Dojde-li za trvání s. r. o. k zániku účasti společníka bez právního nástupce, stává se z jeho podílu uvolněný podíl dle § 212 odst. 1 ZOK¹, čímž společník přestává být oprávněn vykonávat práva s tímto podílem spojená. Zákonodárce tuto situaci vnímá jako nežádoucí, a proto ZOK obsahuje úpravu, která má minimalizovat délku přechodného období, během něhož existuje uvolněný podíl.

Společníkovi, jehož podíl se stal uvolněným, vzniká právo na vypořádání v souladu s § 36 odst. 1 ZOK (tzv. vypořádací podíl). Vypořádání společníkovi náleží jako náhrada za majetkovou hodnotu, o kterou přijde (tj. náhrada za ztrátu vlastnictví podílu). Právo na vypořádací podíl vznikne až okamžikem zániku účasti společníka ve společnosti, zánik účasti proto nelze vázat na zaplacení vypořádacího podílu společníkovi za jeho zanikající účast (tj. nelze sjednat, že účast společníkovi zanikne až vyplacením vypořádacího podílu).² Vypořádací podíl vzniká nejprve v abstraktní formě, kdy nárok společníka již existuje, ale ještě se zpravidla nedá určit jeho výše.

Nárok společníka se následně transformuje do podoby konkrétní pohledávky vůči společnosti v okamžiku, kdy je nebo může být určena přesná výše vypořádacího podílu. V režimu tržní ekonomiky je nasnadě, že preferovaný způsob určení jeho výše je prostřednictvím prodeje na volném trhu. Výše vypořádacího podílu bude v takovém případě určena v okamžiku uzavření smlouvy o koupi podílu s třetí osobou po odečtení účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodejem daného podílu. Vypořádací podíl připadající na (bývalého) společníka bude roven čistému výnosu z jeho prodeje.

Pokud je možnost prodeje podílu vyloučena společenskou smlouvou, popřípadě je-li podíl nepřevoditelný, nebo se prodej podílu nepodaří realizovat ve stanovené lhůtě, určí se výše vypořádacího podílu podle § 36 ZOK․ Toto ustanovení je ovšem dispozitivní, a proto dává možnost společníkům stanovit si ve společenské smlouvě, jakým způsobem se určí výše vypořádacího podílu. Mlčí-li společenská smlouva ve vztahu k určení vypořádacího podílu, odpovídá jeho výše poměrné části vlastního kapitálu společnosti zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka, to však s korektivem, že výše vypořádacího podílu bude činit poměrnou část čistého reálného majetku společnosti, pokud se podstatně liší od ocenění v účetnictví.

Podle předchozí právní úpravy (tj. do účinnosti novely č. 33/2020 Sb.) se měla společnost bez zbytečného odkladu po vzniku uvolněného podílu pokusit tento podíl prodat za přiměřenou cenu. Pokud se prodej zdařil, byla splatnost vypořádacího podílu stanovena bez zbytečného odkladu po jeho prodeji dle § 213 odst. 2 ZOK.

V případě, že se podíl nepodařilo prodat ve stanovené tříměsíční lhůtě, případně pokud společenská smlouva vyloučila požadavek na prodej podílu dle § 214 odst. 2 ZOK, určila se jeho výše dle § 36 odst. 2 ZOK, tj. jako poměrná část vlastního kapitálu společnosti určeného z účetnictví, případně jako poměrná část čistého reálného majetku společnosti. Po určení výše vypořádacího podílu společnost přistoupila k jeho výplatě, kterou měla dle § 214 odst. 1 ZOK provést do 1 měsíce. Tato jednoměsíční lhůta začíná běžet dnem neúspěšného uplynutí tříměsíční lhůty pro prodej podílu. Bylo tedy v zájmu společnosti neprodleně určit výši vypořádacího podílu, aby co nejdříve zjistila, jakou finanční částku si potřebuje zajistit k zaplacení, ke kterému dojde v krátkém časovém horizontu 1 měsíce.

