Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

1/1863 Ř. z. znění účinné od 1. 7. 1863 do 31. 12. 1950

1/1863 ř.z.

 

Zákon,

daný dne 17. prosince 1862,

 

pro království České, Haličské a Vladimířské s vojvodstvími Osvětimským a Zátorským a velkovojvodstvím Krakovským, pro království Lombardsko-Benátské a království Dalmatské, pro arcivojvodství Rakouské pod Enží i nad Enží, pro vojvodství Horno- a Dolnoslézské, Štyrské, Korutanské, Krajinské, Salcburské a Bukovinské, pro markrabství Moravské, pro knížecí hrabství Tyrolské a zemi Vorarlberskou, též pro knížecí hrabství Gorické a Gradišťské s markrabstvím Istrianským a pro město Trst přímo pod vládou říšskou postavené s okršlkem Trstským, jímžto se uvádí zákonník obchodní.

 

(Obsaž. v I. částce zákonníka říšského, č. 1, str. 1, vydané dne 3. ledna 1863.)

 

S přivolením obojí sněmovny Mé rady říšské vidí se Mi naříditi takto:

Uznávajíc přednosti a výhody, kterýmiž se zákonník obchodní, dle nařízení německého shromáždění spolkového skrze zvláštní komisi, při níž zřízenci vlády rakouské spolu působili, navržený vyznamenává; uvažujíc, že v sousedních státech spolku německého platnosti zákona již nabyl a nadíti se jest, že se mu platnosti této i také v ostatních dostane; prohlížejíc k tomu, jak velice se obchod s jinými zeměmi zvelebí společným o tom zákonodárstvím, zaroveň pak na zřeteli majíc zvláštní poměry rakouské, uvádí se dotčený zákonník obchodní co do prvních čtyr v příloze % obsažených knih a s vyloučením páté knihy o právu pomorském jednající, vedle následujících ustanovení v královstvích a zemích v nadpise jmenovaných za zákon a nabude dne 1. července 1863 platnosti.

I.

Ustanovení obecná. (§ 1-60)

§ 1.

[Generální derogační klauzule]

Svrchu psaným dnem počínajíc platnosti pozbudou všecky zákony a nařízení, kteréž se vztahují k věcem zákonníka obchodního, ač není-li v tomto uvozovacím zákoně určeno, aby i napotom v platnosti zůstaly, anebo není-li v zákonníku obchodním ukázano k zákonům zemským.

§ 2.

Jmenovitě platnosti pozbudou starší řády merkantilní, falitní a směnečné, pokud jednotlivá jich ustanovení posud platí; první kniha zavedeného v království Lombardsko-Benátském, v Dalmatsku a v jižních Tyrolích Codice di commercio; ustanovena francouzského zákonníka obchodního, která v městě Krakově a v okršlku Krakovském ještě v moci své trvají; ustanovení o tom, jak protokoly obchodní vésti sluší, prohlášená nařízeními ministerskými, vydanými dne 12. srpna 1853, č. 166, 2. dubna 1854, č. 100, 13. dubna 1857, č. 79, 16. září 1857, č. 168, a 28. dubna 1860, č. xxx zákonníka říšského; posléze ustanovení ministerského nařízení, vyd. dne 13. května 1860, č. 123 zákonníka říšského o protokolování firem, o knihách obchodních a živnostenských, o prokuře a příslušnosti soudův obchodních. Nicméně se tím ustanovení v §§. 10. - 14. posléze dotčeného nařízení obsažená o poplatcích, ježto se vztahují k protokolování, nikterak nemění.

§ 3.

Zákonů o nabývání, obmezování a rušení práv věcních na statcích nemovitých ustanovení zákonníka obchodního se netýkají. Zákonův o taxách úročních a o lichvě dotýká se zákonník obchodní jen potud, pokud v sobě zavírá zvláštní ustanovení, jimižto se jednotlivá nařízení oněch zákonů proměňují.

§ 4.

[Turečtí poddaní]

Založená na smluvách státních svoboda tureckých poddaných k provozování obchodu zákonníkem obchodním žádné proměny nebéře. Sic jinak ustanovení zákonníka obchodního a tohoto zákona i také na ně se vztahují.

§ 5.

Kdy koli zákonník obchodní ukazuje k zákonům zemským anebo k zákonům v jednotlivých státech platným, rozuměti tím sluší takové zákony a nařízení, ježto ve všech královstvích a zemích, pro něž zákon tento vydán jest, anebo v některých z nich platnost mají.

Kde se v zákonníku obchodním zmínka činí o německém řádu směnečném, rozuměti sluší prohlášený v Rakousku obecný řád směnečný.

II. Ustanovení zvláštní.
1. O kupcích.

§ 6.

Ustanovení článku 7. zákonníka obchodního, že manželka, nepřivolí-li manžel její, obchodnicí býti nemůže, platí s tím opatřením, že k žádosti manželčině scházející svolení manželovo nahraženo býti může výrokem soudcovým, ač jestliže z řízení úředně vedeného na jevo vyjde, že obchodem od manželky provozovaným práva manželova žádnému nebezpečenství vydána nejsou.

§ 7.

Ustanovení zákonníka obchodního o firmách, o knihách obchodních, o prokuře a o společnostech obchodnických vztahují se, kromě obchodníků podomovních, ke všem kupcům, kteříkoli z výdělku obchodu svého jednoročních přímých císařských daní bez přirážek platí v hlavním a sídelním městě Vídni aspoň 50 zl. r. č. v okolí Vídenském na dvě míle aspoň 30 zl. r. č. v místech s obyvatelstvem více než 50.000 duší aspoň 40 zl. r. č. v místech s obyvatelstvem více než 10.000 až po 50.000 duší aspoň 30 zl. r. č. v místech s 10.000 anebo menším počtem duší aspoň 20 zl. r. č. anebo kteříby z obchodu svého podlé rozsáhlosti jeho dotčenou výše daň platili, kdyby od zapravování jí nebyli osvobozeni.

§ 8.

Pokudby podniknutí státní do register obchodních zapisována, a tudíž ustanovením zákonníka obchodního o firmách, knihách obchodních a prokuře podrobena býti měla, ustanoveno bude spůsobem nařizovacím.

§ 9.

Jak mile firma kupce některého zapsána jest v registrách obchodních, nemají pozdější proměny v sumě daně, kterou má platiti, žádného účinku na to, by dotčených v předešlém paragrafě ustanovení bylo užito.

2. O registrách obchodních a o smluvách manželských, hledíc ke kupcům a společnostem obchodním.

§ 10.

Všecky opovědi v zákonníku obchodním předepsané, ježto se vztahují k vedení register obchodních, dlužno u soudu obchodního podati buďto osobně ku protokolu, anebo ve formě soudem nebo notářem věrou opatřené.

Plnomocníci mají se vykázati plnomocenstvím taktéž věrou opatřeným.

§ 11.

Oznámení zápisův do register obchodních návěštím v novinách veřejných budiž, pokud zákon obchodní nic jiného neurčuje, pokládáno za vykonané, jak mile se návěští jednou vytiskne. Správci politického úřadu zemského přísluší, aby, domluviv se s obchodním soudem, ustanovil napřed veřejné listy, do kterých tato oznamování kladena býti mají.

Které noviny k tomu byly ustanoveny, prohlásiti přísluší soudu obchodnímu.

§ 12.

Tresty pořádkové, od soudu obchodního pro nešetření předpisů opovídacích, anebo pro užívání nepříslušné firmy (čl. 26. zákonníka obchodního) ukládané, záležejí v pokutách peněžitých, kteréž 10ti až 300 zl. vyměřovány býti mají.

Když předpisů opovídacích nebylo šetřeno, má prvé, nežli se pokuta přisoudí, předcházeti vyzvání, aby se jim do určité lhůty dosti učinilo.

Proměna pokut peněžitých v tresty vězení místa nemá.

Pokuty jdou do ústavu pro chudé té osady, kdež soud obchodní sídlo své má.

Tresty pořádkové vykonati se mají, nehledíc k tomu, že se snad stýkají s tresty od úřadu živnostenského pro přestoupení předpisů živnostenských uloženými.

§ 13.

Soudové vůbec, a úřadové vyjednavací i konkursní zvláště, pak úřadové živnostenští, notáři a komory obchodní i živnostnické, pokud koli, vykonávajíce úřad svůj, vědomosti nabudou o přestoupení nějakém předpisů opovídacích anebo o užívání nepříslušné firmy (čl. 26. zákonníka obchodního), povinni jsou bez prodlení oznámiti to soudu obchodnímu.

§ 14.

Prohlášení konkursu, též zavedení a vyzdvižení narovnavacího řízení o jmění kupce některého, společnosti obchodnické anebo osoby, kteráž v této společnosti jako společník osobně ručící, anebo při společnostech komanditních jako komanditista účastna jest, má soud obchodní z povinnosti úřadu v registrách obchodních poznamenati, ale poznamenání toho zvláště prohlašovati nemá.

Jestliže se registra obchodní, ve kterých poznamenání učiniti náleží, nevedou u soudu, od něhož edikt strany oznámení konkursu, anebo strany zavedení narovnavacího řízení byl vydán, tehdy to má soud tento bez prodlení oznámiti soudu obchodnímu, u něhož se registra vedou, aby se poznamenání stalo.

§ 15.

Co se dotýče výkonů úředních, kteréžto dle §§. 10., 11. a 12. tohoto zákona uvozovacího náležejí k působnosti soudu obchodního, jsou i také ve vyšších instancích příslušni jediné úřadové soudní.

I mají předse jíti podle zákona o řízení soudním v záležitostech právních mimo sporných.

§ 16.

Práva k majetnosti, kteráž manželce takového kupce, jehož firma zapsána jest v registrách obchodních, svatebními smluvami propůjčena jsou, mají - aby naproti věřitelům obchodním platná byla, - též zapsána býti do register obchodních, ať již smlouvy ty svatební učiněny byly před zapsáním firmy anebo teprv potom. Práva tato platná jsou naproti dotčeným věřitelům teprv od toho dne, kterého byly zapsány smlouvy svatební do register obchodních u toho soudu obchodního, v jehož okrese závod obchodní sídlo své má.

Proti osobám jiným má takové zapsání platnost, nehledíc k tomu, zdali osoby o zapsání tom zvěděli čili nic.

Upadneli manžel v konkurs, tehdy dotčená práva manželčina jdou za tím, čeho měli obchodní věřitelové manželovi do toho dne, kterého byly smlouvy svatební do register zapsány, pohledávati, hledíc k veškeré majetnosti manželově.

Ustanovení paragrafu tohoto platí též o každé změně ve smluvách manželských, ať se již stane z obapolného srozumění anebo na základě výroku soudního.

Co tuto předepsáno jest, platí také o osobně ručících společnících společnosti obchodní, do register obchodních zapsané.

§ 17.

O obsahu, jakož i o proměně smluv manželských podati sluší listinu od soudu nebo notáře věrou opatřenou, anebo nález, jenž došel moci práva. Dotčené listiny mají se v přepise věrou opatřeném schraňovati u soudu obchodního.

Do register obchodních poznamenati sluší jen datum smluv manželských anebo proměn v nich předsevzatých, jméno, příjmení, stav, bydliště manželův a den zápisu.

Jen tato dáta položena buďte také do veřejného návěští.

Manželka má právo, žádati o zapsání smluv svatebních a v příčině této, kdyby smlouvy ty od notáře neb soudu věrou opatřeny nebyly, manžela k tomu přiměti.

§ 18.

Každý má právo, do listin v obchodní registra zapsaných nahlédati a žádati za přepisy jich, jakož i úřední vysvědčení z nich.

3. O knihách obchodních.

§ 19.

Určená ve článku 34. zákonníka obchodního průvodnost přísluší obchodním knihám takových kupců, u nichž vyplněna jest výminka, v §. 7. tohoto zákona uvozovacího vytčená, i také naproti těm, jenž nejsou kupci, naproti těmto však s tím obmezením, že se průvodnost vztahuje toliko na čas jednoho roku a šesti měsíců od té chvíle, kdy vzešla pohledávání, ježto v knize zůstala zaznamenána jakožto nezapravená.

§ 20.

Knihám těch kupců, u nichž výminka v §. 7. tohoto zákona uvozovacího vytčená místa nemá, přísluší průvodnost předešlým paragrafem určená na čas jednoho roku a šesti měsíců naproti komukoliv, ač jestliže podlé článku 3. zákonníka obchodního a takovým spůsobem vedeny jsou, že z nich stav obchodů jejich dokonale poznati lze.

§ 21.

Aby se pohledávání nějaké v knihách veřejných, na statky nemovité zaznamenati (prenotovati) mohlo, za to žádati se může na základě výtahův z kněh obchodních i v těch případech, kdež trvání průvodnosti knih obchodních na jistou určitou dobu obmezeno není, jediné v čase jednoho roku a šesti měsíců, podlé §. 19. počítaném.

§ 22.

Založení na základě vzájemnosti předpisové zákonní o průvodnosti kněh obchodních ve vztazích k jiným státům, zákonníkem obchodním zůstávají netknutí.

Všickni ostatní předpisové, ježto se vztahují k vedení knihkupeckých, platnosti pozbývají, pokud se vztahují k průvodnosti jich v právu občanském.

Toto platí jmenovitě o §§. 119. a 120. soudního řádu obecného, o §§. 188. a 189. řádu haličského, §§. 187. a 188. tyrolského a §§. 178. i 179. řádu vlašského, jakož i také o doplňovacích a vysvětlovacích nařízeních, ježto k nim vyšla.

4. O prokuristech, plnomocnících obchodních a pomocnících obchodních.

§ 23.

Právy, ježto se pocestným obchodním v článku 49. zákonníka obchodného v příčině vybírání peněz (inkasso) propůjčují, platnosti pozbývá obmezení v §. 10. ministerního nařízení, daného dne 3. listopadu 1852, č. 220 zákonníka říšského, u věci této obsažené.

§ 24.

Příslušné dle článků 56. a 59. zákonníka obchodního principálovi právo, požadovati, aby prokuristé, plnomocníci obchodní a pomocníci obchodní obchody na svůj vlastní účet předsevzaté tak pokládati musili, jakoby je byli smluvili na účet principálův, anebo za nahrazení škody žádati, pomine, jak mile projdou tři měsíce, počítajíc od té doby, kde se principál o umluvení obchodu toho dověděl.

§ 25.

Předpisové v zákonech živnostenských o pomocných osobách živnostnických obsažení, pokud se vztahují k pomocníkům při živnostech obchodních, a pokud články 59. až 65. zákonníka obchodního něco jiného nenařizují, v platnosti zůstanou vedle zákonníka obchodního.

5. O dohodcích obchodních a o zákonech bursovních.

§ 26.

Dohodci obchodními rozumějí se i sensálové zboží, i sensálové bursovní, nikoliv pak agenti bursovní.

§ 27.

Co ustanoveno v druhém odstavci článku 72․ zákonníka obchodního, nabude s tím opatřením platnosti, že se vpisování do denníka dohodců obchodních díti má v řeči takové, která u soudu místního průchod má.

§ 28.

Ustanoveními zákonníka obchodního o obchodních dohodcích a o řízeních obchodních jmenovitě platnosti pozbývají:

1.

Ustanovení lit. e) §. 112. obecného řádu soudního, lit. e) §. 180. haličského řádu soudního, čísla 5. §. 179. tyrolského řádu soudního, čísla 5. §. 170. vlašského řádu soudního, o důkaze knihami sensálskými, jakož také pozdější nařízení, ježto se k tomu vztahují;

2.

co ustanoveno v zákoně o Vídenské peněžní burse, vydaném dne 11. července 1854, č. 200 zákonníka říšského, a v zákoně o burse na zboží i o sensálech zboží, daného dne 26. února 1860, č. 58 říšského zákonníka, pokud se dotýkají věcí, zákonníkem obchodním upravených.

Obsažená v těchto zákonech nařízení o příslušnosti a o úřadu rozhodčím komory bursovní nedotknuta zůstanou ustanovením právě řečeným.

Nedotknuty zůstanou mimo to předpisy o dohodcích obchodních, kteréžto výhrady, zákonodárstvu jednoho každého státu (článek 84. zákonníka obchodního) k předsebrání proměn anebo doplňkův zůstavené, nepřesahují.

§ 29.

Úřad, kterýž zřízen jest, aby ustanovoval v místě dohodce obchodní, může jim, kdež se toho potřeba projeví, propůjčiti moc, odbývati veřejné licitace na takové zboží a papíry obchodní, ku kterým se prostřednictví jejich vztahuje.

6. O společnostech obchodních.
Zvláště: A. Hledíc ke konkursu věřitelův.

§ 30.

Prohlásí-li se konkurs na majetnost veřejné společnosti, společnosti komanditní anebo komanditní společnosti na akcie, tehdy i také na soukromou majetnost každého osobně ručícího společníka, oznámení konkursu z povinnosti úřadu zaříditi třeba.

Naproti tomu prohlášení konkursu na majetnost takového společníka nemá za následek, aby prohlášen byl konkurs na majetnost společnosti.

§ 31.

Chce-li věřitel společnosti při konkursu jejím toho dojíti, aby zchodek ze soukromé majetnosti společníka osobně ručícího byl zapraven, třeba jest, aby při konkursu na majetnost tuto opověděl celé své pohledávání ke společnosti obchodní. Soukromí věřitelové společníka, který upadl v konkurs, v konkursu společnosti jakožto věřitelé vystoupiti nemohou.

B. Hledíc k platným posud zákonným ustanovením o jednotách

§ 32.

Co se dotýče společnosti komanditní, zřízené na akcie, a společnosti akciové, které provozují obchody, platnosti pozbývají ustanovení §§. 9. a 12. v zákoně o jednotách, daného dne 26. listopadu 1852, č. 233 říšského zákonníka.

§ 33.

Akcie anebo podíly akciové, pokud se při komanditních společnostech na akcie jistou sumou v čísle rakouském vyřčují, třeba aby dány byly na sumu alespoň 300 zlatých.

§ 34.

Úřad, jemuž dotčená v článku 240. zákonníka obchodního zpráva podána býti má, jakož i také úřad, kterýž dle článku 242. ustanoven jest k tomu, by nařídil, aby se společnost rozešla, ustanovuje se zákonem o jednotách.

§ 35.

Zdali při jednotlivých společnostech akcijových, které provozují obchody, ve smlouvě společenské ustanoviti lze:

1.

aby určená v článku 222. zákonníka obchodního výška 40 procent jmenovité sumy akcií, kteráž procenta se vplatiti mají, snížena byla až na 25 procent sumy této, aneb

2.

aby určená v článku 239. zákonníka obchodního lhůta k předložení bilance až po 12 měsíců od projití roku obchodního rozšířena byla, o tom v jednom každém případě, hledíc ke zvláštní povaze obchodu, rozhodovati sluší tomu úřadu, kterýž k udělování státního schválení povolán jest.

C. Hledíc k ustanovením práva občanského a řádu soudního.

§ 36.

Co se dotýče obsaženého v článku 149. zákonníka obchodního ustanovení o promlčení, rozuměti sluší osobami pod poručnictvím jsoucími a právnickými svěřence dle čtvrté kapitoly prvního dílu obecného zákonníka občanského, a korporace dle §. 147. obecného zákonníka občanského.

§ 37.

Slovem "vězení" v článku 119. zákonníka občanského přivedeným rozumí se obsažená v předpisech o řádu soudním obstávka na movité věci dlužníkovy.

7. O obchodech.
A. Hledíc k soudní moci obchodní.

§ 38.

K soudní moci obchodní přikazují se:

1.

rozepře, ježto vzcházejí z obchodů, uvedených v článku 271. zákonníka obchodního, nehledíc k osobní vlastnosti stran sporných, jak mile jednání se strany obžalovaného jest obchodní.

2.

Rozepře, kteréž vznikají z ostatních v článcích 272. a 273. zákonníka obchodního dotčených obchodů, jak mile stranou obžalovanou jest společnost obchodní, anebo kupec, jehož firma v registrách obchodních se nalezá, nehledíc k tomu, zdali jednání jest obapolně obchodní anebo jen se strany jedné.

§ 39.

K soudní moci obchodní náležejí mim o to, nehledíc k povaze stran sporných, níže jmenované věci obchodní, třeba by nepovstaly z obchodů:

1.

rozepře, vzešlé ze zcizení nějaké živnosti obchodní mezi smluvníky; rozepře, týkající se práva k užívání jisté firmy, mezi těmi, ježto se k právu tomu táhnou; rozepře o bezprávné užívání jisté firmy mezi těmi, kterým se tím ujma děje, a těmi, kteří, nemajíce k tomu práva, firmy té užívají; z jednání vzešlých z povolání dohodců obchodních, važitelů, měřitelů a jiných osob, ježto ustanoveny jsou k tomu, aby podobné výkony v obchodu předsebraly a potvrzovaly, mezi těmito s jedné, a stranami s druhé strany.

2.

Rozepře, vzešlé z právních svazků kupcův s jich prokuristy, plnomocníky obchodními, pomocníky obchodními a jinými osobami, ježto v živnosti jejich ustanoveny jsouce, konají jiné služby nežli pouze čeledinské, mimo to rozepře, vzešlé ze závazku právního všech těchto osob k osobám jiným, kterýmž se v živnosti principálově učinili odpovědnými (článek 55. a 59. zákonníka obchodního).

3.

Rozepře, které vzejdou z právních svazků společníků obchodních mezi sebou, ze svazku představených a likvidatorů společnosti nějaké mezi sebou a ke společníkům; tichých společníků k majetníkovi živnosti obchodní; účastníků ve spolčení nějakém, zřízeném k tomu neb onomu zvláštnímu obchodu na společný účet, anebo ve spolčení k provozování obchodu (článek 10. zákonníka obchodního) mezi sebou, a to sice ve všech těchto případech, i dokud společenství trvá, i když bylo rozvázáno.

§ 40.

Předcházejícími §§. 38 a 39. nedotknuta zůstanou ustanovení o vyřizování rozepří, ze svazku služebného a námezdného pošlých podlé zákonů živnostenských, o příslušnosti úřadů správních v rozepřích mezi státem a osobami v službě jeho jsoucími, anebo osobami zřízenými k prodeji věcí státního monopolu, anebo k vykonávání jinších práv regálních státu náležejících.

§ 41.

Co ustanoveno v §§. 57. a 61. předpisu o příslušnosti soudní u věcech civilních, daného dne 20. listopadu 1852, č. 251 zákonníka říšského, pokud se v paragrafech těchto naznačují takové rozepře, ježto náležejí k soudní moci obchodní, platnosti pozbývají kromě ustanovení o rozepřích směnečných, i nahrazují se ustanoveními předcházejících tuto §§. 38. - 40. Tak vstoupí též v království Lombardsko-Benátském a v Dalmatsku ustanovení předcházejících tuto §§. 38. - 40. na místo těch ustanovení v codice di commercio, ku kterýmž se ve vydaném pro království tato předpisu o příslušnosti soudní u věcech civilních, daném dne 20. února 1852, č. 259 zákonníka říšského, a od téhož dne, č. 261 zákonníka říšského, §. 56. a potahmo §. 55. jakožto ku předpisu doplňovacímu táhnou.

§ 42.

Co konkursu se týče, náleží k soudní moci obchodní jen konkurs na majetnost společnosti obchodní anebo na majetnost kupce, jehož firma se nalézá v registrách obchodních. Tím pak dotčené předpisy o příslušnosti soudní ode dne 20. listopadu 1852, č. 251, 259 a 261 zákonníka říšského, v příčině toho, co v §. 75. a potahmo v §. 71. i §. 69. ustanoveno, náležitou proměnu vezmou.

§ 43.

Sice jinak předpisové o příslušnosti soudní u věcech civilních, jmenovitě pokud se jimi naznačují soudové, k vykonávání právomocnosti obchodní vůbec anebo v jednotlivých případech příslušní, ustanoveními zákonníka obchodního zůstávají nedotknuty.

B. Hledíc ke kupeckým právům zástavním a zadržovacím.

§ 44.

Právu ze zástavy kupecké, kupeckému právu zadržovacímu a zákonnímu právu zástavnímu komisionářů, speditorů a povozníků nákladních ke zboží v komisi, spedicí anebo za náklad danému, o čemž řeč jest v článcích 309-311, 313-315, 374 a 375, 382 a 409- 412 zákonníka obchodního, zjednati lze průchod proti věřitel v případě konkursu týmž spůsobem a s týmž účinkem, jako kromě konkursu.

Sluší však i také zastupitelstvu konkursní masy zprávu dáti o všem tom, o čem podlé zákonníka obchodního dlužníkovi věděti dáno býti má.

§ 45.

Přebytek výtěžku, který by se v případě předcházejícího tuto paragrafu snad shledal, k mase konkursní odvésti třeba; pohledávání pak, kdyby zchodek na jevo přišel, má se provésti u masy konkursní a i také o tom průchod má to, co ustanoveno v §. 31.

§ 46.

Právu zástavnímu, ježto nákladnímu povozníkovi, i když zboží odevzdal, podlé §. 409. zákonníka obchodního přísluší, v případě konkursu týmž spůsobem a s týmž účinkem zjednati lze průchod, jakoby se to bylo státi mohlo kromě konkursu. Toho, co v §. 44. předepsáno o uvědomění zastupitelstva masy konkursní, i zde šetřiti třeba.

§ 47.

K veřejnému prodeji, jenž podlé článku 310. zákonníka obchodního předsejíti má, ustanoví soud, povolení udělující, jedinou lhůtu a prohlásí ji spůsobem při licitacích exekutivních obvyklým. Odhad před prodejem má komisař opatřiti jen tehda, když věci k prodeji určené ani ceny bursovní anebo tržní nemají, ani v listinách na soukromé dluhy svědčících nezáležejí, a když obě zároveň strany o tom se srovnají, aby se odhad stal, anebo jedna když ze stran žádá, aby odhad na útraty její předsevzat byl.

§ 48.

Pokud u soudu znalci již na stálo zřízeni jsou, není ani v případech článkův 348., 365. a 407. zákonníka obchodního zapotřebí, aby strany napřed činili návrh o jmenování zvláštních znalcův.

III. Ustanovení přechodná.

§ 49.

Za příčinou dotčených v zákonníku obchodním a v tomto zákoně uvozovacím zápisů do register obchodních buďtež i tu, kde posud podobná registra pode jménem protokolu obchodního anebo merkantilního, anebo pod kterýmkoli jiným jménem vedena bývala, založena registra nová, a počnouc od té chvíle, kde zákonník obchodní v platnost vejde, nedovoluje se žádného již zápisu do starších register činiti, leč k tomu konci, aby nějaký zápis dávnější byl vymazán anebo zrušen.

§ 50.

Kupci, společnosti obchodní a veřejné banky, pokud tyto oněm za roveň položeny jsou (článek 5. zákonníka obchodního), chtějí-li podniknutí své, již před počatou platnosti zákonníka obchodního zavedené, dále vésti a pokud u nich výminka §. 7ho tohoto zákonu uvozovacího vyplněna jest, jsou povinni, aby předepsané v něm opovědi za příčinou zápisu do register obchodních učinili, a povinnosti této nezprošťují se tím, že podobné zápisy ve starších registrách jsou učiněny.

§ 51.

Při opovědích, zápisech a prohlášeních, ježto se k podniknutím těm vztahují, předsejíti sluší dle předpisův zákonníka obchodního a tohoto zákona uvozovacího.

Pakliže se zápis dle předpisu předešlých zákonův ve starších registrách některého fondu obchodního již nalezá, a registra tato spolu s listinami a žádostmi v prvopise u téhož soudu jsou, u kterého se opověď tato stane, netřeba, aby, jak v §. 10 tohoto zákona uvozovacího dotčeno, podané spisy a doklady od notáře nebo soudu věrou opatřeny byly, a v případě takovém dosti jest, odvolati se v opovědi k zápisům starším a jich dokladům.

§ 52.

Jestliže by firma některá, ježto dle práva platnost měla již dříve, nežli zákon obchodní nabyl moci, nesrovnávala se s tím, co nařízeno v článcích 16, 17, 18, 20, 21 a 251 zákona obchodního, může se nicméně dále vésti a do rejstříků obchodních zapsati. Taktéž nevztahují se článkové 7. a 8. zákonníka obchodního k obchodnicím, jichž obchod byl řádně zřízen již dříve, nežli zákon obchodní nabyl platnosti

§ 53.

