Předkládaný článek si klade za cíl jednak pokusit se poskytnout ucelený vhled do problematiky exekučního postižení účtu¹ manžela povinného u peněžního ústavu, jednak navrhnout vhodné interpretační a aplikační výstupy. Z vlastní praktické činnosti v rámci justice je mi známo, že uvedený způsob provedení exekuce je soudními exekutory využíván poměrně často,² relevantní právní úprava obsažená jak v občanském zákoníku, tak v občanském soudním řádu, resp. exekučním řádu však hladký průběh exekuce prováděné tímto způsobem poněkud komplikuje. Objevují se výkladové i aplikační nejasnosti, přičemž nedlužní manželé se z pochopitelných důvodů postižení svých účtů vehementně brání. Exekuční praxe se pak musí se vzniklými spory v mezích právní úpravy uspokojivě vypořádat, což je na straně jedné úkol nelehký, na straně druhé jde ale o výzvu k nalezení schůdného a smysluplného řešení.

Manželství je specifickým statusovým právním vztahem³ založeným souhlasným prohlášením muže a ženy, který přetrvává někdy dlouhodobě, třeba i doživotně, někdy naopak dosti krátkodobě, vždy nicméně s určitými majetkovými konotacemi. V průběhu trvání manželství vstupují manželé do právních vztahů a vytvářejí sumu majetku, čímž je dán majetkový základ manželství institucionalizovaný ve společném jmění manželů („SJM“). Jedná se o zvláštní případ (bezpodílového) společenství jmění ve smyslu § 1236 ObčZ, kdy vlastnické právo jednoho manžela k celé věci ve společném jmění je omezeno stejně silným vlastnickým právem druhého manžela.⁴ Jestliže jmění definuje § 495 ObčZ jako souhrn majetku a dluhů, pak i SJM tvoří jak majetek (aktiva), tak dluhy (pasiva).⁵ Manželé tudíž v průběhu manželství nabývají majetek, současně ale vstupují do závazků a generují dluhy.

Zatímco některé dluhy se stávají součástí společného jmění a manželé za jejich splnění odpovídají společně a nerozdílně,⁶ nezřídka vznikne za trvání manželství dluh jen jednomu z manželů, a takový dluh potom součást společného jmění netvoří. Zvláštní a samostatnou skupinu dluhů konečně představují dluhy, které vznikly jen jednomu z manželů ještě před uzavřením manželství (dluhy vzniklé „za svobodna“ nebo v předcházejícím manželství). Jak bude poukázáno níže, právě okamžik vzniku dluhu hraje při exekučním postihu nedlužného manžela podstatnou roli.

Společné jmění manželů podléhá v souladu s § 708 odst. 2 ObčZ buďto režimu zákonnému, nebo režimu smluvenému, případně režimu založenému rozhodnutím soudu. Jde ve své podstatě o určení, co všechno do SJM náleží, resp. zda SJM vůbec uzavřením manželství vznikne. S respektem k zásadě autonomie vůle lze tedy společné jmění zúžit, rozšířit či rozdělit na oddělená jmění,⁷ v každém případě ale nutno brát zřetel na práva třetích osob.⁸ Stejně jako SJM v určitém režimu existuje, probíhá ve smluveném, soudem založeném či zákonném režimu též jeho správa, jak napovídají marginální rubriky u § 713, 722 a 728 ObčZ․ Pro účely předkládaného článku by bylo nadbytečné podrobně rozebírat jednotlivé režimy společného jmění, postačí závěr, že zákonný režim může být modifikován, což se v případné exekuci za splnění určitých podmínek projeví.

