Zboží, které se do celního území dováží, z něho vyváží nebo jím prováží, podléhá dozoru a smí býti převáženo přes celní hranici zpravidla jen po celních cestách.

Nejde-li o zboží, jež má býti silničním celním úřadem poukázáno průvodkou [§ 74, odst. (1) prov. nař.], smí býti po celních cestách vedoucích k silničním celním úřadům přiváženo jen zboží, jež smějí tyto celní úřady vyclívati nebo propouštěti beze cla.

Železnice, které vedou přes celní hranice nebo u ní začínají, jsou celními cestami pouze pro dopravu železniční, avšak jen tenkráte, slouží-li veřejné dopravě.

Prohlásiti pozemní nebo vodní cestu za celní cestu a zrušiti celní cestu přísluší okrskové celní správě.

Pozemní cesty, prohlášené za celní cesty, buďtež jako takové označeny. Rovněž buďtež označena celní přístaviště, u nichž jest dovoleno lodím přistávati.

Určiti celní přístaviště, u nichž smějí lodi přistávati a zboží vykládati nebo nakládati, přísluší přístavnímu celnímu úřadu v dohodě s příslušným plavebním úřadem.

Kdo přestoupil celní hranici z celní ciziny se zbožím, nesmí celní cestu opustiti, dokud se nedostaví k pohraničnímu celnímu úřadu; nesmí se též na cestě zbytečně zdržovati ani dávati zboží pod střechu ani je ukládati ani na něm prováděti změny bez povolení celního úřadu nebo finanční stráže.

Po cestách, jichž střední čarou probíhá celní hranice, jest dovoleno v celé jejich šíři dopravovati bez celního řízení zboží mezi různými místy ležícími v československém celním území nebo mezi různými místy celního území sousedního státu, pokud tak stanoví úmluva se sousedním státem.

Doprava zboží po vedlejších cestách jest zásadně zakázána.

Z tohoto všeobecného zákazu jsou vyňaty a mohou býti dopravovány po vedlejších cestách tyto věci:

Úlevy v pohraničním styku, jež se vžily, zůstávají prozatím beze změny.

Okrskové celní správy mohou povoliti vstup a výstup zboží po vedlejších cestách se zvláštními podmínkami, jež uznají za nutné k ochraně celního důchodku nebo ke splnění předpisů o statistickém hlášení.

Ustanovení § 29, odst. (8) prov. nař. platí obdobně.

Nemají-li cestující osoby nebo pohraniční obyvatelé s sebou zboží nebo mají-li jen zboží, jež není určeno pro obchod, mohou přestupovati celní hranici ve dne i v noci, jsou však povinni dostaviti se k celnímu úřadu a u něho se hlásiti, pokud nejsou stanoveny výjimky (§ 148 prov. nař.), a dáti projednati zboží, jež vezou nebo nesou (§ 82 c. z.). Vůdci vozidel (vozkové, šoféři a pod.) jsou povinni zastaviti bez výzvy na celništi a hlásiti se u celního úřadu. Rovněž tak mohou veřejné dopravní podniky dopravovati cestující osoby a zboží ve dne i v noci, provozují-li tuto dopravu podle jízdního řádu předem stanoveného nebo ohlásí-li výjimečnou jízdu přes celní hranici zavčas pohraničnímu celnímu úřadu.

Omezení stanovené v § 22 odst. (2) c. z. pro přestup celní hranice v jiných případech, týká se jen zboží určeného pro obchod, včetně vzorků obchodních cestujících. Dopraví-li se zboží k celnímu úřadu před úředními hodinami nebo po nich nebo sice v úředních hodinách, avšak tak pozdě, že nemůže býti v nich projednáno, vezme je celní úřad zpravidla v dočasnou úschovu, pokud to dovolují poměry, nebo zařídí až do otevření celního úřadu, nebo zařídí až do otevření celního úřadu střežení zboží na útraty a nebezpečí dopravovatele.

Dokud nezanikne celní závaznost, není celní správa povinna vydati celní zboží ani soudu ani jinému úřadu.

