nemoci,

invalidity a stáří.

Pojištěním je povinen, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského (volontérského, praktikantského). Činnost spolupracujících dětí v podniku (hospodářství) rodičů nezakládá sama o sobě smluvního poměru pracovního.

Vykonává-li takový zaměstnanec přechodně práce mimo území republiky československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky československé,

Pojištěním povinni jsou také domáčtí dělníci, tj. osoby, které vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu.

Za domácké dělníky se považují také osoby, které, ačkoliv jsou oprávněny provozovati samostatně živnost, vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně činny.

osoby, které vykonávají práce nebo služby zakládající jinak pojistnou povinnost pouze příležitostně nebo jako vedlejší zaměstnání;

zaměstnanci státu a jiných nucených svazků územních (zemí, okresův, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem sociální péče v dohodě s příslušným odborným ministerstvem, jakož i jejich ústavův a podnikův - čítajíc v to i zaměstnance drah, sloužících veřejné dopravě -, kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku anebo na dávky rovnocenné dávkám podle tohoto zákona;

osoby, podléhající pojistné povinnosti podle §§ 2 a 3 zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen;

posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi, zakládajícími pojistnou povinnost, pokud jejich zaměstnání je předepsaným neb obvyklým doplňkem jejich teoretického studia;

zaměstnanci, kteří se toliko dočasně zdržují v tuzemsku, provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku bydliště;

zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v republice Československé zřízených, jakož i mezinárodních komisí a osob, požívajících v republice Československé práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci.

osoby uvedené v § 5, písm. a), c) až f)vůbec, dále osoby uvedené v § 5, písm. b), mají-li v případě invalidity a stáří nároky alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Za rovnocenné jest považovati nároky, týkají-li se aspoň invalidního, starobního, vdovského a sirotčího důchodu a je-li úhrnná jich hodnota, stanovená podle početních podkladův Ústřední sociální pojišťovny, rovna aspoň úhrnné hodnotě všech nároků podle tohoto zákona. O rovnocennosti nároků rozhoduje ministerstvo sociální péče po slyšení Ústřední sociální pojišťovny; pro uznání rovnocennosti je požadovati průkaz dostatečného zabezpečení nároků;

kdo dokonal nebo překročil šedesátý rok svého věku dne 1. července 1926 nebo kdo po tomto dni po dokonaném šedesátém roce vstoupí poprvé do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, ačli převodem podle §§ 240 až 242 a příslušným započtením příspěvkové doby vstupní věk nebyl snížen pod šedesátý rok;

kdo požívá důchodu invalidního, starobního, vdovského podle § 114, odst. 3 nebo vdoveckého;

osoby podrobené pojištění podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, čítajíc v to i osoby uvedené v § 2, č. 8 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., a osoby podrobené pojištění podle vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb. z. a n., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah, čítajíc v to osoby vyňaté podle § 2, odst. 1 tohoto nařízení, pokud vyhovují podmínce § 2, č. 8 zákona o pensijním pojištění;

osoby, které nepřekročily šestnáctého roku svého věku.

Pojištění pro případ nemoci vzniká dnem, kdy pojištěnec vstoupil do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, nebo začal-li pojištěnec, který byl odhlášen podle § 17, odst. 2, opětně vykonávati práce neb služby.

Rovněž pojištění invalidní a starobní vzniká tímto dnem, byl-li zaměstnanec u pojišťovny včas (§ 17) přihlášen k pojištění. Nestalo-li se tak, vzniká toto pojištění teprve dnem, kdy přihláška došla do pojišťovny, nebo kdy byla doporučeně podána na poštu. Dobu před tímto dnem je započítati jen tehdy, podal-li přihlášku zaměstnavatel nebo zaměstnanec a bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno dříve, než nastal pojistný případ; do čekací doby (§ 107) započítává se však nejvýše padesát příspěvkových týdnů.

Pojištění zaniká dnem, kdy

Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2 a 3.

Spolupodnikatelé i dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladovní mistři, faktoři a pod.) jsou spolu odpovědni ze splnění povinností, uložených zaměstnavateli podle tohoto zákona.

Zaměstnavatel může nemocenské pojišťovně jmenovati osobu, která jest odpovědna za včasné podání oznámení, uložených zaměstnavateli v tomto zákoně. Na vyzvání nemocenské pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v obvodě příslušné nemocenské pojišťovny nebo je-li osobou právnickou.

Zaměstnavatel ručí však za jednání a opomenutí této osoby (§ 261).

Výdělkem (pracovním výdělkem, mzdou) jest všechen příjem za smluvenou práci.

K výdělku náležejí vedle mzdy také podíly na zisku, naturální a jiné požitky, které pojištěnec dostává, i když jen obvykle, od podnikatele nebo od třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní.

Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti a odchylky.

Hodnotu naturálních požitků je započítati do pracovního výdělku podle místních průměrných cen.

Ministr sociální a zdravotní správy nebo úřad jím pověřený stanoví po slyšení nejvyššího úřadu cenového hodnotu naturálních požitků. Vyhláška nabývá účinnosti za 14 dní po vyhlášení a platí dočasně až do doby, kdy nová vyhláška nabude účinnosti. Účinnost vyhlášky pro rok 1940 prodlužuje se až do dne, kterého nabude účinnosti vyhláška nová.

Pojištěnci se zařadí pro nemocenské, invalidní a starobní pojištění podle svého výdělku takto do tříd:

Pojištěnce, který pracuje obvykle šest dnů v týdnu, nebo jehož doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele zpravidla nepřesahuje týden, je zařaditi podle výdělku připadajícího na jeden pracovní den. Pracuje-li pojištěnec pravidelně sedm dnů v týdnu, je ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden. Pracuje-li pojištěnec v omezeném provozu, který pravděpodobně bude trvati déle než čtyři týdny po sobě jdoucí tak, že je zaměstnán pět nebo méně dní v týdnu, jest ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden; střídají-li se pak celé týdny nebo delší časová období, ve kterých pojištěnec pracuje, s týdny nebo delšími časovými obdobími, ve kterých nepracuje, je ho zařaditi podle dvacátéhočtvrtého dílu výdělku dosaženého za čtyři týdny.

Podle týdenního nebo měsíčního výdělku je zařaditi pojištěnce, se kterým jsou sjednány pevné týdenní nebo měsíční platy, nebo pevné platy určené za delší časové období, nehledíc k počtu pracovních dní.

Pojištěnce, jehož výdělek je zcela nebo zčásti určen jinak než výhradně podle časového měřítka (mzda úkolová, skupinová, dávky osob třetích a pod.), nebo který má jiné nepravidelně plynoucí požitky, je zařaditi do třídy podle průměrného výdělku připadajícího pravděpodobně nebo obvykle jako střední na týden.

Učně (volontéra, praktikanta), jenž buď nemá vůbec výdělku nebo má jen požitky naturální, je zařaditi do první třídy.

Ministr ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministrem zemědělství a nejvyšším úřadem cenovým a na Slovensku též v dohodě s příslušnými pověřenci stanoviti vyhláškou v Úředním listě pro každý rok pro účely nemocenského pojištění střední denní výdělek u deputátníků, zemědělských a lesních dělníků, zemědělské čeledi a zemědělských učňů. Takto stanovený výdělek platí pro účely invalidního a starobního pojištění za denní výdělek.

Nemocenská pojišťovna může v dohodě se zaměstnavatelem a závodním zastupitelstvem stanoviti způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek pojištěnců uvedených v odstavci 2, poslední větě a v odstavci 4. Sjednanou dohodu je do osmi dnů předložiti Ústřední sociální pojišťovně, která může ve lhůtě třiceti dnů zakázati její další provádění. Nedojde-li k dohodě, může Ústřední sociální pojišťovna k žádosti jedné ze zúčastněných stran a po slyšení ostatních stanoviti sama způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek těchto pojištěnců.

Ústřední sociální pojišťovna může, vyslechnuvši Ústřední radu odborů (Ústředí odborových svazů Slovenska) a zástupce odborových sdružení zaměstnavatelů, stanoviti na určitou dobu třídy pro skupiny zaměstnanců, u nichž výdělek závisí na různých nahodilých okolnostech. Takové rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva ochrany práce a sociální péče a na Slovensku pověřenectva pro sociální péči.

Hodnota naturálních požitků [ § 11] může způsobiti zařadění nejvýše o tři třídy, u pomocnic v domácnosti a učňů jen o dvě třídy vyšší, nežli jaké odůvodňuje mzda na penězích.

Změní-li se pracovní výdělek pojištěncův u téhož zaměstnavatele, změní se zařadění do třídy teprve počátkem následujícího období příspěvkového, leč by byl pracovní výdělek změněn, protože byl ukončen učňovský (volontérský, praktikantský) poměr. Nepřihlíží se však k přechodným změnám, které pravděpodobně nebudou trvati déle čtyř týdnů.

Obdrží-li pojištěnec nebo jeho pozůstalí v šesti měsících smluvený doplatek kusové (úkolové, skupinové) mzdy, zařadí pojišťovna pojištěnce dodatečně do příslušné třídy, vyměří doplatek pojistného a případně doplatí oprávněnému dávky.

Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěncův, uschovávati je alespoň po dobu tří let.

Nařízením jest ustanoviti, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány, při čemž možno zprostiti této povinnosti zaměstnavatele, kteří nezaměstnávají zpravidla více než 3 osoby podléhající pojištění. Dokud toto nařízení nebude vydáno, platí o vedení a uschovávání záznamů obdobně ustanovení prováděcích nařízení a předpisy vydané k zákonu ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k § 20 zák. čl. XIX z roku 1907.

Pojišťovací ústavy mohou svými oprávněnými zmocněnci dáti nahlížeti do mzdových záznamů, pomocných zápisův a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám, odhláškám a oznámením podle §§ 17 až 19, jakož i do úředních povolení stavebních (plánů apod.) u příslušných stavebních úřadů a činiti si výpisky o skutečnostech rozhodných pro pojištění.

Zmocněnci ti, jimiž mohou býti pouze úředníci podle §§ 68 a 82 zákona, jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech výrobních, obchodních a provozovacích, které jsou jim označeny za důvěrné.

Nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo plní-li ji jenom nedostatečně, takže pracovní výdělek nemůže býti zjištěn, nebo odepřel-li zaměstnavatel předložiti záznamy zmocněncům pojišťovacích ústavů, je nemocenská pojišťovna oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření. (2) Do takového předpisu může si zaměstnavatel stěžovati jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech nebo že řízení bylo podstatně vadné.

Zaměstnavatel je povinen přihlásiti u příslušné nemocenské pojišťovny [§§ 24 až 29 a)] osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti, nejpozději pátého dne po dni vstupu do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost, a odhlásiti je v téže lhůtě po dni výstupu ze zaměstnání nebo po dni, kdy nastala okolnost, pro kterou je zaměstnanec vyňat z pojistné povinnosti.

Zaměstnavatel je oprávněn odhlásiti svého zaměstnance, ačkoliv s ním nezrušil pracovního poměru, bylo-li vykonávání prací nebo služeb přerušeno na dobu alespoň čtyř kalendářních dnů po sobě jdoucích. Pětidenní odhlašovací lhůta počíná dnem následujícím po dni, v němž práce nebo služby byly naposledy vykonávány. Začne-li zaměstnanec takto odhlášený opětně vykonávati práce nebo služby, je zaměstnavatel povinen znovu ho přihlásiti ve lhůtě uvedené v odstavci 1.

Odhláška podle odstavce 2 není přípustna, nastoupil-li zaměstnanec placenou dovolenou nebo byl-li v podniku zaveden omezený provoz (§ 12, odst. 2).

Své povinnosti ohlašovací učinil zaměstnavatel zadost, odevzdal-li přihlášku nebo odhlášku nejpozději ve lhůtě uvedené v odstavci 1 poště nebo telegrafu (§ 194).

Zaměstnavatel, který má pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, může zároveň s přihláškou písemně s udáním důvodů prohlásiti, že popírá pojistnou povinnost přihlašované osoby. bude-li právoplatně rozhodnuto, že pojistné povinnosti zde není, je pojišťovna podle § 174 povinna vrátiti zaplacené pojistné po srážce dávek případně vyplacených.

Nevyhoví-li zaměstnavatel své povinnosti podle odstavce 1, je zaměstnanec oprávněn přihlásiti se sám u příslušné nemocenské pojišťovny. Zaměstnanec je též oprávněn podati všechna jiná oznámení (§§ 18 a 19). Zaměstnanec může býti též přihlášen osobou jinou nebo nemocenskou pojišťovnou z úřední moci.

Přihláška obsahujž zejména:

Pojištěnec je povinen udati zaměstnavateli včas okolnosti uvedené v odstavci 1, písm. b).

Odhláška obsahujž udání potřebná k tomu, aby byla zjištěna totožnost odhlašované osoby a den výstupu ze zaměstnání.

Přihlášky a odhlášky musí se díti na tištěných formulářích, které vydá Ústřední sociální pojišťovna na svůj náklad.

Ministerstvo sociální a zdravotní správy může vyhláškou v Úředním listě stanoviti v případě potřeby obsah i formu přihlášky a odhlášky odchylně od ustanovení odstavců 1, 3 a 4.

Je-li zaměstnavateli při odhlášení podle § 17, odst․ 2 již předem známo, kdy zaměstnanec započne znovu vykonávati práce nebo služby, postačí, když oznámí nemocenské pojišťovně způsobem, který stanoví Ústřední sociální pojišťovna, jméno a příjmení zaměstnancovo, číslo průkazu a den, kdy zaměstnanec přestal a kdy znovu započne vykonávati práce nebo služby.

Zaměstnavatel, jenž včas neohlásil okolností, uvedených v § 18, odst. 1, písm. a), je povinen zaplatiti pojišťovně peníz, rovnající se dlužnému pojistnému, i s úroky z prodlení (§ 174), pokud nejsou promlčeny. Ze zaplacení toho neplyne pro pojištěnce ani zvýšení důchodu podle § 111, odst. 3 ani zkrácení čekací doby (§ 107).

Zaměstnavatel je povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad až do výše 1000 Kč za dávky, jež pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, nepřihlásil-li pojištěnce buď vůbec nebo přihlásil ho po uplynutí lhůty uvedené v § 17, a to teprve, když nastal pojistný případ. Přihlásil-li zaměstnavatel nižší výdělek nebo neoznámil-li jeho zvýšení, je povinen nahraditi pojišťovně rozdíl mezi dávkami placenými pojišťovnou podle skutečného výdělku a dávkami, jež by pojištěnci příslušely a podle výdělku přihlášeného, až do výše 1000 Kč. Podal-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nesprávné oznámení nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, je povinen nahraditi nemocenské pojišťovně celý náklad.