Není výjimkou, že účastníkem exekučního řízení je vedle povinného jakožto dlužného manžela též manžel nedlužný, přičemž základ jeho účastenství v exekučním řízení je položen v § 36 odst. 2 EŘ. Jakmile tedy soudní exekutor vydá exekuční příkaz, jímž postihne buďto majetek ve společném jmění povinného a jeho manžela, nebo majetek ve výlučném vlastnictví nedlužného manžela, stává se tento nedlužný manžel automaticky účastníkem exekučního řízení. Rozhodující přitom je samotné vydání exekučního příkazu, nikoliv jeho doručení manželu povinného. Účastenství manžela povinného se odvozuje od existence společného jmění, pročež i po rozvodu manželství může být nedlužný manžel „vtažen“ do exekučního řízení, a to za předpokladu, že stále existuje zaniklé, nýbrž nevypořádané SJM.⁹ Jakkoliv se na první pohled jedná o striktní důsledek právní úpravy, logika věci takový přístup opodstatňuje. Zaniklé, byť nevypořádané SJM totiž znamená, že zde stále je společný majetek, který lze exekučně postihnout.¹⁰ Právě popsaná situace se vztahuje na exekuční tituly, které zní výhradně na jednoho z manželů.

Je-li tudíž exekuční titul vydán proti oběma manželům, budou v exekuci vystupovat jako dva povinní a § 36 odst. 2 EŘ se neuplatní. Typicky se může jednat o společný dluh ze smlouvy o zápůjčce, jejímiž účastníky byli oba manželé, kdy rozhodující je právě otázka účastenství na daném závazku. Nelze totiž pro dluh z určité smlouvy žalovat toho z manželů, který, ač s uzavřením smlouvy souhlasil, nebyl účastníkem takového právního vztahu, jakkoliv by k uvedenému závěru mohl svádět fakt, že daný dluh tvoří v souladu s § 710 písm. b) ObčZ součást SJM.¹¹ Výše snesené úvahy lze každopádně uzavřít konstatováním, že podstatné je znění exekučního titulu, jímž je soudní exekutor, resp. exekuční soud vázán.¹²

Elementárním momentem řešené problematiky je exekuční postih manžela povinného jakožto osoby, která nenese za dluh vzniklý z exekvovaného závazku v rovině hmotněprávní odpovědnost.¹³ Proto je manžel povinného někdy nazýván tzv. nedlužným manželem, což sice velmi trefně vystihuje jeho postavení, v procesu exekuce se však na jeho „hmotněprávní neodpovědnost“ za exekvovaný dluh bere zřetel jen částečně. Relevantní právní úprava se totiž snaží najít obhajitelný kompromis mezi stěžejním principem ovládajícím exekuční řízení, a to ochranou majetkových zájmů oprávněného (věřitele) na straně jedné, a zásadou ochrany nedlužného manžela na straně druhé. Snaha o nalezení ideálního řešení se odrazila v několikerých novelizacích, jež byly na tomto poli za relativně krátkou dobu učiněny, přičemž dle mého názoru lze teprve poslední fázi legislativního vývoje hodnotit jako nejvíce vyváženou.^{14, 15}

Aktuálně platná a účinná právní reglementace postižení nedlužného manžela je obsažena jak v občanském zákoníku jakožto předpisu hmotněprávním, tak v občanském soudním řádu, resp. v exekučním řádu jakožto předpisech procesních, přičemž nelze pomíjet ani úpravu obsaženou v notářském řádu. Jednotlivá pravidla jsou tedy zakotvena ve více předpisech, přičemž procesní záležitosti obsahuje občanský zákoník a naopak, tento stav lze nicméně překlenout bez větších komplikací, a to komplexním přístupem k problému.¹⁶

1. Občanský zákoník

Jakkoliv řešené téma náleží do oblasti práva procesního, základ právní úpravy exekučního postihu nedlužného manžela nutno hledat v občanském zákoníku, zejména v § 731 a 732. Prvně zmíněné ustanovení umožňuje postihnout SJM pro dluh jen jednoho z manželů, jenž vzniknul za trvání společného jmění. Rozhoduje tedy časové hledisko vzniku dluhu, naopak skutečnost, že odpovědnost za dluh nese jen jeden z manželů, je bez významu. Komentářová literatura v této souvislosti uvádí, že se jedná:

