Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

337/1914/I Ř. z. znění účinné od 1. 1. 1915 do 31. 7. 1931
I. Řád konkursní..

Díl první.

Konkursní právo. (§ 1-62)

Hlava první.

O právních účincích prohlášení konkursu. (§ 1-43)

Oddíl první.

Ustanovení všeobecná. (§ 1-26)

§ 1.

Účinek prohlášení konkursu.

(1)

Prohlášením konkursu odejme se úpadci veškeré, exekuci podrobené jmění, které úpadci v tomto času náleží nebo kterého za konkursu nabude (konkursní podstata), že jím nemůže volně vládnouti. Loterní výhry a úsporné vklady u poštovní spořitelny náležejí ke konkursní podstatě.

(2)

Konkursní podstata buď podle předpisů konkursního řádu do schování a správy vzata a buď jí použito ke společnému uspokojení osobních věřitelům, kterým v čase prohlášení konkursu příslušejí majetkové právní nároky proti úpadci (konkursní věřitelé).

(3)

Ze zákona příslušející nároky na výživu mohou za čas po prohlášení konkursu býti přivedeny ku platnosti v konkursu jen, pokud úpadce ručí jako dědic k výživě zavázaného.

§ 2.

Počátek působnosti.

(1)

Právní účinky prohlášení konkursu nastanou počátkem toho dne, kterého konkursní edikt byl přibit na soudní desce konkursního soudu.

(2)

Byl-li konkurs prohlášen současně se zastavením vyrovnávacího řízení nebo na základě návrhu podaného ve čtrnácti dnech po zastavení, pak trvají účinky zavedeného vyrovnávacího řízení dále až do zavedení konkursu. Lhůty, které se mají podle konkursního řádu počítati ode dne prohlášení konkursu, buďte počítány ode dne návrhu na zavedení vyrovnávacího řízen nebo ode dne zavedení vyrovnávacího řízení.

§ 3.

Právní jednání úpadce.

(1)

Právní jednání úpadcova po prohlášení konkursu, která se týkají konkursní podstaty, jsou neúčinna proti konkursním věřitelům. Druhé straně buď vzájemné plnění vráceno, pokud by se jím podstata obohatila.

(2)

Placením dluhu úpadci po prohlášení konkursu neosvobodí se zavázaný, leč by to, co bylo splněno, připadlo konkursní podstatě, nebo že zavázanému v čase plnění nebylo prohlášení konkursu známo a že neznalost nespočívá na opominutí náležité péče (že mu musilo býti známo).

§ 4.

Nabytí dědictvím, odkazem nebo věnováním mezi živými.

(1)

Správce podstaty může místo úpadce nastupovati dědictví s výhradou právního dobrodiní inventáře.

(2)

Nenastoupí-li dědictví neb odmítne-li odkaz nebo přijetí bezplatného věnování mezi živými, vyloučí se toto právo z konkursní podstaty.

§ 5.

(1)

Čeho úpadce vlastní činností nabude nebo co se mu za konkursu bezplatně dá, buď mu potud ponecháno, pokud toho je třeba k výživě jeho a těch, kteří mají proti němu zákonný nárok na výživu.

(2)

Úpadce nemá nároku na výživu z podstaty. Avšak správce podstaty s přivolením věřitelského výboru může poskytnouti úpadci a jeho rodině nutnou výživu.

(3)

Bydlí-li úpadce v domě náležejícím ku konkursní podstatě, buď šetřeno pro přenechání a vyklizení bytu úpadcova obdobně předpisů § 105 ex. ř.

§ 6.

(1)

Právní rozepře, které mají účel domáhati se nároků na jmění ke konkursní podstatě náležející nebo takové nároky zajistiti, nemohou po prohlášení konkursu proti úpadci ani býti zahájeny, aniž může býti v nich pokračováno.

(2)

Právní rozepře o nárocích na oddělení a o nárocích na vyloučení věcí ku konkursní podstatě nenáležejících mohou také po prohlášení konkursu, avšak toliko proti správci podstaty býti zahájeny a může v nich býti pokračováno.

(3)

Právní rozepře o nárocích, které se vůbec netýkají jmění ke konkursní podstatě náležejícího, zejména o nárocích na osobní plnění úpadce mohou býti zahájeny také za konkursu proti úpadci neb od něho a může v nich býti pokračováno.

§ 7.

(1)

Všechny zahájené právní rozepře, ve kterých jest úpadce žalobcem nebo žalovaným, kromě rozepří v § 6, odstavci 3, uvedených, přerušují se prohlášením konkursu. Na společníky úpadcovy v rozepři působí přerušení toliko tenkráte, tvoří-li s úpadcem jednotnou spornou stranu (§ 14 c. ř. s.).

(2)

Řízení může býti započato správcem podstaty, společníky úpadce dlužníka ve sporu a odpůrcem.

(3)

Při právních rozepřích o nárocích, které sluší přihlásiti v konkursu, nemůže býti řízení započato před skončením zkušebního stání. Na místo správce podstaty mohou započíti řízení také konkursní věřitelé, kteří odpírali pohledávce při zkušebním stání.

§ 8.

(1)

Odepře-li správce podstaty vstoupiti do právní rozepře, ve které jest úpadce žalobcem nebo ve které se ku platnosti přivádí naproti úpadci nárok na vyloučení věcí ku konkursní podstatě náležejících, vystoupí nárok nebo věci vylučujícím žalobcem požadované z konkursní podstaty.

(2)

Za odmítnutí správce podstaty se pokládá, neprohlásí-li ve lhůtě procesním soudem ustanovené, že vstupuje do právní rozepře.

(3)

V tomto případě mohou úpadce, jeho společníci ve sporu a odpůrce v řízení pokračovati.

§ 9.

Promlčení se přetrhuje.

(1)

Přihláškou v konkursu přetrhuje se promlčení přihlášené pohledávky. Promlčení pohledávky proti úpadci počíná se znova uplynutím dne, kterého usnesení o zrušení konkursu nabylo právní moci.

(2)

Byl-li nárok popírán u zkušebního stání, pokládá se promlčení za zastavené ode dne přihlášky až do uplynutí lhůty ustanovené k tomu, aby byl nárok ku platnosti přiveden.

§ 10.

Práva na oddělení a jim na roveň postavená práva.

(1)

Po prohlášení konkursu nemůže býti nabyto pro pohledávku proti úpadci na věcech ke konkursní podstatě náležejících žádné soudcovské zástavní neb uspokojovací právo.

(2)

Se právy na zadržování buď v konkursu naloženo jako se zástavními právy.

(3)

Pokud v konkursním řádu není nic jiného ustanoveno, ustanovení pro oddělné věřitele daná mají platnost také pro osobní věřitele, kteří nabyli k zajištění svých nároků určité majetkové věci úpadcovy, zejména knihovní pohledávky.

§ 11.

Účinek prohlášení konkursu na práva na oddělení a vyloučení.

(1)

Práva na oddělení jakož i práva na vyloučení věcí ke konkursní podstatě nenáležejících nejsou prohlášením konkursu dotčena.

(2)

Konkursní soud nebo konkursní komisař může však odložiti výkon nuceného zcizení nejdéle na šedesát dnů, je-li to nezbytno na prospěch výsledku zcizení nebo odvrácení ujmy konkursním věřitelům hrozící. Doba takového odkladu nebuď čítána do času, na který jest obmezeno zákonné přednostní zástavní právo veřejných dávek.

§ 12.

(1)

Práva na oddělení, která byla nově nabyta v posledních šedesáti dnech před prohlášením konkursu exekucí k uspokojení nebo k zajištění, kromě práv na oddělení nabytých pro veřejné dávky, zaniknou prohlášením konkursu; avšak opět oživnou, zruší-li se konkurs podle § 166. Při nuceném zřízení zástavního práva na základě § 208 ex. ř. rozhoduje den poznámky nucené dražby.

(2)

Bylo-li toliko na základě takového práva na oddělení navrženo zpeněžení, buď k žádosti konkursního komisaře nebo k návrhu správce podstaty zpeněžovací řízení zastaveno. Lhůta, v § 256, odstavci 2, ex. ř. pro zánik zástavního práva stanovená, jest ve prospěch tohoto práva na oddělení zastavena až do uplynutí dne, kterého usnesení o zrušení konkursu nabylo právní moci.

(3)

Byl-li při zpeněžení provedeném před prohlášením nebo po zavedení konkursu docílen výtěžek, buď část, která připadá na takové právo na oddělení, pojata do konkursní podstaty.

§ 13.

Zápisy do knih pozemkových.

Vklady a záznamy ve veřejných knihách o nemovitých věcech mohou býti také po prohlášení konkursu povoleny a vykonány, řídí-li se pořadí zápisu podle dne ležícího přede dnem prohlášení konkursu.

§ 14.

Neurčité a nedospělé pohledávky.

(1)

Pohledávky, které nesměřují na peněžité plnění nebo jejichž peněžitý obnos jest neurčitý nebo není v tuzemské měně ustanoven, buďte ku platnosti přivedeny podle své odhadní hodnoty v tuzemské měně v čase prohlášení konkursu.

(2)

Nedospělé pohledávky pokládají se v konkursu za dospělé.

(3)

Nedospělé nezúročné pohledávky mohou býti ku platnosti přivedeny toliko obnosem, který se po připočtení zákonných úroků za čas od prohlášení konkursu až do dospělosti rovná úplnému obnosu pohledávky․

§ 15.

Pohledávky opětujících se plnění.

(1)

Pohledávky na zapravení ročních rent, výživného a jiných opětujících se plnění určitého trvání buďte dohromady sečteny po srážce mezitímních úroků v § 14, odstavci 3, uvedených.

(2)

Pohledávky neurčitého trvání druhu v odstavci 1 uvedeného buďte ku platnosti přivedeny podle své odhadní hodnoty v čase prohlášení konkursu.

§ 16.

Podmíněné pohledávky.

Kdo má podmíněnou pohledávku, může žádati, aby mu bylo zajištěno zaplacení, když by nastala odkládací nebo nenastala rozvazovací podmínka, je-li však podmínka rozvazovací a dá-li jistotu pro případ, že podmínka nastane, může žádati zaplacení.

§ 17.

(1)

Spoludlužníci rukou nerozdílnou a ručitelé úpadcovi mohou, pokud jim přísluší postih proti úpadci, v konkursu žádati, aby jim nahrazeny byly obnosy placené od nich před prohlášením nebo po prohlášení konkursu na pohledávku.

(2)

Co se týče placení, která je následkem jejich ručení snad příště mohou stihnouti, jest jim vyhrazeno, své nároky v konkursu pro ten případ přihlásiti, že pohledávka věřitelem v konkursu nebude ku platnosti přivedena.

(3)

Po prohlášení konkursu mohou spoluzavázaní úpadcovi zakoupiti pohledávku od věřitele neb od některého následovce, který může proti nim postih vykonati.

§ 18.

Práva dlužníků proti spoluzavázaným.

(1)

Ručí-li věřitelovi několik osob nerozdílnou rukou za touž pohledávku, může věřitel až do svého úplného uspokojení proti každému dlužníku, který jest v konkursu, přivésti ku platnosti celý obnos pohledávky v čase prohlášení konkursu ještě nezaplacené.

(2)

Je-li tu po úplném uspokojení věřitele nějaký přebytek, až do výše tohoto přebytku nastupuje právo postihu dle všeobecných zákonných ustanovení.

§ 19.

Započtení.

(1)

Pohledávek, které v čase prohlášení konkursu již byly započítatelny, není třeba v konkursu ku platnosti přiváděti.

(2)

Započtení není tím vyloučeno, že pohledávka věřitelova neb úpadcova v čas prohlášení konkursu ještě byla podmíněnou nebo nedospělou nebo že pohledávka věřitelova nesměřovala na peněžité plnění. Pohledávka věřitelova buď pro započtení čítána podle §§ 14 a 15. Je-li pohledávka věřitelova podmíněnou, může soud přípustnost započtení učiniti závislou na tom, aby byla dána jistota.

§ 20.

(1)

Započtení není přípustno, stal-li se konkursní věřitel teprve po prohlášení konkursu dlužníkem konkursní podstaty nebo byla-li pohledávka proti úpadci nabyta teprve po prohlášení konkursu. Totéž platí, když dlužník nabyl vzájemnou pohledávku sice již před prohlášením konkursu, avšak v času nabytí věděl nebo musil vědět, že jest úpadce ku placení nezpůsobilý.

(2)

Započtení jest však přípustno, když dlužník vzájemnou pohledávku nabyl dříve nežli šest měsíců před prohlášením konkursu, nebo byl-li zavázán převzíti pohledávku a vstupuje v tento závazek neměl vědomost ani nemusil míti vědomost o nezpůsobilosti úpadcově ku placení.

(3)

Kromě toho mohou započteny býti také nároky, které po prohlášení konkursu vzniknou na základě §§ 21 až 25 neb opět oživnou podle § 41, odstavce 2.

§ 21.

(1)

Nebyla-li obapolná smlouva od úpadce a druhé strany v čase prohlášení konkursu ještě splněna nebo byla-li neúplně splněna, může správce podstaty buďto na místě úpadce smlouvu splniti a od druhé strany splnění žádati neb od smlouvy ustoupiti.

(2)

Správce podstaty musí se o tom vyjádřiti nejpozději ve lhůtě konkursním komisařem na návrh druhé strany ustanovené, jinak se za to pokládá, že správce podstaty od obchodu ustupuje. Ustoupí-li, může druhá strana jako konkursní věřitel ^ádati náhradu způsobené jí škody.

(3)

Je-li druhá strana zavázána napřed plniti, může odepříti své plnění, dokud by nebylo vzájemné plnění vykonáno nebo zajištěno, když jí v čas uzavření smlouvy i při náležité péči nemusily být známy špatné majetkové poměry úpadcovy.

§ 22.

(1)

Bylo-li odevzdání zboží, které má tržní nebo bursovní cenu, přesně smluveno na pevně ustanovený čas nebo ve lhůtě pevně ustanovené a nastane-li tento čas neb uplyne-li tato lhůta teprve po prohlášení konkursu, nemůže se požadovati plnění, nýbrž toliko náhrada škody pro nesplnění.

(2)

Obnos náhrady škody záleží v rozdílu mezi kupní cenou a tržní nebo bursovní cenou, která platí na splništi nebo v rozhodném pro ni obchodním místě pro obchody učiněné druhého všedního dne po prohlášení konkursu se smluveným časem splnění.

§ 23.

c) Smlouvy nájemní nebo pachtovní.

(1)

Najal-li nebo propachtoval-li úpadce některou věc, může správce podstaty nebo pronajimatel (propachtovatel), bez ujmy nároku na náhradu způsobené škody, vypověděti smlouvu, šetře zákonné nebo smluvené kratší výpovědní lhůty.

