JOSEF VEDRAL, odbor legislativy Ministerstva vnitra

Pod č. 175 byla dne 12. 6. 2003 ve Sbírce zákonů publikována novela zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, která nabude účinnosti prvního dne následujícího roku.

Jejím účelem je snížení počtu katastrálních úřadů, kdy budou ke dni účinnosti tohoto zákona zrušeny katastrální úřady v okresních městech (čl. II zákona) a současně zřízeny katastrální úřady v jednotlivých krajských městech s územní působností pro území jednotlivých krajů, tedy, jak vyplývá z přílohy zákona, krajů podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. (to zdůrazňuji proto, že ne vždy je přesně vnímána skutečnost, že v současné době existují dva typy krajů, a sice kraje podle zákona č. 36/1960 Sb. a kraje podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., které se od sebe liší právním postavením i územním rozsahem)․ Namísto dnešních 77 katastrálních úřadů působících v okresních městech tak bude zřízeno 14 katastrálních úřadů v městech krajských. Novela obsahuje i ustanovení, na jehož základě budou moci být vytvářena tzv. katastrální pracoviště jako vnitřní organizační jednotky katastrálních úřadů, jejichž názvy, sídla a územní obvody, ve kterých vykonávají působnost příslušného katastrálního úřadu, bude formou sdělení ve Sbírce zákonů zveřejňovat Český úřad zeměměřický a katastrální (nový § 5 odst. 2 zákona).

Důvodová zpráva k návrhu zákona (sn. tisk č. 54, Poslanecká sněmovna, 2002, IV. volební období) argumentovala ve prospěch navrhovaného řešení tím, že „po přijetí zákona č. 359/1992 Sb. se ukázalo, že je pro Český úřad země měřický a katastrálníneudržitelnéaneefektivnípříméekonomickéřízenítakvelkéhopočtukatastrálníchúřadů. Praxe si vyžádala nouzové řešení, které nemělo plnou oporu v zákoně, což vyvolávalo nejasnosti ohledně právního postavení katastrálních úřadů.“ Důvodová zpráva dále uvádí, že „v místech kde nebude zřízen katastrální úřad, ale nyní tam existuje, budou zřízena katastrální pracoviště jako vnitřní organizační složky příslušných katastrálních úřadů vykonávajících územní působnost v daném kraji“.

Z hlediska obecných principů organizace veřejné správy je nutno zmínit, že podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR lze ministerstva a jiné správní úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Správními úřady ve smyslu tohoto ustanovení Ústavy jsou podle zákona č. 359/1992 Sb. katastrální úřady jako „jiné správní úřady pro katastr nemovitostí“ (viz novelizované znění § 2 odst. 2 zákona). Je-li správním úřadem katastrální úřad se sídlem v krajském městě a s působností pro území kraje, je contradictioinadiecto mluvit v § 5 odst. 2 zákona o „územních obvodech“ katastrálních pracovišť (předpokládaných podle důvodové zprávy v okresních městech na místě dnešních okresních katastrálních úřadů), ve kterých vykonávají působnost příslušných katastrálních úřadů, neboť tato pracoviště nebudou samostatnými správními úřady a nebudou mít tedy vlastní působnost věcnou ani územní, jakkoliv může znění zákona vyvolávat v tomto směru mylný dojem, že tomu tak bude. „Jejich“ věcná působnost bude působností krajského katastrálního úřadu a z hlediska územního budou mít tedy katastrální pracoviště působnost pro celé území kraje, neboť nebudou ničím jiným než vnitřní součástí správního úřadu s působností pro území kraje.

