Masivní příliv migrantů z území Ukrajiny v prvním pololetí r. 2022 měl mimo jiné za následek rostoucí počet případů, kdy se tuzemské správní orgány setkávají s různými druhy osvědčení, vydanými správními orgány Ukrajiny. Jedná se o případy ukrajinských řidičských průkazů, středoškolských a univerzitních diplomů, očkovacích certifikátů apod. Všechny uvedené případy mají společného jmenovatele: Tuzemský správní orgán musí posoudit, jaké důsledky má v našem právu výsledek aplikace práva cizího, v uvedených případech práva Ukrajiny.¹

Východiskem je zde konstatování, že ukrajinské právo, resp. osvědčení, které je důsledkem jeho aplikace² příslušným správním orgánem Ukrajiny, nemůže per se pro tuzemský správní orgán vyvolávat žádné důsledky, protože tuzemský správní orgán má povinnost aplikovat toliko právo tuzemské (lex fori). Přikazuje mu to obecná úprava správního řízení.³ Právní důsledky osvědčení vydaného ukrajinským správním orgánem jsou tedy v našem právu vždy důsledkem normy zakotvené v našem právním řádu. Zatímco obecná úprava správního řízení stanoví⁴ vyvratitelnou domněnku, že listiny vydané tuzemskými orgány potvrzují pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno, důsledky cizích osvědčení pro náš právní řád plynou z ustanovení zvláštních právních předpisů (ex lege). Skutečnost, že řidičský průkaz vydaný příslušným ukrajinským orgánem osvědčuje oprávnění řídit motorové vozidlo na našem území, plyne⁵ z právní úpravy v oblasti provozu na pozemních komunikacích. Skutečnost, že vakcinační certifikát vydaný příslušným orgánem Ukrajiny osvědčuje očkování jeho držitele proti nemoci COVID-19, plyne⁶ z přímo použitelného nařízení EU. V obou případech reflektuje přímo aplikovatelná norma veřejného práva závazky učiněné v ujednáních mezi státy. Na tomto místě je třeba připomenout, že zatímco otázka platnosti úředních listin je mezi naším státem a Ukrajinou řešena ve formě dvoustranné smlouvy o právní pomoci⁷ týkající se vztahů občanského práva,^{8, 9} problematika právních důsledků osvědčení v rovině práva veřejného není instrumenty mezinárodního, resp. unijního práva komplexně řešena a je jenom předmětem parciálních úprav ve specifických oblastech. V případě řidičských průkazů se jedná o závazek plynoucí z Úmluvy o silničním provozu z r. 1968,¹⁰ v případě vakcinačních certifikátů jde o prováděcí rozhodnutí Evropské komise, vydané v návaznosti na sdělení Ukrajiny o rovnocennosti vakcinačních certifikátů vydaných státy EU.¹¹ Na tomto místě lze také uvést, že v případě maturitních vysvědčení a vysokoškolských diplomů vydaných školami a univerzitami na území Ukrajiny od 6. 6. 1972 do 27. 2. 2000 plynou jejich právní důsledky v našem právu z Protokolu o rovnocennosti dokumentů o vzdělání z r. 1972. ^{12, 13} Tento Protokol současně zakládá rovnocennost titulů kandidát věd, doktor věd, docent a profesor, udělených na ukrajinských univerzitách ve výše uvedeném časovém období․^{14, 15}

Ve všech výše nastíněných případech se jedná o situace, kdy norma aplikovatelného práva explicitně přiznává cizímu osvědčení stejné právní důsledky jako obdobnému osvědčení vydanému tuzemským správním orgánem. V nauce je tento konstrukt označován¹⁶ jako uznání, přičemž ve všech výše uvedených případech se s ohledem na existenci mezistátního ujednání s Ukrajinou jedná o uznání vzájemné (reciproční). Konstrukt vzájemného uznání je založen na premise, že osvědčení určité skutečnosti splňuje v různých jurisdikcích identické minimální standardy, aniž by bylo dosaženo harmonizace, nebo unifikace právních úprav v jednotlivých jurisdikcích.¹⁷ Držitel osvědčení vydaného příslušným ukrajinským orgánem je tedy dle našich právních předpisů ve výše uvedených případech ve stejné právní pozici jako držitel obdobného osvědčení vydaného příslušným správním orgánem v tuzemsku.

