V podnicích živnostenskému řádu podrobených nebo po živnostensku provozovaných nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců trvati zásadně déle, než osm hodin ve dvacetičtyřech hodinách nebo nejvýše čtyřicetosm hodin týdně.

Předpis tento platí také pro podniky, závody a ústavy provozované státem, veřejnými nebo soukromými svazky, fondy, spolky a společnostmi, ať jsou rázu výdělečného, všeužitečného nebo dobročinného.

Totéž ustanovení platí také pro hornické podniky (doly, koksovny, pražírny a vysoké pece) pod zemí i na povrchu. Vjezd a výjezd považují se za práci pomocnou podle § 7, ale nesmí se tím směna prodloužiti o více než půl hodiny, počítajíc od vjezdu prvého až do výjezdu posledního dělníka téže směny. Při pracích konaných za trvale vysoké teploty, nedostatečného větrání a za přítoku vody může báňský úřad, vyslechnuv důvěrníky dělnictva a správu závodu, přiměřeně zkrátiti dobu pracovní, aby nepřesahovala s dobou vjezdu a výjezdu sedm hodin.

Ustanovení odstavce 1. platí také pro osoby v zemědělských a lesních podnicích pravidelně zaměstnané, které žijí mimo domácnost hospodářovu a mají plat denní, týdenní nebo měsíční.

Ministr sociální péče může ve shodě s ministry zúčastněnými dovoliti jednotlivým skupinám podniků, zejména dopravním a zemědělským i jinou úpravu pracovní doby než v odstavci 1․ uvedenou, nepřesahuje-li úhrnem v období čtyřnedělní 192 hodiny.

Rozděliti pracovní dobu, a to jak denní tak týdenní, jakož i stanoviti pevné přestávky ponechává se dohodě zaměstnavatelů a zaměstnanců.

Nejdéle však po pěti hodinách nepřetržité práce musí seposkytnouti přestávka aspoň čtvrt hodiny. Mladiství zaměstnanci do 18 let stáří nesmějí však pracovati nepřetržitě déle než čtyři hodiny. Přestávky tyto odpadnouti mohou u zaměstnanců starších 18 let, když za pravidelného chodu výroby je zajištěn přiměřený čas k oddechu.

Nezbytně musí se poskytnouti zaměstnancům jednou týdně nerušená přestávka aspoň 32 hodin.

Tato přestávka připadá v závodech, v nichž výroba může se přerušiti technicky bez obtíží, zpravidla na neděli, nejsou-li zákonem o nedělním klidu dovoleny výjimky.

Další výjimky z třicetidvouhodinového klidu připouští se pro podniky nepřetržitě provozované, když by vystřídání dělníků (záměna noční směny za denní) nebyla jinak možna a provozování z důvodů technických nebo bez podstatné poruchy výroby nemůže se přerušiti a vyžaduje nutné obsluhy a dozoru. V takových případech prodlužuje se denní, pokud se týče týdenní doba pracovní stanovená v § 1, ale směny musí se tak rozděliti, aby 32hodinový klid připadal zaměstnanci vždy aspoň třetí týden na neděli.

Hodiny, o něž při střídání dělníků práce v týdnu přesahuje čtyřicetosm hodin, považují se za práci přes čas ( § 6).

Výjimky, v předchozích odstavcích naznačené, povoluje jednotlivým druhům podniků ministr sociální péče ve srozumění se zúčastněnými ministry.

Nerušená přestávka v § 4 naznačená počíná se pro ženy v továrnách zaměstnané již v sobotu, nejpozději o druhé hodině odpoledne.

Ministr sociální péče může v dohodě se zúčastněnými ministry z tohoto ustanovení v mezích předepsané týdenní doby pracovní povoliti určité výjimky pro druhy podniků, v nichž součinnost žen je nezbytná pro nerušený chod závodu.

Byl-li pravidelný provoz přerušen živelnými událostmi nebo nehodami, či nastala-li ve veřejném zájmu nebo z jiných naléhavých důvodů zvýšená potřeba práce a nelze učiniti jiných opatření, může se povoliti podnikům, po případě i více podnikům hromadně, aby dočasně prodloužily pracovní dobu, nejdéle však na dobu čtyř týdnů v roce a nejvýše o dvě hodiny denně. Takové povolení pro podniky živnostenské inspekci podléhající uděluje živnostenský inspektor, pro podniky hornické báňský revírní úřad, pro práce železniční ministerstvo železnic, pro podniky zemědělské a lesní obecní představenstvo a pro ostatní podniky, závody a ústavy politická správa I. stolice.

Další práci přes čas až dvě hodiny denně na dobu nejdéle šestnácti neděl v roce může povoliti za těchže okolností pro podniky hornické báňské hejtmanství, pro práce železniční ministerstvo železnic, pro podniky zemědělské a lesnické politická správa I. stolice a pro ostatní podniky, závody a ústavy politická správa II. stolice.

Tyto mimořádné pracovní hodiny považují se za práci přes čas a musí se zvláště platiti.

Úhrnem nesmí práce přes čas přesahovati dvacet týdnů nebo dvěstěčtyřicet hodin v roce. Toto obmezení neplatí pro práce nutné, zejména opravné, když hrozí nebezpečí pro život, zdraví a veřejný zájem, avšak pouze pro dobu přechodnou, z technických důvodů nevyhnutelně nutnou a není-li je možno vykonati v obvyklé době pracovní. Pro tyto práce není také třeba úředního povolení, třeba je však oznámiti příslušným úřadům, v odstavci 1. vyjmenovaným, trvají-li déle než tři dny.

