2021 a násl.) znamenalo, že po příjezdu do ČR z drtivé většiny zemí světa, včetně z [anonymizováno], měl cestující povinnost vyplnit příjezdový formulář (tj. se registrovat do systému) a podrobit se do 5 dnů PCR testu v ČR a do té doby měl povinnost dodržovat samoizolaci, tj. měl omezený volný pohyb, byť měl možnost cest do zaměstnání.
8. Za popsaného (právního) stavu, dne 28. 1. 2021, uzavřela paní [jméno][příjmení] (dále jako„ postupitelka“) s žalovaným (zastoupeným na základě plné moci udělené [právnická osoba], a.s.) smlouvu o zájezdu na cestu do [anonymizováno] a zpět (označenou jako Smlouva o zájezdu rezervační [číslo][variabilní symbol] - dále jen jako„ smlouva“). Dalšími účastníky zájezdu - vedle postupitelky – byl žalobce a pan [jméno][příjmení] a paní [jméno][příjmení]. Termín zájezdu byl sjednán od 20. 2. do 27. 2. 2021 Smlouva byla uzavřena elektronicky. Tyto skutečnosti byly nesporné mezi účastníky.
9. Mezi účastníky rovněž bylo nesporné, že součástí smlouvy o zájezdu byly Všeobecné podmínky účasti na zájezdech CK [příjmení] (dále jako„ všeobecné podmínky“), které byly doručeny na mail postupitelce, a to v rámci uzavírání smlouvy o zájezdu [číslo] dne 28. 1. 2021.
10. Podle všeobecných podmínek (které tvořily součást smluvního vztahu mezi účastníky) v případě odstoupení od smlouvy od 9. dne před odletem je zákazník povinen zaplatit žalovanému skutečně vzniklé náklady, nejméně však 100 % z konečné ceny sjednané smlouvou o zájezdu.
11. Dne 1. února 2021, resp. 10. 2. 2021, tedy po uzavření smlouvy o zájezdu (tj. po 28. 1. 2021) - a před plánovaným uskutečněním zájezdu (tj. před 20. 2. 2021) - uveřejnilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky na své webové stránce Aktuálně ztížené podmínky cestování do [anonymizováno], [země] a [anonymizováno] v souvislosti s šířením COVID-19, a to ohledně [anonymizováno] zejména:„ Vycestování z České republiky je možné… [anonymizováno] se počínaje 1. červencem 2020 otevřel mezinárodní turistice a byly obnoveny komerční lety. Situace v zemi má v souvislosti s pandemií COVID-19 dynamický vývoj, sanitární opatření, která budou v nejbližších týdnech a měsících přijímána, lze předpovídat jen s obtížemi. MZV ČR doporučuje cestovat do [anonymizováno] pouze v nutných případech. Upozorňujeme, že [anonymizováno] zůstává mimo seznam zemí s nízkým rizikem nákazy. Počínaje dnem 1. září 2020 mění [anonymizováno] nařízením premiéra režim vstupu pro všechny příchozí na území země. Nově je na všech místech vstupu zavedena povinnost předložit při příjezdu do země negativní výsledek PCR-testu ne starší než 72 hodin. PCR-test je nově vyžadován i v letoviscích [příjmení][anonymizována dvě slova], [příjmení][jméno], [anonymizováno], [příjmení][příjmení] a nadále v hlavním městě [anonymizováno] V případě v [anonymizováno] zjištěného pozitivního výsledku budou možnosti Velvyslanectví ČR v [anonymizováno], s ohledem na pomoc směrem k nakaženému českému občanovi, velmi omezené. Úřad nemůže garantovat, jak bude s pozitivně zjištěným občanem nakládáno. Veškerá opatření jsou plně v kompetenci místních úřadů… Dne 14. 6. 2020 [anonymizováno] vláda oznámila obnovení provozu na [anonymizováno] letištích od 1. 7. 2020 [anonymizováno] v souvislosti s šířením koronaviru zavedl dekretem předsedy vlády č. 768/ 2020 ze dne 24. 3. 2020 řadu protipandemických opatření, která jsou průběžně upravována s ohledem na aktuální vývoj. [anonymizováno] orgány v souvislosti s nákazou pracují v režimu krizových pravidel, která mohou komplikovat poskytování konzulární ochrany občanům, a to i v případech nařízené karantény nebo hospitalizace. Kontakt se zastupitelským úřadem může být v takových případech ztížený. [ulice] vláda od počátku června 2020 přistoupila k rozvolňování vnitřních opatření – byly znovuotevřeny některé hotely, postupně se zkracuje zákaz nočního vycházení a prodlužuje se doba, po kterou mohou být otevřeny obchody a provozovny služeb. [anonymizováno] úřady v souvislosti se zmíněným otevřením země dne 1. 7. 2020 upustily od plošné karantény pro příchozí osoby do letovisek. V jednotlivých letoviscích i mimo ně se ale pravidla mohou lišit a měnit podle místních podmínek…“ (podtrženo soudem) (důkaz citovanými Aktuálně ztíženými podmínkami cestování).
12. S ohledem na uvedené v předchozím bodě tak není plně adekvátní žalobní tvrzení, že dne 1. 2. 2021 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky zveřejnilo na své webové stránce, že "doporučuje cestovat do [anonymizováno] pouze v nezbytných případech, mezi něž nepatří cestování za účelem turistiky.". Žalobcem citovaný text obsahovaly toliko Aktuálně ztížené podmínky cestování do [anonymizováno], [země] a [anonymizováno] v souvislosti s šířením COVID-19 ve znění až z 2. 3. 2021 (důkaz tímto zněním), což však byla doba až následující po uskutečnění zájezdu.
13. Velvyslanectví USA v [anonymizováno] zveřejnilo, že k večeru 3. 2. 2021 bylo ministerstvem zdraví a obyvatelstva uznáno 165 525 potvrzených případů onemocnění Covid-19 a 9 460 úmrtí, [anonymizováno] zavádí ve všech případech 14-ti denní karanténní období a další preventivní opatření a míra obsazení na JIP zůstává téměř 90 procent (důkaz: stanovisko U. S. Embassy v angličtině i s překladem do českého jazyka).
14. Podle sdělení ministerstva zdravotnictví MZDR 20599 2020 MIN/KAN (kterým se vydává seznam zemí nebo jejich částí s nízkým, středním a vysokým rizikem nákazy onemocnění COVID-19), přijatého 1. 2. 2021, účinného od 5. 2 2021, se všechny členské státy Evropské unie a třetí země, které nejsou uvedeny v rámci tohoto sdělení – tedy i [anonymizováno] - považují za země s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19; toto sdělení bylo zrušeno ke dni 15. 2. 2021 (uveřejněno v č. 0/ 2021 Ministerstva zdravotnictví, a bylo publikováno i na ASPI jako rezortní předpis). Obdobné ale bylo uvedeno v navazujícím derogujícím sdělení ministerstva zdravotnictví MZDR 20599 2020 MIN/KAN (účinném od 15. 2 2021 do 16. 2. 2021), MZDR 20599 2020 MIN/KAN (účinném od 16. 2 2021 do 22. 2. 2021) a MZDR 20599 2020 MIN/KAN (účinném od 22. 2. 2021 so 1. 3. 2021) (viz publikovaná Sdělení m. j. na ASPI).