Rozebírané ustanovení názorně reflektuje ochranu věřitele na úkor SJM, resp. nedlužného manžela. Nejenže lze pro dluhy, za něž v rovině hmotného práva odpovídá jen jeden z manželů, exekučně postihnout celé společné jmění, ale ve spojení s procesní úpravou obsaženou v § 262a odst. 4 OSŘ, resp. v § 42 odst. 4 EŘ, již nutno aplikovat souběžně, je pro takovéto dluhy postižitelný právě i účet manžela povinného u peněžního ústavu. Dikce § 731 ObčZ má svou nepopiratelnou logiku, neboť v opačném případě, tj. za předpokladu nemožnosti postihnout majetek ve společném jmění, resp. účet nedlužného manžela, by pohledávka věřitele byla mnohdy nevymahatelná. Je zároveň namístě upozornit, že nedlužný manžel by měl svůj protějšek v manželství dobře znát, a to včetně informací o jeho majetkové situaci a vystupování v právních vztazích.¹⁸

Snaha o vyvážení ochrany věřitele na straně jedné a ochrany nedlužného manžela na straně druhé nachází svůj projev v § 732 ObčZ, jak výslovně potvrzuje důvodová zpráva k občanskému zákoníku.¹⁹ V souladu s doktrinálními prameny jde vlastně o návrat před r. 1998, jinými slovy tedy nejde o nic, co by bylo našemu právnímu řádu neznámé.²⁰ Určitá míra odpovědnosti nedlužného manžela (nikoliv ovšem v rovině hmotněprávní) svou legitimitu nepochybně má, nemůže se ale uplatňovat bezbřehým způsobem. Na podkladě podrobné analýzy § 732 ObčZ lze identifikovat skupiny dluhů, za něž odpovídá jen jeden z manželů, které míru postihu jak společného jmění, tak nedlužného manžela významně modifikují.

Konkrétně jde o -dluh:

Pro výše uvedené dluhy sice SJM exekučně postihnout lze, nýbrž jen do výše podílu, který by dlužnému manželu náležel při zrušení a vypořádání společného jmění dle zásad stanovených v § 742 ObčZ. V souladu s recentní doktrínou se uvedené hypotetické vypořádání SJM (nebo též kvazivypořádání) provádí k návrhu manžela povinného, který se domáhá ochrany svých majetkových práv prostřednictvím návrhu na zastavení exekuce dle § 262b OSŘ. Pokud manžel povinného takový návrh nepodá, soudní exekutor postihne majetek ve společném jmění bez omezení.²¹ Nedlužný manžel tedy musí v duchu zásady vigilantibus iura scripta sunt vyvinout potřebnou iniciativu, zastavení exekuce dle § 262b OSŘ navrhnout a vnést do řízení všechny relevantní okolnosti, neboť právě on je nositelem břemene tvrzení a břemene důkazního.²² Petit zmíněného návrhu nutno formulovat tak, že se vymezí limit, nad který již majetek ve SJM postižitelný není. To ovšem vyžaduje objasnit masu majetku ve společném jmění, stanovit jeho obvyklou cenu a na tomto základě určit onen hypotetický vypořádací podíl povinného na společném jmění s ohledem na zásady vyjádřené v § 742 ObčZ. Dle K. Svobody přitom nelze vyloučit, aby se nedlužný manžel svým návrhem domáhal vedle určení mezního limitu i zastavení exekuce, pokud se týče konkrétních majetkových hodnot, přičemž za určitých okolností je představitelné, že exekuční soud exekuci ohledně některých věcí vskutku zastaví. Vzniká zde nicméně kolize s jednoznačným pravidlem stanoveným v § 58 odst. 3 EŘ, dle něhož o způsobu provedení exekuce rozhoduje pouze soudní exekutor.²³

Zmíněný fenomén činí praxi nemalé obtíže a dosud nebylo zcela ujasněno, jakým způsobem s hypotetickým vypořádáním nakládat,²⁴ navíc se popsaný institut neslučuje se zásadami rychlosti a efektivnosti ovládajícími exekuční řízení, spíše naopak vymahatelnost práv potenciálně dosti komplikuje.²⁵ Je však evidentní, že cestou rozebíraného ustanovení se má realizovat ochrana toho, co by při vypořádání náleželo nedlužnému manželu, nepřímo se tak chrání to, co by případně bylo jeho výlučným majetkem.²⁶ Přitom nutno kvitovat názor, že při opakovaném postižení SJM ve smyslu § 732 ObčZ by se vždy mělo zohlednit to, co již postiženo bylo, aby se podíl nedlužného manžela permanentně neumenšoval.²⁷

