František Šaur, odbor legislativní a právní Ministerstva obrany
Jana Kopáčová, odbor legislativní a právní Ministerstva obrany
Na obecné úrovni ji dosud řešily Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války (viz vyhláška č. 65/1954 Sb.) a Dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) ze dne 8. června 1977, konkrétněji pak mezinárodní dohody a jen okrajově ji řešily některé právní předpisy. O válečné hroby v České republice dosud pečovaly převážně obce, aniž by jim však tuto povinnost ukládal nějaký obecně závazný právní předpis. V zahraničí byla tato péče zajišťována na základě některých mezinárodních dohod. Vládní návrh zákona vypracovalo Ministerstvo obrany (dále jen „ministerstvo“), v jehož působnosti je povinnost koordinovat péči o válečné hroby v České republice a v zahraničí a zajišťovat k tomu nezbytné finanční prostředky ve státním rozpočtu, kapitole ministerstva.
Péče o válečné hroby a finanční prostředky ze státního rozpočtu na tuto péči byly poskytovány již v době první republiky․ Od poloviny 20. let byly finanční prostředky plánovány v rozpočtu tehdejšího Ministerstva národní obrany. Tato praxe byla uplatňována do roku 1939 a po válce do roku 1950, kdy byla gesce péče o válečné hroby přenesena z Ministerstva národní obrany na Ministerstvo vnitra.
Předmětem zákona o válečných hrobech jsou práva a povinnosti v oblasti péče o válečné hroby a pietní místa (dále jen „válečný hrob“) a působnost orgánů státní správy ve věcech válečných hrobů. Válečným hrobem je pro účely tohoto zákona podle § 2 odst. 1 místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Válečným hrobem může být hrob jednotlivce, hrob hromadný nebo osárium, včetně náhrobků a ostatního hrobového zařízení. Válečným hrobem je rovněž evidované místo s nevyzvednutými ostatky osob zemřelých v souvislosti s válečnou událostí, anebo jiný objekt, který je za válečný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. Podle § 2 odst. 2 je válečným hrobem pro účely tohoto zákona i pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války.
Účelem právní úpravy je zachování všech válečných hrobů a jejich důstojný vzhled. Péči o válečný hrob, kterou se rozumí zabezpečování úpravy, ochrany, zřizování nových válečných hrobů, přemísťování nebo rušení válečných hrobů, včetně exhumací zabezpečuje podle § 3 vlastník válečného hrobu, a pokud není znám, vlastník nemovitosti, na které je válečný hrob umístěn. Přemístění nebo zrušení válečného hrobu a jinou změnu válečného hrobu než jeho údržbu a úpravu může jeho vlastník nebo, pokud není znám, vlastník nemovitosti, na které je válečný hrob umístěn, provést jen na základě jeho písemné žádosti a po písemném souhlasu ministerstva. Nový válečný hrob lze zřídit jen na základě písemné žádosti zřizovatele a po písemném souhlasu vlastníka nemovitosti a ministerstva. Souhlasy ministerstva nenahrazují povolení nebo vyjádření jiného správního úřadu, pokud je vyžadováno podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vlastník válečného hrobu, jakož i vlastník nemovitosti, na níž je válečný hrob umístěn, pokud je válečný hrob mimo pohřebiště, je povinen umožnit k němu přístup za účelem vzdání úcty nebo provedení prací souvisejících s péčí o válečný hrob. Je-li válečný hrob umístěn mimo pohřebiště, má vlastník nemovitosti nárok na náhradu za omezení užívání nemovitosti. Pokud je vlastníkovi nemovitosti užívání závažným způsobem v důsledku existence válečného hrobu ztíženo, je stát povinen, na základě jeho písemné žádosti, nemovitost nebo její část odkoupit.
Zákon v § 4 upravuje výkon státní správy, stanoví orgány a jejich činnosti spojené s výkonem státní správy v oblasti péče o válečné hroby. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci válečných hrobů, které jsou v jeho správním obvodu a informuje příslušný krajský úřad o počtech a o stavu válečných hrobů, které vede v evidenci. Krajský úřad vede souhrnnou evidenci válečných hrobů, které jsou v jeho správním obvodu, a koordinuje péči o válečné hroby v rámci kraje. Krajský úřad informuje ministerstvo o počtech a o stavu válečných hrobů, které vede v evidenci.
