1. | Nastoupení účinků mimořádného moratoria |
Účinky mimořádného moratoria ve smyslu obecných pravidel § 89 odst. 1 InsZ nastoupí se zveřejněním rozhodnutí insolvenčního soudu o vyhlášení mimořádného moratoria v insolvenčním rejstříku. Účinky mimořádného moratoria trvají až do jeho skončení. Pokud je nicméně následně ze strany dlužníka podán insolvenční návrh, nastoupí účinky insolvenčního návrhu, které se do jisté míry překrývají.
2. | Věcný rozsah dopadu mimořádného moratoria |
Vyhlášení mimořádného moratoria se kromě a) zákazu vydání rozhodnutí o úpadku projeví také v několika dalších rovinách, mezi které patří: b) omezení ohledně nakládání s majetkovou podstatou, c) omezení v souvislosti s nabytím práv na uspokojení ze zajištění a jejich uplatněním, d) omezení v souvislosti s výkonem rozhodnutí či exekucí, e) pravidla týkající se vybraných typů smluv a plnění dluhů dlužníkem, a v neposlední řadě f) otázka odpovědnosti.
2.1 | Zákaz vydání rozhodnutí o úpadku |
Ve smyslu § 120 odst. 1 InsZ platí, že po dobu trvání mimořádného moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku. Dlužník je tak chráněn před vydáním tohoto rozhodnutí ve dvou rovinách. Zaprvé, stihl-li některý z věřitelů podat před účinností Lex Covid věřitelský insolvenční návrh, dlužník může mimořádným moratoriem získat čas najít mimoinsolvenční řešení, event. připravit (ideálně předjednanou) reorganizaci. Zadruhé, dlužník je chráněn v případě, že je věřitelem podán insolvenční návrh po 31. 8. 2020. S ohledem na to, že trvání (řádného) moratoria je omezeno na 3 měsíce s možným prodloužením o 30 dnů, je obranné využití mimořádného moratoria oproti (řádnému) moratoriu pro dlužníka z časového pohledu výhodnější. Dlužník totiž získává více času na realizaci preventivních či jiných kroků.
2.2 | Omezení ohledně nakládání s majetkovou podstatou |
V rámci mimořádného moratoria se použijí pravidla § 111 InsZ, podle jehož odst. 1 platí obecný příkaz
„zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení“.
Nadto peněžité dluhy „vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených“ insolvenčním zákonem. Smyslem je zřejmě chránit hodnotu majetkové podstaty před samotným dlužníkem k případnému uspokojení věřitelů.
Co se týče rozsahu omezení a uplatnění výjimek, dovolil bych si s ohledem na omezený rozsah článku odkázat na pojednání v komentářové literatuře. Pravidla by totiž měla působit v rámci mimořádného moratoria zřejmě zásadně jako v případě běžícího insolvenčního řízení. Z důvodu poskytnutí jistoty na straně dlužníka se nicméně výslovně upravuje, že po dobu trvání mimořádného moratoria může dlužník bez obav využít veřejné podpory poskytované podnikatelům ke zmírnění dopadů onemocnění COVID-19, ačkoli by jinak mohlo jít o porušení pravidel § 111 InsZ. Jinak řečeno, dlužník má i při mimořádném moratoriu vždy možnost čerpat od státu, územních samosprávných celků, EU či jejích orgánů, či jiných entit ovládaných těmito subjekty pomoc určenou podnikatelům ke zmírnění následků krizové situace vyvolané koronavirem SARS CoV-2. Touto pomocí se rozumí různé balíčky zvýhodněných úvěrových rámců.
Z kontextu mimořádného moratoria vyplývá, že tam, kde se mluví o zahájení insolvenčního řízení, rozumí se tím dle mého názoru usnesení o vyhlášení mimořádného moratoria. Jinak řečeno, účinky ve smyslu § 111 InsZ se v rámci trvání mimořádného moratoria spouští jeho vyhlášením, resp. zveřejněním usnesení o jeho vyhlášení v insolvenčním rejstříku. Mimořádné moratorium totiž zásadně ani nepředpokládá jako pravidlo vedení insolvenčního řízení, takže by se jinak omezení stala obsoletní.