2. Občanský soudní řád a exekuční řád

Klíčový rámec procesní úpravy na tomto poli vymezují § 262a a 262b OSŘ, resp. § 42 EŘ. Úprava v § 262a OSŘ, resp. v § 42 EŘ je v podstatě identická, přičemž vymezuje podmínky, kdy je soudní exekutor (soud ve výkonu rozhodnutí) povinen modifikaci SJM reflektovat, a kdy tak naopak činit nemusí. Shora bylo popsáno, že zákonný režim SJM možno v různých variantách modifikovat, a to buďto smluvně, nebo soudním rozhodnutím. Pokud manželé, nebo dokonce snoubenci ještě před uzavřením manželství k jakékoliv modifikaci přistoupí, mají možnost tuto skutečnost publikovat a tím docílit účinnosti modifikace vůči třetím osobám, což činí ochranu společného jmění, resp. výlučného majetku každého z manželů vysoce efektivní.

Aby však bylo možno k modifikaci společného jmění vůbec přihlédnout, musí být v exekuci vymahán dluh ze závazku vzniklého až poté, co byla modifikace společného jmění zapsána do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. V takovém případě se totiž osoba vstupující do závazku s některým z manželů může nahlédnutím do zmíněného seznamu přesvědčit, zda zde vůbec nějaká modifikace společného jmění existuje, a pokud ano, jak je koncipována. Na podkladě takto získaných informací může vyhodnotit, jestli se s ohledem na dobytnost eventuálního budoucího dluhu s některým z manželů zavázat či nikoliv. Od věřitele se tedy zjevně očekává bdělost v duchu zásady vigilantibus iura, současně se i touto cestou významně posiluje jeho ochrana. Popsané řešení je projevem zásady ochrany třetích osob, jak je tato zakotvena a blíže rozvedena ve vybraných ustanoveních občanského zákoníku. Publikovat modifikační listinu samozřejmě není obligatorní, pročež neučiní-li tak manželé, budou muset každého věřitele s touto modifikací seznámit, aby se následně mohli vůči němu takové modifikace dovolat.

Jestliže závazek mezi třetí osobou a některým z manželů vznikne předtím, než je modifikace společného jmění publikována, implikuje to nemožnost věřitele se s modifikací obeznámit (leda by manželé prokázali, že věřitel o modifikaci, byť nezveřejněné, věděl, tj. např. byl v rámci jednání o uzavření smlouvy manželem o existenci modifikace informován apod.). Potom k modifikaci samozřejmě přihlédnout nelze a v souladu se zásadou ochrany věřitele možno s odkazem na § 262a odst. 3 OSŘ exekvovat společné jmění, jako by zde existovalo v zákonném rozsahu.²⁸

S účinností od 1. 7. 2015 byl do občanského soudního řádu zařazen nový § 262b, který za současného odstranění § 267 odst. 2 OSŘ zvýrazňuje ochranu manžela povinného. Ten nově nemusí proti oprávněnému podávat excindační žalobu dle části třetí OSŘ,²⁹ ale smí navrhnout zastavení exekuce s odůvodněním, že společné jmění nebo jeho výlučný majetek byly postiženy v rozsahu větším, než připouští právní předpisy. Ustanovení § 262b odst. 2 OSŘ přitom stran účtu nedlužného manžela u peněžního ústavu zvlášť stanoví, že exekuce vedená na tento účet musí být zastavena tehdy, prokáže-li nedlužný manžel, že prostředky na účtu ani zčásti nenáleží do společného jmění a jsou tudíž jeho výlučným majetkem. Soudní exekutor, potažmo exekuční soud je povinen manžela povinného o těchto jeho procesních právech poučit. Pro úplnost lze dodat, že posledně zmíněné ustanovení vystupuje jako speciální k obecnému § 268 OSŘ.

