MARTIN NEDELKA, advokátní kancelář GLEISS LUTZ Praha/Brusel

KATEŘINA JANDOVÁ, advokátní kancelář GLEISS LUTZ Praha

Změna komunitární i české právní úpravy se významným způsobem odrazila ve vyšetřovacích oprávněních Evropské komise i českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tyto instituce jsou nově mimo jiné oprávněny provádět šetření v soukromých prostorách členů statutárních orgánů a zaměstnanců vyšetřovaného podniku, vyslýchat všechny osoby, které by mohly mít informace důležité pro prováděné šetření, jakož i přistoupit k zapečetění obchodních prostor, obchodních knih a jiných obchodních podkladů nacházejících se v obchodních prostorách po dobu nezbytnou k provedení šetření.

S účinností od 1. května 2004 bylo nařízení č. 17/62, které tvořilo po více než čtyřicet let právní základ realizace ochrany společného trhu ES před negativními účinky kartelových dohod a zneužití dominantního postavení, nahrazeno novým nařízením Rady č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy¹ (dále jen „nařízení 1/2003“). Rovněž v oblasti dohledu nad fúzemi podniků platí od 1. května 2004 nové nařízení Rady č. 139/2004 o kontrole spojování podniků² (dále jen „nařízení 139/2004“), které nahradilo dosavadní nařízení Rady č. 4064/89.

Na modernizaci pravidel komunitárního soutěžního práva³ a jeho bezprostřední aplikovatelnost v České republice reagovala i česká legislativa. 2. června 2004 vstoupila v platnost novela zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen „ZOHS“).⁴

Změny soutěžních předpisů na evropské i národní úrovni zasáhly mimo jiné výrazně do oblasti vyšetřovacích oprávnění Komise a Úřadu․ Ačkoliv jde o změny, které subjekty účastnící se hospodářské soutěže v Evropské unii bezprostředně pocítí a v České republice navíc vyvolávají otázky dotýkající se až hranice ústavou garantovaných základních práv a svobod, jsou v diskusích o reformě evropského a českého soutěžního práva poněkud opomíjeny. V dalším textu jsou nastíněny nejpodstatnější změny vyšetřovacích oprávnění Komise v případech zkoumání narušení hospodářské soutěže kartelovými dohodami, zneužitím dominantního postavení a spojováním podniků, jakož i navazující změny vyšetřovacích oprávnění Úřadu.

Analýza vyšetřovacích oprávnění Komise přitom přestala mít pro české subjekty po 1. květnu 2004 pouze teoretický význam. Komise je totiž nyní oprávněna provádět šetření i ve vztahu k českým subjektům a na území České republiky. V případě fúzí platí zásada, že pokud jsou splněna kritéria notifikace jak k národnímu soutěžnímu orgánu, tak ke Komisi, je případ posuzován Komisí.⁵ V případě řízení o kartelových dohodách a zneužívání dominantního postavení jsou přesná pravidla rozdělení kompetencí mezi Komisí a národními soutěžními úřady upravena v Oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě soutěžních orgánů.⁶ Dle těchto pravidel zjednodušeně platí, že pravomoc Komise je dána tehdy, pokud jde o případ mající významný dopad na hospodářskou soutěž nejméně ve třech členských státech ES, tedy o případ s výrazně komunitární dimenzí.

I. Změny vyšetřovacích oprávnění Komise v oblasti kartelového práva a dominance

Nařízení 1/2003 rozšířilo významným způsobem vyšetřovací oprávnění Komise ve věcech kartelových dohod a zneužívání dominantního postavení dosud zakotvená v čl. 11–14 nařízení 17/62. Hlavním argumentem pro přijetí příslušných legislativních změn byly negativní zkušenosti z praxe, zejména rostoucí potíže s odhalováním porušování soutěžních pravidel. Nejdůležitější změny spočívají v oprávnění Komise provést v rámci místního šetření na nezbytnou dobu zapečetění obchodních prostor a obchodních knih a jiných obchodních podkladů nacházejících se v těchto prostorách a vyslýchat všechny osoby, které by mohly mít relevantní informace, a jejich výpovědi zapisovat do protokolu. Komisí pověření úředníci jsou dále oprávněni vstupovat nejen do objektů sloužících pro podnikání, ale za splnění stanovených podmínek rovněž do soukromých objektů.