Nařídí-li soud uschování dovozního zboží, z něhož nebyla celní pohledávka ještě zaplacena, nebo vývozního zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, nebo povolí-li zástavní právo na něm nebo zakáže-li jeho vydání, budiž zboží uloženo v celním skladišti. Nařídí-li však soud, aby mu bylo zboží vydáno do úschovy, budiž na ně dána celní závěrky a teprve pak odevzdáno soudu. Soud nesmí v tomto případě vydati zboží do volného oběhu ani na něm ničeho měniti, leč by k tomu svolil celní úřad.

Byla-li celní pohledávka z dovozního zboží již zaplacena nebo zajištěna, avšak zboží nebylo dosud vydáno do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou nebo do záznamního styku, nebo nebylo-li vývozní zboží, jehož vývoz nemusí býti prokázán, ještě odvezeno od celního úřadu, budiž při soudních opatřeních jmenovaných v odstavci (2) odevzdáno soudu nebo jím určenému schovateli nebo, nařídí-li to soud, uschováno celním úřadem na útraty a nebezpečí vymáhající strany.

Nemá-li celní úřad celního skladiště nebo nehodí-li se zboží k uschování v jeho skladišti, budiž podle toho, jak soud nařídí, uloženo v soukromém celním skladišti na útraty a nebezpečí vymáhající strany nebo poukázáno celnímu úřadu s veřejným celním skladištěm nebo odevzdáno soudu.

Soud potvrdí písemně celnímu úřadu příjem odevzdaného zboží.

Dopravovatel (pošta, železnice, plavební nebo letecký podnik, povozník nebo jiná osoba) jest povinen dodati zboží, které dováží z celní ciziny nebo vyváží z celního území, pohraničnímu celnímu úřadu k celnímu řízení kromě těch případů, které stanoví celní zákon nebo toto nařízení, a kromě jednotlivých případů, ve kterých okrsková celní správa osvobodí dopravovatele od povinnosti dodati zboží celnímu úřadu nebo celní hlídce.

Je-li před pohraničním celním úřadem celní hlídka, jest dopravovatel dovozního nebo průvozního zboží povinen bez výzvy u ní zastaviti a předložiti jí listiny o nákladu. Neshledá-li hlídka závady proti dovozu nebo průvozu zboží, vloží listiny do obálky, odevzdá ji dopravovateli, aby ji odevzdal se zbožím v neměněném stavu pohraničnímu celnímu úřadu.

Zboží, podléhající zostřenému dozoru v pohraničním pásmu podle § 25 c. z., dále zboží naložené volně a nezabalené, z něhož lze nějakou část lehce a tajně odstraniti, a zboží, u něhož se nedá zjistiti počet nákladových kusů, dá celní hlídka pod celní závěrku nebo dá je doprovázeti příslušníkem finanční stráže k pohraničnímu celnímu úřadu.

Zboží budiž doprovázeno bezplatně a tak často, jak toho vyžaduje rozsah dopravy a dovoluje stav finanční stráže i vzdálenost pohraničního celního úřadu. Sezná-li celní hlídka, že pohraniční celní úřad není oprávněn zboží projednávati nebo že strana nemá potřebného povolení, upozorní dopravovatele na překážku. Neupustí-li však dopravovatel od dovozu, jest povinen hraditi útraty doprovodu, jestliže rozhodne pohraniční celní úřad, že nemůže vykonati celní řízení.

Vyvážené zboží průvozní nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, musí býti dodáno celní hlídce s prohláškou, aby mohla s ní porovnati zboží a potvrditi výstup.

Finanční úřadem, příslušným podle § 27, odst. 3, zákona o podomním obchodě ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb. z. a n., projeviti souhlas s udělením povolení k podomnímu obchodu v pohraničním pásmu, jest okrsková celní správa.

Byl-li uvalen zostřený dozor na některý úsek pohraničního pásma, nesmí v něm býti po domech obchodováno zbožím, jež musí býti provázeno podle §§ 25 a 26 c. z. zvláštním osvědčením při dopravě pohraničním pásmem.

