Na soudy okresní co jednosoudy náleží, aby:

Jestli v témž městě několik soudů okresních, přísluší soudní moc u věcech trestních výhradně tomu neb těm z nich, které zvláštními nařízeními jsou k tomu jmenovány.

Sboroví soudové první instance vykonávají moc soudní:

Při každém sborovém soudu první instance zřídí se jeden neb více členů za soudce vyšetřovací.

Na soudce vyšetřovacího náleží, by konal přípravné vyšetřování v příčině všech zločinů a přečinů.

Zvláštnímu oddělení sborového soudu první instance přísluší co poradní komise dohlížeti k přípravným vyhledáváním a vyšetřováním dle § 9., č. 2. a § 11. v jeho okršlku připadajícím a působiti v né, jak tímto řádem trestním vyměřeno.

Komora poradní vznésti může v některých případech, vyslyševši žalobníka, přípravné vyhledávání soudci vyšetřujícímu přikázané aneb přípravné vyšetřování pro zločiny a přečiny, buď úplné neb částečné na některý soud okresní v okršlku soudu sborového.

Může však tyto zákony vždy zase na se vzíti, a jest povinna to učiniti, když to navrhne žalobník neb obviněný.

Poradní komora usnášeti se má ve sboru tří soudců.

Na sborové soudy první instance náleží, aby:

V obojí případnosti (1. a 2.) mají se soudové sboroví usnášeti ve sborech čtyř soudců.

Má-li se dle tohoto řádu trestního soud sborový první instance v řízení pro nějaký zločin neb přečin mimo hlavní přelíčení o něco usnésti, staniž se to ve sboru tří soudců, ač není-li nic jiného výslovně nařízeno.

Soudům porotním dle kapitoly XIX. složeným přísluší vésti hlavní přelíčení a rozhodovati o zločinech a přečinech zákonem uvozovacím k nim přikázaných.

Sborovým soudům druhé instance náleží rozhodovati o stížnostech na usnešení komory poradní (§ 114.), o námitkách, když kdo byl dán v obžalobu, a o odvoláních dle §§ 283. a 345.; též jim náleží dohlížeti k činnosti trestních soudů v jejich okršlku a rozhodovati o stížnostech na tyto soudy vedených, ač není-li odvolání výslovně zakázáno aneb jináč spořádáno. Sborové soudy druhé instance usnášeti se mají ve sborech pěti soudců.

Nejvyššímu soudu přísluší rozhodovati co soudu zrušovacímu o stížnostech, kterýchž tento řád trestní připouští.

Usnášeti se má ve sborech sedmi soudců.

Při rozhodování o věcech trestních nemá býti hlasujících ve sboru soudcovském, počítajíc k nim i předsedícího, ani více ani méně, než ustanoveno jest v §§ 12. až 16.

Oddělení (senáty) soudů sborových, kterýmž přísluší vésti přelíčení u věcech trestních v §§ 12., 13. (č. 1 a 2) a 15. pojmenované a rozhodovati v příčině jich, složí představený těchto soudů na počátku každého roku na celý rok, pojmenuje zaroveň pro každé oddělení náhradníky předsedících i soudců, a ustanoví spolu trvale pořádek, jak mají po sobě nastupovati.

Stalo-li by se změnami v osobách při některém soudu sborovém, že by jeden neb několik těchto (stálých) oddělení soudních nemohlo zůstati, může představený soudu na ostatní část roku změny nevyhnutedlně potřebné v sestavení těchto oddělení učiniti.

Sborové soudcovští nemají se usnášeti leč po předchozí poradě. Jestli dle zákona ustanoven zpravodaj, hlasovati má přede všemi, předsedící pak, jenž má jako jiní soudcové v hlasování míti účastenství, má hlasovati naposledy. Jinak hlasovati mají soudcové ve službě starší před mladšími.

Není-li zákonem výslovně jinak nařízeno, jest ku každému usnešení potřebí absolutní většiny hlasů, t. j. více, než polovice všech hlasů.

Rozdělí-li se hlasové na více než na dvě rozličná mínění, a nemá-li žádné mínění náležité většiny, tedy má předsedící hleděti rozdělením otázek a opakováním dotazu nadpoloviční většiny dojíti. Nedojde-li tím této většiny, tedy se mají hlasové obviněnému nejméně přízniví k hlasům hned po nich nepříznivým připočítávati dotud, až vyjde nadpoloviční většina. Jsou-li hlasové počtem sobě rovní, učiněno buď usnešení podlé mínění obžalovanému příznivějšího.

Vzejde-li rozdílnost mínění o tom, které z obou zdání obviněnému jest méně nepříznivé, budiž o tom, jako o přípravné otázce, hlasováno zvláště. Pakli by se při tomto hlasování rozdělily hlasy stejně, rozhodne v této otázce hlas předsedícího.

O příslušnosti soudu, o tom, zdaliž potřebí jest, řízení doplniti a o jiných otázkách přípravných budiž vždy nejprvé hlasováno. Rozhodne-li většina hlasů, že se má rozhodnouti věc hlavní, ačkoli o otázce přípravné vzešly pochybnosti, povinni jsou také soudcové, kteří byli v menšině, hlasovati s sebou o věci hlavní.

Při rozhodování o věci hlavní budiž otázka, zdaliž obžalovaný vinen jest činem za vinu mu kladeným, oddělena od otázky s strany vyměření trestu, a budiž o ní dříve hlasováno nežli o trestu. Byl-li obžalovaný obviněn z několika činů trestných, má se o jednom každém skutku, co se týče viny neb neviny, učiniti usnešení zvláštní. Porada o trestu má se však vztahovati jen k činům trestným, z kterýchž byl obžalovaný vinen nalezen.

Soudcové, kteří nalezli, že obžalovaný není vinen některým činem trestným jemu za vinu daným, mají toho vůli, podlé usnešení, jež se stalo v příčině viny, o trestu hlasovati anebo se hlasování zdržeti․ Zdrží-li se hlasování, počítá se hlas jejich tak, jakoby se byli přidali k mínění od ostatních hlasujících pronešenému, které jest obžalovanému nejpříznivější.

Při každém zasedání soudním má býti přítomen zapisovatel, kterýž má o něm sepsati protokol. Jak tento zapisovatel tak i ti, kteří spisují protokol v přípravném vyhledávání a vyšetřování pro zločiny a přečiny, mají býti ke sepisování protokolů pod přísahu vzati.

Úřadové bezpečnosti, k nimž náležejí také starostové obecní, mají vyzvídati veškeré zločiny a přečiny, při nichž se vyšetřování nezavádí toliko k žádosti toho, koho se týkají a nemůže-li vyšetřující soudce sám bez odkladu úřadu konati, mají neodkladná přípravná opatření učiniti, kterýmiž se může věc objasniti, aneb kteráž mohou zabrániti, aby známky činu trestného nebyly odstraněny nebo aby pachatel neuprchl. V domě prohlížeti a někoho z příčiny soudního řízení trestního prozatím uvězniti mohou úřadové bezpečnosti a jich zřízenci, nebyvše k tomu vyzváni, jen v případech v tomto řádu soudu trestního uvedených a mají pak neprodleně příslušnému státnímu zástupci neb soudci vyšetřujícímu oznámiti, že to učinili a s jakým účinkem.

Zřízencům úřadů bezpečnosti, též veřejným úředlníkům a služebníkům pod přísným trestem zakázáno jest, aby pro nabytí příčin podezření neb pro usvědčení někoho podezřelého hleděli jej svésti, by nějaký čin trestný podnikl, v něm předsešel nebo jej dokonal, aneb aby osobami tajně zjednanými jej sváděli k přiznání nějakému, kteréž by se pak soudu doneslo.

Trestní soudové mají právo, ve všem, co k řízení jich náleží, v zemích radou říšskou zastoupených s úřady státními, zemskými a obecními přímo si dopisovati. Úřadové státní, zemští a obecní jsou povinni, soudům trestním nápomocni býti, jich žádostem co možná nejdříve zadost učiniti, aneb soudům trestními hned oznámiti, co tomu jest na odpor. Též s kr. úřady uherskými a cizozemskými mohou si soudcové trestní přímo dopisovati, není- li o tom zvláštními předpisy nic jiného nařízeno.

Shledal-li by soud trestní, že úřad, k němuž se byl se žádostí nějakou obrátil, v plnění této žádosti jest nedbalý neb liknavý, má to buď úřadu nad dotčeným úřadem postavenému aneb sborovému soudu druhé instance, k jehož okršlku náleží, oznámiti, aby se náležitým spůsobem pomoc učinila. Zanedbal-li by soud trestní této povinnosti, nemůže se liknavosti úřadu jiného omluviti.

Nařízení toto má také platnost zvláště tehda, když státní zastupitelství nedostojí náležitě své povinnosti zákonem mu uložené, aby v určitou dobu podalo nějaké vyjádření nebo nějaký návrh.

Soudové trestní mohou, když toho potřeba, branné moci přímo za pomoc žádati, bez prostřednictví nějakého jiného úřadu.

Vůbec přísluší konati řízení trestní soudu, v jehož okršlku trestný čin byl spáchán, a to i tehda, když účinek, kterýž se ke skutku trestnému vyhledává, stal se na jiném místě.

Byl-li čin trestný spáchán v několika okresích aneb na rozhraní dvou okresů, aneb neví-li se, v kterém z několika určitých okresů byl spáchán, jest z těchto soudů příslušný ten, jenž jiné předstihne.

Předstihne pak jiné soudy ten, kterýž nejprvé předse vezme nějaký výkon vyšetřovací.

Zdvihne-li se nejistota, na kterém místě skutek byl spáchán, dříve než obviněný byl obžalován, má v řízení trestním pokračovati soud toho místa, kde skutek byl vykonán.

Oznámí-li se, že nějaký čin trestný byl vykonán, soudu, v jehož okršlku obviněný bydlí, zdržuje se aneb byl postižen, jest tento soud příslušný, ač jestli ho nepředstihl již soud toho místa, kde skutek byl spáchán. Žádá-li však za to státní zástupce toho neb onoho soudu, soukromý žalobník aneb obviněný, a bylo-li by obviněných několik, třeba jen jediný z nich, budiž záležitost odevzdána soudu toho místa, kde skutek byl spáchán.

Bylo-li řízení trestní pro zločin neb přečin na uvězněného obviněného zavedené před hlavním přelíčením zastaveno, jest v příčině jiných činů trestných, které se mu za vinu kladou a náležejí před soud okresní, příslušný onen soud okresní, v jehož okršlku jest obviněný ve vazbě. Však i v tomto případu mohou žalobník i obžalovaný žádati, aby řízení bylo postoupeno soudu toho místa, kde skutek byl vykonán.

Soudu trestnímu, kterýž nejprvé zvěděl o nějakém činu trestném, spáchaném v některé zemi říšskou radou zastoupené, přísluší v příčině jeho říditi dotud, pokud se nevyhledá okolnost nějaká, na níž dle §§ 51 a 52. příslušnost jiného soudu se zakládá.

Byl-li čin trestný spáchán mimo země radou říšskou zastoupené, příslušný jest onen soud v těchto zemích, v jehož okršlku obviněný bydlí aneb se zdržuje, a není-li soudu takového, tedy onen soud, v jehož okršlku byl postižen.

Oznámí-li nějaký cizí stát aneb některý úřad v zemích koruny uherské, že vydá obviněného, aneb má-li se za vydání obviněného teprv žádati, a neví-li se, který zdejší soud jest příslušný, bude příslušný onen soud, jejž k tomu ustanoví soud zrušovací po vyslyšení generálního prokurátora.

Soud, kterýž jest příslušný v příčině pachatele, jest příslušný také v příčině spoluvinníků a účastníků.

Klade-li se témuž obviněnému několik činů trestných za vinu, aneb mělo-li v témž činu trestném několik osob účastenství, aneb dopustila-li se jedna z těchto osob mimo to společně s jinými osobami nějakého činu trestného, vedeno budiž vůbec řízení trestní proti všem těmto osobám pro tyto činy trestné u téhož soudu zaroveň, a vynešen buď o všech scházejících se činech trestných konečný rozsudek.

K tomuto řízení příslušný jest z několika soudů závodících ten, kterýž jiné předstihl. Patří-li však některý ze setkávajících se činů trestných před soud porotní, řídí se příslušnost tímto činem, třeba by soud v příčině některého jiného činu trestného příslušný byl již předstihl. Rovněž řídí se příslušnost zločinem neb přečinem před sborový soud náležejícím, třeba jej byl okresní soud v příčině nějakého činu trestného k jeho moci příslušejícího předstihl.

Soud, příslušný dle § 56. v příčině několika setkávajících se činů trestných, může k návrhu aneb z moci své úřední učiniti, aby řízení trestní, týkající se toho neb onoho činu trestného nebo toho nebo onoho obviněného, vedlo a dokonalo se zvlášť o sobě, jestliže by se tím zamezilo, by se řízení neprodloužilo nebo nestížilo aneb zkrátila se vazba obviněného.

V takovém případu má žalobník ihned se prohlásiti, zdali sobě vyhražuje, stíhati téhož obviněného pro jiná obvinění. Učinil-li tak, má řízení v příčině těchto obvinění bez průtahu dále vésti a ukončiti; neučinil-li tak, může obžalovaný pro tato obvinění stíhán býti jen z těch příčin, pro které se může řízení trestní před hlavním přelíčením zastavené obnoviti.

Pominul-li žalobník v prohlášení svém některý čin trestný, pro který bylo vedeno soudní vyhledávání neb vyšetřování přípravné, může obviněný žádati, aby žalobník i o tomto činu se prohlásil, jinak by se za to mělo, že se vzdal dalšího stíhání.

Běží-li o nějaký přečin neb přestupek, kterýž se nestíhá toliko k žádosti některého účastníka soukromého, budiž vždy též státní zástupce vyzván, aby se o něm pronesl.

Stalo-li se opatření, aby některý z několika souvislých činů trestných zvláště k hlavnímu přelíčení byl přiveden, neb aby přípravné vyšetřování proti některému obviněnému vedlo se zvlášť o sobě, může se čin trestný takto vyloučený, postoupiti soudu, kterýž by v příčině jeho byl příslušný, nehledě k souvislosti jeho s jinými činy trestnými.

Má-li obviněný vydán býti některému královskému uherskému neb cizímu úřadu, přísluší to uvážiti a jednati s tímto úřadem sborovému soudu první instance, v jehož okršlku obviněný, jenž má vydán býti, bydlí neb se zdržuje, a nebydlí-li nebo nezdržuje-li se tu, tedy tomu soudu, v jehož okršlku byl postižen. Byla-li taková žádost za vydání učiněna, aneb byly-li vydány listy zatykací, má ovšem náležité opatření učiněno býti, aby obviněný neuprchl; avšak poradní komora, vyslyševši státního zástupce, má sborovému soudu druhé instance jen tehda navrhnouti, aby obviněný byl vydán, když úřad, jenž za vydání žádá, předloží buď hned aneb v přiměřené době takové důkazy neb příčiny podezření, z nichž obviněný při výslechu na místě vyvésti se nemůže. Sborový soud druhé instance má usnešení své, po vyslyšení vrchního zástupce učiněné, vždy napřed ministrovi práv ku schválení předložiti.

Řízení trestní proti osobám, které u věcech trestních dle zákona náležejí pod vojenskou moc soudní, zůstavuje se i příště soudům vojenským. Však vyhledávati příběh skutečný v příčině činů trestných, kteréž mají uvažovány býti dle obecných zákonů trestních, přísluší soudům vojenským jenom tehda, když jest patrno, že obviněný náleží pod vojenskou moc soudní. Přijde-li to na jevo teprv mezi vyšetřováním u civilního trestního soudu vedeném, má civilní trestní soud řízení přerušiti a vojenskému soudu je odevzdati.

Cizí vyslancové při dvoře rakousko-uherském zřízení a osoby k vyslanství samému náležející nejsou postaveni pod soudní mocí úřadů zemských. Ani domácí a služebné osoby těchto vyslanců a cizích mocnářů v Rakousku meškajících, jenž jsou zaroveň poddanými toho státu, k němuž náleží mocnář neb vyslanec, nepříslušejí k soudům rakouským. Mělo-li by se tedy proti těmto osobám zavésti úřední řízení pro nějaký čin trestný, má úřad dle okolností osobou obviněného se zjistiti, však ihned to oznámiti nejvyššímu dvorskému maršalství, aby to u vědomost uvedlo mocnářovi neb vyslanci, by obviněný byl převzat.

Sborové soudy druhé instance mají právo, po vyslyšení vrchního státního zástupce z příčiny veřejné bezpečnosti neb z jiných příčin důležitých jisté trestní záležitosti příslušnému soudu odejmouti a k jinému soudu téhož spůsobu ve svém okršlku přidati.

Totéž právo má soud zrušovací v celém obvodu zemí radou říšskou zastoupených.

Z příčiny delegace jiného soudu, dle § 62. od sborového soudu druhé instance nařízené, může žalobník i obviněný u soudu zrušovacího stížnost vésti. Taková stížnost podána budiž ve třech dnech od oznámení toho usnešení soudu, kterýž usnešení oznámil.

Jestli spor o příslušnost mezi soudy okresními, kteréž jsou postaveny pod týmž soudem sborovým první instance, rozhodne o něm poradní komora tohoto soudu. Nemohou-li se dva soudy sborové první instance o příslušnost svou nebo o příslušnost dvou okresních soudů pod nimi postavených shodnouti, rozhoduje sborový soud druhé instance. Jestli spor o příslušnost mezi dvěma soudy, kteréž nejsou postaveny pod týmž soudem sborovým druhé instance, aneb mezi dvěma soudy druhé instance, rozhodne soud zrušovací. Takové rozhodnutí učiniti se může toliko po vyslyšení státního zastupitelství a není proti němu žádného zvláštního opravného prostředku.

Nežli dojde rozhodnutí, má ten i onen soud vykonati vše, čeho v jeho okršlku k zavedení vyšetřování a ke zjištění skutku zběhlého potřebí, zvláště pak má předsevzíti výkony vyšetřovací, při nichž nastává nebezpečenství z prodlení.

Každý soud trestní, i nepříslušný, v jehož okršlku se objeví známky nějakého zločinu neb přečinu, má právo a jest povinen, když nastává z prodlení nebezpečenství, předsevzíti všechno to, co může vésti k vyhledání skutku a k zatčení obviněného. Má však příslušnému soudu nebo státnímu zástupci ihned o tom dáti věděti a poslati mu spisy v příčině toho zdělané.

Výkony vyšetřovací, kteréž předsevzal nepříslušný soud trestní, mimo případ v paragrafu předešlém uvedený, nejsou z té jediné příčiny neplatné, ač vztahují-li se toliko k vyšetřování přípravnému; na soud příslušný však náleží, aby uvážil, má-li se některý výkon znovu předsevzíti aneb doplniti.

Ani soudce ani zapisovatel nemůže nijakého výkonu soudního v řízení trestním předsebráti, bylo-li jemu trestným skutkem ublíženo, nebo jestli obviněný, anebo ten, komu ublíženo, s ním svazkem manželským spojen, nebo jestli obviněný, ten, komu ublíženo, státní zástupce, soukromý žalobník neb obhájce v pokolení vzhůru neb dolů stupujícím s ním příbuzný neb sešvakřený, jeho bratranec neb sestřenice, nebo ještě blíže s ním příbuzný, anebo v témž stupni sešvakřený, nebo jestli s ním ve svazku rodičů volicích a dětí zvolených, neb schovatelů a schovanců, poručníka a poručence.

Mimo to nemůže býti v nižádné instanci ani soudcem ani zapisovatelem ten, kdo

V hlavním přelíčení nemůže míti účastenství a nemůže v příčině jeho rozhodovati ten, kdo v též záležitosti byl soudcem vyšetřujícím, aneb měl účastenství v rozhodování o námitkách proti obžalobě (§§ 211 až 214). Jestli potřebí, hlavní přelíčení za příčinou odvolání neb zmatečné stížnosti znovu vésti, nemohou v tomto přelíčení býti činnými soudcové, kteří měli účastenství v prvním hlavním přelíčení.

Členové soudů vyšších instancí zvláště nemohou také účastenství míti:

Soudce jest povinen, oznámiti neprodleně správci soudu, jehož členem jest, příčinu, proč jest ze soudcovství vyloučen. Jestli ze soudcovství vyloučen správce soudu okresního, nechť to oznámí představenému sborového soudu první instance.

Zapisovatel má toto oznámení učiniti soudci, u kterého má spisovati protokol.

Jak mile některá osoba soudní shledá, že jest tu příčina z účastenství v soudcovství jej vylučující, má se ihned každého výkonu soudního pod neplatností zdržeti. Toliko když by nastávalo nebezpečenství z prodlení, a nebylo by lze, jiného soudce neb zapisovatele ihned ustanoviti, má taková osoba soudní výkony zvláště pilné sám předsevzíti, leč by se mělo zakročiti proti manželce soudcově nebo proti někomu s ním příbuznému neb sešvakřenému (§ 67.), v kterémž případě se má řízení soudní bez prodlení nejbližšímu soudci postoupiti.

Státní zástupce, soukromý účastník, žalobník soukromý a obviněnec mohou zamítnouti některého člena soudu a zapisovatele, když mohou kromě případů v §§ 67 - 69 uvedených přivésti a prokázati jiné důvody, pro kteréž jest pochybno, že ten, koho chtějí zamítnouti, jest úplně nepodjatý.

Chce-li účastník některý zamítnouti soudce, má podati nebo protokolem dáti zapsati žádost u toho soudu, k němuž zamítnutý náleží, a to do čtyřiadvadcíti hodin před početím řízení, běží-li o zamítnutí některého člena soudu nalézajícího, a nejdéle ve třech dnech od dodání obsílky k přelíčení, jde-li o zamítnutí celého soudu. V žádosti mají se příčiny zamítnutí podrobně uvésti a dle možnosti vysvědčiti.

Zdaliž má některá osoba soudní býti zamítnuta, o tom rozhoduje vůbec představený soudu, k němuž ta osoba přísluší.

Byl-li zamítnut okresní soudce, rozhoduje o tom poradní komora sborového soudu první instance; byl-li zamítnut celý soud první instance aneb představený soudu, rozhoduje o tom sborový soud druhé instance, a byl-li zamítnut sborový soud druhé instance neb president tohoto soudu, rozhoduje v příčině toho soud zrušovací.

Proti těmto rozhodnutím není opravného prostředku. Představený soudu aneb soud, kterýž o zamítnutí rozhoduje, má zaroveň, dá-li zamítnutí místo, pojmenovati soudce neb soud, na nějž se má záležitost přenésti.

Ze zakročování u věcech trestních vyloučeni jsou členové státního zastupitelství, s nimiž jest obviněný neb jeho obhájce, ten, jemuž bylo zločinem nebo přečinem ublíženo, aneb soukromý žalobník v některém svazku v § 67. jmenovaném; rovněž vyloučen jest každý ten, kdož v též věci byl za svědka neb za znalce slyšen, aneb v ní byl obhájcem, zástupcem soukromého žalobníka nebo účastníka anebo soudcem.

Každý člen státního zastupitelství jest povinen, od té chvíle, když o příčině vylučovací vědomosti nabude, každého zakročení v trestní věci, z níž jest vyloučen, se zdržeti, svému náměstkovi ji postoupiti a svému nejbližšímu představenému to oznámiti. Stěžují-li sobě strany na to, že zakročil státní zástupce u věci nějaké, v které by se byl měl dle zákona zakročení zdržeti, nebudiž tím řízení zdržováno.

Když činiti jest o nějaký zločin, o němž rozsudek vynášeti přísluší soudu porotnímu, nebo když se má řízení trestní zavésti na někoho nepřítomného, potřebí, aby prvé, než se dá obviněný v obžalobu, zavedlo se vyšetřování přípravné (kapitola XVI.). V jiných případech zůstavuje se na vůli státními zástupci a dle případu soukromému žalobníkovi, chce-li přípravné vyšetřování navrhnouti.