(2)

Bylo-li nájemné (pachtovné) napřed zapraveno, nabude výpověď pronajimatele (propachtovatele) účinku teprve vypršením času, za který byla činže zaplacena.

§ 24.

(1)

Pronajal-li nebo propachtoval-li úpadce některou věc, vstoupí správce podstaty ve smlouvu. Z veřejné knihy neseznatelné napřed zaplacení nájemného (pachtovného) může správci podstaty, bez ujmy nároku na náhradu způsobené škody, namítáno býti toliko za čas, po který by nájemní nebo pachtovní poměr trval v případu neprodlené výpovědi se zachováním smluvené, nebo nebylo-li jí, zákonné výpovědní lhůty.

(2)

Každé zcizení najaté nebo pachtované věci v konkursu má na nájemní (pachtovní) poměr účinek nuceného zcizení.

§ 25.

d) Služební poměry.

(1)

Je-li úpadce zaměstnatelem a byl-li služební poměr již nastoupen, může býti tento poměr zrušen v jednom měsíci ode dne prohlášení konkursu od zaměstnance bez výpovědi, od správce podstaty se zachováním zákonné nebo smluvené kratší výpovědní lhůty.

(2)

Zruší-li se služební poměr výpovědí správce podstaty před uplynutím ustanoveného času, na který byl učiněn, nebo byla-li ve smlouvě umluvena delší výpovědní lhůta, může zaměstnanec jako konkursní věřitel žádati náhradu způsobené jemu škody.

(3)

Ustanovení, daná ve zvláštních zákonech o vlivu prohlášení konkursu na služební poměr, zůstávají nedotčena.

§ 26.

Příkazy a nabídky.

(1)

Úpadcem udělený příkaz zaniká prohlášením konkursu.

(2)

Nabídky, které nebyly ještě před prohlášením konkursu úpadcem přijaty, zůstávají v platnosti, ač nevychází-li z okolností jiná vůle nabízečova.

(3)

Na nabídky úpadcovy, které nebyly ještě před prohlášením konkursu přijaty, správce podstaty není vázán.

Oddíl druhý.

Odpírání právním jednáním předsevzatým před prohlášením konkursu. (§ 27-43)

§ 27.

Odpůrčí právo.

Právním jednáním, která byla předsevzata před prohlášením konkursu a týkají se jmění úpadcova, může býti podle ustanovení tohoto oddílu odporováno a mohou býti prohlášena vůči konkursním věřitelům za neúčinná.

§ 28.

Odpor

a)

pro úmysl zkrátiti.

Odporovati možno:

1.

Všem právním jednáním, která úpadce ve známém druhé straně úmyslu, zkrátiti své věřitele, předsevzal v posledních deseti létech před prohlášením konkursu;

2.

všem právním jednáním, kterými se věřitelé úpadcovi zkracují a která předsevzal v posledních dvou létech před prohlášením konkursu, když druhé straně musil býti znám úmysl zkracovací;

3.

všem právním jednáním, kterými se zkracují věřitelé úpadcovi a která v posledních dvou létech před prohlášením konkursu naproti svému manželu – před manželstvím nebo za manželství – nebo naproti jiným blízkým příslušníkům nebo ve prospěch řečených osob učinil, leč by druhé straně v čas předsevzetí právního jednání nebyl znám ani znám býti musil zkracovací úmysl úpadcův;

b)

pro mrhání majetkem.

4.

kromě toho možno odporovati v posledním roce před prohlášením konkursu úpadcem učiněným kupním, směnným a dodávacím smlouvám, pokud druhá strana v tomto jednání seznala nebo seznati musila mrhání majetkem, které věřitele zkracuje.

§ 29.

Odporovati možno následujícím právním jednáním předsevzatým v posledních dvou létech před prohlášením konkursu:

1.

neúplatným opatřením úpadce, pokud nejde o splnění některého zákonného závazku, o obvyklé příležitostné dary neb o opatření v přiměřené výši, která byla učiněna k obecně prospěšným účelům nebo kterými bylo vyhověno mravní povinnosti neb ohledům slušnosti;

2.

nabytí věci úpadce následkem vrchnostenského opatření, byla-li úplata dána z prostředků úpadcových. Byly-li tyto věci nabyty blízkými příslušníky úpadce, platí domněnka, že úplata byla dána z prostředků úpadcových;

3.

pojištění nebo vrácení věna, pokud úpadce k tomu nebyl zavázán ani smlouvou učiněnou při uzavření manželství nebo při zřízení věna ani při skončení manželského společenstva zákonem, pak pojištění nebo vydání obvěnění nebo vdovského platu.

§ 30.

(1)

Odporovati možno po vzniku nezpůsobilosti ku placení nebo po návrhu na prohlášení konkursu nebo v posledních šedesáti dnech dříve předsevzatému pojištění neb uspokojení věřitele:

1.

když věřitel obdržel pojištění neb uspokojení, kterého nemohl požadovati nebo ne v tom způsobu nebo ne v tom čase, leč by nebyl tímto právním jednáním obdržel výhody před jinými věřiteli;

2.

když pojištění neb uspokojení bylo předsevzato ve prospěch blízkých příslušníků, leč by jim nebyl znám ani znám býti musil úmysl úpadcův, jim před jinými věřiteli výhodu poskytnouti;

3.

když bylo předsevzato ve prospěch jiných osob nežli pod č. 2 jmenovaných a jim byl znám nebo znám býti musil úmysl úpadcův, poskytnouti jim výhodu před jinými dlužníky.

(2)

Odpor jest vyloučen, když se nadržování stalo dříve nežli rok před prohlášením konkursu.

§ 31.

(1)

Odporovati možno následujícím právním jednáním po vzniku nezpůsobilosti ku placení nebo po návrhu na prohlášení konkursu předsevzatým:

1.

Právní jednání, kterými některý blízký příslušník úpadcův nabyl pro své konkursní pohledávky pojištění neb uspokojení, a všechna úpadcem s těmito osoba učiněná, pro věřitele škodlivá právní jednání, leč by blízkému příslušníku nebyla známa ani známa býti musila nezpůsobilost ku placení nebo návrh na zavedení konkursu.

2.

Právní jednání, kterými některý jiný konkursní věřitel obdržel pojištění neb uspokojení a všechna úpadcem s jinými osobami učiněná, pro věřitele škodlivá právní jednání, když druhá strana znala nebo znáti musila nezpůsobilost ku placení nebo návrh na prohlášení konkursu.

(2)

Bylo-li v čase, kdy právní jednání neb obchod podle odstavce 1 odpíratelné byly předsevzaty, zahájeno veřejně oznámené vyrovnávací řízení na jmění úpadcovo, nemůže se druhá strana odvolávati na neznalost nezpůsobilosti ku placení.

(3)

Právním jednáním úpadce nebo zaň jednajícího vyrovnávacího správce za vyrovnávacího řízení, která jsou dovolena podle ustanovení vyrovnávacího řádu k dalšímu vedení obchodu, nelze odporovati podle 1. odstavce.

(4)

Odpor jest vyloučen, byla-li odpíratelná právní jednání předsevzata dříve nežli šest měsíců před prohlášením konkursu.

§ 32.

Za blízké příslušníky pokládati sluší manžela a osoby, které jsou s úpadcem nebo jeho manželem v přímém pokolení neb až do čtvrtého stupně pobočního pokolení příbuzné nebo sešvakřené, pak zvolence a opatrovance jakož i osoby, které žijou s úpadcem v mimomanželském společenství. Mimomanželské příbuzenství pokládá se na roveň manželskému.

§ 33.

(1)

Směnečná placení úpadcova nemohou býti zpět požadována na základě §§ 30, č. 2 a 3, a 31, odstavce 1, když podle směnečného práva příjemce zavázán byl přijmouti placení pod ztrátou směnečného nároku naproti jiným směnečným dlužníkům.

(2)

Avšak k odporu oprávněný může žádati zapravení zaplacené směnečné sumy od posledního postihem zavázaného nebo, dal-li tento postižník směnku na účet někoho třetího, od tohoto třetího, když poslednímu postižníkovi nebo tomuto třetímu včase, kdy směnku dále dal nebo dáti dal, byly známy nebo známy býti musily úmysl nadržovací, nezpůsobilost ku placení nebo návrh na prohlášení konkursu.

(3)

Těchto ustanovení buď obdobně šetřeno při placení šeků.

§ 34.

Plněním na základě jednotlivých prodejů movitých věcí v živnostenském provozování úpadcově možno odporovati toliko pod podmínkami v § 28, č. 1 až 3.

§ 35.

Odpor není tím vyloučen, že pro jednání, které se v odpor bere, byl nabyt exekuční titul nebo že toto jednání bylo provedeno exekucí. Prohlásí-li se právní jednání za neúčinné, zanikne naproti konkursním věřitelům také účinnost exekučního titulu.

§ 36.

Odpor proti opominutím.

Za právní jednání buďte pokládána také opominutí úpadcova, kterými pozbývá některého práva nebo kterými se proti němu zakládají, zachovávají nebo zabezpečují majetkové právní nároky. Totéž platí pro opominutí některé dědictví nastoupiti.

§ 37.

Oprávnění k odporu.

Zahájené právní rozepře.

(1)

Právo k odporu vykonává správce podstaty.

(2)

Nároky odpůrčí, které byly vzneseny konkursními věřiteli mimo konkurs, jakož i exekuce na základě titulů, které byly vydobyty konkursními věřiteli pro jejich odpůrčí nároky, mohou za konkursu prováděny býti toliko správcem podstaty. Z toho, co následkem takových nároků přijde do konkursní podstaty, buďte napřed nahrazeny věřiteli procesní náklady.

(3)

Jsou-li po odpůrčích žalobách věřitelů ještě právní rozepře zahájeny, přetrhují se zavedením konkursu. Správce podstaty může vstoupiti na místo věřitele do právní rozepře nebo vstup odmítnouti. Na odmítnutí vztahuje se ustanovení v § 8, odstavec 2.

(4)

Odmítne-li správce podstaty vstoupiti do právní rozepře, tedy řízení může od stran býti opět započato toliko vzhledem ku procesním nákladům a v něm pokračováno. Odmítnutím nevylučuje se právo správce podstaty, odpírati podle ustanovení konkursního řádu.

(5)

Ustanovení odstavců 1 až 4 neplatí pro odpůrčí nároky, které příslušejí oddělným věřitelům podle odpůrčího řádu k zachování jejich práva na oddělené uspokojení a k odpírání nároku jiného oddělného věřitele na tutéž věc.

§ 38.

Odpůrcův protivník.

(1)

Odpor proti zůstaviteli odůvodněný jest přípusten také proti dědici.

(2)

Proti jinému právnímu nástupci nebo právnímu odvodci jest proti jeho právnímu předchůdci oprávněný odpor toliko přípusten:

1.

když mu v čase jeho nabytí byly známy nebo známy býti musily okolnosti, které zakládají právo k odporu proti jeho předchůdci;

2.

když jeho nabytí spočívá na bezúplatném opatření jeho předchůdce;

3.

je-li blízkým příslušníkem úpadcovým, leč by mu nebyly známy ani známy býti musily v čase jeho nabytí okolnosti, které zakládají právo k odporu proti jeho předchůdci.

§ 39.

(1)

Co odporovatelným jednáním majetku úpadcovu ušlo nebo z něho bylo zcizeno nebo zanecháno, musí býti dáno ku konkursní podstatě; nelze-li to, buď náhrada dána.

(2)

Ku plnění zavázaný buď pokládán za nepoctivého držitele, jeho dědic však toliko tenkráte, když mu okolnosti, které zakládají odpůrčí právo proti zůstaviteli, byly známy nebo známy býti musily.

(3)

Bezelstný příjemce bezúplatného plnění má je toliko potud vrátiti, pokud jest jím obohacen, leč by jeho nabytí také jako úplatné mohlo v odpor bráno býti.

§ 40.

Nabyly-li třetí osoby na věcech, které se mají vrátiti, neodporovatelných práv, tedy ten, za jehož držby nastalo obtížení, jest zavázán k náhradě škody konkursní podstatě, když jeho nabytí mohlo býti v odpor bráno. Ustanovení § 39, odstavce 3, má platnost.

§ 41.

(1)

Odpůrcův protivník může žádati za vrácení svého vzájemného plnění z konkursní podstaty, pokud je ještě v ní rozeznatelna nebo pokud jest podstata o její hodnotu obohacena.

(2)

Dále sahající pohledávka na vrácení vzájemného plnění jakož i pohledávka, která následkem vrácení odporovatelného plnění opět oživne naproti podstatě, mohou ku platnosti přivedeny býti toliko jako konkursní pohledávky.

§ 42.

Proti odpůrčímu nároku nemůže započtena býti pohledávka na úpadce.

§ 43.

(1)

Odpor může ku platnosti býti přiveden žalobou neb obranou.

(2)

Odpor žalobou musí ku platnosti přiveden býti do roka po prohlášení konkursu, jinak nárok zanikne.

(3)

K odporu oprávněný může u procesního soudu žádati za poznámku žaloby u knihovních vkladů, u kterých provedení odpůrčího nároku vyžaduje zápisy.

(4)

Tato poznámka má za následek, že rozsudek o odpůrčí žalobě působí také proti osobám, které po poznámce nabyly knihovních práv.

Hlava druhá.

Nároky v konkursu. (§ 44-58)

§ 44.

Nároky na vyloučení.

(1)

Jsou-li v konkursní podstatě věci, které zcela nebo z části úpadci nenáležejí, tedy buď věcné neb osobní právo na vyloučení posuzováno podle obecných právních zásad.

(2)

Byla-li taková věc zcizena po prohlášení konkursu, tedy oprávněnec bez ujmy dále sahajících nároků na náhradu, může žádati za vyloučení již dané úhrady z podstaty, nebyla-li však úplata ještě dána, může žádati odstup práva na nezaplacenou úplatu.

(3)

Mají-li úpadci nebo správci podstaty nahrazeny býti výdaje, které byly učiněny na věc, kterou jest vrátiti, nebo na dosažení úplaty, tedy buďte od oprávněnce k vyloučení nahrazeny z ruky do ruky.

§ 45.

Stíhací právo.

Prodatel nebo nákupní komisionář může zboží, které bylo z jiného místa úpadci zasláno a od něho nebylo ještě úplně zaplaceno, zpět požadovati, leč že již před zavedením konkursu přišlo na dodacím místě a dostalo se do schování úpadcova nebo jiné osoby pro něho (stíhací právo).

§ 46.

Pohledávky podstaty.

