RENÉ KUCHAŘ

odbor legislativní a právní Ministerstva obrany

Doplňování ozbrojených sil České republiky je založeno na principu branné povinnosti, která je stanovena čl. 4 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Podle odst. 2 téhož článku upravoval brannou povinnost, s účinností od 1. prosince 1999, zákon č. 218/1999 Sb. o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 218/1999 Sb.“).

Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), který nahradil zákon č. 218/1999 Sb., upravuje realizaci branné povinnosti při zachování jejího základního principu stanoveného ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., zcela odlišně․ Podle § 1 bude branná povinnost realizována formou mimořádné služby až v době vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, což znamená, že i odvodní řízení se budou konat až po vyhlášení těchto ústavně právních titulů Parlamentem České republiky. V této souvislosti je vláda ustanovením § 18 odst. 2 zmocněna stanovit nařízením podle potřeb ozbrojených sil počty občanů povinných podrobit se odvodnímu řízení podle ročníku jejich narození nebo podle jejich odborné kvalifikace. V době míru je doplňování ozbrojených sil založeno výlučně na dobrovolnosti, a to jak budoucími vojáky z povolání, tak i vojáky v aktivní záloze. Vojenskou činnou službou mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav je základní příprava vojáků před jejich povoláním do služebního poměru vojáka z povolání, služba vojáka z povolání, vojenská cvičení a výjimečná vojenská cvičení.

Podle ustanovení § 2 zákona vzniká občanovi České republiky branná povinnost, stejně jako podle předchozí právní úpravy, dosažením 18 let věku. Horní hranice branné povinnosti je stanovena na 60 let věku, na občany starší 60 let se branná povinnost bude vztahovat jen tehdy, pokud budou konat mimořádnou službu. Zákon č. 585/2004 Sb. z hlediska vzniku branné povinnosti již nerozlišuje mezi muži a ženami; jedinou výjimkou je § 25 odst. 3, který stanoví, že k odvodnímu řízení nebo k výkonu mimořádné služby se nepovolávají těhotné ženy, a ženy nebo osamělí muži, kteří pečují o dítě ve věku do 15 let. K tomuto ustanovení je nutno podotknout, že i předchozí právní úpravy, tedy jak zákon č. 92/1949 Sb., tak i zákon č. 218/1999 Sb., pozitivně upravoval brannou povinnost žen v době branné pohotovosti státu, resp. po dobu válečného stavu. Výjimka stanovená v § 25 odst. 3 je však zcela novým právním institutem, na jehož základě dochází zásadním způsobem ke zlepšení právního postavení adresátů branného zákona.

Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu se budou ozbrojené síly doplňovat na základě zákonné branné povinnosti. Nad zákonný osobní rozsah je umožněno převzít brannou povinnost dobrovolně, a to jak státním občanům, tak i cizincům. Spodní hranice je stanovena shodně se spodní hranicí zákonné branné povinnosti, horní hranice omezována není. Základní podmínkou je zdravotní stav zjišťovaný při odvodním řízení, a potřeba doplnění ozbrojených sil. Pokud jde o občany České republiky, může jít například o ty, kterým zanikla branná povinnost proto, že podle předchozí právní úpravy odmítli v souladu s Listinou základních práv a svobod vykonávat vojenskou základní nebo náhradní službu a svůj názor změnili. V případě cizinců je dobrovolné převzetí branné povinnosti vázáno na občany koaličních států.

Podle § 4 a 5 branného zákona se dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti v době míru umožňuje občanům dosud neodvedeným a vojákům v záloze. Jedná se o doplňování ozbrojených sil vojáky z povolání a o vytváření aktivní zálohy, tedy kategorií, které budou existovat výlučně v době míru nikoliv za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Podmínkou je zejména dosažení zletilosti, podání písemné žádosti krajskému vojenskému velitelství podle místa trvalého pobytu a zdravotní stav. Podrobné podmínky pro povolání do služebního poměru vojáka z povolání stanoví zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Při zařazování do aktivní zálohy se bude postupovat obdobným způsobem jako při projednávání žádosti o povolání do služebního poměru vojáka z povolání s tím, že podmínkou zařazení do aktivní zálohy je uzavření dohody sui generis. Plnění dohody ze strany vojáka bude odměňováno finanční částkou ve výši 500 Kč měsíčně podle § 83a zákona č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění zákona č. 128/2002 Sb. Naopak neplnění dohody vojákem bude mít za následek odstoupení od dohody ze strany krajského vojenského velitelství a tedy i zastavení výplaty finanční odměny. Ukončení dobrovolně převzatého výkonu branné povinnosti však neznamená zánik branné povinnosti. Vojáci, kterým skončí dobrovolně převzatý výkon branné povinnosti v míru, budou i nadále podléhat branné povinnosti a v případě vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu mohou být povoláni k výkonu mimořádné služby.