Vyšetřování přípravné má za účel, aby obvinění určité osoby z činu trestného byla napřed prozkoumáno a věc vysvětlila se dotud, pokud potřebí, aby se na jisto postavily příčiny příhodné, by se buď řízení trestní zastavilo, nebo aby se připravila obžaloba a vedení důkazů v hlavním přelíčení.

Soudce vyšetřující může vyšetřování přípravné zavésti jen pro takový skutek trestný a jen proti té osobě, v příčině kteréž mu za tím účelem učiněn byl návrh žalobníka k tomu oprávněného.

Navrhne-li státní zástupce, aby bylo zavedeno přípravné vyšetřování, má soudci vyšetřujícímu dodati oznámení a průvody, o nichž vědomosti nabyl, a má mu oznámiti, co vyšetřováním přípravným snad byl již vyhledal.

Jestli soudce vyšetřující na rozpacích, má-li k návrhu, by se zavedlo přípravné vyšetřování, přistoupiti, požádej komory poradní za usnešení. Soudce vyšetřující může míti účastenství v poradě, ale nikoliv v usnášení. O každé takové poradě má se dáti státnímu zástupci dříve věděti, aby mohl mínění své písemně neb ústně přednésti.

Přípravné vyšetřování má soudce vyšetřující vůbec vésti sám osobně. Může však žádati soudů okresních v okršlku i mimo okršlek svého sborového soudu, aby některé výkony soudní předsevzaly.

Soudové okresní mají této žádosti vyhověti, šetříce nařízení soudcům vyšetřujícím v té příčině daných, a bylo-li by potřebí nějakého jiného výkonu vyšetřovacího v jejich okresu, mají ho ihned předsevzíti.

Vyšetřující soudce má o průběhu svých nedokončených vyšetřování přípravných komoře poradní jednou za měsíc ústně zprávu podati, aneb i mezi měsícem, vidí-li se mu toho pro důležitost věci zapotřebí, anebo má-li komory poradní za rozhodnutí žádati. Státní zástupce má býti přítomen v zasedání, v kterém komora poradní tyto zprávy přijímá, a může v něm návrhy činiti.

Usnese-li se komora poradní na tom, aby přípravné vyšetřování vznešeno bylo na některý soud okresní (§ 12.), má tento soud šetříti nařízení soudci vyšetřujícímu v té příčině daných.

Měsíční zprávu o průběhu nedokončených vyšetřování přípravných má okresní soud činiti písemně, a týmž spůsobem má žádati za rozhodnutí komory poradní. V případech takových uloží se některému členu komory poradní, aby o zasedání jejím zprávu ústní podal. Také v tomto zasedání má státní zástupce přítomen býti.

Když přípravné vyšetřování jest zavedeno, má soudce vyšetřující z povinnosti úřadu a nečekaje dalších návrhů žalobníkových, vše učiniti, aby skutek vyhledal a pachatele a průvody k usvědčení neb obhájení obviněného příhodné tou měrou na jisto postavil, jak toho vyhledává účel přípravného vyšetřování.

Žalobník může také v příčině některých výkonů vyšetřovacích soudci vyšetřujícímu návrhy činiti a jestli soudce na rozpacích, má-li k nim přistoupiti, má sobě vyžádati rozhodnutí komory poradní (§ 94.).

Státní zástupce nemá výkonů vyšetřovacích předsebráti, pod neplatností. Když soudce vyšetřující obviněného neb svědky řádně vyslýchá, nemá býti přítomen ani žalobník ani obhájce.

Mají však právo, býti přítomni při ohledání, při hledání v domě a při prohlížení papírů a pojmenovati věci, ku kterým se tyto výkony vyšetřovací mají vztahovati. K tomu konci má tedy soudce vyšetřující vůbec žalobníkovi prvé dáti věděti, že bude tyto výkony předsebráti; vzešlo-li by však nebezpečenství z prodlení, může je předsevzíti, aniž mu dal prvé o tom věděti.

Zůstaly-li známky po nějakém zločinu neb přečinu, vyšetřeny buďte spůsobem příhodným, zejména ohlédáním dle toho, co o tom v příští kapitole nařízeno.

Věci, na nichž nebo jimiž skutek trestný byl spáchán, nebo o kterýchž lze se domýšleti, že je pachatel tu, kde vykonal skutek, zůstavil, vůbec pak věci, kteréž mají obviněný neb svědkové za pravé seznati, aneb kteréž mohou jiným spůsobem ku provedení důkazu platné býti, buďtež, pokud možná, u soudu schovány. Takové věci vloží se buď v obálku pečetí soudní zavřenou, anebo se na nich znamení soudní učiní, aby se nemohly jiné za ně podstrčiti nebo vyměniti.

Jsou-li mezi věcmi nalezenými věci, zasvěcené k službám božím, má soud k tomu přihlédnouti, aby byly od jiných věcí odděleny a náležitě uschovány.

Nemůže-li se škoda zločinem neb přečinem spůsobená neb zisk tím ušlý výpovědí škodujícího s jistotou vyhledati, aneb jestli se s důvodem domýšleti, že škodující škodu svou příliš vysoko klade, vyhledáno buď vyslyšením svědků nebo skrze znalce, kolik škoda činí, pokud to má účinek na rozhodnutí, má-li se skutek pokládati za zločin, na vyměření trestu nebo na přiřknutí náhrady.

Spisy, které nejsou sepsány jazykem u soudu obyčejným a jsou u vyšetřování důležité, má soudce vyšetřující dáti od přísežného tlumočníka přeložiti a má je i s překladem ke spisům přiložiti.

O každém výkonu soudním k vyšetřování náležejícím sepsán buď protokol; mimo úředlníka, jenž výkon předse béře aneb řídí, buď vždy přítomen přísežný zapisovatel.

Jestli potřebí, aby k některému výkonu vyšetřovacímu přivzati byli svědkové soudní, buďtež to můžové zletilí, zachovalí, v té věci účastenství nemající, kteříž buď vůbec aneb v tomto zvláštním případě rukou dáním přislíbili, že chtějí, aby mohli dle potřeby před soudem svědectví vydati, na vše, cokoli před nimi předsevzato neb seznáno bude, bedlivý pozor míti, že chtějí k tomu přihlížeti, aby to všechno správně bylo do protokolu zapsáno, a že chtějí až do hlavního přelíčení zachovati mlčení o všem, o čem při tomto výkonu vyšetřovacím známosti nabudou.

Jest obecnou povinností občanskou, býti při výkonech vyšetřovacích zdarma soudním svědkem. Povinnost tuto mají plniti předkem obyvatelé té obce, v níž výkon vyšetřovací má se předsebráti.

Zproštěni této povinnosti jsou:

§ 104

Protokol o soudním řízení sepsán buď hned při řízení, a nelze-li tak učiniti, tedy hned potom.

V každém protokolu má se pojmenovati místo, rok i den, kde a kdy byl sepsán a osoby, které byly přítomny.

Otázky mají se zapisovati jen dotud, pokud toho potřebí, aby se odpovědi rozumělo. Odpovědi sepsány buďtež vůbec toliko dle podstatného obsahu spůsobem vypravování. Jenom kde toho pro posouzení věci potřebí, aneb kde lze předvídati, že bude zapotřebí, aby protokol při hlavním přelíčení byl přečten, uveden buď vyslýchaný, jak mluví, zachovajíc v tom jeho vlastních slov.

Soudce diktuj do protokolu hlasitě, aby to přítomní slyšeli. Vyslýchaný však má na vůli, říkati své odpovědi zapisovateli sám do péra. Jestliže by vyslýchaný toho práva zle užil, může mu je soudce odejmouti.

Každý protokol má se osobám vyslýchaným aneb krom toho k tomu přivzatým přečísti, nebo jim ku přečtení předložiti, a má se v protokole připomenouti, že jim byl přečten, předložen a od nich schválen. Potom budiž protokol od osob vyslýchaných podpisem neb znamením ruky na každém archu opatřen a na konci od přítomných úředlníků, od zapisovatele a obou soudních svědků podepsán. Zdráhá-li se vyslýchaný protokol podepsati, budiž to v protokole připomenuto a příčina toho uvedena.

V tom, co bylo napsáno, nemá se nic důležitého vymazati, přidati neb změniti. Místa přetržená mají býti i potom čitelná. Důležité dodavky neb opravy, kteréž vyslýchaný k seznání svému přičiní, mají se na kraji protokolu neb v dodavku pozamenati a spůsobem v § 105. dotčeným schváliti i podepsati.

Skládá-li se protokol z několika archů, mají se všechny archy nití sešíti a konce nití pečetí soudní spečetiti.

Soudce vyšetřující má vésti denník, a má v něm všechny spisy přípravného vyšetřování bedlivě zaznamenati.

Kdož by se, ač byl prvé napomenut, při nějakém výkonu přípravného vyšetřování urputným nebo urážlivým chováním provinil, toho může soudce vyšetřující potrestati pokutou peněžitou až do padesáti zlatých aneb trestem vězení až do osmi dní, a jestli ten, kdož potrestán býti má, již ve vazbě, tvrdým ložem, držením v samovazbě, zavřením o samotě v temné komůrce (šetře obmezení v §§ 255. - 257. zákona trestního ustanovených), nebo odejmutím teplého pokrmu po týden. Soudním svědkům, znalcům a právním zástupcům stran uložiti se mohou jenom pokuty peněžité.

Každé takové opatření budiž ve spisech poznamenáno a ihned komoře poradní oznámeno, kteráž má právo, tyto tresty od soudce vyšetřujícího uložené třeba z moci úřední zrušiti nebo zmírniti (§ 113.).

Bylo-li přípravné vyšetřování zastaveno, má se o tom dáti věděti žalobníkovi, soukromému účastníkovi a obviněnému, a jestli obviněný ve vazbě, má se ihned propustiti.

Požádá-li za to obviněný, má se mu vydati vysvědčení úřední, že není již příčiny, aby dále byl soudem stíhán.

Nepřipojil-li se ten, komu zločinem neb přečinem v právě bylo ublíženo, k řízení trestnímu, má se mu k jeho žádosti vydati potvrzení, že vyšetřování bylo zastaveno.

Přípravné vyšetřování se uzavře, když vyhledávání vykonané jest dostatečné, aby se nařídilo hlavní přelíčení, a zaroveň se nabylo přehledů průvodu, jehož k dokonalému přivedení jich v hlavním přelíčení potřebí.

Po skončeném vyšetřování přípravném má soudce vyšetřující poslati spisy státnímu zástupci. Státní zástupce jest povinen (§ 27.), v osmi dnech po obdržení spisů buď soudci vyšetřujícímu žalobu podati, aneb mu spisy vrátiti a připomenouti, že neshledává příčiny k dalšímu soudnímu stíhání.

Účastníkovi soukromému budiž o uzavření přípravného vyšetřování věděti dáno, a budiž vyzván, aby ve čtrnácti dnech obžalobu podal, sice kdyby této lhůty nedodržel, že to bude pokládáno tak, jakoby od žaloby upustil (§ 109.).

Ve lhůtě k podání obžaloby vyměřené může se také podati návrh, aby se přípravné vyšetřování doplnilo. Byl-li návrh takový zamítnut, jde nová lhůta ku podání obžaloby od té chvíle, kdy bylo usnešení komory poradní v známost uvedeno.

Kdo koli v čas přípravného vyhledávání, přípravného vyšetřování aneb v řízení od podání obžaloby vedeném má se za stížena nějakým opatřením nebo průtahem soudce vyšetřujícího, může žádati, aby o tom rozhodla komora poradní, a může podat žádost v té příčině písemně neb ústně soudci vyšetřujícímu anebo přímo komoře poradní. Takovou stížností zastavuje se vykonání toho, co nařídil soudce vyšetřující jen v případech v § 118. uvedených.

Komora poradní rozhodne o té žádosti v sezení neveřejném, vyslyševši soudce vyšetřujícího a státního zástupce.

Z tohoto rozhodnutí komory poradní není vůbec dalšího odvolání. Bylo-li však rozhodnuto, aby se některé věci trestní ze společného řízení vyloučily, aby obviněný byl vzat ve vazbu nebo aby byl propuštěn anebo aby se vyměřila suma zjišťovací, tedy může sobě na toto rozhodnutí státní zástupce neb soukromý žalobník jakož i obviněný u sborového soudu druhé instance stěžovati. Rovněž může sobě stěžovati státní zástupce a soukromý žalobník u sborového soudu druhé instance na rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh, aby se zavedlo přípravné vyšetřování anebo aby se vyšetřování přípravné zastavilo.

Stížnost taková nemá vůbec (§ 197.) odkládacího účinku. Podána budiž komoře poradní ve třech dnech od prohlášení usnešení, k němuž se vztahuje. Sborový soud druhé instance rozhoduje o té stížnosti s konečnou platností v sezení neveřejném, vyslyšev prvé vrchního státního zástupce.

Sborový soud, když o takové stížnosti rozhoduje, nemůže změniti na škodu obviněného opatření a usnešení, na kteráž nebyla stížnost vedena; vůbec však může naříditi, aby nedostatky řízení se odvarovaly, a to i tehda, kdyby se z příčiny jich stížnost vésti nemohla aneb nevedla.

Shledá-li soud sborový, že stížnost na to, že přípravné vyšetřování bylo zastaveno, jest důvodná, a jde-li o čin nějaký, v příčině kteréhož žalobník oprávněný žádal za stíhání (§ 92.) a v příčině kteréhož byl obviněný již vyslýchán, tedy může týž soud ihned vyřknouti, aby obviněný byl dán v obžalobu.

Pokud možná, buď k tomu přihlíženo, aby tím, že za příčinou užitých prostředků opravných spisy se někam předloží, řízení nebylo zdržováno; vedlé potřeby buďtež ze spisů, jichž k dalšímu řízení jest nevyhnutedlně potřebí, zdělány přepisy.

Ohledání má se předsevzíti, kdykoliv toho jest potřebí k objasnění některé věci a vyšetřování důležité. K ohledání mají se vždy vzíti dva soudní svědkové, a vidělo-li by se býti příhodno za příčinou seznání věci nějaké, ježto se má ohledati, nebo aby se došlo nějakého objasnění, má se přivzíti také obviněný. Obhájci obviněného nemůže se zabrániti, aby měl účastenství v ohledání; jestli obhájce již ustanoven, má se mu též dáti o ohledání věděti, ač není-li v tom nějaké závady.

Protokol o ohledání zdělaný má býti určitě a obšírně sepsán, aby dával úplný a věrný obraz věcí ohledaných. K tomu konci mají se k němu, potřeba-li toho, přiložiti výkresy, plany a nástiny; míry pak, váhy, velikost a poměry místní mají se naznačiti dle známých a nepochybných ustanovení.

Jestli k ohledání zapotřebí znalců, má soudce vyšetřující k tomu vzíti vůbec dva.

Přivzíti jednoho znalce dosti jest tehda, když věc méně jest důležitá, aneb když jest s pomyšlením, hledíc k účelu vyšetřování, aby se čekalo, až by druhý znalec přišel.

Voliti znalce přísluší soudci vyšetřujícímu. Jsou-li znalcové pro jistý obor u soudu ustanoveni na vždy, má jiné vzíti jen tehda, když by z prodlení vzešlo nebezpečenství, anebo když by onino znalci pro zvláštní okolnosti nemohli přijíti, aneb když by se vidělo, že jsou v tom případu, o kterýž jde, vadní.

Kdyby znalec nepřišel, ač jej obeslání došlo, aneb kdyby nechtěl při ohledání spolučinným býti, může mu soudce vyšetřující uložiti peněžitou pokutu pěti až jednoho sta zlatých.

Osoby, kteréž by v některém vyšetřování nemohly býti za svědky slyšeny nebo ku přísaze připuštěny, aneb kteréž s obviněným nebo škodujícím jsou v některém svazku v § 152., č. 1., uvedeném, nemají se za znalce bráti pod neplatností výkonu. O vykonané volbě znalců má se dáti krom zvláštních případů žalobníkovi i obžalovanému věděti před ohledáním; činily-li by se vážné námitky a nenastávalo-li by z prodlení nebezpečenství, buďtež jiní znalci přivzati.

Znalcům, kteří jsouce navždy zřízeni, již vůbec byli vzati pod přísahu, má soudce vyšetřující, než ohledání počne, připomenouti svatosť přísahy od nich vykonané.

Jiní znalcové mají před početím ohledání přísahou zavázáni býti, že chtějí věc, o kterouž jde, bedlivě vyšetřiti, vše co shledají, věcně a úplně povědíti, a nález i své dobré zdání dle nejlepšího vědomí a svědomí a dle pravidel své vědy neb svého umění od sebe dáti.

Znalci mají věci, ježto se mají ohledati, u přítomnosti osob soudních spatřovati a vyšetřiti, leč by osoby soudní z příčiny mravopočestnosti měly za slušné odejíti, nebo když by to, čeho věděti potřebí, jako při vyšetřování jedů, vyhledati se mohlo jenom opětným pozorováním nebo zkouškami déle trvajícími.

Kdy koli by osoby soudní z místa, kde se něco ohledává, odešly, má se příhodným spůsobem k tomu přihlížeti, aby se pojistilo, že vyšetření od znalců předsevzaté jest hodnověrné.

Jestli předvídati, že věc, kteráž se má vyšetřiti, výkonem znaleckým se zruší neb změní, budiž část té věci, pokud možné, vzata v soudní schování.

Ohledání řídí soudce vyšetřující. Na něho náleží, aby, maje co možná zřetel k návrhům od žalobníka a obviněného neb jeho obhájce činěným, pojmenoval věci, k nimž mají znalci zření své obraceti, a aby dával otázky, ku kterýmž dle jeho zdání jest potřebí odpovědíti! Znalci mohou žádati, aby se jim ze spisů nebo vyslyšením svědků dalo vysvětlení o kusech od nich určitě vytknutých, kteréž se jim vidí důležité k dobrému zdání, jež mají vydati.

Vidí-li se znalcům nevyhnutedlné, aby za příčinou důkladného zdání nahlédli ve spisy vyšetřovací, mohou se jim i spisy propůjčiti, není-li proti tomu nic na pomyšlenou.

To, co byli znalci shledali (nález), má zapisovatel ihned zapsati. Dobré zdání s příčinami mohou znalci buď hned dáti protokolem zapsati nebo sobě zůstaviti, že podají dobré zdání písemně, k čemuž se jim ustanoví přiměřená lhůta.

Odchylují-li se výpovědi znalců, co se týče věcí od nich spatřených, podstatně od sebe, neb jestli nález jejich nejasný, neurčitý neb odporuje-li sám sobě anebo vyhledaným okolnostem skutku, a nemohou-li se tyto nesrovnalosti opětným slyšením znalců napraviti, budiž ohledání znovu předsevzato, a buďtež k němu, pokud možné, titéž nebo jiní znalci přivzati.

Odporují-li sobě znalci ve svém dobrém zdání, jsou-li v něm vady nějaké aneb obsahuje-li nějaké závěrky, které z daných násudků důsledně nevycházejí, a nemohou-li se tyto nesrovnalosti opětným slyšením znalců napraviti, požádán budiž za dobré zdání jiný znalec nebo několik znalců jiných.

Jsou-li znalcové lékaři nebo lučebníci, tedy se může v takových případnostech žádati za dobré zdání některé fakulty lékařské v zemích radou říšskou zastoupených. Totéž má se učiniti, shledá-li komora poradní toho potřebu, aby pro důležitost neb nesnadnost případu žádalo se za dobré zdání též fakulty.

Když někdo zemře a vzejde podezření, že smrť byla spůsobena nějakým zločinem nebo přečinem, má se mrtvé tělo, než se pochová, ohledati a otevříti.

Byla-li mrtvola již pochována, má se k tomu konci zase vykopati, ač jestli se podlé okolností nadíti, že to bude míti nějaký platný účinek, a nevzejde-li patrné nebezpečenství, co zdraví se týče, těm, kteří mají míti v ohledání účastenství.

Prvé než mrtvé tělo se otevře, buď zevrubně popsáno a vyslyšením osob, které zemřelého znaly, na jisto postaveno, že jest to ta pravá mrtvola. Jestli toho zapotřebí, buďtež tyto osoby vyzvány, aby zemřelého prvé zevrubně popsaly, nežli mrtvolu za pravou uznají. Jestli však zemřelý osoba zcela neznámá, budiž zevrubné popsání mrtvoly novinami veřejnými vyhlášeno.

Při ohledání mrtvoly má soudce vyšetřující k tomu přihlížeti, aby zevrubně se poznamenalo, jak mrtvola leží, jak jest zachovaná, na kterém místě byla nalezena, a jak byla oděná, též aby se měl bedlivý zřetel ke všemu, což by podlé okolností u vyšetřování mohlo na váhu padati. Zejména mají se zevrubně zaznamenati rány a jiné zevnější známky učiněného násilí podlé jich počtů a povahy, mají se pojmenovati prostředky a nástroje, jimiž, jak se podobá, byly spůsobeny a porovnati nástroje nalezené, kterýchž snad bylo použito, s úrazy na mrtvole.

Ohledání a otevření mrtvého těla mají předsevzíti dva lékařové, z nichž jeden může býti ranhojič, dle zvláštních předpisů v té příčině vydaných.

Lékař, který zemřelého léčil v nemoci, jenž snad smrť jeho předcházela, má býti k ohledání mrtvoly spolu vyzván, může-li se tím věc objasniti, a může-li se to bez průtahu státi.

V dobrém zdání má se vyřknouti, co bylo v té případnosti předkem příčinou, že smrť nastala, a čím byla příčina spůsobena.

Shledají-li se úrazy nějaké, budiž zvláště uvedeno:

Kdyby v dobrém zdání nebyly uvedeny všechny okolnosti, kteréž při rozhodování na váhu padají, má soudce vyšetřující dáti na ně znalcům zvláštní otázky.

Vzejde-li podezření, že bylo nějaké dítě zavražděno, vyšetřiti se má kromě toho, co se vyhledá dle nařízení výše uvedených, také, zdali bylo dítě narozeno živé.

Jestli tu podezření, že někdo byl otráven, buďtež k vyhledání skutku kromě lékařů, pokud možná, přivzati dva lučebníci. Jed mohou však vyšetřiti podlé okolností také lučebníci sami v místnosti nějaké k tomu příhodné.

Také když byl někdo na těle uražen, ohledán buď dvěma znalci, kteří mají úrazy zevrubně popsati a zvláště se pronésti, které úrazy na těle nebo která přerušení zdraví samy o sobě, neb všechny vespolek, mohou se bez výminky aneb pro zvláštní okolnosti případu pokládati za lehké, za těžké nebo životu nebezpečné, jaké účinky takové úrazy obyčejně mívají, a jaké měly v této případnosti, též kterými prostředky neb nástroji a jakým spůsobem byly spůsobeny.

Jestli potřeba ohledati na těle osobu ženskou, mohou se k tomu podlé okolností vzíti na místě lékařů neb hojičů také lékařové porodní nebo v případech méně důležitých báby.

Vzejde-li pochybnost, jestli obviněný při zdravém rozumu, aneb jestli na mysli pomatený, tak že by se mu skutek nemohl přičítati, má se učiniti, aby byl od dvou lékařů vyšetřen, v jakém spůsobu ducha a mysli jest.

Tito lékařové mají o tom, co pozorovali, zprávu podati, mají věci, ježto v posuzování ducha a mysli obviněného mohou míti účinek, sestaviti, dle jich váhy jak o sobě tak i vespolek je zkoušeti, a shledají-li, že tu jest pomatenost ducha, mají určiti povahu, spůsob i stupeň choroby, a jak dle spisů, tak i dle svého pozorování se pronésti, jaký účinek měla a posud má choroba v představy, pudy a jednání obviněného, a zdali tato zatmělost ducha tu byla již toho času, když čin byl spáchán, a v jaké míře.

Vzejde-li pochybnosť, zdali nějaká listina jest pravá, nebo má- li se vyšetřiti, čí ruky jest jisté písmo, mohou znalci písmo takové porovnati s písmem na listinách beze vší pochybnosti pravých.