Pohledávkami podstaty jsou:

1.

náklady konkursního řízení; nákladům konkursního řízení buďte na roveň kladeny náklady předcházejícího vyrovnávacího řízení, byl-li konkurs zaveden současně se zastavením vyrovnávacího řízení nebo na základě návrhu podaného ve čtrnácti dnech po zastavení;

pak všechny výdaje, které jsou spojeny s udržováním, správou a hospodařením podstaty, čítajíc k nim daně, které se týkají podstaty (odbytné, berní pachtovné), poplatky, cla, příspěvky ku pensijnímu a sociálnímu pojištění a jiné veřejné dávky, které za konkursu dospějou. Sem patří také veřejné dávky podle osobních poměrův úpadcových vyměřené; pokud však tyto dávky připadají podle zjištění správních úřadů na jiný příjem nežli pro konkursní podstatu za konkursu dosažený, buď tento díl vyloučen;

2.

všechny nároky z právních jednání správce podstaty a, byl- li konkurs zaveden současně se zastavením vyrovnávacího řízení nebo na základě návrhu ve čtrnácti dnech po zastavení učiněného, všechny nároky z právních jednání dlužníka nebo jednajícího zaň vyrovnávacího správce, která jsou dovolena podle ustanovení vyrovnávacího řádu pro další vedení obchodu;

3.

všechny nároky na splnění obapolných smluv, ve které správce podstaty vstoupil;

4.

nároky z nedůvodného obohacení podstaty.

§ 47.

(1)

Z konkursní podstaty buďte zapraveny především pohledávky podstaty, a to z podstaty, na kterou se vztahují.

(2)

Nemohou-li pohledávky podstaty úplně býti uspokojeny, tedy hotové výdaje, pod § 46, č. 1, patřící, od správce podstaty zálohou zapravené, mají přednost před ostatními pohledávkami podstaty. Mezi sebou buďte poměrně uspokojeny. Již vykonaná placení nemohou však zpět býti požadována.

(3)

Pochybnosti, zdali se pohledávky podstaty vztahují na společnou nebo na některou zvláštní podstatu, má platnost ono první. O tom rozhodne konkursní soud, vykonav potřebná šetření (§ 173, odstavec 5), s vyloučením právního pořadu.

§ 48.

(1)

Věřitelé, kteří mají nároky na oddělené uspokojení z určitých věcí úpadcových (věřitelé oddělní), pokud jejich pohledávky sahají, vylučují konkursní věřitele ze zaplacení z těchto věcí (zvláštních podstat).

(2)

Co po uspokojení oddělných věřitelů ze zvláštní podstaty zbude, připadne do společné konkursní podstaty.

(3)

Oddělní věřitelé, kterým zároveň přísluší osobní nárok proti úpadci, mohou svou pohledávku ku platnosti přivésti současně jako konkursní věřitelé.

(4)

Pronájemci (propachtujícímu) podle § 1101 o. z. obč. příslušející zástavní právo nemůže ku platnosti přivedeno býti pro nájemné (pachtovné) za dřívější čas nežli za poslední rok před zavedením konkursu. Toto ustanovení nevztahuje se na zástavní právo propachtovatele zemědělských nemovitostí.

§ 49.

(1)

Z užitků jakož i z výtěžku věci náležející ke zvláštní podstatě buďte zapraveny před oddělnými věřiteli náklady zvláštní správy, zpeněžení a rozdělení zvláštní podstaty.

(2)

Pro pořadí nároků, které mají býti uspokojeny ze zvláštních podstat, platí u všech zcizení v konkursu předpisy konkursního řádu.

§ 50.

Společná konkursní podstata a pořadí.

Pokud se konkursního jmění neužije k uspokojení pohledávek podstaty a nároků oddělných věřitelů, činí toto jmění společnou konkursní podstatu, ze které konkursní pohledávky v následujícím pořadí, při stejné třídě podle svých obnosů, buďte uspokojeny.

§ 51.

První třída.

Do první třídy náležejí:

1.

náklad na pohřeb dle § 549 o. z. obč., zemřel-li však úpadce po prohlášení konkursu, výdaje s jeho pohřbením nevyhnutelně spojené;

2.

pohledávky zaměstnanců úpadcových ze služného za poslední rok před prohlášením konkursu nebo před úmrtím úpadce jakož i nároky těchto osob pro předčasné zrušení služebního poměru, pokud nepřesahují obnos úplaty za jeden rok, pak pohledávky obchodních jednatelů proti obchodnímu pánu na zaplacení provise a náhradu hotových výdajů, pokud jde o nároky, které v posledním roce před zavedením konkursu byly nabyty nebo dospěly; všechny tyto n ároky s obmezením, že vřadění do první třídy má platnost toliko pro nejvyšší obnos 2400 K pro každého jednotlivého oprávněnce. Toto obmezení neplatí pro nárok na náhradu hotových výdajů;

3.

nároky závodních nemocenských pokladen a stavebních nemocenských pokladen na jejich jmění podnikatelem (stavebníkem) spravované podle ustanovení §§ 47, č. 9, a 57 zákona ze dne 30. března 1888, Z. Ř. č. 33, jakož i nároky z náhradních smluv podle §§ 66, lit. b, císařského nařízení ze dne 25. června 1914, Z. Ř. č. 138, o pensijním pojišťování zřízenců;

4.

pohledávky lékařů, porodních babiček, ošetřovatelů nemocných a lékárníků z odborných výkonů a dodávek, pokud tyto pohledávky vznikly v posledním roce před prohlášením konkursu nebo před úmrtím úpadcovým a se vztahují k osobě úpadcově, k členům jeho rodiny nebo k služebným osobám v domě, v živnosti nebo v hospodářství zaměstnaným.

§ 52.

Druhá třída.

Do druhé třídy náležejí:

Daně (odbytné, berní pachtovné), poplatky, cla, příspěvky ku pensijnímu a sociálnímu pojištění a jiné veřejné dávky, pokud nedospěly dříve než tři léta před prohlášením konkursu a nezaplatí se již z věci za ně ručící.

§ 53.

Třetí třída.

Do třetí třídy náležejí všechny ostatní konkursní pohledávky.

§ 54.

Vedlejší příslušenství a pohledávky na náhradu.

(1)

Vedlejší příslušenství až do prohlášení konkursu vzniklá stojí s pohledávkami ve stejném pořadí.

(2)

Pohledávky na náhradu dluhu zaplaceného za úpadce požívají pořadí zaplacené pohledávky.

§ 55.

(1)

Na ustanovení § 1226 o. z. obč. o důkazu odevzdání věna může se manželka úpadcova toliko odvolávati, když listina o přijetí věna v zákonné formě zřízená byla vydána buďto v čase přijetí nebo nejpozději dvě léta před zavedením konkursu.

(2)

Datum soukromé listiny o přijetí věna nečiní samo o sobě tohoto důkazu.

§ 56.

Ku pohledávkám obchodních věřitelů, za kterými následují práva manželky úpadcovy ze svatebních smluv (§ 16 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonníku), buď přihlédáno tím obnosem, který by na ně připadl z konkursní podstaty bez ohledu na svatební smlouvy. Větší obnos, který tím obchodním věřitelům připadne, buď přidělen z podílu náležejícího manželce jako konkursní věřitelce pro její nárok ze svatebních smluv.

§ 57.

Jako konkursní pohledávky nemohou uplatněny býti:

1.

od prohlášení konkursu běžící úroky konkursních pohledávek jakož i náklady, které vzniknou jednotlivým věřitelům z jejich účasti v řízení;

2.

peněžité pokuty pro všeliká trestní jednání;

3.

nároky z darování a v pozůstalostním konkursu také nároky z odkazů.

§ 58.

Pohledávky cizozemských věřitelů.

(1)

Pokud ze státních smluv nebo ze vládních prohlášení v Zákonníku říšském vyhlášených nic jiného na jevo nevychází, příslušejí cizozemským věřitelům stejná práva jako tuzemským, je-li šetření vzájemnosti zaručeno.

(2)

Jsou-li pochybnosti, zdali se šetří vzájemnosti, buď vyžádáno závazné prohlášení ministra práv.

(3)

Tato ustanovení platí také pro pohledávky, které po prohlášení konkursu přešly z cizozemců na tuzemce.

Hlava třetí.

Účinky zrušení konkursu. (§ 59-62)

§ 59.

Práva úpadce po zrušení konkursu.

Pravoplatným usnesením konkursního soudu, že se konkurs zrušuje, nabývá úpadce opět práva se svým jměním volně nakládati.

§ 60.

Práva konkursních věřitelů po zrušení konkursu.

a)

Žalobní právo.

Konkursní věřitelé, ať své pohledávky v konkursu přihlásili nebo ne, mohou své nezapravené pohledávky ku platnosti přivésti na jmění konkursního dlužníka k volnému nakládání zbývající nebo po zrušení konkursu nabyté.

§ 61.

b)

Exekuční právo.

Byla-li některá pohledávka v konkursu zjištěna a nebyla-li úpadcem výslovně v odpor vzata, tedy pro tuto pohledávku na základě zápisu konkursního komisaře do seznamu přihláškového nebo některého jiného exekučního titulu může býti vedena exekuce jako na základě rozsudku na jmění úpadcovo k volnému nakládání zbývající nebo po zrušení konkursu nabyté.

§ 62.

Výhrada pro nucené vyrovnání.

Ustanovením §§ 59 až 61 nejsou dotčeny právní následky zrušení konkursu nuceným vyrovnáním.

Díl druhý.

Řízení konkursní. (§ 63-177)

Hlava první.

Řádný konkurs. (§ 63-168)

Oddíl první.

Soudnictví v konkursu. (§ 63-67)

§ 63.

Příslušnost.

(1)

Pro konkursní řízení jest příslušen sborový soud první stolice, v jehož obvodu úpadce provozuje svůj podnik nebo, neměl-li by takového podniku, v němž má své řádné bydliště.

(2)

Neprovozuje-li úpadce v tuzemsku žádného podniku a nemá-li v tuzemsku žádného řádného bydliště, tedy jest příslušen sborový soud první stolice, v jehož obvodu se nalézá jmění úpadcovo.

(3)

Je-li několik soudů příslušno, tedy rozhoduje předstih prohlášením konkursu.

§ 64.

Obchodní soud (obchodní senát krajského nebo zemského soudu) jest příslušen, má-li konkurs býti prohlášen:

1.

na jmění nebo na pozůstalost obchodníka, jehož firma jest zapsána v obchodním rejstříku;

2.

na jmění obchodní společnosti, jejíž firma jest zapsána v obchodním rejstříku, nebo výdělkového a hospodářského společenstva.

§ 65.

(1)

Skládá-li se konkursní podstata hlavně z důlního jmění, tedy z důvodů účelnosti může provedení konkursu přeneseno býti na sborový soud první stolice, který vykonává soudnictví v hornických věcech. Ustanovení § 111 j. n. mají obdobnou platnost.

(2)

Má-li současně s prohlášením konkursu na jmění obchodní společnosti nebo během takového konkursního řízení prohlášen býti konkurs na soukromé jmění osobně ručícího společníka, tedy jest příslušen soud, u něhož jest zahájeno řízení ve společnostním konkursu.

§ 66.

Rozsah konkursního řízení.

a)

Vzhledem k tuzemskému jmění.

Konkursní řízení vztahuje se na veškeré movité a na ležící v tuzemsku nemovité jmění úpadcovo.

§ 67.

b)

Vzhledem k cizozemskému jmění.

(1)

Pokud ze státních smluv nebo z vládních prohlášení v Zákonníku říšském vyhlášených nic jiného na jevo nevychází, buď v cizozemsku nalézající se movité jmění úpadcovo pojato do tuzemského konkursu a cizozemský úřad buď dožádán o vydání tohoto jmění; naproti tomu v tuzemsku se nalézající movité jmění úpadcovo, na jehož jmění byl konkurs v cizině prohlášen, vydáno buď cizozemskému konkursnímu úřadu k jeho žádosti, nebyl-li konkurs v tuzemsku prohlášen. Toto jmění smí býti vydáno teprve po uspokojení práv na vyloučení a oddělení až do dojití žádosti nabytých.

(2)

Vydání buď odmítnuto, nešetří-li cizozemský stát vzájemnosti. Jsou-li pochybnosti, zdali se šetří vzájemnosti, buď vyžádáno závazné prohlášení ministra práv.

Oddíl druhý.

Prohlášení konkursu. (§ 68-78)

§ 68.

Nezpůsobilost platiti.

(1)

Prohlášení konkursu předpokládá, že dlužník jest nezpůsobilý platiti.

(2)

Nezpůsobilost ku placení buď zejména předpokládána, když dlužník zastaví svá placení.

§ 69.

Předlužení.

(1)

Prohlášení konkursu na pozůstalosti a na jmění právnických osob, pokud nemají platnost jiné zákonné předpisy, má místo také při předlužení.

(2)

Předpisy konkursního řádu na nezpůsobilost platiti se vztahující mají v těchto případech obdobnou platnost také pro předlužení.

§ 70.

Prohlášení konkursu.

a)

na návrh dlužníkův;

(1)

Na návrh dlužníkův buď konkurs ihned prohlášen. Dlužníkem soudu učiněné oznámení, že zastavil platy, pokládá se za návrh.

(2)

Nevychází-li návrh ode všech osobně ručících společníků nebo likvidatorů obchodní společnosti, buďte ostatní osobně ručící společníci nebo likvidatoři vyslechnuti o návrhu. Nemůže-li býti docíleno dohody o návrhu, nebo není-li možná včasně je vyslechnouti, buď konkurs toliko tenkráte prohlášen, byla-li nezpůsobilost ku placení učiněna hodnověrnou.

(3)

Předpisů odstavce 2 buď obdobně šetřeno, když se prohlášení konkursu na jmění právnické osoby nenavrhuje ode všech osob k zastupování oprávněných nebo když se prohlášení konkursu na pozůstalost nenavrhuje ode všech dědiců.

§ 71.

b)

na návrh některého věřitele.

(1)

Na návrh některého věřitele buď konkurs prohlášen, učiní- li věřitel existenci své, třeba ještě nedospělé konkursní pohledávky a dlužníkovu nezpůsobilost platiti hodnověrnou. Nezpůsobilost ku placení netřeba hodnověrnou učiniti, podá-li se návrh před zastavením vyrovnávacího řízení nebo ve čtrnácti dnech po jeho zastavení.

(2)

Soud, je-li to včasně možná, má vyslechnouti o návrhu dlužníka a jiné přezvědné osoby. Bez předchozího slyšení těchto osob a navrhovatele buď návrh toliko tenkráte zamítnut, nebyla-li hodnověrnost patrně prokázána.

