Jsou-li lidé vystaveni exekuci prodejem movitých věcí (tzv. mobiliární exekuci), pravidelně dochází k prohlídce prostor sloužících k jejich bydlení. Stává se, že jeden povinný musí strpět vícero souběžných mobiliárních exekucí a cítí se být poškozen, jestliže si různí exekutoři opakovaně vynucují vstup do jeho obydlí, aby sepsali movité věci, které už jednou, i když v jiné exekuci, byly sepsány. Zákonodárce těmto pocitům povinného a osob, které spolu s ním sdílejí domácnost, vyšel vstříc, a v rámci novely č. 286/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022, přijal úpravu, která takovému dublování zabraňuje (§ 66 odst. 1 až 3 EŘ).¹ Analyzujme tato nová ustanovení a pokusme se je rozumně vyložit.

Do 31. 12. 2021 se průběh dublujících se mobiliárních exekucí řešil především skrze aplikaci § 11 a 12 SouVR, která řešila pouze to, ve které z konkurujících si exekucí bude určitá opakovaně sepsaná movitá věc realizována. Ustanovení § 66 odst. 1 až 3 EŘ však stojí na tom, že probíhá-li již jedna mobiliární exekuce, další mobiliární exekuce sice může být rovněž formálně zahájena vydáním a doručením exekučního příkazu, ale nemá dojít k opakovanému soupisu movitých věcí povinného. Soupis movitých věcí se provede v té mobiliární exekuci, v níž byl jako první vydán exekuční příkaz směřující k prodeji movitých věcí.

Pravidla uvedená v § 66 odst. 1 a 2 EŘ tedy zafungují jako reálný lex specialis k § 11 SouVR.² Naopak § 12 SouVR³ zřejmě zůstává nedotčen. Zákon č. 119/2001 Sb. se bude stále aplikovat v případech, kdy je aplikace § 67 odst. 1 a 2 EŘ vyloučena (§ 66 odst. 3 EŘ). Právě uvedené se projeví například tak, že v později zahájené mobilární exekuci již není možné provést soupis movitých věcí s tím, že movitá věc se prodá v té z exekucí, v níž byla sepsána jako první. „Ze hry“ je zřejmě i pravidlo, že ohledně již sepsané movité věci se konkurenční mobiliární exekuce přerušuje. Namísto toho nastávají následky vymezené v § 66 odst. 2 EŘ. Tyto následky se sice přibližují účinkům, jež má přerušení exekuce (srov. § 111 OSŘ), ale nesplývají s nimi.

Ustanovení § 66 odst. 1 až 3 EŘ nabyla účinnosti od 1․ 1. 2022. Tyto normy však nejsou uvedeny ve výčtu ustanovení, která by se měla aplikovat i na exekuční řízení zahájená do 31. 12. 2021 (čl. IV bod 7 zákona č. 286/2021 Sb.). Proto je třeba s odkazem na čl. IV bod 1 zákona č. 286/2021 Sb. konstatovat, že § 66 odst. 1 až 3 EŘ jsou aplikovatelné jen v exekučních řízeních zahájených od 1. 1. 2022. Na řízení zahájená do té doby je třeba si vystačit s § 11 a 12 SouVR, jež upravují následky střetu dvou nebo více mobiliárních exekucí. K témž závěru je třeba dospět i z logiky věci – následek popsaný v § 66 odst. 2 EŘ má nastat ve chvíli, kdy dojde ke střetu mobiliárních exekucí. Protože tento následek mohl u exekucí zahájených do 31. 12. 2021 už nastat, není možné, aby se en bloc u dříve zahájených exekucí postupovalo podle § 66 odst. 1 až 3 EŘ.