Podle § 22 zákona o podomním obchodě jsou politické (státní policejní) úřady I. stolice povinny oznamovati finančním úřadům I. stolice, kdykoliv zavedou vyšetřování pro přestupek zákona o podomním obchodě spáchaný v pohraničním pásmu, zakládá-li trestný čin nejen přestupek zákona o podomním obchodě, nýbrž i celní trestný čin.

Trestní nález pro celní trestný čin budiž sdělen onomu politickému (státnímu policejnímu) úřadu I. stolice, v jehož obvodu podomní obchodník bydlí.

Majitelé nebo uživatelé pozemků, jež hraniční s celní hranicí nebo jsou jí proťaty, jsou povinni zdržeti se zařízení na nich, jímž by se ztěžovalo nebo mohlo býti zabráněno celním orgánům řádně střežiti celní hranici.

Stavby, podniky a zařízení, jmenovaná v § 25, odst. (2) c. z., lze prováděti jen se souhlasem okrskové celní správy, která jest povinna míti na zřeteli nejen zájem celního důchodku, nýbrž i přihlížeti k případným úmluvám se sousedním státem. Souhlas může býti udělen s určitými podmínkami a výhradami, zejména s výhradou, že zájemník bude přispívati na úhradu útrat dozoru na nový přechod nebo podnik.

Úřady, jimž přísluší schvalovati tyto stavby a zařízení nebo přijímati příslušné ohlášky, jsou povinny dbáti tohoto požadavku při úředním řízení.

Nebyl-li vyžádán souhlas, může okrsková celní správa naříditi, aby byl zrušen podnik, odstraněna stavba nebo zařízení na útraty strany. Provésti toto opatření nucenou cestou přísluší příslušnému politickému úřadu I. stolice.

Zostřený dozor na úseky pohraničního pásma a celního vnitrozemí, ve kterých se rozmohlo podloudnictví, může uvaliti ministerstvo financí po dohodě s příslušnými ústředními úřady.

Při zostřeném dozoru v pohraničním pásmu může býti nařízeno známkování zboží nebo jeho přihlašování a odhlašování k zápisu v úředním seznamu nebo zvláštní dozor na trzích. Ve všech případech budiž hleděno k tomu, aby mohlo býti použito zápisů atd. vedených jinými správními odvětvími při provádění zostřeného dozoru.

Navrhnouti zostřený dozor přísluší okrskové celní správě, jež jest povinna takový návrh odůvodniti zkušenostmi nabytými při správě celního důchodku a při stíhání trestných činů. Okrsková celní správa navrhne zároveň, kterého zákonem dovoleného opatření bylo by použíti, na co by se mělo vztahovati a na který úsek měl by se zostřený dozor uvaliti.

Uvalení a zrušení zostřeného dozoru, jakož i podrobnější předpisy o jeho rozsahu a provádění vyhlásí se ve Sbírce zákonů a nařízení a obvyklým způsobem v obcích, v jichž obvodu budou platiti zostřená opatření.

Zboží, jež podléhá zostřenému dozoru v pohraničním pásmu, musí býti provázeno za dopravy úsekem podrobeným zostřenému dozoru těmito osvědčeními:

Této povinnosti jest zproštěno:

Výkazky vydávají na písemnou nebo ústní přihlášku celní úřady nebo celní úřady nebo oddělení finanční stráže, jež jest nejblíže místu, z něhož se zboží odesílá. Předpokladem k vydání výkazy jest, že není pochybnosti o poctivé držbě zboží podle předpisů celních; byla-li by pochybnost o poctivosti držby, musí býti prokázán původ, odběr nebo vyclení zboží; může býti též požadováno, aby bylo zboží dodáno úřadu.

Výkazky platí jen pro krátkou dobu, aby se znemožnilo jich zneužití. Zboží nedává se pod úřední závěru a nepožaduje se, aby bylo dodáno za dopravy nebo v místě určení nějakému úřadu. Nahodilou dohlídku za dopravy poznamená příslušník finanční stráže na výkazce a udá zároveň, kdy dohlédl.