Byla-li možnost prodeje uvolněného podílu vyloučena, zkrátil se celý proces o 3 měsíce, jelikož se v tomto případě neaplikovala tříměsíční lhůta pro prodej uvolněného podílu. Výše vypořádacího podílu tedy mohla být určena ihned po vzniku uvolněného podílu, přičemž lhůta 1 měsíce na provedení výplaty začala běžet okamžikem vzniku uvolněného podílu. Běh této lhůty by neměl být navázán na okamžik určení výše vypořádacího podílu, protože by v takovém případě mohlo dojít k úmyslnému otálení společnosti s určením výše vypořádacího podílu za účelem získání delšího časového úseku pro výplatu vypořádacího podílu od okamžiku vzniku uvolněného podílu.³

Jestliže uvolněný podíl nebyl prodán, ať už z důvodu neúspěchu pokusů o jeho prodej nebo pro vyloučení této možnosti společenskou smlouvou, bylo možné s ním naložit jiným způsobem až po jeho výplatě, a to v souladu s § 215 odst. 1 ZOK. Bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 měsíce od výplaty vypořádacího podílu, společnost rozhodla o tom, jak bude s uvolněným podílem naloženo (tj. o jeho přechodu na ostatní společníky, nebo o snížení základního kapitálu v rozsahu výše daného podílu a o následném zániku podílu). Toto naložení s uvolněným podílem bylo podmíněno předcházející výplatou vypořádacího podílu. Celý proces proto mohl trvat až 5 měsíců, když se první 3 měsíce společnost neúspěšně pokoušela podíl prodat, v následujícím měsíci provedla výplatu vypořádacího podílu a následně rozhodla o naložení s podílem v průběhu pátého měsíce od jeho vzniku.

Současná právní úprava oproti té předchozí odstraňuje podmíněnost naložení s uvolněným podílem předchozí výplatou vypořádacího podílu. Postup určení výše vypořádacího podílu zůstal nezměněn, ale změnila se jeho splatnost, která je nově určena i pro s. r. o. dle § 36 odst. 5 ZOK lhůtou bez zbytečného odkladu poté, co je nebo mohla být určena jeho výše.

Primárním způsobem naložení s uvolněným podílem a určení výše vypořádacího podílu zůstal prodej uvolněného podílu. Pokud nedošlo k jeho prodeji, ať už proto, že se prodej nezdařil, nebo proto, že je podíl nepřevoditelný či byl prodej uvolněného podílu jako takový přímo vyloučen, určí se výše vypořádacího podílu podle § 36 ZOK a společnost následně bez zbytečného odkladu v souladu s § 215 odst. 1 ZOK rozhodne o naložení s uvolněným podílem. Nově je tedy možnost rozhodnout o přechodu uvolněného podílu na společníky nebo o snížení základního kapitálu nepodmíněna předchozí výplatou vypořádacího podílu. Účelem novely ZOK bylo „rozvázat vazbu mezi vyplacením vypořádacího podílu a naložením s uvolněným podílem“.⁴ Uvolněný podíl i nadále náleží bývalému společníkovi, ale zároveň tento společník již není oprávněn vykonávat práva spojená s podílem podle § 212 odst. 3 ZOK. Jde o stav, který by neměl dlouhodobě existovat, protože „z důvodu právní jistoty společníků není žádoucí, aby existence uvolněného podílu ve společnosti dlouhodobě přetrvávala“.⁵

Naproti tomu splatnost vypořádacího podílu je stanovena v obecném dispozitivním ustanovení § 36 odst. 5 ZOK, přičemž bylo upuštěno od zvláštní úpravy pro s. r. o. (jak tomu bylo v právní úpravě účinné před novelou ZOK). Splatnost vypořádacího podílu je tak možné upravit ve společenské smlouvě, popřípadě sjednat v rámci ad hoc dohody. Splatnost tedy může nastat s delším časovým odstupem oproti předchozí právní úpravě. Podle současné právní úpravy je přitom přípustné, aby společnost naložila s uvolněným podílem jinak než jeho prodejem dříve, než dojde k výplatě vypořádacího podílu.

1. První varianta: prodej uvolněného podílu

ZOK zakotvuje jako primární způsob naložení s uvolněným podílem jeho prodej. Prodej zpravidla nezasáhne do rozložení vlivu v rámci společnické struktury, neboť ostatní společníci mohou uplatnit předkupní právo vůči uvolněnému podílu v souladu s § 213 odst. 1 ZOK. Tato úprava umožňuje, aby si společník uchoval minimálně svou dosavadní míru vlivu ve společnosti.