Faktem však je, že v důsledku vojenského konfliktu na území Ukrajiny se na našem území ocitla řada osob, které sice podle ukrajinského práva splnily podmínky pro vydání osvědčení, takovým osvědčením ale v současnosti nedisponují. Důvodem může být jednak jeho ztráta během jejich útěku z válkou zasažené vlasti, ale také skutečnost, že tato osvědčení byla zničena nebo nebyla přinesena na naše území. Náš právní řád musí nejenom v psané úpravě, ale také v aplikační praxi správních orgánů na uvedené situace reagovat.

Stejně jako jiné státy¹⁸ středoevropského prostoru, i Česká republika přijala v souvislosti s vojenským konfliktem na území Ukrajiny několik zvláštních právních předpisů (Leges Ukrainae), reagujících na masivní příliv migrantů z území válkou zasažené Ukrajiny. První z uvedených právních předpisů (Lex Ukrajina I)¹⁹ upravil ve vztahu k migrantům z Ukrajiny řízení o udělení dočasné ochrany a některá zvláštní pravidla pro poskytování zdravotních služeb.²⁰ Druhý v řadě zákonů přijatých v návaznosti na agresi vůči Ukrajině (Lex Ukrajina II)²¹ řeší některé otázky zaměstnanosti a sociálního zabezpečení. Třetí právní předpis (Lex Ukrajina III)²² upravil v relaci k přílivu ukrajinských migrantů některé otázky v oblasti školství.²³ Pro úplnost je možné uvést, že v květnu 2022 byl přijat čtvrtý zákon (Lex Ukrajina IV), který s ohledem na ruskou agresi proti Ukrajině upravuje některé otázky správy daní.²⁴ Zatímco uvedené právní předpisy reagují na případy, kdy osvědčení vydané příslušným orgánem Ukrajiny absentuje, jiné situace nejsou v současnosti právem explicitně upraveny. V praxi tedy může dojít k tomu, že se náš právní řád staví k problému absence cizího osvědčení rozdílně.

1. Nahrazení absentujícího osvědčení tuzemským dokladem

Specifický případ absence cizího osvědčení řeší Lex Ukrajina I. Reaguje na skutečnost, že existuje veřejný zájem na tom, aby cizinci přijíždějící z Ukrajiny disponovali cestovním dokladem, který prokazuje jejich totožnost. Lex Ukrajina I proto zakládá²⁵ pro případy, že cizinec vlastním platným cestovním dokladem nedisponuje, pravomoc Ministerstva vnitra nebo Policie ČR vydat z moci úřední takovému cizinci cestovní průkaz totožnosti.²⁶ Právní předpis zde klade naroveň úplnou absenci cestovního dokladu a vypršení jeho platnosti. Možnost nahrazení cizího cestovního dokladu je přitom konstruována jako prostředek, jehož cílem je zajistit, aby byl cizinec vybaven dokladem prokazujícím jeho totožnost. Lex Ukrajina I proto per se nemíří výlučně jenom na absentující ukrajinské cestovní doklady. Kritériem je zde, jestli cizinec splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany.²⁷ Na tomto místě lze uvést, že konstrukce, která umožňuje nahrazení absentujícího cizího osvědčení ex offo tuzemským dokladem, je v našem veřejném právu výjimečná.