Exekutor, jenž mobilární exekuci skrze vydání exekučního příkazu k prodeji movitých věcí zahájil jako první, má právo věci sepsat, zajistit a prodat všechny movité věci, kterých se může týkat exekuce prodejem movitých věcí podle OSŘ. Toto sdělení zjevně nesměřuje k popření § 67 odst. 1 EŘ, který u vyjmenovaných kategorií povinných umožňuje provést soupis jen takových movitých věcí, jejichž počet a hodnota neodpovídá obvyklým majetkovým poměrům (jen tzv. luxusních movitých věcí). U „privilegovaných povinných“ tedy ani s odkazem na § 67 odst. 1 EŘ nelze sepsat veškeré movité věci, jež jsou postižitelné podle § 322 OSŘ.

Zjistí-li exekutor z rejstříku zahájených exekucí, že proti povinnému již je vedena exekuce prodejem movitých věcí, může povinnému a exekutorovi, který vede tuto exekuci, doručit exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Tím bude mobiliární exekuce i v později zahájené exekuci formálně zahájena, a tím i vůči této časově pozdější exekuci dojde k nastolení speciálního inhibitoria podle § 47 odst. 6 EŘ, aniž by exekutor v pozdější exekuci provedl soupis, zajištění nebo prodej jakékoliv movité věci.

Práva oprávněného, jenž vystupuje v později zahájené mobiliární exekuci, jež jsou vymezena v § 12 SouVR, zřejmě zůstávají nedotčena. Takže oprávněný z později zahájené mobiliární exekuce může se svou pohledávkou přistoupit do dříve zahájené mobiliární exekuce jako další oprávněný. V této exekuci má právo na uspokojení své pohledávky před jinými věřiteli dlužníka, byla-li pohledávka zajištěna zadržovacím právem k prodávané věci; jinak se uspokojení jeho pohledávky provede podle pořadí. Ustanovení § 12 SouVR totiž zjevně ukotvuje základní práva oprávněného z konkurenční exekuce pro případ, že uspokojení své pohledávky nemůže dosáhnout v konkurenční exekuci, která je „u ledu“. A to nejen proto, že je „přerušena“, ale i proto, že v ní exekutor nemůže provést soupis movitých věcí a movité věci zajistit a prodat. Z téhož důvodu se prosadí pravidlo, že pořadí pohledávky dalšího oprávněného (jenž se přihlásil z později zahájené mobiliární exekuce), která byla zajištěna zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva k prodávané věci, se řídí dnem vzniku těchto práv; jinak se řídí dnem, kdy byla věc ve prospěch pohledávky sepsána. Byla-li téhož dne sepsána věc ve prospěch více pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li výtěžek prodeje k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně (§ 12 odst. 2 SouVR).

Formulaci, podle níž věta druhá se použije přiměřeně, zjistí-li exekutor, že movité věci povinného již byly sepsány jinak, je namístě vyložit tak, že k postižení movitých věcí může dojít nejen ve vykonávacím řízení podle EŘ, ale i při soudním prodeji movitých věcí, případně i ve správní exekuci. Zákaz dublování se u později zahájené mobiliární exekuce projeví i vůči takovým dřívějším „exekucím“ konaným podle jiných právních předpisů. Ani u těchto „exekucí“ však nelze exekutorovi upřít oprávnění k formálnímu zahájení mobiliární exekuce a k nastolení speciálního inhibitoria podle § 47 odst. 6 EŘ. Zákaz dublování se projeví k okamžiku, kdy došlo k zahájení postihu movitých věcí podle zvláštních předpisů (například v daňové exekuci podle § 203 a násl. DŘ). Zřejmě nestačí, když byl zahájen konkurenční výkon podle zvláštních předpisů jako takový, ale je třeba, aby již byl učiněn procesní úkon směřující k postihu movitých věcí povinného. Ustanovení § 66 odst. 1 EŘ totiž předpokládá přímý střet mobiliárních exekucí.

Formulací, podle níž na doručení exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí v řízení podle věty druhé povinnému se hledí jako na sepsání věci, která byla sepsána v exekučním řízení podle věty první, zákonodárce zajišťuje, že nedojde-li v dříve zahájené exekuci k prodeji v ní sepsaných movitých věcí, exekutor v „naší“ pozdější exekuci nemusí věci sepisovat znovu a může je rovnou zajistit a zrealizovat (prodat).