(3)

Návrh na prohlášení konkursu věřitelem zpět vzatý může s odvoláním na to už pohledávku obnoven býti před uplynutím šesti měsíců.

§ 72.

(1)

Usnesení soudu, kterým se konkurs prohlašuje nebo návrh na prohlášení konkursu odmítá, mohou v odpor vzata býti všemi osobami, jejichž práva tím jsou dotčena.

(2)

Právní prostředky proti usnesením, kterými se prohlašuje konkurs, nemají odkladného účinku.

§ 73.

(1)

Je-li tu toliko jediný osobní věřitel, stačí-li však předvídatelně jmění k úhradě nákladů konkursního řízení, buď návrhu na prohlášení konkursu přece vyhověno, když navrhovatel věrohodnou učiní existenci odpůrčího nároku. Před odmítnutím návrhu buď slyšen navrhovatel.

(2)

Není-li tu jmění předvídatelně dostatečného k uhrazení nákladů konkursního řízení, tedy buď konkurs přece prohlášen, když navrhovatel hodnověrným učiní nárok odpůrčí nebo dá přiměřenou zálohu na náklady. Soud může takovou zálohu také tenkráte žádati, když se hodnověrným učiní některý nárok odpůrčí. Náhrada této zálohy může ku platnosti býti přivedena jen jako pohledávka podstaty.

(3)

Neprohlásí-li se konkurs, poněvadž tu není dostatečného jmění, buď usnesení uveřejněno v ústředním listu a dlužník k návrhu některého věřitele přidržen vykonati vyjevovací přísahu (§ 101). Vyjde-li při vykonání vyjevovací přísahy jmění na jevo, tedy přes předpis § 71, odstavce 3, může znovu navrženo býti prohlášení konkursu.

§ 74.

???

(1)

Prohlášení konkursu buď ediktem veřejně vyhlášeno.

(2)

Edikt má obsahovati:

1.

jméno soudu;

2.

jméno (firmu), příjmení, stav a bydliště úpadce a sído jeho podniku;

3.

jméno a úřední sídlo konkursního komisaře;

4.

jméno a adresu správce podstaty;

5.

místo, čas a účel prvního shromáždění věřitelů s vyzváním na ně, aby přinesli doklady pro ověření svých pohledávek;

6.

vyzvání na konkursní věřitele, aby své pohledávky přihlásili v určité lhůtě a krátké poučení o následcích zameškání přihlašovací lhůty nebo zřízení doručovacího zmocněnce (§ 104);

7.

místo a čas všeobecného zkušebního stání;

8.

noviny určené pro další vyhlášky.

(3)

První shromáždění věřitelů buď zpravidla nařízeno ne přes čtrnáct dní, přihlašovací lhůta zpravidla na třicet až devadesát dní po zavedení konkursu a všeobecné zkušební stání zpravidla na čtrnáct dní po uplynutí přihlašovací lhůty.

§ 75.

(1)

Edikt buď v den zavedení konkursu přibit na soudní desce konkursního soudu; potvrzení, že byo toto nařízení vykonáno, buď při spisech uschováno. Kromě toho buď edikt přibit na soudní desce okresního soudu, u kterého konkursní komisař má své úřední sídlo, a je-li bydliště úpadcova nebo sídlo jeho podniku mimo místo sborového soudu, na soudní desce těchto míst.

(2)

Je-li bursa na místě závodu úpadcova, jehož firma jest zapsána v obchodním nebo společenstvením rejstříku, nebo je-li úpadce členem nebo navštěvovatelem bursy, buď edikt přibit v bursovní místnosti.

(3)

Vyhotovení ediktu buď doručeno konkursním věřitelům, jejichž adresa jest známa, jakož i místně příslušné finanční prokuratuře. Nařízením může býti ustanoveno, že na místě finanční prokuratury nebo kromě ní mají býti zpraveni jiní orgánové finanční správy.

(4)

Výpis z ediktu buď uveřejněn v ústředním listu.

(5)

Ostatně platí pro uveřejnění ediktu jakož i všech jiných veřejných oznámení předpisy § 117, odstavce 2, c. ř. s. Taková vyhlášení buďte toliko ve výtahu uveřejněna.

§ 76.

Konkursní komisař má opatřiti, aby prohlášení konkursu bylo poznamenáno ve veřejné knize u nemovitostí a pohledávek úpadcových, a je-li jeho firma zapsána v obchodním nebo společenstevním rejstříku, tedy v tomto rejstříku, třeba-li toho také v lodních nebo patentních rejstřících jakož i v zájemních protokolech proti úpadci sepsaných s vyznačením dne, kdy byl konkurs prohlášen.

§ 77.

(1)

Konkursní soud má učiniti všechna opatření, aby byla podstata zabezpečena; zejména může při podezření útěku úpadce do vazby vzíti.

(2)

Konkursní komisař má zároveň s prohlášením konkursu zpraviti o tom poštovní a telegrafní úřady jakož i železniční a plavební stanice, ke kterým podle polohy bytu a provozovny obecného dlužníka sluší přihlédati. Tyto úřady a stanice jsou zavázány, všechny zásilky, které by jinak úpadci se vydaly, doručiti správci podstaty, pokud soud nic jiného nenařídí. Správce podstaty má dovoliti úpadci nahlédnouti do oznámení jeho došlých a vydati mu zásilky, které se netýkají podstaty.

(3)

Banky, úvěrní a schovací ústavy, u kterých úpadce má depot, pohledávku nebo bezpečnostní schránku, o nichž sám nebo společně s jiným může disponovati, buďte zpraveny o prohlášení konkursu s příkazem, aby disposice o depot, pohledávce nebo bezpečnostní skříňce vykonaly se jen se svolením konkursního soudu.

(4)

Je-li úpadce ve veřejné službě, buď jeho představený úřad zpraven o prohlášení konkursu.

(5)

Ministr práv může naříditi další oznámky o prohlášení konkursu.

§ 78.

Oznámení, že byl konkurs zrušen.

(1)

Bylo-li rekursu proti usnesení, kterým byl konkurs prohlášen, pravoplatně místo dáno, tedy zrušení konkursu buď týmž způsobem veřejně oznámeno jako prohlášení konkursu.

(2)

Usnesení o zrušení konkursu buď doručeno úřadům a místům, která byla zpravena podle §§ 75 a 77 o prohlášení konkursu.

(3)

Zároveň buď opatřeno, aby poznámky prohlášení konkursu podle § 76 vykonané byly vymazány a aby všechna opatření, která obmezují volné nakládání úpadcovo byla zrušena.

Oddíl třetí.

Orgány konkursního řízení. (§ 79-95)

§ 79.

Konkursní komisař.

(1)

Konkursní soud má zříditi soudce za konkursního komisaře. Z důvodů účelnosti konkursní soud může také soudce některého okresního soudu ve svém obvodu zříditi za konkursního komisaře. Zajde-li něco konkursního komisaře, nastoupí na jeho místo soudce jeho zastupováním jinak pověřený.

(2)

Konkursní komisař má vésti jako samosoudce konkursní řízení a dohlédati k činnosti osob, kterým jest svěřena správa jmění. Zejména jest povolán ke všem soudním opatřením a rozhodnutím, která nejsou vyhrazena konkursním řádem usnesení konkursního soudu.

(3)

Konkursní soud může kdykoli nahlédnouti do vedení prací konkursního komisaře, dáti si o tom podávati zprávu a jej z vážných důvodů odvolati a jiným soudcem nahraditi.

(4)

Konkursnímu komisaři buď ode všech soudů a úřadů právní pomoc poskytnuta.

§ 80.

Správce podstaty.

(1)

Konkursní soud zřídí z úřední povinnosti správce podstaty při zavedení konkursu a při každém uprázdnění správcova místa. Je-li zřízený advokátem nebo notářem, může odmítnouti zřízení toliko z důležitých důvodů, jež posouditi přísluší konkursnímu soudu.

(2)

Za správce podstaty buď ustanovena zachovalá, spolehlivá a obchodu znalá osoba. Dotazy soudu o těchto vlastnostech buďte úřady a stavovskými svazy bez odkladu zodpovězeny. Správce podstaty nesmí býti blízkým příslušníkem úpadcovým (§ 32).

(3)

Zevrubnější ustanovení o výběru správců podstaty soudem mohou býti vydána nařízením.

(4)

Správce podstaty obdrží zřizovací listinu a má konkursnímu komisaři dáním ruky slíbiti, že bude svědomitě plniti své povinnosti.

§ 81.

(1)

Správce podstaty má vyšetřiti stav podstaty, starati se o vydobytí a zajištění aktiv jakož i o zjištění dluhů, zejména zkoušením přihlášených nároků a vésti právní rozepře, které se týkají zcela nebo částečně podstaty. Má vynaložiti péči vyžadovanou předmětem své správy (§ 1209 o. z. obč.) a o své správě vydati zevrubný účet.

(2)

Naproti zvláštním zájmům jednotlivých účastníků má hájiti společných zájmů.

(3)

Správce podstaty jest odpověden všem účastníkům za majetkové ujmy, které by jim způsobil nepořádným vedením svého úřadu.

§ 82.

Správce podstaty má nárok na náhradu svých hotových výdajů jakož i na odměnu za svou námahu.

§ 83

(1)

V poměru ke třetím osobám správce podstaty, kromě v případech §§ 116 a 117, jest oprávněn svým zřízením předsebráti všechny právní obchody a právní jednání, které s sebou přináší konání povinností jeho úřadu, pokud konkursní komisař v jednotlivém případu nenařídil obmezení práv správce podstaty a neoznámil to této třetí osobě.

(2)

Třeba-li správci podstaty zvláštního výkazu k výkonu některého obchodu nebo některého právního jednání, buď mu konkursním komisařem v každém případu vydána zmocňovací listina.

§ 84.

(1)

Konkursní komisař může si ústně nebo písemně vyžádati zprávu a vysvětlení od správce podstaty, nahlédati do účtů nebo jinakých písemností a konati potřebná vyšetřování.

(2)

Konkursní komisař může naříditi, aby si správce podstaty o určitých otázkách vyžádal poukazy výboru věřitelů, a není-li zřízen výbor věřitelů, může mu dáti sám takové poukazy.

(3)

Nekoná-li správce podstaty řádně svých povinností, konkursní soud k návrhu konkursního komisaře může jej ku přesnému plnění povinností přidržeti peněžitými pokutami a v naléhavých případech na jeho náklady a nebezpečenství zříditi zvláštního správce k vyřízení jednotlivých úkonů.

(4)

Konkursní soudu může propustiti správce podstaty z důležitých důvodů po slyšení konkursního komisaře a třeba-li také výboru věřitelů. Správce podstaty, je-li to možná, buď dříve slyšen.

§ 85.

Zástupce správce podstaty.

Z důvodů účelnosti může býti zřízen zástupce správce podstaty, který má jej zastupovati, kdyby ho něco zašlo. O zástupci buď šetřeno ustanovení pro správce podstaty platných.

§ 86.

Zvláštní správcové.

(1)

Vyžaduje-li toho rozsah správy, mohou správci podstaty přidáni býti zvláštní správcové pro určité odbory správy, zejména pro správu nemovitého a důlního majetku. Jejich práva a povinnosti řídí se v oboru jejich správy podle ustanovení pro správce podstaty platných.

(2)

Byla-li již před prohlášením konkursu vymožena vnucená správa, tedy vnucený správce, nevyžadují-li toho nutně převážné důvody, aby byla ustanovena jiná osoba, buď zřízen za zvláštního správce.

(3)

Vymohli-li oddělní věřitelé vnucenou správu teprve po prohlášení konkursu, tedy již zřízenému zvláštnímu správci buď zpravidla svěřen také úřad vnuceného správce.

§ 87.

(1)

První jakož i pozdější ku projednání tohoto předmětu svolaná hromada věřitelů (§ 91, odstavec 2) může navrhnouti zproštění správce podstaty a jmenování zvoleného od ní správce podstaty.

(2)

Konkursní soud může zamítnouti návrh, pokládá-li volbu na pováženou nebo že vystřídání osoby správce podstaty jest na ujmu společnému zájmu konkursních věřitelů.

(3)

Zřízení jiného správce podstaty buď uveřejněno.

§ 88.

Výbor.

(1)

V prvním nebo v některém pozdějším shromáždění věřitelů (§ 91, odstavec 2) může býti zvolen výbor věřitelů. Výbor věřitelů skládá se ze tří, nejvýše z pěti členů a přiměřeného počtu náhradníků. Třeba-li toho, má býti vykonána nová volba nebo doplňovací volba.

(2)

Kromě toho věřitelé, kteří se svým volebním návrhem zůstali v menšině a jejichž pohledávky činí nejméně čtvrtinu úhrnného obnosu pohledávek přítomných věřitelům náležejících, mohou žádati, aby vedle zvolených osoba od nich jmenovaná byla přijata za člena a jedna jako její náhradník do výboru věřitelů.

(3)

Do výboru věřitelů mohou zvoleny býti také fysické a právnické osoby, které nejsou konkursními věřiteli. Každý zvolenec při plnění svých povinností může se dáti zastupovati na své nebezpečenství a náklady. Je-li zvolenec konkursním věřitelem, tedy může odmítnouti volbu do výboru věřitelů jen z důležitých důvodů, jichž posouzení přísluší konkursnímu soudu.

(4)

Volba do výboru věřitelů může odvolána býti od shromáždění věřitelů většinou hlasů, zástupců menšiny však toliko více nežli tři čtvrtinovou většinou. Konkursní soud rovněž může zprostiti členy výboru věřitelů z důležitých důvodů, zejména zanedbávají-li své povinnosti.

(5)

Volba do výboru věřitelů buď potvrzena konkursním soudem. Potvrzení může býti odepřeno z důležitých důvodů. Konkursní komisař může zříditi výbor věřitelů na tak dlouho, dokud by zvolený výbor věřitelů nebyl soudem potvrzen. Odvolati zřízení přísluší v tomto případu konkursnímu komisaři.

§ 89.

(1)

Výbor věřitelů má povinnost, míti dozor nad správcem podstaty a jej podporovati. Má dáti prozkoumati pokladnu správce podstaty občas alespoň dvěma svými členy a pokaždé, když to konkursní komisař nařídí.

(2)

Členové výboru věřitelů nesmějí převésti na sebe ke konkursní podstatě náležející věci sami nebo skrze osoby třetí jinak nežli návrhem na převzetí nebo při veřejné dražbě toliko se schválením hromady věřitelů. Jsou odpovědni všem účastníkům za majetkové ujmy, které způsobili přestoupením tohoto předpisu nebo jinak chováním se proti povinnosti a mohou přidrženi býti od konkursního komisaře pořádkovými tresty, aby své povinnosti konali.