Zákonné ustanovení předvídající jakési „územní obvody“ katastrálních pracovišť je proto matoucí. I když by snad byly sdělením publikovaným ve Sbírce zákonů tyto územní obvody oznámeny (nikoliv stanoveny, neboť sdělením, které není právním předpisem, nelze nic stanovovat, tím méně zřizovat správní úřady nebo působnost v oblasti státní správy), nebude to mít z hlediska místní příslušnosti katastrálního úřadu ve správním řízení žádný význam. Správním orgánem, jehož místní příslušnost se bude ve správním řízení určovat, bude katastrální úřad jako správní úřad se sídlem v krajském městě, nikoli vnitřní jednotka tohoto správního úřadu (katastrální pracoviště). Podle § 7 odst. 1 správního řádu se místní příslušnost v řízení, v němž jde o činnost účastníka, řídí místem této činnosti a týká-li se řízení nemovitosti, řídí se místem, kde nemovitost je. V případě rozhodování o povolení vkladu (§ 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) bude tedy místně příslušným správním orgánem pro řízení týkající se nemovitosti na území kraje katastrální úřad, nikoliv jeho katastrální pracoviště, byť by mělo sdělením publikovaným ve Sbírce zákonů „stanoven“ územní obvod pro výkon „své“ působnosti. Znamená to, že návrh na zahájení řízení bude možné podat u jakéhokoliv katastrálního pracoviště na území kraje (bude-li zřízeno), neboť u všech katastrálních pracovišť v kraji půjde o stále týž správní úřad. Na tom nic nemění ani skutečnost, že novela neobsahuje přechodná ustanovení upravující dokončení správních řízení neskončených ke dni účinnosti novely (1. 1. 2004), která zahájí před tímto datem katastrální úřady okresní a dokončovat je budou po tomto datu katastrální úřady krajské (na základě obecného principu kontinuity plnění úkolů veřejné správy).

O zřizování těchto katastrálních pracovišť bude rozhodovat ředitel příslušného krajského katastrálního úřadu (§ 1 odst. 3 zákona), a to vzhledem k tomu, že budou součástí jím řízeného správního úřadu, o jehož vnitřním uspořádání (organizačním řádu) bude jako osoba stojící v jeho čele rozhodovat. Publikace sdělení obsahujícího seznam katastrálních pracovišť ve Sbírce zákonů nebude mít prakticky žádný právní význam, neboť vydání sdělení ve Sbírce zákonů nemůže mít z hlediska zřízení nebo zrušení takového pracoviště, které je vnitřní organizační jednotkou správního úřadu, konstitutivní význam (katastrální pracoviště budou moci vznikat a zanikat nezávisle na tom, co je publikováno ve Sbírce zákonů).

Je nicméně i tak poměrně neobvyklé, aby rozhodování o územní organizaci veřejné správy na určitém (relativně rozsáhlém) území bylo záležitostí interních opatření správních úřadů. Akceptoval-li se tento princip v jednom případě, je otázkou, co (z hlediska ryze legislativního) brání tomu, aby byl uplatněn i v případech jiných. Stačilo by vždy zřídit příslušným zákonem správní úřad s působností pro území kraje a ten by si již samostatně rozhodoval o tom, kde na území kraje zřídí (nebo nezřídí) svá detašovaná pracoviště. S pokračující informatizací veřejné správy bude sice počet sídel orgánů veřejné správy v území postupně ztrácet na významu a rozhodující bude existence kontaktních míst vybavených příslušnou počítačovou technikou umožňující občanům odesílat svá podání a vyřizovat většinu svých záležitostí elektronickou formou (e-government). Něco takového je však zatím (alespoň ve větším měřítku) ještě stále poměrně vzdálenou budoucností (z hlediska vybavení úřadů i z hlediska přístupu občanů).

Územní organizace veřejné správy (a především správy státní) by však měla splňovat určité standardy, tzn. vycházet z určitých obecně platných zásad a nikoliv z nahodilých opatření. K oněm obecným zásadám by měla patřit i jistá homogenita správních obvodů jednotlivých orgánů veřejné správy (v ideálním případě i dalších orgánů veřejné moci). Je zřejmé, že nastolení tohoto stavu není záležitostí jednoho či dvou let, jeho dosažení (nebo alespoň maximální možné přiblížení se k němu) je však jedním z dalších cílů reformy veřejné správy.