Kdo řádně podá žádost o patent na vynález (přihlášku vynálezu), o užitný vzor, o průmyslový vzor nebo model, o tovární nebo obchodní známku v jedné z unijních zemí, nebo jeho právní nástupce, bude ve lhůtách níže uvedených požívat prioritního práva při podání přihlášky v ostatních zemích.

Za přihlášku, která zakládá prioritní právo, se uznává každá přihláška, která je řádnou přihláškou národní podle národního zákonodárství každé unijní země nebo podle dvoustranných nebo vícestranných smluv, uzavřených mezi několika unijními zeměmi.

Řádně podanou národní přihláškou se rozumí každá přihláška, která postačuje ke zjištění data, kdy byla v příslušné zemi podána, ať již byl pozdější osud této přihlášky jakýkoliv.

Shora uvedené prioritní lhůty činí dvanáct měsíců pro patenty na vynálezy a pro užitné vzory a šest měsíců pro průmyslové vzory nebo modely a pro tovární nebo obchodní známky.

Tyto lhůty počnou běžet ode dne, kdy byla podána první přihláška; den podání přihlášky se nepočítá do lhůty.

Je-li v zemi, kde se žádá o ochranu, poslední den lhůty zákonným svátkem nebo dnem, kdy úřad není k přijímání přihlášek otevřen, prodlouží se lhůta na první všední den, který následuje.

Za první přihlášku, od jejíhož data podání běží prioritní lhůta, pokládá se pozdější přihláška, jejíž předmět se shoduje s předmětem dřívější první přihlášky podle odstavce 2, podané v téže unijní zemi, jestliže v době podání pozdější přihlášky byla dřívější přihláška odvolána, nebo bylo od ní upuštěno, nebo byla zamítnuta, aniž byla dána k veřejnému nahlédnutí a aniž z ní plynula nějaká práva, a jestliže jí nebylo ještě použito za podklad k uplatnění prioritního práva. Dřívější přihlášky nemůže pak již být použito za podklad k uplatnění prioritního práva.

Kdo chce uplatnit prioritu dřívější přihlášky, musí učinit prohlášení, udávající datum a zemi této přihlášky. Každá země stanoví, kdy nejpozději musí být takové prohlášení učiněno.

Tyto údaje budou uvedeny v publikacíh, které vydává příslušný úřad, zejména o patentech a o popisech k nim se vztahujících.

Unijní země mohou vyžadovat od toho, kdo činí prohlášení o prioritě, aby předložil opis přihlášky dříve podané (popis, výkresy atd.). Opis, o němž úřad, kterému byla přihláška podána, potvrdí, že souhlasí s originálem, nebude podléhat nijakému ověření a v každém případě bude možno předložit jej bezplatně kdykoliv ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy pozdější přihláška byla podána. Lze požadovat, aby k němu bylo připojeno osvědčení onoho úřadu o datu přihlášky a překlad.

Jiné formality pro prioritní prohlášení nesmějí být v době podání přihlášky požadovány. Každá unijní země stanoví, jaké následky vzejdou z opomenutí formalit, předepsaných tímto článkem; tyto následky nesmějí však přesahovat ztrátu prioritního práva.

Dodatečně bude možno vyžadovat i jiné průkazy.

Je-li v některé zemi přihlášen průmyslový vzor nebo model na podkladě prioritního práva založeného na přihlášce užitného vzoru, platí pouze prioritní lhůta stanovená pro průmyslové vzory nebo modely.

Kromě toho je přípustno přihlásit v některé zemi užitný vzor na podkladě prioritního práva založeného podáním žádosti o patent a naopak.

Vyjde-li při průzkumu najevo, že žádost o patent je souborná, bude moci žadatel rozdělit žádost na určitý počet žádostí dílčích, v tom případě se mu zachová jako datum každé z nich datum žádosti původní a výhoda proritního práva, je-li uplatněna.

Přihlašovatel může též z vlastního popudu rozdělit žádost o patent, přičemž se jako datum každé rozdělené žádosti zachová datum žádosti původní, a je-li uplatněna, i výhoda prioritního práva. Každá unijní země může stanovit podmínky, za kterých bude toto rozdělení přípustno.

Žádosti o autorská osvědčení na vynález podané v zemi, kde žadatelé mají právo žádat podle své volby buď o patent nebo autorské osvědčení na vynález, dají vznik právu přednosti zřízenému podle tohoto článku za stejných podmínek a se stejnými účinky jako žádosti o patenty na vynález.

