(Nález ÚS sp. zn. I. ÚS 922/18 ze dne 30. listopadu 2020)

Z nálezu Ústavního soudu vyplynulo, že obecné soudy musí při aplikaci zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů („zákon o odpovědnosti státu za škodu“) dostatečně zohlednit konkrétní povahu a charakter výdělečné činnosti podnikatele, kdy požadavky kladané soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti poškozeného.

Stěžovatel se totiž u Ústavního soudu domáhal zrušení rozhodnutí předchozích soudů, které mu nepřiznaly náhradu škody v podobě ušlého zisku podle zákona o odpovědnosti státu za škodu․ Zisk mu měl ujít v důsledku jeho trestního stíhání, které však skončilo zproštěním obžaloby.

Stěžovatel vyčíslil svůj ušlý zisk na základě daňového přiznání a pracovních dnů daného roku, kdy pracovat nemohl z důvodu obhajoby v trestním řízení. . Stěžovatel se domníval, že ušlý zisk podnikatele se běžně prokazuje právě daňovým přiznáním, podle něhož je např. vypočítáno svědečné.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ušlý zisk nelze stanovit a žalobu zamítl. Soud argumentoval tím, že příčinná souvislost je dána, jestliže pouze trestním stíháním došlo u stěžovatele k úniku zisku, nedošlo ke zvětšení jeho majetku pouze a jen z důvodu trestního stíhání, a v případě, že by neprobíhalo trestní stíhání, došlo by k navýšení zisku u stěžovatele.

Následně odvolaci soud zamítl také odvolání stěžovatele. Dle názoru odvolacího soudu je nutné přesně prokázat, že by se majetkový stav zvýšil nebýt tohoto trestního řízení, tedy například ušlý zisk doložit smlouvami na provedení prací či alespoň jejich závaznými přísliby. Odvolací soud nepřihlédl ani k výpovědi manželky, která stěžovateli práci organizovala, z níž vyplývalo, že na den, na který připadala nějaká činnost spojená s trestním řízením, neplánovala stěžovateli žádnou práci, ze které by mohl plynout pro stěžovatele zisk.

V Ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že soudy nižších stupňů mohly určit ušlý zisk na základě kvalifikovaného odhadu, a to dle předložených daňových přiznání.

Ústavní soud odkázal na předchozí judikaturu, kdy z nálezu sp. zn. II. ÚS 590/08 ze dne 17. června 2008 vyplývá: „Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv.“ Nárok na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, nevyplývá jen z čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale zejména z principů materiálního právního státu. Z tohoto principu musí být zásah do práv jednotlivce řádně odškodněn, kdy obecné soudy musí vzít do úvahy charakter podnikání, zejména s ohledem na tzv. malé podnikatele, ti totiž často žádné smlouvy o budoucí práci nemají.

Z těchto důvodů Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů a vrátil jim předmětnou věc k určení částky, která stěžovateli za ušlý zisk náleží.