PAVEL KOUKAL

advokát advokátní kanceláře Rödl & Partner, v.o.s.

Za nepříliš velkého zájmu širší veřejnosti i médií byl v polovině června přes předchozí nesouhlas Senátu a veto prezidenta republiky přijat Poslaneckou sněmovnou zákon o inspekci práce, vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 251/2005 Sb., který přináší poměrně razantní změny v oblasti systému kontroly dodržování pracovně právních předpisů a odpovědnosti zaměstnavatele za jejich porušení. Zákon o inspekci práce nabyl účinnosti hned 1. července 2005, přičemž legisvakanční doba se v případě tohoto významného zákona omezila na pouhé dva dny.

Když na počátku měsíce června minulého roku vláda předkládala Poslanecké sněmovně návrh zákona o inspekci práce, odůvodnila jej především potřebou sjednocení právní úpravy kontroly dodržování pracovně právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům práva nebo povinnosti v pracovně právních vztazích, jakož i předpisů upravujících bezpečnost práce a bezpečnost vyhrazených technických zařízení․ V tomto smyslu byl také návrh zákona vládou označen za „veřejnoprávní úpravu procesního charakteru“ s tím, že rozhodné hmotně právní vztahy jsou již obsaženy zejména v zákoníku práce a jeho prováděcích předpisech. K tomuto je však třeba konstatovat, že nový zákon přináší nejen pouhé sjednocení příslušné procesní právní úpravy, ale vytvořením zcela nových kontrolních „orgánů inspekce práce“, jejich vybavením souborem významných oprávnění a současně i zavedením skutkových podstat „zaměstnavatelských“ přestupků a správních deliktů právnických osob vnáší do sféry pracovního práva podstatně větší změnu, než by se mohlo na prvý pohled zdát.

Podle § 1 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce je předmětem úpravy tohoto zákona jednak zřízení a úprava postavení orgánů inspekce práce jakožto kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, vymezení působnosti a příslušnosti orgánů inspekce práce, stanovení práv a povinností při kontrole prováděné orgány inspekce práce a určení sankcí za porušení stanovených povinností, tj. za zavedené přestupky fyzických osob a správní delikty právnických osob.

V návaznosti na zákon o inspekci práce byl přijat i zákon č. 253/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce. Vedle zcela logických dopadů na některé dotčené zákony (zákon o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákon o zaměstnanosti, zákoník práce atd.) byla do tohoto zákona mj. zakomponována i věcně nesouvisející novela zákona o veřejných zakázkách.

Orgány inspekce práce

Zákonem o inspekci práce byly zřízeny zcela nové „orgány inspekce práce“, které jsou správními úřady a do jejichž soustavy patří jednak Státní úřad inspekce práce (dále jen „Úřad“) se sídlem v Opavě, který je řízen ministerstvem práce a sociálních věcí, a dále pak oblastní inspektoráty práce, jejichž označení, sídla a územní obvody jsou uvedeny v příloze k zákonu.

V čele Úřadu je generální inspektor, v čele jednotlivých oblastních inspektorátů pak vedoucí inspektoři. Vlastní kontrolní činnost podle zákona vykonávají inspektoři, jejichž právní postavení (práva a povinnosti) je blíže vymezeno v ust. § 7 a 8 zákona o inspekci práce.

V těchto institucionálních a organizačních souvislostech je podstatné, že zákonem byly zrušeny dosavadní „orgány bezpečnosti práce“ (tj. Český úřad bezpečnosti práce a inspektoráty bezpečnosti práce), přičemž nově zřízené „orgány inspekce práce“ mají podstatně širší působnost, která se již neomezuje pouze na úzké otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale zasahuje výrazně i do dalších úseků pracovního práva. Na orgány inspekce práce přitom podle § 46 zákona o inspekci práce přecházejí kontroly a správní řízení zahájené přede dnem účinnosti zákona inspektoráty bezpečnosti práce, Českým úřadem bezpečnosti práce, úřady práce nebo ministerstvem práce a sociálních věcí a dokončí se podle dosavadních právních předpisů.