Celní úřady mohou zmocniti k výdeji výkazek spolehlivé osoby a obchodníky, kteří obchodují zbožím vyžadujícím výkazek, zažádají-li o toto zmocnění. V tomto případě jest finanční stráž oprávněna nahlížeti jak do výkazek tak i do obchodních knih jimi vedených.

Omezení zásoby zboží v obchodních, průmyslových a zemědělských podnicích ležících v pohraničním pásmu, vztahuje se jen na nové, neupotřebené zboží, zvířata a suroviny. Menší zásoby zboží lze vyloučiti z dohledu vyhláškou, kterou se nařídí zostřený dozor.

Obchodním, průmyslovým a zemědělským podnikům v pohraničním pásmu může býti uloženo:

Finanční stráž určí místa, kde má býti zboží uschováno, a způsob, jak má býti v nich uloženo (odděleně od ostatních zásob a j.). Skladními místnostmi mohou býti jen prostory, jež lze uzavříti, a to především vlastní skladiště, pak též místnosti určené k provozování živnosti a - jen výjimečně - zavíratelné obytné místnosti majitelova podniku.

Celními a odběrními listinami jsou celní kvitance, výkazky, nákladní listy, dodací listy, účty, kupecké dopisy a pod.

Průkazní povinnost listinami vztahuje se jen na pohotové zásoby. Tvrdí-li majitel podniku, že zboží, na něž nemá dokladu, odebral před vydáním vyhlášky o zostřeném dozoru nebo že je sám vyrobil, musí svoje tvrzení hodnověrně dokázati.

Do prvního, jakož i do každého dalšího zápisu o přírůstku a úbytku budiž zapsána pohotová zásoba zboží jako první položka. Každý přírůstek nebo úbytek budiž bez průtahu zapsán. Do zápisů nutno zapisovati též přírůstek vlastní výroby a úbytek vlastní spotřeby.

Byla-li stanovena nejvyšší míra dovolené zásoby zboží, buďtež vedeny zásobníky. Jsou-li zřetele hodné okolnosti, může okrsková celní správa výjimečně povoliti překročení stanovené nejvyšší zásoby.

Orgánové celní správy jsou oprávnění dohlédati ve skladištích a živnostenských místnostech podniků podrobených zostřenému dozoru, i ve zvláštních skladištích jmenovaných v odstavci (3). Vykonávajíce dohled jsou oprávněni vstupovati do skladišť a živnostenských místností, prohlížeti zásoby zboží, požadovati, aby jim byly předloženy celní a odběrné listiny a zápisy, a porovnávati zásoby s nimi. Aby bylo usnadněno porovnání, mohou též žádati, aby byly zápisy uzavřeny.

Dohlídky buďtež konány jen v pracovní době, tudíž zpravidla jen za dne a ve všední dny; v noci, v neděli nebo památný den a ve svátek smí býti dohlídky vykonávány, jen když jest podnik v provozu.

Zásilky zboží určeného k dovozu nebo průvozu musejí býti zpravidla provázeny prvotní prohláškou odesilatelovou, sepsanou podle vzorce stanoveného ministerstvem financí. Opomene-li odesilatel připojiti k dopravní listině prohlášku, jest povinen dopravní podnik, který po prvé dodá zboží celnímu úřadu, vyhotoviti náhradní prohlášku a ji podepsati.

Prvotní prohlášky nepožadují se v cestovním styku, v pohraničním styku, a není-li zboží dopravováno nákladním vozidlem taženým dobytkem nebo poháněným mechanickou silou, ani v silničním styku.

Silničním celním úřadům musí býti prohlášeno zboží k celnímu řízení do 24 hodin po dodání, ostatním celním úřadům nejdéle do týdne. Vyžadují-li toto dopravní poměry nebo jsou-li jiné důvody, mohou celní úřady tyto lhůty prodloužiti o přiměřenou dobu.

Prohláška musí se vztahovati na celou zásilku a musí obsahovati vše, čeho jest potřebí ke správnému projednání zboží, zejména návrh (§ 33 c. z.), jaký druh celního řízení má býti vykonán, na př. aby bylo zboží vycleno (propuštěno beze cla, osvobozeno od cla), poukázáno průvodkou, uloženo v celním skladišti, zaznamenáno atd. Prohlašuje-li strana zboží ústně, jest povinna udati vše ústně, nelze-li potřebné údaje seznati z průvodních listin.

