Ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 4, čl. 3 odst. 2, 3, 4, 5 a 6 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o) a p), čl. 4, čl. 5 odst. 1, 2, 3, 6, 7, 8 a 9, čl. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 9 odst. 4 a čl. 11 obecně závazné vyhlášky obce T. č. 3/2003, o ochraně veřejného pořádku na území obce T., se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Návrh na zrušení čl. 9 odst. 1, 2 a 3 se zamítá.

Počet návrhů na zrušení obecních vyhlášek, podaných k Ústavnímu soudu, vykazuje trvalý růst. V loňském roce se jednalo o více než sedminásobek podání proti roku 2001. Novelou zákona o Ústavním soudu, účinnou od 1. července 2006, byl dále rozšířen okruh subjektů oprávněných takový návrh podat (nově přibyl „ředitel krajského úřadu, jde-li o návrh na zrušení nařízení obce za podmínek stanovených v zákonu o obcích“).

Duplikování již existujících právních předpisů obecními vyhláškami je jednou z nejčastějších příčin rušení vyhlášek Ústavním soudem. Vyhláška obce nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonu, ani záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého. Pouhé „převyprávění“ zákonů, které jsou spjaty s výkonem státní správy, nemůže být obsahem vyhlášky, neboť cílem a funkcí vyhlášek je především samostatná správa záležitostí obce.

Vyhlášky často přesahují do sféry upravené především zákonem o přestupcích, dále zákonem o obecních komunikacích, zákonem o ochraně veřejného zdraví, zákonem o odpadech, zákonem o ochraně ovzduší a vodním zákonem. Je možno vysledovat některé typické motivy, které se v jednotlivých vyhláškách často opakují, ve snaze regulovat oblasti vyhrazené zákonné úpravě.

Přestupkový zákon kopírují, případně s ním i kolidují, v obecních vyhláškách zejména předpisy o udržování čistoty v obci. Jmenovat lze odhazování nedopalků, smetí, papírů, obalů, zbytků jídla a jiných odpadků mimo odpadkové koše, odhazování krmiva pro zvířata a ptactvo, znečišťování splaškovými vodami a jinými závadnými a znečišťujícími látkami, znečištění způsobená chovanými zvířaty, skládání stavebních materiálů, vylepování plakátů, reklam, inzerátů, oznámení a jiných zpráv mimo vyhrazené plochy.

Poškozování a znečišťování porostů, zařízení a vybavení v zeleni zapovídá rovněž přestupkový zákon a také zákon o ochraně přírody a krajiny.

Zákaz provádění údržby a oprav motorových vozidel na určitých místech a problematika nakládání s vraky je komplexně řešena v zákoně o obecních komunikacích, stejně jako schůdnost chodníků a sankce za znečištění místních komunikací.

Použití látek, které by ohrozily zdravé životní prostředí při čištění ulic a jiných veřejných prostranství je obecně upraveno v zákoně o ochraně veřejného zdraví.

Ustanovení o zákazu spalování a jiného zneškodňování odpadů zasahuje do oblasti regulované zákonem o odpadech, zákonem o ochraně ovzduší a vodním zákonem. Zákon o rostlinolékařské péči samostatnou působnost obce v této oblasti nepředpokládá.

Zákaz odhazovat hořící a doutnající předměty, rozdělávat a udržovat otevřené ohně je obsažen v předpisech regulujících podmínky požární ochrany a není v samostatné působnosti obce.

Zákaz stanovat a nocovat ve veřejné zeleni je přípustný, avšak jen za podmínky, že by se vztahoval jen na pozemky ve vlastnictví obce.

Častou vadou vyhlášek je také nedostatečné, neurčité vymezení veřejného prostranství, na němž se povolují nebo zapovídají určité činnosti. Nezbytným rysem právně relevantního imperativu musí být jeho dostatečná určitost. Pokud je výkon některých činností zakázán nebo umožněn pouze na určitém území, je přesné vymezení tohoto území nezbytnou složkou právního příkazu. Vyhláška musí být koncipována tak, aby nemohlo dojít k rozdílným interpretacím rozsahu veřejného prostranství. Není přípustné, aby byl tento rozsah určen např. pouze demonstrativním výčtem, jako tomu bylo u rušené vyhlášky obce T., ale i v dalších případech.

Obec může vydat vyhlášku pouze na základě výslovného zákonného zmocnění, jak vyplývá z Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Základním předpisem pro vydávání vyhlášek je zákon o obcích, podle kterého obec může obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti pouze v tam uvedených, přesně vymezených oblastech, anebo stanoví-li tak zvláštní zákon. Ve skutečnosti jde o notoriety, která by nevyžadovaly žádné další výklady Ústavního soudu, pokud by byly respektovány. V současné době se však počet vyhlášek, napadených pro některou z výše uvedených vad, pohybuje kolem dvou desítek ročně.