Zajímavější je nicméně posouzení týkající se skončení účinků automatického moratoria a s tím související otázky následku porušení pravidel. V rámci insolvenčního řízení končí časově působnost pravidel ohledně nakládání s majetkovou podstatou v konkursu okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku a v reorganizaci právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace. Zákaz plnění dluhů podle § 111 odst. 1 věty druhé InsZ trvá v zásadě po celou dobu insolvenčního řízení. Pokud však insolvenční soud rozhodne o insolvenčním návrhu podle § 142 InsZ (tj. dojde k ukončení insolvenčního řízení bez meritorního rozhodnutí o úpadku), účinky odpadnou, ledaže soud rozhodne jinak.
Nutno jedním dechem připomenout, že jsou-li pravidla porušena, je možné právní jednání (včetně plnění dluhu) napadnout odpůrčí žalobou ve smyslu § 235 a násl. InsZ ze strany insolvenčního správce. Odpůrčí žalobu je nicméně možné přirozeně podat pouze v rámci insolvenčního řízení. Tato skutečnost je naprosto klíčová pro uvědomění si následků v rámci mimořádného moratoria.
Účinky mimořádného moratoria zřejmě odpadnou s ukončením jeho trvání. Velmi zajímavou je otázka, zda lze případné prohřešky proti § 111 InsZ napadat v rámci insolvenčního řízení po skončení mimořádného moratoria. Navazuje-li insolvenční řízení přímo na mimořádné moratorium, je možné argumentovat, že se v jeho rámci může insolvenční správce dovolávat porušení pravidel. Formalisticky lze sice argumentovat, že analogicky podle § 142 InsZ skončí režim automatického moratoria úderem poslední vteřiny trvání mimořádného moratoria – žádná výjimka není dána. Cílem mimořádného moratoria je nicméně primárně zvrátit možný (hrozící) úpadek a s tím související insolvenční řešení finančních potíží (event. nekonsenzuální řešení úpadku). Dovedu si proto představit legitimní výklad, že tam, kde mimořádné moratorium selhalo, měl by se uplatnit režim, jako kdyby k porušení pravidel v rámci mimořádného moratoria došlo v rámci insolvenčního řízení. Pokud insolvenční řízení nebude na mimořádné moratorium navazovat, dostáváme se ještě do složitějších výkladových otázek, jejichž závěry si netroufám predikovat. Insolvenční řízení totiž může být zahájeno do jednoho dne, týdne či měsíce po skončení mimořádného moratoria. Je přitom třeba vnímat, že s ohledem na suspendování práva podat věřitelský návrh se úvahy výše stanou aktuálnější.
Jsou výše načrtnuté úvahy teoretické? Čas nám jistě ukáže. Pozitivní je, že porušení pravidel je do určité míry možné podrobit pravidlům odporovatelnosti ve smyslu § 240 a násl. InsZ, týkajícím se odporovatelnosti v rámci insolvenčního řízení. Více než kdykoli jindy bude též záležet na případném zapojení dohlížitele v roli předběžného insolvenčního správce. Kvalifikovaná menšina věřitelů může v tomto ohledu zavázat insolvenční soud k jeho ustanovení, lze však podat i podnět k jeho ustanovení insolvenčnímu soudu. Věřitel přitom může mimo jiné podat návrh na nařízení předběžného opatření s cílem zakázat dlužníkovi nakládat s určitými věcmi nebo podmínit takové nakládání souhlasem předběžného insolvenčního správce. Věřitelům, kteří mají co ztratit, lze doporučit, aby zaujali aktivní roli též formou návrhu na zrušení vyhlášeného mimořádného moratoria pro možný nepoctivý záměr. Nepochybně lze uvažovat i o odpovědnosti dlužníka za škodu a s tím souvisejícím ručení členů statutárního orgánu. Jistě se nabízí otázka, zda jsou tyto sankční instrumenty dostatečně robustní v případě, že bude existovat koalice mezi dlužníkem a některým jeho věřitelem.
Pro úplnost lze nicméně uvést, že s cílem vyvarovat se výše identifikovaných rizik přichází v úvahu udělení souhlasu soudu s příslušným právním jednáním. Nepraktičnost vyžádání si souhlasu může být v konkrétním případě dána potřebou jednat rychle či nevhodností zveřejnění příslušných dokumentů vztahujících se k právnímu jednání v insolvenčním rejstříku.
