Podniky uvedené v § 1 jest spravovati tak, aby plníce co nejdokonaleji svůj národohospodářský, případně správní úkol a dbajíce všeobecně uznaných zájmů veřejných, byly vedeny podle zásad řádného obchodníka.

Veškeré výdaje, počítaje v to přiměřené zúročení vloženého kapitálu, hradí podniky tyto ze svých příjmů, plynoucích z činnosti podnikatelské.

Od zásady v odstavci 2. stanovené lze se odchýliti jen výjimečně, vyžadují-li toho důležité zájmy státní, o čemž rozhodne v každém jednotlivém případě vláda. Vláda také určí způsob, jakým bude podnikům nahrazen výdaj neb úbytek na příjmech, vzniklý úkony konanými v zájmu státním.

Za úkony, práce a dodávky, prováděné podniky v zájmu jiných odvětví státní správy, jest platiti buď podle všeobecných sazeb, anebo hraditi vzniklé výdaje ať již podle jednotných sazeb, stanovených dohodou mezi zúčastněnými ministry, nebo podle vykázaných výloh za materiál a mzdu, zvýšených o všeobecné náklady a úroky. Podle týchž zásad hradí také podniky hodnotu služeb jim prokazovaných jinými odvětvími státní správy.

Pokud ve státním rozpočtu budou vykázány u jednotlivých podniků celkové výdaje a příjmy, musí tyto podniky hospodařiti v rámci tohoto rozpočtu a v mezích finančního zákona.

Nestačí-li ve správním roce příjmy podniku k plnému krytí výdajů, opatřuje si podnik potřebné provozovací prostředky v prvé řadě pravidelně krátkodobými úvěry soukromými, sjednav si dříve svolení nejvyššího správního úřadu (§ 6) a ministerstva financí; v druhé řadě zálohami z pokladních hotovostí ze státní pokladny. Jestliže však podnik odvedl ve správním roce státní pokladně přechodné přebytky (§ 19), opatřuje si potřebné provozovací prostředky až do výše odvedených přebytků především z pokladních hotovostí ze státní pokladny.

Podle rozhodnutí vlády mohou míti podniky též podíl na úvěrních operacích ústavně vládě povolených a určených ke krytí státních výdajů, nehrazených příjmy․

Zálohy z pokladních hotovostí ze státní pokladny se poskytují na plný úrok sazby Národní banky Československé.

Zálohy poskytnuté státní pokladnou z pokladních hotovostí se neúrokují, pokud jsou kryty přechodnými přebytky (§ 19).

Podíly na úvěrech ústavně vládě povolených (odst. 3.) poskytují se na plný úrok příslušné úvěrní operace, výlohy v to počítaje.

Případný schodek podniku bude hrazen ze státních prostředků zálohami, které se zúrokují příslušným procentem k tíži podniku.

Pokud peníz na investice k řádnému vybavení podniku nezbytně potřebný nemůže býti kryt vlastními příjmy, opatří se buď z investičních úvěrů ústavně vládě povolených na plný úrok příslušné úvěrní operace, nebo vlastní úvěrovou operací ústavně schválenou. Výlohy, spojené s opatřením investičních úvěrů, zatěžují bilanci podniku.

Koná-li podnik bez plné úplaty pro státní správu výkony, může vláda, berouc v úvahu veškeré výhody, jež podnik státní má proti podniku soukromému, jednak určiti, zda a v jaké míře může býti snížen podniku úrok a úmor z kapitálu investovaného v podniku, jednak stanoviti případný ekvivalent za výdělkovou daň, pokud podle platných předpisů jest od ní podnik osvobozen.

Zcizení a zavazení majetkové podstaty podniku vyžaduje ústavního schválení, pokud není zákonem jinak stanoveno.

Veškeré účiny příjmové a výdajové konají podniky zásadně poštovní spořitelnou. Pokud toho vyžadují hospodářské zvyklosti, lze účiny tyto konati přímo podnikovou pokladnou. Za tím účelem smí podniková pokladna udržovati přiměřený pokladní zbytek, který bude zvláště stanoven pro každý podnik. Veškeré pokladní přebytky, přesahující přípustnou hotovost, musí podniková pokladna odváděti ihned na svůj účet šekový. Zahraniční účiny budou podniky povinny konati devisovým oddělením Národní banky Československé nebo poštovní spořitelnou podle platných předpisů.