1. Vyžádání informací

Komise je stejně jako doposud oprávněna vyžadovat od podniků či sdružení podniků poskytnutí informací, které jsou nezbytné k odhalování zakázaných kartelových dohod a zneužívání dominantního postavení. Podle dosavadní úpravy obsažené v čl. 11 odst. 5 nařízení 17/62 musela Komise v rámci vyžádání informací projít dvoustupňovou procedurou. Nejprve musela podat prostou žádost o informace, zpravidla formou dopisu adresovaného příslušnému podniku nebo sdružení podniků. Až v případě, kdy dotčený subjekt informace ve stanovené lhůtě neposkytl, byla Komise oprávněna vyžádat si informace ve formě rozhodnutí, kterému byl podnik pod hrozbou sankce povinen vyhovět. Podle čl. 18 odst. 1 nařízení 1/2003 se nyní Komise může bez dalšího rozhodnout, zda bude postupovat dosavadním dvoustupňovým způsobem nebo rovnou vydá závazné rozhodnutí. Je však při tom povinna postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti.

Povinnost podniků poskytnout požadované informace není ani podle nové úpravy absolutní. Existuje, byť omezené, právo poskytnutí informací odepřít. V souladu s judikaturou komunitárních soudů⁷ jsou podniky povinny zodpovědět takové otázky, které se vztahují ke konkrétním faktům, dokonce i pokud tato fakta usvědčují podnik z protiprávního jednání. Dotčený podnik však nemusí odpovídat na žádné otázky obsahující hodnotící stanovisko.⁸ V praxi není rozlišení přípustných a nepřípustných otázek Komise často jednoduché. Většinou ale není v zájmu podniku vést s Komisí spory tohoto typu.

Komisi zůstává dle nařízení 1/2003 zachováno oprávnění požadovat od podniků nebo sdružení podniků informace potřebné pro provádění komplexního šetření v jednotlivých odvětvích ekonomiky a při zkoumání určitých typů dohod, jestliže vývoj obchodu mezi členskými státy, nehybnost cen a jiné okolnosti naznačují, že dochází k omezování nebo zkreslování soutěže.⁹

Nařízení 1/2003 nově výslovně připouští, že informace může za podnik poskytnout zmocněný advokát.¹⁰ Tato možnost byla dosud sporná. Za obsah informace nicméně nese odpovědnost vyšetřovaný podnik.

Úpravy doznaly i výše sankcí souvisejících s vyžádáním informací.¹¹ V případě poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací může Komise uložit dotčenému subjektu pokutu až do výše 1 % celkového obratu dosaženého v minulém účetním období. Pokud Komise vyžaduje informace na základě rozhodnutí, může při nedodržení stanovené lhůty uložit podniku nebo sdružení podniků za každý den prodlení sankci ve výši až 5 % průměrného denního obratu dosaženého v předcházejícím účetním období.

2. Šetření v podnicích

V rámci tohoto vyšetřovacího nástroje jsou úředníci Komise oprávněni vstupovat do všech místností, na pozemky a do dopravních prostředků podniků nebo sdružení podniků. Zástupci Komise mohou dále prověřovat účetní knihy a jiné obchodní záznamy (včetně nosičů dat) a pořizovat nebo požadovat jejich kopie či výpisy. Existuje však jedna výjimka, která není výslovně upravena v nařízení 1/2003, nýbrž vyplývá z komunitární judikatury. Podnik je oprávněn odmítnout předložení korespondence vedené se svým advokátem (zásada tzv. „legal professional privilege“).

Nařízení 1/2003 zavedlo nové oprávnění Komise a sice možnost zapečetit provozní místnosti, knihy a podklady jakéhokoliv druhu nacházející se v těchto místnostech po dobu a v rozsahu nezbytném pro provedení šetření. Doba zapečetění by neměla zpravidla přesáhnout 72 hodin.¹² Toto opatření by mělo zvýšit účinnosti šetření, zejména tam, kde je nutné provádět šetření několik dnů.

Šetření v podnicích se provádí na základě předložení písemného pověření Komise. O šetření jsou informovány dotčené národní soutěžní orgány. O provedení šetření rozhoduje Komise na základě rozhodnutí po konzultaci dotčených národních soutěžních orgánů. Pokud se podnik brání provedení šetření, je členský stát povinen zajistit potřebnou podporu, včetně nasazení policie. V případě, že se k šetření dle národního právního řádu vyžaduje souhlas soudu, musí být tento souhlas vyžádán. O oprávněních národního soudu bude pojednáno dále.

Sankce uvedené v bodě 1. platí i v souvislosti s šetřením v podnicích.