V případech napodobování neb falšování veřejných úvěrních papírů má vyšetřující soudce kusy, k nimž vyšetřování se vztahuje, vůbec k ministerium financí zaslati, aby obdržel nález, zdali jsou pravé nebo falešné, a aby došel vědomosti, jakým spůsobem falšování bylo provedeno, bylo-li užito nástrojů, kterýmiž se mnohonásobení usnadňuje, konečně vyskytly- li se takové falšované kusy již někde a kde.

Témuž ministerium poslati se mají po skončeném řízení trestním falsifikáty a nástroje, materiálie a jiné věci k tomu náležité z činu trestného pocházející. Bylo-li by těchto věcí k nějakému novému trestnímu jednání úřednímu potřebí, žádáno budiž za jich navrácení.

V případu falšování bankovek nebo úvěrních papírů privilegované rakouské banky národní má se soudce vyšetřující obrátiti přímo k bance, v případu falšování tujemských peněz kovových přímo k příslušnému úřadu mincovnímu, a tamtéž má po skončeném řízení trestním zaslati falsifikáty.

V příčině falešných cizozemských peněz neb úvěrních papírů má soudce vyšetřující za nález žádati přímo ministerium práv.

V případu žhářství budiž zvláště vyšetřeno, jak oheň byl založen, bylo-li k tomu užito nějakého zapalovadla a jakého; mimo to buď vyhledáno místo, kde, a doba, kdy oheň byl založen, zdali za dne nebo v noci, a zdali se to stalo v takových případnostech, že z toho na cizím majetku skutečně požár vzešel, aneb že nastávalo nebezpečenství, že vzejde, nebo že tím byl život lidský v nebezpečenství uveden, aneb zdaliž by se oheň, když vyšel, snadno byl mohl rozšířiti; konečně vyšetřeno buď, když oheň skutečně vyšel, jaká škoda jím byla spůsobena.

Byla-li nějakým zločinem neb přečinem škoda nějaká spůsobena jiným spůsobem, než právě dotčeno, nebo život neb majetek v nebezpečenství uveden, vyšetřeno buď ohledáním zvláště, jakého násilí neb jaké lsti bylo při tom užito, jakých bylo užito prostředků a nástrojů, a jak velká škoda tím byla spůsobena nebo jakou měl páchatel v úmyslu, jaký zisk tím ušel nebo v jakém nebezpečenství byl život lidský, zdraví nebo bezpečnost těla i cizí jmění.

Hledání v domě, to jest, prohledávání bytu neb jiných místností k domácnosti náležejících, může se předsevzíti jen tehda, když tu jest důvodné podezření, že se tam ukrývá osoba nějaká v zločinu neb přečinu podezřelá, aneb že tam jsou věci, jichž chování neb ohledávání může býti v jistém vyšetřování důležité. Ti, o nichž jest velmi pravdě podobno, že chovají věci takové, nebo kteří jsou podezřelí nějakého zločinu neb přečinu aneb jsou jinak špatné pověsti, mohou prohledáni býti, také co se týče jich osoby i oděvu.

Prohledávání může se vůbec vykonati jen tehda, když byl prvé vyslechnut ten, u něhož neb na němž se předsevzíti má, a to jen dotud, pokud se výslechem nepřivede k místu, ani aby to, co se hledá, bylo dobrovolně vydáno, ani aby pominuly příčiny, pro něž se má prohledání předsevzíti.

Výslech se může pominouti, když se týče osob špatné pověsti požívajících, když z prodlení nastává nebezpečenství, nebo když se prohledati mají místnosti, do nichž může obecenstvo vejíti. Vůbec může se prohledávání předsevzíti jen mocí soudcovského rozkazu, příčinami opatřeného. Tento rozkaz dodán buď tomu, jehož se týče, buď hned neb v nejbližších čtyři a dvadceti hodinách.

Má-li se hledati v domě pro nějaký zločin neb přečin, s strany kteréhož by mohlo býti pro dobré bezpečnosti veřejné potřebí nějakého dalšího policejního vyhledávání neb opatření, budiž o tom, může-li se to bez průtahu učiniti, nejbližšímu úřadu bezpečnosti prozatím věděti dáno, aby mohl vyslaný tohoto úřadu při prohledávání přítomen býti a sobě vědomosti, jichž má k dalšímu opatření, zapotřebí opatřiti, aniž by na výkon vyšetřovací měl nějaký účinek.

Má-li prohledávání vykonáno býti v domě vojenském nebo vojskem (zemskou obranou) obsazeném, budiž to veliteli oznámeno, a budiž přivzatá osoba stavu vojenského (obrany zemské), od něho k tomu přidaná.

Nastávalo-li by z prodlení nebezpečenství, může úředlník soudní nebo úředlník úřadu bezpečnosti za příčinou trestní správy soudní prohledávání v domě také bez soudcovského rozkazu naříditi. Úředlník k prohledání vyslaný opatřen buď písemným zmocněním, kteréž má tomu, jehož se týče, ukázati.

Za toutéž příčinou mohou zřízenci úřadů bezpečnosti prohledávání o své moci předsevzíti, když na někoho byl vydán rozkaz, aby byl postaven neb zatknut, nebo když byl někdo při samém činu postižen, když bylo na něho veřejným honěním neb obecným hlasem podezření uvaleno, že se nějakého trestného činu dopustil, aneb když byly u něho nalezeny věci, které k tomu ukazují, že v takovem činu měl účastenství.

V té i oné případnosti má se tomu, u něhož bylo prohledáváno, k jeho žádosti ihned neb nejdéle ve čtyři a dvadceti hodinách dodati potvrzení, že u něho bylo prohledávání vykonáno a z kterých příčin.

Hledání v domě a prohledávání osoby předsebráti se má vždy bez zbytečného povyku a tak, aby prohledávaný nebyl více, než nevyhnutedlně potřebí, obtěžován a přerušován, aby se šetřilo co nejvíce jeho pověsti a jeho soukromých tajemství, ježto s vyšetřováním nesouvisí a zachovávala se co nejbedlivěji spůsobnost a slušnost.

Majetník místnosti, která má prohledávána býti, buď vyzván, aby byl při hledání přítomen; zašlo-li by ho něco nebo nebyl-li by v místě, buď k tomu vybídnut některý dospělý úd jeho rodiny, a není-li úda takového, některá domácí osoba neb některý soused. Mimo to má se k prohledávání vždy přivzíti zapisovatel a dva soudní svědkové.

Protokol o prohledávání sepsaný budiž ode všech přítomných podepsán. Nenalezlo-li by se nic podezřelého, budiž o tom tomu, jehož se týče, k požádání jeho vydáno potvrzení.

Byly-li nalezeny věci, kteréž u vyšetřování mohou býti důležité, buďtež seznamenány a u soudu schovány, neb aspoň pod soudní opatrování vzaty aneb zabaveny (§ 98.).

Každý jest povinen, takové věci, zvlášte listiny, na požádání vydati. Zdráhá-li se kdo, vydati věc, o níž buď vyznal neb usvědčen byl, že ji má, a není-li lze té věci prohledáváním domu jemu odejmouti, tedy může, není-li sám činu trestného podezřelý anebo zákonem zproštěn povinnosti, vydati svědectví, přidržen býti k vydání pokutou až do padesáti zlatých, a zdráhal-li by se dále, v případech vážnějších vězením až do šesti neděl.

Naleznou-li se při hledání v domě nebo při prohledávání osoby věci nějaké, z kterých lze souditi, že spáchán byl nějaký jiný čin trestný, než pro který prohledávání se koná, buďtež takové věci, ač má-li se onen čin stíhati z povinnosti úřadu, zabaveny, budiž však o tom zvláštní protokol sepsán a ihned státnímu zástupci poslán. Nenavrhne-li státní zástupce, aby bylo zavedeno řízení trestní, buďtež věci zabavené bez prodlení vráceny.

Při prohledávání spisů má se k tomu přihlížeti, aby osoby práva k tomu nemající se nedověděly, co obsahují.

Nechce-li majetník spisů k tomu svoliti, aby se prohlížely, mají se zapečetiti a k soudu uložiti, a má se ihned komora poradní požádati za rozhodnutí, zdali se spisy mají prohlížeti nebo vrátiti.

Také v tom případu, že spisy do uschování k soudu vzaté ihned sepsány býti nemohou, mají se dáti pod obálku pečetí soudní zapečetěnou. Jest-li při prohlídce ten, jehož prohledávání se týče, má se mu též dovoliti, aby pečeť svou přitiskl. Když se spisy rozpečeťují, má se ten, jehož se týče, vybídnouti, aby byl přítomen. Nepřijde-li po takovém vybídnutí, nebo nemůže-li se mu vybídnutí pro jeho nepřítomnost dodati, mají se spisy nicméně rozpečetiti.

Jestli obviněný pro nějaký zločin neb přečin již ve vazbě, aneb jestli z příčiny zločinu neb přečinu na něho vydán rozkaz postavovací nebo zatykací, může vyšetřující soudce telegramy, listy nebo jiné věci, kteréž obviněný někam odesílá, neb které jemu svědčí, zabaviti a na úřadech poštovských neb telegrafických a na jiných dopravovnách žádati, aby mu je vydaly.

Tito úřadové a dopravovny jsou mimo to povinni, takové věci k požádání státního zástupce zadržeti dotud, až dojde soudní opatření; neučiní-li však soudce vyšetřující ve třech dnech toho opatření, nemají déle s dopravením odkládati.

Věci zabavené otevříti může jen soudce vyšetřující, a to bez okolků, když k tomu obviněný svolí. Pakli obviněný nesvolí a nevzchází-li z prodlení nebezpečenství, tedy má soudce vyšetřující napřed žádati za schválení komory poradní.

O otvírání listů a jiných věcí buď protokol sepsán, a buď k tomu hleděno, aby pečeti nebyly porušeny; obálky a adresy mají se schovati.

O zabavení věcí zaslaných má se dáti věděti obviněnému, anebo když ho tu není, někomu z jeho lidí domácích buď hned nebo nejdéle ve čtyři a dvadcíti hodinách. Když se věci otevrou, mají se listy a telegramy v prvopisu neb v přepisu, dle plného znění neb u výpisu obviněnému nebo tomu, komuž svědčí, vydati, ač není-li se obávati, že by oznámení obsahu mohlo míti na vyšetřování zlý účinek. Není-li obviněný přítomen, vydají se věci některému z jeho lidí domácích. Není-li tu takových lidí, vrátí se listy, má-li soudce za to, že na tom odesílajícímu záleží, odesílajícímu, anebo jestli toho potřeba, aby listy neb telegramy zůstaly při spisech, oznámí se mu, že byly zabaveny.

Věci zabavené, kterých otevříti nevidělo se býti potřeba, vydají se neprodleně těm, jimž svědčí, aneb se vrátí dopravovně.

Obviněný obešle se, když zákon nic jiného nenařizuje, nejprvé jen ke slyšení.

Toto obeslání učiní se tak, že se obviněnému dodá obsílka jemu svědčící, písemná a zapečetěná a od soudce vyšetřujícího podepsaná. V této obsílce pojmenovati se má soud a obeslaný, věc k níž vyšetřování se vztahuje, místo, den a hodina, kam a kdy obeslaný dostaviti se má, a má se doložiti, že obeslaný bude vyslýchán jakožto obviněný, a nepřišel-li by, že bude svou osobou před soud postaven.

Nedostaví-li se obeslaný, dostatečně se neomluviv, vydá se naň písemný rozkaz postavovací.

Soudce vyšetřující může na toho, kdo jest nějakého zločinu neb přečinu podezřelý, ani ho neobeslav, ihned vydati rozkaz postavovací a prozatím se jím ujistit v těchto případech:

Běží-li o zločin, na který zákon ustanovuje trest smrti nebo trest nejméně desítiletého žaláře, má soudce vyšetřující na toho, kdo jest v něm podezřelý, hned vydati rozkaz zatykací.

V těchto případnostech (§ 175) má soudce vyšetřující vydati písemný rozkaz zatykací důvody opatřený, kterýž se má obviněnému dodati hned při zatčení aneb alespoň ve čtyři a dvadcíti hodinách nejprvé příštích.

Byla-li zatčena osoba nějaká, jmenovaná v § 158, má se to hned oznámiti představenému jejímu přímo nad ní postavenému, a není- li v tom žádné zvláštní závady, má se to učiniti dříve, než se rozkaz zatykací vykoná. Totéž oznámení má se učiniti, když vazba se zdvihne.

V případech zvláštních může také soudce, jemuž nepřísluší vyšetřování, a zřízenec úřadu bezpečnosti bez písemného nařízení honěním stíhati toho, kdo jest zločinu nebo přečinu podezřelý, aby postaven byl před soudce vyšetřovacího, a prozatím osobou jeho se ujistiti, totiž:

Podezřelý, jímž se ujištěno jest, má bez prodlení od soudce nebo od policejního úřadu slyšen býti, a shledá-li se při tom, že není příčiny, proč by déle byl držen ve vězení, má býti ihned propuštěn, jinak však v osm a čtyřidcíti hodinách soudci vyšetřovacímu odevzdán.

Jestli obviněný, když byl vyslechnut, i dále skutku za vinu mu kladeného podezřelý, a jestil tu případ některý v § 175. uvedený, tedy může soudce okresní, který vede vyhledávání přípravné (§ 89.), ustanoviti, aby obviněný až na další nařízení soudce vyšetřovacího zůstal v ujištění.

Toto ustanovení i s příčinami budiž obviněnému ústně oznámeno, a že se tak stalo, v protokole připomenuto. Žádal-li by však obviněný, aby byl postaven před soudce vyšetřujícího, budiž k němu nejdéle v osm a čtyřidcíti hodinách odevzdán.

Soudce vyšetřující povinen jest, každého, kdo byl k soudu odevzdán nebo k rozkazu soudce vyšetřujícího postaven, ve čtyři a dvadcíti hodinách vyslechnouti. Nebylo-li by lze, toho učiniti, může se obviněný držeti zatím v ujištění, má se však co možná nejdříve, a to nejdéle ve třech dnech vyslechnouti a v protokole podotknouti, proč se to nestalo dříve.

Po vyslechnutí má soudce vyšetřující ihned na tom se ustanoviti, má-li býti obviněný propuštěn aneb má-li býti vzat do řádné vazby vyšetřovací.

V řádnou vazbu vyšetřovací vzíti se může jenom obviněný, kterýž, když byl od soudce vyšetřujícího vyslechnut, jest i dále zločinu neb přečinu podezřelý a k němuž se vztahuje případ některý, uvedený v § 175, č. 2, 3 a 4.

Jde-li o nějaký zločin, pro kterýž se má dle zákona nalézti trest smrti nebo trest žaláře nejméně desítiletého, budiž obviněný vzat u vazbu vyšetřovací.

Ustanovení soudce vyšetřujícího, že obviněný má býti vzat u vazbu vyšetřovací, budiž obviněnému i s příčinami ústně oznámeno, a že se tak stalo, v protokole připomenuto. Požádá-li za to obviněný, budiž mu toto ustanovení i s příčinami dodáno ve čtyři a dvadcíti hodinách i písemně.

Osoby stavu vojenského (obrany zemské), ježto jsou času pokoje povolány ku vzdělávání rekrut nebo ku cvičení ve zbrani, mohou, pokud povolání trvá, od civilních soudů trestních vzaty býti u vazbu vyšetřovací jen tehda, když činiti jest o nějaký zločin, aneb když jest tu případnost některá, uvedená v § 175, č. 3. Byla-li vypovězena válka aneb počala-li se již, mohou se osoby jmenované, byvše ke službě povolány, u vazbu vyšetřovací vzíti jen tehda, když jde o nějaký zločin, na kterýž uložen jest trest smrti aneb trest delší než pětiletého žaláře.

Nemohou-li se při pozdvižení nebo při zbouření, při veřejném násilí aneb při nějakém jiném činu trestném od mnoha osob vykonaném vinníci hned vyhledati, mohou se zatím zatknouti všichni ti, kdož při tom příběhu byli a nejsou zcela prosti podezření, že v něm měli účastenství.

Avšak mají nejdéle ve třech dnech od příslušného soudce býti vyslechnuti a nemají déle v zatčení drženi býti, vyjímajíc ty, kteří se již mohli vzíti v řádnou vazbu vyšetřovací.

Když soudce vyšetřující hned po spáchaném zločinu neb přečinu odebéře se na místo samé, aby vyhledal povahu skutku, může každému, při kom toho shledá potřebu, zapovědíti, aby ani téhož, ani příštího dne neodcházel z místa, kde se zdržuje. Kdo by podlé této zápovědi se nezachoval, toho může soudce vyšetřující podlé okolností odsouditi k pokutě peněžité až do padesáti zlatých, a může naň vydati rozkaz zatykací.

Vazba vyšetřovací, též ujištění se prozatím obviněným vykonati se má tak, aby se co nejvíce šetřilo jeho osoby a cti. Vězeň má obmezen býti jen v tom, čeho potřebí k ujištění se jeho osobou, a aby se zamezily úmluvy, které by vyšetřování mohly býti na ujmu.

Zatčení mají býti drženi, pokud možné, každý zvlášť o sobě. Kde toho učiniti nelze, aby každý zatčenec o sobě byl držen, má soud k tomu přihlížeti, aby se do téhož vězení nedávaly osoby rozdílného pohlaví, účastníci téhož zločinu neb přečinu, zločinci nevycvičení a mladí se zločinci vycvičenými nebo odrostlými. Také se má při tomto rozdělování vyšetřovanců uvězněných hleděti k tomu, v které míře jsou vzděláni a jakého spůsobu jest zločin neb přečin, kterýž se jim za vinu klade.

Uvězněný může sobě svým nákladem opatřiti pohodlí a zaměstnání, ježto se s jeho stavem a jměním srovnává, pokud se to shoduje s účelem vězení a pokud se tím pořádku v domě neruší, aniž to jest na ujmu bezpečnosti.

Žádá-li uvězněný, aby ho navštívil lékař neb duchovní jeho vyznání, jejž sám sobě zvolil, nebo chtějí-li ho navštíviti příbuzní aneb osoby takové, s kterýmiž by se rád poradil, nemá se mu k tomu odpírati povolení, pokud se to s domácím pořádkem srovnává. Takové návštěvy mají se odbývati jen u přítomnosti některé osoby soudní, a soudce vyšetřující může je docela zapovědíti, když podlé povahy případu jest se obávati, že by to bylo vyšetřování na ujmu.

Zatčený může jen s vědomím soudce vyšetřujícího telegramy, listy a jiné věci zasílané dostávati nebo jiným posílati, a to, bylo-li by se obávati, že to bude vyšetřování na ujmu, jen tehda, když soudce vyšetřující prvé je přečetl a shledal, že nic nevadí, aby se odeslaly nebo zatčenému vydaly. Naprosto však nemá se vězňovi odepírati dovolení, aby odeslal listy k vyšším soudům.

Do pout může se dáti vyšetřovanec uvězněný jen tehda, když se zvláště zpurně neb násilně chová nebo jiné popuzuje, též když by chtěl prchnouti aneb k tomu dělal přípravy; mohou pak se mu dáti pouta vždy jen na čas a ne na déle, než nevyhnutedlně jest potřeba.

Soudcové okresní a představení sborových soudů první instance jsou povinni, každý týden společně s některou osobou soudní vězení jim podřízená nenadále navštíviti, vězňů v nepřítomnosti strážců jich se tázati, jak jsou stravou a jinak opatřováni a jak se s nimi nakládá, a opatřiti, čehož potřebí, aby vady při tom shledané se odvarovaly.

Vazba vyšetřovací, též ujištění prozatím učiněné má se ihned zrušiti, jak nejprvé minou příčiny toho. Všichni úřadové, jenž mají v řízení trestním účastenství, jsou povinni, k tomu se přičiniti, aby tato vazba co nejvíce se zkrátila.

Jestli obviněný ve vazbě jedině z příčiny v § 175., č. 3 uvedené, nemá v ní vůbec déle držen býti nežli dva měsíce.

Toliko z velmi důležitých příčin a když jest vyšetřování zvláště obšírné, může soud sborový druhé instance k návrhu státního zástupce neb vyšetřujícího soudce výjimkou povoliti, aby vazba se prodloužila nanejvýš na tři měsíce, počítajíc ode dne zatčení obviněného.

Má-li býti obviněný propuštěn a na svobodu dán, může soudce na něm žádati, aby mu slíbil, že až do právně utvrzeného ukončení trestního řízení bez přivolení soudce vyšetřujícího neodejde z místa, kde se zdržuje, aniž se bude ukrývati a hleděti vyšetřování zmařiti. Pak-li by obviněný tento slib zrušil, bude dán znovu do vazby vyšetřovací.

Nejde-li o nějaký zločin, při němž se má dle zákona nalézti trest smrti nebo trest žaláře nejméně pětiletého, má se vazba pro podezření útěku uložená na kauci nebo rukojemství za sumu, kterouž vyměří komora poradní, zření majíc k účinkům trestného činu, k poměrům osoby zatčené a ke jmění toho, kdo jistotu dává, když obviněný učiní slib v § 191 uvedený, k požádání nevykonávati nebo se má zdvihnouti.

Suma za kauci daná nebo rukojemstvím zjištěná má se buď v hotových penězích, nebo v cenných papírech, kterých se může dle zákonů k uložení pod úroky peněz osob nezletilých nebo schovanců užívati, počítajíc je dle kursu bursovního toho dne, kdy se složí, u soudu uložiti nebo dáním zástavy na statky nemovité anebo rukojměmi spůsobilými (§ 1374 obecného zákonníka občanského), kteří se zaroveň co plátcové zaváží, pojistiti.

Jestliže by obviněný bez dovolení z místa, kde bydlí, odešel, anebo byv obeslán, kteráž obsílka, nebyl-li by nalezen, má se v jeho bytu přibiti, ve třech dnech k soudu se nedostavil, má soud sumu za kauci danou nebo rukojemstvím zjištěnou prohlásiti za propadlou.

Tento nález, nabyv moci právní, může se jako každý rozsudek prostředkem exekuce vykonati. Propadlá suma pojištěná odvede se ku kase státní; avšak ten, kdož činem trestným vzal škodu, má právo žádati, aby nejprvé jeho pohledávání z ní bylo nahraženo.

Sborový soud druhé instance, šetře toho, co výše o dávání kauce a o rukojemství nařízeno, může obviněného na svobodě ponechati nebo jej na svobodu propustiti, i kdyby šlo o zločin, na kterýž se má podlé zákona nalézti trest nejméně pětiletého žaláře.

Činil-li by obviněný po dané mu svobodě přípravy k útěku, anebo přišly-li by nové okolnosti na jevo, pro kteréž jej zatknouti potřeba, má býti, třeba byla jistota dána, zatčen; byl-li by zatčen v těchto případnostech, bude kauce nebo suma rukojměmi zjištěná závazku prosta.

Totéž má místo, když řízení trestní zastavením nebo konečným rozsudkem dle práva platně jest skončeno.

Mimo případy, když se dá jistota a když projde lhůta v § 190, post. 2, vyměřená, zruší vyšetřovací vazbu soudce vyšetřující s přivolením státního zástupce. Jsou-li soudce vyšetřující a státní zástupce v příčině toho rozdílného mínění, rozhodne komora poradní.

Vede-li státní zástupce stížnost na usnešení komory poradní, jímž byla vazba vyšetřovací na danou jistotu nebo i bez jistoty zdvižena, má to účinek odkladací jen tehda, když stížnost svou opoví hned, když se usnešení prohlásí, a nejdéle ve třech dnech ji provede.

Hlavní přelíčení má býti veřejné, pod neplatností. Toliko osobám dospělým a neozbrojeným jest dovoleno, býti při něm za posluchače. A však těm, kdož z příčiny své veřejné služby jsou povinni zbraň nositi, nemůže se zabraňovati, aby do síně vešli.

Hlavní přelíčení nemá býti veřejné jen tehda, když by toho vyhledávala mravopočestnost nebo veřejný pořádek. Soud sborový rozhodne o tom z povinnosti úřadu nebo k návrhu žalobníka nebo obžalovaného, rokovav a poradiv se o tom v sezení tajném, písemným nálezem odůvodněným, proti němuž není opravného prostředku.

Když se tento nález veřejně přečte, mají posluchači odejíti.

