57/1979 Sb. znění účinné od 1. 7. 1979 do 30. 4. 1992
57
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 31. května 1979
o náhradách za používání silničních motorových vozidel
při pracovních cestách
Federální ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 43 odst. 1 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, v dohodě s federálními ministerstvy financí a dopravy, ministerstvy práce a sociálních věcí a ministerstvy vnitra České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a Ústřední radou odborů:
§ 1 Tato vyhláška se vztahuje
a) na pracovníky v pracovním (učebním) poměru,
b) na pracovníky činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliže bylo poskytování náhrad mezi organizací a pracovníkem dohodnuto nebo jestliže to stanoví zvláštní předpisy,
c) na členy výrobních družstev,
d) na příslušníky ozbrojených sil z povolání přidělené k civilním orgánům a organizacím,
e) na osoby, o kterých to stanoví zvláštní předpisy, (dále jen "pracovníci").
§ 2 (1) Podle této vyhlášky se poskytují pracovníkům při pracovních cestách v tuzemsku za podmínek dále stanovených náhrady
a) za používání vlastního silničního motorového vozidla určeného k nehromadné přepravě osob (dále jen "vlastní osobní vozidlo"),
b) při používání služebního silničního motorového vozidla bez přiděleného řidiče z povolání, které organizace svěří pracovníku do osobní péče (dále jen "služební vozidlo").
(2) Vlastním osobním vozidlem se rozumí vozidlo, jehož držitelem podle technického průkazu je pracovník, popřípadě jeho manželka.
(3) Služebním vozidlem se rozumí vozidlo, které je ve vlastnictví, správě nebo užívání organizace.
Náhrady za používání vlastního osobního vozidla
§ 3 (1) Má-li organizace zájem, aby pracovník při pracovní cestě použil vlastního osobního vozidla, může mu určit s jeho souhlasem tento způsob dopravy jen za podmínek, že
a) pracovník má předepsaná oprávnění k řízení vozidla a další potřebné doklady,
b) vlastní osobní vozidlo je pojištěno pro případ havárie a
c) konání pracovní cesty tímto způsobem je účelné a hospodárné vzhledem k využití pracovního času a nákladům.
(2) Za použití vlastního osobního vozidla podle předcházejícího odstavce poskytne organizace pracovníku za každý kilometr jízdy bez ohledu na počet přepravovaných osob nebo na množství, hmotnost a velikost přepravovaných věcí náhradu podle sazeb stanovených v příloze č․ 1.
(3) Určí-li organizace se souhlasem pracovníka, že pracovník použije přívěsu k osobnímu vozidlu, poskytne mu náhradu podle odstavce 2 zvýšenou až o 10 % s přihlédnutím k hmotnosti přívěsu, popřípadě dalším okolnostem.
(4) Náhrady podle odstavců 2 a 3 se vypočtou za celkovou vzdálenost ujetou při pracovní cestě nejkratší cestou hospodárně sjízdnou pro použité vlastní osobní vozidlo v celých kilometrech.
(5) Jiné náhrady za používání vlastního osobního vozidla, než jsou uvedeny v předcházejících ustanoveních, organizace neposkytuje, s výjimkou náhrad prokázaných výdajů za nezbytné parkování a garážování během pracovní cesty.
(6) Organizace může s pracovníkem, který v jejím zájmu často používá při pracovních cestách vlastního osobního vozidla, dohodnout, že mu náhrady podle odstavců 2 a 3 poskytne měsíčními paušálními částkami. Výše paušální náhrady se upraví, změní-li se předpoklady, za kterých byla náhrada stanovena, a úměrně sníží za dny nepřítomnosti pracovníka v práci.
§ 4 Organizace poskytne v rozsahu a za podmínek stanovených obecnými předpisy o náhradách cestovních výdajů náhradu ve výši jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek, s výjimkou letadla, pracovníku, který z vážných příčin nepoužil při pracovní cestě veřejného hromadného dopravního prostředku určeného organizací a použil vlastního osobního vozidla nebo jiného vlastního dopravního prostředku. Je-li to hospodárné, může organizace obdobně poskytnout tuto náhradu podle dohody také pracovníku, který o použití vlastního osobního vozidla při pracovní cestě organizaci předem požádal. Jestliže s pracovníkem cestují v jeho vlastním osobním vozidle další pracovníci, náhrada jízdného podle těchto ustanovení jim nenáleží.
Náhrady za používání služebního vozidla
§ 5 (1) Svěří-li organizace pracovníku, který má předepsaná oprávnění k řízení vozidla, na základě písemné dohody s ním ( § 6) služební vozidlo do osobní péče, aby ho používal při pracovních cestách v souvislosti s výkonem povolání, poskytne mu za dohodnutých podmínek náhradu provozních nákladů za každý kilometr jízdy podle sazeb uvedených v příloze č. 2 po odečtení rezervní částky ve výši stanovené ve sloupci 4 této přílohy.
(2) Z rezervy hradí organizace havarijní pojištění, popřípadě náklady na předem dohodnuté druhy rozsáhlejších oprav služebního vozidla; nevyčerpaný zbytek rezervy vyplatí pracovníkovi při přistavení vozidla do generální opravy za podmínky, že jsou splněny výkony vozidla stanovené v písemné dohodě a že jeho technický stav odpovídá počtu ujetých kilometrů a provozním podmínkám. Tato částka se přiměřeně sníží, popřípadě se neposkytne, jestliže skutečný technický stav v době přistavení vozidla do generální opravy uvedenou podmínku nesplňuje.