K vyplnění povinnosti o opovědi, ježto v §. 50. tohoto zákona uvozovacího obsažena jest, určuje se lhůta tří měsíců, ode dne počaté platnosti zákonníka obchodního počítajíc, po jejímžto vypršení osob k opovědi povinných k tomu z povinnosti úřadu tresty pořádkovými připraviti sluší (§. 12. tohoto zákona uvozovacího).

§ 54.

Jakmile se vyhlásí, že některá firma do nových register obchodních zapsána jest, pozbudou moci své všecky zápisy, ježto se k firmě této ve starších registrách vztahují.

Mimo případ tento vzejde týž následek v příčině všechněch zápisů ve starších registrách obchodních, jak mile projde předepsaná v předešlém paragrafu k opovědi lhůta tří měsíců. Účinky právní až po tu dobu zapisováním do starších register obchodních zdůvodněné, jmenovitě práva, ježto z protokolování smluv svatebních manželce kupcové a veřejného společníka obchodního naproti věřitelům obchodním již vzešla, zůstanou nedotknuty.

§ 55.

Zřízení před počatou platností zákonníka obchodního prokuristé firmy některé po vypršení dotčené v §. 53. tříměsíčné lhůty, v případě pak, že by firma ta před vypršením této lhůty do nových register obchodních zapsána a prohlášena byla, již od té doby, kde se prohlášení stalo, práva více nemají, firmu per procuram podpisovati anebo sic jinak co prokuristé jednati. Od té doby pokládají se za plnomocníky obchodní dle článku 47. zákonníka obchodního, a co takoví mají moc, před se bráti všecky obchody, práce a právní jednání, ku kterým podlé uděleného jim plnomocenství za předešlých zákonů právo měli.

§ 56.

Obmezení práv společníkův osobně ručících anebo likvidátorův nějaké veřejné společnosti obchodní, společnosti komanditní anebo společnosti komanditní na akcie, kteráž obmezení pocházejí z doby, kdež předešlí zákonové platnost měli, zůstanou v právní své účinnost naproti osobám jiným až do lhůty tříměsíčné, v §. 53 tohoto zákona uvozovacího dotčené, anebo, když vztahující se ke společníkům takovým zápisy do nových register obchodních dříve se stanou, až do jich prohlášení. Později takovým obmezením dotčená účinnosti právní jen tehdá přísluší, jestliže ona sama do svrchu psané tříměsíčné lhůty, anebo pak-li se zápis dotčeným spůsobem dříve stal, současně s tímto zápisem k zapsání do nových register obchodních opovězena a prohlášena byla.

V případě takovém účinek zápisu naproti osobám jiným podlé pravidel článků 46. a 115. zákonníka obchodního posuzovati sluší.

§ 57.

Byl-li představený společnosti akciové, kteráž před počatou platností zákonníka obchodního již stávala, obmezen v moci, společnost zastupovati, tehdy obmezení tato s vypršením dotčené v §. 53. tříměsíčné lhůty, a pakli vztahující se k té společnosti akciové zápis do nových register obchodních dříve se stal, již s prohlášením zápisu tohoto, též pozbudou naproti jiným osobám právní své účinnosti, ač jestliže do lhůty této, anebo, pakli se dotčeným spůsobem zápis dříve stal, zaroveň se zápisem tím, odchylný od ustanovení zákonníka obchodního spůsob zastupovací k novým registrám obchodním nebyl opovězen a prohlášen.

Ale i v tomto případě pomine právní účinek tohoto obmezení naproti osobám jiným, jak mile projde pět let ode dne počaté platnosti zákonníka obchodního.

§ 58.

Bez ujmy toho, co ustanoveno v předcházejících tuto paragrafech 56. a 57. o spůsob zastupování naproti osobám jiným, mohou založené dle předešlých zákonů společnosti akciové a společnosti komanditní na akcie zapsány býti do nových register obchodních, třeba by nehověly všemu tomu, čeho zákonník obchodní v příčině zřizování jich vyhledává.

Pokud se ve statutech společností takových předsevezmou proměny jen k vůli tomu, aby uvedena byla ve srovnalost s ustanoveními zákonníka obchodního, státního schválení proměn těchto zapotřebí není.

§ 59.

Spisy, kteréž se do lhůty tříměsíčné a potahmo pětiroční ode dne počaté platnosti zákonníka obchodního za příčinou zapsání do register obchodních, podlé nařízení těchto ustanovení přechodných podají, pokládány buďte bez poplatků, pokud činiti v nich jest jen o takové zápisy, ježto podlé zákonů předešlých pokládaly se již za vykonané.

§ 60.

Ministrům práv a obchodu uloženo jest, aby tento zákon v skutek uvedli.

Ve Vídni, dne 17. prosince 1862.

František Josef m. p.

 

Arcivojvoda Rainer m. p.

 

Lasser m. p.

 

Wickenburg m. p.

Z Nejvyššího nařízení:
Svobodný pán Ransonnet m. p.
Obecný zákonník obchodní, pro království České, Haličské a Vladimířské s vojvodstvími Osvětimským a Zátorským a velkovojvodstvím Krakovským, pro království Lombardsko-Benátské a království Dalmatské, pro arcivojvodství Rakouské pod Enží i nad Enží, pro vojvodství Horno- a Dolnoslézské, Štyrské, Korutanské, Krajinské, Salcburské a Bukovinské, pro markrabství Moravské, pro knížecí hrabství Tyrolské a zemi Vorarlberskou, též pro knížecí hrabství Gorické a Gradišťské s markrabstvím Istrianským a pro město Trst přímo pod vládou říšskou postavené s okršlkem Trstským.
Ustanovení obecná.

Článek 1.

U věcech obchodních, pokud zákonník tento žádného ustanovení neobsahuje, průchod mají obyčejové obchodní a, když těch není, obecné právo občanské.

Článek 2.

Ustanovení německého řádu směnečného zákonníkem tímto v ničemž se nemění.

Článek 3.

Kdykoli v zákonníku tomto o soudu obchodním řeč jest, nahražuje místo jeho obyčejný soud, kdež zvláštního soudu obchodního není.

Kniha první.
O obchodnictvu.
Rozdíl první.
O kupcích.

Článek 4.

Za kupce dle tohoto zákonníka pokládán budiž ten, kdo za živnost provozuje obchody.

Článek 5.

Daná o kupcích ustanovení platí rovněž o společnostech obchodních, jmenovitě též o společnostech akciových, které provozují obchody.

Táž ustanovení platí také o veřejných bankách, co se dotýče obchodu, jejž provozují, bez ujmy nařízením pro ně vydaným.

Článek 6.

Paní, kteráž obchod za živnost provozuje (obchodnice), má v provozování obchodu všecka práva a všecky povinnosti kupecké. Co se dotýče obchodu jejího, nemůže se táhnouti k právním dobrodiním, ježto v jednotlivých státech paním jsou propůjčena. Zdali živnost obchodní provozuje samotná anebo ve spolku s jinými, zdali ji provozuje svou osobou, anebo skrze prokuristu, v příčině té se rozdílu nečiní.

Článek 7.

Manželka, nepřivolí-li manžel její, obchodnicí býti nemůže. Za přivolení manželovo se pokládá, když paní s vědomím a bez odporu jeho obchod provozuje.

Manželka kupcová, která manželu svému v živnosti obchodní toliko jest nápomocná, není obchodnicí.

Článek 8.

Manželka, která jest obchodnice, může se jedním obchodním platně zavázati, aniž by k tomu neb onomu jednání zvláštního přivolení manžela svého měla zapotřebí.

Za dluhy obchodní práva jest veškerým jměním svým, nehledíc k právům spravovacím a k požívání anebo jinším právům manželovým, jenž na jmění tom skrze sňatek manželský založena jsou. Zavazeno jest i společné jmění, pokud mezi manžely jest spolek statkův; zdali manžel osobním majetkem svým spolu práv jest, posuzovati sluší podlé zákonů zemských.

Článek 9.

Obchodnice může u věcech obchodních samostatně státi před soudem; zdali vdaná jest či nevdaná, rozdílu nečiní.

Článek 10.

Ustanovení, ježto zákonník tento o firmách, knihách obchodních a o prokuře v sobě zavírá, neplatí o hokynářích, vetešnících, obchodnících po domích a podobných obchodnících, menší živnosti provozujících, též o hospodských, obyčejných povoznících, obyčejných plavcích a osobách, kteří živnosti své neprovozují šíře nežli co řemeslníci. Zákonům zemským zůstaveno jest, třídy tyto, ač je-li toho třeba, zevrubněji vytknouti.

Spolky k provozování takové živnosti obchodní, o kteréž dotčená ustanovení neplatí, nepokládají se za společnosti obchodní. Zákony zemskými ustanoví se, že dotčená ustanovení i také o jiných kupcích tamního státu neplatí. Ale rovněž může se také zákony zemskými naříditi, aby ustanovení ta o jednotlivých z jmenovaných tuto tříd, anebo aby o všech kupcích tamního státu platnost měla.

Článek 11.

Zákony zemskými, kteréž v příčině policie živnostní anebo daní živnostních vyměřují, čeho zapotřebí jest, aby někdo kupcem byl, anebo ke zvláštním třídám kupcův náležel, platnost zákonníka tohoto se nevylučuje; rovněž i onyno zákony zákonníkem tímto v ničem se nemění.

Rozdíl druhý.
O registrách obchodních.

Článek 12.

U každého soudu obchodního vedena buďtež registra obchodní, do nichž nařízená v zákonníku tomto zapisování díti se mají. Registra obchodní jsou veřejná. Za obyčejných hodin úředních každému do nich nahlédati volno jest. Též žádati lze za přepis zápisův, když se zapraví útraty, a přepis ten k požádání věrou opatřiti sluší.

Článek 13.

Zápisy do register obchodních od soudu obchodního, pokud zákonníkem tímto v jednotlivých případech výslovně něco jiného nařízeno není, celým obsahem jedním nebo několikerým návěštím v listech veřejných bez odkladu prohlašovány býti mají.

Článek 14.

Každý soud obchodní má pro okres svůj každoročně v měsíci prosinci určiti veřejné listy, ve kterých se během nejblíže příštího roku předepsaná v článku 13. prohlašování činiti mají. Usnešení o tom má se v jedněch nebo v několika veřejných novinách oznámiti.

Kdyby některé z novin těchto prodlením roku vycházeti přestaly, tehdy soud jiné noviny na místo nich určiti a veřejně oznámiti má.

Pokud soudové ve volbě novin, které žk tomu určeny býti mají, vázáni jsou na rozkazy vyšších úřadů, podlé zákonů zemských posuzovati sluší.

Rozdíl třetí.
O firmách obchodních.

Článek 15.

Firma kupcova jest jméno, pod kterýmž obchod provozuje a podpis svůj dává.

Článek 16.

Kupec, který obchod svůj provozuje bez společníka anebo s tichým toliko společníkem, za firmu vésti může jediné rodinné (občanské) své jméno buď s příjmením anebo bez příjmení. K firmě nemůže připojovati žádného přídavku, kterýmž by se svazek společenský naznačoval. Jiné naproti tomu přídavky, jimiž se zevrubněji naznačují osoby anebo živnosti, jsou dovoleny.

Článek 17.

Firma veřejné společnosti obchodní, nejsou-li v ní jména všech společníků pojata, obsahovati má aspoň jméno jednoho společníka s přídavkem, jímžto se naznačuje, že společnost jest zřízena. Firma společnosti komanditní obsahovati má jméno aspoň jednoho osobně ručícího společníka s přídavkem, naznačujícím, že společnost tu jest.

Jména osob jiných, nežli společníků osobně ručících, ve firmu společnosti obchodní pojata býti nemohou; též se žádná veřejná společnost obchodní anebo komanditní naznačovati nemá za společnost akciovou, ani tehda, když jistina komanditistů rozložena jest na akcie.

Článek 18.

Firma společnosti akciové vůbec vzata býti má od toho, k čemu jest zřízena.

Jména společníkův anebo jiných osob ve firmu brána nebuďte.

Článek 19.

Každý kupec povinen jest, aby firmu svou u toho soudu obchodního, v jehož okrese závod jeho obchodní se nachází, k vůli zapsání do register obchodních opověděl; i má ji spolu s osobním svým podpisem před soudem obchodním napsati anebo napsání její ve spůsobě věrou opatřené podati.

Článek 20.

Každá nová firma má se zřetedlně rozeznávati ode všech firem, ježto v témž místě anebo v též obci již jsou, a jsou v registrách obchodních zapsány.

Měl-li by některý kupec s jiným do register obchodních již zapsaným kupcem stejné jméno a příjmení, a chtěl-li by těchto jmen za firmu užívati, tehdy k ní připojiti má přídavek takový, kterýmž by se od firmy již zapsané zřetedlně rozeznávala.

Článek 21.

Firmu též opovědíti sluší za odštěpný závod, kterýž by v jiném místě anebo v jiné obci zřízen byl, u toho soudu obchodního, k němuž závod dotčený přísluší.

Pakliže se v místě neb v obci, kdež se závod odštěpný zřizuje, stejná firma již nalezá, tehdy k firmě připojiti sluší přídavek, kterýmž by se od firmy již zřízené zřetedlně lišila. Firma u obchodního soudu odštěpného závodu dříve se nezapíše, leč když se prokáže, že zápis u obchodního soudu závodu hlavního již vykonán jest.

Článek 22.

Kdo živnosti obchodní již zřízené smluvou nebo dědictvím nabude, může ji pod posavadní firmou s přídavkem nástupnictví naznačujícím anebo bez tohoto přídavku dále vésti, ač jestliže posavadní majetník živnosti anebo dědici jeho anebo spoludědici, jsou-li tu kteří, k dalšímu vedení firmy výslovně přivolí.

Článek 23.

Firmu co firmu přenášeti na jiného bez živnosti obchodní, za nížto posud byla vedena, dovoleno není.

Článek 24.

Vstoupí-li k živnosti obchodní již zřízené někdo za společníka, anebo přidá-li se ke společnosti obchodní z nova nějaký společník, anebo dá-li jí výhost, tehdy, nedbajíc proměny této, prvotní firma dále vésti se může.

Nicméně, dá-li výhost společník, jehož jméno ve firmu pojato jest, potřebí jest výslovného jeho povolení k tomu, aby se tatéž firma dále vésti mohla.

Článek 25.

Když firma se promění anebo pomine, anebo když majetníci firmy jiní se stanou, opovědíti to sluší podlé ustanovení článku 19. u soudu obchodního.

Jestliže proměna anebo pominutí do register obchodních zapsány a veřejně prohlášeny nejsou, tehdy ten, u něhož se věci tyto udály, jen potud jimi naproti osobě jiné brániti se může, dokáže-li, že tato jich byla povědoma.

Jak mile se firma zapíše a prohlásí, tehdy třetí osoba proměně anebo pominutí proti sobě růchodu dopustiti musí, ač jestliže se okolnostmi nezdůvodňuje domněnka, že o tom ani nevěděla ani věděti nemohla.

Článek 26.

Soud obchodní má ty, kterýchž se dotýče, k vyplnění předpisů, v článku 19., 21. a 25. daných, z povinnosti úřadu tresty pořádkovými přidržovati.

Rovnou měrou má přistupovati k těm, kdož užívají firmy, podlé předpisu rozdílu tohoto jim nepříslušné.

Článek 27.

Komuž se nedovoleným užíváním firmy na právu jeho ujma děje, může bezprávníka žalovati, aby dále té firmy nevedl a škodu mu nahradil.

O tom, zdali se jaká škoda a v jaké míře stala, rozhodne soud obchodní podlé uznání svého.

Soud obchodní může naříditi, aby nález byl na útraty odsouzeného veřejně vyhlášen.

Rozdíl čtvrtý.
O knihách obchodních.

Článek 28.

Každý kupec povinen jest, vésti knihy, z nichž obchod jeho a stav jeho majetnosti dokonale poznati lze.

Povinen jest, obdržené listy obchodní schovávati, přepis (kopii nebo otisk) odeslaných listů obchodních za sebou podržeti a pořádem časovým do knihy přepisů vpisovati.

Článek 29.

Každý kupec, počínaje živnost svou, má pozemky svá, sva pohledávání a dluhy, sumu peněz, které má na hotově, a jiné částky jmění svého zevrubně sepsati, přitom hodnotu každého kusu jmění svého udati a učiniti závěru, v níž by poměr majetnosti a dluhův byl představen; má i na příště každého roku takový inventář a takovou bilanci jmění svého zhotovovati. Má-li kupec sklad zboží, jenž podlé povahy živnosti nehrubě každého roku může býti inventován, tehdy dosti jest, aby inventář skaldu zboží vždy po dvou létech byl předsevzat. Společnostem obchodním platí táž ustanovení, co se dotýče majetnosti společenské.

Článek 30.

Inventář a bilance mají od kupce býti podepsány. Jestli několik společníkův, podepsány buďte ode všech jich.

Inventář a bilance mohou se do určité k tomu knihy zapisovati anebo po každé zvlášť o sobě postavovati. Postavíli se každé zvlášť o sobě, buďtež sbírány, v pořádek souvislý složeny a schovány.

Článek 31.

Při inventování a skládání bilance buďte všecky kusy jmění a každé pohledávání v té hodnotě zapsány, kterouž mají v té době, kdy to bylo předsevzato.

Pohledávání pochybná buďte podlé pravdě podobné jich hodnoty zapisována, pohledávání pak nedobytná odepsána.

Článek 32.

Při vedení kněh obchodních a při ostatním, jakéhož třeba, zapisování, má kupec užívati řeči živoucí a písma řeči živoucí. Knihy třeba aby byly svázány a každá z nic list po listu čísly pořád jdoucími opatřena.

Na místech, kteráž vůbec popsána býti mají, prázdné mezery zůstavovány nebuďte. Prvotní obsah zápisek nebuď přeškrtován anebo jiným spůsobem nečtitedlný učiněn, nic nebuď vyškrabáváno, aniž dovoleno takových změn činiti, při jichž povaze by bylo nejisto, zdali byly učiněny hned při prvotním zapisování anebo teprv později.

Článek 33.

Kupci povinni jsou, schovávati obchodní své knihy po deset let, počítajíc od toho dne, kdež se do nich poslední zapsání stalo. Totéž platí o obdržených listech obchodních, jakož také o inventářích a bilancích.

Článek 34.

Řádně vedené knihy obchodní poskytují při rozepřích o obchodních věcech mezi kupci vůbec důkazu neúplného, jehož přísahou anebo jinými průvody doplniti lze.

Nicméně má soudce, spravuje se přitom rozvažováním všech okolností, podlé uznání svého rozhodnouti, zdali obsahu kněh větší neb menší míra průvodnosti přikládati, zdali v případě takovém, kdež se obchodní knihy stran sporných vespolek neshodují, průvod tento zcela mimo sebe pustiti, anebo zdali knihám jedné strany znamenitější věrohodnost přičítati sluší. Zdali a jakou měrou knihy obchodní naproti těm, jenž nejsou kupci, moc průvodnou mají, náleží posuzovati podlé zákonů zemských.

Článek 35.

Ku knihám obchodním, udály-li se při vedení jejich nepravidelnosti nějaké, jako k průvodům hleděti lze jen potud, pokud se to podlé spůsobu a váhy nepravidelnosti těch, jakož i také podlé stavu věcí za příhodné shledá.

Článek 36.

Zápisky do kněh obchodních mohou se díti skrze pomocníky obchodní, aniž by to průvodnosti jejich bylo na ujmu.

Článek 37.

V prodlení právní rozepře může soudce k návrhu jedné strany naříditi, aby knihy obchodní strany protivné byly předloženy. Nestaneli se toho, tehdy zpěčujícímu-se na ujmu za dokázané bude přijato, co o obsahu jejich bylo tvrzeno.

Článek 38.

Když se v rozepři právní knihy obchodní předloží, třeba do obsahu jejich, pokud se věci sporné dotýče, strany k tomu přiberouc, nahlédnouti a, je-li to příhodno, výtah z nich učiniti. Ostatní obsah kněh soudci potud před oči dáti sluší, pokud toho zapotřebí, aby se vidělo, zdali jsou řádně vedeny.

Článek 39.

Jsouli knihy obchodní, jichž předložiti třeba, v místě nějakém, kteréž k okresu příslušného v rozepři soudce nenáleží, tehdy soudce tento žádati má u soudu místa toho, kdež knihy ty obchodní jsou, aby mu byly předloženy, aby při tom podlé předešlého článku předse šel a poslal věrou opatřený výtah spolu s protokolem o jednání tom sepsaným.

Článek 40.

Aby knihy obchodní za příčinou úplného poznání veškerého jich obsahu předloženy byly, soud naříditi může v záležitostech, ježto se dědictví a spolčení statků dotýkají, jakož i u věcech dělení společenského a v konkursu, pokud jde o knihy obecného dlužníka.

Rozdíl pátý.
O prokuristech a plnomocnících obchodních.

Článek 41.

Kdo od vlastníka závodu obchodního (principála) sobě uloženo má, aby jménem jeho a na jeho účet živnost obchodní provozoval a per procura firmu podpisoval, jest prokurista.

Prokurista zřízen býti může tím, že se mu výslovně za prokuru naznačené plnomocenství udělí, anebo že se plnomocník výslovně za prokuristu naznačí, anebo že se mu dá moc, aby per procura firmu principálovu podpisoval.

Prokura několika osobám ze spolka udělena býti může (prokura kolektivní).

Článek 42.

Prokura propůjčuje moc ke všem spůsobům soudních a mimosoudních řízení a právních jednání, kteréž provozování živnosti obchodní s sebou přináší; prokurou nahražuje se každé zvláštní plnomocenství, jehož by podlé zákonů zemských zapotřebí bylo; prokurou dává se právo, pomocníky obchodní a plnomocníky ustanovovati a propuštěti.

Pozemky na jiné převáděti a zavazovati má prokurista moc jen tehdá, když mu zvláště byla udělena.

Článek 43.

Obmezení prokury (čl. 42.) naproti osobám jiným právního účinku nemá.

Toto zvláště platí o obmezení, aby prokura jen pro jistá řízení a jednání anebo jisté spůsoby jednání platná byla, anebo aby jen v jistých okolnostech, anebo po jistý čas, anebo v jednotlivých místech byla vykonávána.

Článek 44.

Prokurista takovým spůsobem má podpisovati, aby k firmě připojil přídavek prokuru naznačující a jméno svoje.

Pakli prokura je kolektivní, tehdy k podpisu firmy přídavkem tímto opatřenému každý prokurista připojiti má své jméno.

Článek 45.

Když se někomu udělí prokura, má to principál osobně anebo ve spůsobě věrou opatřené u soudu obchodního za příčinou zapsání do register obchodních opovědíti.

Prokurista má firmu spolu s podpisem jména svého osobně před soudem obchodním napsati (čl. 44.) anebo firmu napsanou ve spůsobě věrou opatřené podati.

Když prokura pomine, má to principál týmž spůsobem opovědíti, aby se to zapsalo do register obchodních.

Ti, koho se dotýče, buďte k plnění předpisů těchto z povinnosti úřadu tresty pořádkovými přidržováni.

Článek 46.

Nebylo-li do register obchodních zapsáno a veřejně prohlášeno, že prokura pominula, může se principál pominutím takovým naproti osobě jiné jen tehda brániti, pak-li dokáže, že jí to bylo známo, když se o záležitost obchodní smlouvala.

Jak mile jest do register zapsáno a prohlášeno, že pominula, musí třetí osoba takovému pominutí prokury proti sob průchodu dopustiti, ač jestli že se okolnostmi nezdůvodňuje domněnka, že ona, záležitost obchodní smlouvajíc, o pominutí tom ani nevěděla, ani věděti nemusela.

Článek 47.

Zřídí-li principál někoho, prokury mu neuděliv, v živnosti své obchodní buďto k provozování veškeré své živnosti anebo k záležitostem obchodním určitého spůsobu, anebo k jednotlivým záležitostem (zřídí-li plnomocníka obchodního), tehdy se plnomocenství vztahuje ke všem záležitostem obchodním a jednáním právním, ježto provozování takové živnosti obchodní anebo vykonávání takových záležitostí s sebou přináší. Nicméně nemá plnomocník obchodní moci, aby v závazky směnečné vcházel, půjčky smlouval a pře vedl, leč tehdá, když mu moc taková zvláště byla udělena.

Jinak k záležitostem a jednáním, k nímž plnomocenství jeho se vztahuje, nemá zapotřebí zvláštního plnomocenství, v zákonech zemských předepsaného.

Článek 48.

Plnomocník obchodní má se při podpisování zdržeti všelikého přídavku, jenž by prokuru naznačoval; podpisovati se má s přídavkem poměr plnomocenský vyslovujícím.

Článek 49.

Co ustanoveno v obou článcích předešlých, platí též o takových plnomocnících obchodních, jichž principál užívá za pocestné obchodní k záležitostem obchodním v místech přespolních. Jmenovitě jich pokládati sluší za zmocněné, aby kupní cenu z prodajů, jež smluví, vybírali anebo lhůt k placení toho povolovali.

Článek 50.

Kdož ustanoven jest v krámě anebo v otevřeném magacíně čili skladě zboží, pokládá se za zmocněného, aby prodával zboží a přejímal ztržené peníze tím spůsobem, jak v takových krámech, magacínech čili skaldech zboží obyčejno jest.

Článek 51.

Kdo zboží a nekvitovaný účet donese, tím se ještě nepokládá za zmocněného, aby peníze k sobě přijal.

Článek 52.

Jednáním právním, kteréž prokurista nebo plnomocník obchodní podlé prokury anebo plnomocenství jménem principálovým uzavře, nabude principál naproti osobě třetí práv a bude jí zavázán. Na tom nic nezáleží, zdali jednání právní výslovně jménem principálovým bylo uzavřeno, anebo zdali z okolností vysvítalo, že podlé vůle smluvníkův pro principála smluveno býti mělo. Mezi prokuristou anebo plnomocníkem a osobou třetí z jednání toho nevzejdou ani práva ani závazky.

Článek 53.

Prokurista anebo plnomocník obchodní, nepřivolí-li k tomu principál, prokury své anebo obchodního svého plnomocenství na nikoho jiného převésti nemůže.

Článek 54.

Prokura anebo plnomocenství obchodní každou dobou jsou odvolatelny, bez ujmy právům, pocházejícím ze svazku služebného, kterýž tu jest.

Úmrtím principálovým nepomine ani prokura ani plnomocenství obchodní.

Článek 55.

Kdo by, neobdržev prokury anebo plnomocenství obchodního, nějakou záležitost obchodní jakožto prokurista anebo jako plnomocník obchodní smluvil, též plnomocník obchodní, který by, smluviv se o obchod nějaký, plnomocenství své překročil, osobně zavázán jest osobě jiné podle práva obchodního; osoba jiná může ho, jak sama chce, o nahrazení škody anebo o vyplnění pohnati. Závazek tento místo nemá, jestliže osoba jiná, vědouc, že prokury anebo plnomocenství není, anebo že toto bylo překročeno, s ním se v jednání dá.

Článek 56.

Prokuristovi anebo plnomocníkovi obchodnímu, k provozování celé živnosti obchodní zřízenému, není dovoleno, nepřivolí-li k tomu principál, ani na svůj účet ani na účet osoby jiné obchodů provozovati.

Že principál přivolil, za to pokládá se již tehda, když mu, na prokuru anebo plnomocenství uděloval, známo bylo, že prokurista anebo plnomocník obchodní na svůj nebo cizí účet obchody provozuje, a on sobě nevymínil, aby ten neb onen provozování toho se vzdal.

Jestliže prokurista anebo plnomocník obchodní předpis tento přestoupí, může principál žádati náhrady za škodu spůsobenou. Též musí prokurista nebo plnomocník obchodní, žádá-li toho principál, dopustiti, aby obchody, jež na svůj účet předsevzal, pokládány byly tak, jako by je na účet principálův byl smluvil.

Rozdíl šestý.
O pomocnících obchodních.

Článek 57.

Jaké by povahy byly služby a nároky na plat i výživu pomocníkův obchodních (mládenců, učenníků obchodních), ustanovuje se, kdež o tom úmluvy není, podlé obyčeje místního, anebo jak uzná soud, vyslyšev napřed, je-li toho třeba, dobré zdání znalcův.

Článek 58.

Pomocník obchodní není zmocněn, aby jménem a na účet principála svého jednání právní před se bral.

Pakli mu principál jednání právní v živnosti své obchodní přikáže, tehda průchod má to, co ustanoveno o plnomocnících obchodních.

Článek 59.

