PETR HAVLAN
docent na Právnické fakultě MU v Brně
Dnem účinnosti cit. novely (26. ledna 2006) totiž došlo k poměrně významnému zúžení okruhu smluv, které ke své platnosti vyžadují schválení příslušného ústředního správního úřadu. Toto zúžení se dotklo jak smluv, jimiž se majetek do vlastnictví státu nabývá, tak (a především) smluv, jimiž se majetek z vlastnictví státu převádí.
Glosa k podstatě schvalování
Ustanovení § 44 ZMS má schvalování smluv v působnosti daného zákona za součást projevu vůle a právního úkonu státu a váže na něj, jak už zmíněno, platnost právního úkonu (smlouvy), k němuž se poskytuje. Zákonem stanovené schvalování je především věcí Ministerstva financí jako ústředního správního úřadu na úseku hospodaření s majetkem státu, ale schvalovat jsou v některých případech zákonem povolány i další ústřední správní úřady. Protože se schvalují smlouvy uzavírané ostatními organizačními složkami státu, popř. státními organizacemi v působnosti zákona o majetku státu, je jeho prostřednictvím vlastně vykonávána jakási předběžná kontrola právního jednání těchto subjektů ohledně konkrétního majetku, který má stát nabýt nebo pozbýt.
Smluvní nabývání majetku do vlastnictví státu
Pravidlo, které jistým způsobem rozšířilo prostor pro uzavírání smluv o nabývání majetku do vlastnictví státu bez schválení příslušného ústředního správního úřadu zní: „darovací smlouva nebo jiná smlouva, kterou se do vlastnictví státu bezúplatně nabývá nemovitá věc, jež se eviduje v katastru nemovitostí, s výjimkou silničního pozemku nabývaného z důvodu změny kategorie nebo třídy pozemní komunikace, jakož i byt nebo nebytový prostor, a smlouva, kterou se ve prospěch státu bezúplatně převádí majetková účast v jiné obchodní společnosti než akciové, vyžaduje schválení Ministerstva financí“ (§ 12 odst․ 2 ZMS). Ono „rozšíření prostoru“ je dáno jednak tím, že oproti dřívější úpravě je výslovně uvedeno, že schválení vyžaduje pouze nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí (viz § 2 zákona č. 344/1992 Sb.), nikoli tedy nemovitost jiná, a jednak tím, že je ze schvalování výslovně vyloučeno nabývání silničního pozemku, na němž se mění kategorie nebo třída pozemní komunikace podle zákona č. 13/1997 Sb.
Specifikace nemovitosti jako předmětu katastru nemovitostí je důležitá zejména proto, že je tím najisto postaveno, že jde o věc v právním smyslu samostatnou, a že se tudíž nepochybně jedná o předmět způsobilý nabývání, potažmo převodu. Okolnost, že jde skutečně o nemovitost, což nemusí být u některých staveb na první pohled zřejmé, pak dává jistotu, že bude schvalováno opravdu to, co schvalováno být má. Za vyloučením silničního pozemku ze schvalování při jeho nabývání státem z důvodu změny kategorie nebo třídy pozemní komunikace je snaha zabránit kolizi mezi § 3 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a § 40 ZMS. První z těchto ustanovení totiž považuje uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnického práva k pozemní komunikaci za podmínku pro vydání správního rozhodnutí o změně kategorie pozemní komunikace, zatímco na druhém místě cit. ustanovení tam, kde je platnost budoucí smlouvy vázána na schválení, uzavření smlouvy o smlouvě budoucí zakazuje.
Je třeba upozornit i na to, že nová formulace § 12 odst. 2 ZMS odstraňuje jakékoli pochybnosti v otázce, na co předmětné ustanovení dopadá. To znamená, že schvalování jsou nyní výslovně podřízeny jak darovací smlouvy ve vlastním smyslu, tak i jakékoli jiné (tzv. nepojmenované) smlouvy o bezúplatném převodu (nabývání).