(3) Skončí-li platnost písemné dohody před splněním výkonů stanovených pro přistavení služebního vozidla do generální opravy, vyplatí organizace pracovníkovi zbytek rezervy vytvořené ke dni skončení platnosti dohody za podmínky, že technický stav vozidla odpovídá počtu ujetých kilometrů a provozním podmínkám. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(4) Část náhrady náležející pracovníku, která odpovídá finanční hodnotě spotřeby benzínu (sloupec 5 přílohy č. 2), poskytuje organizace pracovníkovi formou blokových poukázek z limitu organizace.
§ 6 (1) V písemné dohodě podle § 5 se uvedou povinnosti organizace a pracovníka, zejména že
1. organizace
a) odpovídá za technickou způsobilost služebního vozidla k provozu,
b) vybaví služební vozidlo řádně fungujícím tachometrem pro spolehlivá zjištění ujetých kilometrů, jehož náhon musí být na obou koncích zaplombován,
c) vytváří rezervu ve výši stanovené v § 5,
d) sjedná havarijní pojištění pro služební vozidlo,
e) hradí pojistné z havarijního pojištění a náklady na předem dohodnuté druhy rozsáhlejších oprav až do výše rezervy a náklady na generální opravy,
f) stanoví rozsah výkonů služebního vozidla před předáním do generální opravy, popřípadě též limity ujetých kilometrů na určité období,
g) vydává pracovníku příslušné poukázky na benzín.
2. pracovník
a) hradí z vlastních prostředků provozní náklady služebního vozidla mimo náklady hrazené z rezervy,
b) udržuje svěřené služební vozidlo v řádném technickém stavu,
c) vede záznam o výkonech služebního vozidla,
d) nesmí používat služebního vozidla k soukromým účelům včetně cest do práce a zpět, popřípadě nepřekročí stanovené limity ujetých kilometrů,
e) hradí pohonné hmoty blokovými poukázkami, které obdrží od organizace.
(2) Písemnou dohodu může organizace i pracovník vypovědět; výpovědní lhůta se uvede v dohodě.
§ 7 Náhrady podle § 5 a 6 nelze poskytovat
a) vedoucím pracovníkům hospodářských organizací, jejichž hmotná zainteresovanost je upravena zvláštními předpisy, a ředitelům, jejich náměstkům a jim na roveň postaveným pracovníkům ostatních organizací,
b) řidičům z povolání.
Obecná a závěrečná ustanovení
§ 8 Celková výše náhrad vypočtená podle této vyhlášky se před výplatou zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů včetně směrem dolů a přes 50 haléřů směrem nahoru.
§ 9 (1) Ustanovení § 5 odst. 4 vyhlášky č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, se nahrazuje tímto zněním:
"(4) Podmínky a náhrady za používání vlastních osobních vozidel a služebních vozidel svěřených pracovníkům do osobní péče při pracovních cestách stanoví zvláštní předpisy.".
(2) Zrušují se:
1. Vyhláška č. 41/1965 Sb. , o používání vlastních osobních vozidel pracovníky při vnějších výkonech, ve znění vyhlášky č. 34/1974 Sb. ;
2. výnos ministerstva dopravy ze dne 5. dubna 1965 čj. 14 757/65-10, kterým se stanoví zásady pro používání služebních osobních automobilů bez přiděleného řidiče pracovníky při vnějších výkonech, ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. března 1974 čj. II/1-2669/74-75O1 (reg. v částce 5/1974 Sb. );
3. čl. 9 odst. 2 a čl. 10 směrnic federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 2/1972 Ú. v. ČSR a č. 1/1972 Ú. v. SSR k provedení některých ustanovení vyhlášky č. 96/1967 Sb. , o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.
§ 10 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1979.
Náměstek ministra:
Ing. Tomášek v. r.
Příloha č. 1 k vyhlášce č. 57/1979 Sb. Sazby náhrad za používání vlastního osobního vozidla
Druh vozidla
Obsah válců v ccm
Sazba náhrady za 1 km jízdy Kčs
přes do
12
motorové kolo,
motocykl, skútr
150
150 250
250
0,40
0,45
0,50
tříkolka, motocykl s postranním vozíkem
0,65
osobní automobil
900
900 1200
1200 1500
1500 2000
2000
1,03
1,30
1,45
1,63
1,90
Příloha č. 2 k vyhlášce č. 57/1979 Sb. Sazby náhrad za používání služebního vozidla
Druh vozidla
Obsah válců v ccm
Sazby náhrad za 1 km jízdy v Kčs
přes
do
Sazba celkem
Rezerva
Hodnota benzinu
Sazba po odečtení rezervy a hodnoty benzinu
1
2
3
4
5
6
motorové kolo,
motocykl, skútr
-
150
250
150
250
-
0,25
0,28
0,32
0,03
0,04
0,04
0,16
0,18
0,22
0,06 0,06 0,06
tříkolka, motocykl s postranním vozíkem, motokára
-
-
0,43
0,05
0,27
0,11
osobní (dodávkový)
automobil
-
900
1200
1500
2000
900
1200
1500
2000
0,80
0,93
1,04
1,10
1,29
0,10
0,10
0,11
0,11
0,13
0,37
0,46
0,54
0,57
0,69
0,33 0,37 0,39 0,42 0,47
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