Pomocníkovi obchodnímu, nepřivolí-li k tomu principál, není dovoleno, ani na svůj účet ani na účet nějaké jiné osoby obchodů provozovati.

V příčině této průchod má to, co ustanoveno o prokuristech a plnomocnících obchodních (čl. 56).

Článek 60.

Pomocník obchodní, jenž pro nehodu nějakou bez viny své po některý čas služby své konati nemůže, nepozbude tím práva svého k platu a výživě. Nicméně může výhody této užiti jen po šest neděl.

Článek 61.

Svazek služby mezi principálem a mládencem může od každé strany po projití každého kalendářního čtvrtletí, jak mile se napřed dá šestinedělní výpověď, rozvázán býti. Jestliže kratší nebo delší doba, anebo kratší nebo delší lhůta k výpovědi byla vymíněna smluvou, tehdy zůstaniž při tom.

Co se dotýče účedlníků obchodních, sluší dobu učení posuzovati podlé smlouvy o to učiněné, a kde žádného ustanovení o tom smluvou se nestalo, podlé nařízení místních anebo podlé obyčeje místního.

Článek 62.

Za rozvázání svazku služebního před ustanoveným časem (čl. 61) z důvodů důležitých každá strana žádati může.

Zdali důvody jsou důležité, to posuzovati zůstavuje se soudci.

Článek 63.

Proti principálovi zvláště rozvázání svazku služebního vyřčeno býti může, když platu anebo náležité výživy neposkytá, anebo se skutkem zlého s pomocníkem obchodním nakládání anebo těžkých na cti urážek proti němu dopustí.

Článek 64.

Proti pomocníkovi obchodnímu zvláště vyřčeno býti může, že svazek služby jest rozvázán:

1.

když ve službě jest nevěrný anebo důvěry zle užívá;

2.

když nemaje k tomu přivolení principálova, na svůj účet anebo na účet nějaké jiné osoby nějaké obchody provozuje;

3.

když služeb svých konati se vzpírá anebo, nemaje právní překážky za příčinu, na čas podlé okolností značný vykonávati jich opomine;

4.

když pro trvalou nemoc nebo neduživost, anebo pro delší uvězení anebo nepřítomnost služeb svých konati nemůže;

5.

když se skutkem zlého s principálem nakládání anebo značných na cti urážek pro němu dopustí;

6.

když se oddá nemravnému živobytí.

Článek 65.

Co se dotýče osob, kteréž při provozování živnosti obchodní služby čeledinské vykonávají, zůstaniž při ustanoveních, ježto vydána jsou o služebním svazku čeledinstva.

Rozdíl sedmý.
O dohodcích obchodních čili sensálech.

Článek 66.

Dohodci obchodní (sensálové) jsou úředně zřízení prostředníci v záležitostech obchodních.

Nežli v úřad svůj se uváží, učiní přísahu, že vzloženým na ně povinnostem věrné dostáti chtějí.

Článek 67.

Dohodci obchodní prostředkují zámluvcům koupě a prodeje zboží, lodí, směnek, domácích i zahraničných papírů státních, akcií a jiných papírů obchodních, taktéž smlouvy o pojišťování, o zápůjčky na lodě, o náklady na lodě a najímání lodí, jakož také o převozy po suchu i po vodě, a o jiných věcech, ježto se obchodu dotýkají.

Dohodce obchodního vznešeným naň prostřednictvím nějaké záležitosti obchodní nesluší již pokládati za zmocněného, aby k sobě přijímal peníze anebo jiné smluvou vymíněné plnění.

Článek 68.

Dohodci obchodní ustanovují se buďto vůbec k jednáním kterého koli spůsobu dohodčího, anebo jen k jednáním spůsobu toho nebo onoho.

Článek 69.

Dohodci obchodní mají zvláště tyto povinnosti:

1.

nemají na svůj účet žádných obchodů provozovati, ani sami, ani skrze jiné, aniž co komisionáři; za vyplnění toho, co jako prostředníci ujednají, nemohou se zavazovati ani zaručovati, všecko to bez ujmy platnosti toho, co ujednali;

2.

nemohou žádnému kupci býti v poměru prokuristů, plnomocníků obchodních anebo pomocníků obchodních;

3.

není jim dovoleno, spojovati se s jinými dohodci obchodními k společnému provozování jednání dohodčích anebo některé jich části; ke společnému prostředkování jednotlivých jednání, přivolí-li k tomu zámluvce, moc mají;

4.

jsou povinni, úkony dohodčí sami vykonávati a nemohou k jednáním svým pomocníků užívati;

5.

jsou zavázáni mlčenlivostí o příkazech, jednáních i smluveních, pokud opak toho strany nepovolily anebo povaha jistého jednání toho nepožaduje;

6.

nemohou k žádnému jednání přivolení stran anebo plnomocníkův jejich jinak přijmouti, nežli výslovným a osobním oznámením; dohodcům není dovoleno, ani od osob nepřítomných příkazy přijímati, ani k prostředkování jednatelův užívati.

Článek 70.

Dohodcům obchodním, ježto dohodství lodní provozují, dopuštěno býti může, aby ve shánění nákladů i útrat a v zakládání jimi jakožto pořádníci anebo jiným v místě obvyklým spůsobem pomocné služby konali.

Článek 71.

Dohodce obchodní má mimo příručnou svou knihu vésti denník, do něhož všecka jednání každý den zapisována býti mají. Co zapíše, má každého dne podepsati.

Denník, prvé nežli se ho užívati počne, budiž list po listu čísly pořád jdoucími poznamenán a představenému úřadu k tomu konci, aby věrou opatřil, kolik se v něm listů nalezá, předložen.

Článek 72.

Zápis do denníka obsahovati mají jména smluvníků, čas, kdy smluvení se stalo, pojmenování toho, oč se jednalo a jaké byly výminky každého jednání, zvláště pak při prodeji zboží, jakého toto bylo druhu a kolik ho bylo, jakož i cenu a čas, kdy bylo dodáno.

Zápisy činěny buďte v jazyku německém, anebo jestliže jiný jazyk jednací v místě průchod má, v tomto jazyku; třeba jest, aby se dály pořádkem dle datum vedeným a bez prázdných mezer. Ustanovení o tom, jak obchodní knihy zřízeny býti mají (čl. 32.), platí též o denníku dohodcově.

Článek 73.

Dohodce obchodní povinen jest, aby, smluviv jednání nějaké, bez prodlení každé straně dodal podepsanou od něho závěrní notu, kteráž by obsahovala děje, v předešlém článku za předmět zápisky naznačené.

Bylo něco ujednáno, čeho ihned vykonati netřeba, má závěreční nota stranám k podpisu býti dodána a každé straně má býti poslán exemplář od druhé strany podepsaný.

Nechtěla-li by jedna strana závěrní noty přijmouti anebo ji podepsati, má v tom dohodce obchodní straně druhé bez odkladu dáti věděti.

Článek 74.

Obchodní dohodce povinen jest, stranám každou dobou k jich žádosti dávati výpisy z denníka věrou opatřené, v nichž všecko obsaženo býti má, cokoli dohodce zapsáno má v příčině jednání stran se dotýkajícího.

Článek 75.

Jestli dohodce obchodní umře anebo svému úřadu výhost dá, budiž denník jeho u úřadu uložen.

Článek 76.

Smluvení prostředkované dohodcem smlouvy nezávisí na tom, zdali do denníku bylo zapsáno anebo zdali nota závěrečná byla dodána. Děje tyto jsou jediné důkazem, že smlouva byla učiněna.

Článek 77.

Řádně vedený denník, jakož i závěreční noty dohodce obchodního poskýtají vůbec důkaz o tom, že jednání bylo smluveno a jaký byl obsah jeho.

Nicméně má soudce, spravuje se přitom rozvažováním všech okolností, podlé uznání svého rozhodnouti, zdali obsahu denníka a závěrečních not menší váhu přikládati, zdali přísežného dohodcova dolíčení anebo jiných důkazův požadovati sluší, a zdali jmenovitě to, když strana noty závěreční přijmouti anebo podepsati odepře, při posuzování věci nějakou má do sebe důležitost.

Článek 78.

K denníku dohodce obchodního, udály-li se při vedení jeho nepravidelnosti nějaké, jako k průvodu hleděti lze jen potud, pokud se to podlé spůsobu a váhy nepravidelností těch, jakož i také podlé stavu věci za příhodno shledá.

Článek 79.

V prodlení právní rozepře může soudce, třeba by toho žádná strana nežádala, naříditi, by denník předložen byl, aby veň nahlédl a s notou závěreční, s výtahy a jinými průvody jej porovnal.

Co předepsáno v článku 39., rozumí se též o předkládání denníka.

Článek 80.

Dohodce obchodní povinen jest, pokud mu toho strany neprominuly, anebo ho obyčej místní, hledíc ke spůsobu zboží, toho nezprošťuje, ukázku každého prostřednictvím jeho podlé ukázky prodaného zboží za příčinou opětného poznání ji poznačiti a tak dlouho chovati, až by zboží bez námitky proti povaze jeho bylo přijato, anebo jednání jiným spůsobem ukončeno.

Článek 81.

Každé provinění dohodce obchodního dává straně, kteráž tím škodu vzala, právo, žádati na něm napravení škody té.

Článek 82.

Dohodce obchodní žádati může dohodného (sensarie), jak mile se jednání uzavře, a bylo-li učiněno pod výminkou, jak mile se stane nepodmíněným, a on povinnosti své, co se dotýče dodání not závěrečných, dosti učinil, bez ujmy jinším ustanovením, ježto by se v nařízeních místních anebo v obyčeji místním zakládala.

Pakli jednání nepřišlo k místu, anebo nestalo-li se nepodmíněným, nemůže dohodce za prostředkování požadovati dohodného.

Jak veliké má dohodné býti, o tom za pravidlo platí nařízení místní; když pak těchto není, rozhoduje místní obyčej.

Článek 83.

Jestliže se strany o to nesjednaly, kdoby dohodné zapraviti měl, a není-li o tom místních nařízení anebo obyčeje místního, zaplatí ho každá strana polovici.

Článek 84.

Zákony zemskými se ustanoví, čeho třeba, jak se mají dohodci obchodní zřizovati a jak se mají trestati pro porušení povinnosti, jehož by se v povolání svém dopustili.

Zákonům zemským zůstane vyhrazeno, aby předpisy, v tomto rozdílu dané, jak toho potřeby místní požadují, doplňovaly; jmenovitě může se dohodcům obchodním propůjčiti výhradné právo, jednání obchodní prostředkovati.

Tak se též v zákonech zemských anebo v nařízeních místních přikázaný v rozdíle tomto dohodcům obchodním obor výkonů úředních a mocí (čl. 67, 70.), anebo rozsah povinností jejich (čl. 69.) může rozšířiti anebo obmeziti.

Kniha druhá.
O společnostech obchodních.
Rozdíl první.
O veřejné společnosti obchodní.
Čásť první.
Kterak se společnost zřizuje.

Článek 85.

Veřejná společnost obchodní jest tu, když dvě neb více osob pod společnou firmou živnost obchodní provozují a při žádném ze společníkův účastenství na vklady majetkové obmezeno není. Aby společenská smlouva byla platná, k tomu potřebí není, aby byla sepsána aniž potřebí k tomu jiných formálností.

Článek 86.

Zřídí-li se veřejná společnost obchodní, náleží na společníky, aby to u toho soudu obchodního, v jehož okresu společnost sídlo své má, a u každého soudu obchodního, v jehož okresu se odštěpný její závod nachází, z příčiny zapsání do register obchodních opověděli.

Opověď obsahovati má:

1.

jméno, příjmení, stav a bydliště jednoho každého společníka;

2.

firmu společnosti a místo, kdež sídlo své má;

3.

dobu, kdy se společnost začala;

4.

jestliže ujednáno bylo, aby jen jeden společník anebo několik jich společnost zastupovati, má opověď v sobě obsahovati oznámení, který nebo kteří společníci k tomu určeni jsou, podobněž také, zdali právo to jen ze spolka vykonávati sluší.

Článek 87.

Jestliže se firma společnost již zřízené promění anebo sídlo společnosti na jiné místo přenese, anebo jestli noví k ní společníci se přidají, anebo jestliže se některému společníkovi moc, společnost zastupovati (čl. 86. cifra 4), později udělí, anebo jestliže se moc taková zruší, tehdy potřebí, aby se tyto příběhy soudu obchodnímu za příčinou zapsání do register obchodních opověděly.

Jestli se firma promění, sídlo společnost jinam přenese a moc zastupovací zruší, řídí se účinnost toho naproti osobám jiným v případech učiněného anebo neučiněného zapsání a prohlášení podlé článku 25.

Článek 88.

Opovědi (čl. 86, 87.) buďtež ode všech společníků osobně před soudem obchodním podepsány, anebo ve spůsobě věrou opatřené podány. Též buďte dle celého znění do register obchodních zapsány.

Společníci, ježto společnost mají zastupovati, mají firmu spolu s podpisem jména svého osobně před soudem obchodním napsati, anebo napsanou ve spůsobě věrou opatřené podati.

Článek 89.

Soud obchodní má ty, koho se dotýče, k vyplnění položených výše nařízení (čl. 86. až 88.) z povinnosti úřadu tresty pořádkovými připravovati.

Čásť druhá.
O právích a povinnostech společníkův mezi sebou.

Článek 90.

Práva a povinnosti společníkův mezi sebou především se spravují smluvou společenskou.

Pokud o kusech, ježto v následujících části této článcích dotčeny jsou, nic nebylo ujednáno, průchod má to, co ustanoveno v článcích těchto.

Článek 91.

Jestliže se peníze anebo jiné zužívatedlné anebo zastupitedlné věci, anebo jestliže se věci nezužívatedlné a nezastupitedlné podlé odhadu, předsevzatého netoliko k vůli rozdělení zisku, do společnosti vnesou, stanou se věci ty jměním společnosti. V pochybnosti pokládá se za to, že věci movité anebo nemovité, ježto náleževše potud některému společníku, zapsány jsou v inventáři společnosti s podpisem všech společníků, staly se jměním společnosti.

Článek 92.

Žádný společník povinen není, aby vklad nad sumu ve smlouvě určenou zvyšoval, anebo vkladu ztrátou ztenčeného doplňoval.

Článek 93.

Z útrat, jež společník některý v záležitostech společenských učiní, ze závazků, jež k vůli nim na sebe vezme, a ze ztrát, jež přímo tím, že jednání vede, anebo nebezpečenstvími od toho nerozlučnými utrpí, společnost jemu práva jest. Z peněz, jimiž společnost založil, může žádati úroků, ode dne, kterého ji založil.

Společník nemůže se táhnouti k odměně za práce, ježto konal, provozuje jednání společenská.

Článek 94.

Každý společník povinen jest, přičiniti se v záležitostech společenských s touž pilností a pečlivostí, jakož ve svých vlastních záležitostech činiti uvykl.

On práv jest společnosti ze škody, ježto se jí proviněním jeho stala. Naproti škodě této nemůže si porážeti užitků, ježto pilností svou v jiných případech zjednal byl společnosti.

Článek 95.

Společník, kterýžby peněžného vkladu svého v pravý čas neplatil, anebo přijatých peněz společenských v pravý čas do pokladnice společenské neodvedl, anebo, moci k tomu nemaje, peníze z pokladnice společenské pro sebe vybral, dle práva povinen jest, zapraviti úroky od toho dne, kdy se měly splatiti anebo odvésti, anebo kdy se měly peníze vydati.

Závazek k nahražení větší škody, ježto by z toho snad pošla, a jiné následky právní skutku takového tím se nevylučují.

Článek 96.

Žádnému společníku dovoleno není, neschválí-li toho druzí společníci, ani v oboru provozovaného od společnosti obchodu na svůj účet anebo na účet jiné osoby nějaké jednání konati, ani v jiné společnosti obchodní stejného spůsobu co veřejný společník účastenství míti.

Za to, že účastenství v jiné společnosti obchodní stejného spůsobu schváleno, pokládati sluší již tehda, když ostatním společníkům ve společnost vcházejícím známo bylo, že společník ten v onéno společnosti obchodní jakožto společník veřejný účastenství má a nicméně výslovně vymíněno nebylo, aby se účastenství toho vzdal.

Článek 97.

Společník, kterýžby proti položeným výše ustanovením jednal, musí, žádá-li toho společnost, dopustiti, aby jednání, jež na svůj účet předsevzal, pokládána byla tak, jako by je na účet společnosti byl smluvil; též může společnost na místě toho žádati za náhradu škody, kteráž tím vzešla: všecko toto bez ujmy právu, spůsobiti v příhodných případech, aby smlouva společenská byla rozvázána.

Právo společnosti, nastoupiti v jednání od společníka na svůj účet předsevzaté anebo žádati za nahražení škody, pomine po třech měsících, od té doby počítajíc, kdež se společnost dověděla, že jednání bylo uzavřeno.

Článek 98.

Žádný společník nemůže, nepřivolí-li k tomu ostatní společníci, nikoho jiného do společnosti přijmouti.

Jestliže společník některý jednostranně někoho jiného v účastenství podílu svého přijme anebo podílu svého jemu postoupí, tehdy tento naproti společnosti samé žádných práv nedojde; jmenovitě nemá práva, nahlédati do obchodních kněh a papírů společnosti.

Článek 99.

Jestli jednatelství ve smlouvě společenské na jednoho nebo na několiko společníků vzloženo, tehdy tito ostatních společníků z jednatelství vylučují; majíť právo, nedbajíce odporu ostatních společníků, všecka jednání konati, jež obyčejné provozování obchodní živnosti od společnosti podniknuté s sebou přináší.

Článek 100.

Jestliže jednatelství na několiko společníků s tím výslovným obmezením vzloženo jest, že jeden bez druhého jednati nemůže, tehdy nemůže žádný sám nějakých jednání předsebráti, leč kdyby prodlení s nebezpečenstvím spojeno bylo.

Pakli by naopak jednatelství na několiko společníků bez takového výslovného obmezení vzloženo bylo, tehdy může každý z nich sám předsebráti všecka jednání, ježto k jednatelství náležejí. Kdyby však některý z nic proti tomu, aby se jednání nějaké předse vzalo, položil odpor, tehdy se toto jednání předsevzíti nemůže.

Článek 101.

Jednatelství na jednoho nebo na několiko společníků smluvou společenskou vzložené, pokud koli společnost trvá, bez příčiny spravedlivé odvoláno býti nemůže.

Posuzovati, zdali tu spravedlivá příčina jest, zůstaveno jest na uznání soudcově.

Odvolání jmenovitě vyrčeno býti může za důvodné v těch případech, jenžto v čl. 125, číslo 2. až 5. jsou naznačeny.

Článek 102.

Není-li ve smlouvě společenské jednatelství na jednoho nebo na několiko společníků vzloženo, tehdy všickni společníci mají stejné právo a stejnou povinnost, obchody a jiné práce společenské provozovati.

Pakli některý společník proti tomu, aby se jednání nějaké předsevzalo, položí odpor, tehdy se jednání takové předsevzíti nemůže.

Článek 103.

Snešení veškerých společníků vyžádati sluší tehda, když se předsevzíti má nějaké takové jednání, ježto vystupuje z mezí obyčejného provozování obchodní živnosti od společnosti podniknuté, anebo k jehož provozování společnost nebyla zřízena.

Toho třeba jest i tehda, když jednatelství vzloženo jest na jednoho neb na několiko společníků.

K usnešení zapotřebí jest jednohlasnosti. Nelze-li ji dosíci, tehdy jednání, v jehož příčině usnešení učiněno býti má, předsevzíti nelze.

Článek 104.

Ke zřízení prokuristy, mimo ten případ, kde prodlení spojeno s nebezpečenstvím, zapotřebí jest přivolení všech těch společníků, na něž jednatelství vzloženo, a jestliže takoví společníci ustanoveni nejsou, přivolení všech společníků.

Prokuru odvolati může každý společník, jenž uděliti ji moc má.

Článek 105.

Každý společník, třeba by v provozování společenské živnosti činným nebyl, může se osobně přesvědčiti o tom, jak záležitosti společenské se vedou; i může každou dobou do místnosti, v které se živnost provozuje, přijíti, do obchodních kněh a papírů společenských nahlédnouti a na základu těchto sestaviti si bilanci, aby měl přehled všeho.

Pakli ve smlouvě společenské něco jiného ustanoveno jest, tehdy toto ustanovení moci své pozbude, jak mile se prokáže obmyslnost v jednatelství.

Článek 106.

Každému společníkovi se koncem každého roku živnostenského ze vkladu jeho, anebo jestliže se vklad tento koncem předešlého roku vpočtením podílu jeho v zisku rozmnožil, nebo odečtením podílu jeho ve ztrátě ztenčil, z podílu jeho ve jmění společenském, k lepšímu připíší úroky po čtyřech ze sta, a z peněz prodlením roku živnostenského na podíl vybraných se úroky touž měrou zapíší dluhem.

Úrokami, jenž tím společníkovi připadnou, rozmnoží se podíl jeho ve jmění společenském.

Pokud úroky tyto nejsou uhrazeny, není tu zisku, a ztráta společnosti se jimi rozmnožuje anebo utvořuje.

Článek 107.

Ku konci každého roku živnostenského vyšetří se dle inventáře a bilance zisk anebo ztráta roku toho a vpočte se každému společníkovi podíl v tom.

Zisk každého společníka připíše se k podílu jeho ve jmění společenském, ztráta pak se od něho odepíše.

Článek 108.

Žádnému společníku, nepřivolí-li k tomu ostatní společníci, není dovoleno, vkladu svého anebo podílu svého ve jmění společenském zmenšovati.

Nicméně může i bez takovéhoto přivolení, z podílu svého ve jmění společenském úroky za rok posléze minulý, a pokud by to společnosti na patrnou ujmu nebylo, peníze až po tu sumu vybrati, kteráž podílu jeho v zisku za posléze minulý rok nepřevyšuje.

Článek 109.

Zisk anebo ztráta, ač jestliže se jiná úmluva o to mezi společníky nestala, rozdělí se podlé hlav.

Čásť třetí.
O právním postavení společnosti k osobám jiným.

Článek 110.

Právní účinnost veřejné společnosti obchodní v poměru k osobám třetím nastane tou dobou, když se zřízení společnosti té zapíše do register obchodních, anebo společnost i jen jednání a práce své začne.

Obmezení takové, aby společnost s pozdější teprv dobou, nežli dobou zápisu, počátek svůj vzala, naproti osobám jiným právního účinku nemá.

Článek 111.

Obchodní společnost může pod firmou svou práv nabývati a závazky podnikati, práva vlastnického a jiných práv věcných na pozemcích nabývati, před soudem žalovati a žalována býti. Řádným soudem jejím jest ten soud, v jehož okresu sídlo své má.

Článek 112.

Společníci ze všech závazků společenských právi jsou společně i nerozdílně a veškerým svým jměním.

Úmluva opačná naproti osobám jiným právního účinku nemá.

Článek 113.

Kdokoli do zřízené již společnosti obchodní přistoupí, rovně ostatním společníkům práv jest ze všech závazků, v něž společnost před přistoupením jeho byla vešla, ať již firma proměnu nějakou vzala čili nic.

Smlouva opačná naproti osobám jiným právního účinku nemá.

Článek 114.

Každý společník, jenž má právo zastupovati společnost, má také moc, všeliké práce a právní jednání jménem společnosti předse bráti, jmenovitě také náležité společnosti pozemky na jiné převáděti a zavazovati.

Jednáními právními, ježto společník k zastupování společnosti oprávněný jménem jejím předse vezme, společnost nabude práv a podnikne povinnosti; na tom nic nezáleží, zdali jednání výslovně jménem společnosti bylo uzavřeno, anebo zdali z okolností vysvítalo, že podlé vůle smluvníkův pro společnost uzavřeno býti mělo.

Článek 115.

Společnost jednáními právními některého společníka svého nepodniká povinností, jestliže tento z moci, společnost zastupovati, vyloučen (čl. 86., číslo 4), anebo moc jeho, společnost zastupovati, zrušena jest (čl. 87.), pokud, co se dotýče vyloučení anebo zrušení toho, vyplněny jsou výminky, pod kterýmiž dle článku 46. co do pominutí prokury účinnost naproti osobám jiným nastává.

Článek 116.

Obmezení rozsahu moci společníkovy, společnost zastupovati naproti osobám jiným právní účinnosti nemá; jmenovitě není dovoleno takové obmezení, aby se zastupování vztahovalo jen k jistým jednáním aneb k jednáním jistého spůsobu, anebo aby místo mělo jen v jistých okolnostech anebo po jistý čas, nebo v jednotlivých místech.

Článek 117.

Před soudem platně zastupována jest společnost od každého společníka, kterýž z moci, společnost zastupovati, vyloučen není.

K dodání obesílek a jiných věcí společnosti svědčících postačí, když se obsílka dodá jednomu ze společníků k zastupování oprávněných.

Článek 118.

Udělení, jakož také zrušení prokury stane se s účinností právní naproti osobám jiným, skrze některého ze společníkův k zastupování společnosti oprávněných.

Článek 119.

Soukromí věřitelé některého společníka nemají práva, aby došli sami zaplacení anebo ujištění, táhnouti se k věcem, pohledáváním anebo právům, ježto ke jmění společenskému náležejí, anebo k nějakému v nich podílu. Exekuci anebo obstávku mohou vésti jen na to, čeho společník sám z úrokův a podílu zisku požadovati právo má, a co mu při konečném rozečtu připadne. Totéž platí i o vězení.

Článek 120.

Ustanovení předešlého článku vztahuje se též k věřitelům soukromým, k jichžto prospěchu na majetnosti společníkově mocí zákona anebo z jiného důvodu právního záleží hypotéka anebo právo zástavní. Hypotéka anebo zástavní právo jejich nevztahuje se k věcem, pohledáváním a právům, ježto ke jmění společenskému náležejí, anebo k nějakému v nich podílu, nýbrž jediné k tomu, což v poslední průpovědi předešlého článku naznačeno jest. Práva nicméně, kteráž na vnešených do jmění společenského od některého společníka věcech již tehda pojištěna byla, když se vnešení to stalo, položenými tuto ustanoveními zůstanou netknuta.

Článek 121.

Kompensace mezi pohledáváním společnosti a soukromým pohledáváním dlužníka společenského naproti žádnému jednotlivému společníkovi, pokudkoli společnost trvá, ani celkem ani částečně místa nemá; po rozvázání společnosti dovolena jest, jestli a pokud pohledávání společnosti při konečném rozečtu některému společníkovi se přikáže.

Článek 122.

Upadlali-by společnost v konkurs, vyplatí se věřitelé její zvláště o sobě ze jmění společenského, ze soukromé pak majetnosti společníkův zaplacení pohledávati mohou, jen co se dotýče schodku; zákonům zemským zůstane vyhrazeno, ustanoviti, zdali a pokud soukromým věřitelům společníkův přísluší právo žádati, aby majetnost jejich soukromá od jiného jmění se oddělila.

Čásť čtvrtá.
O zrušení společnosti a vystupování společníků z ní.

Článek 123.

Společnost se rozvazuje:

1.

prohlášením konkursu na společnost;

2.

úmrtím některého ze společníkův, ač jestliže smlouva neustanovuje, aby společnost s dědici zemřelého dále trvala;

3.

prohlášením konkursu na majetnost některého ze společníků, anebo stane-li se některý ze společníkův právně neschopným k samostatnému spravování majetnosti;

4.

obapolným usnešením;

5.

vypršením času, na nějž společnost byla zřízena, ač jestliže jí společníci mlčky dále nevedou; v případu takovém pokládá se od té doby za to, jako by na neurčitý čas byla znovu zřízena;

6.

výpovědí od některého společníka danou, jestliže společnost na neurčitý čas byla smluvena.

Společnost na čas života smluvenou pokládati sluší za společnost na neurčitou dobu zřízenou.

Článek 124.

Chce-li společník některý společnosti na neurčitou dobu zřízené výpověď dáti, potřebí jest, aby to, ač jestli nic jiného smluveno nebylo, učinil šest měsíců před vypršením živnostenského roku společnosti.

Článek 125.

Aby společnost rozvázána byla před vypršením času, na který byla zřízena, anebo byla-li společnost na neurčitou dobu zřízena, aby rozvázána byla bez výpovědi napřed dané, žádati může společník tehda, když jsou k tomu vážní důvodové. Jestli spor o to, zdali se důvody takové připustiti mají, tehdy posouzení toho zůstane na uznání soudcově.