2. Nahrazení absentujícího osvědčení čestným prohlášením

Situace, ve kterých může být absentující cizí osvědčení nahrazeno čestným prohlášením, nebyly naší legislativě neznámé ani před vypuknutím války na Ukrajině. Společným jmenovatelem pro tyto případy byla nutnost vytvořit zvláštní režim pro specifické tísnivé situace. Na prvním místě se jednalo o status osoby požívající buď mezinárodní ochrany ve formě azylu, doplňkové ochrany, nebo na kterou bylo třeba na základě mezinárodněprávních závazků ČR pohlížet jako na uprchlíka nebo vyhnance.²⁸ V jiných případech právní úprava reagovala na situace, kdy buď cizí stát tuzemským předpisem vyžadované osvědčení nevydává, odmítá je žadateli vydat, nebo je jeho získání spojeno s těžko překonatelnými překážkami.²⁹ Právní úprava v oblasti školství zde předpokládala, a i v současnosti předpokládá, že osoby mohou v řízeních o uznání zahraničního vysvědčení³⁰ nebo zahraničního vysokoškolského diplomu³¹ absentující originál nebo úředně ověřenou kopii nahradit svým čestným prohlášením. V řadě jiných případů právní předpisy připouští, aby čestné prohlášení žadatele nahradilo absentující opis ze zahraniční evidence trestů.³² Lze konstatovat, že nahrazování absentujícího cizího osvědčení čestným prohlášením je mechanismem, který předpisy našeho veřejného práva používají jako prostředek moderace v případech, kdy existuje objektivní nemožnost takové cizí osvědčení získat.³³

Nahrazení cizího osvědčení čestným prohlášením předpokládá i naše legislativa přijatá v reakci na invazi ruských vojsk na území Ukrajiny. Nová legislativa svými ustanoveními cílí nejenom na podporu integrace osob z Ukrajiny na trh práce, ale i na podporu péče o děti z Ukrajiny v dětských skupinách, ve kterých ovšem mohou mít ze začátku jazykovou bariéru.³⁴ Lex Ukrajina II proto umožnil poskytovatelům služby péče o dítě v dětské skupině³⁵ zaměstnat jako jejich podporu osobu z Ukrajiny s dočasnou ochranou, které poskytnou adekvátní jazykovou asistenci. Podmínkou je, aby taková osoba byla zletilá a svéprávná, měla pedagogické, sociální, zdravotní vzdělání anebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a disponovala praxí v oblasti péče o dítě.³⁶ Lex Ukrajina II přitom reflektuje skutečnost, že cizinec, kterému byla na našem území poskytnuta dočasná ochrana, nemusí disponovat listinami osvědčujícími splnění výše uvedených požadavků. Právní předpis proto předpokládá, že jejich splnění cizinec může doložit čestným prohlášením.³⁷ Lex Ukrajina III předpokládá, že u uchazeče o studium na tuzemské vysoké škole, který je cizincem s dočasnou ochranou na našem území, může být při prokazování dosaženého předchozího vzdělání doklad o zahraničním středoškolském³⁸ nebo vysokoškolském vzdělání³⁹ nahrazen čestným prohlášením uchazeče.⁴⁰ Čestné prohlášení je v tomto případě náhradou zahraničního diplomu jako takového a stejně tak náhradou potvrzení jeho autenticity.^{41, 42}

Skutečností je, že zatímco výše cit. právní předpisy nahrazení chybějícího zahraničního osvědčení čestným prohlášením předpokládají, jeho obsah, ani formu dále nespecifikují. Důvodová zpráva k Lex Ukrajina III v této souvislosti uvádí,⁴³ že má

„obsahovat konkrétní údaje, které jsou potřebné pro přijímací řízení, uchazeč je však uvede formou čestného prohlášení (například, že byl klasifikován z určitých předmětů určitým způsobem); čestné prohlášení bude tedy formou uvedení skutečností, rozhodných pro přijímací řízení“.