15. Ochranným opatřením ministerstva zdravotnictví č. MZDR 20599 2020 MIN/KAN vydaným dne 3. 2. 2021, účinným od 5. února 2021, bylo bodem I. 4. nařízeno všem osobám, které pobývaly déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 – tedy i na území [anonymizováno] - dle bodu III.1,„ a) před vstupem na území České republiky oznámit tuto skutečnost, a to vyplněním elektronického Příjezdového formuláře uvedeného v bodě III.4 vzdáleným přístupem, krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu, b) před vstupem na území České republiky disponovat písemným potvrzením akreditované laboratoře o negativním výsledku RT-PCR testu, který byl proveden nejvýše 72 hodin před započetím cesty, c) předložit na vyžádání doklad o vyplnění elektronického Příjezdového formuláře (oznámení) a písemné potvrzení podle písmene b) při hraniční nebo pobytové kontrole, d) nejdříve 5 dnů od vstupu na území České republiky se na vlastní náklady podrobit RT- PCR testu na přítomnost SA a výsledek neprodleně předložit elektronicky krajské hygienické stanici příslušné podle místa pobytu uvedeného v Příjezdovém formuláři, a to, pokud orgán ochrany veřejného zdraví v individuálních případech osob nerozhodl o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. a o délce těchto opatření;“. Podle bodu II. citovaného ochranného opatření„ se zakazuje 1. všem osobám podle bodu I.3 a I.4 volný pohyb na území celé České republiky po dobu pobytu na území České republiky, do doby výsledku RT- PCR testu na přítomnost SA CoV-2 provedeného na území České republiky nebo do doby ukončení karanténního opatření, s výjimkou: a) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb…“. Toto opatření bylo zrušeno ke dni 15. 2. 2021 a bylo nahrazeno Ochranným opatřením ministerstva zdravotnictví č. MZDR 20599 2020 MIN/KAN z 14. února 2021, účinným od 15. 2. 2021 do 1. 3. 2021, avšak s obdobnými omezení. V praxi tato ochranná opatření (vydaná po uzavření smlouvy o zájezdu) znamenala, že po příjezdu do ČR ze země s velmi vysokým rizikem nákazy – což byl v době po 3. 2. 2021 do odstoupení od smlouvy o zájezdu postupitelkou i [anonymizováno] – byla povinnost vyplnit přijezdový formulář a před návratem do ČR si u akreditované laboratoře nechat udělat RT-PCR test (nejvýše 72 hodin před cestou) a po příjezdu do ČR se podrobit nejdříve po 5 dnech RT-PCR testu v ČR a do té doby byla povinnost dodržovat samoizolaci - tj. omezený volný pohyb, včetně nemožnosti cest do zaměstnání. Viz publikovaná ochranná opatření mimo jiné na ASPI (a důkaz žalobcem předloženými Aktuálně ztíženými podmínkami cestování do [anonymizováno], [země] a [anonymizováno] v souvislosti s šířením COVID-19 ve znění z 2. 3. 2021, které zmiňovaly mimo jiné, že [anonymizováno] spadá do kategorie zemí s velmi vysokým rizikem nákazy).
16. Postupitelka doručila 19. 2. 2021 – tedy jeden den před započetím zájezdu - žalovanému odstoupení od smlouvy o zájezdu. V odstoupení uvedla, že odstupuje podle § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a podkladem pro určení okolnosti jako mimořádné je„ zhoršení epidemiologické situace v [anonymizováno] po okamžiku, kdy byla smlouva uzavřena, přesněji 3. 2. 2021. Dle příslušného zdroje https://eg.usembassy.gov/u-s-citizen-services/covid information/:„ K večeru 3. února 2021 ministerstvo zdravotnictví a obyvatelstva uznalo 165 525 potvrzených případů úmrtí COVID-19 a 9 460 v [anonymizována dvě slova] zavádí ve všech případech 14denní karanténní období a další preventivní opatření. Míra obsazení na JIP zůstává téměř 90 procent.“ Je bez diskuse, že přetíženost zdravotního systému v zemi je podstatnou mimořádnou okolností…“. Postupitelka v odstoupení též uvedla, že nepovažuje případné odstupné ve výši 100 procent z uhrazené platby za zájezd za přiměřené a požádala o odůvodnění jeho výše (důkaz citovaným odstoupením a poštovními podacími lístky z 18. 2. 2021 a internetovým potvrzením od České pošty o doručení odstoupení od smlouvy dne 19. 2. 2021).
17. Dopisem z 8. 3. 2021 (důkaz tímto dopisem) žalovaný postupitelce poukázal na všeobecné podmínky a uvedl zejména následující. Skutečně vzniklé náklady jsou náklady cestovní kanceláře a smluvně sjednané nebo právním předpisem stanovené náhrady tuzemských a zahraničních dodavatelům služeb, konkrétně: 1) náklady na zajištění běžné podnikatelské činnosti (osobní náklady – mzdy, materiálové náklady, náklady na údržbu, opravy a pronájem kanceláře, náklady na kancelářské vybavení, voda, elektřina, datové a telefonní připojení, finanční služby, pojištění cestovní kanceláře atd.), 2) 4 zpáteční letenky [anonymizováno] – [anonymizováno] 20. 2. 2021 a [anonymizováno] – [anonymizováno] 27. 2. 2021, které byly na základě smlouvy o zájezdu objednány a zaplaceny letecké společnosti [právnická osoba], 3) platby za ubytování v objednaném hotelu [příjmení][příjmení][jméno][příjmení] 5* all inclusive, ubytování v 2 x DBL [anonymizována dvě slova]. Žalovaný uvedl dále zejména, že objednávka letecké přepravy i ubytování v hotelu byla učiněna tzv. vyžádáním u dodavatelů cestovních služeb na základě postupitelkou podepsané smlouvy o zájezdu, platby za leteckou dopravu a ubytování byly uhrazeny dodavatelům služeb před počátkem čerpání služeb a že není povinností poskytovatelů cestovních služeb tyto platby započíst, navrátit cestovní kanceláři či alternativně využít.
18. Smlouvou o postoupení pohledávky postupitelka postoupila část pohledávky - k vrácení uhrazené platby za zájezd ve výši 88 760 Kč z titulu odstoupení od smlouvy o zájezdu zavřené s žalovaným – co do částky 9 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 2. 2021 na žalobce jako postupníka (důkaz citovanou smlouvou o postoupení pohledávky z 1. 4. 2021).
19. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalobní částky předžalobní výzvou z 8. 4. 2021 (důkaz touto výzvou a mailovou komunikací mezi zástupci účastníků z 7. 4. 2021).
20. Žalovaný dopisem z 23. 3. 2021 a z 15. 4. 2021 zaplatit žalobní částku odmítl (důkaz těmito dopisy). V dopise z 23. 3. 2021 žalovaný uvedl, že nebylo možné zajistit jiné cestující (místo postupitelky a spolucestujících) nejen z časového hlediska (odstoupeno až 19. 2. 2021), ale též proto, že letenky i ubytování byly koupeny na postupitelku a její spolucestující, a proto jakákoliv změna již nebude možná.
