KAREL MAREK, docent na Právnické fakultě MU v Brně
Od běžného účtu se vkladový účet liší svým termínovým charakterem․ Otevření vkladového účtu sleduje dvojí účel. Majitel účtu přenechává bance na určitou dobu k využití peníze, které sám dočasně nepotřebuje využívat pro sebe. Tím může získat jednak výhodu jejich bezpečnějšího uložení, jednak výhodu zvýšení částky vzhledem k úročení vkladu, jež je pravidelně stanoveno vyšší sazbou, než je úročení zůstatků na běžných účtech. Naproti tomu banka získává na stejnou dobu předmět vkladu k vlastnímu komerčnímu využití, může jej aktivním obchodováním (typicky úvěrem) umístit u některého ze svých dlužníků a přitom ji termínovanost vkladu nenutí mít prostředky pohotově, vzhledem k tomu, že riziko, že majitel vkladu bude požadovat jejich okamžitou výplatu, je smluvně limitováno.
Některé smlouvy o vkladovém účtu bankovní praxe – zvláště tehdy, kdy je předmětem vkladu vysoká suma a majitelem účtu je jiná banka nebo jiná peněžní instituce – často označuje pojmem depozitní smlouva a vklad bývá označen jako depozitum.
Smlouvou o vkladovém účtu se banka zavazuje zřídit od určité doby a v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na tomto účtu úroky; majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. To je, společně s ustanovením o povinné písemné formě smlouvy, celý text základního ustanovení (viz § 716 ObchZ).
Proti dřívějšímu znění základního ustanovení (tedy před novelou ObchZ zákonem č. 125/2002 Sb.) však došlo s účinnosti od 1. ledna 2003 ke změně. Povšimněme si, že základní ustanovení přímo stanoví, že přenechání bance může být na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.
Podstatné části smlouvy tvoří:
| • | přesné určení smluvních stran, |
| • | závazek banky zřídit účet pro jeho majitele, |
| • | určitá doba, od které se účet zřizuje, |
| • | určitá měna, |
| • | závazek banky platit úroky, |
| • | závazek majitele vložit na účet, |
| • | závazek majitele přenechat využití peněžních prostředků bance na dobu určitou nebo neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. |
Podstatnou částí této smlouvy, odlišné od smlouvy o běžném účtu, je ponechání využití peněžních prostředků bance. To souvisí s vyšším zúročením vkladů. Zúročení se v praxi zvyšuje úměrně době, na kterou je smlouva uzavřena, a délce výpovědní lhůty.
Nové ust. § 716a je určitým návodem smluvním stranám a určuje, že smlouva o vkladovém účtu může dále obsahovat (tato formulace pochopitelně neznamená, že by smlouva nemohla upravovat i další otázky):
| • | osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu, |
| • | výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku účtu jeho majiteli, |
| • | lhůty, v nichž banka oznamuje majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a dále formu tohoto oznámení, |
| • | ujednání, zda a za jakých podmínek může majitel účtu nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu, nebo před uplynutím výpovědní lhůty. |
Podle původního (i nového) ustanovení § 717 ObchZ, jestliže majitel účtu nakládá s peněžními prostředky na účtu před dobou určenou ve smlouvě o vkladovém účtu, nebo není-li v ní tato doba určena, před uplynutím výpovědní lhůty, nárok na úroky zaniká nebo se sníží způsobem stanoveným ve smlouvě o vkladovém účtu. Účinky zániku nebo snížení nároku na úroky se přitom týkají pouze úroků z částky, u níž nebyla dodržena výpovědní lhůta (§ 717 odst. 1 ObchZ). Stanoví-li to smlouva, není majitel účtu oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím stanovené doby vůbec.
Nově se však majitel účtu může s bankou dohodnout, že doba určená ve smlouvě o vkladovém účtu se opakovaně prodlužuje.
Je-li smlouva o vkladovém účtu uzavřena na dobu neurčitou, lze vypovědět i část vkladu.
Kogentní ustanovení § 718 odst. 1 je věnováno placení úroků. Banka je povinna platit majiteli účtu úroky sjednané ve smlouvě o vkladovém účtu. Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení ve smlouvě o vkladovém účtu sjednány, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou (ČNB) ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu.
Smluvní strany si mohou dohodnout výši úroku ve smlouvě, na této úpravě se nic nezměnilo. Pro případ, že však výši úroku nesjednají, stanoví výši úrokové sazby zákon. Dřívější právní úprava stanovila pro takovou situaci úrok v obvyklé výši s přihlédnutím k délce doby, po kterou byly peněžní prostředky na účtu vázány. Nynější právní úprava vychází z poloviny lombardní sazby stanovené ČNB. Lombardní úvěr je přitom takový bankovní úvěr, jehož splacení je zajišťováno zástavním právem k cenným papírům.
Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu kratší než jeden rok, jsou úroky splatny po uplynutí lhůty, po kterou jsou peněžní prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle § 717 odst. 1. Nebyla-li smlouva o vkladovém účtu sjednána na dobu určitou, jsou úroky splatny nejpozději koncem každého kalendářního roku.
Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu delší než jeden rok, je banka povinna na žádost majitele účtu úroky vyplatit po uplynutí kalendářního roku.
Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly peněžní prostředky ve prospěch jeho účtu připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny.
Ustanovení ObchZ nově upravující smluvní typ smlouvy o vkladovém účtu končí ust. § 719 a 719a. Podle této úpravy je banka povinna uvolněné peněžní prostředky podle příkazu majitele účtu vyplatit nebo převést majiteli účtu, popř. jím určeným osobám (§ 719).
Obchodněprávní úprava smlouvy o vkladovém účtu je velmi stručná. Není-li v ustanoveních § 716 až 719 stanoveno něco jiného, použijí se – podle § 719a – na smlouvu o vkladovém účtu přiměřeně ustanovení o smlouvě o běžném účtu.