Na tomto místě lze upozornit na skutečnost, že možnost nahrazení absentujícího cizího osvědčení čestným prohlášením Lex Ukrajina III v oblasti vysokého školství omezuje na oblast přijímacího řízení. V jiných případech tedy nelze čestným prohlášením absentující cizí diplomy nahrazovat.⁴⁴ Také lze uvést, že Leges Ukrainae nevyžadují, aby bylo čestné prohlášení, které nahrazuje absentující cizí osvědčení, notářsky ověřeno.⁴⁵

Skutečností je, že zatímco nahrazování tuzemských veřejných listin čestným prohlášením⁴⁶ bylo i v minulosti předmětem zájmu odborné literatury,⁴⁷ situacím, ve kterých čestné prohlášení cizince nahrazuje absentující cizí osvědčení, zatím pozornost věnována nebyla. Lze přitom konstatovat, že všechny výše uvedené případy, ve kterých Leges Ukrainae zavedly možnost nahrazení cizího osvědčení čestným prohlášením, mají společné jmenovatele. Zaprvé, Leges Ukrainae nezavádějí⁴⁸ obecné pravidlo, podle kterého by bylo možné ve všech vztazích veřejného práva nahrazovat absentující cizí osvědčení čestným prohlášením cizince. V našem veřejném právu tedy taková možnost existuje jenom tam, kde norma právního předpisu takové nahrazení ve vztazích mezi cizincem a tuzemským správním orgánem předpokládá. Uplatňuje se tedy výhrada zákona.⁴⁹ Lze argumentovat, že v případech, kdy čestné prohlášení cizí osvědčení ex lege nahrazuje, je třeba u takového prohlášení presumovat jeho správnost. Pravdivost takového čestného prohlášení je možné vyvrátit důkazem opaku.⁵⁰ Zadruhé, možnost nahradit cizí osvědčení čestným prohlášením může dle nové právní úpravy využít jenom specifický okruh oprávněných osob, tedy cizinci požívající na našem území dočasné ochrany. Zatímco okruh oprávněných je výše uvedenými předpisy určitým způsobem vymezen, okruh cizích osvědčení, která mohou být čestnými prohlášeními nahrazována, takto vymezen není. Je pravděpodobné, že čestnými prohlášeními budou nahrazována zejména absentující osvědčení vydaná orgány Ukrajiny. Výše cit. ustanovení Leges Ukrainae jsou ovšem aplikovatelná i v případě absence osvědčení vydaných orgány Ruské federace, Běloruska a jiných států. I s těmito situacemi se mohou tuzemské orgány při aplikaci nových právních předpisů setkat. Stejně je koncipována také možnost vydat cestovní doklad totožnosti podle Lex Ukrajina I, o které bylo referováno výše.⁵¹ Zatřeti, možnost nahrazovat absentující osvědčení čestným prohlášením je v Leges Ukrainae koncipována jako možnost časově omezená,⁵² a tedy ve své podstatě výjimečná.

Čestné prohlášení, které předpokládají Leges Ukrainae jako náhradu za absentující cizí osvědčení, je listinou, jejíž aplikovatelnost je omezena toliko na náš právní řád. Zatímco v případě existujícího cizího osvědčení lze předpokládat, že by bylo použitelné i v jiných jurisdikcích našeho geografického prostoru, čestné prohlášení je činěno výlučně dle našeho veřejného práva a jeho použitelnost je – na rozdíl od výše uvedeného případu cestovního průkazu totožnosti⁵³ – na náš právní řád omezena.

3. Aplikace shovívavosti

Jak bylo uvedeno výše, nahrazení cizího osvědčení čestným prohlášením je v našem veřejném právu možné jenom za předpokladu, že je tato možnost pro konkrétní případ výslovně předpisem stanovena. Naopak, v případech, kdy takovou možnost předpis veřejného práva nepředpokládá, má absence cizího osvědčení za následek, že tuzemský správní orgán musí na situaci pohlížet, jako by předmětná skutečnost nebyla v cizině nikdy osvědčena, tj. jako by předmětné cizí osvědčení vůbec neexistovalo. Skutečností ovšem je, že realizace takové praxe by mohla být v některých případech drakonická. Příkladem může být prokazování řidičského oprávnění na našem území⁵⁴ řidičským průkazem vydaným příslušným orgánem Ukrajiny jako smluvní strany Úmluvy o silničním provozu.⁵⁵ V návaznosti na masivní nárůst držitelů ukrajinských řidičských průkazů jako účastníků našeho silničního provozu vydalo Ministerstvo dopravy sdělení, ve kterém reagovalo na řadu praktických aplikačních problémů.⁵⁶ Jedním z takových je situace, kdy sice cizinec ukrajinským řidičským průkazem disponuje, jeho platnost ovšem po 1. 1. 2022 vypršela a k jeho výměně před příslušným ukrajinským orgánem nemohlo kvůli vypuknutí válečného konfliktu dojít.⁵⁷ Jedná se tedy o cizí osvědčení, které sice existuje a držitel je tuzemskému orgánu předložit může, není však platné. Ministerstvo dopravy se ve svém sdělení přiklonilo k aplikaci shovívavosti v případech, kdy výměna řidičského průkazu nebyla ze strany držitele možná z důvodu vypuknutí válečného konfliktu. V rámci této praxe je potřeba i na tato osvědčení pohlížet jako na platná. Aplikaci shovívavosti, ke které vede tuzemské orgány výše uvedené sdělení Ministerstva dopravy, stejně jako včasné publikování tohoto sdělení téměř ihned po vypuknutí migrační krize lze ocenit.