Při prodeji uvolněného podílu je vypořádací podíl hrazen bývalému společníkovi z prostředků dosažených jeho zpeněžením. V tomto případě nepředstavuje vyplacení vypořádacího podílu pro společnost finanční zátěž a společnost není nucena poptávat externí zdroje financování. Společnost navíc bude mít jistotu splnění všech finančních závazků tohoto společníka vůči ní, protože je oprávněna započíst vůči pohledávce společníka na výplatu vypořádacího podílu své pohledávky za společníkem (ať už související s náklady na realizaci prodeje, nebo jinými dluhy společníka vůči společnosti). Výše vypořádacího podílu bude rovna výši čistého příjmu z prodeje vypořádacího podílu.

Novela upravila prodej uvolněného podílu dále tím, že umožnila prodloužení lhůty pro realizaci prodeje podílu, pokud jsou k tomu důvody zvláštního zřetele hodné. Právním důvodem bude dohoda mezi bývalým společníkem, jehož účast zanikla, a společností, která samotný prodej uvolněného podílu realizuje jakožto zástupce bývalého společníka. Tato dohoda může lhůtu na prodej prodloužit maximálně o 1 rok. Zákonodárce se touto úpravou snaží najít rovnováhu mezi dispozitivním určením délky lhůty a omezením doby, po kterou bude uvolněný podíl existovat, když kogentně stanovuje povinnost existence dostatečně závažného důvodu pro prodloužení lhůty a určuje maximální délku této lhůty. Zákonodárce uvádí jako příklad dostatečně závažného důvodu pro prodloužení lhůty situaci, kdy existuje vážný zájemce o koupi podílu, ale jednání by se nepodařilo uzavřít v původní tříměsíční lhůtě.⁶

2. Druhá varianta: jiné naložení s uvolněným podílem

V případě, kdy je uvolněný podíl nepřevoditelný nebo společenská smlouva výslovně vylučuje jeho prodej v souladu s § 213 ZOK, popřípadě se uvolněný podíl nepodaří prodat v zákonem stanovené lhůtě 3 měsíců, respektive v prodloužené lhůtě 15 měsíců, musí společnost využít některý z postupů stanovených v § 215 odst. 1 ZOK. Obdobně bude společnost postupovat také v případě, že převoditelnost podílu je pouze omezena, ale zároveň není možné splnit požadavek podmiňující převod podílu (například odmítnutí souhlasu orgánu společnosti s převodem podílu).

Pokud bude nutné použít alternativní řešení naložení s uvolněným podílem, celá záležitost se rozdělí do dvou rovin, kdy jednou bude určení výše vypořádání bývalého společníka a druhou samotná dispozice s uvolněným podílem vedoucí k zániku uvolněného podílu.

a) Určení výše vypořádacího podílu

Co se první roviny týče, zákonodárce stanovuje vypořádání bývalého společníka ve výši odpovídající hodnotě uvolněného podílu v § 36 ZOK. ZOK tuto hodnotu určuje jako poměrnou část vlastního kapitálu společnosti, který bude zjištěn z účetní závěrky ke dni zániku účasti společníka ve společnosti. Zákonodárce si však byl vědom toho, že účetní a reálná hodnota majetku se může v daný okamžik podstatně lišit, a proto v ZOK výslovně stanovil korektiv upravující tuto metodu za účelem zajištění spravedlivého řešení ve všech případech. Pokud by se ocenění uvolněného podílu podle účetní zavěrky podstatně lišilo od reálné hodnoty majetku společnosti, má se pro potřeby výpočtu vyjít z reálné hodnoty majetku. Poměrná část majetku připadající na uvolněný podíl se následně určí poměrem daného podílu ke všem podílům ve společnosti.

Ustanovení § 36 ZOK je nicméně ve značné míře dispozitivní, společenská smlouva tak může stanovit jiný způsob určení výše vypořádacího podílu. Je však nutné, aby se jednalo o „vhodný“ způsob, proto ne každý způsob určení výše vypořádacího podílu bude akceptovatelný. Pokud by byl zvolen způsob, který by nesplňoval požadavek na vhodnost, jednalo by se o neplatné ujednání společenské smlouvy.