Povšimněme si, že později zahájená mobiliární exekuce není „přerušena“ ve smyslu § 11 odst. 1 SouVR. Nedochází tedy k následkům „přerušení“, jak je vymezuje § 111 odst. 1 OSŘ. Naopak dochází výhradně k následkům vymezeným v § 65 odst. 2 větě druhé EŘ. Tedy k tomu, že exekutor v mobiliárni exekuci započaté později mobiliární exekuci „neprovádí“, tedy nezjišťuje movité majetkové hodnoty, které by bylo možné sepsat, nesepisuje je ani nemá právo je zajistit a samozřejmě ani prodat. Nic však exekutorovi nebrání, aby pozdější mobiliární exekuci zahájil doručením exekučního příkazu prodejem movitých věcí povinnému (příkaz doručuje i exekutorovi provádějícímu dřívější exekuci). Učiní-li tak, má se za to, že doručením exekučního příkazu povinnému byly i v pozdější exekuci postiženy věci, které byly sepsány v prvotní exekuci. Jestliže exekutor v dříve zahájené exekuci posléze sepsal další věci, také věci pojaté do takového dodatečného soupisu se mají za sepsané i pro účely později zahájené mobiliární exekuce. Smysl § 65 odst. 1 a 2 EŘ k tomu zjevně směřuje, protože z logiky věci není přípustné, aby soupis dalších movitých věcí v dříve zahájené exekuci, k němuž dojde až po doručení exekučního příkazu v později zahájené mobiliární exekuci, neměl stejné následky jako dřívější soupis. Dodejme, že následky popsané v § 66 odst. 1 a 2 EŘ postihují v pořadí druhou exekuci jen v části, v níž jsou postiženy movité věci. Ohledně té části exekuce, v níž dochází k postižení jiných majetkových hodnot (například nemovitosti, mzdy, jiné pohledávky), je třeba si vystačit se zákonem č. 119/2001 Sb.

Jestliže k soupisu přistoupí nesprávný exekutor (ten, u něhož byla mobiliární exekuce zahájena později), nelze fakt soupisu ignorovat, ale procesní činnost exekutora navazující na tento neprávem provedený soupis je konáním v rozporu s procesním právem. To samo o sobě vede k závěru, že povinný uspěje s návrhem na zastavení exekuce ohledně neprávem sepsané movitosti, případně uspěje i návrh třetí osoby na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68 EŘ). Zároveň exekutorovi, jenž provedl soupis neprávem, vzniká povinnost konat tak, jako by pozdějšího, a tedy protiprávního soupisu nebylo. Prodá-li exekutor věci pojaté neprávem do soupisu, odpovídá za případnou škodu (§ 32 EŘ).

Exekutor, jenž zahájil mobiliární exekuci jako první (případně soud nebo jiný orgán státní moci, jenž vede vykonávací řízení, v němž došlo k dřívějšímu postihu movitých věcí), má sepsat všechny movité věci, kterých se může týkat exekuce prodejem movitých věcí podle OSŘ. Není tedy omezen existencí § 58 odst. 1 EŘ, podle něhož exekuce se má uskutečnit nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce. Je tomu tak proto, že z věcí, které sepíše, má být saturována nejen „jeho exekuce“, ale i exekuce, které již byly nebo budou zahájeny později, ale jejich provedení skrze mobiliární exekuci brání dříve zahájená mobiliární exekuce. Soupis věcí v dříve zahájené mobiliární exekuci je přitom účinný i ve vztahu k pozdějším exekucím, jakmile v nich byl doručen exekuční příkaz k prodeji movitých věcí.