3. Šetření v soukromých objektech

Nejvíce diskusí vyvolává nové oprávnění Komise, respektive jí pověřených osob, provádět šetření v soukromých bytech, na soukromých pozemcích a v soukromých automobilech. Podle dosavadní úpravy byla Komise totiž oprávněna provádět šetření pouze v objektech patřících podniku. Toto omezení místního šetření pouze na prostory podniku umožňovalo dle přesvědčení Komise snadno předejít nalezení inkriminovaných dokumentů. Dle zkušeností Komise byly v řadě případů obchodní podklady usvědčující podnik např. z uzavření kartelové dohody uschovány v soukromých obydlích vedoucích pracovníků podniků.

Z tohoto důvodu byl do nařízení 1/2003 zakotven nový čl. 21. Dle tohoto ustanovení, existuje-li důvodné podezření, že se účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy, které se vztahují k předmětu šetření a mohou mít význam jako důkazní prostředek závažného porušení čl. 81 nebo 82 Smlouvy ES, nacházejí v jiných než obchodních prostorách, pozemcích nebo dopravních prostředcích, včetně bytů vedoucích pracovníků, členů představenstva a dozorčích orgánů a jiných spolupracovníků dotčených podniků a sdružení podniků, je Komise oprávněna nařídit formou rozhodnutí šetření v těchto prostorách. Komise vydá rozhodnutí o provedení šet2ení až po vyslechnutí soutěžních úřadů členských států, na jejichž území má být šetření prováděno, v případě České republiky až po vyslechnutí Úřadu (čl. 21 odst. 2 nařízení 1/2003)

Je nasnadě, že takovýto zásah do ústavami a mezinárodními konvencemi chráněné sféry jedince vyžaduje zakotvení pojistek proti možnosti jeho zneužití. Hlavní pojistkou je v tomto případě závislost realizace zkoumaného oprávnění Komise na svolení národního soudu (čl. 21 odst. 3 nařízení 1/2003). Národní soud zkoumá pravost rozhodnutí Komise a dále, zda zamýšlená donucovací opatření nejsou ani svévolná, ani nepřiměřená, a to zejména s ohledem na závažnost protiprávního jednání, z něhož je podnik obviněn a s ohledem na důležitost hledaných důkazních materiálů a účast dotčeného podniku na protiprávním jednání. Navíc musí existovat důvodné podezření, že účetní knihy a jiné obchodní záznamy, které se vztahují k předmětu šetření, jsou uschovány v prostorách, pro něž je požadován souhlas soudu. Národní soud je oprávněn přímo nebo prostřednictvím soutěžního úřadu dotčeného členského státu vyzvat Komisi k podání podrobného vysvětlení ve vztahu ke zkoumaným bodům, jejichž znalost je nezbytná k posouzení přiměřenosti zamýšleného použití donucovacích opatření. Národní soud však není oprávněn zpochybnit ani nezbytnost šetření ani požadovat předání informací obsažených ve spisech Komise. Prověření zákonnosti rozhodnutí Komise je vyhrazeno výlučně evropským soudům.

Na rozdíl od šetření prováděných v podnicích není v tomto případě možné zapečetění šetřených prostor, obchodních knih či jiných podkladů. Nařízení 1/2003 nestanoví v souvislosti s neumožněním šetření v soukromých objektech ani žádné sankce.

4. Oprávnění provádět výslech osob

Nařízení 1/2003 přináší značné změny, i pokud jde o oprávnění Komise k výslechu osob. Doposud byla Komise dle čl. 14 odst. 1 písm. c) nařízení 17/62 oprávněna vyslýchat pouze zástupce podniků a jejich odpovědi protokolovat. To vše ovšem pouze v rámci prováděného místního šetření a ve vztahu k dokumentům nalezeným při místním šetření. Toto ustanovení vyvolávalo v praxi výkladové problémy. Zatímco podniky byly toho názoru, že Komise je oprávněna klást otázky pouze ve vztahu k dokumentům nalezeným během šetření a to pouze takové otázky, které mohou být snadno zodpovězeny (např. význam zkratky obsažené v dokumentu), Komise vykládala své oprávnění širším způsobem. Čl. 20 nařízení 1/2003 vnáší do věci jasno, a sice ve prospěch Komise. Ta je nyní oprávněna požadovat ústní vysvětlení od všech zástupců nebo zaměstnanců podniku ve vztahu ke skutečnostem nebo dokumentům, které souvisejí s předmětem a cílem šetření a jejich odpovědi zapisovat do protokolu.¹³ V případě poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací může Komise uložit podniku pokutu až ve výši 1 % celkového obratu v předcházejícím účetním období.