V prvé řadě je nutné stanovit výši vypořádacího podílu takovým způsobem, který bude jednoznačný a dobře určitelný, aby byly splněny základní požadavky kladené na jakékoliv právní jednání. Neurčitost tohoto ujednání by vedla k jeho zdánlivosti dle § 553 ObčZ⁷. Proto by například ujednání, že „výše vypořádacího podílu se určí z účetnictví společnosti“, pravděpodobně neobstálo. Dalším nutným požadavkem, který je úzce spjat s určitostí zvoleného způsobu, je stanovení momentu, ke kterému se výše vypořádacího podílu určuje, pokud je pro způsob určení čas relevantním faktorem. Tak tomu bude ve většině případů, protože pouze ve výjimečných případech čas nebude hrát roli (například při určení vypořádacího podílu ve výši odpovídající nominální hodnotě uvolněného podílu). Proto kupříkladu při určování vypořádacího podílu jako podílu na skutečném majetku společnosti musí být faktor času brán v potaz, protože skutečný majetek společnosti se mění v zásadě na každodenní bázi. Tudíž ujednání, že „výše vypořádacího podílu se určí jako odpovídající podíl na skutečném majetku společnosti“, by činilo značné potíže, protože by se muselo posoudit, jestli jde alespoň výkladem zjistit jeho obsah. Požadavek na vhodnost se také projevuje tím, že musí jít o způsob, který povede ve všech případech k určení výše vypořádacího podílu. Způsob určení vypořádacího podílu srovnáním s podobnými obchodními korporacemi⁸ je tedy možné použít pouze v případě, že podobné obchodní korporace existují, což nemusí být vždy dáno. Navíc vystává problém určitosti tohoto ujednání s ohledem na použití pojmu „podobný“. Způsob určení vypořádacího podílu kromě toho musí reflektovat i situaci, že naráz mohou skončit všichni společníci společnosti, a i v takovém případě musí daný způsob vést k určení výše všech vypořádacích podílů.

S ohledem na výše uvedené se tedy nabízí určení výše vypořádacího podílu například prostřednictvím výpočtu zohledňujícího hospodářské výsledky společnosti, pevného vzorce navázaného na výši vkladu společníka či znaleckého posudku. Zvláštním řešením určení výše vypořádacího podílu může být dohoda všech společníků ohledně výše vypořádacího podílu. Nejde o řešení, které by mohlo být samostatně stanoveno ve společenské smlouvě jakožto způsob určení výše vypořádacího podílu. Výši vypořádacího podílu by totiž určovala až samotná dohoda společníků, k jejímuž uzavření by však žádný společník nemohl být nucen. Dané ujednání společenské smlouvy by tak muselo být buď navázáno na subsidiární způsob určení výše vypořádacího podílu, když by nedošlo k uzavření této dohody, nebo by se v případě mlčení společenské smlouvy aplikovala zákonná úprava v ZOK. Právo uzavřít dohodu všech společníků ohledně výše vypořádacího podílu však nemusí být zakotveno ve společenské smlouvě, neboť společníci mohou uzavřít ad hoc dohodu, kterou se jednorázově prolomí do společenské smlouvy a v konkrétním případě výši vypořádacího podílu stanoví konsenzuálně.⁹

Dohoda všech společníků ohledně výše vypořádacího podílu proto v sobě skýtá potenciál komplexního řešení dobrovolného zániku účasti společníka ve společnosti, protože v rámci takové dohody může být jednak sjednáno ukončení účasti společníka ve společnosti podle § 203 ZOK, jednak určena výše jeho vypořádacího podílu na základě jednorázového průlomu do společenské smlouvy ve spojení s § 36 odst. 2 ZOK, a v neposlední řadě i stanovena splatnost vypořádacího podílu podle § 36 odst. 5 ZOK. Pro potenciální uzavření této dohody je nutné vyloučit aplikaci § 213 ZOK (tj. vyloučit povinnost nejprve se pokusit o prodej uvolněného podílu), což je možné učinit buď předchozí úpravou společenské smlouvy, nebo využitím jednorázového průlomu do společenské smlouvy v rámci této dohody, ve které všichni společníci odsouhlasí vyloučení aplikace § 213 ZOK pro tento případ.

Jediným právním jednáním je tak možné elegantně ukončit účast společníka ve společnosti i přesně stanovit jeho vypořádání a termín jeho úhrady. Dohoda o ukončení účasti společníka v s. r. o. vyžaduje úřední ověření podpisů všech společníků podle § 203 ZOK, z povahy věci ale není nutné schválení této dohody valnou hromadou. Pokud bude v rámci dohody docházet k jednorázovému průlomu do společenské smlouvy, což je pravděpodobné, bude nutné uzavřít tuto dohodu ve formě notářského zápisu s ohledem na aplikaci § 147 odst. 1 ZOK, protože i v tomto případě jde o změnu společenské smlouvy, byť v podobě jednorázové situace.¹⁰ Jeví se jako vhodné uzavřít tuto dohodu za účasti společnosti, protože právě ona bude vypořádací podíl bývalému společníkovi vyplácet.