Rozvázání společnosti jmenovitě vyrčeno býti může:

1.

stane-li se okolnostmi vnějšími nemožným, aby společnost účelu svého došla;

2.

jestli některý společník v jednatelství anebo v kladení účtů obmyslně se chová;

3.

jestli společník některý náležitých naň podstatných povinností vyplniti zanedbá;

4.

jestli společník některý firmy anebo majetnosti společenské k účelům svým soukromým zle užívá;

5.

jestli se společník některý trvalou nemocí anebo z jiných příčin neschopným stane, aby spravoval náležitá naň jednání a práce společenské.

Článek 126.

Jestliže si věřitel soukromý některého společníka, vykonav bez prospěchu exekuci na soukromou jeho majetnost, vymůže exekuci na pohledávání nějaké, které připadne společníkovi tomu, až se příště společnost rozváže, tehdy má právo, ať již společnost smluvena na čas určitý nebo neurčitý, aby, dav napřed výpověď, k vůli vyplacení svému žádal za rozvázání společnosti. Výpověď aspoň šest měsíců před vypršením živnostenského roku společnosti dáti sluší.

Článek 127.

Jestliže společníci před rozvázáním společnosti na tom zůstali, aby, nehledíc k vystoupení jednoho nebo několika společníkův, společnost mezi ostatními dále trvala, tehdy se společnost zkončí jen v příčině těch, ježto vystoupili; ale jinak se všemi svými posavadními právy a závazky dále trvati bude.

Článek 128.

Lze-li za rozvázání společnosti žádati z příčin, v osobě některého společníka založených (čl. 125.), tehdy místo toho vyrčeno býti může, aby společník ten byl vyloučen, ač jestliže to všickni ostatní společníci navrhují.

Článek 129.

Rozvázání společnosti, nestane-li se následkem konkursu na společnost prohlášeného, do register obchodních zapsati třeba. Zapsání toto státi se má i tehdá, když se společnost zkončí vypršením času, na kterýž byla zřízena.

Jako rozvázání společnosti, tak potřebí také do register obchodních zapsati vystoupení anebo vyloučení některého společníka ze společnosti.

Soud obchodní má těch, jichžto se dotýče, k opovězení věcí těchto z povinností úřadu tresty pořádkovými připravovati. Rozvázáním společnosti anebo vystoupením nebo vyloučením z ní některého společníka lze se naproti jiným osobám jen potud brániti, pokud, hledíc k skutku takovému, vyplněny jsou výminky, pod kterýmiž dle článku 25. v příčině pominutí firmy anebo proměny majetníků jejich nastává účinnost proti osobám jiným.

Článek 130.

Jestliže společník některý vystoupí anebo se vyloučí, vezme se konečný s ním rozčet společnosti na základě toho stavu jmění předse, ve kterémž se společnost nacházela tehdá, když společník vystoupil anebo mu žaloba na vyloučení dána byla. V pozdějších jednáních, právech a závazcích společník vystouplý anebo vyloučený jen potud podíl má, pokud jsou přímým následkem toho, co se před dobou onou již bylo stalo.

Společník vystouplý anebo vyloučený musí v to svoliti, aby běžící práce a jednání takovým spůsobem byly zkoncovány, jakož společníkům, kteří ve společnosti zůstanou, za nejprospěšněji se uvidí.

Nicméně má právo, jestliže není možné dříve úplný konečný rozčet učiniti, požadovati, aby mu ku konci každého roku živnostenského dány byly počty z prací a jednání mezi tím vyřízených, jakož i také aby sumy podlé toho jemu připadající byly vyplaceny; též může ku konci každého roku živnostenského žádati za vykázání, v jakém stavu jsou běžící ještě práce a řízení.

Článek 131.

Společník vystouplý anebo vyloučený musí v to svoliti, aby mu podíl jeho ve jmění společenském vydán byl sumou peněžnou, hodnotu podílu toho představující; i nemá žádného práva k poměrnému podílu v jednom každém pohledávání, zboží a jiných kusech jmění společenského.

Článek 132.

Jestliže soukromý věřitel některého společníka užije práva, ježto mu dle článku 126. přísluší, tehdy ostatní společníci, když se jednohlasně o to usnesou, místo rozvázání společnosti předse vzíti mohou konečný rozčet a vydání podílu dlužníkova podlé toho, co ustanoveno v předešlých článcích; dlužníka pak pokládati sluší tak, jakoby ze společnosti byl vyloučen.

Čásť pátá.
O likvidaci společnosti.

Článek 133.

Po rozvázání společnosti mimo případ konkursu vykonávají likvidaci, pokud jednohlasným snešením společníkův anebo smluvou společenskou na jednotlivé společníky anebo na jiné osoby vzložena není, všickni posavadní společníci anebo jich zástupcové jakožto likvidatoři. Pakli některý ze společníků zemřel, mají si nástupcové v právu jeho zříditi společného zástupce.

K návrhu jednoho společníka může z vážných důvodů soudce ustanoviti likvidatory. Soudce v případu takovém může za likvidatory zříditi anebo za takové dáti i takové osoby, ježto ke společnosti nenáležejí.

Článek 134.

Odvolání likvidatorů stane se jednohlasným usnešením všech společníků; může se též k návrhu jednoho společníka z důvodů vážných předsevzíti skrze soudce.

Článek 135.

Likvidatoři mají od společníků u soudu obchodního k vůli zapsání do register obchodních opovězeni býti; mají podpis svůj osobně před soudem obchodním napsati, anebo jej v spůsobě věrou opatřené podati.

Jestliže některý likvidator vystoupí anebo plnomocenství jeho pomine, má se to rovněž k vůli zapsání do register obchodních opovědíti.

Společníci buďtež k vyplnění předpisů těchto z povinnosti úřadu tresty pořádkovými připravováni.

Ustanovením likvidatorů, jakož i vystoupením některého likvidatora anebo pominutím plnomocenství jeho naproti osobám jiným, jen potud brániti se lze, pokud, hledíc k případnostem těmto, vyplněny jsou výminky, pod kterýmiž dle článků 25. a 46. v příčině proměny majetníků firmy anebo pominutí prokury nastává účinnost naproti osobám jiným.

Článek 136.

Jest-li likvidatorů několik, tehdy jednání k likvidaci náležitá s účinkem právním jediné ze spolka předse bráti mohou, ač nebylo-li výslovně určeno, že každý o sobě jednati může.

Článek 137.

Likvidatoři mají běžící řízení ku konci přivésti, závazkům společnosti, která se rozešla, dostáti, pohledávání její sehnati a jmění společenské zpeněžiti; před soudem i mimo soud mají společnost zastupovati; i mohou za ni narovnání činiti a v kompromisy vcházeti. Aby práce a jednání nedokonané přišly k ukončení, mohou likvidatoři i nové práce a jednání podnikati. Věcí nemovitých, nepřivolí-li k tomu veškeří společníci, nemohou likvidatoři jinak na jiné převáděti, nežli veřejnou licitací.

Článek 138.

Obmezování jednatelských práv likvidatorův (čl. 137.) naproti osobám jiným nemá právního účinku.

Článek 139.

Podpis svůj mají likvidatoři takovým spůsobem dávati, že k firmě posavadní, nyní za firmu likvidační naznačené, jména svá připojí.

Článek 140.

Likvidatoři, i když soudcem zřízeny jsou, mají naproti společníkům v jednatelství poslušni býti nařízení, ježto od těchto jednohlasně byla dána.

Článek 141.

Peníze, kterých během likvidace netřeba, rozdělí se prozatím mezi společníky.

K zapravení dluhů společenských, ježto by později teprv dospěly k splacení, jakož i také k zapravení toho, čeho mají jednotliví společníci při konečném rozečtu pohledávati, podrženo buď tolik peněz, kolik potřebí.

Článek 142.

Likvidatoři mají spůsobiti konečný rozčet mezi společníky.

Rozepře, ježto by o rozčet vzešly, rozhodovati sluší soudci.

Článek 143.

Jestliže některý společník do společnosti vnesl věci, ježto se staly jejími vlastními, tehdy věci ty při konečném rozečtu jemu nazpět nepřipadnou, nýbrž nahradí se mu ze jmění společenského to, zač byly podlé úmluvy přejaty.

Pakli ceny takto určené není, nahradí se mu podlé té ceny, kterouž věci ty měly v době, když byly vnešeny.

Článek 144.

Ač se společnost rozešla, zůstanou až do zkončení likvidace v příčině právních závazků posavadních společníkův mezi sebou, jakož i společnosti naproti osobám jiným, předpisové druhé a třetí části v platnosti, pokud z ustanovení této části páté a z podstaty likvidace nic jiného nevychází.

Soud, k němuž společnost toho času, když se rozešla, příslušela, zůstane příslušným i pro společnost rozešlou, pokud se likvidace ku konci nepřivede.

Spisy společnosti svědčící dodávány buďte s účinkem právním některému z likvidatorův.

Článek 145.

Po zkončené likvidaci odevzdají se knihy a spisy společnosti, která se rozešla, ku schování některému z bývalých společníků anebo někomu jinému. Tento společník anebo někdo jiný, nestane- li se o to úmluva po dobrém, ustanoven bude od soudu obchodního.

Společníci a jejich v právu nástupci podrží právo, do těchto kněh a papírů nahlédati a jich užívati.

Čásť šestá.
Kdy promlčením pominou žaloby proti společníkům.

Článek 146.

Žaloba proti některému společníkovi z nárokův na společnost promlčí se za pět let po rozvázání společnosti, nebo po vystoupení aneb po vyloučení toho společníka ze společnosti, ač jestliže podlé povahy pohledávání nenastoupí dle zákona kratčí lhůta promlčecí.

Promlčení počne se tím dnem, kteréhož se zapíše do register obchodních, že společnost se rozešla, nebo že společník vystoupil nebo byl vyloučen ze společnosti.

Dospěje-li pohledávání ku placení teprv po zapsání těchto příběhů, počne se promlčení od té chvíle, kdy pohledávání k placení dospělo.

Článek 147.

Jest-li ještě nějaké jmění společenské nerozděleno, tehdy se proti věřiteli pětiletým promlčením brániti nelze, pokud zaplacení svého pohledává jediné ze společenského jmění.

Článek 148.

Promlčení ve prospěch společníka vystoupilého anebo vyloučeného nepřerušuje se jednáními právními, kteráž es proti společnosti dále trvající, anebo proti některému jinému společníkovi předse vezmou.

Promlčení ve prospěch společníka, kterýž ku společnosti v čas rozvázání jejího náležel, nepřerušuje se jednáními právními proti některému jinému společníkovi, ale jednáními právními proti likvidatorům se přerušuje.

Článek 149.

Promlčení jde předse i také proti nezletilcům a osobám, ježto pod poručnictvím jsou, jakož i proti osobám právnickým, kterým podlé zákona příslušejí práva nezletilců, aniž se dopouští navrácení ku předešlému spůsobu, ale s vyhrazením regresu naproti poručníkům a správcům.

Rozdíl druhý.
O společnosti komanditní.
Čásť první.
Co jest společnost komanditní vůbec.

Článek 150.

Společnost komanditní jest, když se v živnosti obchodní, pod společnou firmou provozované, jeden neb několiko společníků jediné vklady majetkovými účastní (komanditisté), kdežto při jednom neb několika společníků jiných účastenství touto měrou obmezeno není (společníci osobně ručící).

Jest-li několik společníkův osobně ručících, tehdy společnost v příčině jejich zároveň jest společností veřejnou.

Aby smlouva společenská byla platná, k tomu zapotřebí není, aby byla sepsána.

Článek 151.

Zřídí-li se společnost komanditní, náleží na všecky společníky, aby to u toho soudu obchodního, v jehož okresu společnost sídlo své má, za příčinou zapsání do register obchodních opověděli.

Opověď tato obsahovati má:

1.

jméno, příjmení, stav a bydliště každého společníka osobně ručícího;

2.

jméno, příjmení, stav a bydliště každého komanditisty, připomenouc, že jest komanditista;

3.

firmu společnosti a místo, kde sídlo své má;

4.

sumu vkladu majetkového, jejž každý komanditista vnesl.

Opověď třeba aby všickni společníci osobně před soudem obchodním podepsali, anebo ve spůsobě věrou opatřené podali; též se má dle celého znění do register obchodních zapsati. Při prohlašování společnosti komanditní ve veřejných novinách (článek 13.) pomine se jméno, stav a bydliště komanditistů, jakož i také to, mnoholi jmění do společnosti vložili.

Článek 152.

U každého soudu obchodního, v jehož okresu společnost komanditní má odštěpný závod, budiž závod takový pro zapsání do register obchodních opověděn.

Opověď obsahovati má vše to, co ve článku 151, cifře 1—4 naznačeno, i má býti ode všech společníků osobně ručících před soudem obchodním podepsána anebo ve spůsobě věrou opatřené podána.

Článek 153.

Osobně ručící společníci, kteří společnost zastupovati mají, povinni jsou, aby firmu spolu s podpisem jména svého osobně před tím soudem obchodním, v jehož okresu společnost sídlo své má, a před každým soudem obchodním, v jehož okresu se odštěpný její závod nachází, napsali anebo firmu s podpisem ve spůsobě věrou opatřeně podali.

Článek 154.

Soud obchodní má společníky osobně ručící k vyplnění předpisů, ježto ve článcích 151., 152. a 153. obsaženy jsou, z povinnosti úřadu tresty pořádkovými přidržovati.

Článek 155.

Jestliže se firma společnosti komanditní již zřízené promění, anebo sídlo společnosti na jiné místo přenese, tehdy všickni společníci povinni jsou, oznámiti to určeným ve čl. 151. spůsobem k tomu konci, aby se to zapsalo do register obchodních. Soud obchodní má společníky osobně ručící k vyplnění nařízení tohoto z povinnosti úřadu tresty pořádkovými přidržeti.

Co se dotýče prohlášení, šetřiti sluší v příčině komanditistů předpisu, daného ve článku 151.

Účinek naproti osobám jiným spravuje se tím, co ustanoveno v článku 25.

Článek 156.

Jestliže se k společnosti komanditní již zřízené nový komanditista přidá, tehdy to všickni společníci kvůli zapsání do register obchodních a kvůli prohlášení podlé článku 151. opovědíti mají.

Článek 157.

Právní postavení společníkův mezi sebou nejprve se řídí smlouvou společenskou. Pokud žádné úmluvy není, mají zákonní ustanovení o postavení právním veřejných společníků mezi sebou i zde průchod, ale s těmi odchylkami, kteréž vycházejí z následujících článků (158. až 162).

Článek 158.

Jednatelství společnosti zastává anebo zastávají společník nebo společníci osobně ručící.

Žádný komanditista ani nemá práva ani není povinen, aby jednatelství zastával.

I nemůže odporu proti tomu položiti, aby nějaké jednání v jednatelství založené předse vzato skrze společníky osobně ručící (čl. 99. až 102.).

Článek 159.

Žádný komanditista, neschválí-li toho druzí společníci, nemůže v oboru provozovaného od společnosti obchodu na svůj nebo na cizí účet ničeho předse bráti, ani v jiné stejnorodé společnosti obchodní co veřejný společník účastenství míti.

Článek 160.

Každý komanditista má právo, žádati, aby mu roční bilanci v přepise byla dána. a nahlédaje do kněh a spisů zkoušeti, zdali správná jest.

Naznačená v čl. 105. další práva společníka veřejného komanditistovi nepříslušejí.

Nicméně může soud obchodní k návrhu komanditisty, jsou-li vážní k tomu důvodové, každého času naříditi, aby vydána byla bilance anebo jiná vysvětlení spolu s předložením kněh a spisů.

Článek 161.

Ustanovení, ježto dána jsou ve čl. 106. až 108. o úročení vkladu, o ročním vypočítávání zisku anebo ztráty a o právu, úroky a zisk vybírati, platí též v příčině komanditistů. Nicméně má komanditista ve ztrátě podíl jen až po sumu vkladu svého zplaceného anebo zadrželého.

I není povinen, aby, vybrav úroky a zisk, kvůli pozdějším ztrátám nazpět je zplácel; ale, pokud prvotní jeho vklad ztrátou ztenčen jest, obrací se roční zisk k nahražení té ztráty.

Článek 162.

Jestliže o míře účastenství v zisku a ztrátě nic není umluveno, tehdy míra ta určen a bude uznáním soudcovým s přivzetím, třeba- li, znalců.

Článek 163.

V postavení k osobám jiným nastává právní účinnost společnosti komanditní tou dobou, kdež zřízení společnosti u toho soudu obchodního, v jehož okresu sídlo své má, zapsáno jest do register obchodních, anebo společnost i jen práce a jednání svá počala.

Obmezení, aby společnost teprv pozdější nežli dobou zápisu počátek vzala, naproti osobám jiným právního účinku nemá. Pakli společnost před zápisem práce a jednání svá začala, tehdy každý komanditista osobám jiným ze závazků společnosti, až po zapsání vzešlých, rovně společníkovi osobně ručícímu práv jest, ač jestliže neprokáže, že osobám těm obmezené jeho ve společnosti účastenství známo bylo.

Článek 164.

Společnost komanditní může pod firmou svou práv nabývati a závazky podnikati, práva vlastnického a jiných věcných práv na pozemcích nabývati, též před soudem žalovati a žalována býti. Příslušný jí soud řádný jest ten, v jehož okresu sídlo své máů

Článek 165.

Ze závazkův společnosti práv jest komanditista jen vkladem, a pokud by vklad nebyl zplacen, slíbenou naň sumou.

Vklad komanditisty, pokudkoli společnost trvá, ani celkem ani částečně nazpět splacen anebo prominut býti nemůže.

Úroky mohou mu od společnosti zapravovány býti jen potud, pokud se tím prvotní vklad nestenčí.

Dokud vklad ztrátou stenčený zase doplněn není, nemůže komanditista ani úroků ani zisku vybírati.

I práv jest ze závazkův společnosti, jestli a pokud naproti ustanovením těmto od společnosti přijal placení.

Avšak není povinen, nazpět zpláceti úroky a zisk, ježto na základě bilance bezelstně sestavené bezelstně přijal.

Článek 166.

Kdokoli do zřízené již společnosti obchodní přistoupí za komanditistu, podlé předešlého článku práv jest ze všech závazkův, v něž společnost před přistoupením jeho byla vešla, ať již firma proměnu nějakou vezme čili nic.

Smlouva opačná naproti osobám jiným právního účinku nemá.

Článek 167.

Společnost komanditní skrze společníky osobně ručící nabývá práv a podniká povinnosti; oni ji zastupují před soudem. K dodání obesílek a jiných spisů společnosti svědčících stačí, když se stane některému ze společníků, který má právo, ji zastupovati.

Komanditista, který pro společnost obchod nějaký neb něco jiného smluví, nevyřknuv výslovně, že jedná toliko co prokurista anebo plnomocník, práv jest ze smluvení takového rovně společníkovi osobně ručícímu.

Článek 168.

Vwe firmu společnosti jméno žádného komanditisty pojato nebuď; stane-li se naopak, práv jest věřitelům společnosti rovně společníkovi veřejnému.

Článek 169.

Ustanovení, daná ve čl. 119., 120., 121. a 122., průchod mají i při společnosti komanditní.

Článek 170.

Jestliže komanditista zemře, anebo k spravování majetnosti své dle práva se stane neschopným, nemá to za účinek rozvázání společnosti.

Sic jinak ustanovení, ve čl. 123. až 128. pro společnost veřejnou daná, platí též o společnosti komanditní.

Článek 171.

Když se komanditní společnost rozváže, anebo když komanditista některý s celým svým vkladem anebo s nějakou jeho částí za vystoupenou vezme, budiž to do register obchodních zapsáno. Při prohlašování nejmenuje se ani komanditista aniž se udá, mnoholi vložil.

Co ustanoveno v článku 129., i zde průchod svůj má.

Článek 172.

Cokoli při veřejné společnosti o spůsobu konečného rozečtu (čl. 130., 131. a 132), o likvidaci a o promlčení žalob proti společníkům ustanoveno, platí též při společnosti komanditní v příčině všech společníků.

Čásť druhá.
Co jest společnost komanditní na akcie zvlášť.

Článek 173.

Kapitál komanditistů rozložiti lze na akcie anebo na podíly akciové.

Akcie anebo podíly akciové třeba aby svědčily na jména. I mají dány býti na sumu alespoň dvou set spolkových tolarů, ač jestliže zákonové zemští, hledíce ke zvláštním potřebám místním, menší sumy nedopouštějí.

Akcie anebo podíly akciové, kteréž svědčí na majitele, anebo které na menší nežli zákonem ustanovenou sumu dány jsou, jsou neplatné a ničímž. Vydatelé takových akcií nebo podílů akciových držitelům právi jsou ze všeliké škody, která by vydáním jich spůsobena byla, rukou společnou a nerozdílnou. Položená tuto ustanovení platí též o promesách a prozatímních listech.

Článek 174.

Komanditních společností na akcie nelze zříditi lež se schválením státním.

O zřízení a obsahu smlouvy společenské sepsána buď soudní nebo notářská listina. K podepsání akcií stačí písemné vyjádření.

Článek 175.

Smlouva společenská, má-li schválení dosíci, obsahuj v sobě:

1.

jméno, příjmení, stav a bydliště každého společníka osobně ručícího;

2.

firmu společnosti a místo, a kde sídlo své má;

3.

to, k čemu se společnost zřídila;

4.

čas, na který se zřídila, jestliže na určitou dobu obmezen býti má;

5.

počet akcií nebo podílů akciových, jakož i sumu, na kterouž dány jsou;

6.

ustanovení, že se má z počtu komanditistů volbou zříditi dohledací rada, skládající se aspoň z pěti členův;

7.

spůsob, kterak se valná hromada komanditistů svolávati má;

8.

spůsob, kterak se dějí prohlášení od společnosti vycházející, jakož i veřejné noviny, do kterých tato prohlášení vkládána býti mají.

Článek 176.

Smlouva společenská a listina schvalovací budiž u soudu obchodního, v jehož okresu společnost sídlo své má, do register obchodních zapsána a u výpisu veřejně oznámena.

Výpis tento obsahovati má:

1.

datum smlouvy společenské a listiny schvalovací;

2.

jméno, příjmení, stav a bydliště každého společníka osobně ručícího;

3.

firmu společnosti a místo, kdež sídlo své má;

4.

počet akcií a podílů akciových, jakož i sumu, na kterouž dány jsou;

5.

spůsob, kterak společnost vyhlášení všeliká od sebe vydává, jakož i veřejné noviny, kterými se vyhlášení činí.

Článek 177.

K opovědi za příčinou zapsání do register obchodních připojiti sluší:

1.

písemné vysvědčení, že veškerá suma jistiny komanditistů jest podpisy zahrazena;

2.

písemné vysvědčení, že aspoň čtvrtina sumy, kterouž každý komanditista podepsal, od něho zplacena jest;

3.

průkaz, že dohlédací rada podlé toho, jak smlouva zní (čl. 175., čílo 6), ve valné hromadě komanditistů vyvolena jest.

Opověď budiž ode všech osobně ručících společníků před soudem obchodním podepsána anebo ve spůsobě věrou opatřené podána. Připojené k opovědi spisy schraňují se u soudu obchodního v prvopise anebo v přepise věrou opatřeném.

Článek 178.

Dokud není společnost komanditní schválena a zapsána do register obchodních, potud společnosti komanditní tu není. Akcie anebo podíly akciové, ježto byly vydány, jsou ničímž. Vydatelé držitelům právi jsou ze všeliké škody, která by vydáním spůsobena byla, rukou společnou a nerozdílnou.

Článek 179.

Předpisů, daných ve článcích 152. a 153. i také při společnosti komanditní na akcie šetřiti sluší; opověď obsahovati má vše to, co pojmenováno v čl. 176., čílo 1. až 5. Soud obchodní má společníky osobně ručící k vyplnění předpisů těchto z povinnosti úřadu tresty pořádkovými přidržeti.

Článek 180.

Učiní-li některý společník vklad v něčem jiném, nežli v hotových penězích, anebo vymíní-li si k prospěchu svému nějakých zvláštních výhod, tehdy zapotřebí jest, aby se ve valném shromáždění komanditistů nařídilo, že se to, co bylo vloženo, má odhádati a zkoušeti, zdali se vklad takový má dovoliti, a aby v pozdějším valném shromáždění usnešením se to schválilo.

Snešení děje se většinou komanditistů ve shromáždění přítomných anebo plnomocenstvím zastoupených; nicméně třeba, aby většina tato aspoň čtvrtinu všech komanditistů v sobě zavírala a sumu podílů jejich aby dohromady aspoň představovala čtvrtinu veškeré jistiny komanditistů. Společník, kterýž vklad učiní anebo zvláštních výhod sobě vymíní, při snášení tom práva hlasovacího nemá.

Smlouva, kteráž by se proti znění těchto ustanovení stala, právní účinnosti nemá.

Článek 181.

Na podíly společenské jistiny, kteréž připadají na vklady společníků osobně ručících, anebo kteréž jim co zvláštní výhody vymíněny jsou, není dovoleno, akcií vydávati; aniž mohou společníci osobně ručící, pokud jsou v tomto svém svazku právním ke společnosti, těchto podílů v kapitálech zcizovati.

Článek 182.

Akcie anebo podíly akciové nejsou dělitelné.

I zapotřebí jest, aby se zevrubným naznačením majitele podlé jména, bydliště a stavu do společenské knihy akciové byly zapsány.

Jestliže smlouva společenská jinak neustanovuje, nemohou bez přivolení ostatních společníků na jiné osoby převedeny býti. Převedení státi se může rukopisem čili indosamentem.

Co se dotýče spůsobu rubopisu, platnost má to, co ustanoveno v článcích 11. až 13. obecního německého řádu směnečného.

Článek 183.

Jestliže se vlastnické právo k akciím převede na někoho jiného, budiž to, předložíc akcii a průkaz převodu, u společnosti opovězeno, a do knihy akciové zaznamenáno.

V poměru ke společnosti pokládají se za vlastníky akcií jen ti, kdo jakožto vlastníci ve knize akciové zapsáni jsou. Zkoušeti legitimaci je společnost oprávněna, ale nikoliv povinnována.

Článek 184.

Pokud se suma, na níž akcie dána jest, úplně nezplatí, potud prvotní podpisovatel povinen bude, zapraviti společnosti nedoplatek; společnost jej ze závazků tohoto propustiti nemůže.

Článek 185.

Na osobně ručící společníky náleží, aby dohledací radě a komanditistům nejdéle v prvních šesti měsících každého roku živnostenského předložili bilanci za minulý rok živnostenský.

Článek 186.

Práva, ježto komanditistům naproti společníkům osobně ručícím příslušejí podlé smlouvy společenské anebo podlé ustanovení předešlé části, co se dotýče jednatelství, nahlédání v bilanci a zkoušení ji, určování, jak se má zisk rozděliti, rozvazování nebo vypovídání společnosti a práva, žádati za vyloučení některého společníka osobně ručícího, vykonávají se od veškerých komanditistů ve valném shromáždění.

Na čem valné shromáždění se usnese, uvádí dohlédací rada ve skutek, ač jestli ve smlouvě společenské nějak jinak ustanoveno není.

Článek 187.

Valné shromáždění komanditistů nezývají osobně ručící společníci anebo dohlédací rada, pokud podlé smlouvy společenské i jiné k tomu osoby oprávněny nejsou.

Článek 188.

Valné shromáždění komanditistů kromě případů, ve smlouvě společenské výslovně určených, sezváno buď, kdykoli se toho ve prospěchu společnosti potřeba shledá.

Valného shromáždění sezvati třeba i tehda, když jeden komanditista anebo takový počet komanditistů, jehož neb jejichž akcie představují desetinu veškeré jistiny komanditistů, v podání od něho nebo nich podepsaném, oznamujíce účel a důvody, za to žádá neb žádají. Pakli ve smlouvě společenské právo, za sezvání valného shromáždění žádati, vázáno jest na držení většího neb menšího podílu veškeré jistiny, tehdy při tom zůstaniž.

Článek 189.

Sezvání valného shromáždění určeným ve smlouvě společenské spůsobem učiniti sluší.

Kdykoli ve valné shromáždění nezývá, pokaždé oznámiti třeba, k jakému se to účelu děje. O věcech, o nichž rokování takovým spůsobem oznámeno nebylo, usnešení činiti nelze; z toho však vyňato jest usnešení o učiněném ve valné hromadě návrhu, aby mimořádná valná hromada byla sezvána.