Jenom ti, jimž činem trestným v právích bylo ublíženo, soudcové skutečně zřízení, konceptní úředlníci státního zastupitelství a z ministerium práv, ani ti, kdož jsou v seznamenání obhájců zapsáni, nemohou z přelíčení vyloučeni býti. Obžalovaný i také soukromý účastník neb žalobník mohou žádati, aby bylo dovoleno třem jich důvěrníkům, býti přítomen při přelíčení.

Aby se nařídilo tajné sezení z příčiny v § 229. uvedené, žádati se může v každé době přelíčení. Veřejnosť může se vyloučiti buď jen z některé části řízení, nebo z celého přelíčení. Rozsudek však má se vždy vyhlásiti veřejně.

Na předsedícího náleží, aby řídil přelíčení.

On jest povinen, k tomu se přičiniti, aby pravda byla vyzpytována, a má k tomu přihlížeti, aby se pominulo všeliké rozbírání, kterýmž by se hlavní přelíčení protáhlo, aniž by to prospělo k objasnění věci.

On má vyslýchati obžalovaného i svědky a ustanoviti pořádek, v kterémž mají ti, kdož za to žádají, mluviti.

Obsahuje-li obžaloba několik článků, může naříditi, aby v příčině každého neb v příčině některých pře zvláště se líčila.

Na předsedícího náleží, aby v síni soudní zachoval pokoj a pořádek, jakož i slušnost, kteréž důstojnost soudu vyhledává. Kdo před soudem jest vyslýchán, neb kdo k soudu mluví, nechť mluví stoje; předsedící však může připustiti výminku, maje zřetel k povaze těla toho, jenž mluví aneb k tomu, že výslech dlouho trvá.

Dávati na jevo libost neb nelibost, jest zakázáno. Rušil-li by někdo sezení tímto nebo jiným spůsobem, má předsedící právo, jej k pořádku napomenouti, a jestli toho třeba, některého nebo všechny posluchače dáti ze síně zasedací vyvésti. Zprotivil-li by se kdo jeho rozkazům, nebo opakovalo-li by se takové rušení, může předsedící ty, kdož se protiví, dáti zatknouti a podlé okolností odsouditi je také do vězení až na osm dní. Jestli ten, kdož přelíčení rušil, postaven pod soudní mocí vojenskou, může jej předsedící dáti vyvésti a dle případnosti nejbližšího úřadu vojenského žádati, aby byl potrestán.

Rušil-li by obžalovaný neslušným chováním pořádek přelíčení, a neustanul-li od toho, ač předsedící jej napomenul a pohrozil mu, že bude ze sezení vyveden, tedy může usnešením soudu sborového buď na nějakou chvíli nebo na celé přelíčení ze síně vyveden býti, sezení může se v jeho nepřítomnosti dále odbývati a rozsudek mu od některého úda soudu sborového u přítomnosti zapisovatele ohlásiti.

Předsedící má k tomu přihlížeti, aby nikdo nebyl haněn ani obviňován patrně bez příčiny aneb z něčeho, což k věci nenáleží. Osmělil-li se obžalovaný nebo soukromý žalobník, soukromý účastník, svědek anebo znalec, něco takového pronésti, může mu soud k návrhu uraženého aneb státního zástupce anebo z moci úřadu uložiti pokutu až do padesáti zlatých, nebo trest vězení až do osmi dní, a jestli zatčen, může mu uložiti přiměřený trest disciplinární (§ 108).

Dopustí-li se přestupku takového obhájce aneb zástupce soukromého žalobníka nebo účastníka, anebo poruší-li úctu, kterouž soudu jest povinen, může mu soud dáti důtku nebo mu uložiti pokutu až do sta zlatých.

Nepřestal-li by se tak neslušně chovati, může mu předsedící zapověditi mluviti a stranu vybídnouti, aby si jiného zástupce zvolila, anebo může, jestli toho potřeba, obžalovanému z povinnosti úřadu obhájce jmenovati.

Jsou-li tu příčiny přitěžující, může sborový soud druhé instance k návrhu soudu sborového vinníkovi, ač není-li advokát, na měsíc až i na šest měsíců odejmouti právo, býti u věcech trestních před soudem zástupcem. Jestli vinník advokát, má soud sborový tu záležitost vznésti na jeho úřad disciplinární, kterýž mu též může na měsíc až i na šest měsíců odejmouti právo, býti u věcech trestních obhájcem.

Usnešení a nálezy, učiněné dle §§ 233 - 235 a 236, postávka 1. a 2., buďte ihned vykonány. Opravných prostředků proti nim není.

Jestli chování v uvedených paragrafech dotčené nějakým činem trestným v obecném zákoně trestním jmenovaným, zachovati se jest dle toho, co nařízeno v § 278.

Prohlásí-li se ten, kdož byl uražen neb jemuž bylo ublíženo, že sobě zůstavuje práva, pro čin trestný, jehož se kdo na něm dopustil, žalovati, nebo že se toho práva vzdává, může se nicméně užiti toho, co v §§ 233 - 236. v příčině trestu vyměřeno.

Když učiní strany v běhu hlavního přelíčení v příčině některých článků řízení návrhy, kteréž sobě odporují, anebo když předsedící nedá místa návrhu některé strany, jemuž se neodporuje, rozhodne soud o takových věcech vedlejších ihned, aniž se proti tomu připouští nějaký samostatný prostředek opravný, jímž by se další přelíčení stavilo.

Příčiny rozhodovací mají se vždy ohlásiti a do protokolu zapsati.

Hlavní přelíčení počíná se tím, že zapisovatel věc provolá. Obžalovaný přijde bez pout, jestli však ev vězení vyšetřovacím, provází jej stráž. Věci, jichž bude nepochybně k vedení důkazu potřeba, a ježto se mají obžalovanému nebo svědkům k seznání předložiti, mají se prvé, než přelíčení se počne, do soudní síně přinésti.

Pak otáže se předsedící obviněného na jeho jméno a příjmení, na jeho věk, na místo, kde se narodil, na obec, do níž přísluší, na náboženství, stav, živnost nebo zaměstnání, na místo, kde bydlí, a napomene ho k pozornosti, když se bude přednášeti žaloba a povede se přelíčení.

Potom vyvolají se svědkové a znalci obeslaní, a předsedící nařídí jim, připomenuv jim svatost přísahy, kterouž mají vykonati, aby odešli do světnice jim ustanovené. Podlé okolnosti může se také soukromému žalobníkovi nebo účastníkovi, má-li též za svědka slyšen býti, naříditi, aby ze síně zasedací odešel bez ujmy práva, dáti se v přelíčení někým jiným zastoupiti. Předsedící učiní také podlé zdání svého opatření, aby svědkové spolu se neumlouvali a spolu nemluvili.

Co se týče znalců, může předsedící, kdy koli se mu pro vyhledání pravdy vidí příhodno, naříditi, aby při vyslýchání obžalovaného i svědků byli v síni zasedací.

Nepřišel-li by některý svědek nebo znalec k hlavnímu přelíčení, ač byl obeslán, může soud naříditi, aby byl neprodleně postaven.

Není-li to možné, rozhodne soud sborový, vyslyšev žalobníka a obžalovaného nebo jeho obhájce, má-li se hlavní přelíčení odročiti nebo má-li se v něm dále přesejíti, a má-li se místo výslechu těchto svědků neb znalců čísti jejich seznání ve vyšetřování přípravném učiněné.

Ten, kdo nepřišel, odsouzen buď k pokutě pěti až i padesáti zlatých. Bylo-li hlavní přelíčení odročeno, má mimo to nésti náklady na sezení, kteréž tím, že nepřišel, bylo zmařeno. Aby pak k sezení nově nařízenému jistě se dostavil, může se naň vydati rozkaz postavovací.

Svědek nebo znalec může proti odsouzení dle předešlého paragrafu vyřknutému u soudu, kterýž nález učinil, obrany své podati, a to v osmi dnech od dodání nálezu na něho vynešeného.

Prokáže-li svědek nebo znalec, že mu obsílka nebyla náležitě dodána, nebo že nemohl pro nějakou nepředvídanou a neodvratnou překážku přijíti, bude trestu naň vyřknutého zproštěn.

Může-li dokázati, že trest jemu uložený aneb odsouzení k nákladům není v pravé xxx k jeho provinění nebo ke škodě jeho se nedostavením vzešlé, tedy se může trest nebo suma nákladů mu uložená zmírniti.

Byly-li obrany učiněny teprv po hlavním přelíčení, rozhodne o nich sborový soud první instance v sezení neveřejném, ve sboru tří soudců, z nichž jeden předsedá.

Proti nálezu na obrany vydanému není opravného prostředku.

Když svědkové odstoupí, nařídí předsedící pod neplatností, aby čten byl spis obžalovací, a jestli tu nález, vedlé kteréhož některý článek obžaloby má se pominouti, aby přečten byl také tento nález.

Potom vyslechne předsedící obžalovaného o obžalobě. Odpoví-li obžalovaný k obžalobě, že není vinen, má mu předsedící připomenouti, že má právo, proti obžalobě ve spojení vyložiti, jak se věc zběhla, a po každém průvodu uvésti, co se mu vidí příhodno. Odchyluje-li se obžalovaný od svého předešlého seznání, má tázán býti, z které příčiny to činí. V případu tomto, i také kdyby obžalovaný odpovědi odepřel, může dáti předsedící přečísti protokol o jeho předešlém seznání sepsaný, buď celý nebo z části.

Obžalovaný nemůže k tomu přidržován býti, aby na otázky jemu dané odpovídal.

Obžalovanému se nezabraňuje, i mezi přelíčením s obhájcem svým rozmlouvati; není mu však dovoleno, aby s ním přímo o to se radil, jak by měl odpovědíti k té neb oné otázce mu dané.

Po vyslyšení obžalovaného přivésti se mají důkazy v pořádku od předsedícího ustanoveném, a to krom zvláštních případností nejprvé důkazy, uvedené od žalobníka.

Žalobník i obžalovaný mohou v běhu hlavního přelíčení od průvodů upustiti, a však jen když druhá strana k tomu svolí.

Svědkové a znalci předvolávají se jeden po druhém, a vyslýchají se u přítomnosti obžalovaného. Před vyslechnutím mají se napomenouti, aby pověděli pravdu. Znalcům, kteří již přísahu vykonali a svědkům, kteří již v řízení přípravném byli vzati pod přísahu, má se připomenouti svatost přísahy učiněné.

Krom této případnosti má každý z nich, ač není-li tomu některá příčina v § 170., č. 1 až 6 uvedená na odpor, když odpověděl k otázkám obecným a než bude dále vyslýchán, pod neplatností vzat býti pod přísahu dle toho, co nařizuje zákon, daný dne 3. května 1868, č. 33 zák. říšsk.

Snáší-li se v tom žalobník i obžalovaný, netřeba svědka bráti pod přísahu, anebo se může přísaha odložiti až po výslechu.

Předsedící má při vyslýchání svědků a znalců šetřiti toho, co nařízeno jest soudci vyšetřujícímu ve vyšetřování přípravném, leč že by se to dle povahy své v hlavním přelíčení nemohlo provésti. Předsedící má k tomu přihlížeti, aby svědek, jenž nebyl ještě slyšen, nebyl přítomen při vedení důkazů vůbec, a aby znalec, kterýž posud nebyl slyšen, nebyl přítomen, když jiný znalec o též věci jest vyslýchán.

Svědky, jichž seznání od sebe se odchyluje, může předsedící sobě v oči postaviti.

Svědkové a znalci mají po vyslyšení zůstati v sezení, pokud jich předsedící nepropustí aneb nenařídí, aby odstoupili. Svědkové nesmí jeden druhého k odpovídání potahovati pro to, co byli seznali.

Po vyslechnutí každého svědka, znalce neb spoluobžalovaného má obžalovaný býti tázán, má-li k jich seznání, jež právě slyšel, co připomenouti.

Kromě předsedícího mají také jiní členové soudu sborového, žalobník, obžalovaný a soukromý účastník, též zástupcové jich právo, dávati těm, kdož mají slyšeni býti, otázky, obdrževše k tomu od předsedícího dovolení. Předsedící má právo, otázky, kteréž se mu vidí býti nepříhodné, zamítnouti.

V případech zvláštních může předsedící obžalovanému naříditi, aby při vyslýchání některého svědka neb spoluobžalovaného ze síně zasedací odstoupil. Když však byl zase přiveden, a když jej byl vyslechl o tom, co se v jeho nepřítomnosti jednalo, má mu vše oznámiti, co v jeho nepřítomnosti bylo předsevzato, zvláště pak seznání, ježto byla mezi tím učiněna.

Neoznámil-li mu toho předsedící, má to pod neplatností učiniti potomně a to dříve, než se řízení průvodní skončí.

Jak obžalovaný tak i žalobník mohou žádati, aby svědkové po vyslyšení ze síně soudní odešli a později zase tam byli zavoláni a aby buď samotni nebo u přítomnosti jiných svědků ještě jednou byli slyšeni. Předsedící může to také naříditi z povinnosti úřadu.

Protokol o vyslechnutí spoluobviněných a svědků, též dobré zdání znalců může se čísti jen v těchto případech:

Protokoly o soudním ohledání a o nálezu znalců, nálezy trestní na obžalovaného prvé vydané, též jiné listiny a spisy, které v té věci jsou důležité, mají se též čísti, ač nevzdají-li se toho obě strany.

Po přečtení každého spisu má obžalovaný býti tázán, má-li k tomu co připomenouti.

Předsedící má v běhu neb ku konci průvodního řízení dáti obžalovanému a pokud toho potřeba, svědkům a znalcům předložiti věci, kterýmiž se může příběh vysvětliti, a má je vybídnouti, aby se pronesli, zdali je seznávají.

Předsedící má moc, třeba by toho žalobník neb obžalovaný nenavrhl, mezi přelíčením obeslati a bylo-li by toho třeba, dáti postaviti a vyslechnouti svědky a znalce, do nichž se jest podlé běhu přelíčení nadíti, že nějaký důležitý příběh vysvětlí.

Zdali tito noví svědkové a znalci mají se pod přísahu vzíti, o tom rozhodne po jich výslechu soud, vyslyšev strany.

Předsedící může také za nové dobré zdání žádati nebo dáti jiné průvody opatřiti, může se soudem ohledání předsevzíti anebo k tomu vyslati některého úda soudu, kterýž má o tom zprávu podati.

Když předsedící prohlásí průvodní řízení za skončené, dovolí nejprvé žalobníkovi mluviti, aby v jedno sebral, jak provedení vypadlo, a učinil i odůvodnil své návrhy, jak co se týče viny obžalovaného, tak i co se týče trestu, pokud se mu uložiti má. Však určitého návrhu, jaký trest v mezech sázby trestní zákonem ustanovené vyměřiti se má, žalobník činiti nemá.

Potom přísluší mluviti státnímu zástupci a po něm hned účastníkovi soukromému.

Obžalovaný a jeho obhájce mají právo k tomu odpovědíti. Vidí-li se státnímu zástupci, soukromému žalobníkovi nebo účastníkovi něco na to odpovědíti, náleží obžalovanému a jeho obhájci na všechen spůsob míti řeč závěrečnou.

Vůbec jednati se má v řečech závěrečných nedílně o všech otázkách, kteréž se mají rozsudkem rozhodnouti.

Avšak předsedící nebo soud (§ 238.) mají toho vůli, naříditi, aby řeči závěrečné o tom, co se týče viny, odděleny byly od řečí závěrečných o vyměření trestu, o pohledávání dle soukromého práva a o nákladech soudních. V těchto případech drží se, když soud o vině obžalovaného rozhodl a výrok svůj vyhlásil, nové řeči závěrečné, které však se mají vztahovati jediné k věcem posud nerozhodnutým.

Potom prohlásí předsedící, že přelíčení jest skončeno, načež se odebéře soud do síně poradní, aby vynesl rozsudek. Obžalovaný odvede se zatím, byl-li zatčen, ze síně zasedací.

Při vynášen rozsudku má soud zřetel míti jediné k tomu, co v hlavním přelíčení bylo přivedeno. Spisy mohou býti důkazem jen potud, pokud byly v hlavním přelíčení čteny.

Soud má průvody, co se týče jich hodnověrnosti i moci průvodní, bedlivě a svědomitě zkoušeti, jak každý o sobě, tak i všechny u vnitřním jich spojení. O tom, má-li některý příběh pokládati se za prokázaný, rozhodují soudcové ne podlé pravidel průvodních zákonem ustanovených, ale podlé svého prostého přesvědčení, jehož nabyli po svědomitém uvážení všech průvodů k tomu a proti tomu přivedených.

Obžalovaný budiž rozsudkem soudním obžaloby zproštěn:

Byl-li obžalovaný vinen nalezen, má se v rozsudku trestním vyřknouti:

Má-li soud za to, že skutky, na kterýchž žaloba se zakládá, samy o sobě aneb ve spojení s okolnostmi, ježto v hlavním přelíčení na jevo přišly, činí zločin neb přečin před porotu příslušející, má vyřknouti, že není příslušný.

Když tento výrok nabude moci právní, má žalobník nejdéle ve třech dnech (§§ 27. a 46.) učiniti návrhy, aby se zavedlo nebo znovu počalo přípravné vyšetřování, anebo nebylo-li by toho již třeba, aby se nařídilo hlavní přelíčení před porotou. V oné případnosti potřebí, aby se podal nový spis obžalovací; kromě toho pak budiž při novém hlavním přelíčení přečten původní spis obžalovací a výrok soudu sborového dle tohoto paragrafu vynešený.

Má-li soud za to, že skutky, na nichž žaloba se zakládá, samy o sobě nebo ve spojení s okolnostmi, kteréž při hlavním přelíčení na jevo přišly, činí jiný čin trestný, nežli v obžalobě jest jmenován, který však nicméně nepřísluší před porotu, má o tom strany vyslyšeti, a rozhodnuv o návrhu odročovacím, ač byl-li učiněn, vynésti rozsudek dle svého právního přesvědčení, nejsa vázán pojmenováním skutku, kteréž se shledává ve spise obžalovaného.

Klade-li se obžalovanému při hlavním přelíčení ještě nějaký jiný skutek za vinu, nežli ten, pro kterýž byl obžalován, a má- li se tento skutek z povinnosti úřadu stíhati, tedy může soud k návrhu státního zástupce anebo toho, komu tím skutkem bylo ublíženo, v jiných případnostech však jen k žádosti toho, kdo má právo, soukromě žalovati, přelíčení a rozsudek také k tomuto skutku vztahovati. Aby k tomu přivolil obžalovaný, potřebí jest jen tehda, když by pro tento skutek měl býti odsouzen dle zákonka trestního, který jest přísnější nežli ten, který by měl platnost v příčině trestného činu v obžalobě uvedeného.

Nepřivolil-li by obžalovaný v takové případnosti k tomu, aby byl hned odsouzen, aneb nemůže-li hned býti odsouzen proto, že jest k tomu potřebí bedlivější přípravy, aneb že soud není k tomu příslušný, aby i o přibylém činu trestném rozsudek vynesl, tedy se má rozsudek vztahovati jediné k činu obžalobou stíhanému, a žádá-li za to žalobník, má mu zůstaviti právo, stíhati skutek nově přibylý zvláště o sobě; kromě kteréž případnosti stíhání pro tento skutek nemá již místa.

Podlé okolností může soud, i kdyby o přibylém skutku rozsudku hned nevynášel, hlavní přelíčení přerušiti a rozhodnutí o všech činech trestných obžalovanému za vinu dávaných k příslušnému hlavnímu přelíčení zůstaviti.

V tom i onom případě má žalobník ve třech dnech (§§ 37. a 46.) navrhnouti, aby bylo zavedeno řádné řízení.

Byl-li na obžalovaného vynešen rozsudek trestní, není to vykonání jeho na závadu, že jest žalobníkovi vyhraženo právo, stíhati jej pro nějaký jiný čin trestný. Jenom kdyby na tento čin uložen byl trest smrti, zastaveno buď vykonání rozsudku dle § 263. vynešeného, až bude o tomto činu rozhodnuto.

Užije-li žalobník výhrady v § 263. dotčené, může soud naříditi, aby rozsudek s tímto vyhražením vynešený nebyl vykonán, pokud nebude rozhodnuto o nové obžalobě. V této případnosti pokládány buďte oba rozsudky, co se týče prostředků opravných, tak, jako by byly vydány zaroveň.

Byl-li obžalovaný, na něhož byl již vydán trestní rozsudek, vinen nalezen nějakým jiným činem trestným, jehož se dopustil dříve než byl onen rozsudek vynešen, tedy se má při vyměřování trestu na čin trestný nově na jevo přišlý míti náležitý zřetel k tomu trestu, kterýž byl vinníkovi předešlým nálezem uložen, tak aby se nikdy nevykročilo z nejvyššího trestu, který jest dle zákona vyměřen na čin trestný těžším trestem stížený.

Byla-li obžalovanému nalezena pokuta peněžitá, budiž zaroveň vyměřeno, jaký trest vězení má na její místo nastoupiti, kdyby nebylo lze pokuty dobyti.

Soud jest návrhy žalobníkovými vázán tím spůsobem, že nemůže obžalovaného prohlásiti za vinna skutkem, k němuž žaloba původně nesměřovala, aniž mezi hlavním přelíčením k němu byla vztažena.

Když soud usnešení učinil, má obžalovaný hned býti opět přiveden nebo předvolán, a předsedící má v sezení veřejném vyhlásiti rozsudek i podstatné jeho příčiny, a čísti ustanovení zákonů, jichž bylo užito. Zaroveň má předsedící obžalovaného použiti, které opravné prostředky mu příslušejí.

Nepřišel-li obžalovaný k vyhlášení rozsudku, může ho předsedící k tomu konci dáti postaviti nebo naříditi, aby mu rozsudek skrze soudce k tomu vyslaného ústně byl ohlášen nebo aby mu byl přepis rozsudku dodán.

Každý rozsudek má se ve třech dnech, počítaje ode dne vyhlášení, písemně zdělati a předsedící i zapisovatel mají se v něm podepsati.

Rozsudek sepsaný má v sobě obsahovati:

Pakli byl obžalovaný rozsudkem obžaloby zproštěn, má se v příčinách rozhodovacích zvláště zřetedlně uvésti, z kterých příčin v § 259. jmenovaných jej soud z obžaloby propustil.

Chyby psací a početní, též takové vady ve formě a taková opominutí, ježto se netýkají některého článku v § 260., č. 1. až do 3. dotčeného, má soud vždy opraviti, vyslyšev o tom prvé strany, bylo-li třeba. Odvrhne-li soud návrh nějaký k tomu směřující, není proti tomu prostředku opravného. Opravení usnešené připíše se na kraji rozsudku, a to ve všech exemplářích zdělaných.

O hlavním přelíčení napsati se má pod neplatností protokol, v němž se mají předsedící a zapisovatel podepsati. V témž protokole mají se uvésti jména přítomných údů soudu sborového, stran a jich zástupců, mají se v něm vysvědčiti všechny podstatné formálnosti řízení, a má se zvláště uvésti, kteří svědkové a znalci byli slyšeni a které spisy byly čteny, zdali byli svědkové a znalci pod přísahu vzati aneb z kterých příčin se to nestalo; konečně se v něm uvésti mají všeliké návrhy od stran učiněné a připomenouti, jak předsedící nebo soud v příčině jich rozhodl. Strany mohou také pro zachování práv svých žádati, aby se některé věci v protokole na jisto postavily.

Jde-li o to, aby se na jisto postavilo doslovné znění nějakého místa, má je předsedící k požádání některé strany ihned dáti přečísti.

Odpovědi obžalovaného a seznání svědků nebo znalců připomenou se jen tehda, když se odchylují od výpovědí v aktách sepsaných, aneb když se něco na nich mění nebo k nim dodá, anebo když byli svědkové nebo znalci v sezení veřejném poprvé slyšeni.