b) Naložení s uvolněným podílem

Druhou rovinou problematiky je naložení se samotným uvolněným podílem. Oproti způsobu určení výše a splatnosti vypořádacího podílu není v této otázce právní úprava dispozitivní a musí dojít k jedné ze dvou variant – buď uvolněný podíl přejde na jiného společníka či jiné společníky, nebo daný podíl zanikne a o výši uvolněného podílu se sníží základní kapitál společnosti. Společnost je povinna rozhodnout o osudu uvolněného podílu jednou z těchto variant, v opačném případě jí hrozí zrušení soudem podle § 215 odst. 1 ZOK. Rozhodovat o dané záležitosti bude valná hromada společnosti, přičemž v důsledku tohoto rozhodnutí dochází ke změně společenské smlouvy, tudíž v souladu s § 171 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 172 odst. 1 ZOK musí toto rozhodnutí schválit valná hromada dvoutřetinovou většinou a rozhodnutí musí být osvědčeno notářským zápisem. Protože dané rozhodnutí valné hromady zasahuje do postavení všech společníků (ať už tím, že se jejich podíly zvětší, nebo tím, že se podíly zvětší ostatním společníkům, čímž se změní mocenské poměry ve společnosti), je nutné, aby s tímto rozhodnutím valné hromady vyslovili souhlas všichni společníci dle § 171 odst. 2 ZOK.

Způsob určení výše vypořádacího podílu může být stanoven ve společenské smlouvě s. r. o. v souladu s § 36 odst. 2 ZOK. Společenská smlouva tedy může stanovit, že vypořádací podíl bude určen dohodou všech společníků, což se nabízí jako přímočaré řešení, které jde jednoduše provázat s dohodou o ukončení účasti společníka ve společnosti. Mají-li společníci přehled o ekonomické situaci společnosti, nemusí se sestavovat účetní závěrka ani provádět jiné způsoby oceňování majetku. V případě shody společníků na snížení jejich počtu tak dohoda o výši vypořádacího podílu představuje pravděpodobně nejjednodušší a nejrychlejší řešení.

Jak bylo již dříve uvedeno, odkaz na určení výše vypořádacího podílu dohodou všech společníků není sám o sobě určením výše vypořádacího podílu a není to způsob, který vždy povede k určení výše vypořádacího podílu. Nemůže tedy jít o jediný způsob určení výše vypořádacího podílu, protože k nalezení shody všech společníků nemusí vždy dojít. Proto je nutné při zakotvení určování výše vypořádacího podílu ve společenské smlouvě také stanovit subsidiární způsob, jak bude vypořádací podíl určen při neuzavření dohody všech společníků (minimálně v podobě odkazu na aplikaci režimu dle § 36 ZOK při absenci dohody). V případě nestanovení subsidiárního způsobu by se pravděpodobně i tak použil zákonný režim dle § 36 ZOK, ale s ohledem na právní jistotu nelze než doporučit výslovnou úpravu této situace nenalezení shody.

Pro co nejvyšší právní jistotu je žádoucí stanovit proceduru, jak budou probíhat jednání o případné dohodě o výši vypořádacího podílu. Je totiž nutné mít na zřeteli, že tento způsob určení vypořádacího podílu se v budoucnu bude aplikovat nejen při dohodě společníků o ukončení účasti jednoho či více z nich ve společnosti, ale i při jiných způsobech zániku účasti společníka bez právního nástupce. Nabízí se proto určení lhůty pro uzavření takové dohody, přičemž při jejím marném uplynutí by se přistoupilo právě k subsidiárnímu způsobu určení výše vypořádacího podílu.

Z praktického hlediska při určování výše vypořádacího podílu dohodou je také nutné dbát na fakt, že zánikem účasti společníka ve společnosti tento společník ztrácí právo vykonávat práva spojená se svým podílem. Nemůže tedy využívat svého společnického práva a žádat informace týkající se hospodářských výsledků společnosti, čímž je značně znevýhodněn při následném jednání o určení výše vypořádacího podílu. Z tohoto důvodu je pro daného společníka vhodné, aby se společníci zároveň (tj. v rámci jedné dohody) dohodli na zániku jeho účasti ve společnosti i na výši jeho vypořádacího podílu.