Podrobné předpisy o službě pokladní budou pojaty do zvláštní instrukce pro službu pokladní. V této instrukci bude stanoveno, že podniky jsou povinny zasílati ministerstvu financí a příslušnému nejvyššímu správnímu úřadu ke dni 15. každého měsíce výkazy svého pokladního stavu. Zároveň s těmito výkazy budou povinny sdělovati výši přibližné potřeby pro následující období.

Práva a povinnosti úředníků, zřízenců a všech ostatních zaměstnanců v podnicích budou podrobně stanovena ve služebním řádu, po případě v instrukci, kterou vydá příslušný nejvyšší správní úřad ve vlastním oboru působnosti po předchozím slyšení správního sboru.

Povinné příspěvky zaměstnavatelské na nemocenské, invalidní a starobní pojištění (zaopatření), jakož i pojištění úrazové a pensijní, dále pensijní a zaopatřovací požitky zaměstnanců podnikových a jejich pozůstalých zatěžují jednotlivé podniky, pokud tyto náklady a požitky hradí stát jako podnikatel, a to i ty požitky, jež byly vyměřeny před provedením tohoto nařízení a byly vypláceny dosud na účet všeobecného pensijního etátu.

Naproti tomu se pensijní příspěvky zaměstnanců, pokud dosud plynou do státní pokladny, napříště účtují ve prospěch podniku.

Na dosavadním způsobu vyměřování a výplaty příspěvků a požitků v odst. 2. uvedených se tímto nic nemění.

Vrchní vedení podniku přísluší nejvyššímu správnímu úřadu, do jehož oboru působnosti podnik náleží; správu podniku vykonává tento úřad za účasti správního sboru.

Bezprostřední hospodářské, technické, komerční a administrativní vedení podniku obstarává ředitelství (ústřední ředitelství) a případně místní správy.

Působnost správních orgánů a jejich složení pro jednotlivý podnik nebo skupinu podniků stanoví všeobecný organisační řád, jejž navrhují příslušné nejvyšší správní úřady a schvaluje vláda. Podrobné předpisy, jichž vyžaduje provedení tohoto nařízení, vydá nejvyšší správní úřad ve zvláštním společném řádu a instrukci po slyšení správního sboru, případně, pokud jednotlivá její ustanovení toho vyžadují (§§ 15, 18), ohledně těchto částí po dohodě s příslušnými nejvyššími úřady.

Pro každý podnik bude zřízen při nejvyšším správním úřadě správní sbor, podřízený resortnímu ministru a sestávající ze tří, šesti, devíti nebo dvanácti členů s právem hlasovacím. Z těchto členů jednoho jmenuje ministr financí z činných úředníků ministerstva financí ve shodě s resortním ministrem, ostatní členy ustanovuje ministr resortní, a to buď jen z činných zaměstnanců svého resortu, nebo též do 1/3 z vynikajících odborníků neúředníků. Předsedu jmenuje resortní ministr z členů jím ustanovených.

Pro případ přechodného zaneprázdnění členů ustanoví se jejich zástupci stejným způsobem.

Jmenovaní členové a jejich zástupci mohou býti kdykoliv odvoláni a nahrazeni jinými.

K projednání zvláště důležitých záležitostí správy může povolati předseda sám neb k návrhu správního sboru poradce, není-li již jejich účast předepsána ve všeobecném organisačním řádě.

Do působnosti správního sboru náležejí všechny záležitosti podniku, pokud nejsou vyhrazeny zákonem nebo všeobecným organisačním řádem výslovně buď vládě nebo resortnímu ministrovi.

Souhlas nejvyššího správního úřadu a ministerstva financí, potřebný podle platných ustanovení k určitému opatření, jest dán souhlasem členů správního sboru, ustanovených z těchto úřadů.

Nesouhlasí-li resortní ministr s usnesením správního sboru, může naříditi, aby věc byla znova projednána správním sborem. Nedojde-li při novém projednání k dohodě, postupuje se podle § 10, odst. 2. a 3., dále.