V dané souvislosti se klade otázka, jestli se nastíněný problém týká výlučně nemožnosti pořídit si nový řidičský průkaz před ukrajinským orgánem. Cizinci požívající dočasné ochrany na našem území mohou být také držiteli řidičských průkazů jiných států (např. Běloruska), přičemž vypuknutí válečného konfliktu mohlo jejich držitelům znemožnit získání nového průkazu. I v těchto případech by byla vhodná aplikace shovívavosti. Její podmínkou totiž není vázanost na konkrétní jurisdikci, ve které byl řidičský průkaz vydán, ale situace výjimečné tísně, které byl cizinec vystaven.

4. Cizí osvědčení, které svým provedením neodpovídá požadavkům uznání

V případě, že předpis našeho veřejného práva neumožňuje cizí osvědčení nahradit, musí cizinec buď osvědčení předložit, nebo se na něj pohlíží, jako by osvědčením nedisponoval. Úmluva o silničním provozu stanoví,⁵⁸ že smluvní strany vzájemně uznávají řidičské průkazy, které splňují náležitosti uvedené v příloze č. 6. Aplikovatelný předpis našeho práva⁵⁹ odkazuje na režim vzájemného uznávání dle cit. Úmluvy. To má za následek, že řidičský průkaz, který svým provedením neodpovídá požadavkům cit. Úmluvy, nemůže sloužit jako doklad prokazující řidičské oprávnění na našem území. Jedná se přitom o problém, který není nový a na který komentářová literatura dlouhodobě poukazovala.⁶⁰

Na cizince, který by disponoval takovým řidičským průkazem, by měl tuzemský orgán pohlížet jako na osobu, která předmětným osvědčením nedisponuje.⁶¹ Na tomto místě lze připomenout, že existující právní předpisy bez dalšího neumožňují nahrazení takového řidičského průkazu jakýmkoliv tuzemským dokladem. Daná situace může být řešena v rovině dvou právních úprav. První z řešení, které se nabízí, identifikovalo⁶² Ministerstvo dopravy ve svém již výše zmiňovaném sdělení: V tuzemsku může cizinec (nově) získat řidičské oprávnění dle tuzemských právních předpisů. Alternativně se nabízí možnost postupovat dle právního řádu Ukrajiny a obrátit se na příslušný ukrajinský orgán za účelem získání řidičského průkazu, který svým provedením odpovídá požadavkům Úmluvy o silničním provozu.

5. Absence cizího osvědčení v jiných případech

Konečně do úvahy přicházejí i situace, kdy cizinec osvědčením, které bylo vydáno ukrajinským orgánem, nedisponuje a naše legislativa současně pro tento případ nepředpokládá jeho nahrazení dokladem nebo čestným prohlášením. Praktickým příkladem může být situace, kdy cizinec z Ukrajiny nedisponuje žádným řidičským průkazem. Řešením je zde nabytí řidičského oprávnění cizincem dle požadavků stanovených tuzemskými právními předpisy.