2.3 | Zákaz uplatnění a nabytí práva na uspokojení ze zajištění |
Ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) InsZ platí, že právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených insolvenčním zákonem s tím, že „právo na uspokojení ze zajištění přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po zahájení insolvenčního řízení“.
Cit. ustanovení se použije i v mimořádném moratoriu.
Smyslem zákazu uplatnění zajištění je dle mého názoru snaha poskytnout dlužníkovi jakýsi „dýchací prostor“, aniž by došlo k narušení provozu jeho závodu. Oproti insolvenčnímu řízení tak není primárním smyslem zabránit jeho obcházení uspokojením pohledávek vně kolektivního (insolvenčního) řízení. Účelem zákazu nabytí nového zajištění je, patrně shodně jako v rámci insolvenčního řízení, neumožnit činit další kroky s cílem vylepšit si pozici.
Z kontextu mimořádného moratoria vyplývá, že účinky ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) InsZ nastávají vyhlášením mimořádného moratoria. Ohledně skončení účinků se použijí s jistými odchylkami závěry výše. Stojí za to současně připomenout, že je-li porušeno právo nabýt uspokojení ze zajištění v rámci insolvenčního řízení, je nasnadě obecně popřít pořadí pohledávky. Je-li porušeno právo na uplatnění práva na uspokojení ze zajištění v rámci insolvenčního řízení, insolvenční správce v obecné rovině může sepsat předmět zajištění do majetkové podstaty, event. se domáhat zaplacení získaného plnění.
Opět se pochopitelně nabízí, jak lze postihnout porušení pravidel v rámci mimořádného moratoria. Patrně je třeba odkázat na závěry načrtnuté výše. Ne všechna právní jednání nicméně budou veřejnosti dostupná, a opět tak existuje imanentní riziko poskytnutí zvláštních výhod spřátelenému věřiteli.
V některých případech se může ukázat nezbytné výjimečně umožnit především nabytí práva na uspokojení ze zajištění. V obecné rovině by přicházel v úvahu institut úvěrového financování. S ním je především potíž v tom, že se neuvažuje o věřitelském výboru. Řešením by v teoretické rovině mohlo být nařízení předběžného opatření ve smyslu § 82 odst. 2 písm. b) InsZ, který umožňuje omezit některý z účinků § 109 odst. 1 písm. b) a c) InsZ.
2.4 | Omezení dlužníka v souvislosti s výkonem rozhodnutí či exekucí |
Ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) InsZ platí i v mimořádném moratoriu, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. V rámci insolvenčního řízení je účelem pravidla zabránit obcházení insolvenčního řízení uspokojením pohledávek vně kolektivního (insolvenčního) řízení, čímž se navazuje na zákaz uplatnění pohledávek mimo rámec insolvenčního řízení. V kontextu mimořádného moratoria je spíše účelem – obdobně jako v případě zákazu uplatnit právo na uspokojení ze zajištění – poskytnout dlužníkovi jakýsi „dýchací prostor“, aniž by došlo k narušení provozu jeho závodu. Ostatně v rámci mimořádného moratoria se nebrání zahajování nových řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a) InsZ. Vyhlášení mimořádného moratoria není ani překážkou řízení o příslušných žalobách či jiných návrzích. Na druhou stranu však platí beneficium spočívající v tom, že lhůty k uplatnění práv vůči dlužníku po dobu trvání mimořádného moratoria nezačínají nebo dále neběží. Pouze pro úplnost se hodí připomenout, že započtení není v moratoriu obecně vyloučeno.
Z kontextu mimořádného moratoria lze dovodit, že účinky ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) InsZ nastávají vyhlášením mimořádného moratoria. Je-li přitom porušeno právo nabýt uspokojení ze zajištění v rámci insolvenčního řízení, je nasnadě obecně popřít pořadí pohledávky. Je-li porušeno právo na uplatnění práva na uspokojení ze zajištění v rámci insolvenčního řízení, insolvenční správce v obecné rovině může sepsat předmět zajištění do majetkové podstaty, event. se domáhat zaplacení získaného plnění.
Opět se pochopitelně nabízí, jak lze postihnout porušení pravidel v rámci mimořádného moratoria. Patrně je třeba odkázat na závěry načrtnuté výše.