21. Za den zakoupení zájezdu, tj. za den 28. 1. 2021, přibylo v [anonymizováno] 632 nových případů onemocnění covidem-19. Za den 3. 2. 2021 přibylo v [anonymizováno] 521 nových případů onemocnění covidem-19, za den 18. 2. 2021 přibylo v [anonymizováno] 618 nových případů onemocnění covidem-19 a za den 19. 2. 2021 přibylo v [anonymizováno] 656 nových případů onemocnění covidem-19. Tyto skutečnosti soud zjistil z výtisku z webové stránky statistik o vývoji epidemie nového typu koronaviru v [anonymizováno] s údaji ke dni 28. 1. 2021, 3. 2. 2021, 18. 2. 2021 a 19. 2. 2021.
22. Za den zakoupení zájezdu, tj. za den 28. 1. 2021, přibylo v České republice 8 505 nových případů onemocnění covidem-19. Za den 3. 2. 2021 přibylo v České republice 9 143 nových případů onemocnění covidem-19, za den 18. 2. 2021 přibylo v České republice 10 930 nových případů onemocnění covidem-19 a za den 19. 2. 2021 přibylo v České republice 11 705 nových případů onemocnění covidem-19. Tyto skutečnosti soud zjistil z výtisku z webové stránky statistik o vývoji epidemie nového typu koronaviru v České republice s údaji ke dni 28. 1. 2021, 3. 2. 2021, 18. 2. 2021 a 19. 2. 2021.
23. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.
24. Podle § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.“. Podle § 2533 o. z.:„ (1) Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. (2) Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.“.
25. Žalobce je názoru, že byly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy postupitelkou ve smyslu § 2535 o. z., tedy bez zaplacení odstupného. Soud je opačného názoru.
26. Podle názoru soudu je namístě výklad § 2535 o. z. v tom smyslu, že pojem„ nevyhnutelné a mimořádné“ implikuje (zahrnuje) i nepředvídatelnost okolností, kvůli kterým zákazník odstupuje od smlouvy o zájezdu podle § 2535 o. z. Musí se tedy jednat o okolnosti, které jsou v době uzavření smlouvy o zájezdu objektivně nepředvídatelné. Toto hledisko nepřevídatelnosti – jakožto subkritérium (podmnožnina) hlediska (množiny)„ nevyhnutelné a mimořádné“ - odpovídá i spravedlnostnímu uspořádání právních vztahů (teleologický výklad – podle smyslu a účelu zákona). Jeví se spravedlivé, aby zákazník byl oprávněn odstoupit od smlouvy o zájezdu – bez zaplacení odstupného (tedy bez ohledu na případnou majetkovou újmu cestovní kanceláře) - kvůli okolnosti vzniklé až po uzavření smlouvy o zájezdu a kterou zároveň nemohl objektivně předvídat v době uzavření smlouvy. A naopak – není spravedlivé, aby zákazník mohl odstoupit od smlouvy o zájezdu bez zaplacení odstupného (tedy výlučně k tíži cestovní kanceláře), pokud uzavřel smlouvu o zájezdu v době, kdy relevantní okolnost (kvůli které následně odstoupí od smlouvy o zájezdu) již existovala a nebo sice ještě neexistovala, ale mohl předvídat, že nastane (reálně mohla nastat). Pokud by v posledně uvedeném případě zákazník uzavřel smlouvu o zájezdu, tak by se svobodně rozhodl podstoupit riziko spojené s příslušnou relevantní okolností, v době uzavření smlouvy již existující či alespoň reálně v budoucnu (v době konání zájezdu) hrozící; pokud by po uzavření smlouvy zákazník přehodnotil své původní rozhodnutí (podstoupit příslušné riziko spojené s absolvováním zájezdu), pak to nemůže jít spravedlivě – co do otázky odstupného - k tíži cestovní kanceláři, ale mělo by to jít k tíži takto (svým způsobem co do vlastního rozhodování nekonzistentnímu) cestujícímu.
27. Vysvětlený teleologický výklad ostatně odpovídá i výkladu jazykovému. Pokud příslušná okolnost, pro kterou odstoupí cestující od smlouvy o zájezdu, existovala již v době uzavření smlouvy o zájezdu (a nebo byla alespoň předvídatelná), pak ji lze stěží označit za„ nevyhnutelnou“; to již proto, že cestující se jí mohl vyhnout tím, že by smlouvu o zájezdu neuzavřel, a tím by eliminoval jím vnímaná rizika z takové okolnosti pro něj plynoucí. Obdobně, pokud by příslušná okolnost, pro kterou odstoupí cestující od smlouvy o zájezdu, existovala již v době uzavření smlouvy o zájezdu (a nebo by byla alespoň předvídatelná), pak ji lze stěží označit za„ mimořádnou“; vždyť příslušná okolnost by byla spíše opakem mimořádnosti, jelikož by – právě v době uzavření smlouvy (časové hledisko) - šlo o okolnost (převážně) vlastní tehdejší době (svým způsobem běžnou, tj. v tomto smyslu“ řádnou”), nikoli výjimečnou, vzácnou.
28. Relevantní taktéž je (viz i § 13 o. z.), že shora uvedený (soudem zastávaný) výklad patrně zastává i veřejně dostupná soudní praxe, a to i v souvislosti s rušením zájezdů v době pandemie Covidu – 19. V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 17. 6. 2021 č. j. 43 C 90/2021-35 bylo uvedeno:“ Ust. § 2535 o.z. upravuje specifické právo zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu pro mimořádné a nepředvídatelné okolnosti. Všechny uvedené podmínky v tomto zákonném ustanovení musí být splněny současně…”. V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18. 8. 2021 sp. zn. 75 C 48/2021 bylo uvedeno:„ …jinak by nebylo splněno kritérium nepředvídatelnosti, které dle teleologického výkladu § 2535 OZ musí být v případě aplikace tohoto ustanovení naplněno).“. Koneckonců i žalobcem předložený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2021 č. j. 8 C 193/2020-109 patrně zamýšlel vyjádřit obdobné, pokud argumentoval:„ 36. Pro posouzení věci též není bez významu, že žalobkyně uzavřela cestovní smlouvu v době, kdy nebyl obecně sdílený předpoklad vzniku celosvětové pandemie onemocnění covid-19. Žalobkyně tedy nemohla očekávat, že plánované absolvování zájezdu bude spojeno nejen s výše popsanými zdravotními riziky, ale též s nařízenými restriktivními opatřeními, která nepochybně mají vliv na kvalitu a šíři celkového prožitku ze zájezdu.“.
29. Právně podstatné tudíž je, že žalobce argumentoval ve prospěch odstoupení od smlouvy okolnostmi, které byly v době uzavření smlouvy o zájezdu (28. 1. 2021) předvídatelné.
30. Již v den uzavření smlouvy o zájezdu (ale i předtím, např. v průběhu ledna 2021) Česká republika nezařazovala [anonymizováno] do zemí s nízkým rizikem nákazy. Je notorietou – a kupř. i v odůvodnění ochranného opatření ministerstva zdravotnictví MZDR 20599 2020 MIN/KAN z 4. ledna 2021 je vysvětleno - že při epidemii infekčního onemocnění dochází zpravidla k prudkému nárůstu počtu onemocnění v čase (kdy nemocnost dosahuje hodnot vyšších, než je běžná sporadická nemocnost) a rychlost šíření nemoci v populaci je závislá na původci nákazy, inkubační době nemoci a zejména na cestách přenosu. I kdyby tedy žalobce prokázal, že došlo po uzavření smlouvy o zájezdu ke zhoršení epidemiologické situace v [anonymizováno] (což žalobce neprokázal), beztak by šlo o okolnost předvídatelnou i pro postupitelku (ostatně i pro žalobce jako spolucestujícího) již v době uzavření smlouvy o zájezdu.