Zatímco doposud byla pozornost věnována situacím, kdy osvědčení vydané orgánem cizího státu absentuje, tuzemské správní orgány se s velkou pravděpodobností setkají i s cizími osvědčeními, u kterých naše veřejné právo vzájemné uznávání nepředpokládá. V těchto případech je situace opačná od případů uvedených výše. Zatímco v předchozích pasážích byla pozornost věnována případům, kdy předpisy veřejného práva uznávání cizích osvědčení sice předpokládaly, avšak konkrétní osvědčení absentovalo, zde se jedná o případy, kdy je cizí osvědčení sice cizincem předloženo, předpisy tuzemského práva u něho ale nepředpokládají rovnocennost. Příkladem mohou být diplomy vydané univerzitami na území Ukrajiny po 27. 2. 2000, kdy ve vztahu k Ukrajině pozbyl platnosti Protokol o rovnocennosti dokumentů o vzdělání z r. 1972.⁶³ Zatímco na vysokoškolské diplomy vydané ukrajinskými univerzitami před tímto datem je třeba i v současnosti nahlížet jako na rovnocenné tuzemským vysokoškolským diplomům,⁶⁴ u vysokoškolských diplomů vydaných po výše uvedeném datu rovnocennost není naším právem předpokládána.

V případě vysokoškolských diplomů vydaných ukrajinskými univerzitami po 27. 2. 2000 naše právní úprava stanoví možnost jejich uznání na základě rozhodnutí tuzemského orgánu (tzv. nostrifikace).⁶⁵ Za účelem nostrifikace je potřeba vysoké škole předložit originál nebo úředně ověřenou kopii diplomu, vysvědčení nebo obdobného dokladu vydaného zahraniční vysokou školou.⁶⁶ V této souvislosti lze uvést, že i ve vztahu k nostrifikaci zahraničního vzdělání je krizovou legislativou předpokládán specifický režim. Lex Ukrajina III uvádí, že cizinec požívající na našem území dočasné ochrany je osvobozen od poplatku za úkony spojené s řízením, který jinak ve výši 3000 Kč vybírá vysoká škola.⁶⁷ Tato výjimečná úprava je, jak již bylo zmíněno, vázána na osobu cizince, který na našem území požívá dočasné ochrany. Lze ji tedy aplikovat nejenom na případy nostrifikace vysokoškolských diplomů z ukrajinských univerzit, ale také na případy nostrifikace jiných diplomů, jejichž držiteli jsou oprávněné osoby.⁶⁸

Jedním z aktuálních témat, která byla diskutována v souvislosti s pomocí našeho státu Ukrajině, byla podpora ukrajinských akademiků. Zde je třeba uvést, že po 27. 2. 2000 naše právní úprava nezakládá rovnocennost vědecko-pedagogických titulů docent a profesor nabytých na ukrajinských univerzitách s obdobnými tituly nabytými dle tuzemské úpravy. Z uvedeného plyne, že nabytí titulu docent nebo profesor podle ukrajinského práva po výše uvedeném datu neumožňuje⁶⁹ ukrajinskému akademikovi, ač zaměstnanému na jedné z tuzemských univerzit, vykonávat funkce rezervované nositelům těchto titulů podle tuzemské úpravy.⁷⁰ Jako řešení se nabízí vykonání habilitačního, resp. jmenovacího řízení podle tuzemské úpravy. V dané souvislosti se klade otázka, jestli popsaná situace nebude překážkou pro integraci ukrajinských akademiků do našeho vysokoškolského prostředí a jestli by naše vnitrostátní úprava v budoucnu nemohla umožnit zrovnoprávnění ukrajinských vědecko-pedagogických titulů alespoň pro některé situace.⁷¹

