| 3.1. | Nabývání zemědělských pozemků v soukromém vlastnictví Podle nového odst. 1 v § 17 zemědělské pozemky (tj. pozemky, které tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náležejí a pozemky určené k plnění funkcí lesa) v soukromém vlastnictví mohou nabývat: | a) | tuzemci, s výjimkou osob uvedených v písm. c), | | b) | cizozemci s českým státním občanstvím, | | c) | cizozemci s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství, pokud jsou evidování v evidenci zemědělských podnikatelů u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v tuzemsku podle zvláštního zákona (tj. zákon o zemědělství) a jejichž trvalý pobyt je alespoň 3 roky, | | d) | ostatní cizozemci pouze ve specifických případech vyjmenovaných v bodech 1 až 8 (děděním, do společného jmění manželů, od příbuzného v řadě přímé atd.). |
Původní vládní návrh, kde pod písm. c) bodem 1 bylo uvedeno „ostatní cizozemci pouze pokud jsou evidováni v evidenci zemědělských podnikatelů u příslušného krajského úřadu v tuzemsku podle zvláštního zákona“, byl do této podoby upraven na základě poslaneckého návrhu – viz části vyznačené kurzívou v písm. a) a písm. c); tento poslanecký návrh však – podle mého názoru – nerespektoval ani obsah základních pojmů „tuzemec“ a „cizozemec“ definovaných v § 1 písm. b) a c) devizového zákona, ani doložku národního zacházení zakotvenou v Aktu o podmínkách přistoupení. V rámci „ostatních cizozemců“ byli v tomto bodě vládního návrhu zahrnuti jak zemědělci s trvalým pobytem v ČR, tak i bez tohoto pobytu, pokud šlo o zemědělce z EU, a dále organizační složky zahraničních právnických osob, které ve schválené verzi nejsou uvedeny. Podle definic základních pojmů v devizovém zákoně je: | • | „tuzemec“ právnická osoba se sídlem nebo fyzická osoba s trvalým pobytem na území ČR, a to bez ohledu na její státní příslušnost, a | | • | „cizozemec“ naopak osoba, která výše uvedené podmínky nesplňuje – u fyzických osob nejde tedy o synonymum pro cizince, ale o osobu s přechodným pobytem resp. bez pobytu na území ČR. |
K tomu poznamenávám, že občané EU, kterým bude vydán „Průkaz o povolení k pobytu pro státního příslušníka státu Evropských společenství“ (dále jen „Průkaz o povolení k pobytu v EU“), jsou z devizového hlediska jak tuzemci, tak cizozemci; záleží pouze na tom, zda mají v tomto průkaze vyznačen trvalý pobyt (= tuzemci) nebo přechodný pobyt (= cizozemci) resp. do vydání tohoto nového průkazu mohou mít takový pobyt vyznačen i v dokumentu vydávaném v předchozím období; rozhodující pro jejich oprávnění nabývat tuzemské nemovitosti je pouze fakt, zda mají takové povolení k pobytu. Díky tomuto neporozumění obsahu základních devizových pojmů obsahuje předmětné ustanovení schváleného poslaneckého pozměňovacího návrhu logická nedopatření, neboť: | • | v písm. a) jsou z kategorie tuzemců (= osob s trvalým pobytem) vyloučeni jako subkategorie cizozemci, kteří v ní vůbec nejsou zahrnuti, protože takový pobyt nemají, | | • | v písm. c) se u těchto cizozemců (= osob s přechodným pobytem) vyžaduje pro nabývání zemědělských pozemků nejméně 3 roky trvalého pobytu (ten mají ale jen tuzemci!). |
Vyplývá to ze skutečnosti, že v okamžiku rozhodnutí o udělení povolení k trvalému pobytu se osoba stane z devizového hlediska tuzemcem, přeřadí se tedy automaticky do kategorie osob uvedených pod písm. a); podle mého názoru tak nelze vzhledem k tomu ust. § 17 odst. 1 písm. c) v praxi aplikovat. Jinak řečeno, toto ustanovení pouze konstatuje, že „zaregistrovaný zemědělec – občan EU, s povolením k přechodnému pobytu v České republice, zde nemůže nabývat zemědělskou půdu a lesy“. Na základě uvedeného lze říci, že v pravidlech platných pro nabývání soukromé zemědělské půdy a lesů obsažených v devizovém zákoně nedošlo prakticky k žádným změnám, resp. zde byly doplněny pouze některé další výjimky uvedené pod písm. d); konkrétně jde o rozšíření oprávnění „ostatních cizozemců“ nabývat zemědělskou půdu a lesy ve specifických případech, a to do společného jmění manželů, z nichž pouze jeden je českým občanem, od příbuzných v řadě přímé (lze převádět v řadě vzestupné i sestupné), od sourozence, nebo jde-li o zemědělskou půdu a lesy, které tvoří funkční celek s nemovitou stavbou ve vlastnictví těchto cizozemců (viz body 3, 4 a 7). Pro úplnost uvádím, že jsem se setkala i s pokusy o výklad písm. c) ve vztahu k písm. a) v tom smyslu, že cizozemec – občan EU se zapíše do evidence