Správní sbor schází se nejméně jednou za měsíc.

K platnému jednání musí býti přítomna nejméně polovina členů; vždy však musí býti zastoupeny zúčastněné úřady. Kdyby nebyl přítomen při schůzi správního sboru ani předseda ani jeho zástupce, předsedá schůzi člen resortního ministerstva v hodnosti nejvýše stojící. Kdyby se nedostavil ke dvěma schůzím za sebou následujícím zástupce nebo zástupci některého ministerstva, předloží se záležitosti na pořadu jednání se nalézající k rozhodnutí vládě v nejbližší její schůzi.

K platnému usnesení jest třeba souhlasu všech přítomných členů. Nedocílí-li se souhlasu mezi zástupci ustanovenými resortním ministrem, je platné rozhodnutí resortního ministra, není-li námitek zástupců jiných resortů. Vyskytne-li se při hlasování různost mínění zástupců resortů, rozhodnou o sporné záležitosti zúčastnění ministři. Neshodnou-li se ani tito, předloží se věc vládě, která rozhodne do čtyř neděl; v případech zvlášť pilných může žádati resortní ministr rozhodnutí do 8 dnů.

Správní sbor řídí se jednacím řádem, který vydá resortní ministr po návrhu správního sboru. V jednacím řádě bude podrobně upraven poměr mezi správním sborem a výkonnými orgány podniku.

Ústřední ředitelství může býti zřízeno pro podniky velikého rozsahu nebo pro několik podniků téhož druhu.

Ústřední ředitelství jest nadřízeným orgánem ředitelství jemu přidělených; bezprostředního vedení podniku zúčastní se ve věcech zásadních a důležitějších.

V čele ústředního ředitelství jest ústřední ředitel.

Pravomoc ústředního ředitelství bude podrobně stanovena zvláštním řádem (§ 6, odst. 3.), který vydá nejvyšší správní úřad po slyšení správního sboru. Na ústřední ředitelství vztahují se též obdobně ustanovení tohoto nařízení o ředitelství (§ 12).

Ředitelství sestává z jednoho nebo více ředitelů,

Ředitelství vede bezprostředně veškeré záležitosti podniku, provádí rozkazy nadřízených orgánů a jest oprávněno, je-li prodlení spojeno s nebezpečím ztrát a jiných nehod, činiti na vlastní zodpovědnost prozatímní nutná opatření, která patří do pravomoci nadřízených orgánů, nebo o kterých není žádného ustanovení; musí však o nich hned učiniti oznámení nadřízenému orgánu. Při zadávání dodávek postupuje podle zadávacího řádu ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a n. Výjimka jest přípustna jen, pokud by jeho ustanovení nebyla slučitelna se zásadami obchodního hospodaření, o čemž rozhoduje resortní ministr.

Přijímání zaměstnanectva stanoví se všeobecným organisačním řádem.

Ředitelé jsou osobně zodpovědni za vedení podniku (odst. 2.).

Ředitelé, pokud jsou úředníky pragmatikálními, mohou býti po slyšení správního sboru kdykoliv odvoláni. U ředitelů na smlouvu platí ustanovení smlouvy.

Ředitelé nesmějí bez svolení nejvyššího správního úřadu provozovati jakýkoliv jiný výdělečný podnik ani na svůj ani na cizí účet. Rovněž nesmějí býti bez takového povolení v jakémkoliv jiném výdělečném podniku osobně ručícími společníky, jednateli, členy správní, dozorčí nebo ředitelské rady.

Pravomoc každého ředitelství bude stanovena zvláštním řádem (§ 6, odst. 3.), který vydá nejvyšší správní úřad po slyšení správního sboru.

Podniky jsou povinny vésti knihy, jež poskytují přesný obraz celého hospodaření a z nichž lze úplně seznati jejich obchody a stav jmění.

Vedení knih a korespondence upravuje zvláštní instrukce (§ 6, odst. 3.).

Správní rok ve státních podnicích počíná buď dnem 1. ledna a končí dnem 31. prosince, neb počíná 1. červencem a končí 30. červnem roku příštího.