ZOK přinesl zásadní změnu oproti ObchZ¹¹ v otázce určení výše vypořádacího podílu. Právní úprava ObchZ byla postavena na zásadě adekvátnosti vyrovnání mezi obchodní korporací a společníkem, jehož podíl se uvolnil. Tato zásada se projevovala tak, že výše vypořádacího podílu měla být přiměřená hodnotě uvolněného podílu, o nějž daný společník přichází.¹² Tím byla omezena smluvní volnost společníků s. r. o., kteří si nemohli dohodnout vypořádání, které by nebylo v souladu s touto zásadou adekvátnosti. Tato právní úprava však přijetím ZOK doznala zásadní změny, když ZOK již tímto způsobem neomezuje smluvní volnost společníků s. r. o. V režimu ZOK si tedy společníci mohou sjednat vypořádací podíl ve výši, která nebude odpovídat požadavku na adekvátnost, tj. vypořádací podíl, který se bude odchylovat od hodnoty uvolněného podílu.¹³ Pokud se společníci nedohodnou na odchýlení se od zákonného režimu v ZOK, případně pokud nedojde k aplikaci odchylky (například v případě sjednání režimu určení výše vypořádacího podílu dohodou všech společníků, aniž by pak v daném případě k takové dohodě došlo), aplikuje se § 36 ZOK, který vychází z toho, že vypořádací podíl má odpovídat hodnotě uvolněného podílu.

Avšak ani v případě určení výše vypořádacího podílu dohodou všech společníků není smluvní volnost společníků s. r. o. neomezená. ZOK nově umožňuje smluvní volnost „směrem dolů“, kdy je možné se souhlasem dotčeného společníka sjednat výši jeho vypořádacího podílu nižší, než je hodnota daného podílu v s. r. o., a to dokonce až v nulové výši.¹⁴ Smluvní volnost je však omezena „směrem nahoru“, kdy nebude možné sjednat vypořádací podíl v excesivní výši, která bude převyšovat skutečnou hodnotu daného podílu. V takovém případě by došlo k zásahu do práv věřitelů společnosti, jež by se pak mohli domáhat neplatnosti dohody o výši vypořádacího podílu, která nepřiměřeně zasahuje do jejich práv. Společníci by museli v takovém případě obhájit, že daná výše vypořádacího podílu do práv věřitelů nepřiměřeně nezasahuje, což by nemuselo být snadné.

Z hlediska praxe je vhodné, aby se vyjednávání i uzavření dohody společníků ohledně vypořádacího podílu účastnila i sama společnost, protože ona sama bude následně povinna k výplatě předmětného vypořádacího podílu. Během jednání tedy společnost bude moci přednést svou ekonomickou situaci, jež by následně měla být reflektována v rámci dohody ohledně výše a splatnosti vypořádacího podílu. Je v zájmu společníků setrvávajících ve společnosti nalézt takovou dohodu, která nebude příliš zatěžující pro společnost a která jí umožní vykonávat svou ekonomickou činnost bez přerušení a bez větších obtíží. Ačkoliv ZOK nepodmiňuje určení výše a splatnosti vypořádacího podílu provedením testu úpadku, je to faktor, který by měli brát společníci zůstávající ve společnosti v potaz. Tito společníci by měli trvat na takovém způsobu úhrady vypořádacího podílu, který neohrozí společnost v jejím budoucím fungování ani přes výplatu této částky, protože v jejich zájmu určitě není být společníkem ve společnosti v úpadku. Na tuto skutečnost by společníky měl upozornit statutární orgán společnosti, který sice nemůže ovlivnit konečnou podobu dohody společníků, ale může společníky legitimně přesvědčovat o její podobě.

Novela ZOK přináší do praxe novou možnost pro (zpravidla většinového) společníka v s. r. o., jak moci vyplatit (menšinové) společníky pro zajištění si stoprocentního vlastnictví společnosti, a to i v případě, že tento společník v současnosti sám nemá k dispozici příslušné finanční prostředky a ani si je nemůže z rozličných důvodů získat externím financováním (například bankovním úvěrem). Základním předpokladem je dobrovolnost tohoto postupu, tedy že menšinový společník či společníci sami chtějí ukončit svou účast ve společnosti za odpovídající náhradu.