zemědělských podnikatelů, poté zažádá o povolení k trvalému pobytu a stane se tak sice tuzemcem, ale jakýmsi „čekatelem“, který po dobu 3 let nemá možnost nakupovat zemědělskou půdu a lesy. V této souvislosti je vhodné zmínit navazující právní předpisy, tj. zákon o zemědělství a zákon o pobytu cizinců. V § 2e odst. 1 zákona o zemědělství, jsou stanoveny podmínky pro zápis do evidence zemědělských podnikatelů, kde je vedle věku, bezúhonnosti, právní a odborné způsobilosti, vyžadován i trvalý pobyt na území ČR a znalost českého jazyka; tyto dvě posledně jmenované náležitosti se však netýkají občanů EU, kteří nepotřebují mít při podání žádosti o registraci žádný typ pobytu v tuzemsku. Na tento zákon pak navazuje zákon o pobytu cizinců, kde podle § 87c odst. 1 písm. b) má nárok na udělení povolení k trvalému pobytu každý občan EU, který podniká na území ČR, resp. z řady dalších zde uvedených důvodů, tzn. že na základě předložení osvědčení o registraci v evidenci zemědělských podnikatelů, může požádat občan EU o udělení povolení jak k přechodnému pobytu podle § 87a odst. 2 písm. b), tak i k trvalému pobytu. Při uplatňování výše zmíněného výkladu v praxi by se občané EU, usídlení na území ČR, fakticky začali rozlišovat na tuzemce první a druhé kategorie. V 1. kategorii by byli zahrnuti ti, kteří zde podnikají na základě živnostenského oprávnění či zvláštních pro- fesních zákonů, jsou členy statutárních orgánů právnických osob apod., kteří by na základě svého trvalého pobytu v tuzemsku mohli nakupovat soukromou zemědělskou půdu a lesy zcela volně. A dále by zde byli občané EU – samostatně hospodařící zemědělci, jako tuzemci 2. kategorie, s diskriminačním zacházením spočívajícím v jejich omezení nakupovat zemědělskou půdu a lesy až po uplynutí 3leté lhaty. Přitom jde ale právě o ty osoby, kterým má být podle bodu 2/2 Aktu o podmínkách přistoupení zajištěn nadstandardní režim, resp. podle doložky národního zacházení pro ně mají platit stejné podmínky jako pro české občany, kteří mohou nabývat tyto nemovitosti bez omezení, a to ať už jsou v pozici tuzemců, či cizozemců. Navíc by zde měly nadstandardní režim i všechny osoby s trvalým pobytem v ČR (= tuzemci) z nečlenských států EU, na které se § 17 odst. 1 písm. c) také nevztahuje. V tom případě by zde ale vznikl rozpor i s doložkou nejvyšších výhod obsaženou rovněž v bodu 2/2 Aktu o podmínkách přistoupení, neboť tyto osoby by měly lepší zacházení než zemědělci z EU. Tuto skutečnost by zřejmě bylo velice problematické obhajovat tvrzením, že osoby ze třetích zemí mají stanovena přísnější pravidla pro získání trvalého pobytu v tuzemsku (viz hlava IV zákona o pobytu cizinců). Tento sporný výklad se ovšem také nezabývá tím, že vnitrostátní legislativou nelze zřejmě stanovit omezení, např. podmínku 3letého trvalého pobytu pro občany EU tam, kde je ve Smlouvě zakotvena doložka národního zacházení. |
| 3.2. | Nabývání ostatních nemovitostí Podle Aktu o podmínkách přistoupení (bod 2/1 přílohy č. V) se má přechodné období týkat „objektů vedlejšího bydlení“. Protože český právní řád takový pojem nezná, novela devizového zákona v § 17 odst. 2 chápe jako objekty vedlejšího bydlení všechny druhy nemovitostí, s vyloučením pouze zemědělské půdy a lesů (viz § 17 odst. 1). Mezi objekty vedlejšího bydlení jsou tedy zahrnuty i nemovitosti určené k investiční či podnikatelské činnosti (např. kanceláře, provozovny, výrobní závody), které z hlediska účelu nejsou určené k bydlení. Podle nového odst. 2 § 17 tak mohou tyto „ostatní nemovitosti“ nabývat: | a) | tuzemci, | | b) | cizozemci s českým státním občanstvím, | | c) | cizozemci – s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu ES, | | d) | cizozemci – právnické osoby, které umístí v tuzemsku podnik nebo organizační složku podniku a jsou oprávněny v tuzemsku podnikat (zápis do obchodního rejstříku), | | e) | ostatní cizozemci ve specifických případech vyjmenovaných v bodech 1 až 9 (děděním, do společného jmění manželů, od příbuzného v řadě přímé atd.). |
Rozdíl mezi předchozí a novou právní úpravou zde spočívá pouze v tom, že se rozšiřuje možnost nabývat tento typ tuzemských nemovitostí také na občany EU s přechodným pobytem na území ČR, a dále – obdobně jako u odst. 1 – byly doplněny některé další výjimky uvedené v tomto odstavci pod písm. e); jde o specifické případy, kdy mohou „ostatní cizozemci“ nabývat do vlastnictví tyto nemovitosti (viz body 3, 4 a 8). |