31. I kdyby žalobce prokázal přetížení zdravotního systému v [anonymizováno] nastalé jako novum až po uzavření smlouvy o zájezdu (což neprokázal), šlo by o okolnost předvídatelnou i v době uzavření smlouvy o zájezdu. Přetížení až zhroucení zdravotního systému je až„ učebnicovou“ (notoricky známou) rizikovou okolností, která je spojena s Codivem-19 a mimo jiné (ne-li hlavně) kvůli eliminaci tohoto rizika jsou státy přijímána restriktivní opatření. Jak přiléhavě vysvětlilo ministerstvo zdravotnictví v odůvodnění ochranného opatření MZDR 20599 2020 MIN/KAN z 4. ledna 2021,„ Cílem tohoto opatření je provést kroky nezbytné k dalšímu zpomalení šíření nemoci COVID19, dále zplošťovat křivku počtu osob nakažených koronavirem SARS-CoV-2, který způsobuje respirační onemocnění COVID-19, v České republice, a tím předejít přetížení až zhroucení zdravotního systému tak, jak k tomu došlo či dochází v zemích, v nichž nebyla včas přijata odpovídající opatření (tj. v čínském Wu-chanu, v Itálii, Španělsku, Francii, Velké Británii nebo některých částech USA, zejména New Yorku, v Jižní Americe atd.)“.
32. Předvídatelné bylo i zpřísnění opatření pro navrátivší se z cest do [anonymizováno], k němuž došlo po uzavření smlouvy o zájezdu. Tradičním opatřením proti Covidu-19 je mimo jiné omezování pohybu osob, povinnost podrobovat se testování v souvislosti s pobytem v zahraničí (včetně v [anonymizováno]).„ Zavlečením nemoci COVID-19 se rozumí jakýkoli import případů COVID-19 na území České republiky. Je třeba vnímat, že ke kontrole počtu importovaných případů dochází díky v podstatě celosvětovému omezení mobility a záměrnému snižování možností mobility v rámci EU snad všemi členskými státy… K povinnosti podrobit se testu na vlastní náklady se uvádí, že bod I.2. ochranného opatření představuje omezení volného pohybu osob ve smyslu Doporučení Rady. Jedná se tedy o snahu omezit volný pohyb osob, a proto je stanovena povinnost úhrady testu na vlastní náklady. Účelem je ve své podstatě odradit osoby od zbytného cestování. V případě hrazení testu z veřejného pojištění by povinnost podrobit se takovému testu nepředstavovala téměř žádné omezení. Omezení volného pohybu osob dle bodu I.2., resp. dle dle bodu II. ochranného opatření vychází opět z Doporučení Rady. Doporučení Rady v bodu 17 stanoví:„ Členské státy, které považují za nutné zavést omezení volného pohybu na základě svých vlastních rozhodovacích procesů, by mohly vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti klasifikované jinak než jako„ zelená“ podle bodu 10 a) podstoupily karanténu / domácí izolaci; a/nebo b) po příjezdu podstoupily test na infekci COVID-19.“ Česká republika se v případě zemí, které nejsou na seznamu zemí s nízkým rizikem, rozhodla využít možnosti dané Doporučením Rady a zavedla povinnost podstoupení testu a„ mírnější" karantény do doby jeho výsledku. Česká republika je, v případě osob, které pobývaly v rizikových zemích, oprávněna dle Doporučení Rady, zavést karanténu, která by spočívala v téměř absolutní nemožnosti opustit místo svého bydliště. Česká republika se však rozhodla pro mírnější opatření a stanovila výjimky z omezení volného pohybu osob v bodě II.“. Citovaný text přitom byl vysloven v odůvodnění ochranného opatření ministerstva zdravotnictví MZDR 20599 2020 MIN/KAN z 4. ledna 2021, tedy ještě před uzavřením smlouvy o zájezdu. Přitom již v době uzavření smlouvy o zájezdu platila pro navrátivší se (mimo jiné) z [anonymizováno] povinnost zaregistrovat se do systému a podrobit se PCR testu do 5 dnů od vstupu na území ČR a samoizolace do doby předložení výsledku PCR testu (s výjimkami uvedenými v předchozím bodě rozsudku). Jakkoli po uzavření smlouvy o zájezdu (do jeho zahájení) došlo k určitému zpřísnění, pak spíše v jednotlivostech a nikoli v podstatě. Podstata v podobě nutnosti podrobit se testu PCR a samoizolaci, tj. omezení svobody pohybu, přetrvávala, ale došlo ke zpřísnění m. j. v tom, že z výjimek z omezení svobody pohybu osoby byly nově vyňaty cesty do zaměstnání a pohybu v rámci výkonu zaměstnání a cesty. k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti. Koneckonců ministerstvo zdravotnictví ve shora citovaném ochranném opatření z doby ještě před uzavřením cesty o zájezdu vysvětlovalo, že se Česká republika rozhodla tehdy zavést„ mírnější“ karanténu, mírnější opatření, byť Doporučení Rady - podle interpretace Ministerstva zdravotnictví – údajně umožňovalo„ zavést karanténu, která by spočívala v téměř absolutní nemožnosti opustit místo svého bydliště.“. Bez ohledu na otázku správnosti takové interpretace provedené Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvo zdravotnictví i takovým odůvodněním ochranného opatření z 4. 1. 2021 důsledně vzato – i všem budoucím zákazníkům cestovních kanceláří s přáním cestovat do zahraničí v době jednoho z vrcholů pandemie - předvídatelně dávalo najevo, co ze strany České republiky reálně může následovat; tj. přísnější opatření, a to m. j. zavedení přísnější karantény, i karantény,„ která by spočívala v téměř absolutní nemožnosti opustit místo svého bydliště.“ (na tomto místě se soud nijak nevyjadřuje k případné právní souladnosti, m. j. proporcionality takových případných přísných opatření – k otázce právní konformity srov. i např. rozsudek správního soudu - Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021 č. j. 18 A 16/2021- 149, dostupný např. na ASPI).
33. Již před uzavřením smlouvy o zájezdu - konkrétně v odůvodnění ochranného opatření ministerstva zdravotnictví MZDR 20599 2020 MIN/KAN z 4. ledna 2021 - bylo veřejnosti vysvětleno, že cesty za rekreací, zábavou, jsou možné, ale že jsou„ Tyto tzv. zbytné cesty … ve„ standardním" režimu cest z červených zemí, tj. s povinností vyplnit před příjezdem Příjezdový formulář a zajistit si aktuální PCR test buď v členském státě EU nebo v ČR a předložit jej příslušné krajské hygienické stanici.“. Tím dala Česká republika i před uzavřením smlouvy o zájezdu – veřejnosti (tj. i postupitelce) – zřetelně najevo, že mimo jiné [anonymizováno] zařazuje do seznamu červených zemí, tj. zemí rizikových; již proto ani pro postupitelku nemohlo být nepředvídatelné, pokud po uzavření smlouvy o zájezdu Česká republika zavedla podrobnější diferenciaci zemí podle rizika s nákazou (podrobnější diferenciace než jen původní rozlišení na země s nízkým rizikem nákazy a na ty zbývající), a že tak Česká republika [anonymizováno] zařadila do zemí s velmi vysokým rizikem nákazy.