Nejvyšší správní úřad jest povinen zaslati včas ministerstvu financí návrh rozpočtu podniku (§ 4 zákona) na příští rok.

Státní závody, ústavy a zařízení, prohlášené za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření, pořídí nebo doplní při zahájení své činnosti pro každý závod (provozovnu) soupis součástí majetku (budov, pozemků, dolů, strojů, provozních hmot a ostatních majetkových předmětů) s udáním jeho ceny, jakož i dluhů s udáním způsobu, množství a hodnoty a určí své čisté jmění počáteční srovnáním takto vykázaného majetku a dluhů.

Na základě soupisu a srovnání majetku a dluhů jednotlivých závodů (provozoven) sestaví se potom celkový soupis a celkové srovnání majetku a dluhů celého podniku.

Den, ke kterému v jednotlivém závodě (provozovně) má býti po prvé sestaven inventář a řádná výroční bilance, stanoví u podniků v § 1 uvedených nejvyšší správní úřad; nejpozdějším dnem jest den 31. prosince 1925.

Takový inventář a bilance mají se sestaviti pro každý závod (provozovnu) i celý podnik ke konci každého roku znovu. Nelze-li inventury v některých případech (při skladištích a pod.) provésti každého roku, staniž se tak za dva roky.

Pro každý podnik vedou se účetně zpravidla dva fondy: fond obnovovací a všeobecný fond reservní. Fond obnovovací jest určen pro opravy, jež převyšují rámec pravidelného udržování, jakož i pro zdokonalení zařízení. Všeobecný fond reservní jest určen, aby kryl nahodilé schodky provozní, způsobené mimořádnými poměry a pohromami, jakož i výdaje, vzniklé obnovou technického zařízení, které bylo zničeno nebo se stalo neupotřebitelným před dokonaným odpisem.

Nejvyšší správní úřad může v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem zavésti na návrh správního sboru podle potřeby i jiné fondy.

Výše přídělů těmto fondům a způsob jejich súčtování určí se zvláštní instrukcí (§ 6, odst. 3.) nejvyššího správního úřadu po dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem.

Hrubý výtěžek jevící se po odpočtu všech provozovacích nákladů se považuje za přechodný přebytek.

Přebytek takto zjištěný po srážce nákladů investičních (§ 3) odvádí se do státní pokladny, a to postupně během správního roku na základě výkazů měsíčních nebo čtvrtletních, jak bude určeno v instrukci pro službu pokladní.

Částky odvedené ve správním roce považují se za vklady, které finanční správa zúrokuje procentem podle poměrů na peněžním trhu do konce správního roku, případně do té doby, pokud je postupně neuhradí dříve zálohami poskytnutými podle § 3 tohoto nařízení. Úrokovou sazbu stanoví čas od času ministr financí.

Míti běžné účty a ukládati částky hotovostí u peněžních ústavů soukromých jest přípustno jen za vědomí správního sboru.

Pro účetní závěrku se stanoví ryzí zisk podniku, a to z bilance sestavené podle zásad obchodních. Při sestavení této bilance lze připočísti na stranu aktivní ekvivalent náhrady za činnost ve prospěch zájmů celostátních vyvíjenou, pokud přesahuje meze povinností podobným podnikům všeobecně ukládaných, a to buď částkou paušální nebo podle pevných sazeb jednotných, což přísluší stanoviti vládě.

Ředitelství (ústřednímu ředitelství) náleží, aby vypracovalo nejpozději do tří měsíců po skončení správního roku na základě celkového inventáře výroční zprávu a závěrku účtů za prošlý správní rok podle zvyklostí obchodních.

Účetní závěrka sestává rozvahy (bilance) a z provozovacího účtu (účtu zisku a ztráty) a musí obsahovati hospodářství celého podniku. Veškerá aktiva i pasiva uvésti jest v závěrce v hodnotě, kterou mají v den závěrky. U majetkových předmětů, které podle své povahy podléhají opotřebení nebo znehodnocení, jest provésti přiměřené odpisy a vyznačiti je v účetní závěrce. Výši odpisů stanoví každoročně na návrh ředitelství (ústředního ředitelství) správní sbor. Pochybné pohledávky buďtež uvedeny pravděpodobnou hodnotou, nedobytné zcela odepsány.

