JAN LASÁK

student Právnické fakulty Masarykovy univerzity

Celý tento proces ústí v ochotě států uzavírat bilaterální smlouvy o ochraně investic a ratifikovat mezinárodní úmluvu o řešení investičních sporů mezi státy a příslušníky jiných států. Ta zakládá Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes, ICSID, dále i jen „Investiční centrum“), které jako orgán Světové banky poskytuje zahraničním investorům a hostitelským zemím fórum pro řešení investičních sporů.

Rozhodčí řízení před Investičním centrem probíhá podle pravidel rozhodčího řádu pro řešení investičních sporů.² Tento rozhodčí řád byl v roce 2006 novelizován. Jedná se o relativně významnou úpravu stávajících procesních pravidel, která by neměla uniknout ani české právnické veřejnosti. Přestože od účinnosti této „novely“ uplynul již více než rok, stojí jistě za povšimnutí, a to právě s ohledem na rostoucí počet sporů před Investičním centrem³ a značný počet signatářských zemí, které tomuto rozhodčímu orgánu svěřily jurisdikci k rozhodování sporů dotýkajících se zahraničních investic na jejich území.⁴ Tento článek se věnuje nejvýznamnějším procesním změnám, které budou dopadat na všechny investiční spory, k jejichž řešení před Investičním centrem byl vysloven souhlas po dubnu 2006․

Nezávislost rozhodců. Naprostá nezávislost a nestrannost rozhodců je jedním ze základních stavebních kamenů a záruk práva na spravedlivý proces před rozhodčími soudy. Přes poněkud odlišnou povahu investičních sporů není rozhodčí řízení před Investičním centrem v tomto směru výjimkou.

Ve jménu efektivní garance rozhodcovské nezávislosti bylo novelizováno ustanovení článku 6 rozhodčího řádu, které upravuje sestavovaní jednotlivých rozhodčích tribunálů. Dle předešlých pravidel měli rozhodci povinnost informovat Investiční centrum pouze o minulých a existujících vazbách k účastníkům investičního sporu v době sestavování rozhodčího tribunálu. Nové znění rozhodčího řádu zakládá rozhodcům pokračující povinnost informovat Investiční centrum i o jakékoliv skutečnosti vzbuzující pochybnosti o nezávislosti nebo nestrannosti rozhodce, která se vyskytne v průběhu rozhodčího řízení.

Jednání rozhodčího tribunálu. Jednání investičních sporů zůstávalo po dlouhou dobu veřejnosti uzavřeno, což pramení z diskrétní povahy rozhodčího řízení. Nicméně, nepřístupná jednání rozhodčího tribunálu byla trnem v oku nemalému počtu nevládních organizací, a to z více či méně oprávněných důvodů.

Novelizované znění rozhodčího řádu do jisté míry výtky k absolutní neveřejnosti projednávání investičních sporů reflektuje. Ustanovení čl. 32 nově umožňuje, aby byli projednávání investičního sporu mezi hostitelskou zemí a zahraničním investorem přítomni nejen účastníci sporu, jejich právní zástupci, svědci a znalci, ale nově i “jiné osoby.“

Touto změnou se do znění rozhodčího řádu dostává možnost, aby projednávání investičního sporu byla přítomna veřejnost. Tato možnost však plně přetrvává v dispozici účastníků sporu. Rozhodčí řád totiž umožňuje rozhodcům povolit přítomnost třetích osob pouze za předpokladu, že nebude některou ze stran vůči přítomnosti veřejnosti vznesena námitka.⁵ Bude-li taková námitka vznesena, nezbývá rozhodcům jiná volba, než přítomnost veřejnosti při projednávání investičního sporu vyloučit.

V případech, kdy rozhodci přítomnost veřejnosti při projednávání investičních sporů povolí, ukládá novelizovaný rozhodčí řád členům rozhodčího tribunálu povinnost zajistit ochranu vlastnických a citlivých informací, které mohou být během projednávání sporu předloženy.

„Amicus briefs“. Procesní úkony spojené s břemenem tvrzení tradičně spočívají v rukou účastníků sporu. Novelizované znění čl. 37 rozhodčího řádu však poprvé umožňuje, aby byl v probíhajícím řízení podán tzv. „amicus brief.“⁶

Příkladmo nevládním organizacím je jejich prostřednictvím umožněno adresovat určité otázky, jež nebyly zahrnuty do procesních úkonů účastníků investičního sporu. Charakter adresovaných témat se může různit. Z povahy věci se však bude jednat o záležitosti veřejného zájmu, jako například otázky související s ochranou životního prostředí.

Diskrece v připuštění těchto podání spočívá v rukou rozhodčího tribunálu. Na rozdíl od otázky veřejnosti jednání investičního sporu mohou rozhodci tato podání připustit nehledě na případné námitky účastníků sporu. Vůči nim mají rozhodci pouze povinnost otázku připuštění těchto podání konzultovat.