Návrhy činiti a rokovati bez usnešení dovoleno jest, aniž by to napřed oznámeno bylo.

Článek 190.

Pokud ve smlouvě společenské nic jiného ustanoveno není, dějí se usnešení valného shromáždění komanditistů prostou většinou hlasů, a každá akcie majiteli svému propůjčuje jednoho hlasu.

Článek 191.

Dohlédací rady nelze vyvoliti na delší dobu, než poprvé na rok, později na pět let.

Volba, kterážby se na delší dobu stala, právního účinku nemá.

Článek 192.

Členům první dohlédací rady nelze odměn za vykonávání jich úkolu povoliti jinak, leč usnešením valné hromady komanditistů, po projití prvního roku živnostenského vyžádaným.

Pakli by odměna dříve, anebo jiným nežli vytčeným tuto spůsobem povolena byla, ustanovení takové právního účinku nemá.

Článek 193.

Dohlédací rada přihlížeti má k vedení společenských prací ve všech odvětvích správy společenské; i může se o tom, jak záležitosti společenské postupují, přesvědčovati, do kněh a papírů společnosti kdykoli nahlédati a stav pokladnice společenské vyšetřovati.

Na ni náleží, aby účty roční, bilance a návrhy o dělní zisku zkoušela a o tom každého roku valnému shromáždění zprávu dávala.

Článek 194.

Dohlédací rada má moc, vésti pře proti společníkům osobně ručícím, o něž by se valné shromáždění usneslo.

Každý komanditista má právo, na své útraty jako prostředním či intervenient do rozepře vstoupiti.

Jde-li o vlastní odpovědnost dohlédací rady, tehdy tato bez usnešení valného shromáždění, ano i proti usnešení jejímu, na ručící osobně společníky žalobu vésti může.

Článek 195.

Komanditisté, jestliže sami ze spolka anebo ve společném prospěchu proti společníkům osobně ručícím vystoupiti chtějí anebo proti členům dohlédací rady rozepři nějakou vésti mají, zastupováni bývají skrze plnomocníky, ve valném shromáždění vyvolené.

Kdyby z jakéhokoli důvodu zřízení plnomocníkův volbou ve valném shromáždění překaženo bylo, může soud obchodní k návrhu ustanoviti plnomocníky tyto.

Každý komanditista má právo, na své útraty jako prostředník do rozepře vstoupiti.

Článek 196.

Společnost skrze společníky osobně ručící nabývá práv a béře na se povinnosti: oni ji před soudem zastupují.

K dodání obesílek a jiných spisů společnosti svědčících stačí, dodá-li se to některému ze společníků k zastupování jí oprávněných.

Ustanovení článku 167. v příčině komanditisty, jenž za společnost obchody neb co jiného smlouvá, při společnosti komanditní na akcie platnosti nemá.

Článek 197.

Vklady komanditistům, pokudkoli společnost trvá, nazpět zplaceny býti nemohou.

Úrokův určité míry komanditistům ani vymiňovati ani vypláceti nelze; mezi ně může rozděleno býti jen to, co se podlé roční bilance, anebo, bylo-li ve smlouvě společenské nastřádání záložné jistiny ustanoven, po sražení jistiny této shledá za čistý přebytek.

Komanditisté právi jsou ze závazkův společnosti, jestliže a pokud naproti ustanovením těmto platů nějakých od společnosti přijali; nicméně nejsou povinni, dividendy bezelstně vybrané nazpět zpláceti.

Článek 198.

Ku každé změně smlouvy společenské, má-li býti platna, zapotřebí jest, aby notářem neb soudem byla sepsána a státním schválením opatřena.

Smlouvy změňující a listiny schvalovací týmž spůsobem, jako smlouvy prvotní, do register obchodních zapsati a veřejně oznámiti třeba (čl. 176., 179.).

Smlouva změňující nemá právního účinku dotud, pokud zapsána není do register obchodních u toho soudu obchodního, v jehož okresu společnost sídlo své má.

Článek 199.

Aby některý společník osobně ručící následkem obapolné úmluvy (čl. 123., cifra 4.) vzal za vystoupenou, pokud společnost trvá, dovoleno není.

Úmluva taková rovná se rozvázání společnosti; zapotřebí jest, aby k ní přivolilo valné shromáždění komanditistů.

Článek 200.

Zemře-li některý komanditista, anebo upadne-li v konkurs, anebo stane-li se ke správě majetku své dle práva neschopným, nemá to za následek rozvázání společnosti. Článek 126. v příčině soukromých věřitelův komanditistových platností nemá. Sic jinak platí čl. 123. až 128. i také o společnosti komanditní na akcie.

Článek 201.

Rozvázání společnosti, ač nestane-li se následkem konkursu na společnost oznámeného, zapsáno buď do register obchodních. Zapsání toto státi se má i tehda, když společnost vypršením času, na kterýž byla smluvena, konec vezme.

Článek 202.

Po rozvázání společnosti komanditní na akcie, udá-li se kromě oznámení konkursu, není dovoleno, jmění mezi společníky děliti dříve, než po projití jednoho roku, počítajíc od toho dne, kteréhož rozvázání společnosti té do register obchodních zapsáno jest.

Věřitelů, kteří z obchodních kněh společnosti jsou zřejmi anebo jinak známi, zvláštními vynešeními vyzvati sluší, aby se přihlásili; pakli to učiniti opominou, budiž to, čeho mají pohledávati, uloženo u soudu.

Téhož učiniti třeba v příčině nedospělých posud závazkův a sporných pohledávání, ač jestliže se dělení jmění společenského neodloží až do vyřízení jejich, anebo se věřitelům přiměřená jistota nezjedná.

Článek 203.

Částečné oplacení jistiny komanditistů místo míti může jediné následkem takové proměny smlouvy společenské, ježto od státu byla schválena.

Oplacení toho vykonati nelze, leč šetříc týchž ustanovení, která za pravidlo jsou při dělení jmění společenského, když společnost se rozejde. /čl. 201., 202.)

Článek 204.

Členové dohlédací rady rovně společníkům osobně ručícím společnou a nerozdílnou rukou zavázáni jsou k nahražení toho, co bylo zaplaceno, jestliže s vědomím a bez odmluvy jejich

1.

vklady komanditistům byly navráceny, anebo

2.

byly-li vypláceny úroky nebo dividendy, ježto ze zisku na akcie připadajícího vzaty nejsou, anebo

3.

stalo-li se rozdělení majetnosti společenské anebo byla-li čásť jistiny komanditistů splacena , zákonních ustanovení nešetříc (čl. 202., 203.).

Článek 205.

Likvidaci, jinak-li smlouva společenská neustanovuje, vykonati náleží na všecky společníky osobně ručící a na jednu nebo několiko osob, ježto od valného shromáždění komanditistův byly k tomu vyvoleny.

Článek 206.

Zákony zemskými se ustanoví, že komanditní společnosti na akci vůbec, anebo společnosti takové jistého druhu zřizovati se mohou bez schválení státního. V případu tom ustanovení v této části obsažená jen potud průchod mají, pokud se nedotýkají státního schválení při zřizování anebo měnění smlouvy společenské; nicméně zapotřebí jest, aby smlouva společenská zavírala v sobě vytčená ve čl. 175. ustanovení, ježto by jinak do register obchodních, jak ve čl. 176. předepsáno, zapsána býti nemohla.

Rozdíl třetí.
O společnosti akciové.
Čásť první.
Obecná hlavní pravidla.

Článek 207.

Společnost obchodní stane se společností akciovou, když se všickni společníci toliko vklady svými účastní, za závazky společnosti osobně neručíce.

Jistina společenská rozloží se na akcie anebo též na podíly akciové.

Akcie anebo podíly akciové nejsou dělitelné.

Svědčiti mohou na majitele nebo na jména.

Článek 208.

Společnosti na akcie nelze zřizovati jinak, leč se schválením státním.

O zřízení a obsahu smlouvy společenské (statutu) třeba aby soudní nebo notárská listina byla sepsána.

K podepsání akcie stačí písemné vyjádření.

Článek 209.

Smlouva společenská, aby schválení došla, jmenovitě ustanoviti má:

1.

firmu a sídlo společnosti;

2.

předmět podniknutí;

3.

čas podniknutí, jestliže na určitou dobu obmezen býti má;

4.

míru jistiny základní a jednotlivých akcií anebo podílů akciových;

5.

povahu akcií, zdali na majitele anebo na jména dány býti mají, taktéž počet jich jednoho i druhého spůsobu, ač byl-li určen, jakož i to, zdali snad se dopouští je přeměňovati;

6.

pravidla, podlé kterých se má bilance sestavovati a zisk vypočítávati i vypláceti, jakož i spůsob, kterak se zkoušení bilance předse béře;

7.

spůsob, jak se představenstvo zřizuje a sestavuje, a formy při legitimaci členův jeho i úředníkův společnosti;

8.

spůsob, kterak se sezývání akcionářů děje;

9.

výmínky hlasovacího práva akcionářův a formu, ve kteréž se právo to vykonává;

10.

věci, o kterých se usnešení státi nemůže prostou již většinou hlasů těch akcionářů, kteří se k sezvání najíti dají, nýbrž kde jediné větší většinou hlasů anebo podlé jiných potřeb usnešení činiti lze;

11.

spůsob, kterak se děje všeliké vyhlašování od společnost

i vycházející, jakož i noviny veřejné, v kterých se činiti má.

Článek 210.

Smlouvy společenské i listiny schvalovací buďte u toho soudu obchodního, v jehož okresu společnost sídlo své má, do register obchodních zapsány a u výpisu veřejně vyhlášeny.

Výpis obsahovati má:

1.

datum smlouvy společenské a listiny schvalovací;

2.

firmu a sídlo společnosti;

3.

předmět a čas podniknutí;

4.

míru jistiny základní i jednotlivých akcií anebo podílů akciových;

5.

povahu jejich, zdali dány jsou na majitele anebo na jména;

6.

spůsob, kterak se děje vyhlašování, od společnosti vycházející, jakož i veřejné noviny, v kterých se to má činiti.

Pakli ve smlouvě společenské určena jest forma nějaká, kterak představenstvo pronešení vůle své na jevo dává a za společnost podpisuje, tehdy i toto ustanovení buď vyhlášeno.

Článek 211.

Dokud společnost schválení nedojde a do register obchodních zapsána není, dotud jí co takové není.

Jestliže se dříve, než schválení dojde a zápis do register obchodních stane, jménem společnosti jedná, tehdy osoby jednající z toho právy jsou rukou společnou a nerozdílnou.

Článek 212.

U každého soudu obchodního, v jehož okresu se odštěpný závod společnosti akciové nalézá, má e to za příčinou zápisu do register obchodních odpovědíti.

Odpověď obsahovati má vše to, co přivedeno ve čl. 210., odstávce 2. a 3. Soud obchodní má členy představenstva k vyplnění předpisů těchto z povinností úřední tresty pořádkovými přidržovati.

Článek 213.

Společnost akciová co taková samostatně má práva a povinnosti své; nabývati může práva vlastnického a jiných věcných práv na pozemcích; může před soudem žalovati i žalována býti. Příslušný její soud řádný jest ten, v jehož okresu sídlo své má.

Článek 214.

Ku každému usnešení valného shromáždění, které se týče dalšího vedení společnosti anebo změny nějaké v ustanoveních smlouvy společenské, má-li platné býti, zapotřebí jest notářského nebo soudního osvědčení, jakož i státního schválení.

Usnešení takové i listina schvalovací buďte rovněž jako prvotní smlouva do register obchodních zapsány a u výtahu veřejně oznámeny (čl. 210., 212.).

Usnešení potud právní účinnosti nemá, dokud u toho soudu obchodního, v jehož okresu společnost sídlo své má, do register obchodních zapsáno není.

Článek 215.

Předmětu podniknutí společenského usnešením většinou hlasů proměniti nelze, leč by to ve smlouvě společenské výslovně dopuštěno bylo.

Totéž platí o tom případu, kdyby společnost, převedou jmění své a své dluhy na jinou společnost akciovou a přejmouc za to akcie od této, rozvázána býti měla.

Čásť druhá.
O právích a povinnostech akcionářův.

Článek 216.

Každý akcionář má poměrný podíl ve jmění společenském.

Sumy splacené nazpět žádati nemůže a, pokudkoli společnost trvá, táhnouti se může jediné k čistému zisku, pokud tento podlé smlouvy společenské určen jest k tomu, aby se oň akcionáři rozdělili.

Článek 217.

Úroků určité míry akcionářům vymíňovati ani vypláceti dovoleno není; mezi ně může rozděleno býti jediné to, co se podlé roční bilance, a jestliže ve smlouvě společenské nastřádání záložné jistiny určeno bylo, po srážce jistiny této shledá za čistý přebytek.

Nicméně mohou se za dobu ve smlouvě společenské udanou, ježto příprava podniknutí až do počátku úplného provozování vyhledává, akcionářům úroky určité míry vymíňovati.

Článek 218.

Akcionáři v nižádné případnosti zavázáni nejsou, aby úroky a dividendy bezelstně přijaté vraceli.

Článek 219.

Žádný akcionář povinen není, k účelům společnosti a k vyplnění závazků jejich větším příspěvkem pomáhati, nežli tím, kterýž podlé statut za akcii placen býti má.

Článek 220.

Akcionář, nesplativ v pravý čas sumu akcie své, z práva povinen jest platiti úroky z prodlení.

Ve smlouvě společenské, nehledíc k ustanovením, ježto místo mají, určeny býti mohou pokuty nápravní čili konvencionální pro ten případ, kdyby se ve splacení podepsané sumy akciové anebo některé její části obmeškání stalo; též ustanoviti lze, aby obmeškalí akcionáři ve prospěch společnosti pozbyli práv svých z podepsání akcie a toho, co z části splatili.

Článek 221.

Není-li ve smlouvě společenské zvláštní spůsob určen, kterak ke vplacení vyzývati se má, staneť se to týmž spůsobem, kterýmž společnost podlé smlouvy společenské vůbec všeliká prohlašování činí (čl. 209., cifra 11.).

Nicméně žádný akcionář práva svého za zbavena prohlášen býti nemůže, jestli že vyzvání k placení aspoň třikrát v určených k tomu veřejných listech (čl. 209., cifra 11.), naposledy aspoň čtyři neděle před konečnou lhůtou, ke vplácení položenou, oznámeno nebylo. Pakli akcie svědčí na jména, a bez přivolení ostatních akcionářů na jiného převedeny býti nemohou, tehdy se vyzvání tato, místo vložení do veřejných listů, zvláštními vynešeními jednotlivým akcionářům oznámiti mohou.

Článek 222.

Jsou-li akcie nebo podíly akciové vydány na majitele, těchto pravidel šetřiti sluší:

1.

Dokud se celá jmenovitá suma akcií nesplatí, nemohou býti vydávány; taktéž dovoleno není, za to, co bylo částečně splaceno, vydávati promesy anebo zatímní listy, ježto by svědčily na majitele.

2.

Podepsatel akcie bez výmínky zavázán jest, čtyřicet procent jmenovité sumy akciové splatiti; závazku tohoto nemůže se ani převedením práva svého na někoho jiného zprostiti, ani od společnosti zproštěn býti; bude-li podepsatel akcie, pro obmeškané splacení, práva svého z podepsání prohlášen za zbavena (čl. 220.), zůstane nicméně povinen, čtyřicet procent jmenovité sumy akciové splatiti.

3.

Ve smlouvě společenské ustanoviti lze, že dovoleno jest a s jakým opatřením dovoleno jest, aby podepsatel, splativ čtyřicet procent, zproštěn byl závazku k dalšímu splacení, a že v případě zproštění takového za to, co splatil, vydávati se mohou promesy anebo zatímní listy, svědčící na majitele.

Článek 223.

Svědčí-li akcie na jména, tehdy i zde průchod mají ustanovení, dána při komanditní společnosti na akcie o zapisování akcií do společenské knihy akciové a o převádění jich na jiné osoby (čl. 182., 183.).

Pokud suma akcie dokonale splacena není, zprošťuje se akcionář, převeda práva své na někoho jiného, závazku k zapravení nedoplatku jen tehda, když společnost na místo něho přijme toho, kdo práva toho nabyl, a jeho ze závazku propustí.

I v takovémto případě vystouplý akcionář až po míru nedoplatku svého ještě rok, ode dne vystoupení svého počítajíc, podporně práv zůstane ze všechněch závazků, kteréž by společnost až potud byla podnikla.

Článek 224.

Práva, ježto v záležitostech společnosti příslušejí akcionářům, jmenovitě co se dotýče jednatelství, nahlédání v bilanci i zkoušení ji a určování, jak se má rozdělit zisk, vykonávají se ode všech akcionářů ve valném shromáždění.

Každá akcie poskytuje majiteli jednoho hlasu, ač jestliže smlouva společenská něco jiného neustanovuje.

Článek 225.

Dohlédací rada, jestli že jaká zřízena jest, dohlédači má k vedení společenských záležitostí ve všech odvětvích správy; i může se o tom, jak záležitosti společenské postupují, přesvědčovati, do kněh a papírů společnosti kdykoli nahlédati a stav pokladnice společenské vyšetřovati.

Na ni náleží, aby účty roční, bilance a návrhy, jak se má zisk rozděliti, zkoušela a o tom každém roku valnému shromáždění akcionářův zprávu dávala.

Ona má valné shromáždění sezývati, kdykoli toho ve prospěch společnosti vyhledává.

Článek 226.

Jde-li o vedení nějaké rozepře proti členům představenstva anebo dohlédací rady, tehdy má i zde průchod to, co ustanoveno o společnostech komanditních na akcie (čl. 194., 195.).

Čásť třetí.
Jaká práva a jaké povinnosti má představenstvo.

Článek 227.

Každá společnost akciová má míti představenstvo (čl. 209., číslo 7.), kteréž ji před soudem i mimo soud zastupuje. Představenstvo skládati se může z jednoho nebo z několika členů; členové mohou býti placení nebo neplacení, akcionáři nebo kdos jiný.

Zřízení jich každou dobou jest odvolatelné, bez ujmy toho, co kdo má náhrady ze smluv pohledávati.

Článek 228.

Členové představenstva, kteří každé doby jsou, buďte, jak mile se zřídí, bez odkladu za příčinou zápisu do register obchodních opovězeni, k opovědi připojena buď legitimace.

Členové ti mají podpis svůj před obchodním soudem napsati, anebo napsaný v spůsobě věrou opatřené podati.

Obchodní soud má členy představenstva k vyplnění předpisů těchto z povinnosti úřadu tresty pořádkovými přidržovati.

Článek 229.

Představenstvo má pronešení vůle své spůsobem smluvou společenskou určeným na jevo dávati a za společnost podpisovati. Pakli o tom nic určeno není, třeba aby všickni členové představenstva podpisovali.

Podpisování děje se tím spůsobem, že podpisující k firmě společnosti anebo k pojmenování představenstva podpisy své připojí.

Článek 230.

Společnost jednáními právními od představenstva jménem jejím předsevzatými nabývá práv i podniká povinnosti; na tom nic nezáleží, zdali jednání to výslovně jménem společnosti smluveno bylo, anebo zdali z okolností vysvítalo, že podlé vůle smluvníkův pro společnost uzavřeno býti mělo.

Článek 231.

Představenstvo naproti společnosti zavázáno jest, aby šetřilo obmezení, ježto ve smlouvě společenské anebo usnešeními valného shromáždění ustanovena jsou o tom, jak rozsáhlou moc má, společnost zastupovati.

Ale naproti jiným osobám takové obmezení moci představenstva, společnost zastupovati, žádné právní účinnosti nemá. To platí jmenovitě v tom případě, když by zastupování jen k jistým jednáním anebo způsobům jednání se vztahovati, anebo jen v jistých okolnostech anebo na určitý čas anebo v jednotlivých místech platné býti mělo, anebo když by se k jednotlivým jednáním požadovalo přivolení valné hromady, správní rady, dohledací rady anebo jiného orgánu akcionářův.

Článek 232.

Přísahy jménem společnosti vykonávati přísluší představenstvu.

Článek 233.

Každé změny členův představenstva pod trestem pořádkovým odpovědíti třeba, aby byla zapsána do register obchodních. Proti osobám jiným brániti se lze změnou takovou jen potud, pokud v příčině její vyplněny jsou výmínky, ve čl. 46. strany pominutí firmy vytčené.

Článek 234.

I také jinším plnomocníkům anebo úředníkům společnosti přikázati lze, aby práce a jednání její provozovali, jakož i společnost v příčině jednatelství tohoto zastupovali. V případě tom spravuje se moc jejich plnomocenstvím, ježto jim bylo uděleno; jest-li jaká o tom pochybnost, vztahuje se ke všechněm jednáním právním, jež vykonán záležitostí takových obyčejně s sebou přináší.

Článek 235.

K dodání obesílek a jiných spisů společnosti svědčících stačí, jestliže se dodají některému členu představenstva, kterýž moc má, podpisovati anebo spolu podpisovati, anebo takovému úředníku společnosti, kterýž má právo ji před soudem zastupovati.

Článek 236.

Valné shromáždění akcionářů sezývati přísluší představenstvu, ač jestliže podle smlouvy společenské i také jiné osoby k tomu moci nemají.

Článek 237.

Valné shromáždění akcionářů kromě případů, ve smlouvě společenské výslovně určených, sezvati sluší, kdykoli se toho ve prospěchu společnosti potřeba shledá.

Valného shromáždění sezvati třeba i tehda, když jeden akcionář anebo takový počet akcionářů, jehož nebo jejichž akcie spolu vzaty představují desetinu základního kapitálu, ve spise od něho anebo od nich podepsaném, oznamujíce účel a důvody, za to žádá nebo žádají. Pakli ve smlouvě společenské právo, za sezvání valného shromáždění žádati, vázáno jest na držení většího neb menšího podílu v základní jistině, tehdy při tom zůstaniž.

Článek 238.

Sezvání valného shromáždění staň se tak, jak ve smlouvě společenské ustanoveno.

Kdykoli se valné shromáždění se nezývá, pokaždé oznámiti třeba, k jakému se to účelu děje. O věcech, o nichž rokování takovýmto spůsobem oznámeno nebylo, usnešení činiti nelze; z toho však vyňato jest usnešení o učiněném ve valné hromadě návrhu, aby mimořádná valná hromada byla sezvána.

Návrhy činiti a bez snešení rokovati lze, aniž by to napřed oznámeno bylo.

Článek 239.

Na představenstvo náleží, pečovati o to, aby náležité knihy společenské vedeny byly. I povinno jest, aby akcionářům nejdéle v prvních šesti měsících každého roku živnostenského předložilo bilanci za minulý rok živnostenský.

K vyvedení představenstva při kladení účtů nelze zřizovati osob, které jakýmkoli spůsobem jednatelství jsou účastny.

Zákaz tento nevztahuje se k osobám, kterýmž přísluší dohled k jednatelství.

Článek 240.

Jestliže se z poslední bilance shledá, že se základní jistina o polovici stenčila, tehdy má představenstvo bez odkladu valné shromáždění sezvati a tomuto jakož i příslušnému úřadu správnímu vědomost o tom dáti.

Správní úřad může v případu takovém do kněh společenských nahlédnouti a podlé toho, jak okolnosti shledá, naříditi, aby společnost se rozešla.

Pakli se ukáže, že jmění společenské nestačí již k zapravení dluhů, tehdy náleží na představenstvo, aby o tom zprávu dalo soudu, by prohlášen byl konkurs.

Článek 241.

Členové představenstva nejsou z právních jednání, ježto jménem společnosti předsevezmou, naproti osobám jiným za závazky společnosti osobně povinnováni.

Členové představenstva, kteříž mimo meze úkolu svého, anebo proti předpisům tohoto rozdílu anebo smlouvy společenské jednají, jsou osobně a rukou společnou i nerozdílnou právi ze škody, ježto by tím vzešla. To jmenovitě platí tehda, když proti ustanovením ve čl. 217. daným, akcionářům vyplácejí dividendy anebo úroky, anebo když něco zaplatí ještě v době, kde jich tajno býti nemohlo, že společnost není spůsobná k placení.

Čásť čtvrtá.
Kterak se společnost rozchází.

Článek 242.

Společnost akciová se rozchází:

1.

vypršením času, ve smlouvě společenské ustanoveného;

2.

usnešením akcionářů, od notáře nebo soudu osvědčeným;

3.

nařízením úřadu správního, když se jistina základní o polovici stenčila (článek 240.);

4.

prohlášením konkursu.

Rozejde-li se společnost z jiných důvodů anebo odejme-li se jí schválení státní podlé práva v jednotlivých státech platného, tehdy to, co v této části ustanoveno, tak též průchod má.

Článek 243.

Jak mile společnost se rozejde, ač nestanuli se to za příčinou prohlášeného konkursu, má to představený pod pokutou pořádkovou hned oznámiti, aby se to zapsalo do obchodních register; také potřebí jest, aby to po třikrát rozdílnou dobou určenými k tomu veřejnými novinami (čl. 209., číslo 11) oznámeno bylo.

Oznámením tímto zaroveň vyzvati třeba věřitelů, aby se u společnosti přihlásili.

Článek 244.

Likvidaci vykoná představenstvo, ač jestliže smluvou společenskou anebo usnešením akcionářů na jiné osoby vzložena není.

Ustanovení, kteráž při veřejné společnosti obchodní o opovídání a právním poměru likvidatorů dána jsou, i zde průchod mají, s tím opatřením, že opovědi kvůli zápisu do register obchodních učiniti má představenstvo.

Zřízení likvidatorů každou dobou jest odvolatelné.

Článek 245.

Jmění zrušené společnosti akciové rozdělí se po zapravení dluhů jejich mezi akcionáře podlé poměru akcií jejich.

Rozdělení nemůže se státi dříve než po roce, od toho dne počítajíc, kteréhož se oznámení v určených k tomu listech veřejných (čl. 243.) po třetí stalo.

Co se dotýče věřitelů, jenž z kněh obchodních jsou zřejmí anebo jinak známí, a v příčině nevyplněných ještě závazků a sporných pohledávání průchod mají ustanovení, daná v příčině komanditní společnosti na akcie (čl. 202., odstávec 2. a 3.).

Členové představenstva a likvidátoři, kteří by proti předpisům těmto jednali, jsou osobně a společnou i nerozdílnou rukou zavázáni, nahraditi to, co bylo zaplaceno.

Článek 246.

Knihy obchodní rozešlé společnosti uložiti sluší na bezpečném, od soudu obchodního k tomu určeném místě, aby tam po deset let byly chovány.

Článek 247.

Žádná společnost akciová rozejíti se nemůže spojením s jinou společností akciovou (čl. 215.) jinak, leč se schválením státním.

Při takovém rozcházení společnosti následujících ustanovení šetřiti sluší:

1.

jmění společnosti, která se má rozejíti, budiž potud oddílně spravováno, dokud se věřitelům jejím nedostane vyplacení anebo jistoty;

2.

soud, kterýž posavade společnosti příslušným byl, zůstane příslušným potud, pokud oddílná správa potrvá; správu však vede druhá společnost;

3.

představenstvo této druhé právo jest společnosti věřitelům za provedení oddílné správy osobně a rukou společnou i nerozdílnou;

4.

že společnost se rozešla, budiž z příčiny zapsáni do register obchodních pod trestem pořádkovým oznámeno;

5.

veřejné vyzvání věřitelův rozešlé společnosti (čl. 243.) může se opominouti anebo k pozdější době odložiti. Jmění však obou společností sjednotiti dovoleno jest teprv v té době, ve kteréž dovoleno jest jmění společnosti vzešlé mezi akcionáře rozděliti (čl. 245.).

Článek 248.

Částečné oplacení základního kapitálu akcionářům státi se může jediné usnešením valného shromáždění; usnešení toto, má-li platné býti, má zapotřebí schválení státního.

Oplacení státi se může jediné tak, že se při tom šetří týchž ustanovení, která jsou pravidlem při dělení jmění společenského, když se společnost rozváže.

Členové představenstva, jenž by proti tomuto předpisu jednali, právi jsou věřitelům společnosti osobně a rukou společnou i nerozdílnou.

Čásť pátá.
Ustanovení závěrečná.

Článek 249.