Rovněž nevyžadují zvláštního povolení práce pomocné, které nutně předcházejí výrobě (práci) nebo po ní následují, jako na příklad vytápění kotlů, čištění závodních místností, krmení dobytka a pod., i když přesahují obvyklou, v závodě stanovenou dobu pracovní.

Za tyto práce považuje se i nutné předávání služby u těch skupin pracovních, u nichž je to nutno v zájmu její souvislosti, vyžaduje-li toho nepřetržitý postup výroby nebo služby.

V podnicích, veřejné potřebě určených, může se prodloužiti pro některé skupiny zaměstnanců pravidelná doba pracovní, když zaměstnanec je třeba déle na místě služebním (v pohotovosti), ale jeho skutečná práce nevyžaduje více než 6 hodin denně. Toto prodloužení připouští se jen tehdy, když kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o tom ujednané ministr sociální péče v dohodě s ministry zúčastněnými byl schválil. V podnicích železných drah rozhoduje o této úpravě pracovní doby ministr železnic, vyžádav si předem dobré zdání zástupců zaměstnanců.

Všechny tyto práce, pokud přesahují pravidelnou dobu pracovní (práce přes čas), buďtež zvláště placeny.

Pracovati v noci, t. j. v době od desáté hodiny večerní do páté hodiny ranní je dovoleno pouze u podniků nepřetržitě provozovaných, v nichž z důvodů technických nesmí se výroba zastaviti.

V ostatních podnicích dovoluje se práce noční v uvedený čas pouze v takových případech, kdy toho vyžaduje veřejný zájem nebo pravidelná potřeba obecenstva. Ministr sociální péče ve shodě s ministry zúčastněnými vydá o tom zvláštní předpisy.

Přechodné práce v noci, vyvolané nutnou opravou závodního zařízení při nastalých poruchách, nevyžadují zvláštního povolení, když by jinak pravidelný chod závodu na delší dobu byl ohrožen.

K noční práci mohou se bráti pouze zaměstnanci mužského pohlaví, straší 16 let. Ženy nesmějí se při práci noční zaměstnávati.

Ministr sociální péče označí v souhlase s ministry zúčastněnými ty druhy podniků a závodů, ve kterých se při zpracování surovin nebo látek velmi rychle se kazících, připouští noční práce žen, starších osmnácti let výjimečně a přechodně na kratší dobu.

Dále může ministr sociální péče spolu se súčastněnými ministry dovoliti výjimečně určitým skupinám podniků, aby mohly zaměstnávati v noci od 10. hodiny večerní do 5. hodiny ranní ženy starší 18 let, když toho vyžaduje nepřetržitá služba v podniku nebo zvláštní zřetel k veřejným zájmům a práce žen sestává z úkonů poměrně málo namáhavých. Udělené dovolení musí býti v závodě vyhlášeno.

Mladistvých zaměstnanců mužského pohlaví do 16 let a ženského do 18 let stáří smí se užívati jen ku pracím lehkým, které nejsou na újmu jejich zdraví a nepřekážejí tělesnému jejich vývoji.

Ku pracím podzemním, čítajíc v to i dolování v odklizech, smí se používati jen dělníků mužského pohlaví.

Osobám zaměstnaným a bydlícím v domácnosti zaměstnavatelově a na další dobu než na měsíc najímaným nebo k osobním službám určeným (včetně t. zv. deputátníků) náleží ve 24 hodinách odpočinek 12 hodin, z něhož aspoň 8 hodin musí připadnouti na nepřetržitý klid v noci a aspoň půl hodiny na odpočinek v době polední.

Totéž platí o osobách, najatých ke služebním úkonům, nepravidelně konaným a nepatrně namáhavým, jako jsou dozor a střežení domů, podniků a hlídka zvířat.

Výjimky z nočního klidu dovolují se jen pro ojedinělé, nepravidelně se vyskytující nutné případy. Těžká práce se nesmí konati od 9 hodiny večerní do 5. hodiny ranní.

Rozdělení pracovní doby ponechává se volné úmluvě stran. Ale aspoň jednou týdně musí se poskytnouti zaměstnancům nerušený klid 18 hodin, který by zpravidla připadl na neděli. Za tohoto klidu je dovoleno vyřizovati jen neodkladné práce v domácnosti či hospodářství, při čemž nutno dbáti toho, aby zaměstnanci bylo zajištěno volné nedělní odpoledne. Je-li nutno pracovati v neděli, musí se poskytnouti přiměřený náhradní odpočinek v den všední.

Předchozí ustanovení nevztahují se na osoby, zjednané na výpomoc, k ošetření nemocných, ku práci v domácnosti a práci polní, pokud tato výpomoc netrvá déle než 6 dnů.

Zákon tento nabývá účinku 15. dne po vyhlášení.

Pro jednotlivé skupiny podniků, nepřetržitě pracujících nebo jich části, může ministr sociální péče v dohodě s ministry příslušnými povoliti odklad k provedení zákona, jestli je to nutno z důvodů technických, nebo pro nedostatek zapracovaných sil pracovních.