Vidělo-li by se předsedícímu neb soudu býti příhodné, může naříditi, aby seznání s řeči stenograficky se napsaly; požádá-li za to v čas strana některá a zapraví-li napřed náklad na to, má se to vždy naříditi. Zápisky stenografické mají se však v osm a čtyřidcíti hodinách obyčejným písmem přepsati, předsedícímu nebo některému soudci od něho k tomu ustanovenému ke zkoušení předložiti a k protokolu připojiti.

Vůbec mají strany toho vůli, v uzavřený protokol a v přílohy protokolu nahlédnouti a přepisy z nich vzíti.

O poradách a o hlasování v běhu a na konci hlavního přelíčení sepsán budiž, když se soud za příčinou usnešení do síně poradní odebéře, zvláštní protokol.

Hlavní přelíčení, když se počalo, může se přerušiti jen tehda, když se toho předsedícímu vidí býti potřebí, aby si osoby při něm zaměstnané oddechly, nebo aby se neprodleně opatřily průvody; v případech pilných může se v něm dle zdání soudu také v neděli a ve svátek dále předsejíti.

Nepřišel-li obhájce ku hlavnímu přelíčení, ač byl řádně obeslán, nebo odešel-li, než přelíčení se skončilo, anebo jestli tu případ v § 236., post. 2. uvedený a nemůže-li se vůbec jiný obhájce zříditi, aneb nemůže-li se zříditi bez ujmy obhájení obviněného, má hlavní přelíčení odročeno býti. Náklad na zřízení jiného zástupce a na odročení má nésti obhájce, jenž tím jest vinen.

Onemocní-li obžalovaný mezi přelíčením tou měrou, že při něm déle zůstati nemůže, a nesvolí-li k tomu, aby v přelíčení v jeho nepřítomnosti dále se předsešlo a to, co ve vyšetřování přípravném byl pronesl, se přečetlo, má se přelíčení odročiti.

Soud může dle zdání svého uzavříti, aby přelíčení bylo odročeno, vidí-li se mu z jaké koliv příčiny toho potřeba, aby se dříve ještě předsevzalo nějaké nové vyhledávání, nebo nějaký výkon vyšetřovací, nebo aby se opatřily nové průvody, anebo shledá-li pro překážky zevnější za potřebné neb za příhodné, aby se přelíčení na čas odročilo.

Když z hlavního přelíčení s podobnosti k pravdě vychází, že některý svědek vědomě učinil křivé seznání, může dáti předsedící o tomto seznání protokol sepsati, a když byl přečten a schválen, od svědka ho dáti podepsati; též může dát předsedící svědka zatknouti a před soudce vyšetřujícího postaviti.

Spáchal-li by někdo mezi hlavním přelíčením v síni zasedací nějaký čin trestný, a byl-li by při skutku samém postižen, může soud shromážděný, přetrhna hlavní přelíčení, nebo na konci přelíčení k návrhu žalobníka právo k tomu majícího a slyšev obviněného i svědky, kteří tu jsou, hned v příčině toho rozsouditi. Prostředky opravné proti takovému rozsudku nemají účinku odkladacího.

Nemůže-li obviněný hned býti odsouzen, nebo jestli skutek vykonaný nějaký zločin neb přečin, příslušející před porotu, má dáti předsedící pachatele postaviti před soudce vyšetřujícího. O tom všem má se sepsati zvláštní protokol.

Spáchal-li obžalovaný mezi hlavním přelíčením nějaký čin trestný, má platnost to, co nařízeno v § 263.

Proti rozsudkům sborových soudů první instance užiti lze jen dvojího opravného prostředku, stížnosti zmatečné a odvolání. Onano jde k nejvyššímu soudu co soudu zrušovacímu, toto pak k sborovému soudu druhé instance.

Stížnosti zmatečné užiti se může proti rozsudku obžaloby zprošťujícímu jen na škodu obviněného, proti rozsudku odsuzujícímu však k jeho prospěchu i na jeho škodu, ale jen tehda, když tu jest některá z těchto příčin neplatnosti:

10. když skutek, na němž se rozhodnutí zakládá, nepravým vyložením zákona byl uvažován dle nějakého zákona trestního, kterýž se k němu nevztahuje;

Příčinám neplatnosti, uvedeným pod čísly 2, 3 a 4, nemůže se ku prospěchu obžalovaného platnosti zjednávati, když jest nade vší pochybnost zřejmo, že porušení formy nemohlo míti v rozhodnutí účinku obžalovanému škodlivého. Na škodu obžalovanému může se jim platnost zjednati jen tehda, když jest patrno, že porušení formy mohlo míti v rozhodnutí účinek obžalobě na ujmu, a když mimo to žalobník proti tomu ihned se opřel, za rozhodnutí soudu žádal, a jak mile mu bylo toto rozhodnutí odepřeno nebo ohlášeno, ihned stížnost zmatečnou si vyhradil.

K prospěchu obžalovaného může stížnosti zmatečné užiti jak obžalovaný sám, tak i jeho manžel neb manželka, jeho příbuzní v pokolení vzhůru neb dolů stupujícím a jeho poručník, též státní zástupce, avšak mimo jeho vůli užiti jí mohou, byl-li by nezletilý, jediné jeho rodiče a jeho poručník. Jde-li o uvažování uvedených příčin neplatnosti, pokládá se stížnost zmatečná ve prospěch obžalovaného od někoho jiného podaná tak, jako by on sám ji byl podal.

Na škodu obžalovanému může stížnost zmatečnou podati jen státní zástupce nebo soukromý žalobník.

Odvolání se může vzíti jen z výroku o trestu, ač není-li tu příčina neplatnosti v § 281., č. 11 uvedená, též z výroku, týkajícího se pohledávání z práva soukromého. Z výroku o trestu mohou odvolání vzíti všichni ti, kdož mají právo, vésti stížnost zmatečnou, a však na škodu obžalovanému jenom tehda, když byl trest mimořádně polehčen anebo změněn; k dobrému obžalovaného pak mohou se odvolati jen dotud, pokud soud tohoto svého práva již nebyl užil.

Z rozhodnutí, vydaného o pohledávání z práva soukromého, mohou se odvolati jenom obžalovaný a jeho řádní zástupcové a dědici.

Stížnost zmatečná opovězena buď ve třech dnech po vyhlášení rozsudku u sborového soudu první instance. Nebyl-li obžalovaný při vyhlašování rozsudku (§ 234.), opovězena, buď stížnost ve třech dnech, když mu bylo o rozsudku věděti dáno (§ 269.). Příbuzným obžalovaného v § 282, uvedeným jde lhůta k opovězení stížnosti zmatečné od téhož dne, od kteréhož počíná obžalovanému.

Opovězení stížnosti zmatečné má účinek odkladací. A však propuštění z vazby obžalovaného, který byl obžaloby zproštěn, odložiti se může, jen když podá stížnost zmatečnou státní zástupce, a toliko tehda, když to hned při vyhlášení rozsudku opoví.

Stížnostvedoucí má právo, v osmi dnech od dodání rozsudku počínajíc, podati k soudu dovedení příčin své stížnosti. I má buď v tomto spise aneb při opovězení své stížnosti příčiny neplatnosti každou o sobě a určitě pojmenovati, sice soud zrušovací k stížnosti jeho žádného zřetele mít nebude. Podal-li spis stížný ve lhůtě zákonem vyměřené, tedy se dodá jeho odpůrci a podotkne se, že může v osmi dnech podati odvedení. Když se podá odvedení nebo když projde lhůta k tomu vyměřená, pošlou se spisy soudu zrušovacímu, kterýž o nich rozhodne.

Soud zrušovací má nejprvé v sezení neveřejném raditi se o stížnost zmatečnou, vyslyšev prvé generálního prokurátora. Byla- li stížnost pozdě ohlášena, neb nejsou-li příčiny neplatnosti pojmenovány každá zvlášť a určitě, nebo byly-li již nějakým prvějším rozhodnutím soudu zrušovacího v též věci učiněným zamítnuty, nebo nezakládala-li se stížnost na některé příčině neplatnosti v § 281. uvedené, anebo nebyla-li podána od osoby práva k tomu mající, má ji soud zrušovací ihned zavrhnouti.

Totéž má učiniti, jde-li jen o stížnost zmatečnou, zakládající se na § 281., č. 5, a shledá-li soud zrušovací, že není důvodná. V jiných případech má zrušovací soud buď hned, nebo praví-li se, že byla forma porušena (§ 281., č. 1 - 4), když sobě prvé o tom zjedná náležitá vysvětlení skutku se týkající, položiti den k veřejnému líčení té věci a obeslati obžalovaného i žalobníka soukromého, jestli tu jaký, tím spůsobem, aby obdrželi obsílku nejméně osm dní dříve. Při tom budiž jim připomenuto, kdyby nepřišli, že jejich stížnosti a dovodění budou přednešeny a nálezu za základ položeny.

Jestli obžalovaný zatčen, dá se mu o dnu soudním věděti, a připomene se mu, že může za sebe jenom poslati obhájce. Pojmenoval-li již nějakého obhájce, nebo žádal-li, aby mu byl obhájce zřízen, má se obsílka dodati jen obhájci.

Líčení věcí před soudem zrušovacím v ustanovený den koná se veřejně dle toho, co v §§ 228 - 231. vyměřeno.

Nejprvé vyloží některý člen soudu zrušovacího od presidenta k tomu ustanovený jako zpravující běh dosavadní řízení trestního, a vytkne příčiny neplatnosti od stěžovatele uvedené, i věci, o které z té příčiny spor vzešel, nepronášeje však mínění svého, jak by se mělo rozhodnouti.

Potom dovolí se mluviti stížnostvedoucímu, aby stížnost svou odůvodnil, a po něm jeho protivníkovi, aby odpověděl.

Obžalovaný neb jeho obhájce má pokaždé právo mluviti naposledy.

Nepřišla-li některá strana, přečte se její spis stížný neb odpověď naň. Pak odejde soud do světnice poradní.

Shledá-li soud zrušovací, že stížnost zmatečná není podstatná, má ji zavrhnouti, a jestli patrno, že byla podána jen svévolně nebo jenom ku protahování věci, má stěžovateli aneb dle okolností jeho obhájci uložiti pokutu desíti až do sta zlatých.

Jestli zmatečná stížnost podstatná, má se rozsudek, pokud se naň stížnost vede a příčina neplatnosti se ho dotýká, zdvihnouti a dle rozdílnosti příčin zrušovacích podlé nařízení níže položených nález učiniti a pak dále říditi:

Směřuje-li stížnost zmatečná jen proti některým opatřením rozsudku, a vidí se soudu zrušovacímu, že se tato opatření mohou od ostatního rozsudku odděliti, může týž soud rozsudek, na nějž se vede stížnost, zrušiti jen z části. Totéž má místo, když rozsudek, na nějž stížnost se vede, dotýče se několika činů trestných, a stížnost zmatečná vztahuje se jen k řízení nebo posouzení toho neb onoho činu, a když se zaroveň vidí, že se může čásť řízení dle potřeby opakovati, anebo třeba by se ani neopakovala, nový výrok v příčině každého činu trestného vynésti.

Soud zrušovací má přestati na příčinách neplatnosti, jež stěžovatel výslovně přivede nebo aspoň zřetedlně k nim ukáže. Shledá-li však z příčiny stížnosti zmatečné od koho koliv podané, že bylo zákona trestního na škodu obžalovanému nepravě užito (§ 281., č. 9 - 11), aneb že tytéž příčiny, na nichž se zakládá opatření jeho k dobrému některého obžalovaného učiněné, prospívají také některému spoluobžalovanému, kterýž stížnosti zmatečné nevedl, má z povinnosti úřadu předsejíti tak, jakoby dotčená příčina neplatnosti byla bývala uvedena.

Byla-li stížnost zmatečná vedena jenom ku prospěchu obžalovaného, nemůže mu soud zrušovací většího trestu uložiti, než ten, kterýž mu byl uložen rozsudkem, na nějž si stěžoval.

Když soud zrušovací do síně soudní se vrátí, má rozsudek i s příčinami rozhodovacími ústně vyhlásiti. Nebyl-li obžalovaný při líčení před soudem zrušovacím, budiž mu neprodleně skrze sborový soud první instance dodán přepis rozsudku úředně věrou opatřený. Co se týče sepsání rozsudku a vedení protokolu při řízení u zrušovacího soudu, má platnost to, co nařízeno v §§ 260., 268. až do 271.

Přelíčení o stížnosti zmatečné pro zachování zákona podané říditi se má tím, co ustanoveno v §§ 287 - 291., s tím toliko rozdílem, že v něm obžalovaný nemá účastenství a že soud zrušovací o něm nález vynese ve sboru jedenácti soudců. Shledá-li soud zrušovací, že stížnost zmatečná pro zachování zákona podaná jest podstatná, má učiniti nález, že byl v této trestní věci zákon usnešením nebo předsejítím, na něž stížnost se vede, aneb spůsobem řízení nebo vynešeným rozsudkem porušen. Tento výrok nemá vůbec na obžalovaného žádného účinku. Byl-li však obžalovaný takovým zmatečným rozsudkem k trestu odsouzen, může ho soud zrušovací dle svého zdání buď z obžaloby propustiti, nebo mu menší trest vyměřiti, anebo naříditi, aby se proti němu znovu řízení zavedlo.

Soud, jemuž se věc dle §§ 288. a 292. k novému přelíčení odkáže, má při tom původní obžalobu za základ položiti, leč by soud zrušovací něco jiného nařídil.

Soud vázán jest míněním právním, kterým se při svém rozhodování řídil soud zrušovací.

Co ustanoveno v postávce 2. paragrafu 290., jest také pravidlem v příčině rozsudku, vydaného po novém hlavním přelíčení.

Proti tomuto rozsudku podati se může stížnost zmatečná z každé příčiny v § 281. uvedené, ač nebyla-li některá příčina již odvržena nálezem soudu zrušovacího v též věci vynešeným.

Odvolání opovězeno buď ve lhůtě v § 284. vyměřené u sborového soudu první instance. Odvolání má účinek odkladací jen tehda, když směřuje proti spůsobu trestu, aneb směřuje-li proti sázbě trestní, když obžalovaný se prohlásí, že prozatím trest podnikne.

Stížnostvedoucí má v osmi dnech po opovědi odvolání podati dovedení.

Když dovedení jest podáno, neb když projde lhůta k tomu vyměřená, buďtež spisy předloženy sborovému soudu druhé instance, kterýž slyšev vrchního státního zástupce, v sezení neveřejném o odvolání rozhodne.

Sborový soud druhé instance má rozhodnouti jen o těch článcích, z nichž se bylo odvoláno, a má za základ položiti výrok soudu o vině obžalovaného a o trestním zákonu, jehož náleží užiti.

Sníží-li trest k dobrému jednoho neb několika spoluvinníků z příčin, kteréž prospívají také jiným, tedy má z povinnosti úřadu předsejíti tak, jako by se i tito spoluvinníci byli odvolali.

Stalo-li se odvolání jediné k dobrému obžalovaného, nemůže sborový soud druhé instance většího trestu obžalovanému uložiti, než ten, kterýž mu byl uložen rozsudkem prvním.

Proti rozhodnutí sborového soudu druhé instance není prostředku opravného.

Podala-li ta neb ona strana kromě odvolání také stížnost zmatečnou, přiloženy buďte, když se předkládají spisy soudu zrušovacímu, také spisy, kteréž se týkají odvolání. V této případnosti má soud zrušovací po vyřízení nebo při vyřizování stížnosti zmatečné, slyšev generálního prokurátora, rozhodnouti také o odvolání v sezení neveřejném.

V sídle každého sborového soudu první instance mají každý třetí měsíc býti řádná sezení porotní, a to u soudů pod týmž sborovým soudem druhé instance postavených v tom pořádku, jejž tento soud ustanoví. Ve Vídni mají býti řádná sezení porotní každý měsíc, v jiných městech, kde se toho presidentovi sborového soudu druhé instance vidí býti potřeba, každé dva měsíce.

Sešlo-li by se mnoho žalob nebo byly-li by tu žaloby důležité, může president naříditi, aby se konalo mimořádné sezení porotní.

Z příčin zvláště důležitých může sborový soud druhé instance na tom se usnésti, aby některé sezení soudu porotního odbývalo se v jiném místě nežli v sídle soudu sborového první instance.

Řádné sezení soudu porotního nemůže se dříve skončiti, až se rozhodne o všech věcech trestních, v příčině kterých obžaloba již při početí sezení nabyla právní moci. Nenabyla-li obžaloba v některé případnosti při početí sezení porotního ještě právní moci, tedy se může hlavní přelíčení v témž sezení s přivolením předsedícího soudu porotního předsevzíti jen tehda, když žalobník neb obžalovaný to navrhne a druhá strana k tomu přivolí.

V té i oné případnosti má se však obžalovaný výslovně vzdáti námitek proti obžalobě mu příslušejících, zmatečné stížnosti na nález, kterýmž se námitky zamítly, jakož i lhůty v § 221. jemu povolené.

Navrhne-li žalobník nebo obžalovaný z důležitých příčin, aby některá věc při nejprvé příštím sezení poroty nebyla předsevzala, rozhodne soud porotní, a nebyl-li by ještě shromážděn, tedy komora poradní (§ 225.), má-li se k této žádosti svoliti.

Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

Každá porota skládá se ze soudu a z dvanácti porotců (lavice porotnické).

Soud porotní skládá se ze tří soudců, z nichž jeden předsedá, a ze zapisovatele. Předsedícím jmenuje president sborového soudu druhé instance vůbec presidenta sborového soudu první instance, před kterým se má porota odbývati; může však k tomu úřadu povolati také některého úda tohoto sborového soudu nebo sborového soudu druhé instance. Pokaždé má též jmenovati některého úda sborového soudu první instance náměstkem předsedícího. Toto jmenování má se vůbec státi šest neděl před početím sezení porotního, a má-li býti sezení mimořádné, tedy nejméně čtrnáct dní dříve, než se počne, a má se to vyhlásiti veřejnými novinami a návěštím na soudním domě přibitým, zaroveň pak se má oznámiti, kterého dne a kterou hodinu sezení se počne.

Ostatní členy porotního soudu a dva soudce náhradní pojmenuje před početím sezení představený sborového soudu první instance z členů téhož soudu nebo ze soudců okresních.

Ke každému sezení porotního povolá se šest a třidcet porotců a devět porotců náhradních, z nichž vyjde dvanáct porotců k osazení lavice porotnické pro každé přelíčení ustanovených. Jak se mají zdělávati seznamy porotců, ustanoví se zvláštním zákonem.

Jména členů soudu sborového k porotnímu soudu povolaných a seznamenání porotců hlavních i náhradních má sborový soud první instance každému obžalovanému pod neplatností oznámiti nejdéle třetí den před tím dnem, kteréhož se má hlavní přelíčení počíti.

Před samým početím hlavního přelíčení sestaví se k jedné každé věci trestní lavice porotců v neveřejném sezení soudu porotního a u přítomnosti žalobníka, účastníka soukromého, obžalovaného a jeho obhájce, jakož i obeslaných porotců. Toto sestavování počne se tím, že zapisovatel vyvolá zejména těch šest a třidcet porotců.

Přišlo-li méně než třidcet hlavních porotců, mají se ti, kteří nepřišli, nahraditi jinými z devíti porotců náhradních v pořádku, jenž losem se ustanoví.

Když počet nejméně třidceti porotců jest plný, otáže se předsedící pod neplatností žalobníka, účastníka soukromého, obžalovaného a porotců, jestli při některém porotci příčina, pod kterou by byl z účastenství v tomto přelíčení vyloučen.

Tyto příčiny jsou:

O přednešených příčinách vyloučení rozhoduje soud při porotě; bylo-li by pak zapotřebí, počet porotců doplniti, staň se to tak, jak ustanoveno v paragrafu předešlém.

Lavice porotců může se pod neplatností sestavovati jen tehda, když tu jest nejméně čtyři a dvadcet porotců, kteří dle předešlého paragrafu nebyli vyloučeni. Toliko když by se všichni, kdož mají právo porotce zamítnouti, s tím snášeli, může se lavice porotců sestaviti, třeba by tu bylo i méně porotců.

Jestli porotců více než dvanáct, může jich zamítnouti žalobník jednu polovici a obžalovaný druhou polovici. Jestli počet porotců lichý, může obžalovaný odvrhnouti o jednoho více. Pakli jest tu několik žalobníků nebo několik obžalovaných, vykonávají onino právo zamítací, příslušející žalobníkovi a tito totéž právo, příslušející obžalovanému, společně. Nemohou-li se o to shodnouti, jak mají toto právo společně vykonávati, rozhodne los, v kterém pořádku mají pokaždé práva zamítacího užívati. Zamítnul-li koho jeden ze spoluoprávněných, platí to a počítá se za všechny.

Jména porotců vloží se do osudí. Předsedící oznámí každému účastníkovi, kolik porotců může zamítnouti, a jestli zapotřebí, ustanoví, jak se má práva zamítacího užívati. Pak vytáhne jedno jméno po druhém z osudí a přečte je.

Když se každé jméno z osudí vytáhne a přečte, mají se ti, kdož mají právo zamítací, až neužili-li ho již úplně, prohlásiti, a to nejprvé žalobník, přijímají-li porotce nebo zamítají-li ho. Neprohlásí-li se v tom, prvé než se jiné jméno z osudí vytáhne, pokládá se za to, že porotce přijali. Příčiny, proč se porotce přijímá neb zamítá, nebuďtež uváděny.

Jak mile bylo dvanácte porotců nezamítnutých vytaženo aneb když zůstane v osudí jen tolik jmen, kolik jich zapotřebí jest, aby se počet porotců až do dvanácti doplnil, jest lavice porotců, před níž se má hlavní přelíčení konati, sestavena.

Jestli předvídati, že hlavní přelíčení bude déle trvati, může předsedící naříditi, aby byli jeden neb dva náhradníci přivzati a aby tedy místo dvanácti porotců bylo vylosováno třináct neb čtrnáct, z nichž prvních dvanácte jsou porotci hlavní, ostatní pak náhradní. V této případnosti zmenšuje se dle poměru počet porotců, jenž se mohou zamítnouti. Náhradní porotcové jsou povinni, býti přítomni neustále při celém přelíčení, a kdyby toho neb onoho hlavního porotce zašla nějaká překážka, že by nemohl při celém přelíčení až do výroku porotců býti přítomen, nastoupí náhradníci na jeho místo v tom pořádku, v kterém byla jména jich vytažena.

Není-li v této kapitole nic jiného ustanoveno, říditi se jest při hlavním přelíčení před porotou tím, co nařízeno v kapitole XVIII. Vše to, co předepsáno jest o soudu sborovém a o předsedícím tohoto soudu, má také platnost v příčině soudu porotního a jeho předsedícího.

Předsedící soudu porotního zvláště jest povinen, dáti porotcům náležité naučení, jak mají svůj úřad vykonávati, vyložiti jim, oč se mají raditi, a bylo-li by toho třeba, připomenouti jim jich povinnosti.

Když lavice porotců jest sestavena a porotci na svá místa v tom pořádku, v kterémž jména jejich z osudí byla vytažena, se posadí, počne se hlavní přelíčení tím, že zapisovatel vyvolá věc, o kterouž jde. Předsedící dá obžalovanému otázky obecné v § 240. ustanovené, a napomene ho, jak v témž paragrafu nařízeno.

Potom vezme předsedící, pod neplatností, porotce pod přísahu. K tomu konci promluví k porotcům, kteří se svých sedadel vstanou, v tato slova:

"Budete přísahati a slíbíte před Bohem, že chcete důkazy, kteréž uvedeny budou proti obžalovanému i k jeho prospěchu, se vší svědomitou pozorností zkoušeti, že nechcete ničeho, co obžalovanému může býti ku prospěchu nebo na škodu, bez uvážení nechávati, že chcete zákon, jemuž máte platnost zjednati, věrně zachovávati, že nechcete o věci, k níž přelíčení se vztahuje, prvé než učiníte výrok, s nikým, leč se svými spoluporotci mluviti, hlasu přízně neb nepřízně, bázně neb radosti z cizí škody žádného sluchu nedávati, nébrž že chcete nestranně a setrvale, jak se na poctivého a svobodného muže sluší, jediné dle důkazů, obžalovanému ku prospěchu i proti němu uvedených a dle svého na nich se zakládajícího přesvědčení tak rozhodnouti, jak z toho před Bohem a svým svědomím můžete odpovídati."