Zákonům zemským zůstane vyhraženo, ustanoviti, že akciové společnosti vůbec anebo společnost jednotlivých spůsobů zřizovány býti mohou bez schválení státního. I v takovém případě však ustanovení rozdílu (titulu) tohoto průchod mají, kromě pokud:

1.

ke zřízení společnosti akciové (čl. 208., 210., 211.),

2.

ku snešením valného shromáždění (čl. 214.),

3.

k rozejití společnosti akciové sjednocením s jinou společností akciovou (čl. 247.),

4.

k částečnému oplacení základní jistiny akcionářům (čl. 248.) schválení státního a zapsání jeho do register obchodních požadují, a

5.

o zprávě, že se základní jistina o polovici stenčila, jakož i o nařízení, jenž pak vydáno býti má od úřadu správního (čl. 240., 242., cifra 3.) jednají; nicméně zapotřebí jest, aby smlouva společenská zavírala v sobě vytčená ve čl. 209. ustanovení, ježto by se sice předepsaný ve čl. 210. zápis do register obchodních vykonati nemohl.

Mimo to zůstane zákonům zemským vůbec vyhraženo, ustanoviti, že při zvláštních způsobech společností akciových anebo ve zvláštních případech smluvou společenskou se schválením státním

1.

ustanovená ve čl. 222. výměra splacení čtyřiceti procent jmenovité sumy akciové snížena býti může až do pět a dvacet procent sumy této, a

2.

ustanovená ve čl. 239. lhůta k předložení bilance až na dvanáct měsíců po projití roku živnostenského vztažena býti může.

Kniha třetí.
O tiché společnosti a o spolčování k jednotlivým záležitostem obchodním na společný účet.
Rozdíl první.
O tiché společnosti.

Článek 250.

Tichá společnost jest, když se někdo v provozování něčí živnosti obchodní zúčastní vložením jmění, bera podíl v zisku i ztrátě.

Aby smlouva platná byla, k tomu netřeba, aby byla sepsána, aniž jiných formálností k tomu zapotřebí jest.

Článek 251.

Majetník živnosti obchodní provozuje obchody pod svou firmou. Firmy, která by poměr společnosti obchodní naznačovala, nemůže majetník živnosti takové pro účastenství tichého společníka pod trestem pořádkovým přijmout.

Článek 252.

Majetník živnosti obchodní stane se vlastníkem vkladu, jejž tichý společník učiní.

Tichý společník povinen není, aby vklad svůj nad sumu ve smlouvě určenou zvyšoval, anebo vkladu ztrátou stenčeného doplňoval.

Článek 253.

Tichý společník má právo, žádati, aby mu roční bilance v přepise byla dána, a nahlédaje do kněh a papírů zkoušeti, zdali správná jest.

Soud obchodní k návrhu tichého společníka, jsou-li vážní k tomu důvodové, každého času naříditi může, aby vydána byla bilance anebo jiná vysvětlení spolu s předložením kněh a papírů.

Článek 254.

Jestliže o nejvyšší míře, po kterou se tichý společník v zisku a ztrátě účastní, nic není umluveno, tehdy míra ta určena bude uznáním soudcovým s přibráním, třeba-li, znalců.

Článek 255.

Koncem každého roku živnostenského se zisk a ztráta vypočte a tichému společníkovi připadající naň zisk vyplatí.

Tichý společník účastní se ve ztrátě jen po sumu placeného anebo zadrželého vkladu svého. I není povinen, aby zisk přijatý z příčiny pozdějších ztrát nazpět splácel; ale, pokud prvotní jeho vklad ztrátou stenčen jest, obrací se roční zisk k zapravení té ztráty.

Ziskem, jehož by tichý společník nevybral, nerozmnožuje se vklad jeho, ač jestliže něco jiného není umluveno.

Článek 256.

Z obchodů v živnosti obchodní provozovaných majetník živnosti té naproti osobám jiným sám práv nabývá a béře se na povinnosti.

Článek 257.

Jméno tichého společníka nebudiž vzato ve firmu majetníka živnosti obchodní: stane-li se to nicméně, práv bude tichý společník věřitelům společnosti osobně a rukou společnou a nerozdílnou.

Článek 258.

Jestliže majetník obchodní živnosti upadne v konkurs, tehdy tichý společník právo má, vklad svůj, pokud sumu připadajícího naň podílu ve ztrátě převyšuje, jako věřitel konkursní pohledávati.

Pakli vklad není zapraven, povinen jest tichý společník, jej až po sumu, kteréž k uhrazení podílu jeho ve ztrátě zapotřebí, do podstaty konkursní zaplatiti.

Článek 259.

Kdyby v prodlení jednoho roku před oznámením konkursu na jmění majetníka živnosti obchodní následkem úmluvy mezi tímto a tichým společníkem svazek společenský byl rozvázán, mohou konkursní věřitelé žádati, aby tichý společník vklad, ježto mu byl splacen, do podstaty konkursní navrátil, což však nemá býti na ujmu právu jeho, aby jako věřitel konkursní průchod zjednal pohledávání, kteréž by mu ze svazku společenského příslušelo v době, kde svazek společenský byl rozvázán.

Totéž platí tehdá, když by tichému společníkovi v prodlení vytčeného času vklad byl splacen, třeba by svazek společenský nebyl rozvázán.

Podobným spůsobem zůstane, kdyby majetník živnosti obchodní v prodlení vytčeného času tichému společníkovi podíl jeho ve vzešlé ztrátě zcela nebo částečně prominul, slevení takové ve prospěch věřitelů konkursních neplatným.

Ustanovení článku tohoto místa nemají, jestliže tichý společník dokáže, že konkurs příčinu má v okolnostech, ježto se udály, když svazek společenský byl již rozvázán, aneb vklad splacen anebo prominut.

Článek 260.

Zdali a jakou měrou nějaký právní účinek nastane, kdyžby skrze tichého společníka anebo s volí jeho prohlášeno bylo, že tichá společnost tu jest, posuzovati sluší podlé obecných pravidel právních.

Článek 261.

Tichá společnost se rozvazuje:

1.

umře-li majetník živnosti obchodní, ač není-li smluvou ustanoveno, aby společnost s dědici zemřelého dále trvala;

2.

stane-li se majetník živnosti obchodní právně neschopným k samostatnému spravování majetnosti;

3.

oznámí-li se konkurs na jmění majetníka obchodní živnosti anebo tichého společníka;

4.

stane-li se obapolné o to snešení;

5.

vyprší-li čas, na kterýž v tichou společnost byli vešli, ač jestliže jí mlčky dále nevedou; v případě takovém pokládá se od té doby to, jakoby smlouva na neurčitý čas byla učiněna;

6.

dá-li některá z obou stran výpověď, když smlouva na neurčitý čas učiněna jest.

Smlouvu na čas života učiněnou pokládati sluší tak, jako by byla učiněna na neurčitý čas.

Smlouvy na neurčitý čas učiněné, nebylo-li nic jiného vyjednáno, vypovědíti sluší aspoň šest měsíců před projitím roku živnostenského.

Článek 262.

Jsou-li tu vážné příčiny, může se žádati, aby tichá společnost před vypršením času, na který byla učiněna, anebo jestli smlouva učiněna na neurčitý čas, bez napřed dané výpovědi se rozvázala. Jest-li spor o to, zdali se příčiny takové připustiti mají, tehdy posouzení toho zůstane na uznání soudcově.

Článek 263.

Ustanovení ve čl. 126. dané platí též ve prospěch soukromých věřitelům tichého společníka.

Článek 264.

Umře-li tichý společník, anebo stane-li se ke spravování jmění svého právě neschopným, nemá to za následek rozvázání tiché společnosti.

Článek 265.

Když se tichá společnost rozváže, náleží na majetníka živnosti obchodní, aby se s tichým společníkem rozečetl a pohledávání jeho v penězích zapravil.

Majetník živnosti obchodní obstará likvidaci prací a jednání, ježto v čas rozvázání ještě nebyla ukončena.

Rozdíl druhý.
O spolčení k jednotlivým pracem a jednáním obchodním na společný účet.

Článek 266.

Ku spolčení k jednomu nebo několikerému jednotlivému jednání obchodnímu na společný účet není zapotřebí, aby písemně bylo složeno, aniž jiným formálnostem podáno jest.

Článek 267.

Není-li nějak jinak umluveno, všickni účastníci povinni jsou, aby rovnou měrou ke společnému podniknutí přispívali.

Článek 268.

Není-li o podílu účastníkův v zisku a ztrátě nic ujednáno, tedy se ze vkladů platí úroky, zisk pak anebo ztráta rozdělují se podlé hlav.

Článek 269.

Z jednání, kteráž některý společník s někým jiným smluvil, jen on sám naproti tomuto jinému nabývá práv a podniká povinnosti. Jednal-li účastník některý zaroveň z příkazu a jménem ostatních účastníků, anebo jednali-li všickni účastníci ze spolka anebo skrze společného plnomocníka, tehdy každý účastník naproti osobám jiným společně a nerozdílně oprávněn i povinován jest.

Článek 270.

Když se společné jednání zkončí, náleží na toho účastníka, kterýž je byl vedl, aby ostatním účastníkům, přidala doklady, počet vydal.

Likvidaci obstará on.

Kniha čtvrtá.
O jednáních obchodních.
Rozdíl první.
O jednáních obchodních vůbec.

Část první.

Co jsou jednání obchodní. (čl. 271-431)

Článek 271.

Jednání čili záležitosti obchodní jsou:

1.

Když kdo koupí anebo jiným spůsobem zjedná si zboží anebo jiné věci movité, státní papíry, akcie anebo jiné k obchodu tržebnímu určené cenné papíry tím úmyslem, aby je zase dále prodal; na tom nic nezáleží, zdali zboží anebo věci movité v původním svém spůsobu, anebo, byvše prvé upraveny nebo zpracovány, dále prodávati se mají;

2.

když přejme kdo na se dodávání věcí toho spůsobu, jenž pod číslem 1. byl naznačen, kteréž podnikatel k účelu tomu zjednává;

3.

když přejme kdo na se zjišťování za prémii;

4.

když kdo přejme na se přepravování zboží (tovaru) anebo pocestných po moří a půjčuje na lodě.

Článek 272.

Dále jsou jednání obchodní tato řízení, provozují-li se po živnostensku:

1.

když kdo vezme na es upravení anebo zpracování věcí movitých pro jiné, ač provozuje-li se živnost podnikatelova šíře, nežli řemeslo;

2.

jednání a práce bankérů a penězoměnců;

3.

jednání a práce komisionářů (čl. 360.), speditorů a povozníků, jakož i ústavův, ježto k přepravování osob jsou určeny;

4.

zprostředkování a uzavírání obchodu pro jiné osoby; v tom však pojata nejsou úřední jednání obchodních dohodcův;

5.

jednání nakladatelská, jakož i jiná jednání obchodu s knihami a věcmi uměleckými; dále jednání a práce knihtiskařské, pokud provozování jich není pouze řemeslnické.

Naznačená tuto jednání a práce jsou řízeními obchodními i tehdá, když se konají jednotlivě sice, ale od kupce, an živnost svou obchodní, obyčejným během k jiným jednáním obrácenou, provozuje.

Článek 273.

Všecka jednotlivá jednání a práce kupcovy, kteréž k provozování obchodní jeho živnosti náležejí, za jednání obchodní pokládati sluší.

To jmenovitě platí o živnostenském prodávání zjednaného k účelu tomu zboží, zjednaných věcí movitých a cenných papírů, jakož také o zjednávání všelikých náčiní, látek a jiných věcí movitých, jichžto při provozování živnosti přímo se má užívati anebo spotřebovati.

Prodajů dalších, od řemeslníků předsebraných, pokud se dějí jen u vykonávací živnosti své řemeslnické, za jednání obchodní pokládati nelze.

Článek 274.

Smlouvy od kupce učiněné pokládají se, je-li o tom pochybnost, za to, že náležejí k provozování živnosti obchodní.

Podepsané od kupce dlužní úpisy pokládají se za to, jako by v provozování živnosti obchodní byly podepsány, pokud z nich opak toho nevysvitá.

Článek 275.

Smlovy o věci nemovité nepokládají se za jednání obchodní.

Článek 276.

Vlastnost anebo platnost jednání obchodního nevylučuje se tím, že osobě nějaké pro úřad anebo stav její, anebo z důvodů policie živnostenské anebo jiných podobných zakázáno jest, ochod provozovati nebo jednání obchodní smlouvati.

Článek 277.

Při každém jednání právním, kteréž stranou jednoho ze smluvníků jest jednáním obchodním, ustanovení této čtvrté knihy v příčině obou dvou smluvníků rovnou měrou průchod mají, ač jestliže ze samých těchto ustanovení na jevo nevychází, že zvláštní jich určení jen k tomu z obou smluvníkův se vztahují, stranou jehož to jednání jest jednáním obchodním.

Čásť druhá.
Ustanovení obecná o jednáních obchodních.

Článek 278.

Soudce, an jednání obchodní posuzuje a vykládá, má vyzpytovati vůli smluvníkův a nemá se vázati na doslovný smysl slova.

Článek 279.

Co se dotýče toho, jaký význam a účinek má konati a opominutí, přihlédati sluší ke zvykům a obyčejům, ježto v obchodu platí.

Článek 280.

Jestliže dvě nebo několiko osob naproti někomu jinému v jednání nějakém, jenž stranou jejich jest jednáním obchodním, ze spolka v závazek vešlo, tehdy pokládati je sluší za dlužníky rukou společnou i nerozdílnou, ač jestliže z úmluvy s věřiteli opak toho na jevo nevychází.

Článek 281.

Při jednáních obchodních, jakož i ve všech případech, kdež se v zákonníku tomto závazek společnou i nerozdílnou rukou ukládá, dlužníkovi rukou společnou i nerozdílnou povinovanému nepřísluší obrana dělení a přední žaloby.

Totéž platí o rukojmí, jestliže dluh vzešel z jednání obchodního stranou hlavního dlužníka, anebo je-li rukojemství samo jednáním obchodním.

Článek 282.

Kdo z jednání nějakého, kteréž jednou stranou jednáním obchodním jest, jinému povinován jest pečlivostí, na toho náleží, aby užil pečlivosti pořádného kupce.

Článek 283.

Kdo za nahrazení škody žádati právo má, domáhati se může, aby mu i skutečná škoda i ušlý zisk byly napraveny.

Článek 284.

Pokuta konvencionální, co do sumy, nikterak obmezena není; činiti může i více než dvojnásobně tolik co úroky.

Dlužník, jest-li o tom pochybnost, nemá práva, aby, zapraviv pokutu konvencionální, plnění se zprostil.

Byla-li umluvena pokuta konvencionální, nevylučuje, jestli o tom pochybnost, práva, žádati nahrazení škody, ježto by sumu její převyšovala.

Článek 285.

Závdavek pokládá se za litkup jen tehdá, když to jest umluveno anebo v mstě obyčejno.

Pakli něco jiného umluveno anebo v místě obyčejno není, sluší závdavek navrátiti anebo vpočísti.

Článek 286.

Pro přílišné zkrácení, jmenovitě pro zkrácení nad polovici, jednání obchodních ve spor bráti nelze.

Článek 287.

Míra zákonních úroků, jmenovitě též úroků z prodlení, při jednáních obchodních jest po šesti ze sta za rok.

Kdykoli v zákonníku tomto vyslovena jest povinnost k placení úroků, aniž by míra jich určena byla, rozumějtež se tím úroky po šesti ze sta za rok.

Článek 288.

Kdo z jednání nějakého, ježto jeho stranou jest jednáním obchodním, má něčeho pohledávati, co k placení dospělo, může pro to ode dne, kdež upomenul, žádati úroků, ač jestliže podlé práva občanského nemá práva, úrokův požadovati již od doby dřívější.

Když se pošlou počty, samo sebou se to za upomenutí nepokládá.

Článek 289.

Kupci mezi sebou právo mají, v obojstranných jednáních obchodních, třeba by se umluvení anebo upomenutí nestalo, úrokův požadovati z každého pohledávání od toho dne, kdež pohledávání dospělo k placení.

Článek 290.

Kupec, jenž, provozuje živnost obchodní, kupci anebo nekupci jednání obstarává anebo služby koná, může z toho, třeba by o to předchozí úmluvy nebylo, žádati provise, a jdeli o schování, též i skladného podlé sazeb v místě obyčejných.

Z půjček, záložek, výloh a jiných nákladů svých může si, počnouc ode dne jich plnění anebo opatření, počítati úroky.

To jmenovitě platí též o komisionáři a speditoru.

Článek 291.

Má-li kupec s jiným kupcem běžný účet (conto corrente), tehdy ten, kterémuž při závěře účtů přísluší přebytek nějaký, právo má, požadovati z celé přebytku toho sumy, třeba by v tom úroky pojaty byly, úrokův od toho dne, kdež se závěra stala.

Závěra účtů děje se do roka jednou, ač není-li od stran něco jiného ustanoveno.

Článek 292.

Při jednáních obchodních úroky po šesti ze sta za rok vymíněny býti mohou; vyšší úroky vymiňovati jen potud dovoleno jest, pokud toho zákonové zemští dopouštějí.

Při půjčkách, jež kupec k sobě přijímá, a při dluzích kupcových z obchodních jednání jeho, vymíniti lze i vyšší úroky nežli po šesti ze sta za rok.

Článek 293.

Úroky při jednáních obchodních veškerou sumou svou jistinu převyšovati mohou.

Článek 294.

Byly-li účty uznány, nevylučuje se tím důkazu o tom, že se v nich udál omyl anebo podvod.

Článek 295.

Průvodnost dlužního úpisu anebo kvitance nezávisí na projití nějaké lhůty.

Článek 296.

Ten, kdo kvitanci přinese, pokládá se za zmocněna, aby peníze k sobě přijal, ač jestliže okolnosti plátcovi známé tomu neodporují, by zmocnění takové bylo připuštěno.

Článek 297.

Návrh, příkaz anebo plnomocenství, ježto od kupce v živnosti obchodní vydány byly, úmrtím jeho se neruší, ač nevychází-li z vyjádření jeho anebo z okolnosti xxx opačné.

Článek 298.

Při plnomocenství k jednáním obchodním, co se dotýče poměru mezi plnomocnitelem, plnomocníkem a osobou třetí, s kterouž plnomocník jménem plnomocnitelovým o něco se smluví, táž ustanovení průchod mají, která ve čl. 52. v příčině prokuristů a plnomocníků obchodních dána jsou.

Tak platí též ustanovení v čl. 55., dané v příčině toho, kdo v jednání nějaké obchodní jako plnomocník vejde, neobdržev k tomu plnomocenství, anebo kdo, vešed v obchodní jednání nějaké, plnomocenství překročí.

Článek 299.

Postoupí-li se někomu pohledávání, z obchodního jednání nějakého vzešlé, tehdy za zaplacení úplné sumy žádati lze i tehda, kdyby suma tato převyšovala sumu ceny za postoupení smluvené.

Článek 300.

Kupec, kterýž vydanou na něj poukázku (asignaci) naproti tomu, v jehož prospěch vydána jest, přijal, tomuto k vyplnění jest povinován. Pronešení, že se přijímá, kteréž by na písemné poukázce bylo napsáno anebo podepsáno, pokládá se za přípověď, věřiteli poukázanému (asignatorovi) danou, že se bude platiti.

Článek 301.

Poukázky a listy zavazovací, ježto vydány jsou od kupců o placení peněz anebo zapravení jistého množství věcí zastupitelných anebo cenných papírů, aniž by v nich povinnost k plnění závislou učiněna byla od nějakého plnění vzájemného, rubopisem převoditi lze, ač svědčí-li na řad (ordru).

K platnosti listiny anebo rubopisu není zapotřebí, aby byl dán důvod povinnosti anebo přiznání o obdržené valutě.

Kdo poukázku takovou přijal, povinen jest vyplniti ji tomu, v jehož prospěch vydána anebo na něhož rubopisem převedena byla.

Článek 302.

Tak lze též konosementy námořských plavců a nakladací lístky povozníkův, listy doručovací (listy skladní, varanty) o zboží anebo jiných věcech movitých, ježto vydány jsou od ústavu, ke schraňování věcí takových státem zmocněného, pak listy na půjčky lodní a pojišťovací listy (police) námořské převoditi rubopisem, ač svědčí-li na řád.

Článek 303.

Rubopisným převodem listin, ježto v obou předešlých článcích naznačeny jsou, přenášejí se všecka práva z papíru rubopisem opatřeného na rubopisníka (indosataře).

Zavázaný užívati může jen takových obran, kteréž mu podlé listiny samé anebo přímo proti žalobníkovi, jakýž pokaždé tu jest příslušejí.

Dlužník povinen jest plniti jen tehda, když se mu dodá kvitovaná listina.

Článek 304.

Zdali kromě těch, ježto v zákonníku tomto naznačeny jsou, ještě jiné na řád svědčící poukázky, listy zavazovací a jinší listiny s účinkem ve čl. 303. dotčeným rubopisně převoditi lze, podlé zákonů zemských posuzovati sluší.

Článek 305.

O papírech, ježto na řád svědčí a rubopisem převedeny býti mohou (čl. 301. až 304.), platí, co se dotýče formy rubopisu, legitimace majitelovy a zkoušení legitimace této, jakož i také co se dotýče povinnosti držitelovy k vydání, táž ustanovení, která ve článcích 11. až 13., 36. a 74. obecného německého řádu směnečného v příčině směnek obsažena jsou.

Jestliže by se naznačené ve čl. 301. papíry ztratily, platí, co se dotýče amortisace, to, co ustanoveno ve čl. 73. obecného německého řádu směnečného. Amortisace papírů, ve čl. 302. naznačených, spravuje se zákony zemskými.

Článek 306.

Jestliže zboží anebo jiné věci movité od kupce v jeho obchodu byly prodány a odevzdány, tehdy ten, kdo jich bezelstně nabyl, dojde k nim vlastnického práva, třebas by prodávající vlastníkem nebyl. Vlastnické právo dříve zdůvodněné pomine. Všeliké dříve zdůvodněné právo zástavní anebo jinší právo věcné pomine, nebylo-li nabyvateli při prodávání známo.

Jestliže zboží anebo jiné věci movité od kupce v jeho obchodu byly zastaveny a odevzdány, nelze dříve zdůvodněnému právu vlastnickému, právu zástavnímu, anebo jinšímu nějakému právu věcnému na těch věcech, na ujmu bezelstnému příjemci zástavy anebo jeho nástupci v právu průchodu zjednávati.

Právo zástavní komisionářův, speditorův a povozníkův zákonem stanovené rovno jest právu zástavnímu, smluvou nabytému.

Článek tento platnosti nemá, byly-li věci ty ukradeny anebo ztraceny.

Článek 307.

Co ustanoveno v předešlém článku, platí o papírech na majitele svědčících i tehda, když nebyly prodány aneb zastaveny od kupce v jeho obchodu, a když byly ukradeny anebo ztraceny.

Článek 308.

Oběma předešlými články v zákonech zemských ničeho se nemění, obsahují-li ustanovení držiteli ještě příznivější.

Článek 309.

Formálností, kteréž o dávání zástavy v právu občanském předepsány jsou, není zapotřebí, když se mezi kupci za pohledávání z oboustranných jednání obchodních do zástavy dají věci movité, papíry na majitele anebo papíry rubopisem převoditelné.

V případu takovém vedlé prosté úmluvy o zastavení postačitelno jest:

1.

aby při věcech movitých a při papírech na majitele svědčících držení převedeno bylo tak na věřitele, jakož se strany zástavy podlé ustanovení práva občanského požaduje;

2.

aby při papírech rubopisem převoditelných skutečně odevzdán byl papír rubopisem opatřený.

Článek 310.

Byla-li mezi kupci za pohledávání, z oboustranných jednání obchodních vzešlé, zástava ruční písemně zřízena, může si věřitel, jak mile dlužník s placením prodlévá, ze zástavy ihned zjednati zaplacení, aniž by žaloby proti dlužníkovi zapotřebí bylo.

Věřitel, předloživ potřebné doklady, má o povolení k tomu žádati u obchodního soudu, k němuž přísluší, kterýž pak, neslyšev dlužníka a na škodu věřitelovu, nařídí, aby věci zastavené byly prodány, anebo alespoň čásť jich některá.

O povolení, jakož také o vykonání prodeje má věřitel dlužníka, pokud možné, ihned zpraviti; opomine-li mu zprávu o tom dáti, povinen jest nahraditi škodu. K vykonání prodeje netřeba průkazu, že zpráva byla učiněna.

Článek 311.

Byla-li mezi kupci za pohledávání z oboustranných jednání obchodních zástava ruční zřízena a písemně umluveno, že si věřitel bez řízení soudního ze zástavy zjednati může zaplacení, tehdy věřitel, jestli dlužník prodlévá, zastavenou věc může dáti veřejně prodati; též může v případě takovém, mají-li zastavené věci cenu bursovní anebo tržní, i kromě veřejnosti za běžnou cenu skrze dohodce obchodního, anebo, kde takového není, skrze úředníka k veřejným licitacím oprávněného je prodati. O vykonání prodeje má věřitel dlužníka, pokud možné, ihned zpraviti; opomine-li toho učiniti, povinen bude nahraditi mu škodu.

Článek 312.

Předcházejícími tuto články ničeho se nemění ve zvláštních právech, kteráž v příčině zřizování zástav aneb převádění jich na jiného buď zákonem, nebo nařízeními aneb statuty udělena jsou veřejným ústavům zástavním, ústavům úvěrným anebo bankům. Tak se též předcházejícími tuto články nevylučuje, že se mezi kupci za pohledávání, z jednání obchodních vzešlá, zástavy roční s právní platností zřizovati aneb na jiné převáděti mohou, když se při tom šetří ustanovení, ježto v jednotlivých státech o dávání zástav anebo na jiné převádění průchod mají.

Článek 313.

Kupec má právo, zadržeti pro pohledávání k placení dospělá, ježto mu proti jinému kupci z učiněných mezi nimi oboustraných jednání obchodních příslušejí, všeliké movité věci a cenné papíry dlužníkovy, kteréž se s volí tohoto vedlé jednání obchodního jemu v držení dostaly, pokud je má ještě v opatrování svém anebo pokud jinak, jmenovitě prostředkem konosementů, lístků nakládacích anebo skladacích, ještě s to jest, aby jimi vládl.

Ale právo toto místa nemá, kdyby zadržení věcí odporovalo předpisu, od dlužníka před odevzdáním anebo při něm danému, anebo závazku, od věřitele na se vzatému, že jistým určitým spůsobem s věcmi naložiti sluší.

Článek 314.

Naznačené v předešlém článku právo zadržovací pod udanými tam výminkami místo má i také pro pohledávání, která ještě k placení nedospěla:

1.

jestliže byl na jmění dlužníkovo oznámen konkurs, anebo dlužník také jen placení zastavil;

2.

jestliže exekuce na jmění dlužníkovo bez účinku byla vykonána anebo na něj pro nevyplnění nějakého závazku platebního osobní vězení povoleno bylo.

V případech těchto ani předpis dlužníkův anebo na se vzetí závazku, že jistým určitým spůsobem s věcmi naložiti sluší, právu zadržovacímu na závadě není, ač jestliže okolnosti, tuto pod 1. a 2. naznačené, teprv po odevzdání těch věcí anebo po nasevzetí toho závazku se udály anebo věřiteli ve známost vešly.

Článek 315.

Věřitel, kterémuž právo zadržovací podlé článků 313. anebo 314. přísluší, povinen jest, aby o vykonání jeho dlužníkovi bez odkladu věděti dal. I má právo, jestliže mu dlužník v pravý čas jiným spůsobem jistoty neopatří, prostředkem žaloby u soudu, k němuž sám přísluší, naproti dlužníkovi prodej věcí těch navrhnouti; z výtěžku může sobě před jinými věřiteli dlužníkovými zaplacení zjednati. Věřitel práva tato má i také naproti dlužníkově mase konkursní.

Článek 316.

Práva, ve článcích 313. až 315. věřiteli daná, nemají místa, když se strany o to zvláště umluvily.

Čásť třetí.

Kterak se činí jednání obchodní.

Článek 317.

aby smlouva v příčině obchodu nějakého učiněná byla platná, k tomu netřeba ani spisu ani jiných formálností. Výminky z pravidla tohoto jen potud místo mají, pokud v zákonníku tomto obsaženy jsou.

Článek 318.

O návrhu, ježto by se mezi přítomnými o smluvení nějakého obchodu stal, třeba aby ihned dáno bylo vyjádření, sice jinak navrhovatel návrhem svým déleji vázán nebude.

Článek 319.

Při návrhu, ježto by učiněn byl mezi nepřítomnými, zavázaným bude navrhovatel až po tu dobu, ve kteréž, když odpověď řádně a v pravý čas byla odeslána, čekávati může, že dojde. dobu tuto počítaje, může se navrhovatel říditi domněnkou, že návrh jeho v pravý čas došel.