34. Bylo svobodným rozhodnutím postupitelky uzavřít s žalovaným smlouvu o zájezdu do [anonymizováno] v době pandemie onemocnění Covid-19, a tím dobrovolně podstoupit rizika s tím spojené, včetně rizika změny (po uzavření smlouvy o zájezdu) opatření států reagujících na ten který vývoj v daný moment pandemie ve světě a u nich, včetně rizika přetížení zdravotnického systému v ten který budoucí okamžik (včetně míry obsazenosti lůžek na JIP v nemocnicích). Pokud se postupitelka následně (po uzavření smlouvy, vskutku jen těsně před započetím zájezdu) rozhodla do [anonymizováno] neodcestovat s odkazem na to, co bylo a je pandemii Covidu-19 v principu vlastní a tuto pandemii až notoricky provází (včetně přetížení lůžek na JIP v nemocnicích), pak to nemůže jít k tíži druhému smluvnímu partnerovi (žalovanému) v tom smyslu, že by žalovaný neměl právo na žádné odstupné (čehož se žalobce dovolával).
35. Nad to lze odkázat na shora uvedená skutková zjištění o spíše klesajícím počtu nakažených osob covidem-19 v [anonymizováno] po uzavření smlouvy do odstoupení. Navíc shora citované skutečnosti z Aktuálně ztížených podmínek Ministerstva zahraničních věcí ČR z 1. 2. (10. 2.) 2021 ohledně poměrů v [anonymizováno] zjevně existovaly i v době uzavření smlouvy o zájezdu (viz otevření [anonymizováno] počínaje 1. 7. 2020 mezinárodní turistice, od 1. 9. 2020 režim vstupu do [anonymizováno], dynamický vývoj v souvislosti s pandemií, obtížná předvídatelnost sanitárních opatření v nejbližších týdnech a měsících apod.). Dokonce i vyjádření velvyslanectví USA ohledně obsazení na JIP, kterým žalobce argumentuje jako novinkou nastalou až po uzavření smlouvy o zájezdu, ve skutečnosti žádným novem není. Pokud by 3. 2. 2021 obsazení na JIP zůstávalo v [anonymizováno] téměř 90 procent, pak by to znamenalo, že jde„ toliko“ o zachování stávajícího stavu (viz slovo„ zůstává“ i v předkladu provedeným žalobcem); pokud by 3. 2. 2021 obsazení na JIP zůstávalo téměř 90 procent, pak by to znamenalo, že obsazení na JIP v [anonymizováno] bylo téměř 90 % i v době jen těsně předcházející, tj. i 28. 1. 2021 (v den uzavření smlouvy o zájezdu). Přiléhavě namítá žalovaný, že text ve sdělení velvyslanectví USA o počtu potvrzených případů onemocnění Covid-19 a úmrtí ve skutečnosti znamená údaje za celé období pandemie Covid-19, tj. od počátku roku 2020; takový text velvyslanectví USA nic nevypovídá o eventuálním zhoršení – tím méně snad o zhoršení rapidním - pandemické situace v [anonymizováno] v kratičké době od 28. 1. 2021 do 3. 2. 2021 (jak nepřípadně dovozuje žalobce v žalobních tvrzeních).
36. Nad rámec lze dodat, že Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku z 18. 8. 2021 sp. zn. 75 C 48/2021 uvedl:„ 17… Cestovní ruch na Zanzibaru k datu odstoupení od smlouvy o zájezdu ze strany žalobce fungoval. Žalobce důvod naplnění podmínek pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 OZ spatřoval v samotném vydání opatření MZ. Takový názor však nekoresponduje se zněním § 2535 OZ, neboť nevyhnutelné a mimořádné okolnosti se dle něj musí vázat k místu určení zájezdu. Opatření MZ se však váže k území České republiky a o stavu v Zanzibaru pojednává pouze zprostředkovaně. Jinými slovy vydání Opatření MZ by mohlo být důvodem pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 OZ, pokud by však současně v místě určení nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytnutí zájezdu či na přepravu a současně by takové okolnosti nastaly v době po uzavření smlouvy o zájezdu (neboť jinak by nebylo splněno kritérium nepředvídatelnosti, které dle teleologického výkladu § 2535 OZ musí být v případě aplikace tohoto ustanovení naplněno) … 19…nezjistil – li si žalobce před uzavřením smlouvy o zájezdu dostupné a relevantní informace tak, aby právně jednal informovaně, nemůže takovou situaci v rovině práva občanského právně zhojit sám o sobě zásah práva veřejného…“.
37. Oporu pro závěr soudu o neaplikovatelnosti § 2535 o. z. lze nalézt i v soudní praxi (viz i § 13 o. z.). Jednak lze poukázat na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 5. 2021 č. j. 8 C 193/2020-109, bod 36. a contrario; tedy na rozdíl od tehdejšího případu, v souzené věci postupitelka uzavřela cestovní smlouvu v době, kdy byla obecně známa existence celosvětové pandemie onemocnění Covid-19, tedy mohla očekávat, že„ plánované absolvování zájezdu bude spojeno nejen s výše popsanými zdravotními riziky, ale též s nařízenými restriktivními opatřeními, která nepochybně mají vliv na kvalitu a šíři celkového prožitku ze zájezdu.“. Ve vztahu ke shora citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18. 8. 2021 sp. zn. 75 C 48/2021 dokonce platí argument a fortiori (a maiori ad minus, tj. od většího k menšímu). V tehdejší věci obvodní soud neshledal důvod pro aplikaci § 2535 o. z. (odstoupení bez povinnosti platit odstupné) dokonce ani v případě, kdy až po uzavření smlouvy o zájezdu Česká republika (opatřením Ministerstva zdravotnictví) zakázala občanům České republiky vstup do zemí s extrémním rizikem nákazy onemocnění COVID-19, mezi které zařadila i Zanzibar (z důvodu šíření nových variant viru, kdy cílem bylo omezit zbytné cesty do rizikových zemí); tím spíše patrně pohledem citovaného rozsudku obvodního soudu není dán důvod aplikace § 2535 o. z. v souzené věci, kdy Česká republika vstup do [anonymizováno] po uzavření smlouvy nezakázala a před zahájením zájezdu„ toliko“ doporučila cestovat do [anonymizováno] jen v nezbytných případech (aniž by explicitně uvedla cokoli - v Aktuálně ztížených podmínkách cestování do [anonymizováno] (ve znění do 2. 3. 2021) - k cestám objednaným, zaplaceným před přijetím takového doporučení).
38. Ostatně i komentářová literatura (Dvořáková, K., Frýbová, A. Lex voucher. Zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na odvětví cestovního ruchu. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 72 s.) patrně správnost (sub) kritéria nepředvídatelnosti okolnosti (v době uzavření smlouvy) ve smyslu § 2535 o. z. stvrzuje, pokud uvádí, že„ Pandemie koronaviru byla ve vztahu k zájezdům, které byly zakoupeny před jejím vypuknutím jistě mimořádnou a nepředvídatelnou okolností.”.