2.5 | Pravidla týkající se vybraných typů smluv a plnění dluhů dlužníkem |
Jedny z dílčích, avšak důležitých odchylek v mimořádném moratoriu oproti svému předobrazu představují změny vůči § 122 InsZ. Zaprvé, jeho odst. 1 je ve svém rozsahu zúžen, zadruhé, odst. 2 je upřesněn, a zatřetí, odst. 3 je vypuštěn.
K první změně lze uvést, že posílení pozice věřitelů (a potažmo dlužníka či jeho managementu) ohledně hrazení dluhů bezprostředně souvisejících se zachováním provozu závodu se vztahuje pouze na dluhy vzniklé po vyhlášení mimořádného moratoria. Jinak řečeno, umožnění hradit dluhy před dříve splatnými závazky se nevztahuje na dluhy vzniklé až 30 dnů před vyhlášením mimořádného moratoria, jako je tomu v (řádném) moratoriu. Jelikož je mimořádné moratorium vyhlášeno k návrhu dlužníka bez prakticky žádné kontroly věřitelů, cílem bylo zúžit možnosti zneužití.
Pokud jde o druhou modifikaci, jedná se o upřesnění stávajícího pravidla ohledně zákazu ukončení vybraných smluv podle § 122 odst. 2 InsZ. Je postaveno najisto, že za splněných podmínek nejsou dlužníkovy smluvní strany po dobu trvání mimořádného moratoria oprávněny odepřít plnění nebo pokračování takových smluv ani na základě jiného důvodu (různé případy porušení apod.). Výjimka je (pro vyloučení pochybností) dána pro odepření nového čerpání úvěru či jiného peněžního plnění v důsledku případu porušení podmínky pro jeho poskytnutí, který nastal již před vyhlášením mimořádného moratoria. Pokud nicméně dlužník všechny podmínky dodrží, lze se implicitně domnívat, že § 122 odst. 2 InsZ (minimálně) v mimořádném moratoriu dolehne na úvěrové a obdobné smlouvy.
Ve vztahu k plnění dluhů se též zaslouží zmínit, že platí obecná pravidla týkající se (řádného) moratoria. Jinak řečeno tak mimo jiné platí, že přednostní pořadí pohledávky ve smyslu § 168 odst. 1 písm. e) InsZ („pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2“) se vztahuje i na pohledávky v rámci mimořádného moratoria. Věřitelé nemusí čekat „výkladové cvičení“ ohledně toho, zda se jisté (a logické) zvýhodnění použije i v případě, kdy žádné insolvenční řízení v průběhu trvání mimořádného moratoria neprobíhalo, resp. zejména, kdy bylo případné insolvenční řízení zahájeno s jistou odmlkou od ukončení délky trvání mimořádného moratoria. Ustanovení § 169 odst. 1 písm. g) InsZ totiž stanoví, že pohledávkami za majetkovou podstatou jsou
„pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria“.
2.6 | Odpovědnost dlužníka a ručení členů statutárního orgánu |
V mimořádném moratoriu platí pravidla odpovědnosti z (řádného) moratoria. Podle § 127 InsZ obecně platí, že dlužník, který v době trvání moratoria poruší své povinnosti stanovené insolvenčním zákonem, odpovídá věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou jim tím způsobí. Odpovědnosti se dlužník zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu moratoria. Za škodu nebo jinou újmu ručí přitom společně a nerozdílně členové statutárního orgánu dlužníka.
Zákonodárce nicméně chtěl upřesnit pravidla, resp. zvýraznit roli poctivosti na straně dlužníka (a jeho orgánů), který bez kontroly věřitele může celý proces iniciovat. Podle doplnění se tak odpovědnost a ručení vztahují i na škodu nebo jinou újmu vzniklou nepravdivým čestným prohlášením ohledně skutečností uvedených v návrhu dlužníka na mimořádné moratorium a ohledně seznamu závazků předloženého v souvislosti s prodloužením trvání mimořádného moratoria.
V souvislosti s odpovědností a ručením je třeba též zmínit, jaká jsou hlediska příslušné péče a povinnosti loajality. Najisto je postaveno, že v době po podání návrhu na mimořádné moratorium je dlužník povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, a společnému zájmu věřitelů je povinen dát přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Zájmy společníků jsou tak přirozeně upozaděny a loajalita dlužníkových orgánů svědčí jeho věřitelům.