Přijde-li odpověď o přijmutí, v pravý čas odeslána byvši, teprv po této době, tehdy smlouva neplatí, když navrhovatel mezitím anebo bez odkladu, hned jak odpověď o přijmutí došla, o svém odstoupení zprávu dal.

Článek 320.

Dodá-li se odvolání návrhu nějakého druhé straně dříve nežli návrh, anebo stejnou dobou s ní, tehdy se návrh má pokládati tak, jako by se byl nestal.

Tak i přijmutí pokládati sluší tak, jako by se bylo nestalo, jestliže odvolání dojde navrhovatele dříve, než vyjádření o přijmutí anebo stejnou dobou s vyjádřením.

Článek 321.

Byla-li smlouva, o niž mezi nepřítomnými jednáno, k místu přivedena, tehdy se za dobu smluvení pokládá ta doba, ve kteréž se vyjádření o přijmutí k vůli odesílce odevzdalo.

Článek 322.

Přijmutí s výminkami anebo obmezeními pronešené pokládá se zamítnutí návrhu spojené s návrhem novým.

Článek 323.

Je-li kupec, jemuž se příkaz nějaký dá, s přikazatelem ve spojení obchodním, anebo nabídl-li se onen tomuto k vyřízení příkazů takových, tehdy povinen jest, aby bez odkladu odpověď dal, sice jinak mlčení jeho za přijmutí příkazu pokládáno bude. I tehda, když příkazu nepřijme, povinen jest, aby zboží anebo jiné věci, které by snad spolu s příkazem byly poslány, na útraty přikazatelovy, pokud útraty tyto má uhrazeny a pokud se to bez ujmy jeho státi může, prozatím chránil, by škody nevzaly.

Soud obchodní k návrhu jeho naříditi může, aby zboží to ve veřejném skladišti anebo u někoho jiného potud uloženo bylo, pokud by vlastník jiného opatření neučinil.

Čásť čtvrtá.
Kterak se úmluvy obchodní vyplňují.

Článek 324.

Úmluvy obchodní vyplniti se mají na tom místě, kteréž k tomu ve smlouvě jest určeno, anebo podlé povahy umluveného jednání anebo podlé úmyslu smluvníkův za místo plnění pokládati se má. Pakli podmínek těchto není, tehdy zavázaný na tom místě závazek vyplniti má, kdež v době smluvení měl obchodní svůj závod anebo, kdyby toho nebylo, bydliště své. Měla-li však nějaká určitá věc odevzdána býti, kteráž se v době smluvení na jiném místě nacházela s vědomím smluvníkův, staniž se odevzdání na tomto místě.

Článek 325.

Při placení penězi, kromě vyplácení papírů rubopisem převoditelných anebo na majitele vydaných, dlužník povinen jest, ač jestliže ze smlouvy anebo z povahy jednání obchodního anebo z úmyslu smluvníkův něco jiného nevysvitá, platiti o své ujmě a na svou škodu věřiteli na tom místě, kdež tento v době, když pohledávání vzniklo, měl obchodní svůj závod, anebo když toho není, své bydliště.

Ustanovením tímto nemění se však zákonem ustanovené místo, kde dlužník má platiti (čl. 324.), co se dotýče příslušného soudu anebo jinších příčin.

Článek 326.

Není-li ve smlouvě určeno, kdy závazek vyplniti se má, tehdy kteroukoli dobou za vyplnění žádati a závazek vyplniti může, pokud podlé okolností anebo podlé obyčeje obchodního něco jiného za pravé přijmouti nenáleží.

Článek 327.

Jest-li ustanovena doba plnění na jaro nebo na podzim anebo na podobný čas, tehdy rozhodne obchodní obyčej toho místa, kde se závazek má vyplniti.

Položeno-li vyplnění na prostředek měsíce, tehdy patnáctý den měsíce toho pokládá se za den plnění.

Článek 328.

Má-li závazek nějaký po uplynutí jisté určité lhůty po smluvení vyplněn býti, připadá doba plnění:

1.

jest-li lhůta po dnech ustanovena, na poslední den její; při počítání lhůty se den, ve kterýž se smluvení stalo, spolu nepočítá; pakli lhůta ustanovena po osmi nebo po čtrnácti dnech, rozumí se tím plných osm nebo čtrnácte dnů;

2.

jest-li lhůta po týdnech, měsících, anebo po době, několik měsíců v sobě zavírající (roce, půllétě, čtvrtlétě) ustanovena, na ten den posledního téhodne anebo posledního měsíce, kterýž se pojmenováním svým anebo číslem rovná dnu, kdy se smluvení stalo; pakli dne toho v posledním měsíci není, připadne plnění na ten den, kterýž v tomto měsíci jest poslední.

Slova „půl měsíce“ pokládají se za rovný době patnácti dnů.

Položena-li lhůta plnění po jednom neb několika celých měsících a po půl měsíci, tehdy těch patnácte dní naposledy počítati sluší.

Podlé pravidel svrchu dotčených počítána buď lhůta i tehda, když počátek její ne dnem, kdy se smluvení stalo, nýbrž nějakou jinou dobou neb událostí určen jest.

Článek 329.

Připadá-li doba plnění na neděli anebo na obecný svátek, tehdy se nejblíže příští všední den pokládá za den plnění.

Článek 330.

Má-li se závazek vyplniti v prodlení určité nějaké doby, třeba jest, aby se to stalo prvé, než tato vyprší.

Připadá-li poslední této doby den na neděli nebo na obecný svátek, tehdy vyplněn buď závazek nejdéle ve všední den nejblíže předcházející.

Článek 331.

Změny v časopočtech těchto (čl. 328. až 330.), pokud se dotýkají likvidačních lhot při jednání bursovním, zůstaveny jsou řádům bursovním.

Článek 332.

Závazek buď vyplněn a vyplnění buď přijato toho dne, kdy vyplnění se má státi, v obyčejný čas obchodní.

Článek 333.

Byla-li určená ve smlouvě lhůta k vyplnění závazku nějakého prodloužena, tehdy se počíná nová lhůta, je-li o tom pochybnost, prvním dnem po vypršení lhůty staré.

Článek 334.

Kdy koli byl ustanoven den prošlosti, budiž podlé povahy toho jednání a podlé úmyslu smluvníkův posuzováno, zdali ten den připojen byl ve prospěch jen jednoho z obou smluvníků.

I tehda, když dlužník podlé toho má právo, platiti dříve toho dne, kterého dluh dojde, nemá nicméně práva, nepřivolí-li k tomu věřitel, diskonto sobě porážeti, ač jestliže mu úmluva anebo obyčej obchodní moci k tomu nedají.

Článek 335.

Není-li ve smlouvě nic zevrubnějšího o povaze a dobrotě zboží ustanoveno, tehdy zavázaný povinen jest, poskytnouti obchodní zboží prostředního druhu a prostřední dobroty.

Článek 336.

Míru, váhu, ráz mincovní, druhy mince, časopočet a vzdálenosti, ježto v místě, kde smlouva vyplněna býti má, v platnosti jsou, je-li o tom pochybnost, za smluvou určené pokládati sluší. Pakli druh mince, ve smlouvě ustanovený, v místě, kde se má platiti, není běžný anebo je-li druh ten toliko číslem početním, tehdy se suma ta podlé hodnoty v době splatnosti její vyplatiti může v čísle zemském, ač jestliže užitím slova „effektivně“ anebo podobného nějakého přídavku výslovně vymíněno není, aby se vyplacení stalo mincí toho druhu, který jest ve smlouvě pojmenován.

Rozdíl druhý.
O koupi.

Článek 337.

Nabídnutí k prodeji, kteréž se znatedlně mnohým osobám, jmenovitě podáváním cenníků, seznamů skladových, ukázek anebo vzorů děje, anebo při kterémž se zboží, cena anebo množství určitě nenaznačuje, není závazným návrhem ku koupi.

Článek 338.

Podlé ustanovení o koupi daných posuzovati sluší i takové jednání obchodní, jehož předmět záleží v dodávání jistého množství věcí zastupitedlných za určitou cenu.

Článek 339.

Koupě na ohledání anebo na zkoušku smluvena bývá s výminkou, ve vůli kupujícího založeno, aby kupující zboží ohledal anebo zkoušel a schválil. Výminka tato, je-li pochybnost o tom, jest odkladací.

Kupující, dokud schválení nedá, ku koupi vázán není. Prodávající vázán býti přestane, jak mile kupující do vypršení umluvené anebo v místě obyčejné lhůty schválení svého nedá. Není-li lhůty umluvené anebo v místě obyčejné, může prodávající po uplynutí přiměřeného okolnostem času kupujícího vyzvati, aby se prohlásil; i přestane býti vázánn, jak mile kupující, byv vyzván, ihned se neprohlásí.

Pakli zboží, na ohledání anebo na zkoušku prodané, k vůli ohledání anebo zkušení již jest odevzdáno, tehdy mlčení kupujícího až po vypršení lhůty anebo po vyzvání pokládati sluší za schválení.

Článek 340.

Koupě dle ukázky (průby) nebo vzoru smluvena bývá bez výminky, ale s tím závazkem prodávajícího, aby zboží bylo podlé ukázky nebo vzoru.

Článek 341.

Koupě ke zkoušce jest koupě bezvýminečná s připojením příčiny.

Článek 342.

Co se dotýče místa k vyplnění závazků prodávajícího a kupujícího, průchod mají ustanovení, ve článku 324. odstávci 1. daná.

Zboží odevzdá se, ač jestliže z ustanovení těchto něco jiného nevysvitá, v tom místě, kde prodávající v čas smluvení měl závod svůj obchodní anebo, když toho není, bydliště své. Byla- li však nějaká určitá věc prodána, ježto se v čas smluvení s volí smluvníkův v některém jiném místě nacházela, staniž se odevzdání v tomto místě.

Kupní cenu při odevzdání zapraviti sluší, ač jestli něco jiného povahou jednání obchodního vymíněno, nebo smluvou anebo obyčejem obchodním určeno není. Sic jinak i v příčině tohoto placení průchod mají ustanovení, daná ve čl. 325.

Článek 343.

Prodávající povinen jest, chovati zboží, pokud kupující s přejmutím jeho neprodlévá, s pečlivostí pořádného obchodníka. Pakli kupující s přejmutím zboží prodlévá, může je prodávající o ujmě a kupujícího a na škodu jeho uložiti ve veřejném skladišti anebo u někoho jiného. Též právo má, zboží to, napřed tím pohroziv, veřejně dáti prodati; též může, má-li zboží to cenu bursovní anebo tržní, napřed tím pohroziv, prodej spůsobiti i neveřejně za běžnou cenu skrze dohodce obchodního anebo, kde takového není, skrze úředníka k veřejným licitacím oprávněného. Jestli zboží vydáno zkáze anebo jestli nebezpečenství s prodlením spojeno, není třeba, aby se napřed prodejem pohrožovalo.

O tom, že se prodej vykonal, má prodávající kupujícího, pokud možná, ihned zpraviti; opomine-li to, povinen jest škodu mu nahraditi.

Článek 344.

Jestliže zboží kupujícímu z jiného místa posláno býti má, a neustanovil-li kupující ničeho o spůsobu, jak se mu má poslati, má se za to, že prodávajícímu uloženo, aby s pečlivostí pořádného kupce místo kupujícího takové ustanovení učinil, jmenovitě též, aby určil osobu, která má přepravení zboží toho obstarati anebo vykonati.

Článek 345.

Jak mile se zboží odevzdá speditorovi anebo povozníkovi anebo jinší osobě, kteráž ku přepravení zboží toho určena, podniká kupující nebezpečenství, s kterým by se zboží potkalo. Pakli však kupující dal zvláštní nějaké nařízení o spůsobu zaslání a prodávající-li se bez pilné příčiny od toho odchýlil, tehdy tento odpovídá ze škody, která by tím vzešla.

Na prodávajícího náleží, aby nebezpečenství, s kterým by se zboží při zasílání potkalo, tehda podniknul, když podlé smlouvy zboží v tom místě, kamž se zavésti má, dodati povinen jest, tak že místo toto jemu jest místem plnění. Z toho, že prodávající na se vzal zaplacení útrat anebo výloh odeslání, samo sebou ještě nejde, že místo, kamž se zboží přepravuje, prodávajícímu jest místem plnění.

Ustanoveními v článku tomto danými nevylučuje se, aby kupující již od časnější nějaké doby nebezpečenství podnikl, pokud by toto podlé práva občanského místo mělo.

Článek 346.

Kupující povinen jest, zboží přejmouti, ač jestli jest takové, jak smlouva žádá, anebo, když zvláštního o to umluvení není, vyhovuje-li tomu, čeho žádá zákon (čl. 335.).

Zboží má se přejmouti ihned, ač není-li něco jiného vymíněno anebo v místě obyčejno, anebo nevyhledávají-li toho okolnosti.

Článek 347.

Jest-li zboží od někud jinud posláno, náleží na kupujícího, aby je bez odkladu, jak náhle bylo dodáno, pokud to podlé řádného běhu obchodního možné jest, ohledal, a shledal-li by, že nečiní zadost smlouvě anebo zákonu (čl. 335.), prodávajícímu ihned o tom věděti dal.

Pakli to učiniti opomine, pokládá se zboží za schváleno, pokud nejde o nedostatky, kterých při neprodleném ohledání podlé řádného běhu obchodního poznati lze nebylo.

Jestliže se později shledají nedostatky, tehdy bez odkladu po objevení jich zprávy dáti třeba, sice by zboží i co do těchto nedostatků pokládáno bylo za schválené.

Položené tuto ustanovení platí též o prodeji na ohledání anebo zkoušku anebo dle ukázky, pokud jde o takové nedostatky zboží poslaného, kterých při řádném ohledání anebo při řádném zkoušení nebylo lze poznati.

Článek 348.

Jestliže kupující zboží, odněkud jinud poslanému, vytýká vady, povinen jest, o to pečovati, aby se zatím někde schovalo. Shledají-li se nedostatky při dodávání zboží anebo později, může skrze znalce dáti na jisto postaviti, v jakém spůsobu bylo. Týmž spůsobem má prodávající právo, žádati za osvědčení takové, jak mile mu kupující zprávu dá, že zboží pro nedostatky prohlašuje za závadné.

Znalce k návrhu účastníkův ustanoví soud obchodní anebo, kde soudu takového není, soudce toho místa.

Znalci dobré své zdání podati mají písemně anebo protokolem.

Pakli zboží zkáze vydáno a s prodlením nebezpečenství spojeno, tehdy může kupující, šetře přitom ustanovení v článku 343. daných, zboží to dáti prodati.

Článek 349.

Že zboží nemá té povahy, kterou dle smlouvy aneb zákona míti má, nemůže kupující dovozovati, jestliže taková vada teprv po vypršení šesti měsíců po tom, co kupujícímu dodáno bylo, na jevo vyjde.

Žaloby proti prodávajícímu pro vady a nedostatky promlčují se za šest měsíců po tom, co zboží dodáno bylo kupujícímu.

Obrany pominou, když se oznámení vad objevených, jakž předepsáno v čl. 347., v běhu šesti měsíců po tom, co zboží kupujícímu bylo dodáno, neodešle. Bylo-li oznámení spůsobem tímto učiněno, obrany ve své moci zůstanou.

V zákonech zvláštních anebo v obyčejích obchodních, kterýmiž se předmětům některého druhu určuje kratší lhůta, nic se tímto nemění.

Pakli zavázanost prodávajícího smluvou do kratší neb delší lhůty ustanovena, tehdy při tom zůstaniž.

Článek 350.

Dopustil-li se prodávající podvodu, nemůže užiti toho, co ustanoveno v článcích 347. a 349.

Článek 351.

Pokud místním obyčejem anebo zvláštní úmluvou nic jiného ustanoveno není, nese prodávající útraty za odevzdání, jmenovitě za měření i vážení; kupující útraty za přejmutí.

Článek 352.

Počítá-li se trhová čili kupní cena podlé váhy zboží nějakého, tehdy váha obálky (váha táry) odraženy budiž, ač není-li zvláštní úmluvou anebo obchodním obyčejem v místě odevzdání něco jiného ustanoveno. Zdali a jakou měrou váhu táry podlé určité sázby anebo podlé určitého poměru místo zevrubného vyšetření srážeti lze, taktéž zdali a kolik vývažku ve prospěch kupujícímu počítati sluší, anebo jakožto náhrady za vadné anebo nepotřebné částky (refakcie) požadovati se může, posuzovati náleží podlé smlouvy anebo podlé obyčeje obchodního v místě odevzdacím.

Článek 353.

Jestli ve smlouvě za cenu kupní ustanovena cena tržní anebo bursovní, tedy tím, je-li jaká pochybnost, rozuměti sluší běžnou cenu, kteráž v době a v místě plnění anebo v obchodním místě, ježto onomu jest pravidlem, podlé platných o tom zřízení místních určena jest, kdež pak určení takového není anebo dokáže-li se, že je nesprávné, rozuměti sluší cenu průměrnou, kteráž porovnáním kupních smluv v době a v místě plnění učiněných vyjde na jevo.

Článek 354.

Prodlevá-li kupující cenu kupní zaplatiti a není-li zboží ještě odevzdáno, dáno jest prodávajícímu na vůli, chceli žádati, aby smlouva byla vyplněna a jemu náhrada škody pro opozděné vyplnění dána, anebo chce-li místo vyplnění smlouvy zboží to, šetře při tom ustanovení ve čl. 343 daných, na účet kupujícího prodati a nahrazení škody se domáhati, anebo zdali chce od smlouvy pustiti, jakoby se byla nestala.

Článek 355.

Jestli prodávající prodlévá zboží odevzdati, tehdy kupující má na vůli, zdali chce žádati, aby smlouva byla vyplněna a spolu náhrada škody pro opozděné vyplnění dána, anebo chce-li místo vyplnění o náhradu škody pro nevyplnění státi, anebo od smlouvy pustiti, jakoby se byla nestala.

Článek 356.

Chtěl-li by jeden smluvník dle ustanovení, ježto v předešlých článcích dána jsou, místo vyplnění smlouvy žádati nahražení škody pro nevyplnění, anebo chtěl-li by od smlouvy pustiti, tehdy třeba jest, aby to druhému smluvníkovi oznámil a dopřál mu přitom, pakli povaha smlouvy toho dopouští, přiměřené okolnostem lhůty k napravení toho, co promeškáno.

Článek 357.

Jest-li umluveno, aby zboží úplně v určitou dobu anebo do určité lhůty bylo dodáno, tehdy článek 356. průchodu nemá. I kupující i prodávající podlé své vůle vykonávati může práva, ježto mu podlé čl. 354. anebo 355. příslušejí. Ten však, kdo na tom chce sáti, aby smlouva byla vyplněna, oznam to bez odkladu po vypršení doby anebo lhůty té druhému smluvníkovi; pakli to opomine, již později nemůže na to tlačiti, aby smlouva byla vyplněna.

Jestliže prodávající msto vyplnění na účet obmeškalého kupujícího chce prodati, tehdy povinen jest, předsevzíti prodej, má-li zboží to cenu tržní anebo bursovní, bez odkladu po vypršení doby anebo oné lhůty. Stal-li by se prodej později, nepokládá se za to, že se stal na účet kupujícího. Aby se prodejem napřed pohrozilo, zapotřebí není, naproti tomu má prodávající i v tomto případě bez odkladu kupujícímu oznámiti, že prodej jest vykonán.

Žádá-li kupující místo vyplnění smlouvy, aby mu škoda pro nevyplnění byla nahrazena, tehdy suma náhrady, již prodávající dáti má, jestli zboží do sebe má cenu tržní anebo bursovní, záleží v rozdílu mezi cenou kupní a cenou tržní i bursovní, kterou zboží mělo té doby a v tom místě, kde mělo býti dodáno, což však nebuď na ujmu právu kupujícího, táhnouti se ke škodě větší, kteréž může dokázati.

Článek 358.

V případech, ježto ve čl. 357. dotčeny jsou, má každý smluvník právo, dáti prodlévání druhého smluvníka na jeho útraty veřejnou listinou (protestem) osvědčiti.

Článek 359.

Vychází-li v případech, v čl. 354, 355. a 357. dotčených, z okolností, jmenovitě z povahy smlouvy, z úmyslu smluvníkův anebo z povahy věci, která se má dáti na jevo, že vyplnění smlouvy oboustranně jest dělitelné, tehdy může jeden smluvník od smlouvy pustiti jediné, co se dotýče té části smlouvy, kteráž od smluvníka druhého vyplněna nebyla.

Rozdíl třetí.
O jednání komisionářském.

Článek 360.

Komisionář jest ten, kdo po živnostensku jménem svým na účet nějakého přikazatele (komitenta) jednání obchodní uzavírá. Smluvou obchodní, kterou komisionář s jinými osobami učiní, sám práv nabývá a povinnosti podniká. Mezi komitentem čili přikazujícím a tou jinou osobou nevzchází z toho žádných práv a žádných povinností.

Pakli od přikazatele výslovně ustanoveno bylo, aby smluva jménem jeho byla učiněna, není to již komise kupecká, nýbrž příkaz obyčejný ke smlouvě obchodní.

Článek 361.

Komisionář má jednání obchodní s pečlivostí pořádného kupce ku prospěchu přikazatelově, podlé příkazu vykonati; on má přikazateli dávati potřebné zprávy, jmenovitě má jemu hned, když příkaz vykoná, o tom dáti věděti; i povinen jest, přikazateli z jednání toho vydati počet a vyplniti mu to, čehož on z jednání obchodního požadovati má.

Článek 362.

Pakli by komisionář podlé příkazu na se vzatého nejednal, povinen jest, přikazateli nahraditi škodu; přikazatel není zavázán, aby jednání pokládal tak, jakoby na účet jeho bylo vykonáno.

Článek 363.

Jestliže komisionář prodal něco pod cenou jemu vytčenou, tehdy povinen bude, přikazateli rozdíl v ceně nahraditi, ač nedokáže- li, že prodeje za vytčenou cenu vykonati nemohl a že vykonáním koupě od přikazatele škoda jest odvrácena.

Článek 364.

Jestliže komisionář vykročil z ceny ku koupi vytčené, zamítnouti může přikazatel koupi, jakoby se na účet jeho nebyla stala, ač nenabídl-li se komisionář zaroveň s návěštím o koupi, že rozdílnost v ceně zapraviti hotov jest. Přikazatel, chce-li koupi, jako by se na účet jeho nebyla stala, zamítnouti, musí to bez odkladu, jak mile návěští o koupi obdrží, ohlásiti, sice překročení příkazu za schváleno bude pokládáno.

Článek 365.

Kdyby zboží, komisionáři poslané, při odevzdání shledalo se porušené nebo mělo na sobě vady, jež zevnitř viděti, má komisionář proti povozníkovi anebo plavci práv hájiti, důkaz, že zboží v takovém spůsobu bylo, si zjednati a přikazateli bez prodlení zprávu o tom dáti.

Opomine-li to, práv bude ze škody, která by tudy vzešla.

On může skrze znalce na jisto dáti postaviti, že zboží jest porušené neb vadné, a bylo-li by se obávati, že zboží vezme zkázu aneb vzešlo-li by z prodlení nebezpečenství, může je dáti prodati, šetře v tom toho, co nařízeno v článku 343.

Článek 366.

Stala-li by se na zboží změna nějaká, a bylo-li by se obávati, že cena jeho se zmenší, aniž by bylo kdy, vyžádati si nařízení se strany přikazatele, anebo prodléval-li by přikazatel, nařízení dáti, tehdy komisionář, šetře přitom ustanovení, ve čl. 343. daných, spůsobiti může, aby se zboží prodalo.

Stejné právo má komisionář ve všech jiných případech, když přikazatel, ačkoli podlé stavu věci tím povinen jest, o zboží opatření učiniti opomine.

Článek 367.

Ze ztráty anebo porušení zboží práv jest komisionář, pokud ho má na svém schování, ač nedokáže-li, že ztráta anebo porušení spůsobeny byly takovými okolnostmi, jichžto pečlivostí pořádného kupce odvrátiti lze nebylo.

Komisionář, opomine-li zboží pojistiti, z toho jen tehda odpovídá, když od přikazatele byl dostal příkaz, aby je pojistil.

Článek 368.

Má-li komitent z jednání, kteréž komisionář smluvil, něčeho pohledávati, může tomu průchod zjednati teprv, když pohledávání bylo postoupeno.

Nicméně pokládá se pohledávání takové, třeba by nebylo postoupeno, v poměru mezi komitentem a komisionářem anebo věřiteli jeho za pohledávání přikazatelovo.

Článek 369.

Komisionář, který nemaje k tomu povolení přikazatelova, někomu jinému něco dá zálohou nebo na úvěr, činí to na svou škodu. Pokud však obyčej obchodní v tom místě, kde něco bylo umluveno, s sebou přináší, že se cena kupní může uvěřiti, má k tomu právo také komisionář, ač není-li tu jiného ustanovení přikazatelova.

Pakli komisionář, moci k tomu nemaje, prodával něco na úvěr, tehdy povinen jest, přikazateli, kterýž toho neschválí, jakožto dlužník ceny kupní ihned zaplatiti. Prokáže-li komisionář, žeby při prodeji za hotové cena byla bývala levnější, nahradiž jen tuto cenu, a, jestli skrovnější než cena příkazem určená, i také rozdíl mezi cenou obojí podlé čl. 363.

Článek 370.

Komisionář, jestliže to na se vzal anebo je-li to v místě závodu jeho obyčejem obchodním, stojí za smluvníka svého, že zaplatí anebo závazek svůj jinším spůsobem vyplní.

Komisionář, jenž za smluvníka svého stojí, práv jest z náležitého vyplnění v době, kdy se má platiti, přímo a osobně přikazateli potud, pokud vyplnění toho ze smlouvy vůbec právem žádati lze.

Komisionář, který za smluvníka svého stojí, má právo žádati za to odměny (provise úvěrové, provise del credere).

Článek 371.

Komitent čili přikazatel povinen jest, nahraditi komisionáři, cokoliv tento na hotově vynaložil, jakož vůbec náklad potřebný neb užitečný, jejž učinil, aby jednání přišlo k vykonání. K tomu náleží též náhrada za užívání místností skladních a přepravních prostředků komisionářových a za práci lidí jeho. Komisionář může provise žádati, když jednání dospěje k vykonání. Za jednání, ježto k vykonání nedospěla, provise žádati nemůže; nicméně má komisionář právo, žádati provise za vydání zboží, pokud provise taková v místě obyčejem jest.

Článek 372.

Jestliže komisionář smluví něco na prospěšnější výminky, než mu přikazatel byl položil, tedy prospěch z toho jediné přikazateli připadá.

To jmenovitě místo má, když cena, za kterou komisionář prodá, převyšuje nejnižší cenu přikazatelem určenou, anebo když cena, za kterou koupí, nedosahuje nejvyšší ceny přikazatelem určené.

Článek 373.

Komisionář, přijav na se koupi směnky nějaké, povinen jest, přenášeje ji rubopisem, učiniti to pravidelně a beze vší výhrady.

Článek 374.

Komisionář má na zboží čili tovaru obstaraném, pokud je v opatrování svém má anebo jinak, jmenovitě prostředkem konosementů, lístků nakladacích anebo skladových, ještě s to jest, aby jím vládl, právo zástavní z příčiny nákladů na zboží obrácených, z příčiny provise, z příčiny peněz strany toho zboží zálohou daných neb zapůjčených, z příčiny směnek strany něho podepsaných anebo závazků jinak podniknutých, jakož také z příčiny všelikého pohledávání z běžného účtu v jednáních komisionářských.

Komisionář může sobě za to, co mu, jak právě uvedeno, náleží, z toho, čeho má z příčiny jednání komisionářského pohledávati a není to ještě zapraveno, předkem před přikazatelem a věřiteli jeho, zaplacení zjednati.

Článek 375.

Pakli přikazatel závazky v předešlém člunku naznačené naproti komisionáři vyplniti prodlévá, tehdy komisionář má právo, šetře přitom předpisů ve čl. 310. daných, ze zboží obstaraného zjednati sobě zaplacení; právo toto mu přísluší i také naproti ostatním věřitelům přikazatelovým a naproti konkursní jeho mase.

Článek 376.