(3)

Výbor věřitelů buď svolán konkursním komisařem nebo správcem podstaty. Zejména buď svolán, navrhuje-li to většina výboru věřitelů. K zasedáním buďte pozváni všichni členové a jejich náhradníci. Náhradníci mají toliko tenkráte hlasovati, scházejí-li členové výboru věřitelů. K usnesení je třeba tolik hlasů, kolik odpovídá většině všech členů věřitelského výboru; při rovnosti hlasů rozhoduje správce podstaty. Hlasování může se státi písemně.

(4)

Ve vlastní věci nemůže nikdo spolu hlasovati.

(5)

Členům výboru věřitelů nepřísluší žádná odměna, ovšem však náhrada jejich nutných výdajů. Svěří-li se jim však opatřením konkursního komisaře neb usnesením výboru věřitelů zvláštní práce, může býti jim dána se schválením konkursního komisaře zvláštní náhrada.

§ 90.

Pokud není zřízen výbor věřitelů, konkursní komisař má povinnosti výboru věřitelů přidělené. Je-li předepsán souhlas výboru věřitelů, konkursní komisař může vyžádati si usnesení hromady věřitelů.

§ 91.

Shromáždění věřitelů.

(1)

Shromáždění věřitelů svolává a řídí konkursní komisař. Shromáždění buď zejména svoláno, navrhne-li to s uvedením projednacího předmětu správce podstaty, výbor věřitelů neb alespoň dva konkursní věřitelé, jejichž pohledávky podle odhadu konkursního komisaře dosahují čtvrtý díl konkursních pohledávek.

(2)

Svolání buď veřejně oznámeno uvedouc projednací předmět. Od veřejného vyhlášení může býti upuštěno, bylo-li ve shromáždění věřitelů nařízeno, aby se v jednání pokračovalo s určením místa, dne a hodiny.

(3)

O předmětech, jejichž projednání nebylo oznámeno tímto způsobem, nemohou činěna býti usnesení; z toho jest však vyňato usnesení o návrhu, aby byla svolána nová hromada věřitelů.

§ 92.

(1)

Aby se shromáždění věřitelů, které se koná po odbytém zkušebním stání, mohlo usnášeti, je třeba by byli přítomni alespoň dva konkursní věřitelé, jejichž k hlasování oprávněné pohledávky dosahují čtvrtého dílu konkursních pohledávek.

(2)

K usnesením a k volbě ve shromáždění věřitelů je třeba absolutní většiny hlasů, která buď čítána podle obnosu pohledávek.

(3)

Není-li v konkursním řádu nic jiného ustanoveno, buďte čítány jen hlasy konkursních věřitelů, kteří se dostavili ke shromáždění věřitelů.

(4)

Kromě voleb nemůže nikdo spolu hlasovati ve vlastní věci.

§ 93.

(1)

Účastniti se v hlasování opravňují zjištěné konkursní pohledávky.

(2)

Pokud má býti propůjčeno hlasovací právo pohledávkám, které ještě nejsou zkoušeny, které jsou sporné nebo podmíněné, rozhodne po předběžném prozkumu a slyšení stran konkursní soud neb, nečiní-li pohledávka více nežli dva tisíce pět set korun, konkursní komisař.

(3)

Totéž platí o pohledávkách oddělných věřitelů a věřitelů obchodní společnosti v konkursu osobně ručícího společníka. Hlasovací právo propůjčí se toliko tomu dílu pohledávek, který předvídatelně nebude uhrazen jinakým vymáháním.

(4)

Opravný prostředek proti rozhodnutí není přípusten, avšak rozhodnutí může k návrhu býti změněno.

§ 94.

Konkursním věřitelům, kteří nabyli teprve po zavedení konkursu pohledávku postupem, nepřísluší žádné hlasovací právo, leč by pohledávku převzali na základě závazku před prohlášením konkursu učiněného.

§ 95.

(1)

Usnesení výboru věřitelů buďte ihned oznámena správcem podstaty konkursnímu komisaři.

(2)

Konkursní komisař může zapověděti, aby usnesení výboru věřitelů nebylo provedeno, dokud by shromáždění věřitelů o předmětu se neusneslo.

(3)

Konkursní soud může zapověděti, aby nebylo usnesení výboru věřitelů nebo hromady věřitelů provedeno, odporuje-li společnému zájmu konkursních věřitelů. V naléhavých případech konkursní soud, aby byla uvarována patrná ujma, může usnesení výboru věřitelů nebo hromady věřitelů nahraditi jiným opatřením.

Oddíl čtvrtý.

Zjištění konkursní podstaty. (§ 96-101)

§ 96.

(1)

O podstatě, pokud možná s přibráním úpadce, buď konkursním komisařem nebo k jeho příkazu správcem podstaty nebo některým jiným zřízencem soudu zdělán inventář.

(2)

Se zděláním inventáře buď zpravidla spojen odhad; z důvodů účelnosti může však konkursním komisařem býti odložen. Stačí přibrati jednoho znalce k odhadu; také od tohoto přibrání může býti upuštěno, když členové výboru věřitelů se schválením konkursního komisaře sami ocenění vykonají.

(3)

O odhadech nemovitostí buď obdobně šetřeno předpisů exekučního řádu.

(4)

Nařízením mohou vydány býti podrobnější předpisy o zdělání inventáře jakož i v příčině oceňování jednotlivých věcí.

§ 97.

(1)

Věci, o kterých jest pochybno, zdali náležejí do podstaty, buďte pojaty do inventáře; nároky třetími osobami vznesené buďte poznamenány.

(2)

Kdo věci, které náležejí ke konkursní podstatě, má ve svém uschování, jakmile se doví o prohlášení konkursu, jest zavázán oznámiti to správci podstaty a dovoliti sepis a odhad, jinak ručí za škodu svým zaviněním způsobenou.

(3)

Kdo v posledním roce před prohlášením konkursu nabyl knihovních pohledávek úpadcových, jest zavázán, k žádosti správce podstaty dáti k disposici seznam těchto pohledávek jakož i podati zúčtování obnosů na ně pokaždé došlých.

(4)

Konkursní komisař může vydati nařízení, kterých je třeba, aby byla tato opatření provedena.

§ 98.

(1)

Připadlo-li dědictví úpadci ještě před prohlášením konkursu a nebylo-li ještě odevzdáno až do dne prohlášení konkursu, buď do inventáře o konkursní podstatě toliko to pojato, co úpadci náleží podle výsledku projednání pozůstalosti.

(2)

Prohlásí-li se konkurs také na dědictví, buď jako oddělený konkurs projednán.

(3)

Předcházejících ustanovení buď šetřeno také při dědictvích, která úpadci teprve připadnou za konkursu.

§ 99.

Úpadce jest zavázán, dáti správci podstaty všechny vysvětlivky, kterých je třeba k vedení obchodu.

§ 100.

(1)

Nepodal-li úpadce již před prohlášením konkursu zevrubný seznam jmění, buď konkursním komisařem přidržen, ihned jej předložiti.

(2)

V seznamu buďte uvedeny jednotlivé kusy majetku a pohledávky s udáním, zdali a pokud jsou dobytelny, jakož i všechny dluhy, uvedouc adresy věřitelů a příbuzenský nebo švakrovský poměr mezi nimi a úpadcem snad jsoucí.

(3)

Předložil-li úpadce rozvahu, buď správcem podstaty zkoušena a opravena. Jinak konkursní komisař může přikázati správci podstaty, aby šetře předpisů § 96, odstavce 2, sám sestavil rozvahu.

(4)

Úpadce musí vlastní rukou podepsati seznam nebo rozvahu od něho předloženou a se spolu nabídnouti k vyjevovací přísaze, že jeho údaje o aktivním a pasivním stavu jsou správné a úplné a že ze svého jmění ničeho nezamlčel.

(5)

Jakmile stav aktiv byl inventářem upraven, úpadce k návrhu správce podstaty nebo některého konkursního věřitele nebo na příkaz konkursního komisaře má vykonati tuto přísahu. Stání ku přijetí přísahy buď oznámeno veřejně vývěškem na soudní desce. Ke stání buďte obesláni správce podstaty, členové věřitelského výboru a navrhovatel.

(6)

Je-li úpadcem pozůstalost, obchodní společnost nebo právnická osoba, konkursní komisař určí, zdali všichni nebo kteří z dědiců, osobně ručících společníků nebo likvidatorů neb osob k zastupování právnické osoby oprávněných mají vykonati vyjevovací přísahu.

§ 101.

(1)

Konkursní komisař může dáti nuceně předvésti úpadce, když obsílkám dlužník nevyhoví. Rovněž může uvězniti úpadce, nesplní-li tvrdošijně a bez dostatečného důvodu povinnosti v § 99 naznačenou, nevyhoví-li příkazu vykonati vyjevovací přísahu nebo předložiti seznam majetku, nebo je-li toho třeba, aby byla podstata zabezpečena neb aby byly zamezeny rejdy, kterými věřitelé mohou býti poškozeni.

(2)

Vazba buď vykonána podle ustanovení §§ 360 až 366 exek. ř. Úhrnné trvání vazby po prohlášení konkursu uložené nesmí přesahovati šesti měsíců. Náklady na výkon a výživu náležejí k nákladům konkursního řízení.

(3)

Před usnesením o vazbě neb o jejím zrušení buď pokud možná výbor věřitelů slyšen.

Oddíl pátý.

Zjištění nároků. (§ 102-114)

§ 102.

Konkursní věřitelé mají podle následujících předpisů ku platnosti přivésti své pohledávky v konkursu, třeba by byla o nich právní rozepře zahájena.

§ 103.

Obsah přihlášky.

(1)

Ve přihlášce buďte uvedeny obnos pohledávky a skutečnosti, na kterých se zakládá, jakož i žádané pořadí a buďte uvedeny průvody, které mohou býti podány ku průkazu tvrzené pohledávky.

(2)

U pohledávek, o kterých jest zahájena právní rozepře, přihláška má uvésti také procesní soud a značku spisovou.

(3)

Oddělní věřitelé, kteří také jako konkursní věřitelé domáhají se svých pohledávek, mají vyložiti stav věci, uvedouce přesně předmět oddělení, a udati až do kterého obnosu jejich pohledávky předvídatelně jsou uhrazeny oddělným právem.

§ 104.

(1)

Pohledávky buďte přihlášeny u soudu, u kterého konkursní komisař má své úřední sídlo.

(2)

S přihláškou v konkurse obchodní společnosti může býti přihláška téže pohledávky v konkurse společníků.

(3)

Písemné přihlášky buďte podány ve dvojím stejnopise. Od příloh v prvopise přiložených buď připojen opis. Konkursní věřitelé, kteří mají v cizozemsku své bydliště nebo svůj závod, musí pojmenovati doručovacího zmocněnce v tuzemsku bydlícího, jinak by jim takový zřízenec ustanoven byl konkursním komisařem na jejich nebezpečenství a náklad.

(4)

Druhý stejnopis písemných přihlášek a úřední opisy přihlášek do protokolu daných jakož i opisy příloh buďte doručeny správci podstaty.

(5)

Účastníci mohou nahlédnouti do přihlášek a jejich příloh.

(6)

Správce podstaty má zapsati pohledávky podle požadovaného pořadí do seznamu, který buď předložen konkursnímu soudu.

§ 105.

(1)

Ke zkušebnímu stání mají se dostaviti správce podstaty a úpadce. Obchodní knihy a zápisky úpadcovy buďte pokud možná přineseny.

(2)

Přihlášené pohledávky buďte zkoušeny podle tříd a ve třídách podle pořadí přihlášky.

(3)

Správce podstaty má při každé přihlášené pohledávce učiniti určité prohlášení o její pravosti a pořadí; výhrady správce podstaty při podání tohoto prohlášení nejsou přípustny.

(4)

Úpadce může popírati pravost, avšak nikoli pořadí přihlášených pohledávek.

(5)

Konkursní věřitelé, jejichž pohledávka jest zjištěna nebo jejichž hlasovací právo jest uznáno, mohou popírati pravost a pořadí přihlášených pohledávek.

§ 106.

(1)

Pokud zkušební řízení není skončeno, věřitel pro svou přihlášenou pohledávku může požadovati jiné pořadí.

(2)

Jinaké návrhy na rozšíření nebo změnu přihlášené pohledávky buďte připuštěny, nenastane-li tím žádné stížení zkušebního řízení.

(3)

Po uplynutí přihlašovací lhůty přihlášené pohledávky buďte pokud možná do řízení pojaty.

§ 107.

Dodatečné přihlášky.

(1)

Pro pohledávky, které byly teprve po uplynutí přihlašovací lhůty přihlášeny a nebyly při všeobecném zkušebním stání projednány, buď nařízeno zvláštní zkušební stání. Buď šetřeno § 105, odstavce 1.

(2)

Konkursní komisař má obeslati věřitele k tomuto zvláštnímu zkušebnímu stání veřejnou vyhláškou nebo zvláště. S touto obsílkou a s prohlášením správce podstaty spojené náklady buďte, přihlédajíc slušně k výši přihlášených pohledávek, uloženy věřitelům, kteří omeškali přihlašovací lhůtu.

(3)

Věřitelé, o jejichž pohledávkách se jedná teprve při zvláštním zkušebním stání, nemohou popírati dříve zkoušené pohledávky.

§ 108.

Seznam přihlášek.

(1)

Výsledek zkušebního řízení buď zapsán do seznamu přihlášek.

(2)

Tento seznam pokládá se za součástku protokolu při zkušebním stání sepsaného. Věřitelé mohou žádati ověřené opisy.

§ 109.

(1)

Pohledávka pokládá se v konkursu za zjištěnou, byla-li správcem podstaty uznána a nebyla-li od žádného k tomu oprávněného konkursního věřitele popírána.

(2)

Odpor úpadcův buď poznamenán v seznamu přihlášek; tento odpor však nemá pro konkurs žádného právního účinku.

§ 110.

Popřené pohledávky.

(1)

Věřitelé, jejichž pohledávky co do pravosti nebo pořadí zůstaly spornými, mohou jejich určení, pokud jest pořad práva přípusten, ku platnosti přivésti žalobou, která má směřovati proti všem popíratelům (§ 14 c. ř. s.). Žalobní prosba může se opírati toliko o důvod, který byl uveden ve přihlášce a při zkušebním stání, a nemůže směřovati na vyšší obnos nežli tam udaný.

(2)

Popírá-li se vykonatelná pohledávka, tedy popíratel má žalobou svůj odpor ku platnosti přivésti.

(3)

Nenáleží-li věc na pořad práva, tedy o pravosti pohledávky má rozhodnouti příslušný úřad; o pořadí rozhodne konkursní soud.