Připuštění těchto procesních úkonů dle aktuálního znění rozhodčího řádu ukládá, aby byl obsah podání pro rozsah předmětného investičního sporu významný. Za tím účelem poskytuje řád rozhodcům určitá vodítka, která by měla být při rozhodování o přijetí těchto podání zejména brána do úvahy:

Při zvažování, zda „amicus brief“ do řízení připustit, mají rozhodci současně vzít v úvahu, zda tato podání nezatíží probíhající řízení zbytečným břemenem. Pokud se rozhodnou tato podání připustit, jsou účastníci sporu oprávněni se k jejich obsahu vyjádřit.

Přestože se možnost podat k Investičnímu centru „amicus brief“ dostává do znění rozhodčího řádu zcela nově, úplně původním tento institut v praxi mezinárodních investičních sporů není. Již v případě Aguas Cordobesas S.A., Suez, and Sociedad General de Aguas de Barcelona S.A. v. Argentine Republic (Case No. ARB/03/18) rozhodčí tribunál rozhodl o připuštění podání třetích osob, a to v době, kdy ještě byla v účinnosti předcházející verze rozhodčího řádu.⁷

Předběžná opatření. Z důvodu zajištění nezbytné ochrany práv zahraničních investorů je součástí rozhodčího řádu Investičního centra institut předběžných opatření.

Upravené znění rozhodčího řádu umožňuje, aby bylo možné po registraci sporu před Investičním centrem podat návrh na nařízení předběžného opatření, a to dokonce i za situace, kdy rozhodčí tribunál doposud nebyl ani ustanoven.

Ve jménu efektivnější ochrany práv účastníků řízení stanoví čl. 39 odst. 5 rozhodčího řádu oprávnění generálního tajemníka Investičního centra stanovit pevné termíny k dodání vyjádření protistrany k podané žádosti o nařízení předběžného opatření. Smyslem této úpravy je zajistit, aby rozhodčí tribunál mohl otázku předběžného opatření posoudit co nejdříve po svém ustanovení.

Možnost rozhodčího tribunálu rozhodnout o předběžném opatření nijak nelimituje možnost účastníků řízení žádat o nařízení předběžného opatření v průběhu řízení, případně před národními soudy. V tomto případě však bude záležet na znění příslušné smlouvy o ochraně investic, případně rozhodčí doložky zakládající jurisdikci Investičního centra k řešení příslušného investičního sporu. Návrh na nařízení předběžného opatření má přitom dle rozhodčího řádu při projednávání sporu zajištěnu časovou prioritu.

Institut předběžných námitek. Ne vždy jsou podání adresovaná Investičnímu centru náležitě podložena. Za účelem zamezení zbytečného plýtvání energie a zdrojů na zřejmě neopodstatněná podání, přináší článek 41 odst. 5 rozhodčího řádu novou námitku vůči jurisdikci Investičního centra k řešení sporu, a to pro případy, kdy je podání „zjevně neopodstatněné.“ Tato námitka musí být rozhodčímu tribunálu doručena do 30 dnů od jeho sestavení, ledaže se účastníci sporu dohodnou jinak. Rozhodčí řád přitom vcelku neurčitě ukládá, aby podstata námitky byla co nejpřesněji specifikována. Po obdržení námitky rozhodčí tribunál umožní protistraně, aby se k podané námitce vyjádřila. Rozhodčí tribunál posléze obsah této námitky projedná ve zrychlené proceduře.

Publikace rozhodčích nálezů. Investiční centrum není oprávněno rozhodčí nálezy publikovat, pokud s tím účastníci investičního sporu nevysloví souhlas. Oproti předešlé verzi procesních pravidel však novelizovaný čl. 48 rozhodčího řádu ukládá, aby Investiční centrum publikovalo právní odůvodnění vydaných rozhodčích nálezů. V dříve platné verzi rozhodčího řádu byla tato otázka ponechána Investičnímu centru k diskrečnímu rozhodnutí.

Závěr. Novelizované znění rozhodčího řádu Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů přináší nové mechanismy a současně obrušuje hrany některých již existujících institutů. Změny stabilizují pozici zahraničního investora i hostitelského státu. Současně přináší možnost, aby do investičních sporů pronikly i zájmy, jež přesahují rámec pouhého investičního sporu. V uvedených změnách se odráží postupná tendence a požadavky kladené na mezinárodní investiční spory. Způsob, jakým novelizovaná podoba rozhodčího řádu ovlivní realitu mezinárodních investičních sporů, se bude odvíjet i od praxe, kterou mezi sebou účastníci investičních sporů zavedou. Hostitelské země, jakož i zahraniční investoři by z toho důvodu neměli změny v rozhodčím řádu Investičního centra zcela přehlédnout.