Potom volá předsedící každého porotce, jednoho po druhém, tento pak odpoví: "Přísahám, tak mně pomáhej Bůh!" Vyznání víry porotců žádného rozdílu v tom nečiní. Toliko porotci, jichž náboženství zapovídá přísahu činiti, vezmou se rukou dáním v závazek.

Když porotci byli vzati pod přísahu, nařídí předsedící, aby zapisovatel vyvolal svědky a znalce.

V příčině toho, i co toho se týče, že mají prozatím ze síně soudní odejíti, a jak se jest zachovati ke svědkům a znalcům neposlušným, šetřeno buď toho, co nařízeno v §§ 241 - 243.

Potom dá předsedící, pod neplatností, čísti spis obžalovací, a jestli před rukama nález, dle něhož má z některého článku obžaloby sejíti, dá čísti také tento nález.

Předsedící potom vyslýchá obžalovaného a řídí provodění, šetře toho, co nařízeno v §§ 245 - 254. Právo, dávati otázky, připomenuté v § 240, přísluší také porotcům a jich náhradníkům. Porotci a jich náhradníci mohou též navrhnouti, aby se vedl důkaz pro vyjasnění skutků důležitých. Soudu porotnímu zůstavuje se, aby tyto návrhy vzal v uvážení.

Když řízení průvodní se skončí, ustanoví předsedící, poradiv se se soudem, otázky, ježto se mají dávati porotcům. Tyto otázky, byvše od předsedícího podepsány, mají se, pod neplatností, přečísti a jak žalobníkovi tak i obhájci k požádání písemně předložiti. Strany mají právo navrhnouti, aby se otázky změnily a jiné otázky přidaly, o čemž soud hned rozhodne. Změní-li se otázky ustanovení, mají se znovu přečísti.

Otázky se porotcům nedávají, když soud, slyšev strany, nalezne, že obžalovaný má býti z obžaloby propuštěn, poněvadž jest tu případ některý v § 259, č. 1 a 2. uvedený, nebo poněvadž skutek obžalovanému za vinu kladený promlčením nebo udělením milosti přestal býti trestným, nebo že nemůže býti z příčin práva soudního stíhán.

Hlavní otázka směřuje k tomu: Zdaliž obžalovaný tím vinen jest, že by se byl dopustil činu, na němž obžaloba se zakládá? Při tom mají se v otázku pojmouti všecky známky činu trestného v zákoně uvedené a mají se přiložiti zvláštní okolnosti skutku dle místa, času, věci atd. dotud, pokud toho jest k zřetedlnému poznačení skutku nebo k nálezu a pohledávání náhrady potřebí.

Bylo-li praveno, že tu byl nějaký spůsob věci, nebo že se něco zběhlo, čímž by trestuhodnost byla vyloučena nebo zdvižena, má se dáti otázka tomu, co bylo praveno, příhodná, ač nejde-li o případ nějaký, uvedený v § 317.

Byl-li uveden příběh nějaký, pro kterýž, kdyby byl pravdivý, byl by ten, jenž byl obžalován ze zločinu neb přečinu dokonaného, vinen toliko zločinem neb přečinem nedokonaným, aneb pro kterýž by ten, kdož byl obžalován jako pachatel, měl se pokládati jen za spoluvinníka nebo účastníka, nebo dle kteréhož by skutek obžalovanému za vinu kladený měl uvažován býti podlé jiného zákona trestního, kterýž není přísnější nežli zákon ve spise obžalovacím uvedený, tedy buďtež porotcům v příčině toho dány příhodné otázky.

Otázka však, dle kteréž by skutek obžalovanému za vinu dávaný položen byl mezi činy trestné, na něž uložen jest trset větší, dáti se může toliko s přivolením obžalovaného. Nepřivolil-li by k takové otázce, aneb vidělo-li by se soudu porotnímu, aby se přelíčení důkladněji připravilo, toho potřebí, tedy může žalobníkovi, když to nejdéle do početí porady porotcův navrhne, stíhání pro dotčený příběh zůstaviti (§ 263, post. 4, § 264.).

Byl-li obžalovaný při hlavním přelíčení obviněn z některého jiného skutku nežli z toho, pro kterýž byl obžalován, mohou se také k tomu dáti zvláštní otázky.

Takové otázky nemají se však dávati, když se shledá, že jest potřebí, obžalobu neb obhajování lépe připraviti, aneb když by obžalovaný, pakli by k nim přisvědčil, uvažován byl dle přísnějšího zákona trestního, nežli jest zákon ve spise obžalovacím uvedený, nebo když by k tomu nepřivolil, aby se hned rozhodlo.

V obojí případnosti má se však žalobníkovi k jeho návrhu zůstaviti, aby pro dotčené skutky stíhání zavedl (§§ 263. a 264.).

V příčině okolností přitěžujících a polehčujících mají se otázky dávati jen tehda, když by proto, že tu jest některá taková okolnost, podlé zákona změnila se sázba neb spůsob trestu.

Otázky dávány buďte porotcům tak, aby na ně mohli odpovědíti slovem: "Ano!" nebo "Ne!"

Které věci skutečné mají se v jednu otázku pojmouti aneb ku kterým se mají zvláštní otázky dáti, též v kterém pořádku se mají otázky dávati, budiž v každém případu zvláště uváženo.

Otázky, kteréž se dávají jen tehda, když tázaný k některé jiné otázce přisvědčí (otázky dodavkové), nebo když odpoví záporně (otázky eventuální), buďtež za takové výslovně pojmenovány.

Přisvědčí-li tázaný k některé otázce, žádati se může za otázky dodavkové k tomu konci, aby některá známka v zákoně uvedená a v otázku pojatá uvedena byla na míru skutečnou s ní se srovnávající.

Když se přečtou otázky, načež již není dovoleno od žaloby upustiti, vyslýchají se žalobník a účastník soukromý, obžalovaný a jeho obhájce v pořádku v § 255. ustanoveném.

Dovodění jejich vztahovati se má jenom k těm výpadkům hlavního přelíčení, na kterýchž se má zakládati výrok porotců. Rozbírati výpadky hlavního přelíčení, o nichž má rozhodovati soud při porotě, zůstaveno buď k době pozdější (§ 335).

Potom prohlásí předsedící přelíčení za skončené, pojme stručně v jedno podstatné výpadky hlavního přelíčení, uvede co nejkratčeji důkazy ku prospěchu obžalovaného a proti němu svědčící, aniž však své mínění o tom pronese. Pak vyloží porotcům známky trestného činu v zákoně uvedené, a co znamenají slova zákona v otázkách obsažená, a obrátí zřetel k povinnostem jejich vůbec a zvláště k nařízení, jak se mají raditi a hlasovati. Nikdo nemá řeči předsedícího přerušovati nebo rozebírati; však každá strana může žádati, aby právní naučení, jež dal předsedící porotcům, do protokolu bylo zapsáno.

Předsedící odevzdá otázky sepsané porotcům, kteří se hned odeberou do své poradní světnice. Dají se jim tam s sebou spis obžalovací, nález, který byl přečten (§ 314), věci průvodní, protokoly a ohledání a ostatní spisy této pře se týkající, až na protokoly o vyslýchání, kteréž nebyly při hlavním přelíčení čteny. Zaroveň nařídí předsedící, aby byl obžalovaný ze zasedací síně odveden.

Porotci zvolí ze sebe vrchního porotce prostou většinou hlasů. Před poradou má vrchní porotce přečísti porotcům toto naučení:

"Zákon nežádá na porotcích, aby vydávali počet z příčin svého přesvědčení; neustanovuje jim žádných určitých pravidel, dle kterých by posuzovati se mělo, jestli některý důkaz úplný a dostatečný. Zákon vybízí je toliko, aby bedlivě a svědomitě zkoušeli všecky průvody ku prospěchu obžalovaného i proti němu uvedené, a potom se tázali sami sebe, jaký účinek na ně měly důkazy v hlavním přelíčení proti obžalovanému přivedené, též důvody, jimiž se hájil.

"Jediné dle přesvědčení, jehož nabyli, uváživše průvody, mají učiniti svůj výrok o vině neb nevině obžalovaného.

"Přitom mají neustále míti na zřeteli, že ve své poradě přestati mají na otázkách, které se jim daly o skutcích, na nichž se obžaloba zakládá, aneb které s ní jsou spojeny. Ne porotcové, nébrž jediné soudcové jsou k tomu ustanoveni, by vyřkli, který trest dle zákona stihne obžalovaného, bude-li nalezeno, že jest vinen. Porotcové mají tedy výrok svůj učiniti, nehledíce k tomu, jaké následky dle zákona bude míti."

Toto naučení, jakož i §§ 327 - 330 tohoto zákona mají se v poradní světnici porotnické v několika exemplářích vyvěsiti.

Porotcové nemají ze světnice poradní vycházeti, pokud svého výroku nebyli učinili.

Nikomu není dovoleno, po čas jich porady vcházeti do jich poradní světnice bez písemného dovolení předsedícího; také jest jim zakázáno, aby po ten čas s nikým jiným neobcovali. Soud porotní odsoudí porotce, který by se proti této zápovědi provinil, k pokutě desíti až do sta zlatých, někoho jiného pak, kdo by toto nařízení přestoupil, do vězení na čtyři a dvadcet hodin.

Měli-li by porotci pochybnost o tom, jak se mají zachovati, nebo jak mají otázkám daným rozuměti, aneb kterak mají nějakou odpověď v slova pojmouti, odebéře se k nim k písemnému požádání vrchního porotce předsedící, vezma s sebou zapisovatele, též žalobníka a obhájce, jsou-li v domě soudním.

Naučení, kteréž předsedící z té příčiny dá porotcům, má se k požádání zapsati protokolem.

Žádali-li by si toho porotci, aby otázky jim dané v něčem se změnily nebo doplnily, budiž o tom v sezení znovu obnoveném rokováno a usnešení učiněno.

Při hlasování porotců nemá býti, pod neplatností, nikdo přítomen.

Po skončené poradě káže vrchní porotce, aby porotci o každé otázce zvlášť ústně hlasovali v tom pořádku, v kterém předsedící otázky dal, a táže se každého porotce zvláště o jeho hlas; vrchní porotce dá svůj hlas naposledy. Porotci hlasují o každé otázce slovem "Ano" neb "Ne;" jest jim však také dovoleno, aby jen k části otázky některé odpověděli slovem "Ano" neb "Ne".

Když k části otázky některé odpoví slovem "Ano", má se krátce doložiti obmezení. Odpověď jejich zní pak: "Ano, však nikoli s těmi neb oněmi okolnostmi v otázce obsaženými."

K přisvědčení, že obžalovaný jest vinen, jakož i k přisvědčení k otázkám, daným s strany příčin přitěžujících, zapotřebí jest většiny nejméně dvou třetin hlasů. V jiných případech rozhoduje prostá většina hlasů; jsou-li hlasy počtem sobě rovny, rozhoduje mínění, které jest obžalovanému příznivější. Bylo-li k některé hlavní otázce přisvědčeno na škodu obžalovaného, mohou porotci, kteří jsou v menšině, zdržeti se hlasování o otázce dodavkové, pro tuto případnost dané; hlasy jejich připočtou se pak ke hlasům obžalovanému nejpříznivějším.

Vrchní porotce počítá hlasy, a napíše vedlé každé otázky dle toho, jak porotci k ní odpověděli, "Ano" neb "Ne", dolože k tomu obmezení, bylo-li jaké učiněno a poměr hlasův.

V sepsaném výroku porotčím, v němž se má vrchní porotce podepsati, nemá nic býti vyškrabáno; jestliže se co vyškrtne, na kraji poznamená nebo mezi písmo napíše, má to býti od vrchního porotce výslovným připomenutím od něho podepsaným schváleno.

Když bylo odhlasováno, vrátí se porotci do síně zasedací a posadí se zase na svá místa. Předsedící je vyzve, aby oznámili, na čem se byli uradili. Potom vstane vrchní porotce a promluví takto:

"Porotci odpověděli dle přísahy a svědomí k otázkám jim daným takto:"

Pak čte, a to pod neplatností, u přítomnosti všech porotců otázky jim dané a op jedné každé hned výrok porotců k ní připsaný. Potom odevzdá arch s otázkami od něho podepsaný předsedícímu, kterýž se v něm podepíše a rozkáže zapisovateli, aby se spolu podepsal.

Když porotci ze světnice poradní odejdou, nemůže žádný z nich od předešlého svého mínění ustoupiti; nová porada může se dopustit jen tehdy, když jde o to, aby se z výroku porotčího odvaroval omyl nějaký, kterýž se dostal do něho pouhým nedorozuměním.

Jestli výrok porotců nejasný, neúplný, nebo odporuje-li sám sobě, má soud ihned nález o tom učiniti a porotcům otázky a odpovědi vrátiti, vybídna je, aby se do své poradní světnice odebrali a poradivše se znovu svůj výrok opravili. V takové případnosti má soud toho vůli, vyslyšev strany, na tom se usnésti, aby otázky příhodným spůsobem se změnily nebo doplnily. Předsedící oznámí porotcům, že mohou změniti jenom odpovědi, kteréž se viděly býti vadnými, a odpovědíti jen k otázkám, které se jim znovu nebo ve změněné spůsobě předloží.

Byl-li obžalovaný vinen nalezen, a má-li soud porotní jednomyslně za to, že porotci při tomto výroku ve hlavní věci byli na omylu, tedy nalezne soud, aniž strany mohou v té příčině návrh činiti, že se má rozhodnouti až do nejprvé příštího zasedání poroty odložiti a ta věc k jiné porotě odkázati. Shledá-li soud, že porotci při svém výroku o obžalobě na několik osob podané byli na omylu jen s strany jednoho obžalovaného, aneb obsahovala-li obžaloba několik článků, jen s strany jednoho z nich, tedy se má věc k jiné porotě odkázati, jen pokud se týče tohoto obžalovaného aneb tohoto článku obžaloby, v příčině jiných však nemá toto odkázání žádného účinku. Při novém přelíčení nemůže žádný soudce předsedati a žádný porotce k němu býti připuštěn, který měl účastenství v prvním přelíčení. Srovnává-li se výrok druhé poroty s výrokem poroty první, má jej soud vzíti za základ svého rozsudku.

Předsedící potom rozkáže, aby obžalovaný vešel zase do síně zasedací, a nařídí zapisovateli, aby v jeho přítomnosti přečetl výrok porotců anebo nález podlé předešlého § 332 vynešený.

Zní-li výrok porotců, že jest "nevinen", vynese soud porotní ihned rozsudek obžalovaného z obžaloby propouštějící, kterýž se mu bez prodlení písemně vydá.

Bylo-li nalezeno, že obžalovaný jest vinen, dovolí se nejprvé žalobníkovi mluviti, aby učinil návrhy s strany ustanovení trestu a s strany příčin přitěžujících neb polehčujících, k nimž se má hleděti. Po něm má býti slyšen účastník soukromý, obžalovaný a jeho obhájce, při čemž šetřiti jest toho, co nařízeno v § 255. Dovodění nemá směřovati k tomu, aby se uvádělo v pochybnost, co výrokem porotců jest na jisto postaveno, nébrž má se vztahovati jen k vyměření trestu a k pohledávání náhrady, ač byla-li jaká pohledávána.

Potom odebéře se soud, vidí-li se mu toho potřeba, do své poradní světnice. V tomto případě odvede se obžalovaný ven, vidí-li se to předsedícímu býti příhodno. Předsedící řídí hlasování dle toho, co nařízeno v §§ 19. a násl.

Má-li soud porotní za to, že na skutek, kterýž obžalovaný dle výroku porotců spáchal, není v zákoně trest uložen, tedy nalezne, že obžalovaný z obžaloby se propouští.

V jiných případnostech nalezne soud, uváživ svědomitě příčiny přitěžující a polehčující, přiměřený trest, a to i tehda, kdyby případ dle výroku porotců již nepříslušel před soud porotní.

Měl-li by se vyměřiti trest mezi desíti a dvadcíti léty nebo na čas života, má soud právo, jsou-li tu velmi důležité a převažující příčiny polehčující, snížiti jej, ne co se týče spůsobu, ale co se týče času, však nikoliv pod tři léta.

Jestli v zákoně vyměřen trest mezi pěti a desíti léty, může soud pro takové polehčující příčiny nalézti trest žaláře mírnějšího spůsobu i snížiti ho, co do času, však ne pod jeden rok.

Nalezne-li se několika osobám trest smrti, budiž v rozsudku také ustanoveno, v kterém pořádku mají odsouzenci býti odpraveni.

Hned potom, když nález trestní jest vynešen, vyhlásí jej předsedící ve veřejném sezení soudním, a to u přítomnosti žalobníka, obžalovaného (§ 234.) a obhájce.

Předsedící má zaroveň uvésti podstatné příčiny, pro kteréž byl trest vyměřen, má přečísti místa zákonu, na nichž se zakládá nález, a poučiti obžalovaného, kterých prostředků opravných může užiti.

Rozsudek sepsati se má tak, jak v §§ 260 a 270. ustanoveno, a má též obsahovati otázky porotcům dané a odpovědi k nim.

Vynesl-li soud porotní trest smrti, má ihned, když jej vyhlásí, přivezma státního zástupce, v poradu vzíti, jestli odsouzený hoden milosti čili nie, a dala-li by se mu milost, který trest by byl na místě trestu smrti příhodný. Protokol o tom sepsaný přiloží se ke spisům, a soud porotní nebo soud sborový první instance předloží tyto spisy soudu zrušovacímu, i kdyby k němu nedošly za příčinou nějaké stížnosti zmatečné. Soud zrušovací pošle je, když rozsudek nabude moci právní, ministrovi práv, a přiloží k nim své dobré zdání, zdělané v sezení neveřejném po vyslyšení generálního prokurátora.

O tom, jak se má vésti protokol při hlavním přelíčení před porotou, má platnost to, co nařízeno v §§ 271. a 272. V tom protokole mají se mimo to uvésti jména porotců, pak to, jak se šlo předse při sestavování lavice porotců a že porotci byli vzati pod přísahu. Arch s otázkami má se přišíti k protokolu.

Proti rozsudkům porotním užiti lze dvojího prostředku opravného, stížnosti zmatečné a odvolání (§ 280.).

Stížnost zmatečná má místo jen tehda, když jest tu některý z těchto případů:

Příčinám neplatnosti, uvedeným pod č. 3. až do 6., nemůže se ku prospěchu obžalovaného platnosti zjednávati, když jest nade vší pochybnost zřejmo, že porušení formy nemohlo v rozhodnutí míti účinku obžalovanému škodlivého.

Obžalovanému na škodu nemůže se příčinám neplatnosti, uvedeným pod čísly 2. a 7., nikdy zjednávati platnosti, příčinám pak, uvedeným pod č. 3 - 6, jen tehda, když jest patrno, že porušení formy mohlo míti v rozhodnutí účinek obžalobě na ujmu, když žalobník ihned proti tomu se opřel, za rozhodnutí soudu žádal, a jak mile mu bylo rozhodnutí odepřeno nebo vyhlášeno, hned stížnost zmatečnou si vyhradil.

Odvolání může se vzíti s obmezením v § 283. uvedeným jediné z výroku o trestu a z rozhodnutí o pohledávání z práva soukromého.

Co toho se týče, kdo má právo, vzíti odvolání a podati stížnost zmatečnou, kteréž prostředky opravné se mohou také spojiti, jak se má předsejíti při opovědi a při dovodění, při odvodění, též při líčení pře a při rozhodování, má platnost to, co nařízeno v §§ 282. až do 291.

Odvolání i stížnost zmatečná odpovědíti se může ještě v sezení soudu porotního; později podati se má k soudu sborovému první instance, jemuž přísluší i dále říditi a předložiti spisy soudu zrušovacímu a dle případnosti sborovému soudu druhé instance.

Nepronesl-li se obžalovaný, že chce svým nákladem vyslati obhájce k soudnímu řízení u soudu zrušovacího, má mu ho zříditi soud zrušovací z obhájců v sídle jeho obývajících.

Jestli tu případ některý v § 344, čísla 1. až 9. přivedený, zdvihne soud zrušovací výrok porotců a rozsudek na něm se zakládající, a nepropustí-li obžalovaného z příčiny v § 344. číslo 7, uvedené z obžaloby, odkáže věc k příštímu zasedání poroty při soudu sborovém, jejž k tomu ustanoví, aby znovu byla líčena i rozhodnuta.

Nevztahuje-li se uvedená příčina neplatnosti ke všem částem výroku porotců, a mohou-li se tyto části odděliti, tedy soud zrušovací o částech výroku a soudu, k nimž se stížnost nevztahuje, ničeho nevyřkne, a uloží soudu porotnímu, k němuž se věc odkáže, aby též v příčině jich rozhodl.

Jestli tu příčina neplatnosti v § 260. uvedená, tedy odkáže soud zrušovací věc ke sborovému soudu, u kteréhož se konalo sezení porotní, a nařídí mu, aby vynesl nový rozsudek na předešlém výroku porotců se zakládající, a to ve sboru tří soudců, složeném, pokud možná, z týchž členů, z nichž se skládal soud při porotě.

Shledá-li soud zrušovací, že rozsudkem soudu porotního byl porušen zákon, nebo že bylo zákonka nepravě užito (§ 344, čísla 10 - 12), má vůbec ihned u hlavní věci rozhodnouti.

Nejsou-li však věci skutečné, na nichž by měl rozhodnutí své založiti, výrokem porotců na jisto postaveny, odkáže soud zrušovací věc k nejprvé příštímu zasedání porotnímu v okršlku, jejž pojmenuje, anebo nenáleží-li čin trestný, když se zákona náležitě užije, již před porotu, odkáže ji příslušnému soudu k novému přelíčení.

Při novém hlavním přelíčení, kteréž soud zrušovací nařídí, vázáni jsou nižší soudové míněním právním, na němž se zakládá rozhodnutí zrušovacího soudu.

Proti tomuto rozsudku mají místo tytéž opravné prostředky, jako proti prvnímu nálezu.

Bylo-li řízení trestní proti jisté osobě před hlavním přelíčením skončeno zastavením, odvržením obžaloby nebo upuštěním od ní, a navrhne-li státní zástupce nebo soukromý žalobník, aby bylo obnoveno, tedy se může tomuto návrhu místo dáti jen tehda, když skutek z příčiny promlčení nepřestal posud býti trestuhodným, a přivedou se nové průvody, ježto se vidí býti k usvědčení obviněného příhodné.

O tom, má-li se tomuto návrhu místo dáti, rozhodne po náležitém přípravném vyhledávání komora poradní, na jejíž rozhodnutí se může u sborového soudu druhé instance stížnost vésti. Tato stížnost má se podati sborovému soudu první instance ve třech dnech po ohlášení rozhodnutí.

Soukromému žalobníkovi, kterýž svou žalobu vzal nazpět, nemůže se povoliti, aby řízení trestní se obnovilo.

Platně dle práva odsouzený může i po vykonaném trestu žádati za obnovu trestního řízení:

Návrh, aby řízení trestní ku prospěchu obžalovaného bylo obnoveno, činiti mohou, a to i po jeho smrti, všichni ti, kdož mají právo, podati k jeho prospěchu stížnost zmatečnou nebo vzíti odvolání. Dojde-li státní zástupce vědomosti o nějaké okolnosti, pro kterou by se mohl ku prospěchu obžalovaného návrh učiniti, aby řízení trestní se obnovilo (§ 353.), povinen jest, oznámiti to obžalovanému nebo někomu jinému, kdo má právo, tento návrh učiniti, anebo má učiniti návrh sám.