V zemi, kde žadatelé mají právo žádat podle své volby buď o patent nebo o autorské osvědčení na vynález, bude mít žadatel o autorské osvědčení na vynález podle ustanovení tohoto článku vztahujících se na žádosti o patenty právo přednosti založené na podání žádosti o patent na vynález, užitný vzor nebo autorské osvědčení na vynález.

Doveze-li majitel patentu do země, kde byl patent udělen, předměty vyrobené v některé zemi Unie, nepřivodí to zánik patentu.

Každá unijní země může učinit legislativní opatření k udělování nucených licencí, aby zabránila zneužívání, které by mohlo z výkonu výlučného práva výrobního nebo obchodního závodu uděleného patentem vzejít např. jeho zneužíváním.

Zánik patentu může být stanoven jen pro případ, když by povolení nucených licencí nebylo postačilo k zamezení takového zneužití. Před uplynutím dvou let, počínajíc povolením první nucené licence, nesmí být zahájeno řízení o žalobě na zánik nebo odvolání patentu.

O nucenou licenci nemůže být žádáno z důvodu neužívání nebo nedostatečného užívání před uplynutím lhůty čtyř let od podání žádosti o patent, nebo tří let od udělení patentu, přičemž se použije lhůty, která uplyne později; nucená licence se odepře, ospravedlní-li majitel patentu svou nečinnost řádnými důvody. Takováto nucená licence bude nevýlučná a nebude moci být převedena, a to ani v podobě propůjčení sublicence, jinak, než s částí podniku nebo obchodního závodu užívajícího této licence.

Předchozích ustanovení se použije, s výhradou nezbytných změn, též pro užitné vzory.

Je-li v některé zemi užívání zapsané známky povinné, smí být zápis zrušen jen po přiměřené lhůtě, a tehdy, když účastník neospravedlní, proč známky nevyužíval.

Jestliže majitel užívá tovární nebo obchodní známky v podobě, která se liší svými prvky, jež nemění rozlišovací povahy známky, od podoby, ve které byla v některé unijní zemi zapsána, nepřivodí to výmaz zápisu a nezmenší to ochranu udělenou známce.

Souběžné užívání téže známky na stejných nebo podobných výrobcích průmyslovými nebo obchodními podniky, které podle ustanovení národního zákona země, v níž je uplatňována ochrana, jsou pokládány za spolumajitele známky, nebude na překážku zápisu ani nezmenší ochranu, která byla této známce poskytnuta v kterékoli zemi Unie, pokud by toto užívání nebylo s to klamat veřejnost a pokud by nebylo v rozporu s veřejným zájmem.

jména oprávněných osob, jimž byly vydány patenty, spolu s krátkým označením patentovaných vynálezů;

reprodukce zapsaných známek.

Unie má Shromáždění skládaající se z unijních zemí, které jsou vázány články 13 až 17.

Vláda každé země je zastoupena jedním delegátem, který může mít své zástupce, poradce a znalce.

Výdaje každé delegace hradí vláda, která tuto delegaci ustanovila.

projednává všechny otázky týkající se chodu a dalšího rozvoje Unie a plnění této Úmluvy;

dává pokyny Mezinárodnímu úřadu duševního vlastnictví (dále jen "Mezinárodní úřad"), o němž se pojednává v Úmluvě zřizující Světovou organizaci duševního vlastnictví (dále jen "Organizace"), pro přípravu revizních konferencí rovněž podle připomínek unijních zemí, které nejsou vázány články 13 až 17;

reviduje a schvaluje zprávy a činnosti generálního ředitele Organizace týkající se Unie a dává mu všechny užitečné pokyny v otázkách kompetence Unie;

volí členy Výkonného výboru Shromáždění;

přezkoumává a schvaluje zprávy a činnost svého Výkonného výboru a dává mu pokyny;

stanoví program, schvaluje dvouletý rozpočet Unie a schvaluje její závěrečné účty;

schvaluje finanční řád Unie;

zřizuje výbory znalců a pracovní skupiny, které považuje za užitečné pro uskutečnění cílů Unie;

rozhoduje, které země, které nejsou členy Unie, a které mezivládní a mezinárodní nevládní organizace se mohou zúčastnit jeho zasedání jako pozorovatelé;

schvaluje změny článků 13 až 17;

činí další vhodná opatření zaměřená na dosažení cílů Unie;

plní všechny ostatní úkoly, které mu ukládá tato Úmluva;

vykonává s výhradou jejich přijetí, práva, která jsou mu svěřena Úmluvou zřizující Organizaci.