Při komisi ku koupi anebo k prodeji zboží, směnek a cenných papírů, cenu bursovní anebo tržní majících, má komisionář, jinak-li přikazatel neustanovil, právo, zboží, jež koupiti má, sám jakožto prodavatel dodati, anebo zboží, jež mu prodati přikázáno, jako kupovatel sobě zůstaviti.

V případu tomto vykoná komisionář povinnost svou, dle které má vydati počet ze smluvené koupě nebo prodeje, tím, když prokáže, že při počítání ceny šetřeno ceny bursovní nebo tržné, kteráž byla v čas vykonávání příkazu. On má právo, žádati obyčejné provise a může si počítati útraty, ježto při jednání komisionářském obyčejně bývají.

Pakli komisionář spolu s návěštím o vykonání příkazu neoznámí jiné osoby co kupovatele nebo prodavatele, má přikazatel právo, hleděti ke komisionáři samému jako ke kupovateli anebo prodavateli.

Článek 377.

Odvolá-li přikazatel příkaz, a dojde-li komisionáře odvolání prvé, nežli návěští o vykonání příkazu k vůli odesílce bylo odevzdáno, tehdy komisionář nemůže již užiti práva, by sám byl kupovatelem nebo prodavatelem.

Článek 378.

Ustanovení, v rozdílu tomto daná, průchod mají také tehda, když kupec, jehož obyčejný obchod nezáleží v jednání komisionářském, nějaké jednotlivé jednání obchodní svým jménem na účet přikazatelův uzavře.

Rozdíl čtvrtý.
O speditorství.

Článek 379.

Speditor čili odsilatel jest ten, kdo po živnostensku svým jménem na účet někoho jiného obstarává odesílání zboží po povoznících anebo plavcích.

Článek 380.

Speditor práv jest ze všeliké škody, kteráž vzejde zanedbáním pečlivosti pořádného kupce při přejímání a chování zboží, při vyhledávání povozníků, plavců anebo mezispeditorů a vůbec při odesílání zboží, ježto byl na se vzal.

Na speditora náleží, aby dokázal, že pečlivosti takové užil.

Článek 381.

Speditor má právo, žádati provise a nahražení výloh a náklad potřebných neb užitečných, anebo co vůbec za příčinou odesílky nevyhnutedlně anebo prospěšně vynaložil (čl. 371.).

Aby si počítal větší povozné, než které s povozníkem nebo plavcem byl ujednal, k tomu práva nemá.

Článek 382.

Speditorovi přísluší za povozné, provisi, výlohy, útraty a náklady a za to, co na zboží odesilateli zálohou byl dal, zástavní právo na zboží, pokud je má ještě v opatrování svém anebo s to jest, aby jím vládl.

Právu tomto i také proti ostatním věřitelům vlastníkovým a proti mase jeho konkursní průchod zjednati může.

Užije-li speditor mezispeditora, náleží na tohoto, aby zaroveň vykonával příslušející svému předchůdci práva, jmenovitě právo jeho zástavní.

Obdržel-li předchůdce to, čeho měl pohledávati, u přijímání zboží od nástupníka svého, přenáší se pohledávání i zástavní právo předchůdcovo dle práva na nástupníka. Totéž platí, i co se dotýče pohledávání a zástavního práva povozníkova, ač jestli a pokud povozník od mezispeditora byl zaplacen.

Článek 383.

Speditor, kterýž zboží odešle po povoznících anebo plavcích, ale na voze neb na lodi, ježto sám na svůj účet byl najal, počítati si může obyčejné povozné spolu s provisí a jinšími útratami.

Článek 384.

Speditor, kterýž se s odesilatelem anebo přejímatelem smluvil o určité sázby útrat přepravních, práv jest, ač není-li tu nějaké jiné úmluvy, za mezispeditory a za povozníky, jež byl přijal.

V případě takovém k provisi jen tehda právo má, když bylo umluveno, že jí mimo uřčité sázby útrat přepravních žádati může.

Článek 385.

Speditor, není-li něco jiného umluveno, má právo, sám zboží vézti.

Užije-li práva tohoto, příslušejí mu zaroveň práva a povinnosti povozníkovy i může si počítati obyčejné povozné, provisi a jiné útraty, ježto při speditorství obyčejně bývají.

Článek 386.

Žaloby proti speditorovi, že zboží buď všechno se ztratilo, nebo že ho jest méně, že vzalo porušení anebo že bylo pozdě dodáno, promlčují se po jednom roce.

Lhůta, co se dotýče žaloby pro úplnou ztrátu, počíná se vypršením toho dne, kteréhož se dodati mělo; co se dotýče žaloby pro zmenšení, porušení anebo opozděné dodání, vypršením toho dne, kteréhož bylo dodáno.

Rovněž pominou obrany ze ztráty, zmenšení, porušení aneb opozděného dodání zboží, když se návěští o tom speditorovi v roce neodešle.

Ustanovení, v článku tomto daná, místa nemají, jestliže se speditor podvodu nebo pronevěry dopustil.

Článek 387.

Sic jinak práva a povinnosti speditorovy, pokud v rozdíle tomto ničeho o tom není ustanoveno, podlé pravidel předešlého rozdílu posuzovati sluší; jmenovitě ustanovení ve čl. 365. až 367. o komisionáři daná, průchod mají i také strany speditora.

Článek 388.

Jestliže kupec, jehož obyčejné zaměstnání obchodní nezáleží ve speditorství, nějaké odeslání zboží po povoznících anebo plavcích na cizí účet svým jménem na se vezme, tehdy, co se týče odesílání takového, platnost má to, co v rozdíle tomto nařízeno.

Článek 389.

Ustanovení, v rozdílu tomto daná, nevztahují se k osobám, kteréž mezi odesilatelem a mezi povozníkem nebo plavcem prostředkují jen smlouvy povozní čili nákladní (dohodcové nákladní, dohodcové povozní, opatřovatelé lodí).

Rozdíl pátý.
O povoznictví
Čásť první.
Co jest povoznictví vůbec.

Článek 390.

Povozník jest ten, kdo po živnostensku vozí zboží po suchu anebo po řekách a vodách vnitrozemských.

Článek 391.

List povozní čili nákladní jest důkazem o smlouvě mezi povozníkem a odesilatelem učiněné.

Povozník žádati může, aby mu list povozní byl vydán.

Článek 392.

List povozní obsahuje v sobě:

1.

označení zboží podlé povahy, množství a známek;

2.

jméno a bydliště povozníkovo;

3.

jméno odesilatelovo;

4.

jméno toho, jemuž zboží dodáno býti má;

5.

místo, kde se má zboží dodati;

6.

ustanovení o povozném;

7.

místo a den, kdež list ten byl vydán;

8.

zvláštní úmluvy, kteréž strany snad ještě o jiné kusy spolu učinily, jmenovitě, kdy se má zboží dovézti a jaká náhrada se má dáti.

Článek 393.

Odesilatel povinen jest, opatřiti povozníkovi, má-li se ze zboží prvé, nežli se přejímateli dodá, clo platiti anebo vůbec k úřadu berničnému dostaviti, listy průvodní, jichž k tomu potřebí. On práv jest povozníkovi, pokud na tohoto samého nepadá provinění nějaké, ze všech pokut a škod, kteréž by jej za příčinou nesprávnosti anebo nedostatečnosti listů průvodních zastihly.

Článek 394.

Není-li v listě povozním ustanoveno, kdy povozník má zboží na místo dovezti, tehdy se lhůta, do které se na cestu vydati má, určuje místním obyčejem; pakli obyčeje místního není, vydati se má na cestu do lhůty, okolnostem případu toho přiměřené.

Jestliže by události přírodní anebo jinší náhody na čas tomu překážely, aby se povozník na cestu vydal anebo dále ji konal, tehdy není třeba, aby odesilatel čekal, až by překážka byla odstraněna, nébrž může od smlouvy ustoupiti, nicméně však povinen bude, dáti náhradu povozníkovi, pokud na něho žádné provinění nepadá, z příčiny útrat k přípravě na cestu učiněných, z příčiny útrat opětného skládání a toho, čeho má za cestu již vykonanou pohledávati. O vyměření náhrady té rozhoduje místní obyčej a, kde toho není, uznání soudcovo.

Článek 395.

Povozník práv jest ze škody, kteráž by vzešla ztrátou anebo porušením zboží nákladního od té doby, co je přejal, až do té, kdež je dodá, ač nedokáže-li, že ztráta anebo porušení povstalo neodolatelným násilím (vis major) anebo přirozenou povahou, zboží, jmenovitě vnitřním zkazením, mizením, obyčejným poroucháním a pod- anebo nedostatečným obalením, jichžto ze vnějška poznati lze nebylo.

Z drahocenností, peněz a cenných papírů povozník práv jest jen tehda, když mu tato povaha anebo cena továru byla oznámena.

Článek 396.

Když povozník dle předešlého článku povinen jest, za ztrátu nebo porušení zboží náhradu dáti, tehdy škodu vypočítávati sluší jediné dle obecné obchodní ceny zboží toho.

Ztratí-li se zboží, nahrazena budiž obecná cena obchodní, kterouž zboží téhož spůsobu a též povahy mělo v místě dodavacím toho času, když se mělo dodati; z toho srazí se to, co následkem ztráty ušetřilo se cel a útrat.

Vzalo-li zboží porušení, nahraženo budiž to, oč jest rozdílna cena prodejní zboží porušeného od obecné ceny obchodní, kteroužby zboží to, nebyvši porušeno, bylo mělo v místě dodavacím a v té době, když by bylo dodáno, při čemž se srazí clo a útraty, pokud následkem porušení se jich ušetřilo. Pakli zboží ceny obchodní nemá, vypočítejž se škoda dle obecné ceny, kterou zboží má.

Dokáže-li se povozníkovi, že jednal zlomyslně, tehdy úplnou škodu nahraditi povinen jest.

Článek 397.

Povozník práv jest ze škody, kteráž vzešla promeškáním umluveného anebo obvyklého času k dodání, ač nedokáže-li, že promeškání toho nemohl odvrátiti, ačkoli pečlivosti pořádného povozníka byl užil.

Článek 398.

Byla-li na případ opozděného dodání umluvena srážka v povozném, anebo ztráta povozného anebo nějaká jiná pokuta konvencionální, může se, je-li o tom pochybnost, mimo to žádati za nahrazení škody, sumu tu převyšující, kteráž opozděným dodáním vzešla.

Článek 399.

Dokáže-li povozník, že pečlivostí pořádného povozníka opozdění odvrátiti nemohl, tehdy se k umluvenému úplnému anebo částečnému zadržení povozného, anebo ke konvencionalní pokutě pro opozdění dodání táhnouti nelze, leč by ze smlouvy opačný úmysl na jevo vycházel.

Článek 400.

Povozník odpovídá za své lidi a za jiné osoby, kterých při vykonání převzatého od něho dovežení užívá.

Článek 401.

Odevzdá-li povozník zboží jinému povozníkovi, aby je buď všechno nebo z části na místě něho někam dovezl, práv jest za tohoto a za následující snad povozníky, dokud se zboží nedodá. Každý povozník, jenž po jiném povozníku následuje, vstoupí tím, že zboží s prvotním listem povozním přejme, ve smlouvu povozní podlé listu toho povozního, přejme na se samostatný závazek, zboží podlé listu povozního na místo dovézti, i povinen jest, i co se dotýče dovežení od předešlých povozníkův již vykonaného, dostáti závazkům jejich.

Článek 402.

Povozník povinen jest, poslušen býti pozdějších nařízení odesilatelových strany navrácení zboží, anebo strany odevzdání jeho jinému přijímateli nežli tomu, který v listě povozním pojmenován jest, potud, pokud tomuto po přivezení zboží do místa dodacího neodevzdal listu povozního.

Jak mile se toto již stalo, povinen jest šetřiti toliko nařízení pojmenovaného přijímatele, jelikož by jemu jinak ze zboží práv byl.

Článek 403.

Povozník zavázán jest, vydati v místě dodacím zboží tomu přijímateli, kterýž v listě povozním pojmenován jest.

Článek 404.

Přijímatel v listě povozním pojmenovaný má právo, prvé než se zboží do míst dodacího přiveze, naproti povozníkovy užití všech k pojištění továru potřebných opatření a dávati povozníkovi nařízení, kterých v příčině této potřebí; aby mu zboží, prvé než se do místa dodacího doveze, bylo odevzdáno, požadovati může jen tehda, když odesilatel k tomu byl povozníka zmocnil.

Článek 405.

Když povozník do místa dodacího dojede, má přijímatel v listě povozním pojmenovaný právo, zjednati jménem svým proti povozníkovi průchod právům, smluvou povozní zdůvodněným, vyplniv závazky, v listě povozním vytknuté; ať již přitom jedná ve svém anebo v cizím prospěchu; jmenovitě má právo, poháněti povozníka, aby mu odevzdal list povozní a vydal mu zboží, ač jestliže odesilatel jemu, prvé než by žaloba podána byla, nedal opačného nařízení, jakéž podlé článku 402. ještě se dopouští.

Článek 406.

Přijmutím zboží a listu povozního vzejde přijímateli povinnost, povozníkovi podlé listu povozního zaplatiti.

Článek 407.

Nemůže-li pojmenovaný přijímatel zboží vyhledán býti nebo nechce-li zboží přijmouti, aneb nastane-li spor o přijmutí anebo o to, v jakém spůsobu zboží jest, tehdy může ten, kohož se dotýče, vše to skrze znalce dáti na jisto postaviti. Znalce k žádosti toho, kohož se dotýče, ustanoví soud obchodní anebo, kde takového soudu není, soudce místa toho. Znalci povinni jsou, aby dobré své zdání podali písemně anebo ku protokolu.

Soud k žádosti toho, kohož se dotýče, naříditi může, aby zboží ve veřejném skladišti anebo u někoho jiného bylo uloženo, a aby zcela anebo přiměřenou částkou k vůli zapravení povozného a jiného pohledávání povozníkova veřejně bylo prodáno.

Strany žádosti o ustanovení znalců anebo o nařízení soudu, aby zboží bylo uloženo anebo prodáno, vyslyšena budiž protější strana, ač je-li v místě přítomna.

Článek 408.

Přijmutím zboží a zapravením povozného pomine všeliké právo, na povozníkovi čeho žádati.

Jediné kdyby se zboží ztratilo anebo přišlo k porušení, čehož při dodávání zevnitř nebylo lze poznati, může přijímatel se táhnouti k povozníkovi, třeba by zboží již bylo přijato a povozné zapraveno, jak mile bylo hned po objevení té ztráty nebo toho porušení žádáno, aby se to na jisto postavilo, a jak mile bylo dokázáno , že se zboží ztratilo aneb přišlo k porušení v tom čase, co bylo přijmuto a dodáno.

Ustanovení, ježto dána jsou o promlčení žalob a obran proti speditorovi pro ztrátu, porušení aneb opozděné dodání zboží (čl. 386.), průchod mají, i co se dotýče povozníka.

Článek 409.

Povozníkovi náleží právo zástavní na zboží nákladním za všechno to, čeho má ze smlouvy povozní pohledávati, jmenovitě za povozné a skladné, jakož i za clo a za jiné výlohy. Právo to zástavní trvá, pokud zboží zadrženo aneb uloženo jest; trvá i také po dodání zboží, ač jestliže mu povozník ve třech dnech po dodání před soudem průchod opatří, a zboží ještě se nalezá u přijímatele anebo u někoho jiného, jenž jej za přijímatele drží.

Aby přišel k zaplacení, spůsobiti může, aby se zboží prodalo aneb některá čásť jeho (čl. 407.).

Právo toto jemu přísluší i také naproti ostatním věřitelům vlastníkovým a naproti konkursní jeho mase.

Článek 410.

Jde-li zboží rukama několika povozníků, tehdy má poslední povozník při dodávání, pokud v listě povozním nic jiného nařízeno není, vybrati též to, čeho mají dle listu povozního pohledávati předchůdcové jeho, a má vykonávati práva jejich, jmenovitě i také právo zástavní.

Předcházející povozník, kterýž od následujícího dojde zaplacení, převádí dle práva na tohoto pohledávání své a právo své zástavní.

Týmž spůsobem převádí se pohledávání speditorovo a zástavní jeho právo na následujícího speditora a na povozníka. Zástavní právo předchůdcův trvá potud, pokud trvá právo zástavní posledního povozníka.

Článek 411.

Jestli na témž zboží dvoje nebo více práv zástavních, zakládajících se na čl. 374., 382. a 409., tehdy z těch práv zástavních, ježto odesláním nebo přepravením zboží toho povstala, právo později vzešlé má přednost před právem dříve vzešlým; všecka pak tato práva zástavní mají přednost před právem zástavním komisionářovým a před zástavním právem speditorovým za peníze zálohou dané; z posledních tuto práv zástavních jde dříve vzniklé před později vzniklým.

Článek 412.

Povozník, odevzdá-li zboží bez zaplacení a právu-li zástavnímu ve třech dnech po dodání před soudem průchodu nezjedná, zbavuje sebe i předcházející povozníky a speditory postihu naproti předchůdcům. Právo naproti přijímateli v moci své zůstává.

Článek 413.

Odesilatel i povozník mohou se umluviti, aby tento onomu vydal lístek nakladací.

List nakladací jest listina, kterouž se povozník k odevzdání zboží zavazuje.

Článek 414.

List nakladací obsahuje:

1.

pojmenvoání naloženého zboží podlé povahy, množství a známek;

2.

jméno a bydliště povozníkovo;

3.

jméno odesilatelovo;

4.

jméno toho, jemuž anebo na jehož řád (ordre) zboží dodáno býti má. Jím se rozumí odesilatel, jestliže list nakladací vydán toliko na řád;

5.

místo dodání;

6.

ustanovení, co se dotýče povozného;

7.

místo a den, kdy list ten byl vydán.

List nakladací budiž od povozníka podepsán.

Odesilatel povinen jest, vydati povozníkovi, žádá-li si toho, stejně znějící přepis lístku nakladacího podpisem svým opatřený.

Článek 415.

Lístek nakladací rozhoduje v příčině právních závazků mezi povozníkem a přijímatelem zboží; ustanovení smlouvy povozní, ježto veň pojaty nejsou, naproti přijímateli právního účinku nemají, ač nebylo-li se k nim výslovně taženo.

V příčině závazků právních mezi povozníkem a odesilatelem pravidlem zůstanou ustanovení, v smlouvě povozní obsažená.

Článek 416.

Jestliže povozník od sebe vydal lístek nakladací, může pozdějších nařízení odesilatelových, aby navrátil nebo odevzdal zboží jinému přijímateli, nežli tomu, který lístek nakladací předloží, poslušen býti jen tehda, když se mu vrátí lístek nakladací. Pakli by proti ustanovení tomu jednal, práv jest ze zboží řádnému majiteli lístku nakladacího.

Článek 417.

Zboží přejmouti právo má ten, komu podlé lístku nakladacího dodáno býti má, anebo na kohož lístek nakladací na řád svědčící, rubopisem byl převeden.

Článek 418.

Povozník jest povinen dodati zboží, jen když se vrátí list nakladací, na kterém vysvědčiti se má, že zboží bylo dodáno.

Článek 419.

Jinak ustanovení, o právech a povinnostech povozníkových daná, průchod mají i tehda, když list nakladací byl vydán.

Článek 420.

Jestliže kupec, jehož obyčejné zaměstnání obchodní se nevztahuje k povoznictví, v některém případě přepravení zboží po suchu aneb po řekách a vodách vnitrozemských na se vezme, tehdy ustanovení, v rozdílu tomto daná průchod mají i také, co se dotýče takovéhoto přepravení.

Článek 421.

Ustanovení, v části této daná, vztahují se také k povoznictví, provozovanému od železnic a jiných veřejných ústavů přepravovacích.

K poštám vztahují se však jen potud, pokud zvláštními zákony anebo nařízeními o nich nic jiného nařízeno není. Strany železnic dále platnost mají ustanovení, v následující tuto části daná.

Čásť druhá.
O povoznictví, provozovaném od železnic zvláště.

Článek 422.

Železnice, po které se vozí zboží pro obecenstvo, povinna jest, převežení zboží, za něž se požádá, jak daleko tato železnice jde, přejmouti, když:

1.

zboží samo sebou aneb co do obalení či obednění svého, podlé pravidel, a kde pravidel není, nebo kde žádného případného ustanovení neobsahují, podlé zřízení železnice a obvyklého jí užívání k vežení se hodí;

2.

když odesilatel, co se dotýče povozného, odevzdání zboží a jinších železnicím zůstavených výminek převozních, poddá se obecně platným nařízením správy železnice;

3.

když obyčejné převozné prostředky dráhy té k převežení zboží vystačí.

Železnice nejsou povinny, zboží k převežení dříve přijmouti, než tehda, když se zboží již vézti může.

Co se dotýče doby dovozu, nemá se žádnému odesilateli před jinými přáti výhod nějakých, leč by k tomu ve zřízeních dráhy, v poměrech přepravních, anebo v prospěchu veřejném příčina dána byla.

Jednal-li by kdo proti tomu, co v tomto článku ustanoveno, bude se na něm moci žádati nahražení škody, která by tím vznikla.

Článek 423.

Jmenované ve čl. 422. železnice nemají práva, aby platnost ustanovení, ježto ve článcích 395., 396., 397., 400., 401., 418. o závazku povozníkově k nahrazení škody obsažena jsou, buď co do početí, rozsáhlosti neb trvání závazku toho anebo co do povinnosti k důkazu, ve prospěchu svém smluvami (prostředkem pravidel anebo zvláštní úmluvou) napřed vylučovaly anebo obmezovaly, leč potud, pokud se to následujícími tuto články dopouští.

Bylo-li by smluvou něco ustanoveno, co by tomuto předpisu bylo na odpor, nemá to právního účinku.

Článek 424.

O tyto věci může se úmluva učiniti:

1.

Veze-li se zboží podlé úmluvy s odesilatelem učiněné v některých vozech, může se ustanoviti: že železnice nebude práva ze škody, kteráž by povstala z nebezpečenství, s tímto spůsobem vežení spojeného;

2.

co se dotýče takového zboží, kteréž, ačkoli povaha jeho požaduje obalu, aby se při vežení neztratilo nebo nepřišlo k porušení, podlé vyjádření odesilatelova na listě povozním odevzdáno bylo bez obalu nebo v obalu nedostatečném, může se státi umluvení:

že železnice není práva ze škody, kteráž by vzešla z nebezpečenství, spojeného s tím, že zboží není zapakováno nebo že jest zapakováno nedostatečně;

3.

co se dotýče zboží, jehož nakládání a skládání podlé úmluvy s odesilatelem učiněné obstarává odesilatel, může se ustanoviti:

že železnice nebude práva ze škody, kteráž by vzešla z nebezpečenství, s nakládáním anebo skládáním anebo s nedostatečným naložením spojeného;

4.

co se dotýče zboží, ježto podlé vlastní své přirozené povahy vydáno jest ve zvláštní nebezpečenství úplné anebo částečné ztráty neb porušení, jmenovitě zlámání, zrezavění, vnitřního zkažení, kromobyčejného porouchání atd., může se určiti:

že železnice nebude práva ze škody, kteráž by z nebezpečenství toho vzešla;

5.

co se dotýče živých zvířat, může se státi úmluva: že nebude železnice práva ze škody, kteráž by pošla ze zvláštního nebezpečenství, ježto pro tato zvířata spojeno jest s převežením jich;

6.

co se dotýče zboží průvodem opatřeného, může se státi úmluva: že železnice není práva ze škody, která by pošla z toho nebezpečenství, pro jehož odvrácení průvod mu byl dán.

Stala-li se úmluva o některé ustanovení, ježto se v článku tomto dopouští, pokládá se zaroveň za umluveno: aby se, dokud opak nebude prokázán, za to mělo, že škoda vzešlá, jestliže z nebezpečenství na se nevzatého povstati mohla, z něho skutečně povstala.

Osvobození od závazku, podlé článku tohoto umluvenému, průchodu zjednati nelze, jak mile se prokáže, že škoda vznikla zaviněním správy železnice anebo lidí jejich.

Článek 425.

Co se dotýče věcí na cestu braných, ustanoviti se může:

1.

aby železnice ze ztracení anebo porušení věcí pocestních, kteréž k vežení odevzdány nebyly, práva byla jen tehda, prokáže- li se nějaké zavinění správy železnice, aneb lidí jejích. Totéž umluvení státi se může o věci, ježto se v kočárech pocestních nalezají;

2.

aby ze ztracení zavazadel pocestních, kteráž k vežení byla odevzdána, práva byla železnice jen tehda, když se zavazadel těch do jisté určité lhůty po době, v které se mají dodati, požádá.

Lhůta tato nesmí býti kratší tří dnů.

Článek 426.

Co se dotýče zboží, kteréž podlé přirozené své povahy při vežení obyčejně ztrátu nějakou na váze nebo na míře brávají, může se státi úmluva, že železnice až po jistou, napřed ustanovenou normlální sázbu nebude práva ze ztráty na váze nebo na míře. Sázba normální, bylo-li několik kusů pospolu veženo, počítána buď za jeden každý kus zvláště, když váha anebo míra jednotlivých kusů v povozním listě jest zapsána nebo se může jinak prokázati.

Uvedenému tuto ustanovení průchodu zjednati nelze, prokáže-li se, že ztráta podlé okolností případu toho nevznikla následkem přirozené povahy zboží, aneb že se ustanovená normální sázba s povahou touto neb s jinšími okolnostmi případu toho nesrovnává.

Článek 427.

Umluviti se může:

1.

aby cena čili hodnota, na jejímžto základě dle čl. 396. škoda vypočítávati se má, nepřevyšovala sumy, kteráž v listě povozním, nakladacím anebo zavazadelním za cenu zboží udána jest a, kdežby udána nebyla, aby nepřevyšovala normální sázby napřed ustanovené;

2.

aby míra náhrady, kterouž dle čl. 397. za škodu z opozděného dodání učiniti sluší, nepřevyšovala sumy, ježto v listě povozním, nakladacím aneb zavazadelním udána jest jakožto míra prospěchu, vycházejícího z vykonaného v pravý čas dodání a, kdež by sumy takové udáno nebylo, aby nepřevyšovala normální sázby napřed ustanovené, kteráž záležeti může i také ve ztrátě povozného aneb části povozného.

Pakli by správa železnice aneb lidé její jednali zlomyslně, nemůže správa železnice dovozovati, že práva jest jen ze sázby normální nebo z udané ceny zboží.

Článek 428.

Umluviti se může, že po přijmutí zboží a po zaplacení povozného, právo, žádati náhrady za ztrátu na zboží vzešlou aneb za porušení jeho, pomine i tehda, když toho při dodávání nebylo lze poznati a když to přišlo teprv později na jevo (čl. 408., odstavec 2.), když žádost za náhradu do jisté určité lhůty po dodání zboží u správy železnice nebyla opovězena. Lhůta tato nemůže býti kratší než čtyrnedělní.

Článek 429.

Převezme-li železnice některá zboží s listem povozním, podlé něhož se má po několika vespolek sloučených železnicích vézti, může se státi úmluva, aby ne všecky železnice, kteréž zboží to s listem povozním přejaly, dle článku 401. jako povozníci právy byly z celého vežení, nýbrž aby toliko první dráha a ta dráha, kteráž zboží s listem povozním naposledy přejala, z celého vežení práva byla, s výhradou regresu čili postihu železnic mezi sebou, aby naproti tomu na některé z ostatních, v prostřed ležících železnic jen tehda jako na povozníkovi náhrady žádati se mohlo, když se jí prokáže, že se škoda na dráze její udála.

Článek 430.

Přejme-li železnice nějaká zboží k vežení s listem povozním, v kterémž za místo, kde se má zboží dodati, pojmenováno jest místo nějaké, které neleží ani při té dráze ani při některé z dráh s ní sloučených, tehdy se úmluva státi může, že železnice tato aneb všechny železnice jakožto povozníkové nemají zavazeny a právy býti z převežení zboží až na to místo, kde se má zboží dodati, nýbrž jen až po to místo, kdež se dovoz po železnici končí; jest-li toto umluveno, práv jest z dalšího dovozu jediné speditor.

Článek 431.

Ustanovil-li odesilatel na listě povozním, že se má zboží v některém místě při železnici ležícím dodati aneb že tam má zůstati ležeti, tehdy, třeba by v povozním listě bylo jmenováno jinší místo, kde se zboží má dodati, za to se pokládá, že vežení přejato jest jen až po ono při dráze ležící místo, a železnice práva jest jen dotud, až se zboží dodá na toto místo.