Zaměstnavatele nestíhá náhradní povinnost podle odstavce 2, přihlásil-li pojištěnce omylem u nepříslušné pojišťovny před uplynutím lhůty uvedené v § 17 nebo po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vznikem pojistného případu.

Náhrada podle odstavce 2 se vymáhá stejně jako pojistné.

Pojištění nemocenské podle tohoto zákona provádějí nemocenské pojišťovny, jmenované v následujících paragrafech. Všechny nemocenské pojišťovny jsou podrobeny ustanovením tohoto zákona.

Nemocenské pojišťovny jsou právnickými osobami; mohou svým jménem nabývati práv a zavazovati se, mohou žalovati a býti žalovány.

Nové nemocenské pojišťovny lze zřizovati, pokud zákon jejich zřizování vůbec nezakazuje, jen se svolením ministerstva sociální péče, kamž nutno podati žádost zájemníků (zaměstnavatelů nebo zaměstnanců) náležitě doloženou. Ministerstvo sociální péče dá provésti příslušná šetření a rozhodne o žádosti vyslechnouc Ústřední sociální pojišťovnu. Při kladném vyřízení jmenuje ministerstvo sociální péče též první představenstvo a dozorčí výbor nemocenské pojišťovny a současně vydá její stanovy; rovněž jmenuje přísedící (a náhradníky přísedících) rozhodčího soudu. O osobách takto jmenovaných platí jinak obdobně ustanovení §§ 131 až 134 této novely.

U okresní nemocenské pojišťovny jsou pojištěni zaměstnanci, kteří vykonávají v jejím obvodě práce nebo služby uvedené v § 2 a nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven, jmenovaných v §§ 25 až 29 a).

Přechodné vykonávání prací nebo služeb v obvodě jiné okresní nemocenské pojišťovny nebo v zemědělství a lesnictví (§ 25), pokud práce nebo služby jsou vykonávány u téhož zaměstnavatele, nemění pojistné příslušnosti.

Okresní nemocenská pojišťovna zřídí se pravidelně v místě, jež jest sídlem politického úřadu první stolice v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Působnost její vztahuje se na jeho obvod, jakým byl v tento den.

Vztahuje-li se však obvod působnosti okresní nemocenské pokladny v tento den na větší území, zůstává to v platnosti i pro okresní nemocenskou pojišťovnu.

Ústřední sociální pojišťovna může, přihlížejíc k zvláštním poměrům jednotlivých obvodů a k hospodářskému stavu nemocenských pojišťoven, stanoviti jinak obvod působnosti okresních nemocenských pojišťoven a sídla jejich; zejména může sloučiti několik okresních nemocenských pojišťoven, aby zlepšila a zlevnila provádění pojištění, vyslechnuvši zúčastněné pojišťovny a svazy jejich. Takové rozhodnutí nabývá platnosti jen, bylo-li schváleno ministerstvem sociální péče.

Zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven uvedených v §§ 26 až 29 a), jsou pojištěni u zemědělské nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2.

Ustanovení § 24, odst. 2. až 5., platí i pro zemědělské nemocenské pojišťovny. Dokud není obvod některého politického úřadu I. stolice zahrnut v územní obvod zemědělské nemocenské pojišťovny, jsou zaměstnanci zemědělští a lesní v obvodu onoho politického úřadu I. stolice pojištěni u okresní nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodu vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2 zákona.

Vláda určí nařízením, koho sluší považovati za zaměstnance zemědělského nebo lesního po rozumu tohoto zákona.

Osoby povinně pojištěné, zaměstnané v závodě, u něhož byla dne 1. ledna 1924 v činnosti závodní nemocenská pokladna, jsou pojištěny u této pokladny, jež se napříště nazývá závodní nemocenskou pojišťovnou, pokud nejsou pojištěny u některé spolkové nemocenské pojišťovny nebo zapsané pojišťovny pomocné.

U závodní nemocenské pojišťovny platí tyto odchylky od všeobecných ustanovení:

zrušen

Ustanovení § 69 platí s tou změnou, že Ústřední sociální pojišťovna jmenuje pouze úředníka vedoucího, a to po slyšení podnikatele.

Osoby povinně pojištěné, zaměstnané u povinných členů živnostenského společenstva neb u gremia obchodníků - mimo osoby v domácnosti zaměstnané - jsou povinně pojištěny u společenstevní nebo gremiální nemocenské pojišťovny, ve kterou se přeměňuje společenstevní nebo gremiální nemocenská pokladna, měla-li pokladna (pojišťovna) ta dne 1. července 1928 alespoň 1000 pojištěnců povinně pojištěných, zaměstnaných u povinných členů společenstva, pokud se týče gremia.

Ministerstvo sociální péče zřídí, vyslechnouc Ústřední sociální pojišťovnu, v obvodech osmi politických úřadů I. stolice, jež budou určeny vládním nařízením, po jedné společenstevní (gremiální) nemocenské pojišťovně pro sdružení společenstev (gremií), která o zřízení takové pojišťovny požádají po vyslechnutí hromad pomocnických, pokud byly do 1. července 1928 ustaveny. Pro takovou společenstevní (gremiální) nemocenskou pojišťovnu mohou býti sdružena pouze společenstva (gremia), jejichž povinní členové zaměstnávali dne 1. července 1928 dohromady nejvýše 3.000 zaměstnanců povinně pojištěných mimo osoby zaměstnané v domácnosti.

Společenstevní (gremiální) nemocenská pojišťovna nemůže býti zřízena, kdyby v okresní nemocenské pojišťovně, v jejímž obvodě se žádá zřízení nemocenské pojišťovny společenstevní (gremiální), nebylo zachováno alespoň 12.000 povinných pojištěnců v oboru průmyslu, obchodu a živností, přičemž není přihlížeti k osobám podrobeným pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Společenstevní (gremiální) nemocenská pojišťovna nemůže býti také zřízena, kdyby počet členů u zapsané pojišťovny pomocné, která nemá 12.000 povinných pojištěnců, klesl pod počet, jaký měla dne 1. července 1928.

Zřizovati společenstevní (gremiální) pojišťovny je dovoleno pouze, bude-li příslušná žádost o zřízení pojišťovny podána do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

Ministerstvo sociální péče může, vyslechnouc Ústřední sociální pojišťovnu, sloučiti nemocenské pojišťovny společenstevní (gremiální) v obvodu téhož politického úřadu I. stolice, souhlasí-li příslušná společenstva (gremia) po vyslechnutí hromad pomocnických, pokud byly do 1. července 1928 ustaveny.

Zapsaná pokladna pomocná, zřízená podle zákona ze dne 16. července 1892, č. 202 ř. z., které bylo před 1. červencem 1919 uděleno osvědčení podle § 7 uvedeného zákona, může rovněž i nadále pojišťovati osoby povinně pojištěné pro případ nemoci s účinkem, že osoby ty nemusí býti pojištěny u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny, měla-li dne 1. července 1924 aspoň 2.000 členů povinně pojištěných pro případ nemoci; u pokladen, jež pojišťují z převážné části osoby podrobené zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, stačí, měla-li pokladna dne 1. července 1924 aspoň 1.000 členů povinně pojištěných pro případ nemoci, kteří podrobeni byli zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.

U zapsaných pokladen pomocných, které podle svých stanov před 1. červencem 1924 pojišťovaly pro případ nemoci pouze osoby podrobené zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, nemohou býti pojištěny osoby, na něž byla rozšířena pensijní pojistná povinnost zákonem ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n.

Zapsaná pokladna pomocná se napříště nazývá zapsanou pojišťovnou pomocnou.

Pojištění u pojišťoven uvedených v předešlých třech paragrafech vyžaduje souhlasu pojištěncova.

Dokud trvá zaměstnání, je přestup pojištěnců z pojišťoven uvedených v §§ 24 až 26 k pojišťovnám náhradním [§§ 28 až 29 a)] a naopak přípustný jen ke konci kalendářního půlletí, bylo-li vystoupení oznámeno nejpozději měsíc před tímto dnem.

sbor delegátů;

představenstvo;

dozorčí výbor;

společná schůze představenstva a dozorčího výboru;

vedoucí úředník.

Sbor delegátů skládá se z delegátů zvolených na dobu čtyř let pojištěnci oprávněnými k volbě (§ 33). Zvolení delegáti zůstávají v úřadě i po uplynutí funkční doby, pokud nenastoupí úřadu jejich nástupci zvolení nebo podle § 42 jmenovaní.

Politický úřad první stolice zbaví funkce delegáta, jenž přestal býti a není již šest měsíců příslušníkem skupiny zaměstnanecké nebo pozbyl volitelnosti (§ 33).

Počet delegátův určí stanovy; delegátů musí však býti alespoň 40 a může jich býti nejvýše 80.

Současně s delegáty volí se stejný počet náhradníků, kteří nastupují pořadem na místo delegátův odpadajících anebo dočasně zaneprázdněných v době volebního období; o jejich funkční době platí ustanovení odst. 1.

Volební právo mají povinně pojištěné osoby, jež prvního dne v měsíci, předcházejícím vypsání volby (rozhodný den), byly u pojišťovny pojištěny, jsou-li starší dvaceti let anebo dokonají v roce volby dvacátý rok svého věku.

Z volebního práva je vyloučen, kdo právoplatným rozsudkem trestního soudu byl odsouzen pro zločin, přečin nebo přestupek, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta volebního práva do obcí, pokud ztráta tohoto volebního práva nepominula (§ 3 řádu volení v obcích).

Volitelný je státní občan republiky Československé, který v den volby překročil dvacátýšestý rok svého věku, byl v období jednoho roku před rozhodným dnem aspoň 180 dnů pojištěn u dotyčné pojišťovny a není výslovně vyloučen z volebního práva (odstavec 2) nebo z volitelnosti.

Z volitelnosti je vyloučen:

Volbu vyhlásí představenstvo nemocenské pojišťovny vyhláškou, kterou jest uveřejnili v úředním liste politického úřadu první stolice a vyvěsiti na obecním úřadě sídla pojišťovny, jakož i na veřejně přístupných místech v úřadovnách pojišťovny.

Den, kdy byla vyhláška uveřejněna v úředním listě, považuje se za den vypsání voleb.

Představenstvo nemocenské pojišťovny je povinno oznámiti konání voleb politickému úřadu první stolice.

Nevyhlásí-li představenstvo volby aspoň jeden měsíc dříve, nežli uplyne volební období (§ 32, odst. 1.), ani když bylo politickým úřadem první stolice, k tomu vyzváno, vyhlásí ji tento úřad.

do kdy jest navrhnouti členy volební komise;

kde budou vyloženy seznamy voličův a kdy je možno do nich nahlédnouti;

do kdy je možno podati námitky proti vyloženým seznamům;

do kdy budou rozeslány volební legitimace a hlasovací lístky;

do kdy a kde jest odevzdati kandidátní listiny a jaké jsou náležitosti kandidátních listin;

kdy, kde a jak se bude voliti;

do kdy jest oznámiti, že kandidátní listiny jsou sdružovány.

Volbu řídí volební komise, která skládá se ze starosty nemocenské pojišťovny nebo jeho náměstka jako předsedy a z přísedících. Přísedící jmenuje politický úřad první stolice z voličů pojišťovny (§ 33, odst. 1. a 2.), přihlížeje k tomu, aby byla ve volební komisi rovnoměrně zastoupena všechna sdružení, jež prohlásí, že se zúčastní voleb. Při určování osob je dbáti návrhů těchto sdružení; návrhy je podati politickému úřadu do osmi dnů po vyhlášení voleb. Za každého člena je podle týchž zásad jmenovati náhradníka. Z rozhodnutí politického úřadu první stolice není samostatného opravného prostředku.

Volební komise usnáší se platně za přítomnosti většiny členů nadpoloviční většinou. Při rovnosti hlasů rozhoduje předseda, jenž jinak nehlasuje.

Má-li býti voleno ve více volebních místnostech, určí politický úřad I. stolice pro každou volební místnost zvláštní místní výbor přihlížeje k zásadě uvedené v odst. 1. Volební místnost musí býti v každé obci obvodu nemocenské pojišťovny, v níž jest zaměstnáno alespoň sto pojištěncův oprávněných k volbě, nebo v jedné ze skupiny obcí sdružených k tomu cíli.

Voličským seznamem jest výkaz pojištěnců s údajem jejich roku narození a bydliště. Zaměstnavatel jest povinen sestaviti výkaz k rozhodnému dni (§ 33, odst. 1.) a odevzdati jej nemocenské pojišťovně ve dvou vyhotoveních. Za liknavého zaměstnavatele vyhotoví výkaz pojišťovna sama.

Zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas této povinnosti, anebo nevyhoví jí správně, jest povinen nahraditi náklady vyhotovení výkazu.

Nemocenská pojišťovna vyškrtne z výkazu osoby, které volebního práva nemají anebo jsou z něho vyloučeny, doplní jej jmény osob, které, ač mají volební právo, nejsou ve výkaze, a vyloží potom výkazy jako voličský seznam po dobu osmi dnů. Výkazy jest označiti pořadovými čísly římskými, voliče v nich pořadovými čísly arabskými.

Voličské seznamy buďtež přístupny k nahlédnutí alespoň 8 hodin denně a to v sobotu i v hodinách poledních, v neděli od 8. do 12. hodiny polední.

Do seznamu má každý pojištěnec právo nahlížeti a činiti si opisy a výpisy, pokud tím nevylučuje jiných osob z výkonu téhož práva.

Proti obsahu voličského seznamu může pojištěnec podati námitky v osmi dnech ode dne jeho vyložení u volební komise, buď proto, že pojištěnec k volbě oprávněný nebyl do seznamu zapsán anebo že jest nesprávně označen anebo že někdo byl neoprávněně do seznamu zapsán. Volební komise oznámí námitky ihned tomu, jehož se týkají, s tím, že může ve třech dnech od doručení tohoto oznámení podati volební komisi vyjádření o nich.

O námitkách rozhodne volební komise a vyrozumí zúčastněné osoby. Stížnost do jejího rozhodnutí jest přípustná pouze ve spojení s námitkami podle § 54.

Opis opravených seznamů voličských jest odevzdati politickému úřadu první stolice.

Aspoň 15 dní přede dnem volby nemocenská pojišťovna zašle všem pojištěncům, kteří jsou zapsáni v opravených seznamech voličských, volební legitimace a hlasovací lístky na potvrzení do bytu. Zaslání poštou děje se bezplatně.

Legitimace obsahujž pořadové číslo výkazu i voliče, jméno voličovo, den a hodinu volby a místnost volební a podstatná ustanovení o způsobu hlasování a o právních předpisech trestních. Legitimace jest opatřiti razítkem nemocenské pojišťovny.