Zákon v § 6 stanovuje důvody, na základě kterých lze odmítnout vykonávat mimořádnou službu v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Toto ustanovení je provedením článku 15 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Odmítnutí je nezbytné podat písemně a také odůvodnit proto, že tato písemnost bude sloužit k tomu, aby příslušné orgány mohly tyto občany využít ve prospěch zajišťování obrany státu. Příslušnými orgány budou obecní úřady obce s rozšířenou působností, které jsou oprávněny podle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., ukládat pracovní povinnost zejména v těch oborech práce, které jsou nevyhnutelné k zajišťování životně důležitých funkcí státu nebo k zabezpečení ozbrojených sil. Akt odmítnutí výkonu mimořádné služby zároveň znamená zánik branné povinnosti podle ustanovení § 7 písm. e) zákona.

Nový branný zákon již neupravuje institut základní služby; rozumí se tím, že dnem nabytí jeho účinnosti došlo ke zrušení této formy vojenské činné služby a Česká republika nyní disponuje pouze profesionálními ozbrojenými silami. K faktickému ukončení výkonu základní služby došlo však již na základě přechodného ustanovení § 39 odst. 1, podle kterého se vojáci konající základní službu z této služby propustili dne 22. prosince 2004.

V ustanovení § 10 je upraven nový institut základní přípravy. Tuto formu vojenské činné služby konají budoucí vojáci z povolání po dobu tří měsíců před jejich povoláním do služebního poměru. Právní poměry vojáků v základní přípravě se řídí zákonem č. 220/1999 Sb., který byl ponechán na přechodnou dobu v platnosti s tím, že se zejména použijí ustanovení upravující odměňování a materiální zabezpečení, zdravotní péči, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, odpovědnost za škodu, vojenské hodnosti, služební zařazení, vojenské kázeňské právo a povinnost složit vojenskou přísahu.

V důsledku změny v pojetí branné povinnosti a v doplňování ozbrojených sil České republiky byly zrušeny územní vojenské správy a Hlavní doplňovací úřad a namísto nich byla zřízena krajská vojenská velitelství jako vojenské správní úřady. S ohledem na to, že činnost krajských vojenských velitelství je koncipována rovněž s partnerským vztahem k hejtmanům krajů a krajským úřadům, jsou jejich územní obvody shodné s územními obvody krajů. Změny právních předpisů souvisejících s kraji, především změny jejich území, nevyvolávají při tomto řešení potřebu novelizovat branný zákon.

Doplňování ozbrojených sil České republiky profesionálními vojáky v době míru a také výběrové řízení občanů pro aktivní zálohu, budou provádět vojenské orgány. Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu se na doplňování ozbrojených sil České republiky, zejména na odvodním řízení, budou podílet kromě vojenských orgánů též krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností v rámci přenesené působnosti.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, je tou nejzásadnější změnou oproti předchozí právní úpravě realizování odvodního řízení až za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Prvním krokem, který směřoval k tomuto novému pojetí zákonné branné povinnosti, bylo vydání nařízení vlády č. 109/2004 Sb., kterým se na období od 1. července 2004 do 31. prosince 2004 pozastavila pravidelná odvodní povinnost občanů podléhajících branné povinnosti. Odvodní řízení je řízením správním, a jeho účelem je vydání rozhodnutí o schopnosti nebo o neschopnosti občana k vojenské činné službě. Vládní návrh branného zákona odvolání proti tomuto rozhodnutí nepřipouštěl, na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu však došlo ke změně ustanovení § 21 odst. 5 v tom smyslu, že odvolání proti odvodnímu rozhodnutí je přípustné, nemá však odkladný účinek a projedná se až po ukončení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

Doplňování ozbrojených sil závisí na řádném a včasném plnění branným zákonem stanovených povinností, jejichž neplnění je sankcionováno. Takové jednání je charakterizováno jako přestupek a jedinou sankcí je pokuta, jejíž výše se liší podle toho, za jaké situace byl přestupek spáchán, zda v době míru nebo za stavu ohrožení státu anebo za válečného stavu. Závažná neplnění povinností se postihují podle trestního zákona, například nedostavení se k odvodnímu řízení nebo nenastoupení vojenské činné služby. Projednávání přestupků bude v režimu zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. K projednávání přestupků jsou podle § 53 odst. 2 citovaného zákona příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností na základě oznámení krajského vojenského velitelství podle ustanovení § 58 odst. 1 téhož zákona.

Závěrem je vhodné dodat, že v právních aktech Evropských společenství není dosud zakotvena povinnost členských států týkající se jednotné právní úpravy doplňování ozbrojených sil, a je tedy zcela ponechána na jejich národních právních řádech