Výplatu vypořádacího podílu bývalému společníkovi provádí vždy přímo s. r. o., v některých situacích s pomocí finančních prostředků získaných od třetích osob. Pokud se uvolněný podíl prodal v souladu s § 213 ZOK, s. r. o. použije k výplatě vypořádacího podílu finanční prostředky získané z tohoto prodeje. Společnost tedy získá finanční prostředky od nabyvatele daného podílu. Toto řešení však vyžaduje, aby nabyvatel měl k dispozici dostatečné finanční prostředky. Obdobný závěr platí i pro řešení, kdy se podíl nebude prodávat, ale přejde na (většinového) společníka v režimu § 215 ZOK, protože i v takovém případě existuje povinnost pro (většinového) společníka poskytnout úplatu v odpovídající výši.

Pokud se však s uvolněným podílem naloží tak, že se poměrně sníží základní kapitál, a uvolněný podíl zanikne, nevyvstává pro (většinového) společníka povinnost vynakládat finanční prostředky pro to, aby se stal stoprocentním společníkem dané s. r. o. V tomto případě totiž daný podíl v konečném důsledku zanikne a výplatu vypořádacího podílu zajišťuje vůči bývalému společníkovi sama společnost. Většinový společník tedy nemusí vynaložit žádné finanční prostředky ze své strany, a přitom si zajistí stoprocentní vlastnictví dané společnosti v důsledku dobrovolného „vytěsnění“ menšinového společníka. Tato varianta se dá použít i v situaci, kdy (většinový) společník nemá žádné vlastní disponibilní finanční prostředky a ani není schopen zajistit si externí financování (například již čerpá bankovní úvěr a další úvěr mu již nikdo není ochoten poskytnout).

Další výhodou této varianty je skutečnost, že se neuplatní režim finanční asistence. Ten by se použil v případě, kdy by společnost financovala či zajišťovala financování (většinového) společníka při výkupu podílu menšinového společníka. Avšak v dané situaci společnost neposkytuje žádné plnění vůči (většinovému) společníkovi. V tomto případě není nutné splnit požadavky pro poskytnutí finanční asistence, tj. není nutné, aby jednatel společnosti vypracovával písemnou zprávu a zakládal ji do sbírky listin obchodního rejstříku, aby se tím zabývala valná hromada a aby se muselo poskytnutí finanční asistence schválit. Proces tedy může proběhnout velice rychle, protože stačí uzavřít jednu dohodu ve formě notářského zápisu, která vyřeší danou situaci, co se týče zániku účasti společníka a jeho nároku na vypořádání. Ohledně výplaty vypořádacího podílu ze strany společnosti vůči menšinovému společníkovi se neuplatní ani omezení stanovené v § 40 odst. 5 ZOK, protože v prvé řadě nejde o bezúplatné plnění, neboť menšinový společník poskytuje protiplnění v podobě přechodu vlastnického práva ke svému podílu. Navíc jde o plnění vůči společníkovi, na které má nárok na základě ustanovení ZOK.

V případě, že mezi společníky panuje shoda ohledně ukončení účasti jednoho či více společníků ve společnosti, poskytuje ZOK možnost pro společníky elegantně zajistit ukončení jeho či jejich účasti ve společnosti s poskytnutím adekvátního protiplnění, a to i v případě, kdy to je mimo aktuální finanční možnosti (většinového) společníka.

V poměrech a. s. se výše uvedený postup nedá v úplném rozsahu aplikovat, protože právní úprava neposkytuje obdobné možnosti pro a. s. jako pro s. r. o., jelikož není možné uzavřít dohodu všech akcionářů o ukončení účasti některého (některých) z nich. V případě a. s. však existují jiné metody, jak zajistit pro většinového akcionáře ukončení účasti menšinového akcionáře ve společnosti.

První možností je využití nuceného přechodu účastnických cenných papírů (tzv. squeeze-out) v souladu s § 375 a násl. ZOK. Tu ovšem může využít pouze většinový akcionář s minimálně 90 % akcií, který zároveň musí mít k dispozici dostatečné finanční prostředky na výplatu vytěsňovaných akcionářů (tj. prostředky odpovídající hodnotě 10 % akcií). Výplata protiplnění bude probíhat z finančních prostředků většinového akcionáře, nikoliv a. s. Druhou možností je převod akcií na základě jejich koupě většinovým akcionářem, což ovšem opět vyžaduje finanční prostředky na straně většinového akcionáře. Třetí možností je využití finanční asistence většinovým akcionářem ze strany společnosti. Podle § 311 písm. a) ZOK přitom finanční asistence musí odpovídat spravedlivým podmínkám trhu. Navíc podle § 311 písm. b) ZOK má statutární orgán před poskytnutím finanční asistence prověřit finanční způsobilost většinového akcionáře jako osoby potenciálně přijímající finanční asistenci, což by mělo odhalit jeho případnou nezpůsobilost řádně splácet poskytovanou finanční asistenci.