Za ztracenou nebo poškozenou legitimaci jest vydati voliči na průkaz, osvědčující jeho totožnost, jinou legitimaci, označenou jako duplikát. Totéž platí o hlasovacím lístku.

Hlasovací lístky jest opatřiti razítkem nemocenské pojišťovny na témže místě; hlasovací lístky musí býti stejné velikosti a stejné barvy, musí býti tištěny stejným písmem a nesmí míti odlišných značek nebo znamení.

Legitimace, které nebylo možno doručiti, odevzdá starosta nemocenské pojišťovny za vlastní odpovědnosti volební komisi (místnímu výboru).

Měla-li nemocenská pojišťovna v rozhodný den nejvýše deset tisíc pojištěnců, musí kandidátní listinu podepsati aspoň dvacet voličů, měla-li jich více, je třeba aspoň padesáti podpisů. Volič, jenž podepsal více kandidátních listin, nepočítá se na žádné z nich.

Osoby, uvedené v kandidátní listině, jest označiti pořadovými čísly.

Kandidátní listiny jest odevzdati předsedovi volební komise nejpozději patnáct dní přede dnem volby. Současně je jmenovati zmocněnce navrhovatelův a jeho náhradníka. Nejsou-li označeni, považuje se první podepsaný volič za zmocněnce a volič podepsaný na druhém místě za jeho náhradníka.

Zmocněnci navrhovatelův mohou podati komisi nejpozději tři dny přede dnem volby společné prohlášení, že listiny navzájem sdružují. To má za následek, že při rozvrhu mandátů se k nim hledí jako k celku.

Volební komise zkoumá, zdali kandidátní listina jest správně podána, zdali osoby kandidované jsou volitelný (§ 33, odst. 3.) a zdali táž osoba není uvedena na několika listinách; výsledek prozkoumání oznámí zmocněnci. Tento jest povinen odstraniti vady v listině shledané nejpozději do osmi dnů přede dnem volby. Zůstane-li i potom táž osoba uvedena na několika kandidátních listinách, ponechá ji volební komise pouze na listině, pro kterou se osoba ta prohlásí. Nestane-li se tak v dané lhůtě, škrtne ji volební komise ze všech listin.

Volební komise označí kandidátní listiny čísly pořadovými.

Byla-li podána jenom jedna kandidátní listina, volba se nekoná. Volební komise prohlásí za zvolené delegáty osoby, uvedené v kandidátní listině na předních místech; další osoby jest prohlásiti za zvolené náhradníky.

. Obsahují-li předložené kandidátní listiny dohromady nejvýše tolik jmen, kolik jest voliti delegátů, prohlásí je komise za zvoleny, aniž se volba koná. To nastane také, obsahují-li jich méně; v tom případe zvolení delegáti zvolí chybící delegáty většinou hlasů. Totéž platí o náhradnících.

nejsou-li napsány na úředně vydaném hlasovacím lístku,

je-li v obálce více hlasovacích lístků,

je-li na hlasovacím lístku vyznačeno více kandidátních listin (§ 47).

Volební komise zjistí počet hlasův odevzdaných pro jednotlivé kandidátní listiny a určí počet mandátů na ně připadajících takto:

Součet všech platných hlasů dělí se počtem delegátů, zvětšeným o jeden; celé číslo nejblíže vyšší výsledku dělení jest číslem volebním.

Volebním číslem dělí se počet hlasův odevzdaných pro každou kandidátní listinu; volební komise přikáže každému sdružení tolik delegátů, kolikrát je volební číslo obsaženo v součtu hlasů pro listinu odevzdaných.

Nebyli-li takto zvoleni všichni delegáti, přidělí se zbývající mandáty postupně sdružením, pro něž vyšel největší zbytek dělení. Jsou-li zbytky dělení u více listin sobě rovny, přikáže se mandát listině, která dosáhla většího počtu hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje los.

Podle týchž zásad rozvrhne volební komise mandáty mezi listiny sdružené.

Mandáty připadající na kandidátní listinu přidělí se osobám na ní vyznačeným podle pořadu.

Nezvolení kandidáti, uvedení na listině, jsou náhradníky a postupují pořadem na místo delegáta téže listiny.

Má-li některá listina méně jmen, nežli na ni připadá delegátů, doplní ji zvolení delegáti této listiny, označíce ostatní delegáty a náhradníky většinou hlasův,

Když listina náhradníků toho kterého volebního sdružení byla vyčerpána tím, že náhradníci buď postoupili na místo trvale odpadnuvších delegátů nebo odpadli, zvolí poslední delegáti dotyčného sdružení potřebný počet náhradníků většinou hlasův.

voliti devět členů představenstva, tři členy dozorčího výboru a členy rozhodčího soudu z pojištěncův a náhradníky jejich;

vyslechnouti a schvalovati zprávy o činnosti jím volených členů představenstva a dozorčího výboru.

Sbor delegátů může se usnášeti pouze o tom, co bylo na denním pořadu, jakož i o návrhu, aby sbor delegátů byl svolán mimořádně.

Podrobná ustanovení o tom, jak jedná sbor delegátů, obsahují stanovy pojišťovny.

Představenstvo nemocenské pojišťovny skládá se z 12 členů, z nichž 9 volí sbor delegátů z pojištěnců, majících právo volitelnosti (§ 33, odst. 3.), 3 pak volí zaměstnavatelé podle zásady § 64, odst. 3. a 4..

Za každého člena představenstva je zvoliti současně náhradníka, jehož jest povolati, kdykoli člen představenstva - třebas i přechodně - nemůže zastávati funkci.

U okresních nemocenských pojišťoven musí se dostati zaměstnavatelům z oboru živností netovárních alespoň jednoho členství (náhradnictví) v představenstvu.

kandidátní listiny jest opatřiti podpisy alespoň jedné desetiny počtu delegátův;

kandidátní listiny jest na vyzvání starosty představenstva (předsedy sboru delegátů) jemu odevzdati a závady v nich jest ihned odstraniti, jakož i ohlásiti sdružení kandidátních listin;

volební komisi tvoří tři sčitatelé hlasů jmenovaní starostou představenstva (předsedou sboru delegátův);

námitky do voleb musí býti podepsány alespoň jednou desetinou počtu delegátův.

Funkční doba představenstva trvá čtyři roky. Zvolení zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí úřadu jejich nástupci pravoplatně zvolení.

Politický úřad první stolice zbaví funkce člena představenstva, jenž přestal býti a není již šest měsíců příslušníkem skupiny (zaměstnanecké anebo zaměstnavatelské), za niž byl zvolen, nebo pozbyl volitelnosti [§ 33 a § 64, odst. 3, písm. a)].

Představenstvo volí ze sebe nadpoloviční většinou odevzdaných hlasů starostu a náměstka jeho na čtyři roky. Neobdrží-li při první volbě nikdo většiny, je konati užší volbu mezi kandidáty, kteří obdrželi nejvíce hlasů. Zvolen je ten, kdo soustředil na sebe největší počet platných hlasů. Soustředí-li se i při druhé volbě na dva nebo více kandidátů stejný počet hlasů, rozhodne mezi nimi los.

Prohlásí-li před volbou starosty menšina, čítající alespoň tři členy, že činí nárok na úřad náměstka, volí ho sama ze svého středu. Ostatní členové představenstva volí pak starostu. Činí-li nárok na náměstka několik skupin, přiřkne předsedající nárok skupině nejčetnější; mezi skupinami o stejném počtu členů rozhodne los.

Námitky proti volbě starosty nebo jeho náměstka, které musí býti podepsány alespoň třemi členy představenstva, je podati do osmi dnů ode dne voleb politickému úřadu první stolice. Rozhodne o nich s platností konečnou politický úřad druhé stolice.

Dozorčí výbor nemocenské pojišťovny čítá dvanáct členů.

Tři členy dozorčího výboru volí sbor delegátův [§ 56, písm. a)]; devět členů dozorčího výboru volí zaměstnavatelé, jejichž zaměstnanci jsou u pojišťovny povinně pojištěni.

Na tuto volbu jest obdobně použíti ustanovení §§ 33 až 55 s těmito úchylkami:

Za společnosti a osoby právnické hlasuje, koho určily osoby oprávněné zastupovati osobu hromadnou.

U okresních nemocenských pojišťoven, jež mají také pojištěnce ze zaměstnanců zemědělských a lesních (§ 25, odst. 2., ve znění této novely), musí se dostati zaměstnavatelům těchto pojištěnců alespoň jednoho členství (náhradnictví) v dozorčím výboru a zaměstnavatelům z oboru živnosti netovárních alespoň dvou členství (náhradnictví) v dozorčím výboru, u ostatních okresních nemocenských pojišťoven pak zaměstnavatelům z oboru živností netovárních alespoň tří členství (náhradnictví) v dozorčím výboru.

Dozorčí výbor jest povolán dohlížeti k přesnému zachovávání zákona, stanov a jinakých předpisův a k celkovému hospodaření pojišťovny a k tomu cíli přezkoumávati účtování, správu pokladny a výroční zprávu představenstva s účetní závěrkou a podává zprávu sboru delegátův o tom, co shledal. Zaměstnanci nemocenské pojišťovny jsou povinni podávati dozorčímu výboru vysvětlení a doklady potřebné k výkonu jeho pravomoci.

Nevyhoví-li představenstvo výtkám dozorčího výboru, jest o tom vyrozuměti Ústřední sociální pojišťovnu.

úředníky nemocenské pojišťovny mohou býti pouze státní občané československé republiky; starosta pojišťovny vezme je ve slib, že budou zachovávati zákony a jiné předpisy a že budou poctivě a svědomitě plniti převzaté povinnosti.

úředníci nemocenských pojišťoven mají ve své úřední Činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.

Zaměstnanci Ústřední sociální pojišťovny, jejích Zemských úřadoven, Zemských svazů sociálních pojišťoven a okresních sociálních pojišťoven nemohou býti členy správních orgánů Ústřední sociální pojišťovny, Zemských úřadoven a okresních sociálních pojišťoven.

Ústřední sociální pojišťovna ustanovuje u nemocenských pojišťoven, které mají v průměru posledních tří let nejvýše 3000 povinných pojištěnců, vedoucího úředníka nemocenské pojišťovny; u nemocenských pojišťoven, které mají více než 3000, ale nejvýše 8000 povinných pojištěnců, vedoucího úředníka a jeho náměstka, který vede též službu účetní; u nemocenských pojišťoven pak, které mají více než 8000 povinných pojištěnců, ustanovuje vedoucího úředníka, jeho náměstka a účetního. Tito úředníci podléhají disciplinární pravomoci Ústřední sociální pojišťovny, která je vezme ve slib.

Představenstvo nemocenské pojišťovny je povinno oznámiti Ústřední sociální pojišťovně, přestal-li některý z těchto úředníků trvale vykonávati svůj úřad. Nestane-li se tak, jsou členové představenstva společně a nerozdílně odpovědni za škody vzniklé z opomenutí.

Ústřední sociální pojišťovna je povinna dbáti, aby mezi těmito úředníky poměr národnostní příslušnosti byl přibližně shodný s národnostní příslušností pojištěnců.

Povinnosti a práva těchto úředníků se stanoví služebním a disciplinárním řádem, jejž vydá Ústřední sociální pojišťovna vyslechnouc organisace zaměstnanců nemocenských pojišťoven. Tento řád vztahuje se netoliko na úředníky, kteří budou nově ustanoveni, nýbrž také na ony, kteří již jsou ve službě; při úpravě požitků úředníků posléze zmíněných jest míti slušný zřetel k jejich dosavadním nárokům.

Nemocenská pojišťovna, u níž tito úředníci byli ustanoveni, jest povinna sjednati s nimi služební smlouvy v rámci služebního a disciplinárního řádu. Tyto smlouvy a jejich změny nabývají platnosti po schválení Ústřední sociální pojišťovnou.

Neschválí-li Ústřední sociální pojišťovna služební smlouvy ujednané nemocenskou pojišťovnou, vyzve ji, aby ve lhůtě, která nesmí býti kratší než 30 dnů, smlouvu změnila, přihlížejíc k námitkám Ústřední sociální pojišťovny. Neučiní-li tak nemocenská pojišťovna, ujedná služební smlouvu s ustanoveným úředníkem Ústřední sociální pojišťovna jménem nemocenské pojišťovny s účinkem pro ni právně závazným a s platností konečnou. totéž platí, neujedná-li nemocenská pojišťovna smlouvy vůbec, ani když k tomu byla Ústřední sociální pojišťovnou vyzvána.

Tuto pravomoc vykonává Všeobecný pensijní ústav nad nemocenskými pojišťovnami, které podle stanov i ve skutečnosti pojišťují pouze osoby, na něž se vztahuje § 1 zákona ze dne 1. července 1926, č. 117 Sb. z. a n., jímž se zachovávají pro pensijní pojištěnce a pro členy báňských bratrských pokladen v platnosti některá ustanovení právních předpisův o nemocenském pojištění. U těchto pojišťoven může ministerstvo sociální péče vyslechnouc Všeobecný pensijní ústav povoliti výjimky z ustanovení předchozích odstavců.

Vedoucímu úředníkovi přísluší říditi práci pojišťovny, navrhovati představenstvu v dohodě se starostou její organisaci, přijímání (jmenování) a propuštění zaměstnanců, jakož i všechna ostatní opatření, jichž je třeba k splnění úkolů nemocenské pojišťovny.

Vedoucí úředník zúčastní se schůzí sboru delegátů, schůzí představenstva i dozorčího výboru, jakož i společných schůzí představenstva a dozorčího výboru s hlasem poradním, nejde-li o věci, jež se týkají jeho osoby nebo osoby spřízněné s ním v linii přímé vůbec, pobočné nebo sešvakřené až do druhého stupně.

Má-li vedoucí úředník za to, že usnesení orgánů uvedených v odstavci 2. je v rozporu s platnými předpisy, jest oprávněn a povinen předložiti usnesení to k rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovně a zadržeti výkon až do tohoto rozhodnutí.

Stanovami a jednacím řádem bude v rámci ustanovení tohoto zákona určena činnost nemocenské pojišťovny a jejích správních orgánů.

Nemocenská pojišťovna je povinna ohlásiti změnu stanov Ústřední sociální pojišťovně. Tato může ve lhůtě šedesáti dnů zakázati změnu, má-li za to, že změna není v souladu se zákonem nebo že by mohla ohroziti účely, pro něž nemocenská pojišťovna byla zřízena.

Do rozhodnutí možno si stěžovati k ministerstvu sociální péče ve lhůtě šedesáti dnů u Ústřední sociální pojišťovny.

Ústřední sociální pojišťovna vydá vzorné stanovy, které vyžadují schválení ministerstva sociální péče. Nemocenské pojišťovny jsou povinny upraviti podle nich dosavadní stanovy. Nestane-li se tak ve lhůtě, již určí Ústřední sociální pojišťovna, upraví stanovy Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední.