39. Z toho plyne, že odstoupení postupitelky nenaplnilo (sub) kritérium nepředvídatelnosti okolností ve smyslu § 2535 o. z., tedy kritérium„ nevyhnutelné a mimořádné“ podle § 2535 o. z. Tudíž odstoupení postupitelky od smlouvy nebylo možné podřadit pod § 2535 o. z., ale je dána subsumpce výlučně pod běžné odstoupení od smlouvy podle § 2533 o. z. - tedy s povinností zaplatit žalovanému odstupné.
40. Postupitelka tak byla oprávněna odstoupit výlučně podle § 2533 o. z. Podle § 2533 odst. 2 o. z.„ Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu…“. Mezi účastníky bylo sjednáno odstupné (ve všeobecných podmínkách) tak, že v případě odstoupení od smlouvy od 9. dne před odletem je zákazník povinen zaplatit žalovanému skutečně vzniklé náklady, nejméně však 100 % z konečné ceny sjednané smlouvou o zájezdu. Podle názoru soudu účastníky sjednané odstupné ve výši plné ceny zájezdu je – co do případu odstoupení od smlouvy jeden jediný den před zahájením zájezdu - přiměřené. Pokud zákazník odstoupí od smlouvy o zájezdu až den před zájezdem, pak lze předpokládat, že se cestovní kanceláři již nezdaří zájezd prodat jinému zákazníkovi. A naopak – odstoupení od smlouvy od zájezdu výrazněji dříve před zahájením zájezdu zvyšuje šanci, že se cestovní kanceláři podaří zájezd prodat jinému. Je zřejmé, že čím se blíží zahájení zájezdu, tím spíše již cestovní kancelář zaplatila svým dodavatelům za jednotlivé služby zahrnuté v zájezdu, a tím vyšší jsou tak její skutečné náklady, a o to je méně pravděpodobné, že se zájezd podaří prodat jinému zákazníkovi. Právě proto zákon v § 2533 odst. 2 o. z. zmiňuje jako relevantní kritérium posuzování přiměřenosti výše odstupného v podobě„ doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájením zájezdu“; doba mezi odstoupením a zahájením zájezdu umožňuje předvídat (viz zákonný termín„ s ohledem na očekávané“) úspory nákladů cestovní kanceláře a příjmy cestovní kanceláře z náhradního využití služeb cestovního ruchu (viz zákonné sousloví„ s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu“). Zákonné hledisko (přiměřenosti výše odstupného) doby mezi odstoupením a zahájením zájezdu je materiálně naplněno očekávanou (tj. nikoli nutně prokázanou) výší úspor nákladů a příjmů z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Tento výklad je podporován i argumentem, že § 2533 odst. 2 o. z. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 z 25. 11. 2015 o souborných cestovních službách, která v uvozujících ustanoveních vysvětlujících cíle směrnice zmiňuje kritérium„ (31) … stornopoplatku, se zohledněním očekávané úspory nákladů a příjmů z alternativního využití cestovních služeb…“. Postupitelka doručila odstoupení od smlouvy o zájezdu jeden jediný den před zahájením zájezdu. Kdy jindy by bylo možné - s tak vysokou mírou pravděpodobnosti (téměř s praktickou jistotou) - předpokládat (viz zákonné hledisko„ očekávané“, které není totožné s pojmem prokázané, skutečné apod.), že cestovní kanceláři se nepodaří obsadit zájezd jinými osobami, než když zákazník odstoupení od smlouvy doručí pouhopouhý den před zahájením zájezdu. To platí tím spíše, když zájezd objednaný postupitelkou zahrnoval zájezd pro čtyři osoby s nadstandarním pokojem (tj. i hůře prodejný). Pokud zákazník odstoupí od smlouvy o zájezdu pro čtyři osoby den před zahájením zájezdu od zájezdu, je plně očekávané, že úspory nákladů žalovaného a příjmy cestovní kanceláře z náhradního využití služeb cestovního ruchu budou nulové, a proto smluvní úprava odstupného ve výši plné ceny zájezdu je přiměřená.
41. Určitou oporu lze pro tento závěr nalézt i v tzv. komentářové literatuře, podle níž„ Hlavním měřítkem sjednané výše odstupného je jeho přiměřenost. … Odstoupí-li zákazník s větším časovým předstihem před zahájením zájezdu, může pořadatel na situaci lépe zareagovat, přijmout opatření (například zájezd prodat jinému zákazníkovi), protože v jejich důsledku může ušetřit náklady… Pokud klient první zájezd zruší a zakoupí u stejného pořadatele náhradní zájezd, nebo je zájezd obsazen jinými účastníky, ztráta pořadatele nemusí být tak výrazná.“ (Šíp, Martin in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. et al. Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 2552 – 3081), relativní majetková práva, 2. část, Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, dostupný např. na ASPI).
42. Jednostranné odstoupení od smlouvy je dotčením zásady závaznosti smlouvy, dotýká se právní jistoty druhého účastníka závazku. Je proto opodstatněné, že součástí smluv bývají pro tyto případy majetkové kompenzace, které vyrovnávají ztráty druhé smluvní strany. Způsob sjednání kompenzací i jejich výše závisí na míře možných ztrát, které mohou druhou smluvní stranu postihnout. Někdy se v soudní praxi o odstupném hovoří jako o paušalizované náhradě nákladů účelně vynaložených na plnění smlouvy, od které bylo odstoupeno (ve vztahu k odstoupení od smlouvy o zájezdu, viz např. Dvořáková, K., Frýbová, A. Lex voucher. Zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na odvětví cestovního ruchu. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 3).
43. Žalobce namítl, že žalovaný neprokázal své náklady, že to nelze jednoduše paušalizovat, že žalovaný rovněž musí zdůvodňovat své náklady. Tu však žalobce důsledně nerozlišuje dva odlišné zákonné režimy zkoumání přiměřenosti výše odstupného; žalobce ze dvou režimů důsledně vzato činí nepřiléhavě režim jediný (v rozporu se zákonem - § 2533 odst. 2 o. z.). Totiž jen v případě, že odstupné nebylo ujednáno, je cestovní kancelář povinna prokázat konkrétní úsporu nákladů cestovní kanceláře a příjmy cestovní kanceláře z náhradního využití služeb cestovního ruchu (viz § 2533 odst. 2 třetí souvětí o. z.). V případě absence ujednání odstupného totiž zákon stanoví výši odstupného tak, že jeho výše odpovídá ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Aby bylo možné takto vypočítat (určit) výši odstupného, (v případě neexistence smluvního ujednání odstupného) musí být k dispozici nějaké konkrétní údaje – cestovní kancelář má povinnost tvrdit a prokázat konkrétní úsporu nákladů cestovní kanceláře a konkrétní příjmy cestovní kanceláře z náhradního využití služeb cestovního ruchu vždy ad hoc, tj. v každém konkrétním případě odstoupení (jediné, co je vždy navenek, tj. i zákazníkovi, známo, je při absenci smluvní výše odstupného první veličina - tj. cena zájezdu). Na to logicky navazuje i věta poslední § 2533 odst. 2 o. z. -„ na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.“. Při absenci ujednání odstupného ve smlouvě tak nelze (přiměřené) odstupné určit jinak než ze skutečné úspory nákladů a ze skutečných příjmů z náhradního využití služeb cestovního ruchu, které tak musí být i prokazovány.