(4)

Konkursní komisař má ustanoviti lhůty, ve kterých nárok má býti přiveden ku platnosti, a pozorny učiniti účastníky na následky opominutí této lhůty (§§ 131, odstavec 3, 134, odstavec 2, 167, odstavec 2). Tato lhůta musí činiti alespoň jeden měsíc.

(5)

Konkursní věřitelé, jejichž pohledávky v příčině pravosti nebo pořadí zůstaly spornými a kteří nebyli přítomni při zkušebním stání, buďte konkursním komisařem uvědoměni, pokud byly jejich pohledávky v odpor vzaty.

§ 111.

(1)

Ku projednávání a rozhodování právních rozepří o správnosti a pořadí konkursních pohledávek jest konkursní soud výlučně příslušen.

(2)

Všeobecné předpisy o příslušnosti soudů pro žaloby z nároků na vyloučení, oddělení nebo na základě pohledávek podstaty nejsou dotčeny.

§ 112.

Účinek rozhodnutí.

(1)

Pravoplatná rozhodnutí o pravosti a pořadí popíraných nároků účinkují proti všem konkursním věřitelům.

(2)

Náklady právní rozepře buďte pokládány za náklady podstaty, pokud se správce podstaty v odporu účastnil. Procesní soud může však uložiti správci podstaty, aby nahradil náklady právní rozepře konkursní podstatě, když svévolně popíral nebo proces vedl.

(3)

Neúčastnil-li se správce podstaty v právní rozepři, mají popírající věřitelé toliko potud nárok na náhradu nákladu z konkursní podstaty, pokud vedením právní rozepře dostalo se konkursní podstatě nějakého prospěchu.

§ 113.

Těchto předpisů může použito býti na zahájené právní rozepře.

(1)

Ustanovení §§ 110 a 112 platí také pro pokračování a rozhodnutí právních rozepří, které byly proti úpadci před prohlášením konkursu zahájeny a přerušeny.

(2)

Konkursní soudu může z důvodů účelnosti k návrhu se usnésti, že v právní rozepři má pokračováno býti u konkursního soudu. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek připuštěn.

§ 114.

Právní rozepře, které mají býti provedeny u konkursního soudu, rozhoduje samosoudce podle předpisů pro řízení před okresními soudy platných (§§ 431453 c. ř. s.), nepřesahuje-li obnos nebo hodnota sporného předmětu jednoho tisíce korun. Ostatně § 7 a j. n. zůstává nedotčen.

Oddíl šestý.

Nakládání se jměním podstaty a vydání účtu. (§ 115-123)

§ 115.

(1)

Správce podstaty má zpeněžiti jmění ku konkursní podstatě náležející a uložiti zúročně hotové peníze. Při všech důležitých opatřeních má vyžádati si usnesení výboru věřitelů, zejména jde-li o další vedení nebo zavření obchodu úpadcova neb o dobrovolné zcizení movitých věcí, které není způsobeno dalším vedením obchodu, neb o soudní vymožení pohledávek, jejichž dobytnost jest pochybna. Je-li to možná, má vyslechnouti také úpadce.

(2)

V naléhavých případech konkursní komisař může dovoliti, aby byla taková opatření vykonána.

(3)

Ku podání odpůrčích žalob a ke vstupu do odpůrčích rozepří, které jsou zahájeny v čase prohlášení konkursu, jest oprávněn správce podstaty za souhlasu konkursního komisaře, přes opáčné usnesení výboru věřitelů.

§ 116.

Schválení výboru věřitelů je třeba, jde-li o hodnotu více nežli dva tisíce pět set korun, k rozhodnutí:

1.

o dobrovolném zcizení nemovité věci, námořské lodi nebo práv úpadce;

2.

o uzavření narovnání nebo rozhodčích smluv;

3.

o zpeněžení nároků na běžné platy, renty a opětující se plnění neurčitého trvání;

4.

o splnění nebo zrušení právních jednání úpadcových;

5.

o uznání vylučovacích, oddělných, kompensačních nároků a pohledávek podstaty jakož i o vyplacení zástav.

§ 117.

Schválení výboru věřitelů a konkursního komisaře je třeba bez ohledu na hodnotu předmětu ke zcizení podniku úpadcova nebo jeho podílu na některém podniku jakož i ke zcizení celého skladiště zboží nebo částí skladiště zboží nebo jednotlivých dílů (partií) zboží. Takové zcizení nemá býti předsevzato zpravidla bez předcházejícího vyhlášení veřejnými listy.

§ 118.

(1)

Před usnesením o záležitostech v §§ 116 a 117 uvedených buď, pokud možná, slyšen úpadce.

(2)

V naléhavých případech konkursní soud může k návrhu správce podstaty povoliti, aby byly předsevzaty právní jednání a obchody v §§ 116 a 117 uvedené.

§ 119.

Soudní zcizení.

(1)

Ke konkursní podstatě náležející věci buďte k návrhu správce podstaty soudně zcizeny, pokud nebyl usnesen prospěšnější způsob zpeněžení.

(2)

Při takových zcizeních buď obdobně šetřeno předpisů exekučního řádu s následujícími úchylkami:

1.

správci podstaty přísluší postavení pohánějícího věřitele;

2.

právní následky opominutých lhůt v dražebním řízení, v §§ 145, odstavec 1, a 188, odstavec 2, ex. ř., nenastanou;

3.

předpisy §§ 151, odstavec 3, a 200, č. 3, a § 282 ex. ř., dle kterých před uplynutím půl roku od dražební lhůty neb po zastavení nemůže býti navržena nová dražba, nemají platnosti;

4.

není třeba zachovávati v §§ 140, odstavec 1, a 169, odstavec 2, ex. ř. ustanovené mezilhůty k výkonu odhadu a dražby;

5.

předpisy § 142, odstavec 1, ex. ř. o opominutí odhadu mají platnost, byl-li odhad vykonán během řízení.

(3)

Zcizení a rozdělení výtěžku mezi oddělné věřitele buď předsevzato exekučním soudem.

(4)

Správce podstaty může do každého proti úpadci zahájeného exekučního řízení vstoupiti jako pohánějící věřitel.

(5)

Výbor věřitelů se schválením konkursního komisaře může se usnésti, aby se upustilo od zcizení pohledávek, jejichž dobytí neslibuje žádného dostatečného výsledku, a od zcizení věcí nepatrné hodnoty, a aby tyto pohledávky a věci byly přenechány úpadci k volnému nakládání.

§ 120.

Zcizení věcí, na kterých jest oddělovací právo.

(1)

Jsou-li věci úpadcovy obtíženy zástavním právem, správce podstaty může je každé doby vyplatiti zaplacením zástavního dluhu a při nemovitých věcech vstoupiti do zástavního práva zaplacením zástavního dluhu. Toto ustanovení vztahuje se obdobně na jiná oddělovací práva.

(2)

Věci, na kterých jest oddělovací právo, mohou bez souhlasu oprávněncova zpeněženy býti toliko podle předpisu exekučního řádu. Jiné zcizení jest přípustno se schválením konkursního komisaře, je-li jisto, že oddělný dlužník, který k tomuto zpeněžení nesvolil, může úplně býti uspokojen z výtěžku.

(3)

Jsou-li takové věci v uschování oddělných věřitelů, jejichž pohledávky jsou dospělé, tedy konkursní soud na návrh správce podstaty po slyšení oddělných věřitelů může ustanoviti přiměřenou lhůtu, ve které musí věc zpeněžiti. Nezpeněží-li se věc v této lhůtě, tedy konkursní soud může naříditi, aby byla vydána ke zpeněžení. Proti tomuto usnesení není právního prostředku.

(4)

Předpisy odstavce 3 vztahují se také na věřitele, kteří jsou oprávněni, uspokojiti se ze zástavy bez soudního zakročení; ústavy, kterým přísluší toto oprávnění na základě jejich zákonně určených nebo státně schválených stanov, jsou však zavázány toliko podati zprávy správcem podstaty žádané.

§ 121.

Vydání účtu.

(1)

Správce podstaty má po každém nařízení konkursního komisaře, nejpozději však při skončení své činnosti jem podati účet a třeba-li toho zprávu účet vysvětlující.

(2)

Konkursní komisař má prozkoumati účet a třeba-li toho opatřiti, aby byl opraven a doplněn správcem podstaty. Ku prozkumu může přibrati znalce nebo jednotlivé členy výboru věřitelů.

(3)

K jednání o účtu buď nařízeno stání, které vývěškem na soudní desce buď oznámeno a ku kterému správce podstaty, jeho nástupce, členové výboru věřitelů, úpadce a veškeří konkursní věřitelé buďte obesláni s tím doložením, že mohou nahlédnouti do účtu a přednésti případné výtky při stání nebo dříve podáním.

§ 122.

(1)

Účet buď konkursním komisařem schválen, když podle výsledku prozkumu není proti němu pochybnosti a nebyly-li činěny výtky, nebo když při stání byla dosažena dohoda.

(2)

Jinak rozhodne konkursní soud, vykonav potřebná šetření (§ 173, odst. 5), s vyloučením pořadu práva.

§ 123.

Oddělený účet.

Je-li správce podstaty zároveň vnuceným správcem, tedy o této správě má podati zvláště účet podle předpisů exekučního řádu.

Oddíl sedmý.

Rozdělení podstaty. (§ 124-139)

§ 124.

Uspokojení věřitelů podstaty.

(1)

Věřitelé podstaty buďte uspokojeni bez ohledu na stav řízení, jakmile jejich nároky jsou stanoveny a dospělé.

(2)

Správce podstaty má o to pečovati, aby obnosy, kterých je třeba, byly včasně po ruce.

(3)

Odpírá-li nebo protahuje-li se plnění, věřitelé podstaty mohou se obrátiti na konkursního komisaře o pomoc nebo svých nároků se domáhati žalobou na správce podstaty.

§ 125.

Zejména:

a)

nároky správce podstaty.

(1)

Správce podstaty při skončení své činnosti má přihlásiti u konkursního komisaře své nároky na náhradu hotových výdajů jakož i na odměnu za svou námahu. Konkursní komisař může přikázati kdykoli správci podstaty, aby oznámil své nároky.

(2)

O nárocích správce podstaty konkursní komisař má rozhodnouti, vyslechuv výbor věřitelů; rozhodnutí buď doručeno správci podstaty, úpadci a všem členům výboru věřitelů. Rozhodnutí konkursního komisaře může v odpor bráno býti rekursem u konkursního soudu, který rozhodne s konečnou platností.

(3)

Na nároky správce podstaty může konkursní komisař povoliti zálohy po slyšení výboru věřitelů.

(4)

Náklady správce podstaty, kterých má požadovati u exekučního soudu za příčinou soudního zcizení věcí a rozdělení výtěžku, buďte tímto soudem určeny.

§ 126.

(1)

Nařízením může vydán býti tarif s určitými sazbami pro úhrnnou odměnu, podle kterého vymřeny buďte platy správce podstaty. Při sestavení tarifu buď přihlédáno k hodnotě podstaty, k výsledku pro konkursní věřitele dosaženému a ke stavu řízení v čase skončení správy podstaty.

(2)

Od sazeb tarifu může se jen uchýliti, byly-li náležitě obstarané práce spojeny s mimořádnou námahou, byly-li neobyčejného rozsahu nebo provázeny zvláštním úspěchem.

(3)

Úmluvy správce podstaty s úpadcem nebo s věřiteli o výši hotových výdajů jakož i o odměně za jeho námahu jsou neplatné.

§ 127.

b)

nároky členů výboru věřitelů.

(1)

O výši členy výboru věřitelů požadovaných hotových výdajů nebo zvláštní náhrady (§ 89, odstavec 5) rozhoduje konkursní komisař po slyšení správce podstaty.

(2)

Předpisů § 125, odstavce 2, o doručení a v odpor brání tohoto rozhodnutí jakož i § 126, odstavce 3, o neplatnosti úmluv o výši hotových výdajů a zvláštní náhrady buď obdobně šetřeno.

§ 128.

Uspokojení konkursních věřitelů.

(1)

S uspokojením konkursních věřitelů může započato býti teprve po všeobecném zkušebním stání.

(2)

Rozdělení konkursním věřitelům buďte tak často konána, jak jest tu dostatečné jmění podstaty.

(3)

Rozdělení má provésti správce podstaty po slyšení výboru věřitelů a za souhlasu konkursního komisaře.

§ 129.

(1)

V jednotlivých případech konkursní komisař může schváliti bez předcházejícího zpravení konkursních věřitelů rozdělení od správce podstaty za souhlasu výboru věřitelů navržené.

(2)

Má-li konkursní komisař pochybnosti, k takovému rozdělení přivoliti, nebo jde-li o těžší rozdělení, zejména o přihlédání ke konkursním věřitelům, kteří mají býti uspokojeni toliko schodkem svých pohledávek, správce podstaty má předložiti rozdělovací návrh výborem věřitelů schválený.

(3)

V rozdělovacím návrhu buďte uvedeny veškeré pohledávky svým pořadím, pak jmění, které může býti rozděleno, a obnosy, kteří připadají na každou jednotlivou pohledávku.

§ 130.

(1)

Konkursní komisař má předložený rozdělovací návrh prozkoumati, po případu opraviti a jeho předložení pak vývěškem na soudní desce oznámiti a úpadce jakož i konkursní věřitele o tom s tím doložením zpraviti, že mohou do něho nahlédnouti a ve čtrnácti dnech své připomínky podati. Zároveň buď jim a správci podstaty jakož i členům výboru věřitelů oznámeno stání, při kterém bude jednáno o učiněných snad připomínkách.

(2)

Rozdělovací návrh buď schválen konkursním komisařem, není- li podle výsledku prozkumu proti němu pochybnosti a nebyly-li podány připomínky nebo bylo-li od nich při stání ustoupeno.

(3)

Jinak rozhodne konkursní soud, vykonav potřebná vyhledávání (§ 173, odst. 5) s vyloučením pořadu práva.

(4)

Rozhodnutí buď oznámeno vývěškem na soudní desce a doručeno správci podstaty jakož i úpadci. Konkursní věřitelé zpraví se toliko tenkráte, bylo-li připomínkám místo dáno; jinak buďte zpraveni jen konkursní věřitelé, jichž připomínky byly zavrženy.

(5)

Obnosy, jejichž výplata závisí od rozhodnutí o připomínkách, buďte u soudu uloženy, až rozhodnutí nabude právní moci.

§ 131.

(1)

Jsou-li pohledávky sporné, tedy rozdělení na pohledávky, které jsou v stejném pořadí, mohou býti konána, uloží-li se u soudu obnos připadající na spornou pohledávku.