V souvislosti s ochranou věřitele hrají podstatnou roli § 719 odst. 2, resp. § 727 odst. 2, potažmo § 733 ObčZ. Jde o projev ochrany majetkových zájmů věřitele pro případ, že dojde ke smluvní či soudní modifikaci společného jmění. V obecné rovině lze uvést, že jakákoliv modifikace společného jmění se nesmí svým obsahem nebo účelem dotýkat již existujících práv třetí osoby, ledaže by s tím tato osoba vyslovila souhlas. Výše uvedená ustanovení, jakkoliv chrání primárně věřitele, mohou mít svůj význam v rámci již prováděné exekuce i pro ochranu nedlužného manžela. Ten se totiž může prostřednictvím návrhu na zastavení exekuce podaného dle § 262b OSŘ domáhat částečného zastavení exekuce co do majetku, který je jeho výlučným v důsledku provedené modifikace, a to s odkazem na skutečnost, že provedená modifikace nijak svým obsahem nebo účelem nezasahuje do práv oprávněného (věřitele).^{30, 31} Jinými slovy, nezohlednění smluvní či soudní modifikace při vydání exekučního příkazu ve smyslu § 42 EŘ nevylučuje, aby posléze při provádění exekuce byl na takovou modifikaci, ovšem výhradně k návrhu nedlužného manžela, brán zřetel.³² Zvýšenou ochranu pak věřiteli poskytuje ještě § 733 ObčZ, který umožňuje věřiteli jen jednoho z manželů exekvovat svou pohledávku z celého společného jmění bez ohledu na smluvní či soudní modifikaci, a to za předpokladu, že pohledávka vznikla méně než 6 měsíců před účinností modifikace.³³ Značnou výhodou pro věřitele přitom je, že zde není přípustná námitka manžela povinného, že se modifikace práv věřitele svým obsahem nebo účelem nedotýká.³⁴

Část doktríny se ovšem vyjadřuje v tom smyslu, že i modifikace společného jmění učiněné manžely až po vzniku závazku nelze bez dalšího (zjednodušeně) označit vůči věřiteli za neúčinné.³⁵ V této souvislosti je třeba pojmout do komplexní úvahy § 719 odst. 2 ObčZ a s ním spojené § 733, resp. § 737 odst. 1 ObčZ. Je bez pochyb, že modifikace společného jmění učiněná po vzniku závazku je vůči věřiteli účinná tehdy, pokud s ní výslovně souhlasí, potažmo v situaci, kdy s ní sice nesouhlasí, avšak daná modifikace se nijak nedotýká jeho práv, tj. nezkracuje splnění jeho pohledávky. Jestliže od vzniku závazku do provedení modifikace neuplyne více jak 6 měsíců, je věřitel oprávněn domáhat se v rámci této ochranné lhůty uspokojení své pohledávky ze všeho, co by bylo součástí společného jmění, přičemž míra dotčení jeho práv zde nehraje roli.³⁶ Tato konstrukce přitom dle některých odborníků svědčí právě o tom, že i modifikace provedené po vzniku závazku mají svou relevanci a měly by tak být vzhledem k ochraně nedlužných manželů reflektovány. Rovněž dikce § 737 odst. 1 ObčZ tomuto závěru nasvědčuje, neboť předjímá, že věřitel negativně dotčený vypořádáním společného jmění je oprávněn domáhat se vyslovení neúčinnosti takového vypořádání. Evidentně není tedy automaticky presumováno, že vypořádání (resp. modifikace učiněná v jeho rámci) je vůči němu neúčinné. Z toho lze potom konečně dovodit, že pokud dojde k modifikaci SJM více jak 6 měsíců po vzniku závazku, věřitel již nepožívá beneficia dle § 733 ObčZ. Musí podat vůči nedlužnému manželu, jenž nabyl majetek, potažmo jeho část ze společného jmění do svého výlučného vlastnictví, odporovou žalobu, přičemž svůj nárok bude opírat o tvrzení, že modifikace společného jmění jej zkrátila na jeho právech. Popsaná interpretace řešené právní úpravy by měla přispívat k větší vyváženosti ochrany práv věřitele na straně jedné a nedlužného manžela na straně druhé, a tedy k větší spravedlivosti systému. Izolovaný a striktní postup dle § 719 odst. 2 ObčZ by naopak ve svém důsledku zjevně popíral smysl a účel modifikace společného jmění.³⁷