Státní zástupce nebo soukromý žalobník může navrhnouti, aby se obnovilo řízení trestní pro čin nějaký, s strany kteréhož byl obžalovaný rozsudkem dle práva platným obžaloby zproštěn, jen tehda, když skutek promlčením posud nepřestal býti trestným a když buď

Státní zástupce může učiniti návrh, aby se řízení trestní obnovilo k tomu konci, by čin, pro kterýž byl obžalovaný odsouzen, uvažován byl dle přísnějšího zákona trestního, jen tehda, když tu jsou výminky v § 355. uvedené, a když kromě toho

Návrh, aby řízení trestní se obnovilo, učiniti se má u sborového soudu první instance, u něhož bylo řízení vedeno. Byl-li o nějakém skutku, kterýž se vidí býti zločinem, rozsudek vynešen od soudu okresního, budiž návrh učiněn u sborového soudu první instance, do jehož okršlku tento okresní soud náleží.

Vyšetřující soudce má vyhledati věci skutečné, na nichž návrh se zakládá. Potom má v případu § 353, slyšen býti státní zástupce nebo soukromý žalobník, v případech pak, uvedených v §§ 355. a 356., má slyšen býti obviněný, a sborový soud první instance má v neveřejném sezení ve sboru čtyř soudců, z nichž jeden má předsedati, rozhodnouti, má-li se obnově řízení dáti místo.

Na toto usnešení může se jenom stížnost vésti u sborového soudu druhé instance, a má se podati ve třech dnech k sborovému soudu první instance.

Usnese-li se soud sborový druhé instance na tom, aby se řízení obnovilo, může také jiný sborový soud ustanoviti, aby vedl vyšetřování.

Usnešením, kterým se obnově řízení trestního dá místo, zrušuje se předešlý rozsudek dotud, pokud se týče činu trestného, s strany něhož bylo obnovené řízení povoleno. Zákonem ustanovené účinky odsouzení v prvním nálezu vyřknutého trvají zatím dále, a pokládají se za zrušené jen tehdy a potud, pokud nemají místa také dle nového nálezu.

Rozhodnutí o pohledávání z práva soukromého v předešlém rozsudku vyřknuté vykonati se může v čas obnoveného řízení jen až do zjištění.

Obnoveným řízením vrátí se věc vůbec (§ 360.) zase ve spůsob přípravného vyšetřování. Toto vyšetřování má se vésti nebo doplniti dle rozhodnutí, jímž obnova byla povolena a dle nových důkazů. To, co nařízeno o zastavení přípravného vyšetřování a o dání v obžalovanost, má také zde platnost. Skončí-li se řízení vedlé toho bez hlavního přelíčení, může obviněný žádati, aby se veřejně oznámilo, že řízení bylo zastaveno nebo aby oznámen byl nález, jímž byla žaloba s konečnou platností zamítnuta. Tato rozhodnutí mají týž účinek jako nález, jímž byl obviněný z obžaloby propuštěn.

Má-li se konati nové hlavní přelíčení, má se to také oznámiti soukromému účastníkovi, má se ze spisů čísti seznání svědků, znalců nebo spoluobviněných, kteří již nemohou vyslechnuti býti, a konečně má se vynésti nový rozsudek.

Byl-li obžalovaný tímto nálezem odsouzen, má se při vyměřování trestu zřetel míti na trest, který již přestál (§ 265. a 339.).

Byla-li obnova řízení povolena jenom ku prospěchu obžalovaného, nemůže se mu novým rozsudkem uložiti těžšího trestu, než byl ten, jenž mu byl uložen prvním nálezem.

Proti novému nálezu lze užiti týchž prostředků opravných, jako proti každému jinému rozsudku.

Snáší-li se s tím žalobník, může soud, jenž povolil, aby řízení trestní ku prospěchu obviněného se obnovilo, ihned rozsudek vynésti, kterýmž se obviněný z obžaloby propouští nebo k jeho návrhu lehčí trest se mu vyměřuje.

Proti tomuto nálezu není opravného prostředku.

Z obžaloby propuštěný může žádati, aby nález byl obecně vyhlášen.

Žádá-li odsouzený za obnovu řízení, nestaví se tím vykonání trestu, leč že by soud sborový, kterýž o té obnově rozhoduje, slyšev žalobníka, měl dle okolností případu za příhodné, aby se vykonání trestu zastavilo.

Když výrok, jímž obnova řízení se povolila, nabude právní moci, má se vykonání trestu bez prodlení zastaviti (§ 358.) a o vazbě obviněného dle toho, co ustanoveno v kapitole XIV., rozhodnouti.

Soud zrušovací, slyšev generálního prokurátora, může spůsobem mimořádným a nejsa vázán výminkami v § 353. ustanovenými, v nížepoložených případech naříditi, aby řízení trestní v prospěch osoby pro zločin neb přečin odsouzené se obnovilo:

Soud zrušovací může v takových případech také hned vynésti nový rozsudek, jímž obviněný z obžaloby se propouští nebo lehčí trest se mu ukládá (§ 360., post. 3.); však k tomu jest potřebí jednohlasnosti a přivolení generálního prokurátora.

Učinila-li by některá osoba soukromá návrh nějaký, směřující k tomu, aby soud zrušovací učinil usnešení některé výše dotčené, má jej soud, k němuž takový návrh dojde, odvrhnouti, aniž jest dovoleno, v ústním přelíčení ho rozbírati.

K obnovenému přelíčení, nařízenému od zrušovacího soudu, vztahuje se vše to, co vyměřeno v §§ 358 a 359.

Rozhodovati o tom, má-li se vykonání trestu zastaviti, nebo má-li se další řízen odkázati k soudu jiného okršlku, přísluší jediné soudu zrušovacímu.

V níže uvedených případech může se řízení trestní, nehledíc k výminkám a formálnostem obnoveného řízení, zavésti nebo v počatém řízení dále předsejíti dle obecných nařízení, a to skrze soud dle těchto nařízení příslušný;

Dá-li obviněný projíti lhůtě k opovězení některého opravného prostředku proti rozsudku, může na soud, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovati, povoliti, aby byl navrácen k předešlému spůsobu v těchto případech:

Žádost podána buď témuž soudu, u něhož se měl prostředek opravný opovědíti. Soud dodá ji i s opovědí žalobníkovi, aby podal své vyjádření a dle potřeby obviněný svou odpověď na ně, a předloží, když mine lhůta k podání odpovědi vyměřená, spisy soudu, jemuž náleží o prostředku opravném rozhodovati, a kterýž, povolí-li navrácení k předešlému spůsobu, ihned ve věci hlavní rozhodne.

Odepře-li se navrácení k předešlému spůsobu, není proti tomu opravného prostředku.

Pokud se žádosti za navrácení v předešlý spůsob nepovolí, nestaví se skrze ni vykonání rozsudku; leč že by soud, k němuž byla podána, shledal dle okolností za příhodné naříditi, aby se vykonání odložilo.

Když se neví, kdo jest pachatelem zločinu neb přečinu, nebo když pachatel nemůže býti před soud postaven, má se nicméně povaha skutku k návrhu státního zástupce s náležitou bedlivostí a pilností vyhledati. Řízení má se v takových případech až do objevení nebo nalezení pachatele zastaviti teprv tehda, když to již není ničeho, čeho by se při dalším stíhání bylo držeti.

Byl-li ze zločinu neb přečinu obviněn někdo nepřítomný, o němž se však nepodobá, že by byl uprchl, a nejsou-li tu výminky, aby se naň mohl dle § 175. vydati rozkaz zatykací, má se toliko vyzvěděti, kde se zdržuje, a teprv tehdy, když byl vyhledán a na obeslání k němu učiněné se nepostaví, má se vydati rozkaz, aby byl postaven, anebo se má podlé případu proti němu užiti prostředků v paragrafu následujícím přivedených.

Jestli se podlé okolností domnívati, že obviněný uprchl, nebo byl-li někdo nepřítomný obviněn ze zločinu neb přečinu v okolnostech takových, že by se mohl dle § 175. zatknouti, tedy mají úřadové, jimž jest uloženo, zločiny a přečiny vyzvídati a stíhati, předsevzíti k tomu konci, aby obviněného dostali, podlé okolností prohledávání v domě, nebo mají užiti listů dožadacích k jiným úřadům, v jichž okršlku by obviněný mohl postižen býti, nebo soudního honění anebo listů zatykacích.

Jestli se nadíti, že by někdo podezřelý, jenž uprchl, mohl honěním býti dostižen, tehdy jsou povinni soudce vyšetřující a v případech pilných soudové okresní a úřadové bezpečnosti, dáti ho stíhati skrze osoby k tomu zřízené, kteréž mají býti opatřeny otevřenými listy věřícími. Při tom nejsou obmezeni na svůj okres, nébrž mohou uprchlíky stíhati až na hranice zemí radou říšskou zastoupených. Soudové a úřadové bezpečnosti jsou vůbec povinni, přispěti honícím svou pomocí.

Listy zatykací mohou se na uprchlíky a na osoby nepřítomné, o nichž se neví, kde se zdržují, jen tehda vydávati, když jsou nějakého zločinu vysoce podezřelí. Vůbec přísluší listy zatykací vydávati, když jsou nějakého zločinu vysoce podezřelí. Vůbec přísluší listy zatykací vydávati komoře poradní; v pilných případech však může je vydati také soudce vyšetřující.

List zatykací má se též vydati, když někdo, jenž byl pro nějaký zločin zatčen, z vězení vyšetřovacího nebo z trestnice uprchne. Na toho, kdož jest obviněn jenom z nějakého přečinu, nemůže se listu zatykacího vydávati; záleží-li však na tom mnoho, aby byl polapen, tehdy se může úřadům poslati popsání jeho osoby a mohou se úřadové vyzvati, kdyby byl postižen, aby to oznámili soudu trestnímu, jenž byl vydal popsání jeho osoby.

V listě zatykacím má se pojmenovati zločin, jehož obviněný jest podezřelý, má se v něm osoba jeho co možná nejzevrubněji popsati a mají se soudové a úřadové bezpečnosti požádati, aby jej prozatím zatkli a dodali. Listy zatykací mají se dle nařízení o tom vydaných rozšířiti a zvláště co možná nejrychleji všem okolním soudům okresním, úřadům bezpečnosti a zřízencům dohlédacím rozeslati. Dle potřebí mají se listy zatykací i dále rozeslati a podlé okolností veřejnými novinami vyhlásiti.

Jak v příčině listů zatykacích, tak se zachovati jest i v příčině popisování a vyhlašování věcí ukradených neb loupeží odňatých, též věcí, pocházejících z podvodu nebo z falšování veřejných papírů úvěrních nebo mincí. Týče-li se takové popsání věcí, kteréž jsou větší ceny nebo jsou takové povahy, že jest naděje, že ohlášením jich sám pachatel bude objeven, neb že se tím nějakému dalšímu zlému překazí, neb tomu, kdo vzal škodu, náhrada zaopatří, tehdy se může ohlášení ihned učiniti. Mají-li se však popsati veřejné papíry úvěrní nebo mince, má se prvé učiniti oznámení sborovému soudu druhé instance a očekávati, co nařídí. Každý jest povinen, cokoliv o věcech popsaných se dozví, hned vrchnosti to oznámiti.

Jak nejprvé přestanou příčiny, pro které byl vydán list zatykací nebo popis věci, má se ihned to i ono odvolati.

Prohlásí-li se obviněný, který není přítomen nebo uprchl, že se k soudu dostaví, dá-li se mu bezpečný průvod, může mu ministr práv, obdržev o tom dobré zdání vrchního státního zástupce při sborovém soudu druhé instance, v jehož okršlku jest soud vyšetřující, tento průvod třeba na danou jistotu povoliti s tím účinkem, že má obviněný až do vynešení rozsudku první instance vazby býti zproštěn.

Bezpečný průvod vztahuje se jen k tomu zločinu neb přečinu, s strany kteréhož byl dán. Pozbude pak svého účinku, když obviněný, byv obeslán, bez dostatečné omluvy se nedostaví, když činí přípravy k útěku, když se dalšímu vyšetřování vyhýbá útěkem nebo tajením místa, kde se zdržuje, nebo když nevyplní některé z výminek, pod kterýmiž mu bezpečný průvod byl dán.

Obžaluje-li žalobník na konci přípravného vyšetřování pro nějaký zločin neb přečin někoho, o němž se neví, kde se zdržuje, aneb kterýž se zdržuje mimo země říšskou radou zastoupené, dodán buď spis obžalovací obhájci k tomu konci zřízenému, kterýž může v osmi dnech po dodání obžaloby námitky odpovědíti a jich dovésti. Vůbec má také v této případnosti platnost to, co ustanoveno v kapitole XVI.

Když obžaloba nabude právní moci, má se to obecně vyhlásiti, a to, jde-li o nějaký zločin, listem zatykacím.

Jestli se nadíti, že bude obviněný v některé cizí zemi se zdržující dle smlouvy státní s ní učiněné k požádání vydán, tedy má soud, slyšev státního zástupce, cestou předepsanou cizozemského soudu trestního, v jehož okresu obviněný se zdržuje, za vydání jeho požádati. Činily-li by se v tom nějaké obtíže, má soud o tom prostředkem sborového soudu druhé instance podati zprávu ministrovi práv, aby byly zdviženy. Totéž má se učiniti, když by obviněný se zdržoval v některé zemi koruny uherské, a nějaký tamější úřad zdráhal by se ho vydati.

Postaví-li se obžalovaný později, nebo bude-li polapen, má se mu dodati jak spis obžalovací, tak i nález o námitkách učiněný. Vešla-li obžaloba již v moc právní, a uvádí-li obžalovaný ku své obraně nějaké okolnosti, žádaje za jich vyhledání, má se předsejíti dle toho, co nařízeno v § 224.

Když byl někdo v obžalobu dán a nemůže se mu obsílka k hlavnímu přelíčení dodati, proto že ho tu není, zastaví se řízení trestní, až bude postižen.

Toliko kdyžby žalobník výslovně žádal, aby se zavedlo řízení pro neposlušnost, má soud, jemuž přísluší vydati nález trestní, toto řízení veřejnou obsílkou zavésti.

Obsílka veřejná má v sobě obsahovati:

Tato veřejná obsílka má se v místě, kde byl zločin spáchán, v sídle sborového soudu první instance, jakož i v místě, kde obžalovaný bydlí nebo naposledy se zdržoval, přibiti a v úředních novinách té země v přiměřených lhůtách třikrát vyhlásiti. Podlé případností může se obsílka také do jiných zdejších a cizozemských novin vložiti. Mimo to má se zvláště oznámiti plnomocníkovi obžalovaného, ví-li se, kdo jest plnomocníkem, jeho poručníkovi, manželovi neb manželce nebo některému z jeho blízkých příbuzných. Aby tato obsílka byla vyhlášena, k tomu má přihlížeti žalobník.

Nepostaví-li se obžalovaný ve lhůtě v obsílce vyměřené (§ 423.), nalezne komora poradní k návrhu žalobníkovu, že se obžalovanému po čas jeho nepřítomnosti zakazuje užívati práv občanů státních. Že soud trestní o obžalobě na něho podané posud nerozhodl, není na překážku, aby se proti němu soud civilní zavedl nebo aby se v něm šlo předse.

Postaví-li se obžalovaný, nebo bude-li potomně postižen, má se k návrhu žalobníkovu dále předsejíti, jak nařízeno v kapitole XVIII.

Nepřišel-li obžalovaný k hlavnímu přelíčení, může se v jeho nepřítomnosti přelíčení konati a rozsudek vynésti, avšak pod neplatností jen tehda, když jest činiti o nějaký zločin, na nějž jest uložen nanejvýš pětiletý trest na svobodě, anebo o nějaký přečin vůbec, když byl obžalovaný již ve vyšetřování přípravném vyslechnut, a když mu byla obsílka k hlavnímu přelíčení k vlastním rukoum dodána. V této případnosti ohlásí se rozsudek obžalovanému od soudce k tomu ustanoveného, anebo se mu dodá písemně. Nemohlo-li by se toho pro jeho nepřítomnost učiniti, budiž rozsudek veřejně vyhlášen, jak nařízeno v § 424.

Nemůže-li se však hlavní přelíčení v nepřítomnosti obžalovaného konati, nebo nemůže-li se v něm dále předsejíti, poněvadž nejsou tu výminky výše ustanovené, anebo poněvadž má soud za to, že se nelze nadíti, že by se věc v nepřítomnosti obžalovaného k úplnému uspokojení objasnila, tedy se má předsejíti dle § 221. Pak ti nemůže obžalovaný postaven býti, může žalobník navrhnouti, aby se zavedlo řízení dle §§ 423 - 426; v této případnosti může se lhůta v § 423. pod č. 3. připomenutá na čtrnáct dní zkrátiti.

Obžalovaný může proti rozsudku v jeho nepřítomnosti na něho vynešenému u sborového soudu první instance ve lhůtě k opovězení stížnosti zmatečné vyměřené své obrany podati.

Prokáže-li, že nemohl pro nějakou nezvratnou překážku k hlavnímu přelíčení přijíti má se obranám dáti místo, a má se naříditi nové hlavní přelíčení. Nepřijde-li obžalovaný ani k tomuto přelíčení, nabude rozsudek v odpor vzatý naproti obžalovanému moci práva. V příčině obran rozhodne sborový soud druhé instance, vyslyšev vrchního státního zástupce, v sezení neveřejném. Odvrhne-li soud obrany, nemůže již obžalovaný proti rozsudku užiti nijakého opravného prostředku. Podal-li obžalovaný s obranami zaroveň stížnost zmatečnou, nebo vzal-li odvolání, nebo stalo-li se to z některé jiné strany, má soud, jemuž byly spisy dle §§ 285 a 294 předloženy, slyšev státního zástupce, rozhodnouti nejprvé v sezení neveřejném o obranách, a toliko kdyby obrany byly odvrženy, má v uvážení vzíti odvolání nebo stížnost zmatečnou.

Proto, že některý obžalovaný nepřišel a že bylo z té příčiny zavedeno řízení pro neposlušnost, nemá se řízení v příčině přítomných spoluobžalovaných protahovati. Byly-li v takových případnostech některé věci k usvědčení obžalovaných příhodné majetníkům vráceny, může se jim uložiti, aby je na požádání opět předložili. Zaroveň se má zevrubné popsání vrácených věcí ke spisům připojiti.

Řízení dle práva stanného může vůbec místo míti jen v případech zbouření, když jiné prostředky zákonem ustanovené k potlačení jeho nejsou dostatečné. Vyřknouti, že jest potřeba právo stanné zavésti, přísluší správci zemskému po umluvení s presidentem sborového soudu druhé instance a s vrchním státním zástupcem. Nastává-li však nebezpečenství z prodlení, má také představený politického úřadu okresního právo, smluviv se s presidentem sborového soudu první instance a se státním zástupcem, tentýž výrok učiniti.

Kromě toho může se řízení dle práva stanného naříditi i tehda, když se v některém neb v několika okresích v míře zvláště nebezpečné zmáhají vraždy, loupeže, žhářství nebo zločin veřejného násilí v § 85. zákona trestního uvedený. V těchto případech přísluší ministrovi záležitostí vnitřních po umluvení s ministrem práv vyřknouti, zdaliž jest potřeba, by se právo stanné zavedlo.

Prohlášení, že bude řízení dle práva stanného zavedeno, má se v obcích, v kterých se má zavésti, při bubnování neb troubení vyhlásiti, a krom toho neprodleně obecním úřadům oznámiti, na veřejných místech přibiti a novinami veřejnými a dle okolností ohlášených s kazatelny v obecnou známost uvésti; též se to má oznámiti velitelství generálnímu neb vojenskému a velitelství zemské obrany té korunní země, aby o tom daly věděti sborům vojenským (sborům obrany zemské) pod nimi postaveným.

K oznámení, že se počne řízení dle práva stanného, má se v případu zbouření přidati rozkaz, aby se každý všelikého bouřlivého rocení, všelikého k němu podněcování a všelikého v něm účastenství zdržel a byl poslušen nařízení vrchnosti, kteráž pro potlačení těchto zločinů budou vydána, sice že bude každý, kdo by se po vyhlášení těch nařízení tohoto zločinu dopustil, dle práva stanného odsouzen a smrtí potrestán.

Tím spůsobem, jak v předešlém paragrafu uvedeno, má se též předsejíti, když se stanné právo prohlásí pro některý zločin v § 430. jmenovaný. Podlé okolností může se právo stanné také prohlásiti jenom na ty, kdož by se některého tohoto zločinu dopustili spůsobem zvláštním určitě poznačeným. V každém tomto případě má se pohroziti, že ten, kdo by se toho zločinu vůbec aneb poznačeným zvláštním spůsobem dopustil, potrestán bude smrtí.

Vyhlášením řízení dle práva stanného se sborový soud první instance, v jehož okršlku bylo ohlášení učiněno, výhradně příslušným v příčině všech zločinů, k nimž řízení dle práva stanného podlé ustanovení §§ 432. a 433. vztahovati se má, jakož i v příčině spoluviny a každého trestuhodného účastenství v těchto zločinech, a to nehledíc k tomu, vede-li se snad na obviněného u řádného soudu nějaké vyšetřování.

Dopustil-li se obviněný několika činů trestných v rozličných okrescích, a stalo-li by se tím několik stanných soudů příslušnými, bude výhradně příslušným onen stanný soud, před který byl obviněný již postaven nebo ku kterému může býti nejprvé dodán.

Sborový soud první instance činí nálezy jakožto stanný soud ve shromáždění čtyř soudců, z nichž jeden předsedá, s přivzetím spisovatele protokolu. Stanný soud může dle zdání presidentova se usaditi v každém místě toho okresu, v němž bylo stanné právo vyhlášeno, o čemž se má neprodleně správnímu úřadu dáti věděti.

Když bylo nařízeno, aby se dle práva stanného řídilo, má správní úřad co nejrychleji k tomu hleděti, aby nejbližší velitelství vojenské vypravilo vojsko, jehož pro ochranu stanného soudu potřebí, aby na místě, kde se má stanný soud konati, pohotově bylo náležité úřední nářadí, a aby přítomni byli správci duchovní, lékař soudní, kat a jeho pomocníci, a aby vykonání trestu smrti, byl-li by vyřknut, nic nebylo na překážku.

Státní zástupce při sborovém soudu první instance nebo člen státního zastupitelství ke stannému soudu zvláště vyslaný má učiniti, aby řízení dle práva stanného na obviněné bylo zavedeno. Při tom má býti pravidlem, že mají před stanný soud postaveny býti jen ti, kdož byli buď při skutku postiženi, nebo o nichž se jest s důvodem nadíti, že důkaz viny bude se moci na ně bez prodlení provésti.

Osoby těžce nemocné a těhotné nemají před stanný soud postavovány býti.

Stannému soudu přísluší také odsuzovati osoby, ježto náležejí pod soudní moc vojenskou, a vojenští úřadové jsou povinni, k požádání stanného soudu je vydati. Dodají-li se takové osoby vojenské k nějakému úřadu civilnímu, má se to oznámiti nejbližšímu velitelství vojenskému, a uvésti spolu jméno obviněného, místo, kde se narodil, obec, ku kteréž přísluší a jeho charakter vojenský.

Veškeré řízení proti jednomu každému obviněnému má se konati od počátku až do konce před soudem shromážděným, a pokud možná, bez přetržení. Obviněný má býti hned když byl postižen, před stanný soud postaven, ač nevidělo-li by se státnímu zástupci zavésti řádné řízení, v kteréž případnosti však se již nedopouští, aby byl odevzdán soudu stannému. Řízení v příčině každého obviněného má trvati nejdéle tři dni, kterážto lhůta se počítá od té chvíle, kdy byl obviněný před stanný soud postaven (§ 441.).

Řízení před stanným soudem jest ústní a veřejné. Obviněný může si sám obhájce zvoliti, neužije-li toho práva, má mu soud z povinnosti úřadu obhájce jmenovati.

Státní zástupce počne řízení, líče skutky, kteréž se obviněnému za vinu dávají. Co se týče výslechu a přivádění průvodů, má se vůbec šetřiti toho, co nařízeno v §§ 245 - 251.

Řízení přestávati má vůbec na dokázání skutku, pro kterýž bylo řízení dle stanného práva zavedeno. Nemá se tedy zření míti k jiným činům trestným od postiženého spáchaným. Stíhají-li se tyto činy spůsobem řádného řízení trestního, má soud při vyměřování trestu zřetel míti k trestu na svobodě od stanného soudu vyřknutému (§ 442, post. 2.).

