KATEŘINA ADÁMKOVÁ, asistentka na Katedře občanského práva
Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
IVO TELEC, docent občanského práva
na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a advokát
V návaznosti na přípravu nového českého občanského zákoníku je nutno legislativně vyřešit několik otázek, které se týkají právnických osob. Jedná se jednak o otázku vztahu obecné úpravy fundací a korporací v občanském zákoníku a zvláštní úpravy ve zvláštních zákonech, jednak o některé dílčí věci, mezi něž patří, krom jiného, i budoucí právní postavení ústavů soukromého práva.
Ústavy soukromého práva, mezi něž patří například i některé soukromé vysoké školy, mají dosud právní postavení obecně prospěšných společností, navzdor tomu, že povahově nejde o korporace. Nejsou tedy žádnými „společnostmi“. Dosud pro ně platí zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zák. č. 208/2002 Sb. a zák. č. 320/2002 Sb. V uvažované legislativně politické koncepci nezbývá, než se s touto otázkou vypořádat, a to podle našeho právně politického názoru jinak, nežli odmítnutím tohoto typu právnických osob profuturo. Opačný postup lze považovat za přílišnou tvrdost a za zkrácení rozmanitosti druhů.
Soukromé nebo veřejné ústavy
Pracovní návrh obecné části budoucího občanského zákoníku setrvává u dělení na korporace a fundace․ Od tohoto základního a tradičního, v podstatě římskoprávního, dělení se nijak neodchylujeme. Nicméně, s ohledem na dnešní obecně prospěšné „společnosti“, které ovšem nejsou korporacemi, protože nemají žádné členy nebo společníky, nýbrž pouze povinný majetkový vklad zakladatele, navrhujeme uvážit zakotvení zvláštního – v pořadí tedy třetího – typu fundací; a to vedle nadací a nadačních fondů.
Tímto třetím typem by byl nadační ústav. Půjde přitom o dosavadní obecně prospěšnou „společnost“, jakožto o – právně povahově správně – soukromoprávní ústav s prvotním majetkovým vkladem zakladatele. S možností vzniku této zvláštní formy fundací by tak bylo – v pozměněné podobě – počítáno i do budoucna. V podstatě se tak jen napravuje chyba českého zákonodárce z roku 1995, který nesprávně pojal tento fundační druh právnických osob soukromého práva.
V rámci uvažovaných tří typů fundací by nadace a nadační fond představovaly typ „pokladničky“, zatímco třetí typ, a to nadační ústav, by vystihoval typ „služby – činnosti“. Fundační typ „pokladničky“ je hospodářsky vhodné, a tím i právně účelné odlišit od typu „služby – činnosti“, a to s ohledem na jiné zacílení, které sebou může přinášet i jistá hospodářská rizika, která jsou již povahově spojena s každou službou, resp. činností. Právní formu nadačního ústavu by tak mohly nadále využívat např. školy, a to zejména soukromé, zvláště tehdy, jsou-li příjemcem státních dotací, jak o tom dnes hovoří například zákon o vysokých školách.
Typ nadačního ústavu vyjadřuje – stejně jako i dnešní právně nepovedený typ obecně prospěšné „společnosti“ – soukromoprávní obdobu veřejného, resp. Veřejnoprávního ústavu, jakým je dnes kupříkladu příspěvková organizace. Tak by byla v českém právu ústrojně zakotvena právní forma ústavu, a to jak ve formě soukromoprávní, tak i ve formě veřejnoprávní.
Jistým pojmovým předchůdcem dnešních příspěvkových organizací byly veřejné ústavy. Výraz „ústav“ dodnes zůstal zachován v názvech řady příspěvkových organizací zřízených podle práva veřejného. Používán je i u některých právnických osob soukromého práva. Pojmové a slovní spojení „nadační ústav“ sleduje odlišení tohoto typu fundací například od ústavů v právní formě akciové společnosti aj.
Podobné řešení není nijak neobvyklé a lze se s ním porůznu setkávat i v některých cizích zemích. Ostatně podobné řešení existuje i na Slovensku, ačkoli se tam pojem „ústav“ ani jemu odpovídající slovenský výraz nepoužívá. Slovenské označení zní „nezisková právnická osoba“, ve zkratce „n. o.“, což je ovšem terminologicky nesprávné. Jde přitom o fundaci v typu ústavu, a to vedle slovenských nadací a slovenských neinvestičních fondů.