V otázkách, které zajímají rovněž jiné unie spravované Organizací rozhodne Shromáždění s přihlédnutím ke stanovisku Koordinačního výboru Organizace.

S výjimkou ustanovení písmena b) může delegát zastupovat pouze jednu zemi.

Unijní země sdružené podle zvláštní dohody v jednom společném úřadě majícím pro každou z nich povahu zvláštního národního úřadu pro průmyslové vlastnictví, o kterém pojednává článek 12, mohou být při jednáních zastupovány společně jednou z nich.

Každá členská země Shromáždění má jeden hlas.

Polovina členských zemí Shromáždění tvoří kvorum.

Bez ohledu na ustanovení písmena b), je-li na zasedání počet zastoupených zemí nižší než polovina, ale činí-li aspoň jednu třetinu členských zemí Shromáždění, může Shromáždění činit rozhodnutí; takováto rozhodnutí Shromáždění, s výjimkou rozhodnutí o řízení, se stanou vykonatelnými teprve po splnění podmínek dále uvedených. Mezinárodní úřad oznámí uvedená rozhodnutí členským zemím Shromáždění, které nebyly zastoupeny, a vyzve je, aby písemně ve lhůtě tří měsíců počítané od data tohoto sdělení vyjádřily svůj hlas anebo abstenci. Jestliže po uplynutí této lhůty je počet států, které takto vyjádřily svůj hlas anebo abstenci, roven nejméně počtu zemí chybějících k dosažení kvora na zasedání, tato rozhodnutí se stanou vykonatelnými za předpokladu, že je dosaženo současné požadované většiny.

S výhradou ustanovení článku 17, 2) přijímá Shromáždění rozhodnutí dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů.

Abstence se nepočítá jako hlas.

S výhradou pododstavce b) může delegát hlasovat pouze jménem jedné země.

Unijní země, o kterých se pojednává v odstavci 3 b), se obecně vynasnaží,aby byly zastoupeny na zasedáních Shromáždění svými vlastními delegacemi.Avšak nemůže-li z mimořádných důvodů některá z uvedených zemí být zastoupena svou vlastní delegací, může dát jiné delegaci z těchto zemí zmocnění hlasovat jejím jménem; jedna delegace může takto na základě zmocnění hlasovat pouze pro jednu zemi. Zmocnění k tomuto účelu musí být provedeno aktem podepsaným hlavou státu nebo příslušným ministrem.

Shromáždění se schází jednou za dva roky na řádné zasedání na svolání generálním ředitelem a kromě mimořádných případů ve stejné době a na stejném místě jako Valné shromáždění Organizace.

Shromáždění se schází na mimořádné zasedání na svolání rozeslané generálním ředitelem na žádost Výkonného výboru nebo na žádost jedné čtvrtiny členských zemí Shromáždění.

Výkonný výbor se skládá ze zemí zvolených z členských zemí Shromáždění. Kromě toho je země, na jejímž území má Organizace své sídlo, s výhradou ustanovení článku 16 odst. 7 b), zastoupena ve Výkonném výboru ex officio.

Vláda každé země, která je členem Výkonného výboru, je zastupována jedním delegátem, který může mít své zástupce, poradce a experty.

Výdaje každé delegace hradí vláda, která tuto delegaci ustanovila.

Členské země výkonného výboru vykonávají svoji funkci od skončení zasedání Shromáždění, na kterém byly zvoleny, do skončení příštího řádného zasedání Shromáždění.

Členské země Výkonného výboru mohou být znovu zvoleny, nejvýše však dvě třetiny z nich.c) Shromáždění stanoví pravidla o způsobech zvolení a případného znovuzvolení členů Výkonného výboru.

připravuje návrh pořadu jednání Shromáždění;

předkládá Shromáždění návrhy týkající se návrhu programu a dvouletého rozpočtu Unie připravené generálním ředitelem;

zrušen

předkládá Shromáždění s příslušnými komentáři periodické zprávy generálního ředitele a roční revizní účetní zprávy;

činí podle usnesení Shromáždění a s přihlédnutím k okolnostem vzniklým mezi dvěma řádnými zasedáními tohoto Shromáždění všechna opatření nezbytná k provedení programu Unie generálním ředitelem;

vykonává všechny další úkoly, které jsou mu svěřeny v rámci této Úmluvy.

V otázkách, které zajímají rovněž jiné unie spravované Organizací, rozhodne Výkonný výbor s přihlédnutím ke stanovisku Koordinačního výboru Organizace.