Převody majetku z vlastnictví státu
Výjimky z pravidla, že obligatornímu (povinnému) schvalování Ministerstva financí (jako obecnému schvalovacímu orgánu) podléhají úplatné i bezúplatné převody nemovitých věcí, které se evidují v katastru nemovitostí, bytů a nebytových prostor, představují po novele § 22 odst. 2 ZMS tyto případy:
| – | převod pozemku zastavěného stavbou pro bydlení nebo stavbou pro individuální rekreaci [viz § 3 písm. b), c) a d) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu] ve vlastnictví nabyvatele a pozemku na něj navazujícího, a to do výměry nepřesahující celkově (v souhrnu) 1 000 m2, tomuto nabyvateli, a také samostatný převod pozemku zastavěného jednotlivou nebo řadovou garáží (nikoli tedy garáží hromadnou – viz § 56 cit. vyhlášky) ve vlastnictví nabyvatele, |
| – | převod spoluvlastnického podílu ve prospěch spoluvlastníka na základě jeho předkupního práva (§ 140 občanského zákoníku) anebo spoluvlastnického podílu na pozemku ve prospěch vlastníka bytu nebo nebytového prostoru podle § 21 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, |
| – | převod nemovité věci prohlášené za kulturní památku s výjimkou silničního pozemku specifikovaného na předposledním místě tohoto výčtu, |
| – | převod pozemku ve zvlášť chráněném území a jeho ochranném pásmu (viz § 14 a násl. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů), s výjimkou silničního pozemku specifikovaného na předposledním místě tohoto výčtu, anebo stavby nacházející se na pozemku ve zvlášť chráněném území a jeho ochranném pásmu, |
| – | převod společného zařízení realizovaného v rámci pozemkových úprav ve smyslu § 12 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, |
| – | převod pozemku směňovaného za účelem nabytí pozemku jiného vlastníka, |
| – | převod nezastavěného pozemku ve výměře nepřesahující 100 m2, ovšem s podmínkou, že tento pozemek nenavazuje na žádný další pozemek převáděný témuž nabyvateli, |
| – | převod silničního pozemku, na němž je umístěno těleso silnice, která je v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ve vlastnictví kraje, nebo těleso místní komunikace, která je v souladu s cit. ustanovením zákona o pozemních komunikacích ve vlastnictví obce, do vlastnictví tohoto kraje nebo obce, anebo pozemku určeného pravomocným územním rozhodnutím k vybudování silnice nebo místní komunikace, jejímž vlastníkem má být podle cit. ustanovení zákona o pozemních komunikacích kraj nebo obec, do vlastnictví tohoto kraje nebo obce, |
| – | převod silničního pozemku, u kterého z důvodu změny kategorie nebo třídy pozemní komunikace (včetně změny na účelovou komunikaci) dochází k převodu do vlastnictví osoby, která má být podle výše cit. ustanovení zákona o pozemních komunikacích vlastníkem pozemní komunikace se změněnou kategorií nebo třídou, a konečně |
| – | převod uskutečňovaný za úplatu v případě nemovité věci, bytu a nebytového prostoru, s nimiž je příslušný hospodařit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a jejichž cena podle účetnictví nebo operativní evidence nepřesahuje jednotlivě 3 miliony Kč; fakt, že uvedený úřad již v současné době nepotřebuje k tomuto typu převodu schválení Ministerstva financí, by měl znamenat ve svém důsledku celkové výrazné zjednodušení, resp. zrychlení pohybu majetku ze státu na nestání subjekty, protože většina převodů státního majetku je dnes uskutečňována právě prostřednictvím tohoto úřadu coby na danou problematiku specializované organizační složky státu. |
Je třeba poznamenat, že zákon č. 22/2006 Sb. modifikoval také schvalovací pravomoc dvou dalších ústředních správních úřadů. Konkrétně Ministerstva kultury, jehož schválení nadále vyžaduje každá smlouva o převodu movité a nemovité věci prohlášené za kulturní památku s výjimkou silničního pozemku specifikovaného na předposledním místě shora provedeného výčtu a dále smlouva o převodu sbírky muzejní povahy (nikoli však v případě, že jde o prodej zboží v obchodě nebo jiný smluvní převod v rámci stanoveného předmětu činnosti), a Ministerstva životního prostředí, jehož schválení potřebuje každá smlouva o převodu pozemku ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu s výjimkou silničního pozemku specifikovaného na předposledním místě shora provedeného výčtu a dále smlouva o převodu stavby, která se eviduje v katastru nemovitostí, pokud se nachází na pozemku ve zvláště chráněném území a jeho ochranném pásmu; jestliže je ale předmět takové smlouvy zároveň kulturní památkou, schvaluje ji Ministerstvo kultury.