Vypracovanou závěrku předloží ředitelství (ústřední ředitelství) se všemi k tomu patřícími doklady, zvláště s uvedením a odůvodněním změn nastavších ve výši čistého jmění počátečního v důsledku normálního provozování a změny inventární ceny, nadřízenému nejvyššímu správnímu úřadu, který dodá závěrku správnímu sboru. Správní sbor po prozkoumání předloží závěrku se svým návrhem příslušnému nejvyššímu správnímu úřadu a ministerstvu financí ke schválení.

Účetní závěrka, schválená nejvyššími správními úřady podle odstavce 3. tohoto paragrafu, zašle se potom nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, aby ji schválil a pojal do státní účetní závěrky (závěrečného účtu státních výdajů a příjmů).

Kontrolu účetní a pokladní provádí stálá revisní komise při dotyčném nejvyšším správním úřadě.

Stálá revisní komise sestává pravidelně ze tří členů, z nichž nejméně dva náležejí nejvyššímu správnímu úřadu; jednoho člena může jmenovati ze svého úřednictva ministr financí.

Člen revisní komise a jeho náhradník nesmí býti členem správního sboru.

Ustavení stálé revisní komise pro každý podnik určuje všeobecný organisační řád; jednání její se řídí jednacím řádem.

V případě potřeby může býti zřízeno několik takových komisí.

Stálá revisní komise má právo dohlížeti na účetní vedení podniku ve všech odvětvích správy a může se nahlížením do knih a spisů kdykoliv přesvědčiti o běhu podniku. O výsledku svých občasných revisí zpravuje nejvyšší správní úřad, ministerstvo financí a správní sbor.

Stálá revisní komise jest povinna podrobiti účetní hospodářství každého podniku nejméně jednou do roka zevrubné revisi a podati o ní zprávu příslušnému nejvyššímu správnímu úřadu a ministerstvu financí; tuto zašle zároveň správnímu sboru.

Koncem správního roku zkoumá účetní závěrku.

Dosavadní předpisy, upravující kontrolu v jednotlivých podnicích, nejsou dotčeny ustanoveními tohoto paragrafu.

Dosavadní ustanovení, upravující poměr některého podniku k jednotlivým odvětvím státní správy, zůstávají prozatím i nadále v platnosti, pokud nejsou změněna tímto nařízením. Další změna těchto ustanovení, případně nová jich úprava může býti provedena podle nabytých zkušeností a potřeby kdykoliv ve vhodnou chvíli usnesením vlády.

Dosavadní různé organisační, služební a pracovní řády, upravující hospodaření některého podniku, pokud neodporují tomuto nařízení, zůstávají prozatím v účinnosti do té doby, až případně budou nahrazeny novými.

Pro úředníky a zřízence v podnicích nyní ustanovené zůstávají co do jejich práv a povinností v platnosti i nadále služební je-li jich řád (pragmatika, smlouva), jakož i příslušná ustanovení o úpravě hmotných poměrů, pokud nejsou změněny tímto nařízením.

Tímto nařízením nemění se též příslušná ustanovení o disciplinární zodpovědnosti a příslušnosti.

Z důvodu tohoto nařízení nesmí býti zvyšován dosavadní systemisovaný stav pragmatikálních zaměstnanců jednotlivých resortů, případně podniků. Přijímání námezdního dělnictva stanoví se všeobecným organisačním řádem. Jeho počet jest přizpůsobiti skutečné potřebě, zjištěné podle stupně zaměstnanosti závodu a odpovídajícího konjunktuře v odbytu výrobků a platební pohotovosti podniku. Zvýšení počtu dělníků může se díti jen z důvodu hospodářských, řádně uvážených a musí býti pravidelně kryto zvýšením příjmů, vyplývajících z větší výroby a prodeje.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Veškerá nařízení a výnosy, pokud odporují tomuto nařízení, pozbývají platnosti.

Pro poštovní spořitelnu platí toto nařízení potud, pokud zákon č. 143/1930 Sb. z. a n. nestanoví jinak.