V právě uvedené souvislosti se vnucuje otázka, jak řešit situaci, kdy se třetí osoba s úspěchem domůže vyškrtnutí konkrétní movité věci z prvotní exekuce nebo vyloučení této věci z prvotní (dříve zahájené) exekuce prostřednictvím excindační žaloby (§ 68 EŘ). Vztahuje se toto vyloučení i na exekuci, která je prozatím „u ledu“, nebo třetí osoba musí podat návrh na vyškrtnutí téže věci ze soupisu nebo excindační žalobu i v exekuci, která je „u ledu“? Je třeba vyjít ze zákonné formulace, podle níž doručení exekučního příkazu v později zahájené exekuci má za následek, jako by tato věc byla sepsána nejen v dříve zahájené exekuci, ale i v mobiliární exekuci zahájené později, která je prozatím „u ledu“. Tím však zákonná dikce končí a nelze z ní vyrozumět, že by vyškrtnutí věci ze soupisu v prvotně vedené exekuci nebo její vynětí z mobiliární exekuce na základě úspěšné vylučovací žaloby mělo za následek i to, že výsledek těchto pobočných procedur prvotní exekuce se promítá i do později zahájené exekuce, která je nyní „u ledu“. Naopak nelze přehlédnout, že okruh účastníků řízení o případné excindační žalobě a o případně následujícím řízení o zastavení exekuce ohledně konkrétní movité věci [§ 268 odst. 1 písm. d) a f) OSŘ] je v obou exekucích jiný, protože tyto exekuce se vedou s jinými oprávněnými. Účastnické právo oprávněného v později zahájené exekuci (jež je nyní „u ledu“) lze jen stěží popřít argumentem, že je logické, aby okruh movitých věcí v dříve zahájené exekuci byl totožný s okruhem movitostí, jež jsou postiženy v později zahájené mobiliární exekuci. Takové řešení by bylo možné přijmout jen tehdy, když by bylo v zákoně výslovně uvedeno. Domnívám se tedy, že dosáhne-li třetí osoba nebo povinný toho, že v dříve zahájené exekuci, v níž byla movitá věc sepsána, nadále není možné tuto movitou věc postihnout, nepropisuje se tento fakt bez dalšího do později zahájené mobiliární exekuce. Třetí osoba nebo povinný naopak musí téhož efektu (v zásadě skrze návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu nebo excindační žalobu) dosáhnout i v později zahájené exekuci. Tyto návrhy třetí osoba nebo povinný mohou podat již v době, kdy je později zahájená mobiliární exekuce „u ledu“¨. Ustanovení § 66 odst. 2 EŘ, jež popisuje, co se rozumí tím, že později zahájená mobiliární exekuce je „u ledu“, totiž neuvádí, že by existovala překážka pro odklad rozhodnutí o takových návrzích do doby skončení mobiliární exekuce, která byla zahájena dříve.

Po skončení mobiliární exekuce, která byla zahájena jako první, se otevírá prostor pro zahájení (nebyl-li dosud vydán exekuční příkaz k prodeji movitých věcí) a případně dokončení mobiliární exekuce, která byla jako v pořadí až následující dosud „u ledu“. Jestliže takových exekucí bylo více, nelze ani nadále vést všechny zároveň. Jejich konkurenci je namístě vyřešit nikoliv podle § 11 SouVR, protože toto ustanovení připouští souběh vícero mobiliárních exekucí a řeší se pouze to, která konkrétní věc bude v té které exekuci zrealizována. Naopak je třeba vyjít z principu uvedeného v § 66 odst. 1 EŘ, podle něhož má přednost ta mobiliární exekuce, která byla jako celek zahájena dříve. Tato mobiliární exekuce pak získává prioritu a právě v ní se bez dalšího pokračuje po ukončené mobiliární exekuci, která probíhala jako první v pořadí. Jinak platí to, co jsem uvedl v předchozím odstavci.