Uvedený názor, jakkoliv logicky odůvodněn, dle mého soudu jednak nesouzní s jinými doktrinálními závěry předestřenými výše, jednak nepovažuje za dostatečnou možnost manžela povinného dovolat se ochrany v zastavovacím řízení s tvrzením, že modifikace se svým obsahem ani účelem nedotýká práv věřitele a je tak nutno k ní přihlédnout. Právě tuto možnost obrany hodnotím z pohledu ochrany nedlužného manžela jako dostačující a naopak považuji za až příliš extenzivní závěr, že by to měl být věřitel, kdo zpochybní vůči své osobě účinky modifikace tím, že podá odporovou žalobu, čímž zároveň, bude-li ve sporu úspěšný, získá exekuční titul vůči manželu povinného. Uvedené ostatně naráží i na skutečnost, že dle § 36 odst. 2 EŘ je účastníkem exekučního řízení manžel povinného vždy, když i jen potenciálně hrozí postižení SJM nebo jeho výlučného majetku. Je otázkou, proč proti manželu povinného podávat odporovou žalobu (byť to pochopitelně zákon nevylučuje), je-li tento ex lege účastníkem exekučního řízení. Navíc si nemyslím, že by takový přístup popíral smysl modifikací společného jmění a manžele od jejich realizace apriori odrazoval. Považuji za obhajitelné a spravedlivé, že modifikace následující až po vzniku závazku se pro účely nařízení považuje za neúčinnou, je ale možné, aby manžel v rámci návrhu na zastavení exekuce prokázal, že vůči věřiteli účinky má, neboť se jeho práv nedotýká.

Účinnou ochranu nedlužného manžela zcela jistě reprezentuje i § 304b odst. 4 OSŘ, dle něhož může nedlužný manžel požádat peněžní ústav o výplatu poloviny prostředků nacházejících se na exekučně postiženém účtu. I po vyplacení zmíněných prostředků ale není vyloučeno, aby se manžel povinného domáhal zastavení exekuce i ohledně zbytku finančních prostředků na daném účtu.

3. Notářský řád

Právní úprava v notářském řádu je nutným doplňkem pravidel výše shrnutých, neboť listiny o modifikaci společného jmění, ať už smlouvy nebo soudní rozhodnutí, musí být určitým subjektem evidovány a případně zveřejňovány. Evidenci listin o manželském majetkovém režimu jakožto neveřejný seznam blíže rozvádí § 35d NotŘ, § 35j NotŘ pak stanoví, co je obsahem veřejně přístupného Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, k čemuž nutno uvést, že záleží na manželích, zda modifikační listinu do Seznamu listin zapsat nechají. Rozhodnou-li se kladně, budou těžit z beneficia přiznaného jim § 35l odst. 1 NotŘ, dle něhož se lze zapsané listiny dovolat vůči třetím osobám, ačkoliv s jejím obsahem nebyly seznámeny.^{38, 39}

Na podkladě výše uvedených teoretických poznatků lze rozebrat dvě základní modelové situace, k nimž v praxi nejčastěji dochází, a ukázat, jak nastalé nejasnosti vhodně řešit. K tomu podotýkám, že budu vycházet ze svých praktických poznatků a v této souvislosti případně i odkážu na rozhodovací činnost „svého“ krajského soudu.

1. Dluh jen jednoho z manželů vzniklý před uzavřením manželství

Relativně často se stává, že jeden z manželů má dluhovou minulost, kterou si takříkajíc přenese i do manželství. Jeho výlučné dluhy z doby před uzavřením manželství se samozřejmě nestávají součástí společného jmění, v procesní rovině provádění exekuce se ale mohou nepříjemně dotknout jeho manžela, který o těchto dluzích obvykle ani nemá ponětí. O to citelnější a nepříjemnější je potom dopad exekuce jak do společné majetkové sféry, tak do sféry výlučného majetku nedlužného manžela. Pro zmíněný dluh je totiž ve smyslu § 732 ObčZ postižitelné SJM a ve spojení s § 42 odst. 4 EŘ především možno exekvovat účet nedlužného manžela, přičemž není výjimkou, že právě tento způsob provedení exekuce soudní exekutor zvolí. Je veden jednak efektivitou, jednak zákonnou preferencí tohoto způsobu dle § 58 odst. 2 písm. a) EŘ, ledaže by bylo možné vymoci pohledávku oprávněného z účtu samotného povinného dlužného manžela. Netřeba každopádně připomínat, že manželé s dluhovou minulostí mnoho majetku nemívají a jejich účty penězi nepřetékají.