44. V souzené věci však šlo o něco diametrálně odlišného. Účastníci si výši odstupného dopředu sjednali, tj. ve smluvním dokumentu, a proto se režim výpočtu odstupného podle § 2533 odst. 2 třetí souvětí o. z. neuplatnil. Uplatnil se tak výlučně režim podle § 2533 odst. 2 druhé souvětí o. z., který je ale pojmově založen právě na určité paušalizaci, na racionální předpokládanosti podle obvyklého průběhu děje (viz zákonné hledisko„ očekávané“), na relevantní míře pravděpodobnosti. Podle § 2533 odst. 2 druhé souvětí o. z. se v principu zkoumá přiměřenost smlouvy, totiž jde o přiměřenost výše odstupného zakotveného ve smlouvě. Pokud je zkoumána jako relevantní výše odstupného zakotvená ve smlouvě - tedy ujednaná před odstoupením od konkrétní smlouvy o zájezdu - znamená to, že smluvní norma (výše odstupného) platí pro futuro (do budoucna) pro neurčitý počet případů téhož druhu (analogie s normou zakotvenou v právním předpise, která se vztahuje rovněž na neurčitý počet případů téhož druhu v budoucnu). Pokud zkoumáme smluvní normu, smluvní odstupné musí být posouditelné z pohledu (ne) přiměřenosti už v době uzavření smlouvy; tedy s ohledem na to, co je známo již v době uzavření smlouvy, kdy ještě k žádném odstoupení – a tím méně k zahájení zájezdu bez původního zákazníka v důsledku jeho odstoupení – nedošlo. Pak však z povahy věci argument žalobce o neprokázání (ze strany žalovaného) skutečných úspor nákladů a neprokázání skutečných příjmů z náhradního využití služeb cestovního ruchu v konkrétním případě odstoupení od smlouvy postupitelkou – což je veličina v době uzavření smlouvy o zájezdu ještě z logiky věci nenastalá, neznámá – je mimoběžný (míjí se se smyslem § 2533 odst. 2 druhé souvětí o. z.). Proto také zákon (§ 2533 odst. 2 druhé souvětí o. z.) zakotvuje hledisko„ očekávaných“ úspor nákladů a„ očekávaných“ příjmů z náhradního využití služeb cestovního ruchu; naopak zákon nezakotvuje hledisko„ skutečných“ (prokázaných apod.) úspor nákladů a očekávaných příjmů z náhradního využití služeb cestovního ruchu.
45. V souzené věci tak bylo možné hodnotit jen přiměřenost smlouvy - in concreto smluvního odstupného. Tu je podstatné, že pokud si účastníci ujednali výši odstupného a postupitelka odstoupila od smlouvy o zájezdu pouhopouhý jediný den před zahájením zájezdu, pak je očekávané, že žalovanému se již nezdaří zájezd prodat jiné osobě, že nedosáhne úspory nákladů a příjmů z náhradního využití služeb cestovních ruchu; proto smluvní odstupné (smluvní norma) - v plné výši ceny zájezdu pro případ odstoupení od smlouvy ze strany zákazníka jeden den před zahájením zájezdu – je přiměřeným. Koneckonců vysvětlení žalovaného, že se mu zájezd jiné osobě – pro takovou opožděnost odstoupení od smlouvy ze strany postupitelky - prodat nezdařilo, tak je v tomto kontextu, z pohledu § 2533 odst. 2 o. z. a odstupného v plné výši ceny zájezdu, vysvětlením logickým, odpovídajícím pravidelnému běhu věcí (srov. i níže citovaný rozsudek Okresního soudu v Berouně z 2. 3. 2021 č. j. 118 C 32/2020-76 či níže citovaný Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18. 8. 2021 sp. zn. 75 C 48/2021).
46. Oporu pro tento výkladový závěr soudu - že u smluvně sjednaného odstupného není třeba prokazovat skutečné úspory nákladů a skutečné příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu - lze nalézt i ve (veřejnosti dostupné) soudní praxi (na Justice.cz - Soudní rozhodnutí), v níž soudy v případě smluvně zakotveného odstupného nezkoumaly skutečnou úsporu nákladů a skutečné příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu (viz i § 13 o..z). Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudku z 17. 6. 2021 č. j. 43 C 90/2021-35 uvedl:“ 32…žalobkyně od smluv o zájezdech odstoupila dle ust. § 2533 o.z., nikoli dle ust. § 2535 o.z., protože žalobkyně neprokázala, že v rozhodné době ještě nebylo možno zájezdy uskutečnit, že žalovaná nemohla objednané služby poskytnout, žalovaná tvrdila, že se v tomto termínu zájezdy ještě konaly. Žalobkyně nepochybně mohla odstoupit od smlouvy, ale s ohledem na termín odstoupení by jí vznikla povinnost zaplatit storno ve výši 90%, dle VOP CKF. Žalovaná vrátila žalobkyni částku 30 013 Kč, tedy částku vyšší, než byla povinna.”. Okresní soud v Sokolově v rozsudku z 13. 4. 2021 č. j. 33 C 10/2021-28 uvedl:“ 12… k odstoupení došlo 20 dní před zahájením zájezdu, a proto má žalobkyně podle čl. VI bod 5.1 písm. c) nárok na odstupné ve výši 50% sjednané ceny zájezdu, když žalobkyně v žalobě ani v průběhu řízení netvrdila ani neprokazovala výši skutečně vzniklých nákladů spojených se zrušením zájezdu… za situaci, kdy bylo ve smlouvě sjednáno, že má žalobkyně práva na odstupné ve výši skutečně vzniklých nákladů spojených se zrušením zájezdu, nejméně však, v případě že dojde k odstoupení od smlouvy nejpozději 28. až 15 den před zahájením zájezdu, ve výši 50% sjednané ceny, nemůže v případě, že neprokazuje skutečnou výši vzniklých nákladů, požadovat více než 50 % sjednané ceny.”. Okresní soud v Berouně v rozsudku z 2. 3. 2021 č. j. 118 C 32/2020-76 uvedl:“ 15. Pro úplnost soud uvádí, že se zabýval i tím, zda odstupné ve výši 100% konečné ceny zájezdu není odstupným nepřiměřeným. Nepřiměřenost však v daném případě neshledal. Žalovaný byl povinen uhradit cenu zájezdu do 19.10.2018, když zahájení zájezdu připadalo na den 21.10.2018. Žalobkyně tak v okamžiku, kdy jí vznikl nárok na odstoupení od smlouvy, již vynaložila náklady na zajištění zájezdu, letenky, ubytování, objednání stravy, přičemž nelze očekávat, že by během následujícího dne zajistila na uvolněné místo nové cestující, pro něž by mohla již zakoupené služby využít…”. Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku z 18. 8. 2021 sp. zn. 75 C 48/2021 konstatoval:„ 21. Odstupné bylo mezi účastníky sjednáno a dle všeobecných smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy o zájezdu, a to konkrétně (anonymizována dvě slova) (číslo), činilo 50% z ceny zájezdu, neboť k odstoupení došlo v rozmezí 29. – 15. dne před zahájením zájezdu, kdy odstupné ve sjednané výši bylo žalovanou 1 žalobci zaplaceno. Soud současně neshledal sjednané odstupné nepřiměřeným, a to vzhledem k době, kdy bylo od smlouvy odstoupeno, kdy žalovaná 1 již musela v té době nepochybně plnit některé ze sjednaných služeb vůči svým subdodavatelům, kteří též mohou po žalované 1 požadovat odstupné či plnění obdobného charakteru.“. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou z 25. 1. 2021 č. j. 7 C 349/2019- 75 uvedl:„ …žalobkyni tak vzniklo podle § 2533 občanského zákoníku právo od smlouvy odstoupit a domáhat se na žalovaném úhrady stornopoplatku. Výše stornopoplatku pak byla určena v souladu se sjednanými podmínkami žalobkyně, jak je uvedeno výše. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou.“. Všechny citované rozsudky jsou veřejnosti dostupné, a to na serveru Justice.cz - Soudní rozhodnutí.