Orgány inspekce práce kontrolují dodržování povinností vyplývajících z:

Vedle toho však orgány inspekce práce rovněž kontrolují, a to je nové a zásadní, i dodržování povinností vyplývajících z:

Oprávnění orgánů inspekce práce při provádění kontroly

Orgány inspekce práce, resp. pověření inspektoři (oblastních inspektorátů, popř. i Úřadu) jsou při provádění kontroly podle § 7 zákona vybaveni souborem velmi významných procesních oprávnění, včetně možnosti vstupovat (bezplatně) do objektů, zařízení a výrobních prostor kontrolovaných osob za účelem výkonu kontroly, požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí pravidelných a úplných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech, při kontrole ověřovat totožnost fyzických osob (u člena statutárního orgánu kontrolované osoby, zástupce kontrolované osoby, zaměstnanců a osob, které vykonávají nebo zabezpečují činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby), požadovat na kontrolovaných osobách, aby předložili v určených lhůtách originální doklady (popř. tyto doklady úředně ověřené) a další písemnosti, záznamy dat na paměťových médiích prostředky výpočetní techniky, jejich výpisy a zdrojové kódy programů, vzorky materiálů, látek nebo výrobků potřebné ke kontrole, pořizovat kopie části dokladů nebo výpisy z dokladů a (v případech hodných zvláštního zřetele, popř. nebezpečí hrozícího z prodlení) dokonce i zajišťovat doklady, odebírat k rozboru nezbytně nutné množství vzorků materiálů, látek nebo výrobků a nařizovat provedení měření, prohlídek, zkoušek nebo revizí a dotazovat se zaměstnanců kontrolované osoby bez přítomnosti dalších fyzických osob.

Uvedený soubor oprávnění inspektora pak završuje oprávnění ukládat kontrolované osobě opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určovat přiměřené lhůty k jejich odstranění a vyžadovat podání písemné zprávy o přijatých opatřeních, jakož i možnost ukládat fyzické osobě jménem orgánu inspekce práce pořádkovou pokutu za nesplnění povinností kontrolované osoby.

Inspektor orgánu inspekce práce je povinen vždy pořídit o výsledku kontroly dílčí protokol a protokol. S obsahem protokolu je inspektor vždy povinen seznámit kontrolovanou osobu a předat jí jeho stejnopis.

Přestupky a správní delikty právnických osob

Zákon zavádí na rozdíl od dosavadního právního stavu přímou úpravu skutkových podstat přestupků (fyzických osob) a správních deliktů právnických osob, které vycházejí z hmotně právní úpravy pracovně právních vztahů.

Vymezení skutkových podstat jednotlivých přestupků i správních deliktů právnických osob je v zásadě shodné a tyto jsou rozděleny na přestupky, resp. delikty na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance (tj. odborového orgánu, rady zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), na úseku rovného zacházení, na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, na úseku odměňování zaměstnanců, na úseku náhrad (náhrada mzdy nebo náhrada výdajů spojených s výkonem práce), na úseku pracovní doby, na úseku dovolené, na úseku bezpečnosti práce, na úseku zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců, na úseku bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví, na úseku vyhrazených technických zařízení a na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětí.

Sankce (pokuty) za přestupky a delikty právnických osob podle zákona o inspekci práce jsou poměrně výrazné, neboť v případě některých skutkových podstat je možné ze strany orgánů inspekce práce uložit pokutu až do výše 2 miliónů Kč (typicky za porušení některých povinností na úseku odměňování zaměstnanců, na úseku pracovní doby a nebo na úseku bezpečnosti práce).

Vedle sankcí za přestupky a správní delikty právnických osob mohou orgány inspekce práce uložit konkrétní fyzické osobě (členu statutárního orgánu zaměstnavatele, zástupci zaměstnavatele a nebo i vedoucímu zaměstnanci) pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč za maření podmínek výkonu kontroly.