Chybějí-li údaje potřebné k celnímu řízení a předepsané doklady, jest strana povinna doplniti prohlášku a předložiti doklady. Neučiní-li tak, jest celní úřad oprávněn naložiti se zbožím podle čtvrtého odstavce § 28 c. z.

Okrsková celní správa může na dobu určitou nebo neurčitou vyloučiti z prohlašování zboží osobu, jež po živnostensku prohlašuje zboží za jiné osoby, jestliže nemá potřebných znalostí ustanovení celního sazebníku a vysvětlivek k němu, nebo dopustila-li se opětovně celního přestupku nebo celní nepořádnosti za takových okolností, že jest zřejma její nespolehlivost.

Ústně jest dovoleno prohlašovati zboží níže jmenované v předpokladu, že celní úřad jest oprávněn vykonati navržené řízení, a to:

Aby mohlo býti zboží vycleno podle ústní prohlášky, musí býti zásilka provázena prvotní prohláškou odesilatelovou, leč by šlo o zboží, dovážené cestujícími osobami nebo pohraničními obyvateli nebo o zboží, dovážené po silnici jinak než nákladním vozidlem [§ 41, odst. (2) prov. nař.].

Písemná prohláška musí obsahovati vnitřní náležitosti stanovené v § 29 c. z. a kromě nich celkový počet a úhrnnou váhu všech prohlašovaných nákladových kusů číslicemi a slovy.

Je-li zboží určeno do volného oběhu v celním území, musí písemná prohláška obsahovati kromě uvedených náležitostí údaje, které jsou předepsány jinými zákony a nařízeními, na př. pro vyclívání karet údaj, že jde o karty bez apretury nebo s apreturou kaseinovou nebo s jinou apreturou atd.

Jméno a bydliště příjemce zásilky v celním území musí býti udáno v prohlášce přesně, na př. ve velkých městech musí býti udána městská čtvrt a vedle toho pojmenování ulice a běžné nebo popisné číslo domu.

Množství zboží jest prohlašovati podle onoho měřítka, které stanoví celní sazebník.

Měřítka jsou podle všeobecného celního sazebníku:

Druh a povahu zboží jest prohlašovati podle pojmenování, jaké stanoví celní sazebník, není-li zákonem nebo nařízením dovoleno prohlašovati podle obchodního nebo obyčejného pojmenování. Místo sazebního pojmenování může býti všeobecně použito obchodního nebo obyčejného pojmenování, avšak musí býti k němu připsáno sazební číslo a po případě též příslušná položka, do níž zboží patří. Patří-li však do příslušného sazebního čísla (položky) více druhů zboží, jež v něm nejsou výslovně vyjmenovány, musí býti udáno vedle sazebního pojmenování též obchodní nebo obyčejné pojmenování zboží.

Je-li v nákladových kusech uloženo více druhů zboží různé povahy, musí býti v prohlášce udáno, kolik zboží, jakého druhu a jaké povahy jest v každém jednotlivém nákladovém kuse.

V celním sazebníku užívá se velmi zhusta pojmenování zboží „výslovně nejmenované“ a „jinde nezařaděné“. Tímto zbožím jest rozuměti zboží, které není v jiných sazebních číslech nebo položkách výslovně jmenováno.

Je-li sporno, kam zařaditi zboží, může býti prohlášeno podle nejvyšší sazby, stanovené pro druh zboží.

Nepřísluší-li smluvní sazba všemu zboží, zařaděnému do některého sazebního čísla (položky), musí býti prohlášeny zvláštní náležitosti, jež ji pro prohlášené zboží odůvodňují.

Prohlašuje-li strana k celnímu řízení zboží, jež podléhá hodnotnému clu nebo hodnotné přirážce, jest povinna podati písemnou prohlášku [§ 39, odst. (3) c. z.], v níž musí kromě ostatních náležitostí udati též obchodní pojmenování zboží a jeho skutečnou cenu v československé měně. Je-li stanovena pro zboží průměrná cena, může býti udána tato místo ceny skutečné (§ 176 prov. nař.).