Obecným předpokladem pro použití cizího osvědčení v úředním styku s tuzemským orgánem je – s výhradou odchylné úpravy v mezinárodní smlouvě – ověření jeho autenticity příslušným cizím orgánem.⁷² Účelem této úpravy je garance pravosti cizích osvědčení předkládaných v úředním styku s tuzemským správním orgánem. Zajištění autenticity cizích osvědčení, která jsou používána v úředním styku s tuzemskými správními orgány, je tradičně považováno za integrální součást režimu uznávání. Tuzemská právní úprava předpokládá, že zahraniční uchazeč o studium na tuzemské vysoké škole prokáže⁷³ splnění podmínky absolvovaného středoškolského vzdělání předložením cizího osvědčení. Předkládá-li uchazeč v přijímacím řízení doklad o středoškolském vzdělání, který byl získán absolvováním studia ve středoškolském vzdělávacím programu na zahraniční střední škole, může tuzemská vysoká škola požadovat⁷⁴ ověření pravosti podpisů a otisků razítek na předložených originálech cizích osvědčení.⁷⁵ Toto ověření může být provedeno buď ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo vysoká škola, která doklad vydala, nebo příslušným cizozemským orgánem a příslušným zastupitelským úřadem ČR. Obdobný postup je naší úpravou předpokládán⁷⁶ i v případě, že má být cizí vysokoškolský diplom nostrifikován tuzemskou vysokou školou.

Krizová legislativa vydaná u nás v návaznosti na vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině reagovala i na potenciální problémy s ověřením autenticity před orgány v zahraničí. Lex Ukrajina III proto stanoví,⁷⁷ že také ověření autenticity cizího osvědčení může být uchazečem o studium v tuzemsku nahrazeno jeho čestným prohlášením. Krizová legislativa tak reaguje na situace, kdy cizinec požívající na našem území dočasné ochrany sice zahraničním dokladem disponuje, ověření pravosti podpisů a otisků razítek na něm před ukrajinskými orgány by bylo realizovatelné jenom obtížně.

Současně lze upozornit na skutečnost, že naše právní úprava také zakládá⁷⁸ oprávnění vysoké školy vyžadovat ověření pravosti podpisů a otisků razítek na dokladu předkládaném v rámci nostrifikace zahraničního vzdělání. I zde platí,⁷⁹ že ověření pravosti může být provedeno buď ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo vysoká škola, která doklad vydala, nebo příslušným cizozemským orgánem a příslušným zastupitelským úřadem ČR. Leges Ukrainae ovšem ve vztahu k nostrifikaci zahraničního vzdělání nepředpokládají, že by absentující ověření autenticity mohlo být žadatelem o nostrifikaci nahrazeno čestným prohlášením. Tato situace se může stát pro potenciální žadatele objektivní překážkou, pokud by vysoké školy svého oprávnění požadovat ověření autenticity před ukrajinským orgánem využívaly. I v tomto ohledu by proto byla namístě aplikace shovívavosti.

Krizová legislativa přijatá v souvislosti s válečným konfliktem na území Ukrajiny reaguje mimo jiné i na situace, kdy cizinec požívající dočasnou ochranu na našem území nedisponuje zahraničními dokumenty potřebnými k osvědčení určité skutečnosti. Leges Ukrainae v této souvislosti zavádějí ve specifických případech možnost nahradit cizí osvědčení buď vydáním tuzemského dokladu bez předchozího řízení, nebo čestným prohlášením. Krizová legislativa tím reflektuje skutečnost, že cizinec z objektivních důvodů nemusí osvědčeními disponovat a současně je nemůže bez podniknutí zvýšeného rizika od orgánu v cizině získat. Je třeba brát v úvahu, že Leges Ukrainae byly vydány na časově vymezené období, z čehož nevyhnutně plyne, že i výše uvedená možnost nahrazení cizích osvědčení je časově omezená. Při aplikaci krizové legislativy je třeba vždy vycházet z premisy, že nahrazení cizího osvědčení je možné jenom v případech, kdy to tuzemská právní úprava výslovně předpokládá. Existuje přitom řada praktických situací, kdy sice může cizí osvědčení (resp. potvrzení jeho autenticity) absentovat, Leges Ukrainae ovšem současně neobsahují žádná ustanovení, která by tuto absenci umožňovala překlenout. V těchto situacích by správní orgán měl zvážit aplikaci shovívavosti, aby se při striktním použití právního předpisu vyhnul nepřiměřeným konsekvencím.