Majetek ve společném jmění pochopitelně také exekvovatelný je, naráží se zde ale na nutnost jej hypoteticky vypořádat, pročež lze-li v přiměřeném čase sanovat exekvovaný dluh z účtu nedlužného manžela, soudní exekutor tak učiní.⁴⁰ Na tomto místě je však potřeba zdůraznit, že stejně, jako se hypoteticky vypořádává majetek ve společném jmění, je-li postihován, podléhají tomuto hypotetickému vypořádání rovněž tak peněžní prostředky na účtu nedlužného manžela. Ten sice může prokázat, že prostředky na účtu náleží výlučně jemu, a v takovém případě je namístě exekuci částečně zastavit. Pakliže ale tuto skutečnost neprokáže, má se za to, že jde o prostředky patřící do společného jmění.⁴¹ Z toho vyplývá, že unese-li nedlužný manžel důkazní břemeno, nelze postihnout ani jeho účet. Je tudíž zavádějící bez dalšího dovozovat, že právní úprava postih výlučného majetku nedlužného manžela v rozsahu jeho bankovních účtů umožňuje.

Stále více nedlužných manželů je bedlivých a využívá institut smluvní modifikace SJM v kombinaci s publikací modifikační smlouvy v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Jedná se o institut užitečný, nikoliv samospásný. V zájmu ochrany práv věřitele je při provádění exekuce relevantní, zda závazek, z něhož vzešel exekvovaný dluh, vznikl před publikací smlouvy v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo až po její publikaci. V případě prvním nemá modifikační smlouva, potažmo soudní modifikace do procesu exekuce žádný dopad, nedlužný manžel se jejího beneficia dovolávat nemůže, byť takřka vždy mylně dovozuje opak. V důsledku tak převáží ochrana věřitele a vedení exekuce, jako by zde společné jmění existovalo v zákonném rozsahu.⁴² K tomu nutno zdůraznit, že nedlužný manžel se pochopitelně může, jak již bylo naznačeno výše, dovolat modifikační listiny v návrhu na zastavení exekuce podaném dle § 262b OSŘ a tvrdit, že daná modifikace by měla být reflektována, jelikož se svým obsahem nebo účelem nedotýká práv oprávněného (věřitele). Jestliže ale exekuční soud jeho argumentaci nepřisvědčí, k modifikaci prostě nebude možné přihlédnout. Není-li přitom modifikace v tomto smyslu zohlednitelná, tedy je-li v konkrétní exekuci irelevantní, nelze jejím prostřednictvím prokazovat, že prostředky na účtu náleží do výlučného vlastnictví nedlužného manžela. Bylo by schizofrenní autoritativně stanovit, že na modifikaci nebude brán zřetel, a v řízení o částečném zastavení exekuce, pokud se týče účtu manžela povinného u peněžního ústavu, připustit, aby modifikační listina byla použita jako důkazní prostředek.⁴³ Nutno proto využít důkazní prostředky jiné.⁴⁴

V případě druhém, kdy exekvovaný dluh vzchází ze závazku vzniklého po publikaci modifikační listiny v Seznamu listin, není sporu o tom, že modifikace zohledněna být musí již při vydání exekučního příkazu soudním exekutorem, přičemž bankovní účty dle dohody manželů obvykle bývají ve výlučném vlastnictví toho kterého z nich.