Ministerstvo v případě pochybností rozhoduje o tom, co je válečným hrobem, koordinuje péči o válečné hroby v České republice a v zahraničí, vede centrální evidenci válečných hrobů, poskytuje dotace podle zvláštního právního předpisu na péči o válečné hroby jeho vlastníku, pokud není znám, vlastníku nemovitosti a poskytuje náhradu za omezení užívání nemovitosti a hradí výdaje za odkoupení nemovitosti nebo její části. Příjemcem peněžních prostředků bude vlastník válečného hrobu (zpravidla obec), nebo vlastník nemovitosti, na níž se válečný hrob nachází, anebo subjekt, který tento majetek v rámci smluvních vztahů spravuje. Peněžní prostředky budou ministerstvem poskytovány formou dotací, náhrad a peněžních darů do zahraničí. Dotace (finanční příspěvky) mohou být poskytovány na úpravu či údržbu válečných hrobů, na exhumaci nově objevených ostatků obětí válek a ozbrojených konfliktů, přemísťování, zřizování nebo rušení válečných hrobů. Náhrada za prokázané omezení užívání pozemku bude poskytována vlastníkům pozemku, na němž se válečný hrob nachází ve výši stanovené zvláštním právním předpisem. Obdobně bude postupováno v případě převzetí pozemku státem. Peněžní dary do zahraničí budou poskytovány prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Účelové dotace ze státního rozpočtu na péči o válečné hroby budou poskytovány na základě žádosti, formou rozhodnutí poskytovatele. O jejich poskytnutí bude rozhodovat ministerstvo na základě doporučení Meziresortní koordinační komise pro válečné hroby.
V § 5 jsou upraveny přestupky fyzických osob a správní delikty právnických nebo fyzických osob (podnikatelů), jichž se dopustí ten, kdo neumožní k válečnému hrobu přístup, nebo nezabezpečí úpravu válečného hrobu, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, nebo provede jinou změnu válečného hrobu než jeho úpravu, anebo přemístí nebo zruší válečný hrob bez souhlasu ministerstva, se stanovením maximální výše pokut za taková jednání. Uvedené přestupky a správní delikty projedná pověřený obecní úřad. Dopustí-li se správního deliktu obec, je příslušným k jeho projednání krajský úřad. Zákon v § 7 upravuje, že působnosti stanovené krajskému úřadu a pověřenému obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
Návrh zákona byl při projednávání v Parlamentu České republiky (dále jen „PČR“) vrácen Senátem Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacího návrhu týkajícího se péče o hroby účastníků protikomunistického odporu a odboje. K tomuto pozměňovacímu návrhu Senátu bylo Ministerstvem obrany namítáno zejména, že definice válečného hrobu v návrhu zákona koresponduje s definicí pojmu válečného hrobu v mezinárodních právních aktech, zejména v Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války. Významné pro posouzení toho, co je válečným hrobem, je vymezení období války nebo vojenské operace a protikomunistický odpor a odboj neměl charakter bojových činností. Začlenění hrobů účastníků protikomunistického odporu a odboje, kteří nezahynuli v době války (ozbrojeného konfliktu) nebo v souvislosti s ní do návrhu zákona, by bylo nesystémovým opatřením, které by rozšiřovalo předmět úpravy tohoto zákona. Poslanecká sněmovna PČR tento pozměňovací návrh neschválila.
V souvislosti s přijetím zákona o válečných hrobech je třeba se zmínit i o případech, kdy je válečný hrob prohlášen za kulturní památku či národní kulturní památku. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. v § 9 odst. 1 stanoví, že vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklady pečovat o zachování kulturní památky, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů v § 24 odst. 3 stanoví, že zrušení hrobů a hrobek prohlášených za kulturní památky lze provést pouze po předchozím zrušení jejich prohlášení za kulturní památky Ministerstvem kultury.
V Poslanecké sněmovně zazněla též otázka zabezpečení péče o hroby německých vojáků na území České republiky. Náklady spojené s péčí o tyto hroby, kterých je na území České republiky více než 35 tisíc, hradí SRN a zákon o válečných hrobech tento režim nemění.
V současné době je Česká republika stranou několika mezinárodních smluv dvoustranné i vícestranné povahy, upravujících péči o válečné hroby a sjednání dalších smluv je předpokládáno. Zákon o válečných hrobech je k těmto smlouvám z hlediska praxe v této oblasti ve vztahu subsidiárním.