Výkonný výbor se schází jednou za rok na řádné zasedání, a to na svolání generálním ředitelem pokud možno ve stejnou dobu a na stejném místě jako Koordinační výbor Organizace.

Výkonný výbor se schází na mimořádné zasedání na svolání, které rozešle generální ředitel buď z iniciativy Výkonného výboru nebo na žádost jeho předsedy nebo jedné čtvrtiny členů Výkonného výboru.

Každá členská země Výkonného výboru má jeden hlas.

Polovina členských zemí Výkonného výboru tvoří kvorum.

Rozhodnutí se přijímají prostou většinou odevzdaných hlasů.

Abstence se nepočítá jako hlas.

Delegát může zastupovat pouze jednu zemi a hlasovat pouze jménem jedné země.

Mezinárodní úřad plní zejména úkoly sekretariátu jednotlivých orgánů Unie.

Generální ředitel Organizace je nejvyšším úředníkem Unie a zastupuje ji.

Mezinárodní úřad se může radit o přípravě revizních konferencí s mezivládními organizacemi a s mezinárodními nevládními organizacemi.

Generální ředitel a osoby jím určené se zúčastní bez hlasovacího práva jednání na těchto konferencích.

Unie má svůj rozpočet.

Rozpočet Unie obsahuje vlastní příjmy a výdaje Unie, její příspěvek do rozpočtu společných výdajů unií a případně částku danou k dispozici rozpočtu Konference Organizace.

Za výdaje společné uniím se považují výdaje, které nelze připsat výlučně Unii, ale které lze připsat také jedné nebo více dalším uniím spravovaným Organizací. Podíl Unie na těchto společných výdajích je úměrný zájmu, který má Unie na nich.

z příspěvků unijních zemí;

z poplatků a dávek za služby vykonávané Mezinárodním úřadem z titulu Unie;

z výtěžku prodeje publikací Mezinárodního úřadu souvisejících s Unií a z poplatků za tyto publikace;

z darů, odkazů a subvencí;

z nájemného, úroků a dalších různých příjmů.

Aby byl určen podíl příspěvků do rozpočtu, zařazuje se každá unijní země do jedné třídy a platí své roční příspěvky na základě počtu stanoveného takto:

Pokud tak již neučinila dříve, oznámí každá země současně s uložením ratifikačních listin nebo listin o přístupu třídu, do které chce být zařazena. Třídu může změnit. Vybere-li si nižší třídu, je země povinna to oznámit Shromáždění na jeho řádném zasedání. Taková změna se stane účinnou začátkem kalendářního roku následujícího po příslušném zasedání.

Roční příspěvek každé země představuje částku, jejíž poměr k celkové částce ročních příspěvků všech zemí do rozpočtu Unie je stejný jako poměr mezi počtem jednotek třídy, do které je zařazena, a celkovým počtem jednotek všech zemí.

Příspěvky jsou splatné prvního ledna každého roku.

Země, která je v prodlení s placením svých příspěvků, nemůže vykonávat své hlasovací právo v žádném orgánu Unie, jehož je členem, rovná-li se částka nedoplatků nebo překračuje-li částku příspěvků, které má platit tato země za dva předcházející plné roky. Takové zemi se však může dovolit, aby i nadále vykonávala své hlasovací právo v daném orgánu, pokud tento orgán má za to, že prodlení v placení bylo způsobeno mimořádnými a nevyhnutelnými okolnostmi.

V případě, kdy rozpočet nebude schválen před začátkem nového finančního období, bude převeden rozpočet z minulého roku, a to způsobem stanoveným finančním řádem.

Unie má provozovací kapitálový fond, který se vytvoří jednorázovou platbou poskytnutou každou unijní zemí. Stane-li se fond nedostatečným, rozhodne Shromáždění o jeho zvýšení.

Výše počáteční platby každé země do uvedeného fondu nebo její účasti na zvýšení tohoto fondu je úměrná ročnímu příspěvku této země v roce, během kterého je fond vytvořen nebo učiněno rozhodnutí o jeho zvýšení.

Výše a způsob platby určí Shromáždění na návrch generálního ředitele poté, co vyslechlo názor Koordinčního výboru Organizace.

Smlouva o sídle Organizace uzavřená se zemí, na jejímž území má Organizace své sídlo, stanoví, že tato země poskytuje zálohy v případech, kdy je provozovací kapitálový fond nedostačující. Výše těchto záloh a podmínky, za nichž jsou poskytovány, jsou v každém jednotlivém případě předmětem samostatných dohod mezi takovou zemí a Organizací. Taková země má ex officio místo ve Výkonném výboru po dobu, po kterou pro ní trvá závazek poskytovat zálohy.