47. Žalobce argumentoval na jednání, že zákonodárce přijal Lex voucher v době pandemie, klienti dostávali poukázky a zákonodárce tedy počítal s pandemií koronaviru. Nicméně na případy obdobné jako je souzená věc (odstoupení od smlouvy o zájezdu uzavřené v lednu 2021 v době pandemie Covidu-19) zákonodárce žádný speciální zákon (Lex voucher apod.) nepřijal, pročež i zákonodárce tím dal najevo, že se má postupovat podle obecné úpravy (§ 2533 o. z., § 2535 o. z.). Nehledě na to, že Lex Voucher byl přijat nejen ve prospěch zákazníků, nýbrž i cestovních kanceláří (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu:„ … Cílem navrhované právní úpravy je zmírnit dopady pandemie onemocnění COVID-19 na sektor cestovního ruchu, zároveň však s cílem zachovat rovnováhu mezi oprávněnými zájmy podnikatelů v cestovním ruchu a zákazníků… se navrhuje, aby pořadatel na místo vrácení uhrazených plateb v uvedené lhůtě směl nabídnout poukaz na zájezd, který je chráněn pro případ úpadku… návrh zákona sleduje splnění jejího primárního cíle, kterým je nejen„ vysoký standard ochrany spotřebitele“, ale přispěje i k řádnému fungování vnitřního trhu. Na vnitřním trhu fungují nejen cestovní kanceláře a jiní prodejci, ale i poskytovatelé služeb, kteří jsou pandemií postiženi. Využití poukazů pro plnění služeb v době, kdy to epidemiologická a bezpečnostní situace umožní, udrží nejen cestovní kanceláře, ale i poskytovatele služeb (dopravci, hotely, restaurace, průvodci, kulturní a zábavní podniky, sportovní areály) v provozuschopném stavu. Tato okolnost je zároveň klíčová k udržení zaměstnanosti a prosperity podniků na vnitřním trhu…“).
48. Žalovaný dále namítl, že ze zvukových záznamů telefonátů mezi postupitelkou a panem [jméno][příjmení] (spolucestující) na straně jedné a [webová adresa], a. s. na straně druhé plyne, že pravým důvodem odstoupení od smlouvy nebyla obava o zdraví (jak postupitelka tvrdila v odstoupení od smlouvy a žalobce tvrdí v žalobě), ale jen hrozba, že by cestující museli do povinné pětidenní karantény po návratu z [anonymizováno].
49. Žalovaný však na prvním jednání u soudu nebyl schopen dotvrdit a doložit, zda nahrávané osoby souhlasily s nahráním jejich hlasu a použitím této nahrávky (v tomto soudním řízení) a požádal o odročení jednání za účelem zjištění a prokázání této skutečnost. K přípustnosti důkazu zvukovou nebo obrazovou nahrávkou pořízenou bez souhlasu nahrávané osoby v občanském soudním řízení obecně se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2019, tak, že tyto lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch. Skutečnosti rozhodné pro posouzení věci (obsah nahrávek) tu bylo možné prokázat jinak, tj. pomocí důkazů, které nezasahují do osobnostních práv osob dotčených těmito záznamy – výslechem osob, jež se nahrávek zúčastnily, jako svědků (viz i např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2718/2020 či shora citovaný a publikovaný rozsudek Nejvyššího soudu). Žalovaný na prvním jednání soudu označil důkaz výslechem osob, které za [webová adresa], a.s. komunikovaly s postupitelkou a panem [příjmení] na žalovaným předložených zvukových nahrávkách. Pokud by však soud vyhověl těmto důkazním návrhům, značilo by to nutnost odročení prvního jednání. Přitom i kdyby žalovaný prokázal tuto svoji procesní obranu pramenící z obsahu zvukových nahrávek, tak by to nic nemohlo změnit na výroku I. tohoto rozsudku, tj. na zamítnutí žaloby. Proto se soud – již pro nadbytečnost (nehospodárnost) - nezabýval blíže předestřenou další procesní obranou žalovaného a nezabýval se tak zvukovými nahrávkami a neprovedl důkazy žalovaným označené – výslechy pracovníků [webová adresa], a. s., které hovořily s postupitelkou a panem [jméno][příjmení].
50. Nicméně lze uvést, že pokud by žalovaný prokázal svoji verzi (že pravým důvodem odstoupení od smlouvy nebyla obava o zdraví (jak postupitelka tvrdila v odstoupení od smlouvy a žalobce tvrdí v žalobě), ale toliko hrozba, že by cestující museli do povinné pětidenní karantény po návratu z [anonymizováno]), pak by to mohlo znamenat další (samostatný) důvod pro zamítnutí žaloby, a to pro rozpor uplatňování práva žalobce s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z. („ Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy..“) a pro rozpor s § 6 o. z. („ (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.“). Nabízela by se totiž úvaha, zda je v souladu s dobrými mravy - a zda je poctivé - smluvnímu partnerovi (v odstoupení od smlouvy a v soudním řízení) a soudu (v soudním řízení) předkládat jinou než pravdivou verzi událostí (předstírat, že důvodem odstoupení byla obava o zdraví, namísto skutečného nechtění podrobit se pětidenní karanténě v České republice po návratu z [anonymizováno]), a to za účelem (majetkového) obohacení k újmě smluvního partnera (získání odstupného od žalovaného).
51. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř.:„ V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné …soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.“. Jak vidno ze shora uvedeného, soud odůvodnil rozsudek výrazně více než stanoví minimální požadavky zákona pro rozsudek v tzv. bagatelní věci (peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč – viz § 202 odst. 2 o. s. ř.).
52. Podle § 13 o. z.:„ Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.“.
53. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech právního zastoupení. Jde o odměnu advokátky žalovaného za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z 20. 8. 2021, vyjádření ve věci samé z 21. 10. 2021, podání ve věci samé z 4. 11. 2021, účast na jednání), což činí celkem odměnu ve výši 7 500 Kč (5 x 1 500 Kč). Dále jde o paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. (5 x 300 Kč) a o náhradu DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 890 Kč Celkem tak je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 10 890 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).