Další mobiliární exekuce může probíhat až „po skončení exekuce podle odstavce 1“ (§ 66 odst. 2 věta druhá EŘ). Tedy mobiliární exekuce, která byla zahájena dříve a jež vytvořila překážku pro provedení pozdější exekuce. Postačí, když dojde ke „skončení“ dříve zahájené exekuce jen v její části, v níž byla vedena právě prodejem movitých věcí. Tato dřívější exekuce však může po skončení své mobiliární části pokračovat i jinými způsoby, například srážkami ze mzdy apod. Jako celek tedy nemusí být ukončena, a přesto pozdější exekuce už nebude stižena „stopstavem“ na mobiliární exekuci vymezeným v § 65a odst. 2 EŘ. Při mlčení zákona je třeba vyjít z toho, že dřívější exekuce již prodejem movitých věcí neprobíhá (a tudíž už nevytváří „stopstav“ pro později zahájené mobiliární exekuce), jestliže exekutor v dříve zahájené exekuci zrealizoval všechny jím sepsané movité věci, případně exekuci vůči nim ukončil jiným způsobem (například částečným zastavením exekuce, případně tak, že jím vedená exekuce jako celek skončila vymožením plnění z exekučního titulu i nákladů exekuce, aniž by zákon vyžadoval vydání konkrétního rozhodnutí o skončení exekuce).

De lege ferenda je namístě přijmout takovou úpravu, podle níž by exekutor vedoucí dříve zahájenou mobiliární exekuci měl vydat usnesení, vůči němuž není odvolání přípustné, jímž by ukončil mobiliární exekuci za situace, kdy je tato dřívější exekuce stále v běhu, ale uskutečňuje se jinými způsoby. Tím se postaví najisto, kdy došlo ke skončení dřívější mobiliární exekuce.

Ustanovení § 66 odst. 1 a 2 EŘ upravující následky konkurence dvou mobiliárních exekucí, je z aplikace vyloučeno v případech popsaných v § 67 odst. 2 EŘ⁴ nebo jde-li o exekuci vedenou po skončení odkladu exekuce podle § 54 odst. 9 EŘ (§ 66 odst. 3 EŘ). Při těchto výjimkách je třeba si při konkurenci mobiliárních exekucí vystačit s § 11 a 12 SouVR. Jestliže k některé ze situací popsaných v § 66 odst. 2 EŘ dojde do doby, než vznikne konkurence exekucí ve smyslu § 66 odst. 1 a 2 EŘ, ustanovení § 66 odst. 1 a 2 EŘ nebudou vůbec použita. Pokud k některé z výjimek podle § 66 odst. 3 EŘ dojde až po vzniku konkurence mezi exekucemi, účinek § 66 odst. 1 a 2 EŘ ze zákona pomine a střet mezi exekucemi se začne řídit čistě § 11 a 12 SouVR.

Doplňme, že § 54 odst. 7 až 10 EŘ ve znění od 1. 1. 2022 redukují možnosti vedení mobiliární exekuce, je-li proti povinnému v rámci téže exekuce srážena mzda nebo jestliže povinný prohlásí, že bude ve prospěch exekuce platit určitou peněžitou částku. Je-li povinnému poskytnuto toto dobrodiní, ale povinný později neplní závazek k placení, který přijal ve svém prohlášení, a proto ztratí ochranu před mobiliární exekucí, přijde povinný zároveň i o užitek, který by mu přinesla aplikace § 66 odst. 1 a 2 EŘ.

Zákaz dublování soupisů movitých věcí při souběžně vedených mobiliárních exekucích lze pokládat za pozitivní změnu, protože chrání povinného, jenž je fyzickou osobou, před opakovaným soupisem movitých věcí, které se nacházejí v jeho domově. Zároveň šetří práci exekutorovi, jenž zahájil následující mobiliární exekuci, protože se výsledek soupisu provedený v prvotní exekuci přenáší i do pozdější exekuce. Na druhé straně lze nové úpravě vytknout, že není jednoznačná v tom, zda se výsledek řízení o vyloučení věci z prvotní exekuce automaticky propisuje i do exekucí, které byly zahájeny později a jež jsou nyní „u ledu“. Tento problém, jakož i další právní otázky, o kterých jsem v článku pojednal, však dříve či později vyřeší judikatura.