Nově je dle čl. 19 nařízení 1/2003 Komise oprávněna provádět výslech jakékoliv fyzické a právnické osoby i mimo rámec místního šetření. Dotazovaná osoba ovšem musí s výslechem souhlasit. Dobrovolný charakter výpovědi před úředníky Komise nesnižuje význam tohoto vyšetřovacího nástroje Komise. Nelze zapomínat, že pro některé z dotčených subjektů se může jednat o jednu z možností, jak se poskytnutím významného svědectví vyhnout či alespoň omezit vlastní stíhání ze strany Komise využitím tzv. leniency programu, tj. programu aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut v případě kvalifikované spolupráce s Komisí.¹⁴ V případě, že k takovému výslechu dochází v prostorách podniku, informuje Komise o provádění národní soutěžní orgán členského státu, na jehož území se výslech provádí. Zástupci tohoto soutěžního orgánu mohou pracovníky Komise při tomto úkonu doprovázet a napomáhat jim. Odmítnutí výslechu není spojeno s žádnou sankcí. Toto platí i pro případ, že by v rámci tohoto výslechu byly poskytnuty nesprávné či nepravdivé údaje.

5. Spolupráce s národními úřady členských států

Při výkonu svých vyšetřovacích oprávnění je Komise odkázána do značné míry na podporu ze strany národních orgánů členského státu, na jehož území šetření probíhá. Pokud se totiž dotčený podnik či fyzická osoba např. brání provedení šetření ze strany pověřených úředníků Komise, nemůže Komise realizovat k výkonu svého oprávnění podpory výkonných složek členského státu, zejména pomoci ze strany policie.

Nařízení 1/2003 vyžaduje, aby členské státy zajistily efektivní průběh šetření prováděného Komisí na jejich území. V České republice je právní základ pro takovou součinnost dán především zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích a zákonem č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Zaměstnanci Komise a Úřadu provádějící šetření ve věcech hospodářské soutěže mají postavení veřejného činitele.¹⁵ Kromě větší ochrany, která jim je tak trestním právem poskytnuta, je posílena i jejich pravomoc vyžadovat během šetření součinnost od zástupců podniků, jelikož neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci může být kvalifikováno jako přestupek.¹⁶ Pokud by zástupce podniku i přes takovou výzvu veřejného činitele šetření neumožnil nebo ztěžoval, mohl by být zajištěn policistou.¹⁷

Nařízení 1/2003 dále předvídá při výkonu vyšetřovacích oprávnění Komise účinnou kooperaci Komise a národních soutěžních orgánů. Jak bylo uvedeno výše, některá vyšetřovací oprávnění Komise provádí po předchozí konzultaci dotčeného národního soutěžního orgánu. Předpokládá se rovněž, že v praxi budou, s ohledem na znalost jazyka a reálií, řadu vyšetřovacích úkonů provádět místo Komise pověření zástupci národních soutěžních orgánů. V praxi je rovněž běžné, že pracovníci národních soutěžních orgánů zástupce Komise při jednotlivých vyšetřovacích úkonech doprovázejí a poskytují jim součinnost.

II. Změny vyšetřovacích oprávnění Komise při schvalování spojování podniků

Rovněž v oblasti fúzí dochází nařízením 139/2004 k rozšíření vyšetřovacích oprávnění Komise. Jejich cílem je umožnit, aby Komise zjistila všechny potřebné informace pro posouzení dopadů zamýšlené fúze na společný trh. Rozšířeno bylo zejména oprávnění Komise k výslechu osob, jakož i k místnímu šetření. Oprávnění Komise k vyžádání si informací, obdobné dosavadnímu oprávnění Komise v kartelových věcech, se oproti původní úpravě nezměnilo, a proto není dále komentováno.

1. Oprávnění provádět výslech osob

Podle dosavadní právní úpravy (čl. 11 nařízení 4064/89) byla Komise oprávněna získávat nezbytné informace od podniků nebo jednotlivců. U jednotlivců však byla realizace tohoto oprávnění podmíněna tím, že se jednalo o osobu, která již kontroluje alespoň jeden podnik a získává kontrolu nad jiným podnikem nebo jeho podstatnou částí. Nařízení 139/2004 tuto podmínku odstraňuje. Čl. 11 odst. 7 přiznává Komisi právo vyslýchat za účelem sběru informací o předmětu šetření každou fyzickou či právnickou osobu, která s tím vysloví souhlas. Výslech může probíhat i telefonicky nebo pomocí jiných, např. elektronických prostředků (e-mail). V pozadí širšího oprávnění Komise je strategie získávat ve větší míře informace od třetích osob. V souladu s nařízením 139/2004 má Komise dále právo zaznamenat ústní výpověď do protokolu a použít ji jako důkaz pro řízení o fúzích.