V německém právním okruhu bývají ústavy (Anstalten) pojímány jako druh fundací, resp. v některých případech obráceně, fundace jako druh ústavu. Právně teoretické názory a legislativní úpravy sice nejsou zcela sjednoceny, nicméně právní povaha, vydělující ústavy z korporací, je zřejmá.
Uvažovaný návrh sleduje překonání některých neústrojných zásahů do českého práva právnických osob z poloviny 90. let, které byly legislativně politicky provedeny pod vlivem nesprávně pochopené a neústrojně přenesené severoamerické soukromoprávní doktríny.
Legislativní návrh
Vycházíme-li z návrhu obecné části občanského zákoníku, jak byl zveřejněn v odborném tisku, legislativně technicky by se jednalo o vložení pododdílu 4 za § 296 s názvem „Nadační ústavy“ a o upravení přechodných a závěrečných ustanovení.
V části první, hlavě druhé, díl třetí za pododdíl 3 navrhujeme vložit pododdíl 4, který zní včetně nadpisu takto:
„Pododdíl 4: Nadační ústavy
§ 297
| (1) | Nadační ústav je právnická osoba zřízená k účelu poskytování společensky nebo hospodářsky užitečných služeb (činností). |
| (2) | Služby poskytuje za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek. |
| (3) | Hospodářský výsledek (zisk) nadačního ústavu nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů jeho orgánů nebo zaměstnanců a musí být použit na poskytování užitečných služeb, pro které byl zřízen. |
§ 298
Název nadačního ústavu musí obsahovat označení „nadační ústav“.
§ 299
| (1) | Nadační ústav se zřizuje zakládací listinou nebo závětí. |
| (2) | Nadační ústav vzniká dnem zápisu do nadačního rejstříku. |
§ 300
| (1) | Kromě služeb, k jejichž poskytování byl nadační ústav zřízen, může vykonávati jiné činnosti („doplňková činnost“) za podmínky, že doplňkovou činností bude dosaženo účinnějšího využití majetku a zároveň tím nebude ohrožena kvalita, rozsah a dostupnost společensky nebo hospodářsky užitečných služeb. |
| (2) | Hospodářský výsledek po zdanění, vykázaný ke konci účetního období, smí nadační ústav použít pouze k dosahování statutárního účelu. |
| (3) | Předmět vkladu do nadačního ústavu nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu. |
§ 301
Pro právní poměry nadačních ústavů se použijí obdobně ustanovení o nadačních fondech.“
Kromě toho, v části páté, hlavě druhé navrhujeme doplnit přechodná a závěrečná ustanovení o nový, zatím nečíslovaný, paragraf, který zní takto:
„§ …
| (1) | Rejstříkový soud bez návrhu přepíše obecně prospěšné společnosti, zapsané v rejstříku obecně prospěšných společností ke dni účinnosti tohoto zákona, do nadačního rejstříku jako nadační ústavy. |
| (2) | Kde právní předpisy používají výraz obecně prospěšná společnost ve všech mluvnických pádech, rozumí se jím nadační ústav ve všech mluvnických pádech.“ |
Dodatek a závěr
Legislativně politicky by bylo nutno řešit též přechodná ustanovení, pokud jde o přeměnu dnešních obecně prospěšných tzv. společností na nadační ústavy. V zásadě se jedná jen o formální přeměnu, kterou by měl provést rejstříkový soud z moci úřední a na státní náklady ve stanovené zákonné lhůtě. Dosavadní rejstřík obecně prospěšných společností by byl zrušen a skutečnosti v něm zapsané by byly, po patřičných formulačních úpravách, bez návrhu soudem přepsány do nadačního rejstříku. Vnitřní členění nadačního rejstříku podle tří typů právnických osob v něm zapsaných by bylo řešeno podzákonně pouze v jednacím řádu.
Závěrem poukazujeme i na tu skutečnost, že československý a český obecně prospěšný sektor či také, jak se mu někdy říká, občanský sektor, doznal v průběhu 90. let kromě svého žádoucího obnovení též řadu legislativních zásahů, které nebyly pokaždé zcela ústrojné a účelné. Příležitost k jejich nápravě, kterou skýtá budoucí občanský zákoník, by proto měla a mohla být využita i v tomto směru. V našem případě se týká tzv. public-serving-organizations.