Manželé pochopitelně nemusí využít beneficia publikace, s čímž je potom spojena nutnost jednak každého věřitele s modifikací individuálně seznámit, aby bylo lze dovolat se jejích účinků, jednak návazně tuto skutečnost uplatnit i v exekuci vedené na majetek ve společném jmění. Soudní exekutor totiž o nepublikované modifikaci stěží může něčeho vědět.

Stejné principy ovládají exekuční postih společného jmění a účtu nedlužného manžela, i pokud se týče ostatních dluhů vyjmenovaných v § 732 ObčZ. Vymáhá-li se tudíž dluh jen jednoho z manželů na výživném, z protiprávního jednání nebo vzniklý proti vůli druhého manžela projevivšího svůj nesouhlas vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, uplatní se jak pravidla o hypotetickém vypořádání společného jmění a prostředků na účtu nedlužného manžela, tak pravidla týkající se možnosti dovolat se modifikace společného jmění.

2. Dluh jen jednoho z manželů vzniklý za trvání společného jmění

Dluh může jen jednomu z manželů vzniknout rovněž za trvání společného jmění, přičemž nejde-li o některý z dluhů vymezených v § 732 ObčZ, lze pro takovýto dluh exekvovat dle § 731 ObčZ společné jmění bez omezení a v souladu s § 42 odst. 4 EŘ též účet nedlužného manžela. Odpadá tedy problém s hypotetickým vypořádáním, obrana nedlužného manžela pak může spočívat toliko v argumentaci, že prostředky na účtu jsou ve smyslu § 262b OSŘ jeho výlučným vlastnictvím. Typicky se bude jednat o dluhy ze závazků, k nimž se zavázal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela a které přesahují rámec obstarávání běžných záležitostí rodiny. Je nicméně potřeba uvědomit si dikci § 732 věty první ObčZ, která umožňuje, aby pro případ, že dluh vznikl jednomu z manželů proti vůli druhého manžela, který svůj nesouhlas s dluhem projevil bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, postih společného jmění jen do výše hypotetického vypořádacího podílu dlužného manžela na společném jmění. Záleží tedy na nedlužném manželu, zda bude takový dluh spadat do rámce § 731 nebo 732 ObčZ, samozřejmě vyjma dluhu na výživném, dluhu z protiprávního jednání a dluhu manžela vzniknuvšího před uzavřením manželství.

Pokud by zde byla smluvní či soudní modifikace společného jmění zveřejněná v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, bylo by nutné nejprve vyhodnotit, zda exekvovaný dluh vzniknul před publikací modifikace nebo až po publikaci, což by ovlivnilo následný rozsah postihu společného jmění a eventuálně i účtu nedlužného manžela.⁴⁵

Postih účtu manžela povinného u peněžního ústavu představuje v praxi dosti frekventovaný způsob provedení exekuce, při jehož realizaci nutno bedlivě přihlížet hned k několika podstatným skutečnostem. V řízení o návrhu na zastavení exekuce podaném dle § 262b OSŘ nutno v první řadě posoudit, zda exekvovaný dluh spadá do referenčního rámce § 731 nebo 732 ObčZ, což je rozhodující pro rozsah, v jakém bude účet nedlužného manžela postižen. Současně musí být pamatováno na existenci Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, veřejného seznamu, v němž mohou manželé publikovat modifikační listiny a docílit tak jejich účinnosti ve vztahu ke třetím osobám. Pokud totiž zveřejnění modifikace předchází vzniku exekvovaného dluhu, je soudní exekutor povinen k takové modifikaci přihlédnout, což mnohdy vymahatelnost věřitelova práva značně sníží; k návrhu nedlužného manžela přitom možno za určitých podmínek přiznat účinnost i takové modifikaci, k níž dojde až po vzniku exekvovaného dluhu (k tomu podrobněji viz výše). Stran samotného postižení účtu nedlužného manžela se konečně sluší zdůraznit, že i prostředky na něm uložené podléhají jakožto majetek náležející do SJM hypotetickému vypořádání ve smyslu § 732 ObčZ, leda by nedlužný manžel prokázal, že jsou jeho výlučným vlastnictvím. Rozhodující iniciativa přitom náleží nedlužnému manželu, který nese ohledně výše uvedených záležitostí břemeno tvrzení a břemeno důkazní.