2. Místní šetření

Oprávnění Komise provádět místní šetření (čl. 12 nařízení 139/2004) kopíruje do značné míry oprávnění Komise při šetření kartelových dohod a zneužívání dominantního postavení obsažené v nařízení 1/2003. Komise je při šetření v rámci řízení o povolení fúze oprávněna vstupovat do všech místností, na pozemky a do dopravních prostředků podniků, prověřovat obchodní knihy a jiné obchodní podklady a pořizovat si z nich kopie či výpisy. Komise je dále oprávněna klást dotazy v rámci místního šetření. Po vzoru nařízení 1/2003 bylo Komisi i v případě šetření dopadů fúzí zakotveno právo provést zapečetění obchodních místností, knih a podkladů jakéhokoliv druhu po dobu a v rozsahu nezbytném pro provedení šetření. Doba zapečetění by neměla přesáhnout 48 hodin.¹⁸ Tato oprávnění mohou najít svá uplatnění zejména v případě, kdy existují pádné důvody k závěru, že spojení podniků se uskutečnilo bez předchozího souhlasu Komise nebo Komisi byly předány nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace nebo konečně, pokud dotčené podniky nerespektují podmínky stanovené v rozhodnutí o povolení fúze. Právo Komise provádět šetření v jiných než obchodních místnostech, pozemcích a dopravních prostředcích nebylo naopak do řízení o posuzování spojování podniků zahrnuto. V tomto bodě se tedy oprávnění Komise v obou typech řízení zásadně liší. Je třeba si však uvědomit, že Komise využívá možnost provádět místní šetření v rámci řízení o fúzích pouze minimálně.¹⁹

III. Změny vyšetřovacích oprávnění Úřadu

Vyšetřovací pravomoci Úřadu se snaží kopírovat příslušná oprávnění Komise. Právním základem zůstává i po novele § 21 odst. 5, 6, 7 a 8 ZOHS. Kromě těchto speciálních ustanovení ZOHS je subsidiárně použitelný i zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Úřad je tedy stejně jako Komise oprávněn vyžadovat od podniků a jejich sdružení²⁰ podklady a informace potřebné pro svoji činnost a prověřovat jejich úplnost, pravdivost a správnost. Úřad je navíc oprávněn vyžadovat podklady a informace potřebné pro svoji činnost i od orgánů veřejné správy. Žádost o informace má povinné náležitosti, není však vydávána formou rozhodnutí. V případě, že dotčený subjekt požadovanou informaci neposkytne, vystavuje se nebezpečí uložení pořádkové pokuty dle § 22–23 ZOHS.

Úřad je dále oprávněn provádět místní šetření a za tím účelem vstupovat na pozemky, do všech objektů, místností a dopravních prostředků, které slouží k podnikatelské činnosti. Stejně jako Komise může Úřad nahlížet do obchodních knih a jiných obchodních záznamů a pořizovat si z nich výpisy a požadovat na místě ústní vysvětlení.

Po vzoru zavedení nových vyšetřovacích oprávnění Komise i novela ZOHS vyjasnila pravomoci Úřadu pokud jde o vstup do obchodních či privátních prostor. Dosavadní znění § 21 odst. 5 ZOHS přiznávalo zaměstnancům Úřadu právo vstupu pouze do obchodních prostor. Pravomoc Úřadu ke vstupu do soukromých objektů nebyla dána.

Nové znění § 21 odst. 5 ZOHS opravňuje zástupce Úřadu i nadále ke vstupu na pozemky, do všech objektů, místností a dopravních prostředků, které jsou užívány soutěžiteli při jejich podnikatelské činnosti (tzv. obchodní prostory). Je-li však důvodné podezření, že se obchodní knihy nebo jiné obchodní záznamy nacházejí v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů fyzických osob, které jsou statutárními orgány nebo členy statutárních orgánů nebo zaměstnanci dotčených soutěžitelů (tzv. jiné než obchodní prostory), může šetření s předchozím souhlasem soudu probíhat i v nich. Na rozdíl od práva ES nerozlišuje novela ZOHS mezi případem, kdy Úřad provádí šetření v rámci řízení o dohodách narušujících soutěž či o zneužívání dominantního postavení a případem, kdy Úřad provádí šetření v rámci řízení o povolení fúze podniků. Úřadu je tak, na rozdíl od Komise, přiznána možnost vstupovat do privátních prostorů i v případě šetření o dopadech fúze.