Zruší-li ústřední sociální pojišťovna nemocenskou pojišťovnu, aby ji spojila s jinou pojišťovnou, pověří dojednáním záležitostí zrušené pojišťovny nemocenskou pojišťovnu, která převezme pojištěnce její nebo některou z přejímajících pojišťoven, je-li jich více.

Tato nemocenská pojišťovna zapraví dluhy zrušené nemocenské pojišťovny a uhradí nároky na dávky vzniklé z pojištění.

Případný přebytek jmění rozdělí se mezi přejímající nemocenské pojišťovny podle poměru počtu pojištěnců, jež ta která pojišťovna převzala.

Rovněž případný schodek rozdělí se podobně.Přejímajícím pojišťovnám může v tomto případě býti povoleno ústřední sociální pojišťovnou, aby zvýšily pojistné za převzaté pojištěnce, až převzatý schodek bude úplně uhrazen.

Přejímající nemocenské pojišťovny vstupují podle zásady uvedené v odstavci 3 do služebních smluv se zaměstnanci zrušené pojišťovny, pokud tyto smlouvy byly sjednány rok před zrušením nemocenské pojišťovny a nevybočují z mezí služebního řádu [§§ 67 a) a 69]; nejsou však povinny přiznati převzatým zaměstnancům služební postavení, které měli ve zrušené nemocenské pojišťovně. O sporech rozhodne Ústřední sociální pojišťovna.

Pojištění invalidní a starobní podle tohoto zákona provádí ústřední sociální pojišťovna'se sídlem v Praze.

ústřední sociální pojišťovna jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalována.

Ústřední sociální pojišťovna je příslušna prováděti všechny úkony týkající se invalidního a starobního pojištění, pokud k tomu podle tohoto zákona nejsou výslovně povolány nemocenské pojišťovny.

Ústřední sociální pojišťovna může jednotlivé další úkony invalidního a starobního pojištění svěřiti nemocenským pojišťovnám a jejich svazům nebo jiným sociálně pojišťovacím institucím. Nemocenské pojišťovny a jejich svazy jsou povinny je převzíti.

Ústřední sociální pojišťovna přispěje okresním sociálním pojišťovnám k úhradě správních nákladů, spojených s vydáváním průkazů (legitimací) pojištěnců podle § 21a), jakož i s úkony, uvedenými v § 187, odst. 2, částkou, kterou stanoví v mezích svých početních podkladů. Toto opatření vyžaduje schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.

výbor,

představenstvo,

ředitelství.

Výbor Ústřední sociální pojišťovny skládá se z předsedy, 40 členův a 40 náhradníků.

Funkční doba výboru trvá 4 roky. Členové zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí úřad jejich nástupci.

Předsedu ústřední sociální pojišťovny jmenuje president republiky vždy na dobu čtyř let bez újmy ustanovení § 92. Předseda, jímž může býti toliko státní občan československé republiky, musí bydleti v Praze.

Práva a povinnosti předsedy určuje blíže jednací řád.

Předseda zejména svolává schůze výboru a představenstva ústřední sociální pojišťovny a předsedá jim. Hlasuje však pouze při rovnosti hlasů.

Má-li předseda za to, že usnesení výboru nebo představenstva jest v rozporu s platnými předpisy, jest oprávněn a povinen předložití usnesení to k rozhodnutí ministerstvu sociální péče a zdržeti výkon až do tohoto rozhodnutí.

Výbor ústřední sociální pojišťovny může vyměřiti předsedovi stálý plat místo platů presenčních (§ 85).

President republiky jmenuje z každé ze tří skupin uvedených v § 81, odst. 2, po jednom náměstkovi předsedy; při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na jednoho z náměstků; ten však hlasuje. Při rovnosti hlasů je považovati návrh za zamítnutý.

Ze 40 členů výboru ústřední sociální pojišťovny náleží 12 skupině pojištěnců, 12 skupině zaměstnavatelů a 16 skupině odborníkův, členem výboru ústřední sociální pojišťovny může býti toliko státní občan československé republiky.

členy výboru ze skupiny pojištěnců volí členové představenstev nemocenských pojišťoven, zastupující pojištěnce; členy výboru ze skupiny zaměstnavatelů volí členové představenstev nemocenských pojišťoven, zastupující zaměstnavatele. Volí se odděleně na základě kandidátních listin volbou přímou a tajnou podle zásady poměrnosti. Současně volí se za každého člena jeho náhradník.

O volbách členů výboru Ústřední sociální pojišťovny a jejich náhradníků platí obdobně ustanovení §§ 33 až 36, 40 až 45, 48, 50 až 55, § 59, odst. 2 a § 64, odst. 3 a 4 s těmito odchylkami:

členy výboru patřící do skupiny odborníků jmenuje vláda z odborníků v otázkách sociálního pojištění, a to po jedné polovině ze zaměstnavatelů a zaměstnancův.

Ministr sociální péče zbaví funkce voleného člena výboru, jenž přestal býti a není již šest měsíců příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské), za niž byl zvolen, nebo pozbyl volitelnosti [§ 33 a § 64, odst. 3, písm. a)]. Nastanou-li obdobné okolnosti u jmenovaných členů výboru, zbaví je jejich funkce vláda.

Výboru jest vyhrazeno:

Výbor svolává se podle potřeby, aspoň však dvakráte do roka, Výbor musí býti svolán nejpozději do jednoho měsíce, usneslo-li se na tom představenstvo neb žádá-li za svolání alespoň jedna pětina členů, udávajíc důvody.

Výbor jest schopen se usnášeti, je-li mimo předsedajícího přítomna alespoň polovice členův. Výbor usnáší se prostou většinou; k usnesení o změnách jednacího řádu je třeba dvoutřetinové většiny přítomných členů. Ke schůzím výboru jež se mají raditi a usnášeti o hospodářském plánu a všeobecných podmínkách ukládacích neb o změnách tohoto plánu a těchto podmínek, jest přizvati též zástupce ministerstva financí. Odchyluje-li se názor zástupce ministerstva financí od usnesení výboru, vyžaduje usnesení to k účinnosti své ještě schválení ministra sociální péče v dohodě s ministrem financí.

Bližší ustanovení o způsobu svolání a jednání výboru obsahuje jednací řád.

Představenstvo ústřední sociální pojišťovny skládá se z předsedy pojišťovny a 10 členů, z nichž 3 náleží skupině pojištěnců, 3 skupině zaměstnavatelů a 4 skupině odborníků. Z těchto jsou 2 zaměstnanci a 2 zaměstnavatelé.

Členy představenstva z prvních dvou skupin volí skupiny odděleně ze svého středu podle zásady poměrnosti; sdružování jest přípustno. Členy představenstva ze skupiny odborníků jmenuje vláda ze členů výboru této skupiny (§ 79, odst. 4). Za každého člena je zároveň zvoliti (jmenovati) náhradníka.

Alespoň 5 členů představenstva musí bydliti v Čechách.

Představenstvo zastupuje a spravuje Ústřední sociální pojišťovnu ve všech věcech, které nejsou zákonem nebo jednacím řádem výslovně vyhrazeny jiným jejím orgánům. Funkční doba představenstva trvá šest let. Předseda (jeho náměstkové) a členové (náhradníci) představenstva zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.

Výkonným orgánem správy Ústřední sociální pojišťovny je tříčlenné ředitelství, jehož členy přijímá (jmenuje) a propouští výbor se souhlasem ministra sociální péče.

Ředitelství rozhoduje o všech důležitějších otázkách běžné agendy a zejména o návrzích pro představenstvo a výbor většinou hlasů; nedocílí-li se této většiny, rozhodne předseda ústřední sociální pojišťovny, jenž může zučastniti se schůzí ředitelství a v nich předsedati. Působnost ředitelství a jednotlivých jeho členů upravuje blíže instrukce, již vydá výbor.

Ostatní zaměstnance Ústřední sociální pojišťovny přijímá a propouští představenstvo.

Právní postavení úředníků a zřízenců Ústřední sociální pojišťovny, podmínky jejich přijetí a propuštění, jakož i služební a zaopatřovací požitky budou upraveny služebním a disciplinárním řádem, jejž vypracuje výbor pojišťovny, vyslechnuv organisace zaměstnanců sociálně pojišťovacích ústavů. Tento řád podléhá schválení ministra sociální péče a ministra financí.

Ustanovení §§ 68 a 70, odst. 3., jest obdobně použiti.

Představenstvo vypracuje pro ústřední sociální pojišťovnu jednací řád, jejž může výbor podle potřeby změniti. Aby řád nebo jeho změna nabyly platnosti, jest třeba, aby byly schváleny ministerstvem sociální péče.

Jednací řád obsahujž zejména ustanovení:

Ústřední sociální pojišťovna podléhá dozoru státní správy, jejž vykonává ministr sociální péče, a to pokud jde o otázku nákladu a jeho úhrady a případu uvedeného v § 80, odst. 1., písm. e), druhá věta, v dohodě s ministrem financí. Ministerstvo sociální péče může, vykonávajíc státní dozor, uložiti Ústřední sociální pojišťovně, aby učinila určitá opatření, zejména ona, jež jsou uvedena v §§ 86 a) a 88 zákona, u určité nemocenské pojišťovny.

Početní podklady a pojistně-matematické zásady, podle nichž Ústřední sociální pojišťovna provádí výpočty potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně-matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministerstva sociální péče.

Ministr sociální péče, jakož i ministr financí jest oprávněn vyžadovati, aby jemu nebo orgánům jím jmenovaným byly pojišťovnou předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady a aby mu byla dána vysvětlení, potřebná k provádění státního dozoru.

Ministr sociální péče může oproti ústřední sociální pojišťovně použiti obdobných práv, jaká jsou dána v § 86 a), odst. 2. - 4., ústřední sociální pojišťovně; obdoba odst. 4. se týká jen volených členův orgánů Ústřední sociální pojišťovny.

Ústřední sociální pojišťovna je povinna zpracovati zprávy nemocenských pojišťoven (§ 87) v přehled o stavu pojištění nemocenského a předložití jej ministru sociální péče a ministru financí za každý kalendářní rek spolu se zprávou a statistickými výkazy o svém hospodaření, o vývoji ústavu a o stavu jmění a způsobu jeho uložení.

Ministr sociální péče je povinen předložití tyto výkazy a zprávy o sociálním pojištění Národnímu shromáždění.

Vláda může rozpustit! výbor nebo představenstvo Ústřední sociální pojišťovny, nedbá-li tento orgán ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu, nebo vzpírá-li se příkazům směřujícím k provádění státního dozoru, a přenésti správu a zastupování Ústřední sociální pojišťovny na komisi, kterou jmenuje vláda. Tato komise spravuje a zastupuje Ústřední sociální pojišťovnu až do doby, kdy se ustaví orgán, vzešlý z nových voleb. Předsedou této komise jest předseda Ústřední sociální pojišťovny, neustanoví-li president republiky něco jiného (§ 78).

Komise musi opatřiti, aby nové volby mohly býti provedeny v šesti měsících ode dne, kdy rozhodnutí o rozpuštění nabylo právní moci.

Nemocenské pojišťovny podléhající dozoru Ústřední sociální pojišťovny jsou povinny býti členy Ústředního svazu nemocenských pojišťoven v Praze. Svaz je právnickou osobou; může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalován. Svaz podléhá dozoru Ústřední sociální pojišťovny v témž rozsahu, jako nemocenská pojišťovna.

Svazu příslušníci zastupovati společné zájmy nemocenských pojišťoven. Za tím účelem může

Orgány svazu jsou:

Představenstvo svazu se skládá z deseti členů a tolikéž náhradníků jmenovaných ministrem sociální a zdravotní správy po slyšení Ústřední sociální pojišťovny. O jmenování, složení a působnosti představenstva svazu platí obdobně ustanovení čl. I, § § 2 až 5 tohoto nařízení s tím rozdílem, že do představenstva mohou býti jmenováni zaměstnanci nemocenských pojišťoven. O působnosti vedoucího úředníka platí obdobně ustanovení čl. I, § 7 tohoto nařízení.

Z členů představenstva svazu sestaví se revisní komise, o jejímž složení a působnosti platí ustanovení čl. I, § 6 tohoto nařízení s tou změnou, že příslušné opatření Ústřední sociální pojišťovny vyžaduje schválení ministra sociální a zdravotní správy.

Ústřední sociální pojišťovna vydá pro svaz stanovy, jednací řád a služební a disciplinární řád pro zaměstnance svazu, jež vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy. Rovněž každá změna těchto předpisů vyžaduje schválení ministerstva sociální a zdravotní správy. Stanovy svazu obsahujtež zejména ustanovení o stanovení členských příspěvků pro svazové účely, o sestavování výroční uzávěrky a o urovnání sporů vznikajících ze svazového poměru. Stanovení výše svazového příspěvku podléhá schválení Ústřední sociální pojišťovny a nejvyššího úřadu cenového.

Vedoucího úředníka svazu a jeho náměstky přijímá a propouští představenstvo svazu, které s nimi uzavírá také služební smlouvy za podmínek stanovených služebním a disciplinárním řádem pro zaměstnance svazu. Tato opatření vyžadují však souhlasu Ústřední sociální pojišťovny. Představenstvu svazu přísluší také usnášeti se o přiznání trvalého služebního poměru zaměstnancům svazu.

Zřizování jiných svazů a jakékoliv jiné sdružování nemocenských pojišťoven není přípustné.

pomoc v nemoci, a to:

pomoc v mateřství pojištěnkám a manželkám pojištěnců, a to:

Pojištěnkám:

Manželkám pojištěnců:

A a B:

Dávky uvedené pod A, č. 2 až 4 a B, č. 2 až 4 se poskytnou jedině tehdy, byli-li pojištěnka nebo její manžel v posledních dvanácti měsících před porodem alespoň 180 dnů pojištěni.

Zemře-li šestinedělka při porodu nebo v době, kdy má nárok na dávky, vyplatí se zbývající částky na podpoře v šestinedělí a na příspěvku za kojení až do vyčerpání nároku tomu, kdo pečuje o výživu dítěte.

pohřebné (náhradu pohřebních výloh), a to:

zemřel-li příslušník rodiny pojištěncovy [ § 96] nejvýše dvouletý, přísluší pojištěnci, vypravil-li mu pohřeb, pohřebné v částce Kčs 500,-, jde-li o úmrtí příslušníka staršího, avšak nepřekročivšího 14. rok, v částce Kčs 1000,- a jde-li o úmrtí osoby starší, v částce Kčs 1300,-, jde-li však o manželku, v částce Kčs 1500,-.

