Náhrada za ztrátu na výdělku, příslušející podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů¹ pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, se vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet této náhrady se zvyšuje o 2 % za každý kalendářní rok následující po vzniku nároku na tuto náhradu do 31․ prosince 1971.

Náhrada za ztrátu na výdělku se na žádost pracovníka určí na základě průměrného měsíčního výdělku zvýšeného podle odstavce 1 i tehdy, jestliže pracovníku nebyla do 31. prosince 1971 poskytována, protože to neumožňovaly právní předpisy o částkách omezujících způsob výpočtu a poskytování těchto náhrad. ²

Pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti platí i po úpravě provedené podle § 1 ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce.

Ke zvýšení invalidního, popřípadě částečného invalidního důchodu podle § 136 až 141, 144 a 145 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, popřípadě k obdobnému zvýšení, provedenému podle dříve platných předpisů, ³ se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nepřihlíží.