Zaměstnancům Úřadu byla dále přiznána doplňující oprávnění, jež jim umožní zjednat si přístup do obchodních nebo i jiných než obchodních prostor, popřípadě otevřít uzavřené skříně nebo schránky (nové znění § 21 odst. 6 ZOHS).

IV. Souhlas soudu s prováděním šetření v jiných než obchodních prostorách

Jak Komise tak Úřad jsou povinny vyžádat si před zahájením šetření v jiných než obchodních prostorách nacházejících se na území České republiky souhlas českého soudu. Za tím účelem se do zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), zavedl nový § 200h a § 200i upravující řízení o předběžném souhlasu s provedením šetření v jiných než obchodních prostorách ve věcech ochrany hospodářské soutěže. Návrh, aby soud vyslovil se šetřením v jiných než obchodních prostorách souhlas, musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení prostor, v nichž má být šetření provedeno, a musí v něm být uveden předmět a účel šetření, doba, ve které má být šetření provedeno, a skutečnosti, jež dokládají důvodné podezření, že se v těchto prostorách nacházejí obchodní knihy nebo jiné záznamy (§ 200h odst. 2 OSŘ). Účastníkem řízení je navrhovatel a osoba, která užívá jiné než obchodní prostory, v nichž má být šetření provedeno. Je-li navrhovatelem Komise, je účastníkem i Úřad (§ 200h odst. 3 OSŘ).

Aby byl zachován účel šetření, zejména moment překvapení, rozhoduje soud bez jednání usnesením. Rovněž případné slyšení uživatele jiných než obchodních prostor před vydáním rozhodnutí soudu nesmí zmařit řádné provedení šetření. Proti rozhodnutí soudu je též vyloučen opravný prostředek.

V. Posouzení šetření v jiných prostorách z hlediska souladu s Ústavou

Nové oprávnění Komise i Úřadu vstupovat do jiných než obchodních prostor logicky vyvolává otázky souladu s ústavně garantovanými základními právy a svobodami. Pokud jde o oprávnění Komise zakotvené v nařízení 1/2003 je toto dáno s ohledem na aplikační přednost tohoto nařízení před českými právními předpisy. Právo ES je na základě zásady přednosti obecně považováno za nadřazené právním řádům členských států, včetně ústavních zákonů.²¹

V případě hodnocení stejného oprávnění Úřadu je naopak otázka o jeho souladu s právy garantovanými Listinou práv a svobod (dále jen „Listina“) zcela legitimní. Předkladatel návrhu novely ZOHS se ve své důvodové zprávě²² odvolává na čl. 12 odst. 3 Listiny, který umožňuje zásahy do nedotknutelnosti obydlí, pokud jsou dovoleny zákonem a jsou-li v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. Předkladatel argumentuje tím, že šetření v jiných než obchodních prostorách může vést k prokázání nejzávažnějších forem protisoutěžního jednání, což je nezbytné k efektivní ochraně hospodářské soutěže, která sama je předpokladem k plnému využití práva podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost, zaručenému v čl. 26 odst. 1 Listiny. Podle názoru předkladatele jde dokonce podmínka předchozího povolení ze strany nezávislého soudu nad rámec požadavků Listiny.

Pro posouzení souladu nového oprávnění s Listinou je stěžejní zdůvodnění nezbytnosti zásahu, tj. vstupu do soukromých objektů, pro ochranu práv a svobod druhých. Doufejme, že se brzy dočkáme kvalifikovaného stanoviska odborníků na ústavní právo. K zásahům do základních lidských práv by totiž mělo opravdu docházet jen výjimečně.

VI. Závěr

Zatímco Úřad dosud využíval svá vyšetřovací oprávnění, zejména oprávnění spojená s prováděním místního šetření, spíše sporadicky, ze strany Komise se jedná o běžně používaný instrument získávání informací důležitých pro rozhodnutí případu v oblasti kartelového práva.²³ Podniky se sídlem na území současných členských států jsou proto lépe obeznámeny s oprávněními Komise a jejich limity. V řadě případů existují dokonce vnitropodnikové strategie chování pro případ příchodu úředníků Komise. U českých podniků je naopak možnost, že by k takové situaci došlo, spíše podceňována.