(2)

Byl-li složen úplný obnos sporné pohledávky, mohou konána býti rozdělení na pohledávky, které jsou v pořadí za spornou pohledávkou.

(3)

Ke sporným pohledávkám může však toliko přihlédáno býti, neprošla-li ještě lhůta ku podání žaloby (§ 110, odstavec 4) nebo byla-li žaloba nejpozději podána v den, kterého správce podstaty učinil návrh na rozdělení.

(4)

Vykonatelné pohledávky pokládají se toliko tenkráte za sporné, když odporovatel ve lhůtě uplatnil svůj odpor žalobou.

§ 132.

(1)

Ke konkursním věřitelům, kteří jsou zároveň oddělní věřitelé, buď při rozděleních, která předcházejí před rozdělením výtěžku ze zvláštní podstaty, přihlédáno celým obnosem jejich pohledávek.

(2)

Vyjde-li při následujícím rozdělení výtěžku ze zvláštní podstaty na jevo, že věřitel při rozdělení obdržel více nežli činí podíl podle výše skutečného schodku vyměřený, tedy budiž přebytek bezprostředně vrácen ze zvláštní podstaty všeobecné podstatě.

(3)

Předcházející ustanovení platí obdobně také pro pohledávky dlužníků obchodní společnosti v konkursu se nalézající, kteří přihlásili své pohledávky spolu v konkursu některého osobně ručícího společníka.

(4)

Ke konkursním věřitelům, kteří k zabezpečení svých nároků nabyli určitých majetkových kusů úpadcových, zejména knihovních pohledávek, nebo kterým pro jejich pohledávky přísluší zástavní právo na nemovitém majetku úpadcově nikoli v tuzemsku ležícím, buď přihlédáno jen obnosem předvídatelného schodku. Výše tohoto schodku buď učiněna hodnověrnou správci podstaty konkursním věřitelem až do uplynutí lhůty ustanovené pro podání připomínek a schválena konkursním komisařem.

(5)

Ustanovení 2. odstavce platí také pro konkursní věřitele ve 4. odstavci jmenované. Obdržel-li však při rozdělení méně, nežli činí podíl podle výše skutečného schodku vyměřený, buď jim rozdíl z podstaty nahrazen.

§ 133.

(1)

Obnosy, které připadají na sporné pohledávky jakož i na pohledávky, které směřují jen na dání jistoty nebo které podle § 132, odstavce 4, mají býti pojištěny toliko schodkem, má správce podstaty složiti k soudu.

(2)

Totéž platí o obnosech, které připadají na podmíněné pohledávky, leč by byla podmínka rozvazovací a věřitel dal jistotu.

§ 134.

(1)

Věřitelé, k jichž pohledávkám pro opozděnou přihlášku nemohlo býti přihlédáno při rozdělení, mohou žádati, aby při následujícím rozdělení napřed obdrželi obnos, který odpovídá jejich na roveň postavení s ostatními věřiteli.

(2)

Takový nárok nepřísluší věřitelům, k jejichž pohledávkám při rozdělení nebylo přihlédáno, poněvadž nebyla žaloba včas podána (§ 131, odstavec 3).

§ 135.

Výkon rozdělení.

Výkon každého rozdělení buď prokázán konkursnímu komisaři správcem podstaty.

§ 136.

Závěrečné rozdělení.

(1)

Je-li podstata úplně zpeněžena a o veškerých sporných pohledávkách konečně rozhodnuto, tedy po ručení nároků správce podstaty a po schválení závěrečného účtu buď vykonáno závěrečné rozdělení.

(2)

Závěrečné rozdělení může se vykonati toliko na základě rozdělovacího návrhu ve smyslu § 129, odstavec 2 a 3.

(3)

Na závěrečné rozdělení a řízení buď použito předpisů §§ 130 až 135.

§ 137.

(1)

Závěrečné rozdělení nesmí proto býti odloženo, poněvadž ještě není jisto, zda a pokud zajišťovací obnosy na náhradu pohledávek zpět připadnou podstatě.

(2)

Je-li vyplnění některé podmínky tak pravdě nepodobné, že podmíněná pohledávka nyní nemá žádné majetkové hodnoty, tedy buď upuštěno od soudního složení obnosu na pohledávku připadajícího.

(3)

K věřitelům, kteří podle § 132, odstavce 4, mají býti uspokojeni jen neobdrženým schodkem své pohledávky, buď jen tenkráte přihlédáno při závěrečném rozdělení, když výše jejich schodku byla prokázána správci podstaty před uplynutím lhůty pro připomenutí ustanovené a byla-li schválena konkursním komisařem.

§ 138.

Konkursní jmění po závěrečném rozdělení uvolněné neb objevené.

(1)

Když po vykonaném závěrečném rozdělení obnosy, které byly složeny k soudu, pro podstatu se uvolní nebo když jinak zaplacené obnosy zpět do postaty připadnou, tedy buďte na základě návrhu závěrečného rozdělení správcem podstaty rozděleny se schválením konkursního komisaře. Výkaz o tom buď předložen konkursnímu komisaři.

(2)

Totéž platí, když po závěrečném rozdělení nebo po zrušení konkursu vynajdou se kusy majetku, které náležejí ke konkursní podstatě.

(3)

Konkursní soud může upustiti od dodatečného rozdělení, slyšev po případě správce podstaty a výbor věřitelů, a přenechati úpadci uvolněný obnos, jeví-li se to býti přiměřené vzhledem na nepatrnost obnosu a na náklady dodatečného rozdělení.

§ 139.

(1)

Je-li výkon závěrečného rozdělení prokázán, buď konkurs zrušen konkursním soudem.

(2)

Pro zrušení konkursu mají platnost předpisy § 78.

Oddíl osmý.

Vyrovnání nucené. (§ 140-165)

§ 140.

Návrh a zavedení řízení.

(1)

Úpadce (§ 164, odstavec 1) může během konkursního řízení učiniti návrh, aby bylo uzavřeno nucené vyrovnání. V návrhu buď uvedeno, jakým způsobem věřitelé mají býti uspokojeni nebo zajištěni.

(2)

Je-li takový návrh učiněn a není-li konkursním soudem jako nepřípustný zamítnut, konkursní komisař slyšev správce podstaty a výbor věřitelů, může naříditi, aby bylo se zpeněžením konkursní podstaty posečkáno, dokud se shromáždění věřitelů neusnese.

(3)

V konkurse výdělkového a hospodářského společenstva není nuceného vyrovnání.

§ 141.

Nepřípustnost vyrovnacího řízení.

(1)

Tento návrh jest nepřípusten, pokud jest úpadce uprchlým neb odpírá-li předložiti zevrubný seznam majetku (§ 100), neb odpírá vykonati vyjevovací přísahu, nebo byl-li pravoplatně odsouzen pro podvodný úpadek po vzniku nezpůsobilosti platiti.

(2)

Totéž platí, když obsah vyrovnávacího návrhu příčí se předpisům §§ 149 až 151 nebo donucovacím právním předpisům nebo když se konkursním věřitelům třetí třídy nenabídne, zaplatiti nejpozději do roka nejméně desetinu jejich pohledávek.

§ 142.

Konkursní soud může vyrovnávací návrh po slyšení správce podstaty a výboru věřitelů zamítnouti:

1.

když úpadce v posledních pěti létech upadl do konkursu nebo když nebyl konkurs prohlášen jen pro nedostatečné jmění;

2.

když v tomto čase uzavřel vyrovnání podle předpisů vyrovnávacího řádu;

3.

když následkem povahy nebo nedostatku obchodních zápisků úpadcových není možná, obdržeti dostatečný přehled o stavu jeho majetku;

4.

když návrh na nucené vyrovnání byl věřiteli zamítnut neb úpadcem po veřejném oznámení vyrovnávacího stání zpět vzat nebo když nucené vyrovnání nebylo potvrzeno soudem.

§ 143.

(1)

Věřitelům, jejichž práva obsahem vyrovnání neutrpí žádné ujmy, nepřísluší žádné hlasovací právo.

(2)

Pro konkursní pohledávky první a druhé třídy přísluší toliko tenkráte hlasovací právo, bylo-li jejich pořadí správcem podstaty v odpor vzato.

(3)

Konkursním věřitelům, kteří po vzniku nezpůsobilosti ku placení nabyli pohledávku postupem, nepřísluší pro tuto pohledávku žádné hlasovací právo, byl-li proti tomu některým k hlasování oprávněným konkursním věřitelem, který přihlásil svou pohledávku v přihlašovací lhůtě, podán odpor. Tento odpor může ten, který nárok činí na hlas, vyvrátiti průkazem, že odpůrci zaplacení jeho pohledávky za stejně výhodných podmínek, jako byly poskytnuty postupiteli, před zkušebním stáním s doložením osmidenní lhůty bylo písemně nabídnuto a že tyto podmínky byly přiměřeny hospodářskému stavu úpadcovu bezprostředně před prohlášením konkursu nebo, byla-li pohledávka dříve postoupena, jeho hospodářskému stavu v čase postupu.

(4)

Ustanovení odstavce 3 nemají platnosti, když konkursní věřitel převzal pohledávku na základě závazkového poměru před vznikem nezpůsobilosti ku placení učiněného.

(5)

Ostatně platí předpisy § 93 o hlasovacím právu.

§ 144.

(1)

Několika konkursním věřitelům, kterým jedna pohledávka společně přísluší nebo jejichž pohledávky až do vzniku nezpůsobilosti úpadcovy ku placení činily jedinou pohledávku, náleží toliko jeden hlas. Tohoto předpisu buď obdobně šetřeno, když jest na pohledávce konkursního věřitele zástavní právo.

(2)

Těchto několik osob musí se sjednotiti o výkonu hlasovacího práva.

(3)

Konkursnímu věřiteli, který přihlásil několik pohledávek, přísluší toliko jediný hlas, bez rozdílu zdali nabyl pohledávky před prohlášením nebo po prohlášení konkursu.

§ 145.

Vyrovnávací stání.

(1)

Stání ku projednání a usnesení o vyrovnání nemůže se konati, dokud nebylo odbyto zkušební stání.

(2)

Stání buď veřejně oznámeno. Kromě toho úpadce a osoby, které se prohlásí, že jsou ochotny převzíti ručení za jeho závazky, pak správce podstaty, členové výboru věřitelů a ostatní k hlasování oprávnění konkursní věřitelé buďte zvláště obesláni. Zároveň buď každému konkursnímu věřiteli doručen opis vyrovnacího návrhu, který úpadce má předložiti.

(3)

Úpadce má se dostaviti k stání osobně. Jeho zastoupení zmocněncem jest toliko přípustné, překážejí-li mu důležité důvody, aby se osobně dostavil, a když konkursní komisař nedostavení prohlásí za ospravedlněné. Jinak pokládá se vyrovnací návrh za zpět vzatý.

(4)

Po počátku stání nemůže již vyrovnací návrh vzat býti zpět. Změnou vyrovnacího návrhu nebo podání nového návrhu, když byl dřívější při stání odmítnut, konkursní komisař, nejsou-li přítomni všichni k hlasování oprávnění konkursní věřitelé, může jen připustiti, není-li změněný nebo nový návrh nejpříznivějším pro konkursní věřitele.

§ 146.

(1)

Před počátkem hlasování správce podstaty má podati zprávu o hospodářském stavu a dosavadním obchodování úpadcově jakož i o příčinách jeho majetkového úpadku a o předvídatelných výsledcích provedení konkursního řízení.

(2)

Konkursní komisař může naříditi ku připravení této zprávy, vyslechnuv správce podstaty a výbor věřitelů, aby hospodářství úpadcovo bylo prozkoumáno věci znalými osobami, které jsou obeznámeny s jeho obchodním oborem.

(3)

Nařízením mohou vydána býti podrobnější ustanovení o výběru a odměně takových osob, zejména o založení seznamu.

§ 147.

(1)

Ku přijetí vyrovnacího návrhu je třeba, aby k němu přisvědčila většina u stání přítomných konkursních věřitelů k hlasování oprávněných a aby úhrn pohledávek souhlasících konkursních věřitelů činil nejméně tři čtvrtiny úhrnu všech pohledávek k hlasování oprávňujících.

(2)

Dosáhne-li se toliko jediné z většin, tedy úpadce může žádati až do konce stání, aby se hlasování při novém stání opakovalo. Toto stání má konkursní komisař ihned ustanoviti a ústně oznámiti. Věřitelé při prvním stání nepřítomní buďte obesláni.

(3)

Věřitelé nejsou vázáni na svá prohlášení při prvním stání.

§ 148.

Blízcí příslušníci úpadcovi (§ 32) jakož i právní nástupci, kteří nenabyli jejich pohledávek dříve nežli šest měsíců před prohlášením konkursu, čítají se při výpočtu většiny konkursních věřitelů a jejich pohledávky při výpočtu úhrnu pohledávek toliko, když hlasují proti návrhu.

§ 149.

Práva vylučovacích oprávněnců a oddělných věřitelů.

(1)

Nároky vylučovacích oprávněnců a oddělných věřitelů nejsou dotčena vyrovnáním.

(2)

Pro nároky správce podstaty mají platnost předpisy §§ 125 a 126.

§ 150.

Práva věřitelů podstaty a věřitelů konkursních.

(1)

Věřitelé podstaty a konkursní, věřitelé první a druhé třídy musí býti úplně uspokojeni. Jejich pohledávky, pokud jsou na jisto postaveny, buďte zaplaceny, jinak pojištěny.

(2)

S konkursními věřiteli třetí třídy, bez ujmy obdobného použití předpisu § 56, musí ve vyrovnání stejně býti nakládáno, pokud výslovně nepřivolí k nestejnému nakládání.

(3)

Obnosy, které připadají na sporné pohledávky, buďte pojištěny v téže výměře a pod stejnými podmínkami, které byly ve vyrovnání ustanoveny pro zaplacení nesporných pohledávek, když jest lhůta ku podání žaloby ještě neprošlá nebo když byla žaloba až do vyrovnacího stání podána.

(4)

Pojištění v tomto rozsahu má se také státi, byla-li pohledávka toliko úpadcem popírána. Pojištěný obnos se uvolní, když věřitel ve lhůtě konkursním komisařem ustanovené nepodal žalobu pro spornou pohledávku nebo opět nepočal již zahájené řízení.

(5)

Úmluva úpadcova nebo jiných osob s některým věřitelem, kterou se tomuto před uzavřením nuceného vyrovnání nebo v čase mezi uzavřením a právní platností potvrzovacích usnesení poskytují zvláštní výhody, jest neplatna. Co na základě neplatné úmluvy nebo na základě závazkového poměru k zastření takové úmluvy učiněného bylo dáno, může bez ujmy větších nároků na náhradu zpět býti požadováno ve třech létech. Za zvláštní výhodu se nepokládá, poskytne-li se některému věřiteli za postup jeho pohledávky úplata, která odpovídala hospodářskému stavu úpadcovu bezprostředně před prohlášením konkursu nebo, byla-li pohledávka dříve postoupena, jeho hospodářskému stavu v čase postupu.