Jak země uvedená v písmenu a), tak i Organizace mají každá právo vypovědět závazek poskytovat zálohy, a to formou písemného oznámení. Výpověď se stane účinnou tři roky po uplynutí roku, ve kterém byla oznámena.

Unijní země, která podepsala toto znění, může je ratifikovat, a nepodepsala-li je, může k němu přistoupit. Ratifikační listiny nebo listiny o přístupu se ukládají u generálního ředitele.

Unijní země může prohlásit ve své ratifikační listině nebo listině o přístupu, že ratifikace nebo přístup se nevztahují: i) na články 1 až 12 nebo ii) na články 13 až 17.

Unijní země, která podle písmena b) vyloučila z účinku ratifikace nebo přístupu jednu ze dvou skupin článků zmíněných v uvedeném pododstavci, může kdykoliv později prohlásit, že rozšiřuje účinky své ratifikace nebo svého přístupu na tuto skupinu článků. Takové prohlášení se ukládá u generálního ředitele.

Články 1 až 12 vstoupí v platnost pro deset prvních unijních zemí, které uložily ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, aniž učinily prohlášení podle odstavce 1, b), i) tři měsíce po uložení desáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Články 13 až 17 vstoupí v platnost pro deset prvních unijních zemí, které uložily ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, aniž učinily prohlášení podle odstavce 1), b), ii) tři měsíce po uložení desáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

S výhradou počátečního vstupu každé ze dvou skupin článků uvedených v odstavci 1), b), i) a ii) v platnost podle ustanovení písmena a) a b) a s výhradou ustanovení článku 1, b) vstoupí články 1-17 v platnost pro unijní země jiné, než jsou uvedeny v pododstavcích a) a b), které uloží ratifikační listinu nebo listinu o přístupu, jakož i pro všechny unijní země, které uloží prohlášení podle odstavce 1), c), tři měsíce po datu oznámení o tomto uložení generálním ředitelem, leč by v uložené listině nebo prohlášení bylo uvedeno pozdější datum. V tomto případě vstoupí toto znění v platnost pro tuto zemi v datu tam uvedeném.

Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uložila listiny o přístupu jeden nebo více měsíců přede dnem, kdy vstoupí v platnost ustanovení tohoto znění, vstoupí toto znění v platnost ke dni, kdy ustanovení vstoupí poprvé v platnost podle článku 20, 2), a), nebo b), leč by v listině o přístupu bylo uvedeno pozdější datum;

avšak

Pro zemi, která není členskou zemí Unie a která uloží listinu o přístupu ke dni, který následuje po vstupu v platnost jedné samotné skupiny článků tohoto znění, nebo ke dni, který tomuto vstupu v platnost předchází méně než měsíc, vstoupí toto znění v platnost s výhradou ustanovení pododstavce a) tři měsíce po dni, kdy takový přístup byl oznámen generálním ředitelem, leč by v listině o přístupu bylo uvedeno pozdější datum. V tomto případě vstoupí v toto znění v platnost pro tuto zemi v datu tam uvedeném.

Prohlášení učiněné podle odst. 1) se stane účinným dnem, kdy se stane účinnou ratifikace nebo přístup, v nichž bylo obsaženo, a oznámení účinné podle tohoto odstavce se stane účinným tři měsíce poté, kdy bylo oznámeno generálním ředitelem.

Oznámení učiněné podle odst. 2) se stane účinným dvanáct měsíců poté, kdy došlo generálnímu řediteli.

Pokud jde o země, na které se toto znění nevztahuje nebo se nevztahuje ve svém celku, ale mezi nimiž platí Lisabonské znění ze dne 31. října 1958, zůstává toto posléze uvedené znění v platnosti ve svém celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odstavce 1) .

Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho části, ani Lisabonské znění, zůstává v platnosti znění Londýnské ze dne 2. června 1934 ve svém celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odst. 1).

Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho části, ani Lisabonské, ani Londýnské znění, zůstává v platnosti znění Haagské ze dne 6. listopadu 1925 ve svém celku nebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odst. 1).

Toto znění je podepsáno v jediném vyhotovení ve francouzském jazyce a uloženo u švédské vlády.

Generální ředitel vyhotoví oficiální texty po poradě se zainteresovanými vládami v anglickém, italském, německém, portugalském, ruském a španělském jazyce a v dalších jazycích, které může určit Shromáždění.

V případě různosti názorů na výklad jednotlivých textů rozhoduje text francouzský.