Poznamenejme ještě, že ty smlouvy, které před účinností zákona č. 22/2006 Sb. potřebovaly schválení příslušného ministerstva, ale nyní jej už nepotřebují, nabyly platnosti (pokud tomu samozřejmě nebránila jiná právní skutečnost anebo pokud jim schválení již před tím nebylo poskytnuto) právě prvním dnem účinnosti cit. zákona, tj. 26. lednem 2006.
Stručně k dalším změnám zákona
Věc nebo její část ve vlastnictví státu může být přenechána do užívání nestátní právnické osobě nebo osobě fyzické, jestliže ji příslušná organizační složka státu nebo státní organizace dočasně nepotřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, nově na dobu nejdéle 8 let a nikoli, jak tomu bylo doposud, na dobu nejdéle 5 let. Vzhledem k tomu, že jsou-li po uplynutí sjednané doby zachovány podmínky pro přenechání věci do užívání, tj. její dočasná nepotřebnost, lze užívání témuž uživateli prodloužit opět po maximálně stanovenou dobu, a to i opakovaně, je možno tuto senátorskou iniciativu (Senátem uplatněný pozměňovací návrh zákona) označit za změnu poněkud „voluntaristickou“ (najdou se totiž nepochybně jednotlivé případy, kdy jako „optimální“ se bude jevit doba maximálního užívání stanovená např. na 7 let a jindy třeba na 10 či 15 let). Fakt, že zákon o majetku státu rovněž umožňuje, aby užívání s týmž uživatelem bylo sjednáno znovu, čili aby byla uzavřena (popř. za lepších podmínek) nová smlouva o užívání, vyvolává dokonce otázku, zda nynější prodloužení maximální doby užívání je z hlediska řádného hospodaření s majetkem státu skutečně vhodnějším řešením než bylo řešení minulé.
Zásadní výhrady lze mít k novému odstavci 4 § 34 ZMS (tentokrát z dílny Poslanecké sněmovny), a to minimálně proto, že se objevil se značným zpožděním. V případě dluhu vzniklého porušením podmínek smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu (uzavřené většinou podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci bytových domů ve vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů) – což rozhodně není agenda, která by byla nějakou novinkou, a tudíž se pro ni mění pravidla takříkajíc „za pochodu“ – je jím totiž umožněno tento dluh prominout i z jiných důvodů, než jsou tíživé sociální poměry dlužníka. Přitom „okolnosti“, kdy tak učinit nelze, jsou zde pouze dvě. To znamená předmětný dluh nelze prominout tehdy, jestliže dluh vznikl v souvislosti s trestnou činností, anebo jde o dluh dlužníka, který má pohledávku vůči státu. Chybí tedy (i když v dané souvislosti asi pochopitelně) třetí obecná podmínka, že dluh není možno prominout, má-li dlužník majetek, z něhož lze dosáhnout uspokojení pohledávky státu.
Zbylé dvě změny zákona o majetku státu, které přinesla novela č. 22/2006 Sb., mají už spíše technický ráz. Platí to zejména o soustředění (a specifikaci) majetku, s nímž je příslušné (tzv. prozatímně) hospodařit Ministerstvo vnitra, pod „jedno písmeno“, tj. písmeno e) § 11 ZMS. Zmínit je třeba též (v kontextu s výše zmíněným § 12 odst. 2 ZMS provedené) vypuštění adjektiv ze spojení „darovacích smluv“ v § 60a odst. 6 ZMS a „darovací smlouvu“ v § 60a odst. 7 ZMS, které snad překonává i bariéru spojenou s dikcí § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Posléze uvedené ustanovení totiž neumožňuje uzavřít darovací smlouvu s manželi, kterou by byl majetek nabyt do jejich společného jmění, ač právě v rámci § 60a ZMS (viz zejména jeho odst. 5) je žádoucí bezproblémové bezúplatné převádění vybraných pozemků do společného jmění manželů, kteří už mají ve společném jmění byty a nebytové prostory podle zákona o vlastnictví bytů.
Slovo závěrem
I když změny zákona o majetku státu provedené zákonem č. 22/2006 Sb. jsou víceméně dílčího charakteru, přesto, jak už zmíněno v úvodu, jde o změny poměrně významné. Zvláště na rozšíření okruhu smluv, které ke své platnosti nepotřebují schválení příslušného ústředního správního úřadu, se již delší dobu čekalo.