§ 151.

Práva věřitelů proti spoluzavázaným.

Práva konkursních věřitelů proti rukojmím nebo spoludlužníkům úpadcovým jakož i proti postihem zavázaným nemohou býti obmezena vyrovnáním bez výslovného souhlasu oprávněnců.

§ 152.

Soudní potvrzení vyrovnání.

(1)

K vyrovnání je třeba potvrzení konkursním soudem.

(2)

Rozhodnutí konkursního soudu buď veřejně oznámeno. Vyhotovení buď doručeno všem konkursním věřitelům jakož i ostatním účastníkům.

§ 153.

Potvrzení buď odepřeno:

1.

je-li tu důvod, pro který jest návrh na uzavření nuceného vyrovnání nepřípusten (§ 141);

2.

nebylo-li šetřeno předpisů pro řízení a pro uzavření vyrovnání platných, leč by tyto vady dodatečně mohly býti napraveny nebo že by podle stavu věci nebyly značné;

3.

když proti předpisu § 150, odstavce 5, některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní prospěchy.

§ 154.

Potvrzení může býti odepřeno:

1.

když výhody úpadci ve vyrovnání poskytnuté jsou v odporu s jeho poměry neb odporuje-li vyrovnání společnému zájmu konkursních věřitelů;

2.

když konkursní věřitel třetí třídy obdrží méně nežli čtvrtý díl svých pohledávek a tento výsledek jest připočítati nepoctivému nebo lehkomyslnému jednání úpadcovu, zejména průtahu při vyhlášení konkursního řízení.

§ 155.

Proti potvrzení vyrovnání může podán býti rekurs každým účastníkem, který k vyrovnání výslovně nepřisvědčil, jakož i každým spoludlužníkem a rukojmím úpadcovým, proti odepřenému potvrzení úpadcem a každým konkursním věřitelem, který neodporoval vyrovnání.

§ 156.

Právní účinek vyrovnání.

(1)

Soudně potvrzeným vyrovnáním osvobodí se úpadce povinnosti, svým věřitelům ztrátu, kterou utrpí, dodatečně nahraditi nebo jinak poskytnutou výhodu dodatečně spraviti, bez rozdílu zdali se účastnili v konkursním řízení nebo v hlasování o vyrovnání nebo zdali hlasovali proti vyrovnání nebo zdali jim vůbec nebylo propůjčeno hlasovací právo.

(2)

Stejným způsobem osvobodí se úpadce naproti rukojmím a jiným osobám k postihu oprávněným.

(3)

Opáčná ustanovení ve vyrovnání jsou jen potud platna, pokud neodporují požadavkům § 150 o stejném nakládání s věřiteli.

(4)

Věřitelé, k jejichž pohledávkám toliko vinou úpadcovou ve vyrovnání nebylo přihlédáno, mohou po zrušení konkursu požadovati zaplacení svých pohledávek úplným obnosem od úpadce.

(5)

V § 57, č. 1, uvedené pohledávky nemohou již uplatněny býti po ukončeném vyrovnání. V § 57, č. 2 a 3, uvedené pohledávky nejsou dotčeny vyrovnáním.

§ 157.

(1)

Konkursní soud má teprve tenkráte konkurs zrušiti, když bylo postaráno o zajištění, kterých je snad třeba podle §§ 149, odstavce 1, a 150, odstavce 1, a která ve vyrovnání snad ještě byla ustanovena, a když byl průkaz o tom předložen konkursnímu komisaři.

(2)

Nestanoví-li nucené vyrovnání, že jmění úpadcovo, aby bylo vyrovnání splněno, má zůstati v rukách některého důvěrníka věřitelů, úpadce nabude opět práva, se svým jměním volně nakládati.

(3)

Ostatně mají platnost pro zrušení konkursu předpisy § 78.

§ 158.

Zmatečnost vyrovnání.

(1)

Odsouzení úpadce pro podvodný úpadek, stane-li se pravoplatným ve dvou létech po potvrzeném vyrovnání, zrušuje pro všechny věřitele slevu ve vyrovnání poskytnutou jakož i jinaké výhody, beze ztráty práv, která jim vyrovnání poskytuje proti úpadci nebo třetím osobám.

(2)

Je-li tu dostatečné jmění nebo dá-li se přiměřená záloha nákladů, buď v konkursním řízení opětně pokračováno k návrhu některého konkursního věřitele.

(3)

Předpisy §§ 74 až 77 o vyhlášení a poznámce uvalení konkursu jakož i o zpraveních, že byl konkurs prohlášen, mají platnost pro pokračování konkursu.

§ 159.

(1)

Při opětném pokračování v konkursu mají účast také věřitelé, jejichž nároky vznikly mezi zrušením konkursu a opětným pokračováním v něm.

(2)

Konkursní věřitelé, na které se vztahovalo nucené vyrovnání, jsou účastni v opětném pokračování v konkursu ještě nezapraveným obnosem svých původních pohledávek.

(3)

Konkursní řízení, pokud toho třeba, buď opakováno. Dříve zkoušené pohledávky nebuďte znova zkoušeny.

§ 160.

(1)

Pro odpírání právním jednáním, která byla předsevzata mezi zrušením konkursu a pokračování v něm, jakož i pro kompensační nároky v tomto čase vzniklé, nenastala-li zatím nezpůsobilost ku placení, pokládá se za vznik nezpůsobilosti ku placení den prvního nálezu trestního soudu, který obsahuje odsouzení úpadcovo.

(2)

Lhůta pro soudní uplatnění práva k odporu jest zastavena na čas od potvrzení nuceného vyrovnání až do pokračování v konkursu.

§ 161.

Prohlášení uzavřeného vyrovnání za neúčinné.

(1)

Bylo-li vyrovnání uzavřeno podvodnými jednáními nebo nepřípustným poskytnutím zvláštních výhod jednotlivým věřitelům, aniž tu jsou předpoklady § 158, tedy každý konkursní věřitel ve třech létech po pravoplatném potvrzení vyrovnání může uplatniti žalobou nárok na zaplacení schodku nebo na to, aby jinak poskytnutá výhoda byla prohlášena za neúčinnou, aniž ztratí práva, která jemu vyrovnání poskytuje proti úpadci nebo třetím osobám.

(2)

Tento nárok přísluší jen konkursním věřitelům, kteří se neúčastní-li podvodných jednání nebo nepřípustných úmluv a bez viny nemohli uplatniti v potvrzovacím řízení skutečnosti, které opravňují k žalobě.

§ 162.

Příslušnost.

Předpisy §§ 111 a 114 mají platnost také po zrušení konkursu pro nároky věřitelů proti úpadci na základě §§ 150 a 161.

§ 163.

Nový konkurs.

(1)

Prohlásí-li se před úplně splněným vyrovnáním nový konkurs, aniž jsou tu předpoklady § 158, tedy dřívější konkursní věřitelé nejsou zavázáni vrátiti, co bezelstně obdrželi.

(2)

Jejich pohledávky buďte však pokládány za úplně zapravené, byly-li uspokojeny obnosem ve vyrovnání ustanoveným; jinak buď pohledávka pokládána za zapravenou jen zlomkem, který odpovídá poměru zaplaceného obnosu k obnosu, jenž má býti zaplacen podle vyrovnání.

(3)

Tato ustanovení platí obdobně také tenkráte, zavede-li se konkurs před úplným splněním vyrovnání uzavřeného ve vyrovnávacím řízení.

§ 164.

(1)

Je-li dlužníkem obchodní společnost nebo pozůstalost, vyrovnání může býti uzavřeno toliko za souhlasu veškerých osobně ručících společníků nebo veškerých dědiců.

(2)

Právní účinky vyrovnání jsou na prospěch, pokud není ve vyrovnání nic jiného ustanoveno, každému takovému společníku nebo dědici naproti věřitelům společnosti nebo věřitelům dědictví.

§ 165.

(1)

Je-li toliko na soukromé jmění některého osobně ručícího společníka obchodní společnosti prohlášen konkurs a v něm uzavřeno vyrovnání, tedy osvobodí se tím společník od dalšího ručení za dluhy společnosti.

(2)

Je-li zároveň s konkursem na společenské jmění prohlášen konkurs nebo vyrovnávací řízení na soukromé jmění některého osobně ručícího společníka, tedy vyrovnáním společníka postiženy jsou pohledávky společenských věřitelů jen potud, pokud mohou býti uplatněny v tomto konkurse neb vyrovnávacím řízení (článek 122 obch. zák.).

Oddíl devátý.

Jinaké zrušení konkursu. (§ 166-168)

§ 166.

Zrušení konkursu pro nedostatek účastenství nebo jmění.

(1)

Vyjde-li za konkursního řízení na jevo, že se toliko jediný konkursní věřitel účastní v řízení, buď konkurs po uspokojení věřitelů podstaty zrušen.

(2)

Vyjde-li během konkursního řízení na jevo, že jmění nestačí k úhradě nákladů konkursního řízení, buď konkurs zrušen. Zrušení nenastane, dá-li se přiměřená záloha nákladů (§ 73, odstavec 2).

§ 167.

(1)

Konkurs buď zrušen, když po uplynutí přihlašovací lhůty všichni věřitelé podstaty a všichni konkursní věřitelé, kteří přihlásili pohledávky, souhlasí se zrušením.

(2)

Výslovného souhlasu věřitelova není třeba, byla-li jeho pohledávka uspokojena nebo pojištěna nebo když při sporných pohledávkách žalobní lhůta uplynula a žaloba nebyla podána nejpozději v den, kterého bylo navrženo zrušení konkursu.

§ 168.

Pro zrušení konkursu podle §§ 166 neb 167 mají platnost předpisy § 78.

Hlava druhá.

Nepatrné konkursy. (§ 169-171)

§ 169.

(1)

Za nepatrný buď pokládán konkurs, když jmění ke konkursní podstatě náležející nečiní předvídatelně více nežli pět tisíc korun.

(2)

Zdali konkurs má býti pokládán za nepatrný, rozhodne konkursní soud při prohlášení konkursu. Toto rozhodnutí, dají- li se očekávati značné prospěchy pro výsledek konkursního řízení, může učiněno býti ještě během řádného konkursního řízení.

(3)

Vyjde-li na jevo během řízení, že konkurs nemůže býti pokládán za nepatrný, konkursní komisař vyžádati si má rozhodnutí sborového soudu.

(4)

Opravné prostředky proti rozhodnutí konkursního soudu o způsobu řízení jsou nepřípustné.

§ 170.

(1)

Pokud nejde o prohlášení a zrušení konkursu neb o právní rozepře, konkursní komisař v nepatrných konkursech jest povolán také k takovým opatřením a rozhodnutím, která jsou vyhrazena konkursním řádem, aby se o nich sborový soud usnášel.

(2)

Platnost má ustanovení § 79, odstavce 3, o dohledu ku pracím konkursního komisaře a o jeho snad odvolání konkursním soudem.

§ 171.

U nepatrných konkursů buď přihlíženo k tomu, aby bylo řízení co možná urychleno a aby bylo opominuto každé zbytečné psaní a vydání. Kromě toho může uchýleno býti v následujících věcech od řádného řízení:

1.

pokud nejde o prohlášení nebo zrušení konkursu, mohou opominuty býti veřejné vyhlášky novinami;

2.

inventář buď sepsán některým úředníkem soudní kanceláře nebo soudním sluhou;

3.

konkursní komisař může naříditi, aby se upustilo od volby výboru věřitelů;

4.

při všeobecném zkušebním stání může býti jednáno zároveň o všech otázkách, které jsou podrobeny usnesení věřitelského shromáždění a pokud je to možná také o rozdělení konkursní podstaty.

Hlava třetí.

Všeobecná ustanovení o řízení. (§ 172-177)

§ 172.

Pokud v konkursním řádu není nic jiného ustanoveno, buď v řízení šetřeno obdobně předpisů civilního řádu soudního a jurisdikční normy a jejich uvozovacích zákonů.

§ 173.

(1)

Pokud nejde o právní rozepře, nemají platnosti předpisy o zastoupení advokátem, o přibrání odborného soudce laika, o klidu řízení a o procesních nákladech.

(2)

Úmluvy o příslušnosti soudů jsou neúčinné.

(3)

Návrhy mohou učiněny býti podáním neb ústně do protokolu býti prohlášeny.

(4)

Pro ústní jednání platí předpisy § 59 ex. ř.

(5)

Soudní rozhodnutí, pokud konkursní řád nic jiného nestanoví, mohou býti vydána bez předcházejícího ústního jednání. Konkursní soud může vyžádati si potřebných vysvětlivek také bez prostředkování účastníků a pro zjištění, kterých je třeba, konati z úřední moci všechna k tomu vhodná vyhledávání a prováděti důkazy.

(6)

Soudní nařízení jsou vykonatelna.

§ 174.

Zprávy.

(1)

Zpravení jednotlivých osob může se státi také oběžníkem.

(2)

Je-li vedle veřejného oznámení předepsáno zvláštní doručení, tedy nastanou následky doručení již veřejným oznámením, třeba by doručení bylo opominuto.

§ 175.

Lhůty, zameškání.

(1)

Lhůty v konkursním řádu určené jsou neprodlužitelné.

(2)

Návrhy, prohlášení a námitky, k jejichž podání jest určeno stání, nemohou dodatečně již učiněny býti od osob se nedostavivších, řádně obeslaných.

(3)

Navrácení ke předešlému stavu nemá místa ani proti zameškanému stání ani proti zameškané lhůtě.

§ 176.

Opravné prostředky.

(1)

Rekursní lhůta činí čtrnáct dní. V rekursech mohou uvedeny býti nové okolnosti a průvodní prostředky.

(2)

Pokud konkursní řád nic jiného neustanovuje, nařízení a rozhodnutí konkursního komisaře mohou v odpor býti brána rekursem k vrchnímu zemskému soudu a k nejvyššímu dvoru soudnímu (§ 528 e. ř. s.).

(3)

Konkursní soud a konkursní komisař mohou sami vyhověti rekursu, kromě v případech v § 522 c. ř. s. uvedených, může-li jejich nařízení nebo rozhodnutí změněno býti bez ujmy některého účastníka.

§ 177.

Oznámení trestní.

Státnímu zástupci buď učiněno oznámení, když úpadce odepře vykonati vyjevovací přísahu, uprchne-li nebo vznikne-li jinak podezření, že spáchal trestný čin.