Poslední možností je nabývání vlastních akcií společností v souladu s § 298 a násl. ZOK. V tomto případě by to byla sama společnost, která by za úplatu nabyla akcie od svého menšinového akcionáře. Nicméně použití tohoto postupu je svázáno řadou podmínek, které je nutné splnit, a nedá se realizovat tak snadno jako v případě výše popsaného postupu u s. r. o. V prvé řadě je nutné splnit podmínky dle § 301 ZOK, tedy společnost musí mít dostatečné finanční prostředky na provedení transakce, aby si tím nepřivodila úpadek dle § 302 ZOK, aby nesnížila vlastní kapitál pod úroveň upsaného základního kapitálu zvýšeného o rezervní fondy dle § 301 odst. 1 písm. b) ZOK a aby mohla vytvořit zvláštní fond v souladu s § 316 ZOK. Nabytí vlastních akcií musí schválit valná hromada společnosti. Po nabytí akcií započne přechodné období, kdy dojde k sistaci práv spojených s těmito akciemi v souladu s § 309 ZOK, a to až do doby, než budou dané akcie zcizeny nebo než o ně bude snížen základní kapitál společnosti. ZOK nestanovuje délku doby, po kterou může a. s. vlastnit své vlastní akcie.¹⁵ Následně může dojít k jedné ze dvou variant. První z nich je zcizení těchto akcií, přičemž ZOK nestanovuje bližší podmínky pro statutární orgán ohledně způsobu provedení zcizení. Proto se primárně uplatní základní zásady způsobu výkonu jeho činnosti, tj. povinnost péče řádného hospodáře. Většinový akcionář navíc nemá žádnou garanci, že při budoucím zcizení těchto akcií budou tyto akcie zcizeny právě jemu. Druhá možnost zajišťuje, že většinový akcionář by ani v budoucnu nemusel vynaložit finanční prostředky na nákup těchto akcií, protože společnost se může následně rozhodnout o snížení základního kapitálu v rozsahu vkladu na základním kapitálu odpovídajícím daným akciím vlastněným společností. Limitem tohoto postupu je § 517 odst. 1 ZOK, který je projevem ochrany garanční funkce základního kapitálu – snížením základního kapitálu nesmí dojít k tomu, že nová hodnota bude nižší než minimální základní kapitál u a. s. podle § 246 odst. 2 ZOK. Také je nutné dodržet formální postup podle § 518 a násl. ZOK, tudíž celý proces by trval několik měsíců.

Dá se tedy shrnout, že v rámci a. s. existuje postup, který v obecné rovině odpovídá dříve popsanému postupu v s. r. o. I v případě a. s. si tedy většinový společník může se souhlasem menšinového společníka zajistit stoprocentní vlastnictví společnosti, a to i za situace, že nemá k dispozici (ať už přímo, nebo přes externí financování) dostatečné finanční prostředky k poskytnutí vypořádání menšinovému akcionáři. Proces proběhne nejprve nabytím akcií menšinového akcionáře společností a následným snížením základního kapitálu v rozsahu odpovídajícím hodnotě daných akcií. Nicméně nepůjde o postup tak přímočarý a jednoduše proveditelný jako v případě s. r. o. Tento proces bude navíc omezen vícero limity než v případě s. r. o.

Novelizací ZOK zákonodárce zajistil, že u s. r. o. může být rychleji vyřešen osud uvolněného podílu. Novela č. 33/2020 Sb. rozvázala spojení mezi výplatou vypořádacího podílu a naložením s uvolněným podílem, když jsou tyto procesy nově na sobě relativně nezávislé. Společenská smlouva s. r. o. či jednorázová dohoda všech společníků může zajistit, že uvolněný podíl bude existovat pouze krátce, zatímco termín výplaty vypořádacího podílu bude stanoven dostatečně flexibilně a nezpůsobí společnosti potíže se zajištěním financování. Pro (většinového) společníka existuje tedy možnost zajistit si se souhlasem menšinového společníka stoprocentní vlastnictví dané s. r. o., a to i bez nutnosti vynaložit své vlastní finanční prostředky s tím, že finanční závazek uhradit vypořádací podíl bude přenesen na společnost. V poměrech a. s. je obdobný postup také možný, je nicméně náročnější na provedení a je podřízen většímu množství výjimek.