Řízení nemá se zdržovati vyhledáváním náhrady. Rovněž má se ovšem hleděti, aby se vypátrali spoluvinníci, nemá se však proto s vynešením nálezu na postiženého a s vykonáním nálezu odkládati.

Po skončeném řízení průvodním má státní zástupce rozebrati, jak řízení vypadlo, a má návrh svůj učiniti. Obviněný a jeho obhájce mají k tomu odpovědíti, a vidělo-li se státnímu zástupci ještě něco na to říci, mají obviněný i jeho obhájce pokaždé právo mluvit naposledy.

Potom soud vynese rozsudek v tajné poradě, zachovávaje, co nařízeno v §§ 17, 19 až do 22, 258 a 267, a ohlásí ho hned potom obviněnému v sezení veřejném. Byl-li obviněný všemi hlasy vinen nalezen, má stanný soud zaroveň nalézti trest smrti.

Toliko když vykonáním trestu smrti na jednom neb na několika z těch, kdož jsou nejvíce trestu hodni, již byla dána výstraha, kteréž ku zjednání pokoje potřebí, může stanný soud z důležitých příčin polehčujících nalézti těm, kdož jsou méně vinni, trest těžkého žaláře pěti až do dvadcíti let. Tentýž trest má se vyřknouti těm, kteří toho času, když zločin spáchali, nedokonali ještě dvadcátého roku.

Jsou-li tu výminky v § 259. uvedené, má stanný soud nalézti, že obviněný obžaloby se zprošťuje, a má hned naříditi, aby byl na svobodu propuštěn. Má-li stanný soud za to, že není příslušný, nebyl-li trest smrti vynešen jen proto, že nebyl rozsudek jednohlasný (§ 442, post. 1), nebo není-li lze důkazu viny obviněného ve lhůtě třídenní zákonem vyměřené provésti, jsou-li však na něho zjevné příčiny podezření, že spáchal čin trestný jemu za vinu dávaný nebo nějaký jiný čin trestný, tedy má stanný soud nalézti, aby obviněný odevzdán byl řádnému soudci, a má v této případnosti spolu na tom se usnésti, zdali má obviněný ještě déle býti držen ve vazbě nebo se má vazba zdvihnouti.

O přelíčení před stanným soudem zdělá se protokol dle toho, co nařízeno v §§ 271 a 272, v němž všichni soudcové i zapisovatel mají se podepsati.

Proti rozsudku stanného soudu není žádného opravného prostředku, a podal-li by kdo koli proti němu žádost za udělení milosti, nemá to odkladacího účinku.

Trest smrti má se vůbec vykonati ve dvou hodinách po ohlášení rozsudku; toliko k výslovně prosbě odsouzeného může se mu přidati ještě hodina třetí, aby se k smrti připravil.

Řízení dle stanného práva zdvihnouti přísluší osobám, jmenovaným v §§ 429. a 430. Když mine příčina, pro kterou bylo stanné právo zavedeno, má se ihned vyřknouti, že řízení dle něho se zdvíhá, a má se to pokaždé veřejnými novinami vyhlásiti.

Když se stannému soudu oznámí, že řízení jeho učiněn konec, přestane ihned jeho moc. Jak vyšetřování posud nevyřízená, tak i vyšetřování, v příčině jichž rozsudek smrti již byl vydán, ale nebyl ještě vykonán, mají se řádným soudům odevzdati; tito soudové mají je za vyšetřování přípravná pokládati a v nich podlé toho, co v tomto řádě trestním vůbec nařízeno, předsejíti. Rozsudky od stanného soudu vydané i spisy o přelíčení mají se čtrnáct dní po zdvižení stanného práva předložiti vrchnímu státnímu zástupci, jenž učiní návrhy, které se mu budou viděti příhodné.

Vzejdou-li později příčiny, aby se řízení obnovilo, řízení buď o tom před řádným soudem dle toho, co vyměřeno v kapitole XX.

Práce státního zastupitelství vykonávají zřízenci spůsobem nařízení k tomu jmenovaní. Tito zřízencové postaveni jsou v tom pod státním zástupcem při sborovém soudu první instance, v jehož okršlku bydlí, mají se jeho nařízeními spravovati a každý měsíc mu předložiti výkaz činů trestných od nich stíhaných a jak stíhání zavedené vypadlo (§ 31.).

Ten, komu bylo nějakým činem trestným, jenž se má z povinnosti úřadu stíhati, v právích ublíženo, má toho vůli, k trestnímu řízení se připojiti. Nechtěl-li by úředlník, na něhož náleží práce státního zastupitelství konati, toho činu stíhati, může soukromý účastník návrh učiniti, aby byl obviněný dle zákona potrestán (§§ 451 a 457.).

Má-li okresní soud za to, že není příslušný, protože tu jest nějaký zločin neb přečin, má to oznámiti státnímu zástupci při sborovém soudu první instance nebo soukromému žalobníkovi (§§ 46, 449). Odkáže-li však sborový soud první instance nebo některý vyšší soud tu věc zase k okresnímu soudu, tedy jí tento soud nemůže již pro nepříslušnost od sebe odkázati.

Za příčinou obžalování nevede se ani řádné přípravné vyšetřování ani zvláštní přelíčení. Dosti jest, když se učiní obecný návrh, písemně nebo ústně, aby obviněný byl dle zákona potrestán.

Byl-li obviněný zaroveň před soudce postaven a přizná-li se ke skutku za vinu mu dávanému, aneb přijdou-li žalobník i obviněný zaroveň před soudce a jsou-li před rukama všechny průvody k provedení obžaloby i k obhájení, tedy může soudce, když k tomu obviněný přivolí, ihned přelíčení předsevzíti (§ 456.) a rozsudek vynésti.

Kromě této případnosti však má se po přípravném vyhledávání, jehož se vidělo potřebí, ustanoviti den k hlavnímu přelíčení.

Soudce okresní má se při každém přípravném vyhledávání vůbec říditi pravidly, danými soudci vyšetřujícímu, však s tímto obmezením:

Svědkové vůbec neberou se pod přísahu, nébrž soudce může na místě přísahy svědků dosti míti na rukou dání.

Jestli však činiti o to, aby obviněný, kterýž zapírá, byl seznáním svědků usvědčen, a žádá-li obviněný výslovně za to, anebo jde-li o nějaké přestoupení zákona, na kteréž jest uložen trest vězení nejméně jednoho měsíce, nebo peněžitá pokuta nejméně jednoho sta zlatých, nebo ztráta živnosti neb jiných práv, povolení neb zmocnění, tedy se mají svědkové dle předpisu pod přísahu vzíti, ač není-li proti tomu dle zákona nějaké překážky.

Úředlníci a pod přísahu vzatí služebníci moci veřejné, kteří něco seznají o věcech skutečných neb okolnostech, jež byli při vykonávání svého úřadu zpozorovali, mají, týče-li se jich seznání věci nějaké, ku kteréž se jich úřední jednání vztahovalo, za svědky slyšeni býti jen tím spůsobem, že se jim připomene jich přísaha služební.

Nemůže-li se přelíčení dle § 451. konati hned po učiněné obžalobě, má se obviněný, ač není-li zatčen, k hlavnímu přelíčení obeslati písemným rozkazem, jenž má obsahovati podstatné případnosti činu trestného jemu za vinu daného a v němž se má vybídnouti, aby v určitou hodinu přišel a průvody k obhájení svému příhodné s sebou přinesl, anebo je soudci v čas oznámil, aby mohly ještě ku hlavnímu přelíčení býti opatřeny. Zaroveň má se mu dáti pohrůžka, kdyby nepřišel, že přelíčení nicméně půjde předse a rozsudek bude vynešen.

Obsílka má se vůbec zaříditi tak, aby obviněný od dodání obsílky po odrážce času, jehož má potřebí, aby se na místo soudu dostal, až do hlavního přelíčení měl nejméně čtyři a dvadcet hodin prázdno. V případech však pilných, nebo jestli přestoupení zákona nepatrné, aneb jestli obviněný v místě soudu, může se tato lhůta zkrátiti. Odročiti se může přelíčení k návrhu obviněného jen tehdy, když vysvědčí písemně, že jest tu nějaká důležitá překážka.

Obviněný může sobě zvoliti obhájce s obmezeními v §§ 39. a 40. vytčenými, kteráž má soudce v uvážení vzíti.

Není-li obviněný zatčen, a nechce-li sám k soudu přijíti, může se dáti při hlavním přelíčení zastupovati plnomocníkem, jenž má zvláštní plnomocenství předložiti; soud však, kdy koli shledá pro vyhledání pravdy toho potřebu, může naříditi, aby se osobně dostavil. Ti, kdož takové zastupování mají za živnost, nejsouce v seznamu obhájců zapsáni, nemají se za plnomocníky připouštěti.

Hlavní přelíčení před okresním soudem (§ 9.) jest veřejné pod neplatností, a však s obmezeními v §§ 228 - 231 uvedenými. Žaluje-li soukromý žalobník a navrhnou-li to obě strany jednomyslně, má se veřejnost vyloučiti.

Přelíčení počíná se přednešením obžaloby. Potom vyslechne se o ní obviněný neb jeho zmocněnec, a přivedou se důkazy, načež se slyší žalobník a účastník soukromý, jaké návrhy činí, a obviněný i jeho obhájce, co na to odpovídají. Žalobník může jen vůbec návrh učiniti, aby se užilo zákona.

Když jest po přelíčení, vynese soudce rozsudek, vyhlásí ho i s podstatnými příčinami, a dá ho pod neplatností do protokolu zapsati nebo k němu přiložiti. Soudce může vynešení rozsudku po skončeném líčení až na příští den odložiti. Vůbec pak má to, co nařízeno v kapitole XVIII. v příčině hlavního přelíčení, platnost také v příčině líčení před soudem okresním.

Nepřijde-li obviněný v určitou hodinu, ač byl řádně obeslán, a vidí-li se soudci toho potřebí, aby byl slyšen, může jej vybídnouti, by osobně se dostavil, a byl-li k tomu již vybídnut, může ho dáti postaviti. Kromě toho počne se hned řízení, provodění jde předse a když byl pak slyšen žalobník, vynese a prohlásí se rozsudek. Nedostavil-li se obviněný, dodá se mu úřední přepis rozsudku.

Když některý úřad veřejný nebo některá osoba v § 68. zákona trestního jmenovaná oznámí, že podlé toho, co u vykonávání své služby spatřily, dopustil se někdo, jenž není ve vazbě, nějakého přestoupení zákona, na kteréž jest zákonem uloženo vězení nanejvýš jednoho měsíce anebo jen nějaká pokuta peněžitá, tedy může soudce, vidí-li se mu uložiti vězení nanejvýš třídenní anebo pokutu nanejvýš patnácti zlatých, k návrhu úředlníka práce státního zastupitelství vykonávajícího propadlý trest ustanoviti nařízením bez přelíčení.

V takovém nařízení trestním má se uvésti:

Podá-li obviněný v osmidenní lhůtě námitky, počne se řádné řízení; neučiní-li toho však, nebude proti trestnímu nařízení opravného prostředku; byly-li by tu však výminky v § 364, č. 1 a 2. uvedené, může se povoliti navrácení k předešlému spůsobu.

Proti rozsudku okresního soudu, vydanému na někoho přítomného, užiti lze jediného prostředku opravného, totiž odvolání k sborovému soudu první instance, v jehož okršlku jest soud okresní.

Odvolání může se vzíti:

Ku prospěchu obžalovaného může se odvolati on sám, jeho manžel neb manželka, jeho příbuzní v pokolení vzhůru a dolů stupujícím, jeho poručník, a byl-li by obžalovaný nezletilý, jeho rodiče neb jeho poručník, a to i mimo jeho vůli.

Dědicové obžalovaného, kteří s ním nebyli v některém svazku uvedeném, mohou odvolání vzíti nebo v něm dále předsejíti jen tehda, když jde o rozhodnutí v příčině pohledávání z práva soukromého, ač bylo-li o něm rozsudkem rozhodnuto.

Na škodu obžalovaného mohou se odvolati toliko žalobník a účastník soukromý, tento pak jediné z výroku o jeho pohledávání z práva soukromého.

Odvolání opovězeno buď u okresního soudu ve třech dnech od vyhlášení rozsudku.

Nebyl-li obžalovaný při vyhlášení rozsudku, má odvolání opovědíti ve třech dnech, když mu o něm bylo věděti dáno.

Příbuzným obžalovaného a jiným osobám v § 465. jmenovaným jde lhůta, v kteréž mají odvolání opovědíti, od téhož dne, kterého počne jíti obžalovanému.

Opověď odvolání má účinek odkladací.

Propuštění z vazby obžalovaného obžaloby zproštěného odloží se z té příčiny, že státní zástupce z rozsudku odvolání vzal, jen tehda, když odvolání hned při vyhlášení rozsudku opověděl.

Má-li se ten, kdož byl odsouzen ku trestu na svobodě, za stížena jediné měrou trestu a ani výrokem o vině ani o spůsobu trestu, může zatím trest podniknouti. Totéž může učiniti, když se z rozsudku neodvolal a žalobník odvolal se jen z míry trestu.

Stížnostvedoucí má právo, v osmi dnech, když byl odvolání opověděl, a žádal-li před tím nebo při tom za přepis rozsudku, v osmi dnech od dodání tohoto přepisu, podati k okresnímu soudu dovedení příčin svého odvolání, a oznámiti nové věci skutečné nebo průvody, přiveda zevrubně okolnosti všeliké k uvážení jich důležitosti příhodné.

Stížnostvedoucí má, když opovídá odvolání nebo ve spise odvolacím výslovně se pronésti, kterými články nálezu (§ 464.) se má za stížena, a kterým příčinám zmatečnosti chce platnost zjednati, jinak by sborový soud první instance neměl k odvolání nebo ke stížnosti zmatečné žádného zření.

Odvolání z výroku o vině, učiněné ku prospěchu obžalovaného, obsahuje v sobě také odvolání z vyměřeného trestu.

Opoví-li stížnostvedoucí odvolání ústně, má jej soudce, kterýž o tom zdělává protokol, zvláště vybídnouti, aby zevrubně pojmenoval články, jimiž se má za stížena, a má jej poučiti, jaké právní účinky by to mělo, kdyby toho neučinil.

Podá-li se odvolání nebo dovedení spisu odvolacího pzdě, má je okresní soud odvrhnouti.

Pro neplatnost může se odvolání z rozsudků soudů okresních vzíti jen z některé příčiny tuto položené:

Příčinám neplatnosti pod č. 1. a 2. uvedeným může se průchod zjednati jen tehda, když jsou tu výminky v § 281. přivedené; avšak ani žalobník nepozbude práva, zjednávati průchod některé příčině neplatnosti proto, že nežádal pro nějakou vadu formální za nález okresního soudce, a že si nevyhradil stížnosti hned po odepření neb vyhlášení toho nálezu.

Sborový soud první instance má o každém odvolání, vyslyšev státního zástupce, nejprvé rokovati v sezení neveřejném a má odvolání hned zavrhnouti, když se odvolal někdo, jenž nemá vůbec práva se odvolávati nebo nemá práva, odvolávati se tím směrem, jak to byl učinil, a nebo když se odvolal někdo, jenž se práva odvolacího platně byl vzdal, když odvolání pozdě opověděl, když článků, proti kterým odvolání směřuje, nebo příčin neplatnosti, z nichž jediné se odvolává, každého zvlášť o sobě a určitě nepojmenoval. Směřuje-li odvolání jediné proti výroku o trestu neb o pohledávání z práva soukromého, má sborový soud hned také ve věci samé rozhodnouti.

V této poradě neveřejné má sborový soud první instance také zkoušeti, zdali nové věci skutečné nebo průvody dle § 467. oznámené jsou důležité. Nové svědky a znalce slyšeti dopouští se jen tehda, když se vidí býti příhodno, aby se jimi dokázalo, že důležité věci skutečné, jež první soudce pokládal za dokázané, jsou nepravé. sborový soud může dáti nové průkazy, též i věci skutečné, z nichž se odvádí některá příčina neplatnosti, vyhledati také skrze soudce zvláště k tomu vyslaného.

Svědkové a znalci, kteří byli již v hlavním přelíčení před soudem okresním slyšeni, mohou se znovu slyšeti jen tehda, když se toho soudu sborovému vidí býti potřeba, poněvadž má velkou pochybnost o tom, zdali věci skutečné v rozsudku první instance uvedené jsou náležitě na jisto postaveny. Kromě tohoto případu má sborový soud svému nálezu za základ položiti protokoly zdělané v první instanci.

Shledá-li se již při neveřejné poradě přípravné toho potřeba, aby se znovu předsevzalo přelíčení v první instanci, má sborový soud hned nalezti, aby se tak učinilo.

Není-li tu žádného z případu, uvedeného v § 469 a § 470, post. 3, má se naříditi den k veřejnému líčení o odvolání, a to také tehda, když směřuje odvolání proti výroku o trestu a o pohledávání z práva soukromého, a mají se k tomu líčení v čas obeslati žalobník, obžalovaný, svědci a znalci, o jichž obeslání stalo se dle § 470. usnešení.

Obžalovanému mají se dle toho, jak daleko má do sídla soudu odvolacího, zůstaviti nejméně tři dni času, aby se mohl k obhajování svému připraviti.

Jestli obžalovaný zatčen, a nevidí-li se soudu sborovému toho potřeba, aby pro vyzkoumání pravdy před soud byl postaven, může se dáti obhájcem zastupovati.

Obžalovanému i soukromému žalobníkovi má se v obsílce připomenouti, kdyby i k přelíčení nepřišli, že se o odvolání podlé zákona nález učiní, majíc zřetel k tomu, co bylo v dovedení spisu odvolacího přivedeno.

Účastníkovi soukromému má se dáti o dni k přelíčení ustanovenému věděti a připomenouti, že má na vůli k němu přijíti.

Pojmenovala-li některá z těchto osob nějakého obhájce neb zástupce, má se obsílka tomuto obhájci neb zástupci dodati.

Přelíčení před soudem odvolacím má se konati veřejně dle toho, co nařízeno v §§ 228 - 231.

Přelíčení počíná se písemnou přednáškou některého člena soudu odvolacího, kteráž nemá obsahovati ani dobrého zdání ani nijakých návrhů, nýbrž jen skutečný případ, posavadní běh věci, pokud toho k uvážení podané stížnosti potřebí, mimo to jádro spisu odvolacího a články sporné z toho vycházející.

Čásť nálezu první instance, kteráž se vztahuje k věcem, z nichž se bylo odvoláno, má se vždy čísti, a vidělo-li by se předsedícímu příhodno, má se čísti také protokol, sepsaný o hlavním přelíčení první instance.

Potom mají se slyšeti svědkové a znalci, byli-li kteří obesláni, a obžalovaný, jestli osobně přítomen, při čemž se má šetřiti toho, co nařízeno v příčině hlavního přelíčení před sborovými soudy první instance.

Pak se vybídne ten, kdo se odvolal, aby odvolání odůvodnil, a po něm odpůrce, aby na to odpověděl.

Obžalovaný nebo jeho obhájce má vždy právo, mluvit naposledy. Po tom odebéře se sborový soud ku poradě a konečnému usnešení.

Nevidí-li se soudu sborovému, odvolání jako za nemístné nebo neodůvodněné odvrhnouti nebo vyřknouti, že soud není příslušný, má rozhodnouti u věci samé dle toho, co v příčině vynášení rozsudků sborových soudů první instance nařízeno, ač není-li v paragrafech nížepoložených nic jiného vyměřeno.

Zruší-li se rozsudek okresního soudu z některé příčiny neplatnosti v § 468, č. 1. a 2. uvedené, má soud sborový tu věc k jinému okresnímu soudu téhož okršlku k novému přelíčení přikázati.

Vynesl-li soud okresní rozsudek o nějakém skutku, kterýž jest zločinem nebo přečinem, má se k návrhu státního zástupce rozsudek soudu okresního zrušiti a učiniti, aby se zavedlo řádné řízení.

Vyřknul-li okresní soud v příčině nějaké věci skutečné, k níž se obžaloba vztahuje, nepravě, že jest nepříslušný, nebo nevyřídil-li obžaloby úplně (§ 281, č. 6. a 7.), má mu sborový soud uložiti, aby přelíčení předsevzal a rozsudek vynesl, což oboje vztahovati se má v této druhé případnosti jediné k článkům obžaloby nevyřízeným.

V případech však, uvedených v § 475, post. 1. a 3., má soud odvolací toho vůli, učiniti buď hned nebo v některém pozdějším sezení u věci samé nález, obnoviv nebo doplniv dle potřeby přelíčení v první instanci provedené a opraviv výkon trestního řízení, který byl shledán za nedostatečný.

Sborový soud má přestati na článcích, na něž si obžalovaný stěžoval, a může změniti jenom ty části nálezu prvního soudce, proti nimž odvolání směřuje. Shledá-li však soud z příčiny odvolání od koho koliv učiněného, že bylo zákona trestního na škodu obžalovaného nepravě užito (§ 281, č. 9 - 11), anebo že tytéž příčiny, na nichž jeho opatření k dobrému některého obžalovaného se zakládá, prospívají také některému jinému spoluobžalovanému, kterýž se buď vůbec neodvolal, nebo se neodvolal alespoň ve směru nyní přiváděném, i tedy má sborový soud předsejíti tak, jako by se byl spoluobžalovaný odvolal. Stalo-li se odvolání jen ku prospěchu obžalovaného, nemůže mu sborový soud uložit těžšího trestu, nežli ten, který byl vyřknut rozsudkem prvním.

Proti rozsudku okresního soudu, jenž byl dle § 459. vynešen z té příčiny, že obžalovaný nepřišel, může obžalovaný v osmi dnech od dodání rozsudku u téhož okresního soudu námitky podati, když mu obsílka nebyla náležitě dodána, nebo když může prokázati, že byl neodvratnou překážkou zdržen.

O těchto námitkách má soudce okresní, vyslyšev žalobníka, nález učiniti. Odvrhne-li je, může si obžalovaný ve třech dnech u sborového soudu první instance na to stížnost vésti. Obžalovaný má v této případnosti právo, podati se stížností, kdyby byla odvržena, zaroveň odvolání, kteréž se má vyříditi tak, jak nařízeno v §§ 469 - 472.

Nalezne-li okresní soudce anebo za příčinou stížnosti sborový soud, že námitky jsou podstatné, má se naříditi nové přelíčení před soudem okresním, při kterémž se vše, přijde-li obžalovaný, vyřídí tak, jak nařízeno v § 457. Nepřijde-li obžalovaný ani k tomuto druhému líčení, pokládá se to tak, jakoby námitky nebyly podány, a rozsudek v odpor vzatý nabude právní moci.

Na rozsudek sborového soudu první instance, vynešený z příčiny odvolání dle §§ 463, 464. a 478. k němu došlého, lze užiti jen zmatečné stížnosti k soudu zrušovacímu pro zachování zákona (§§ 33. a 292.).

V příčině obnovy řízení trestního mají platnost pravidla, daná v kapitole XX. O tom, má-li se obnova povoliti, rozhoduje okresní soudce. Odepře-li toho, může se na to vésti jediné stížnost k sborovému soudu první instance, kteráž se má ve třech dnech k soudu okresnímu podati.

V příčině přestupků nemá soud zrušovací práva, jehož se mu propůjčuje v § 362.

Na rozhodnutí soudů okresních, z nichž se nelze odvolati, mohou ti, kdož se jimi mají za stíženy, podati ve třech dnech stížnost ke sborovému soudu první instance.

Tresty na svobodě mají se vůbec vykonati u okresního soudu, který vynesl nález v první instanci, ač nenařídí-li sborový soud první instance v tom neb onom případě nic jiného.

Byla-li podána žádost za polehčení nebo za prominutí trestu dříve, než odsouzený trest podnikl, (§§ 410. a 411.), a zakládá-li se tato žádost na okolnostech uvážení hodných, kteréž přišly na jevo teprv po vydání rozsudku, může se vykonání trestu zastaviti, pokud by jinak žádost zcela neb z části byla bez účinku.