Za příslušníky rodiny podle tohoto zákona se pokládají tyto osoby, které, žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem, jsou převážně odkázány výživou na jeho mzdu a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění:

Požadavku společné domácnosti není na újmu, jestliže manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně kvůli výchově dětí, z důvodů bytové tísně, ze zdravotních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů. Totéž platí, bylo-li manželství rozvedeno z viny pojištěnce nebo došlo-li k rozvodu dohodou manželů.

Nárok na dávky rodinného pojištění (§ 95, I, č. 1, odst. 2; II, B a III, č. 2 má pojištěnec, byl-li v posledních třech měsících před pojistným případem rodinného pojištění nebo před svým onemocněním úhrnem alespoň 30 dní pojištěn.

Osoba, která vystoupila ze zaměstnání nebo byla odhlášena podle § 17, odst. 2 - mimo případ služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných -, pokud je bez výdělku a zdržuje se v území Protektorátu Čechy a Morava, má nárok na povinné dávky, nastal-li pojistný případ ve lhůtě rovnající se době, po kterou osoba tato byla naposledy nepřetržitě v zaměstnání, avšak nejvýše ve lhůtě šesti týdnů (ochranná lhůta).

Vstoupí-li však osoba nezaměstnaná v této lhůtě znovu do zaměstnání, staví se běh ochranné lhůty po dobu tohoto zaměstnání. Ochranná lhůta, získaná novým zaměstnáním, připočítává se k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry šesti týdnů ode dne výstupu z posledního zaměstnání.

K poskytování dávek je povinna nemocenská pojišťovna, ke které osoba nárok uplatňující naposledy náležela.

Změny ve výdělku, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí zakládající nárok na dávky nebo v době, kdy se již dávky poskytují, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve výdělku při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je přihlížeti ke změnám způsobeným tím, že se pojištěnci dostalo po ukončení učňovského poměru (§ 12, odst. 5) vyššího výdělku, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.

Pojištěncům, kteří jsou zařaďováni do tříd podle§ 12, odst. 4,7 a 8, je vypláceti peněžité dávky té třídy, do které byli zařaděni v době, kdy nastal pojistný případ.

Nemocenská pojišťovna vydá podle rámcových pravidel Ústřední sociální pojišťovny předpisy o hlášení nemoci, o způsobu poskytování léčebné péče preventivní i represivní, o chování nemocných, o hrazení cestovních výloh k lékařským prohlídkám apod. (nemocenský řád). Nemocenská pojišťovna jest oprávněna kontrolovati nemocné a dáti je navštěvovati i v bytě svými důvěrníky. Vzepře-li se nemocný dozoru nebo neřídí-li se těmito předpisy, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo z části odepřena. Na tyto následky je nemocného předem upozorniti. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.

V nemocenském řádě bude stanoveno, za jakých podmínek a v jaké výši nemocenská pojišťovna poskytne pojištěnci onemocnělému mimo území republiky Československé náhradu za nutné náklady, které pojištěnec v cizině zaplatil ze svého za lékařskou pomoc, léky, terapeutické pomůcky a ústavní ošetřování.

Okresní nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetřování (§ 95, I, č. 1) a pomoc při porodu (§ 95, II, č. 1) také pojištěnci (pojištěnce) jiné nemocenské pojišťovny a oprávněným příslušníkům jeho (její) rodiny, pokud v jejím obvodě se zdržují, a kontrolovati je, nutno-li to nezbytně nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pojišťovna. Tato je povinna nahraditi nutný náklad. Jde-li o osobu pojištěnou u zemědělské nemocenské pojišťovny neb o příslušníka rodiny, stíhá povinnost uvedená v první větě zemědělskou nemocenskou pojišťovnu.

Sjednají-li svazy nemocenských pojišťoven úmluvu o provádění odstavce 1, je tato úmluva pro členské nemocenské pojišťovny závazná.

Stanovami nemocenské pojišťovny může býti určeno, že:

Pojištěnci zařadění do 1. třídy a osoby požívající podpory v nezaměstnanosti neplatí částky uvedené v odstavci 1, písm. d) a e).

Stanovami nemocenské pojišťovny může býti za souhlasu Ústřední sociální pojišťovny určeno, že

Stanovami může býti určeno, že veškeré nebo některé v odstavci 1 uvedené dávky je poskytovati jen těm pojištěncům, u nichž pojistný případ nastane po uplynutí určité doby pojištění (čekací doba).

Ústřední sociální pojišťovna může uložiti jednotlivým nemocenským pojišťovnám, aby zavedly některé z dávek uvedených v odstavci 1.

Dávky uvedené v odstavci 1, písm. e), f), g) a j) mohou býti stanovami zavedeny pouze tehdy, dosáhl-li reservní fond výše předepsané v § 178 a nevyměřuje-li pojišťovna pojistné vyšší než 5 % středního denního výdělku.

důchod invalidní,

důchod starobní,

důchod vdovský a vdovecký,

důchod sirotčí,

výbavné,

K nabytí nároku na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby

Čekací doba činí u dávek uvedených v § 106, písm. a), c až e) dvěstěpadesát příspěvkových týdnů (§ 108); získal-li však pojištěnec do konce kalendářního roku, v němž dokonal čtyřicátýpátý rok svého věku, stopadesát příspěvkových týdnů, pokládá se čekací doba za dokončenou.

Stane-li se pojištěnec následkem podnikového úrazu ve smyslu právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) invalidním nebo zemře-li, pokládá se čekací doba za dokonanou bez ohledu na to, zda byl zaměstnán v podniku podrobeném úrazovému pojištění či nikoli.

Pro nárok na starobní důchod činí čekací doba 750

příspěvkových týdnů; čekací doba pokládá se však za splněnu,

bylo-li získáno při dokonání šedesátéhopátého roku života v době

příspěvkových týdnů.

Příspěvkový týdne tvoří sedm příspěvkových dnů, za které se stalo splatným pojistné na základě pojistné povinnosti, byl-li pojištěnec k pojištění přihlášen dříve, než nastal pojistný případ, přičemž je přihlížeti k ustanovení § 7, odst. 2.

Za příspěvkovou dobu v dobrovolném pojištění se počítá jen doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné.

Příspěvkovým týdnům uvedeným v odstavci 1 je klásti na roveň příspěvkové týdny získané převody.

Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním.

Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání výdělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.

Požitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li to zjistiti, považuje se za den počátku invalidity den, kterého došla do nemocenské pojišťovny žádost za důchod invalidní. Požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek invalidního důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.

Požitek invalidního důchodu končí smrtí důchodovou, nebo nejsou-li již splněny předpoklady, uvedené v § 109, odst. 2.

Důchodci invalidní se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích a, jsou-li splněny podmínky, i z věkového příplatku, zvláštního přídavku a příplatku na dítě.

Základní částka činí ve všech třídách K 1.560,-- ročně.

Zvyšovací částky činí za každý týden získaný

Počet týdnů rozhodných pro výpočet zvyšovacích částek v té které třídě se určí sedminou součtu všech příspěvkových dnů v příslušné třídě; zbytek dnů se počítá za plný týden.

Zvyšovací částky, případný věkový příplatek a případný zvláštní přídavek činí dohromady nejméně K 840,-- ročně.

Pojištěnci přísluší beze zřetele na invaliditu starobní důchod ve výši invalidního důchodu, dokonal-li šedesátý pátý rok věku, splnil-li čekací dobu podle § 107, odst. 3 a nepožívá-li invalidního důchodu.

Požitek starobního důchodu počíná dnem splnění podmínek uvedených v odstavci 1; požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.

Požitek důchodu končí smrtí oprávněné osoby.

Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě (§ 118) až do dokonaného osmnáctého roku života o příplatek na dítě, pokud důchodce o ně pečuje.

Příplatek na dítě činí za každé dítě K 1.200,-- ročně.

Je-li více oprávněných, poskytuje se dětský příplatek za totéž dítě jenom jednou, a to onomu, kdo dítě převážně vyživuje.

Požívá-li dítě sirotčího důchodu podle tohoto nebo jiného zákona o veřejnoprávním pojištění nebo z veřejných prostředků, poskytne se příplatek na dítě jen potud, pokud je vyšší než sirotčí důchod.

Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod, když v době jeho úmrtí jest anebo později se stane invalidní, a to po dobu invalidity.

Za invalidní podle tohoto zákona se považuje vdova, která pro nemoc nebo jiné vady tělesné neb duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jejím silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu životnímu postavení vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravá žena toho druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.

Nárok na vdovský důchod má také vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, když dosáhla nebo dosáhne padesátého pátého roku věku.

Nárok na vdovský důchod má dále vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, pokud pečuje o 2 nebo více dětí pojištěnce, požívajících sirotčího důchodu (§ 118).

Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku zcela nebo převážně vyživovala rodinu, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky invalidní (§ 109), po dobu invalidity.

Nároku na důchod vdovský nemá vdova:

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.

U vdovského a vdoveckého důchodu činí základní částka 1.320 K ročně.

Na zvyšovacích částkách, věkovém příplatku a zvláštním přídavku se poskytuje polovina zvyšovacích částek, věkového příplatku a zvláštního přídavku invalidního nebo starobního důchodu, jehož zemřelý pojištěnec používal nebo na nějž měl nárok.

Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) počíná dnem, kdy byly splněny podmínky pro nápad stanovené (§ 114).

Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) končí, zemřel-li důchodce nebo vstoupí-li opětně do manželství nebo nejsou-li již splněny podmínky § 114.

Provdá-li se vdova znovu, obdrží jako odbytné trojnásobnou roční částku svého vdovského důchodu.

Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší osmnácti let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního nebo starobního nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojitelích pouze tehdy, bylo-li osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejich smrtí.

Zanechal-li pojištěnec (důchodce) osiřelé vnuky mladší osmnácti let nebo nevlastní děti mladší osmnácti let, mají tito vnukové nebo nevlastní děti nárok na důchod sirotčí, byli-li výživou převážně na zemřelého pojištěnce (důchodce) odkázáni.

Nárok na důchod sirotčí mají i schovanci mladší osmnácti let po pěstounech, byli-li u pěstounů vyživováni bezplatně alespoň půl roku před nápadem důchodu pěstounům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážně na ně odkázáni.

Zemře-li pojištěnec dříve, než uplynula čekací doba [ § 107], mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařaděn v den úmrtí nebo naposledy před tímto dnem, a činí:

Zemře-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemře-li důchodce, který požívá invalidního nebo starobního důchodu, a není-li nároku na výplatu vdovského (vdoveckého) důchodu, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši dvojnásobku ročního důchodu, který by jinak příslušel vdově. Napadne-li vdovský důchod v době dvou let od úmrtí pojištěncova (důchodcova), srazí se z vdovského důchodu tolik čtyřiadvacetin vyplaceného odbytného, kolik měsíců zbývá ode dne nápadu vdovského důchodu do dvou let od smrti manželovy. Jsou-li vdovský důchod a odbytné přiznávány zároveň, avšak vdovský důchod napadne od okamžiku pozdějšího než ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), přísluší na odbytném jen tolik čyřiadvacetin celého odbytného, kolik měsíců uplynulo ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova) do dne nápadu vdovského důchodu.

Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se vdova (vdovec), nejsou-li zde okolnosti uvedené v § 115, odst. 1, písm. a) a c), děti do osmnácti let [ § 118], rodiče, jakož i děd a bába zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před před rodiči a tito před dědem a bábou. Rodiče, jakož i děd a bába mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).

Dětem starším osmnácti let a sourozencům se přizná v případech zřetele hodných odbytné, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).

Je-li úhrn vyplacených splátek důchodu vdovského (vdoveckého) nižší než odbytné, je vyplatiti vdově (vdovci) částku, o kterou by bylo odbytné převýšilo úhrn důchodových splátek; zemřela-li vdova (vdovec), je tuto částku vyplatiti dětem mladším osmnácti let.

Setká-li se některý z důchodů uvedených v § 106, písm. a) až c) s důchodem podle jiného zákona o sociálním pojištění nebo s důchodem (odpočivným, zaopatřovacím požitkem) ze zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti podle § 6, písm. a) tohoto zákona (cizí důchod), poskytne se polovina důchodu podle tohoto zákona (bez příplatku na dítě); druhá polovina odpočívá až do výše cizího důchodu. Příplatek na dítě náleží v plné výši, není-li již za totéž dítě poskytován k cizímu důchodu; jinak odpočívá až do výše příplatku na dítě poskytovaného k tomuto důchodu.

Důchod invalidní nebo starobní podle tohoto zákona se nekrátí, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů bez příplatku na dítě 6.000 K ročně. Totéž platí obdobně o vdovském nebo vdoveckém důchodu, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů 3.600 K ročně. Přesahuje-li úhrn konkurujících důchodů uvedenou hranici, krátí se důchod podle tohoto zákona nejvýše o převyšující částku, při čemž důchod krácený podle tohoto zákona nesmí klesnouti pod polovinu.

Nevyplácí-li se plný důchod, krátí se základní částka stejným poměrem.

Při souběhu nároků na invalidní nebo starobní důchod a na vdovský nebo vdovecký důchod podle tohoto zákona obdrží oprávněná osoba vyšší důchod a z nižšího důchodu polovinu.

Ústřední sociální pojišťovna může pojišťovati:

Toto pojištění provádí Ústřední sociální pojišťovna ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.

Pojistné za toto pojištění možno odváděti buď jako běžné příspěvky nebo vklady jednou pro vždy neb oběma způsoby.

Běžné příspěvky jsou splatné týdně nebo v delších časových obdobích.

Podmínky pro toto pojištění jednak pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní), jednak pro celé skupiny (pojištění souborné), jakož i příslušné pojistné sazby a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.

Na pojištění podle odstavce 1, písm. b) nevztahují se ustanovení § 254, odst. 1, 3 a 4.

Nároky z pojištění invalidního a starobního zůstávají po zániku povinného pojištění zachovány (ochranná lhůta) podobu, rovnající se čtvrtině doby získané v pojištění, nejméně však po dobu dvacetičtyř měsíců, nevstoupí-li pojištěnec do zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti podle § 5, písm. b) až f) nebo § 6, písm. d).

Nároky z pojištění invalidního a starobního zůstávají po zániku dobrovolného pokračování v pojištění [§ 250 a)] zachovány po dobu dvanácti měsíců; dobrovolným pokračováním v pojištění nekrátí se ochranná lhůta plynoucí z povinného pojištění.

Do doby, po kterou zůstávají zachovány nároky, nepočítá se doba, po kterou

Nárok na důchod vdovský zůstává zachován po dobu, po kterou vdova nepožívala vdovského důchodu, poněvadž ještě nebyly splněny podmínky § 114, zemřel-li pojištěný manžel v době, po kterou mu byly zachovány nároky.

Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, nežli vznikla pro Ústřední sociální pojišťovnu povinnost vydati převodní částku podle §§ 240 - 242, započítá se mu doba jeho dřívějšího pojištění jen tehdy, pře-stal-li prve býti pojištěn proto, že mu napadl důchod invalidní, nebo trvalo-li přerušení nejvýše deset let ode dne zániku pojištění.

Byla-li tato doba kratší nežli 5 roků, stane se tak bezpodmínečně; byla-li delší, stane se tak jen tenkráte, získá-li pojištěnec v pojištění znovu alespoň 40 týdnů.

Peněžité dávky nemocenského pojištění jsou splatny týdně pozadu.

Důchody invalidního a starobního pojištění jsou splatny v měsíčních obdobích napřed. Důchody mohou se však vypláceti i ve dvouměsíčních lhůtách. Důchody, jejichž měsíční splátky nedosahují ani K 200,--, mohou se vypláceti i v obdobích delších. Rovněž důchody do ciziny mohou se vypláceti v obdobích delších, a to i pozadu. Oprávnění k důchodu mají na požádání před každou výplatou předložiti potvrzení o životě nebo o vdovství.

Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány omylem ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období uvedeného v § 132, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno, kromě případů, jež sluší posuzovati podle ustanovení nemocenského řádu (§ 102); zvýšiti dávku je však ode dne, kdy nastalá změna poměrů byla pojišťovně hlášena, popřípadě ode dne, od něhož byla vyplácena dávka mylně vypočítaná.

Vrácení přijatých dávek může býti vyžadováno jen, když pojištěnec nebo příjemce dávky přivodil přiznání dávky tvrzením nepravdivých nebo zatajením směrodatných okolností, nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávky trestním jednáním. O povinnosti k vrácení přijatých peněžitých dávek se rozhoduje výměrem.

Pojistné dávky nebudou vypláceny, pokud Oprávněný

Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 96, anebo kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně jeho nárok, pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., nebo ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.

V případech, zasluhujících zvláštního ohledu, může Ústřední sociální pojišťovna i jindy naříditi dodatečné vyplacení zadržených peněžitých dávek zcela nebo z části.

Změní-li se poměry, rozhodné pro vyměření dávky, nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány na základě omylu ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období § 133, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno; zvýšiti dávku je však ode dne. kdy nastalá změna poměrů byla pojišťovně hlášena, po případě ode dne, od něhož byla vyplácena dávka mylně vypočítaná.

Vrácení přijatých dávek může býti vyžadováno, jen když pojištěnec nebo důchodce přivodil přiznání dávky tvrzením nepravdivých směrodatných okolností nebo zatajením skutečnosti, že požívá. jiného důchodu, uvedeného v § 126, nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávku trestným jednáním.

Vyhne-li se oprávněný bezdůvodně dodatečnému vyšetření nebo pozorování, může mu býti důchod na čas zcela nebo částečně odňat, byl-li upozorněn na tento následek.

Nárok na přiznání dávek podle tohoto zákona může uplatňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce. Nezletilec, dosáhnuvší sedmnáctého roku, může jej uplatňovati sám; za zákonného zástupce nezletilců mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež.

Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

Manželka důchodcova, opatrovník jeho dětí, zákonný orgán pro péči o mládež nebo obec bydliště důchodcova může navrhnouti u okresního soudu důchodcova bydliště, aby tento určil osobu nebo korporaci, jíž má býti důchod vyplácen místo důchodce, je-li zřejmo, že vyplácením důchodu důchodci by nebylo dosaženo účelu, jemuž důchod slouží, nebo že by byly poškozovány zájmy členů důchodco vy rodiny (§ 121). Soud rozhodne usnesením po provedeném řízení nesporném podle předpisův o ustanovení opatrovníka.

Vyhoví-li návrhu, jest určená osoba neb korporace pak povinna, vynaložiti důchod ve prospěch důchodce a jeho rodiny. Důchod jí vyplácený je majetkem důchodce, jí svěřeným.

Postup, zastavení a zabavení nároků podle tohoto zákona, pokud nejde o nároky, vyplývající z pojištění podle § 128, jsou nepřípustný a nemají právního účinku.

Může se tak státi pouze až do polovice dávky k úhradě nárokův osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy.

Nemocenská pojišťovna je povinna zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Nemocenská pojišťovna může stanovití, že tyto osoby mají vyžadovati pomoci od určitých lékařů nebo porodních asistentek, a že náhrady vzešlé povoláním jiných lékařů nebo porodních asistentek nebudou hrazeny, leč že šlo o naléhavý případ první pomoci. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu až do výše sazby sjednané s lékaři (porodními asistentkami), vykonávajícími u pojišťovny službu.

Povinnost zaměstnavatele stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnancův není tímto zákonem dotčena.

Sjedná-li ústřední sociální pojišťovna nebo příslušný svaz nemocenských pojišťoven s organisací lékařskou smlouvu o zajištění lékařské služby pro celý obvod působnosti organisace lékařské nebo pro část obvodu, je tato smlouva závazná pro nemocenské pojišťovny a členy lékařské organisace tohoto obvodu, konající službu nemocenských lékařů.

Podobné smlouvy možno sjednati s organisací porodních asistentek.

Smlouvy v předchozích odstavcích uvedené nechť obsahují ustanovení o rozhodování sporů vzniklých z těchto smluv. Spory z těchto smluv budou rozhodovati zvláštní rozhodčí soudy; jejich předseda a náměstek bude jmenován ministrem sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti. Bližší ustanovení o složení a jednání těchto soudů jest pojmouti do smluv.

Nemocenská pojišťovna ustanoví úředního lékaře, jemuž přísluší říditi lékařskou službu v obvodu pojišťovny. Pojišťovny se mohou sdružovati k ustanovení společného úředního lékaře. Služební smlouvy úředních lékařů schvaluje Ústřední sociální pojišťovna, která vydá také směrnice pro jejich službu.

Úřední lékař navrhuje vedoucímu úředníku způsob vyřízení žádosti za dávky léčebné péče, jichž poskytnutí patří do volné úvahy nemocenské pojišťovny. Úřední lékař má právo účastniti se schůzí představenstva s hlasem poradním.

Nemocenská pojišťovna kontroluje úředním lékařem nebo jinými lékařskými důvěrníky, jak smluvní lékaři poskytují lékařskou pomoc.

Nemocenská pojišťovna může místo dávek podle § 95, I nebo II, A, č. 1 a 3 poskytnouti pojištěnci na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici, jiném léčebném ústavě nebo porodnici. V tomto případě je povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do ústavu. Nezbytný náklad dopravy zpět do jeho obydlí hradí pojišťovna jen tehdy, byl-li nemocný propuštěn z ústavního ošetřování, ač není vyhojen, a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské. V nezbytných případech může býti ústavní ošetřování poskytnuto též manželce a dětem pojištěncovým, jsou-li u nich splněny podmínky § 96.

K odevzdání do ústavu je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší sedmnáctý rok věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.

Svolení není však třeba,

Je-li nemocný pojištěnec přijat do ošetřování ve veřejné nemocnici v době, kdy trvá jeho pojištění (§§ 7 a 250, je pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky § 95, nahraditi nemocnici pouze výlohy za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do čtyř týdnů, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování ústavnímu bez souhlasu pojišťovny. Byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování ve lhůtě ochranné (§ 97), je nemocenská pojišťovna povinna hraditi výlohy ošetřovací podle poslední třídy až do čtyř týdnů toliko tenkráte, vydala-li poukaz k tomuto ošetřování. Poukazu není třeba, byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování proto, že onemocněl nakažlivou nemocí (§ 21 zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, a vládní nařízení ze dne 3. listopadu 1927, č. 157 Sb. z. a n., k § 21 citovaného zákona), nebo proto, že byl ohrožen jeho život. V těchto případech je veřejná nemocnice povinna do tří dnů po přijetí nemocného učiniti o tom sdělení příslušné pojišťovně. Byl-li nemocný přijat, protože byl ohrožen jeho život, může pojišťovna učiniti případné jiné vhodné opatření za příčinou jeho léčení. Toto opatření nesmí však vážně ohroziti život nebo zdraví nemocného. Má-li osoba ošetřovaná ve veřejné nemocnici nárok na dávky podle § 95, není nemocnice oprávněna vymáhati ošetřovací výlohy na ní nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.

Trvá-li ošetřování pojištěnce déle než čtyři týdny, může nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna převzíti závazek platiti další ošetřovací výlohy.

Za ošetřovací pojištěnky ve veřejné porodnici je nemocenská pojišťovna povinna platiti ošetřovací výlohy podle poslední třídy až do výše peněžité dávky, na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok podle § 95, II, A, č. 3, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování bez souhlasu pojišťovny. Porodnice není oprávněna vymáhati případný nedoplatek ošetřovacích výloh na pojištěnce nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.

Výlohy za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích, jakož i náklady za dopravu do těchto nemocnic, nemusí pojišťovna hraditi. Poskytne-li se však na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování, je pojišťovna povinna nahraditi nemocnici za léčení a ošetřování 2 Kč denně až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2 a hraditi nutný náklad spojený s dopravou rodinného příslušníka do nemocnice.

Zbytek ošetřovacích výloh vymáhá se podle všeobecných předpisů o náhradě výloh ošetřovacích ve veřejných ústavech léčebných.

Nemocenská pojišťovna může se souhlasem pojištěnce poskytnouti pomoc a ošetření ošetřovatelem, ošetřovatelkou nebo jinými osobami, zejména také tehdy, je-li přijetí nemocného do nemocnice sice žádoucí, ale není možné, nebo je-li důležitý důvod, aby nemocný byl ponechán ve své domácnosti nebo rodině. K úhradě nákladů s tím spojených může býti nemocenské (§ 95, I, č. 2) zúčtováno až do poloviny.

Se souhlasem šestinedělky může nemocenská pojišťovna poskytnouti

V případě odstavce 2, č. 1 platí § 149 a) obdobně.

K odvrácení nebo odsunutí hrozící invalidity může Ústřední sociální pojišťovna dáti pojištěnce kdykoli na vlastní náklad do léčení; může jej také ze zdravotních nebo zdravotnických důvodů umístiti ve vhodném ústavě. Po dobu léčení nebo jiného umístění pojištěnce v ústavě může Ústřední sociální pojišťovna jeho rodinným příslušníkům uvedeným v § 96 poskytovati příspěvek na domácnost. Tento příspěvek činí polovinu nemocenského podle třídy, v níž byl pojištěnec naposledy zařaděn; při léčení tuberkulosních může býti příspěvek na domácnost zvýšen za druhého a každého dalšího rodinného příslušníka o jednu desetinu až do celkové výše 90 % plného nemocenského.

Ústřední sociální pojišťovna může místo důchodu poskytnouti důchodci léčení k obnovení jeho výdělečné schopnosti; může jej také ze zdravotních nebo zdravotnických důvodů umístiti ve vhodném ústavě. Po dobu léčení nebo umístění důchodcova v ústavě může býti důchod zcela nebo zčásti ponechán osobám uvedeným v § 96.

Při léčení tuberkulosních může býti vedle příspěvku na domácnost nebo důchodu poskytována podpora.

K provádění ustanovení odstavců 1 až 3 vydá Ústřední sociální pojišťovna směrnice, jež vyžadují schválení ministra hospodářství a práce.

Pojišťovny a jejich svazy jsou oprávněny zřizovati a provozovati ústavní lékárny za předpokladů zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, jímž bylo upraveno lékárnictví, pokud se týče zřizovati a provozovati domácí lékárny za předpokladu kap. XVI zák. čl. XIV/1876, o úpravě zdravotnictví.

Nemocenská pojišťovna, i když nemá zřízenu ústavní nebo domácí lékárnu podle odstavce 1, jest oprávněna svým lékařem vydávati pojištěncům léčivé speciality, na které se vztahuje vládní nařízení ze dne 19. února 1926, č. 26 Sb. z. a n., o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách.

Nemocenské pojišťovny a jejich svazy jsou oprávněny se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny zřizovati a provozovati ambulatoria. Na tato ambulatoria nevztahuje se zákon ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z., o organisaci veřejné zdravotní služby.

Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě základní částky, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných k provádění tohoto zákona, opatří se pojistným.

Úhrada dávek pojištění invalidního a starobního děje se podle zásad pojistné matematiky průměrným pojistným, které vypočítá se pro celek pojištěnců, odstupňováno pro jednotlivé třídy tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona, na náklady léčebné péče a na správní a jiné výdaje přípustné podle tohoto zákona.

Pro jiné účely nesmí býti pojistné vybíráno, ani ho nesmí býti používáno.

Pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí denně:

Výše pojistného pro starobní a invalidní pojištění může býti měněna pouze zákonem za základě pojistně matematického zkoušení finanční rovnováhy ústřední sociální pojišťovny. Současně s pojistně matematickým zkoušením je provésti statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem očekávaným.

Toto šetření je konati v obdobích nejméně pětiletých. Výsledek zkoušení předloží ministerstvo sociální péče Národnímu shromáždění.

Pojistné nemocenského pojištění činí 6% středního denního výdělku.

Ukáže-li se, že pojistné 6% středního denního výdělku nestačí k úhradě povinných dávek, stanoví výši pojistného Ústřední sociální pojišťovna po slyšení nemocenské pojišťovny.

Při stanovení výše pojistného jest přihlížeti k výsledkům hospodaření pojišťovny a k tomu, aby bylo zabezpečeno včasné odvádění pojistného pojištění invalidního a starobního podle § 161.

Pojistné v jednotlivých třídách se zaokrouhluje nahoru na dvouhaléře.

Ústřední sociální pojišťovna stanoví z moci úřední a s konečnou platností sazbu pojistného, nestanovila-li jí nemocenská pojišťovna tak, aby sazba vyhovovala ustanovení odstavce 3, ani tenkráte, když byla vyzvána, aby tak učinila ve lhůtě aspoň patnácti dnů. Stejně je postupovati, ukáže-li se později, že sazba pojistného nevyhovuje uvedenému ustanovení a nemocenská pojišťovna, ač byla k tomu vyzvána, neusnesla se na změně sazby.

Do konce roku 1934 jsou nemocenské pojišťovny i Ústřední sociální pojišťovna povinny stanoviti podle předchozích odstavců potřebnou výši pojistného. Dokud se tak nestane, zůstávají v účinnosti sazby pojistného, jež posledně stanovila Ústřední sociální pojišťovna.

Pojistné vyměřuje a vybírá nemocenská pojišťovna, u níž pojištěnce jest přihlásiti (§ 17).

Povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr moci práva.

Ze zaplaceného pojistného jest nejdří ve uhraditi pojistné, připadající na pojištění invalidní a starobní, ústřední sociální pojišťovna určí, jak má býti toto pojistné jí odváděno a s ní zúčtováno. Nedobytné pojistné se odepíše ve stejném poměru, v jakém pro oba druhy pojištění bylo vyměřeno.

Z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině.

Zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích.

Zaměstnavatel je povinen platiti nemocenské pojišťovně celé pojistné.

Pojistné je splatné prvým dnem po uplynutí příspěvkového období, určeného stanovami. Příspěvkové období nesmí býti kratší 4 týdnů.

část pojistného připadající na zaměstnance (§ 162) může zaměstnavatel při výplatě mzdy sraziti částkou, která připadá poměrně na toto platební období mzdové. Neužije li zaměstnavatel tohoto svého práva, může při pozdějších výplatách mzdy použiti ho vzhledem k částce svého času nezadržené jen potud, neuplynul-li od dotyčné výplaty mzdy více nežli měsíc. To platí i tenkrát, bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně proto, že zaměstnavatel nepředložil pojišťovně včas udání potřebná k vyměření pojistného.

Osobám však, jimž vyplácí se mzda pravidelně v delších časových obdobích nežli za jeden měsíc, může zaměstnavatel sraziti pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě.

Bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně, ač zaměstnavatel vyhověl svým povinnostem ohlašovacím, zejména v případech § 13, odst. 2., může si zaměstnavatel strhnouti část připadající z dodatečného výměru na zaměstnance při nejbližší výplatě bez ohledu na uvedenou lhůtu.

Za osoby, vykonávající práce nebo služby v závodě zaměstnávajícím aspoň deset pojištěnců, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až do 25 %, kterou zaměstnavatel bude povinen hraditi ze svého.

Přirážku uloží k návrhu nemocenské pojišťovny Ústřední sociální pojišťovna.

Přirážku je platiti ode dne, kdy příslušný odborný orgán státní správy (živnostenský inspektorát, politický úřad první stolice) zjistil k žádosti nemocenské pojišťovny závadu.

Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba za oddělenou mzdu, ručí společně a nerozdílně za jeho pojistné podle úhrnné mzdy jeho.

Pracuje-li zaměstnanec mimo tento případ u několika zaměstnavatelů za oddělenou mzdu, jest podroben pojistné povinnosti jenom podle svého hlavního zaměstnání.

Za hlavní zaměstnání jeho považuje se zaměstnání nejvýše placené. Jde-li o několik zaměstnání stejně placených, stanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti toho či onoho zaměstnání s dřívější výdělečnou Činností nebo s předběžným vzděláním zaměstnancovým, pak podle delší doby trvání toho či onoho zaměstnání nebo podle jiných vhodných známek.

Ustanovení odst. 2. a 3. nevztahují se na domácké dělníky (§ 3).

Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé (akordanti § 8).

nařízení, č. 221. 29

Manželka (manžel) bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti ručí takto za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti.

Pojistné se zúrokuje ode dne splatnosti, nebylo-li zaplaceno do patnácti dnův ode dne doručení platebního výměru. Ústřední sociální pojišťovna stanoví výši úroků z prodlení, a to nejméně 5 % za rok. Toto rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva sociální péče a ministerstva financí.

Upomene-li nemocenská pojišťovna zaměstnavatele, který nezaplatil pojistného do patnácti dnův ode dne doručení platebního výměru, o zaplacení pojistného, je oprávněna vyměřiti zaměstnavateli upomínací poplatek, jehož výši stanoví Ústřední sociální pojišťovna.

Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna s 5 % úroky. Zaměstnavatel může vyžadovati vrácení části pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena ze mzdy (§ 164).

Byl-li zaměstnanec za dobu, za kterou bylo pojistné invalidní a starobní přijato, prohlášen za pojištěním povinna podle jiného zákona, je příslušnému nositeli tohoto pojištění na jeho žádost vydati zaplacené pojistné i s 5 % úroky. Tento nositel pojištění použije vydané částky k úhradě dodatečně předepsaného pojistného. Případný zbytek vydá zaměstnavateli; zaměstnanec má v tomto případě nárok na vrácení částky, jež odpovídá části pojistného, jež mu byla sražena ze mzdy.

Právo pojišťovny vyměřiti pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatnosti (§ 163). Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné oznámení (§§ 17 nsl.) nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se nárok pojišťovny na vyměření pojistného v desíti letech.

Právo pojišťovny vymáhati vyměřené pojistné promlčuje se v šesti letech po tom, kdy osoba povinná platiti byla vyrozuměna o. vyměřen í pojistného.

Plyne-li z výročních závěrek pojišťovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladů, a nedosáhl-li ještě reservní fond výše uvedené v § 178 nebo zmenší-li se reservní fond pod tuto částku a není-li naděje, že poměry v nejbližší době budou zlepšeny správou pojišťovny, budiž usneseno buď zvýšení pojistného nebo zastavení dávek podle § 105 nebo omezení dávek podle § 104.

Neusnesla-li se pojišťovna, ani když k tomu byla vyzvána Ústřední sociální pojišťovnou, na potřebném opatření ve lhůtě stanovené nejméně na patnáct dnů, změní Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední a s účinkem právně závazným její stanovy, obsahují-li dávky podl § 105; toto opatření má konečnou platnost. Ukáže-li se, že ani toto opatření nestačí k úhradě dávek, zvýší Ústřední sociální pojišťovna sama pojistné podle § 159.

Jmění pojišťovacích ústavů může býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, smí jmění Ústřední sociální pojišťovny býti ukládáno pouze:

Z trvale uložitelného jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti alespoň 20 % uloženo v československých státních papírech a 10 % v jiných papírech, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez snížiti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

Peníze, které nutno míti pohotově pro běžné vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů. Pokud by cedulový ústav československý z důvodů měnových převzal správu veřejných peněz a vyplácel z nich úroky, jest dáti tomuto způsobu uložení za stejných podmínek výnosových přednost.

Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání svého jmění, jež schvaluje ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí vyslechnuv cedulový ústav československý. Do směrnic jest pojmouti zásadu, že každoročně bude sděláván hospodářský plán. Do schůzí výboru a představenstva Ústřední sociální pojišťovny, kde se jedná o směrnicích, hospodářském plánu a všeobecných podmínkách ukládacích nebo o změnách tohoto plánu a těchto podmínek, je přizvati dva zástupce cedulového ústavu, kteří mají v nich hlas poradní.

Jmění nemocenských pojišťoven smí býti ukládáno pouze způsobem uvedeným v odstavci 2, písm. a) a d) a v odstavci 4. Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění nemocenských pojišťoven, jež schvaluje ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.

Nemocenská pojišťovna může se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny nabýti také nemovitostí, nezůstanou-li zatíženy přes polovici nabývacích nákladův a slouží-li k umístění kanceláří pojišťovny nebo k účelům léčebným. Tyto podmínky nemusí býti splněny a souhlasu Ústřední sociální pojišťovny není třeba, jde-li o nabytí nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu, hrozící pojišťovně.

Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zatíženy přes polovinu obecné ceny jen výjimečně a se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny.

Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zcizeny pouze se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny.

Ústřední sociální pojišťovna může uložiti nejvýše jednu třetinu trvale uložitelného jmění v tuzemských nemovitostech, poskytujících výnos, nejsou-li zatíženy nad jednu třetinu obecné ceny, a v hypotečních zápůjčkách.

Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích a v ukládacích papírech jejich podle poměru pojistného vybraného v posledních třech letech nemocenskými pojišťovnami v příslušných zemích.

Ústřední sociální pojišťovna může případ od případu povoliti, aby nejvýše jedna čtvrtina trvale uložitelného jmění nemocenské pojišťovny byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům.

Podobné uložení jmění Ústřední sociální pojišťovny vyžaduje schválení ministra sociální péče.

Jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona a aby se podpořila produktivita a národohospodářská výnosnost.

Z toho důvodu možno použíti části jmění Ústřední sociální pojišťovny k účelům naznačeným v § 182, odst. 1(pokud jedná o nabytí nemovitostí) a § 183 teprve tehdy, je-li zajištěno výnosem ostatního jmění Ústřední sociální pojišťovny, že střední výnos celého jmění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona. K tomu cíli vyžadují příslušná usnesení Ústřední sociální pojišťovny schválení ministra sociální péče a ministra financí.

Ústřední sociální pojišťovna je povinna předkládati za každý rok nejpozději do konce června příštího roku vládě výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.

Přestoupil-li pojištěnec nepožívající důchodu pojištění invalidního a starobního do zaměstnání, uvedeného v § 5, písm. b), v němž je vyňat z povinného pojištění podle § 6, písm. a), jest Ústřední sociální pojišťovna povinna vydati jeho novému zaměstnavateli převodní částku, která odpovídá získanému nároku pojištěnce, pokud jest uhrazen pojistným za něho zaplaceným. Částka tato vypočítá se podle tabulky, která bude vydána vládním nařízením. Nový zaměstnavatel musí pak použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati [§ 6, písm. a)]. Způsob použití její bude blíže upraven vládním nařízením.

Vystoupí-li zaměstnanec vyňatý z pojistné povinnosti podle § 6, písm. a) ze zaměstnání uvedeného v § 5, písm. b), aniž byl dán na odpočinek s požitky zaopatřovacími, a vstoupí-li do zaměstnání povinně pojištěného podle tohoto zákona, je dřívější jeho zaměstnavatel povinen vydati Ústřední sociální pojišťovně převodní částku, vypočtenou podle předešlého odstavce, jako by byl pojištěnec býval pojištěn u této pojišťovny po celou dobu svého dosavadního zaměstnání, vyňatého z pojistné povinnosti, nejdříve však od počátku působnosti tohoto zákona. Převedením uvedené částky zkrátí se čekací doba (§ 107) - a byla-li tato úplně zrušena - zvýší se nároky na dávky pojištění invalidního a starobního v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 128.

Byl-li pojištěnec po dobu působnosti tohoto zákona zaměstnán v několika zaměstnáních uvedených v § 6, písm. a), dříve nežli přestoupil do zaměstnání pojištěného podle tohoto zákona, přísluší povinnost k vydání převodní částky podle předešlého odstavce poslednímu zaměstnavateli; tento může vyžadovati od ostatních zaměstnavatelů náhradu poměrného dílu převodní částky.

Stáné-]i se zaměstnanec, jenž byl pojištěn podle tohoto zákona a nepožívá důchodu pojištění invalidního a starobního, pojištěným podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, jest ústřední sociální pojišťovna povinna vydati příslušnému nositeli pojištění pensijního převodní částku (§ 240, odst. 1.). Pojištěnec nabude vydáním této převodní částky vůči nositeli pensijního pojištění nároků, které podle ustanovení stanov dotyčného pensijního ústavu by odpovídaly převedené částce, kdyby se jednalo o převod podle § 68 zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., mezi dvěma nositeli pensijního pojištění.

Vstoupí-li zaměstnanec, pojištěný dříve podle pensijního zákona, do zaměstnání povinně pojištěného podle tohoto zákona, je poslední nositel pojištění pensijního povinen vydati nashromážděnou prémiovou reservu, odpovídající získaným nárokům, ústřední sociální pojišťovně. Tato jí použije k tomu, aby přestoupivšímu zaměstnanci zkrátila čekací dobu, a - byla-li tato úplně zrušena - zvýšila nároky na dávky invalidního a starobního pojištění podle tohoto zákona v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 128.

Povinnost k vydání převodních částek (záložních podílů, prémiových reserv) podle §§ 240-242 odpadá, uplynulo-li ode dne vystoupení ze zaměstnání dřívějšího do dne vstupu do zaměstnání zakládajícího povinnost ke převodu více než deset let. Doba, v níž zaměstnanec požíval důchodu podle některého ze zákonů sociálně pojišťovacích, se do této desetileté lhůty nepočítá.

Převodní částky dlužno vydati ve 4 týdnech ode dne, kdy bývalého nositele pojištění neb zaměstnavatele došlo vyzvání o převod; v téže době jest novému nositeli pojištění oznámiti všechny okolnosti rozhodné pro dosavadní pojištění a pro výpočet převodních částek, částku, která má býti převedena, jest zúrokovati 5% ode dne přístupu k novému nositeli pojištění nebo vstupu do služeb nového zaměstnavatele.

Pokud pojištěnec požívá opětovných peněžitých dávek pojistných podle tohoto zákona anebo má na ně nárok, má nárok na zaopatření chudinské jen, pokud hodnota tohoto zaopatření převyšuje hodnotu dávek pojistných.

Ústřední sociální pojišťovna je povinna k dotazu obce, korporace nebo nadace, která je zavázána zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření, podati zprávu, zda určité osobě byl Ústřední sociální pojišťovnou přiznán, změněn neb odňat důchod.

Poskytla-li však nemocenská pojišťovna pojistnou dávku z důvodu, pro který má pojištěnec nebo jeho rodinní příslušníci nebo jeho pozůstalí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na nemocenskou pojišťovnu, jež pak sama je oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.

Totéž právo přísluší v obdobných případech také Ústřední sociální pojišťovně.

Pokud ošetřovací výlohy za pojištěnce nebyly uhrazeny nemocenskou pojišťovnou, má léčebný ústav nárok na jejich náhradu vůči třetí osobě.

Pro pojištění:

jest možno vládním nařízením stanoviti výjimky z tohoto zákona, zejména pokud jde o přihlašování a odhlašování jich (§§ 17 a násl.), o zařazování do tříd, vyměřování pojistného a jeho předpisování a odvádění, o vedení mzdových záznamů, o způsobu súčtování pojistného připadajícího na zaměstnavatele a zaměstnance a o příslušnosti k nemocenské pojišťovně. Vládním nařízením může býti také stanoveno, že se osoby jmenované v písm. a), c) a d) vyjímají z pojistné povinnosti, jestliže jejich výdělek v určitém časovém období nedosahuje určité nejmenší částky tímto vládním nařízením současně stanovené.

Vládním nařízením může býti dále stanoveno, že dělníci domáčtí vyjímají se z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, jestliže jejich výdělek z domácké práce nedosahuje průměrné určité nejmenší částky týdně. Tato výdělečná mez může býti vládním nařízením stanovena různě pro jednotlivé územní obvody neb určité obory a později také měněna.

Osoby zaměstnané pracemi sezonními, t. j. pracemi, které podle své povahy jsou konány jen v určitém ročním období, netrvají-li tyto práce, i když se za několik období sečtou, zpravidla déle než 90 dní v roce, nejsou-li osoby tyto mimo dobu, po kterou jsou zaměstnány těmito pracemi sezonními, jinak námezdně činny podle § 2 zákona, mohou býti vládním nařízením rovněž vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří. Pojistné povinnosti není na újmu, když celková doba sezonních prací u zaměstnance nedosáhla 90 dní v roce z příčin, jež jsou nezávislé na vůli zaměstnancově.

Pro osoby uvedené v písm. b) možno nařízením zříditi závodní nemocenské pojišťovny.

Pro osoby uvedené v odst. 1. může býti stanovena zvláštní čekací doba v pojištění nemocenském.

Bude-li pro pojištění osob uvedených v odst. 1. nařízeno, že mohou býti zaměstnány toliko tenkráte, vykáží-li se zvláštním výkazem k tomu cíli vydaným, bude zaměstnavatel trestný podle § 260, bude-li je zaměstnávati, aniž mají nařízený průkaz.

Před vydáním vládního nařízení podle odst. 2. a 3. jest vyslechnouti příslušné odborové organisace zaměstnavatelské a zaměstnanecké.

Pokud vládní nařízení podle předcházejících odstavců nebude vydáno, jest pojištění osob, uvedených v odst. 1., prováděti podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče.

Kdo vystoupí ze zaměstnání podléhajícího povinnému nemocenskému pojištění nebo je odhlášen podle § 17, odst. 2, může dobrovolně pokračovati v nemocenském pojištění u nemocenské pojišťovny, u níž byl naposledy povinně pojištěn, byl-li v posledních třech měsících před zánikem pojištění alespoň 30 dnů povinně pojištěn pro případ nemoci a bydlí-li na území Velkoněmecké říše. V pojištění možno pokračovati ve třídě, do které byl pojištěnec naposledy zařaděn. Pojištěnec může zvoliti i nižší třídu s výjimkou třídy 1. Třída jednou zvolená nesmí býti měněna.

Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v nemocenském pojištění do šesti týdnův od dne, kdy vystoupil ze zaměstnání nebo byl odhlášen podle § 17, odst. 2.

Pojistné je platiti ode dne výstupu ze zaměstnání neb odhlášky podle § 17, odst. 2. První pojistné je zaplatiti do patnácti dnův ode dne, kdy nemocenská pojišťovna oznámila pojištěnci výši pojistného; další pojistné jen platiti měsíčně předem.

Pojištění zaniká:

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se ustanovení o povinném pojištění nemocenském obdobně i na dobrovolné pokračování v něm kromě ustanovení §§ 95 b) a 97.

Okresní a zemědělská nemocenská pojišťovna může pojistiti pro případ nemoci ve 3. až 5. třídě (§ 12) i jiné osoby za podmínek určených stanovami.

Tyto osoby jsou zejména povinny zaplatiti zápisné ve výši pojistného za šest týdnů.

Nárok těchto osob na dávky nemocenského pojištění může vzniknouti teprve po uplynutí lhůty uvedené ve stanovách, jež nesmí býti kratší čtyř a delší osmi týdnů; nárok však nevzniká vůbec z důvodů onemocnění, těhotenství nebo porodu, byla-li osoba hlásící se nemocna, těhotna nebo po porodu v době přihlášky.

Pojištění toto zaniká, nebylo-li zaplaceno pojistné za čtyři týdny.

Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem, dále mezi pojišťovnami z jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři, lékárníky, zubními techniky a porodními asistentkami z druhé strany, jakož i řízení v pojišťovacím soudnictví a zápisy pojišťoven, jsou prosty kolkův a poplatků. Stejného osvobození požívají i knihovní zápisy, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem.

Movité jmění pojišťoven je osvobozeno od poplatkového ekvivalentu; v příčině nemovitého jmění platí pak úlevy na poplatkovém ekvivalentu potud, pokud jsou stanoveny pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem jest pojišťovati nemocenské, pense invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.

Pojišťovny a fondy jimi spravované jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a daně rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

Dávky a důchody založené na tomto zákoně jsou osvobozeny od daně rentové podle příslušných předpisů zákona č. 76/1927 Sb. z. a n.

O osvobození pojišťoven, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných zařízení od daně z obratu platí příslušná ustanovení zákona o dani z obratu a dani přepychové.

Budovy nebo části budov pojišťoven jsou vyňaty z daně domovní podle příslušných ustanovení zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. Toto vynětí se také týká budov nebo částí budov, pronajatých jedním sociálně pojišťovacím ústavem druhému.

Právní jednání a knihovní zápisy, jichž je třeba k provedení sloučení nemocenských pojišťoven podle § 24, odst. 5 nebo k provedení zrušení nemocenské pojišťovny podle §§ 72 a 73, zejména k převodu jmění likvidující pojišťovny na přejímající pojišťovnu, jsou osvobozeny od poplatků smluvních a vkladních. Toto osvobození se rovněž vztahuje na převody podle §§ 240 až 242 zákona.

Stejná osvobození a úlevy platí též pro svazy nemocenských pojišťoven.

Nositelé pojištění u báňských bratrských pokladen, pojištění pensijního a úrazového jsou povinni spolupůsobit při provádění tohoto zákona. Rovněž tak jsou nemocenské pojišťovny a Ústřední sociální pojišťovna povinny spolupůsobiti při provádění zákonů o pojištění (zaopatření) úrazovém, o pensijním pojištění soukromých zaměstnancův a o pojištění u báňských bratrských pokladen.

K žádosti ústřední sociální pojišťovny může býti těmto nositelům pojištění po jejich slyšení nařízením uloženo, aby za náhradu prováděli některé z úkolů Ústřední sociální pojišťovny; rovněž může býti pojišťovnám zřízeným podle tohoto zákona po jejich slyšení uloženo nařízením k žádosti nositelů pojištění uvedených v odst. 1., aby za náhradu prováděly některé z úkolů pojištění provisijniho, pensijního neb úrazového.

Úřady, soudy, veřejné instituce a korporace jsou povinny vyhověti žádostem, jež pojišťovny podle tohoto zákona zřízené na ně vznesou, podporovati i jinak všemožně tyto pojišťovny a podávati jim bezplatně sdělení potřebná pro provádění pojištění a jejich správu.

Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou se zejména dožadovati spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařadění do tříd a pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.

Zařízení, která mají za účel podporovat! zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministra sociální péče, pokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných" odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.

V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstvu sociální péče výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazy o pohybu účastníků.

zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto zákonem, nebo neučiní tak správně [§ 18, odst. 1, písm. a)]; oznámení podané u nepříslušné pojišťovny není přestupkem;

zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jen nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy;

zaměstnavatel, který vědomě účtuje pojištěnci při výplatě více na pojistném, než je přípustno podle tohoto zákona;

zaměstnavatel neb orgán pojišťovny, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva, vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona, mají býti omezena nebo zkrácena;

kdo poruší povinnost mlčeti uloženou mu tímto zákonem (§§ 15, 68 a 82);

kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo;

kdo docílí pojistné dávky simulací;

kdo do šesti měsícův ode dne splatnosti pojistného nezaplatil ani část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 164), nebyl-li mu pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného a nebyl-li potrestán pro čin uvedený v § 165;

kdo nevyhoví jiné povinnosti, uložené mu tímto zákonem.

Přestupky podle § 260, písm. a) až g) a ch) se trestají podle zavinění a podle výše způsobené škody peněžitou pokutou až do 5000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do jednoho měsíce; přestupky podle § 260, písm. h) pokutou až do 20.000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do tří měsíců.

Peněžité pokuty plynou do mimořádného podpůrného fondu nemocenské pojišťovny [§ 179 a)].

Přestupky tohoto zákona trestají politické (policejní) úřady první stolice.

Z nálezu lze se odvolati do patnácti dnův; o odvolání rozhodují politické úřady druhé stolice s platností konečnou.

odčinil-li pachatel trestnou závadu dříve, nežli se dozvěděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení,

promlčením.

Přestupky podle § 260 se promlčují, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli v šesti měsících ode dne, kdy přestala činnost (jednání nebo opomenutí) náležející ke skutkové podstatě správního přestupku. Nastal-li výsledek, náležející ke skutkové podstatě, teprve později, počíná se lhůta až od této doby.

Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na dobu, po kterou byl povolen odklad k zaplacení pokuty, případně výkonu jiného trestu.

Okresní nemocenská pokladna, zřízená podle zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., případně podle zák. čl. XIX. z roku 1907 v sídle politického úřadu první stolice, přemění se v okresní nemocenskou pojišťovnu podle § 24 tohoto zákona.

Není-li v sídle politického úřadu první stolice okresní nemocenské pokladny, připadá úkol ten okresní nemocenské pokladně, kterou určí ministerstvo sociální péče.

Jejich práva a závazky přecházejí týmž dnem na příslušnou okresní nemocenskou pojišťovnu.

Tato není oprávněna vyžadovati, aby jí byli ve smyslu § 17 znovu ohlášeni pojištěnci, kteří byli členy u příslušné nemocenské pokladny v den, kdy činnost této pokladny byla zastavena.

Okresní nemocenská pojišťovna vstupuje také téhož dne do služebních smluv nemocenských pokladen uvedených v § 267 se zaměstnanci, lékaři a porodními asistentkami, jež byly ujednány před 1. lednem 1924, nebo do smlouvy pozdější, jest-li tato pro pojišťovnu příznivější, ústřední sociální pojišťovna může později do takové smlouvy vstoupiti místo okresní nemocenské pojišťovny.

Odepře-li některá z těchto osob vejiti ve služební poměr s ústřední sociální neb okresní nemocenskou pojišťovnou, má se za to, že dobrovolně vystupuje ze služeb nemocenské pokladny, u níž byla zaměstnána; v tom případě nemá nijakého nároku odškodného. To platí i tenkrát, odepře-li zaměstnanec nastoupiti službu v jiném místě, nežli pro které byl přijat.

Při překládání zaměstnancův u příležitosti zrušení nemocenských pokladen jest dle možnosti přihlížeti k osobním poměrům jejich. Přeložení zaměstnanci mají nárok na náhradu stěhovacích výloh.

Zaměstnancům, uvedeným v odst. 1., může ministr sociální péče v dohodě s ministrem vnitra prominouti požadavek státního občanství (§ 68).

Nemocenské pokladny jmenované v § 267 jsou povinny provésti samy likvidaci za součinnosti okresní nemocenské pojišťovny, které připadne největší část jejich členstva. Připadne-li přejímacím okresním nemocenským pojišťovnám členstvo stejným počtem, určí ministerstvo sociální péče pojišťovnu povolanou spolupůsobiti při likvidaci. Okresní nemocenská pojišťovna jest oprávněna, vyžadovati k úhradě převzatých závazků zálohu ze jmění předávající nemocenské pokladny.

Přejímajícím okresním nemocenským pojišťovnám jest odevzdati všechno jmění pokladny v tom poměru, v jakém přejímají počet, pojištěnců.

Pokud toto jmění převyšuje v poměru k předanému počtu pojištěnců reservní fond okresní nemocenské pokladny, která podle. § 266 přemění se v okresní nemocenskou pojišťovnu, jest u okresní nemocenské pojišťovny utvořiti z něho zvláštní fond k podpoře bývalých členů předávající nemocenské pokladny.

O používání tohoto fondu rozhoduje zvláštní výbor, do něhož představenstvo okresní nemocenské pojišťovny a poslední představenstvo předávající nemocenské pokladny vyšle stejný počet Členův a jemuž předsedá starosta okresní nemocenské pojišťovny, členové, vyslaní do tohoto výboru představenstvem předávající nemocenské pokladny, mohou se doplňovati kooptací, kterou vykonávají zbylí členové,

Okresní nemocenská pojišťovna jest povinna oznámiti ústřední sociální pojišťovně zásady, jimiž chce se říditi při správě fondu.

Až likvidace okresní nemocenské pokladny bude ukončena, prohlásí ministerstvo sociální péče nemocenskou pokladnu za zrušenu vyhláškou v úředním listě republiky Československé.

Objeví-li se po skončené likvidaci nové jmění zrušené nemocenské pokladny, jest s ním naložiti podle zásady §§ 270 a 271.

Společenstevní (gremiální) nemocenskou pokladnu, která nevyhovuje ustanovení § 27, jest zrušiti dnem 31. prosince 1927.

Dojednáním záležitostí jejich jest pověřiti okresní nemocenskou pojišťovnu, v jejímž obvodě jest sídlo zrušené pokladny. Na tuto okresní nemocenskou pojišťovnu přechází jmění zrušené pokladny.

Ustanovení §§ 267 - 273 jest obdobně užiti.

Spolkové nemocenské pokladny a zapsané pokladny pomocné, které nevyhovují ustanovením §§ 28, pokud se týče 29, pozbudou dnem 31. prosince 1927 práva, pojišťovati osoby povinně pojištěné pro případ nemoci podle tohoto zákona s účinkem, že by osoby ty nemusely býti pojištěny u příslušné nemocenské pojišťovny a provedou likvidaci.

Jmění jejich připadající na členy povinně pojištěné podle tohoto zákona připadne okresním nemocenským pojišťovnám podle poměru k poctu pojištěnců, pro něž by jednotlivé okresní nemocenské pojišťovny byly místně příslušný. Případné spory rozhodne Ústřední sociální pojišťovna.

Ustanoveni §§ 267 - 273 jest obdobně užiti.

úřadovna ta přemění se v úrazovou pojišťovnu dělnickou pro obvod Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Likvidace její bude upravena nařízením.

Zákon ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., o pojištění dělníků pro případ nemoci, jakož i zákony jej pozměňující a doplňující, předpisy právní podle nich vydané a zákonný článek XIX. z r. 1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu, jakož i právní předpisy jej pozměňující nebo doplňující, pokud upravují nemocenské pojištění, dále zákon ze dne 11. února 1913, č. 24 ř. z., o nemocenském pojištění osob zaměstnaných při dopravě vodní, a posl. odst. §u 9 zák. čl. XXI. z roku 1898, pozbývají platnosti dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona, pokud nejsou tímto zákonem výslovně dále zachována v platnosti.

Uvedených právních předpisů jest však i nadále použiti při rozhodování podání, stížností a sporů, jež byly podány nebo zahájeny přede dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona o pojištění nemocenském.

O sporech, jež toho dne budou ještě nevyřízeny u dosavadních rozhodčích soudů nemocenských pokladen, rozhodnou však nově zřízené rozhodčí soudy nemocenských pojišťoven.

Rozhodčí soudy druhé stolice v Bratislavě a Užhorodě vyřídí stížnosti a odvolání, jež jich došly přede dnem, uvedeným v odst. 2.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby jmenoval přípravný sbor, jenž by provedl nařízení, č. 229. práce potřebné k tomu, aby s prováděním ustanovení zákona mohlo býti započato v den uvedený v § 287, odst. 2.

Náklady spojené s počátečním zařízením a působením ústřední sociální pojišťovny hrazeny budou zálohou státu.

Záloha tato bude vrácena bez úroků z pojistného, jež dojde v prvních třech letech působnosti oné části zákona, jež se týká invalidního a starobního pojištění.