Ustanovení prvé věty předchozího odstavce neosvobozuje stranu od povinnosti prokázati prohlášenou cenu.

Dováží-li se zboží podléhající clu podle ceny poštou, nemusí býti prohlašováno písemně. Rovněž tak nemusí býti takové zboží prohlašováno písemně, dovážejí-li je cestující osoby nebo pohraniční obyvatelé, leč by šlo o zboží obchodní.

Navrhne-li strana vyclení zboží, pro něž byly mezinárodními smlouvami smluveny nižší celní sazby místo sazeb všeobecných nebo clo zrušeno, nebo pro něž byly zákonem č. 109/1926 Sb. z. a n. stanoveny snížené celní sazby, s nárokem na příznivější nakládání, jest povinna prohlásiti a prokázati zemi původu (§ 6 prov. nař.). Neprohlásí-li strana zemi původu nejpozději při celní prohlídce, vyclí se zboží podle všeobecné sazby.

K zjištění země původu postačí zpravidla listiny zásilku provázející. Není-li jimi původ prokázán, jest strana na vybídnutí celního úřadu povinna prokázati správnost svého údaje vhodným způsobem, na př. účtem, kupeckým dopisem a pod. Tento průkaz nebudiž požadován, jde-li o zboží dovážené v pohraničním styku nebo o zboží nepatrné ceny nebo o zboží, které není určeno pro obchod. Ministerstvo financí může vsak stanoviti, aby údaje o zemi původu byly prokázány osvědčením původu, vydaným příslušným cizozemským úřadem.

Nemůže-li strana předložiti průkaz [odst. (2)] ihned, vyměří celní úřad celní pohledávku podle všeobecné celní sazby a stanoví přiměřenou lhůtu k předložení průkazu. Předloží-li strana průkaz ve stanovené lhůtě, opraví celní úřad ve své působnosti celní pohledávku a vrátí straně přeplatek.

Strana nemůže požadovati povolení lhůty, je-li stanoveno, že zboží určitého druhu musí býti provázeno osvědčením původu, aby mělo nárok na příznivější celní sazbu, leč by šlo o ztrátu osvědčení.

Písemnou prohlášku jest podati dvojmo v souhlasném znění podle vzorce stanoveného ministerstvem financí. Strany mohou si opatřiti vlastní tiskopisy prohlášek, tištěné přesně podle úředního vzorce. Jest jim též dovoleno vytisknouti předepsané údaje v oněch sloupcích, jež jsou povinny vyplniti. Tiskopisů takto vyplněných smí však býti užíváno jen tenkráte, když se vytištěné údaje při prohlašování nemění, nýbrž pouze doplní písmem na místech vyhrazených.

Pro rozsáhlé prohlášky smí býti užíváno tiskopisů větších rozměrů nebo vložek. Použije-li strana vložek, jest povinna vyznačiti jejich počet na titulním listě prohlášky poznámkou: „S ... vložkami.“

Písemné prohlášky smějí býti psány jen inkoustem; jest však dovoleno vyhotovovati písemné prohlášky průpisem inkoustovou tužkou nebo psacím strojem, použije-li se při tom papíru odbarvujícího jen po jedné straně.

V písemné prohlášce smí býti psáno jen na vodorovných čarách (nikoli mezi nimi) a nesmí býti písmo vyškrabováno nebo vymazováno; škrty musejí zůstati čitelnými; škrty a opravy musí býti podepsány stranou a potvrzeny přednostou nebo kontrolorem úřadu nebo úředníkem, pověřeným vedením odbočky nebo oddělení.

Orgánům celní správy jest zakázáno sepisovati písemné prohlášky za strany.

O tom, v jakém jazyku mají býti sepsány písemné prohlášky, platí ustanovení o používání státního nebo jiného jazyka ve styku s úřady. Prohláška pokládá se za podání.

Obyčejným pojmenováním zboží jest jeho název, obvyklý v každodenním životě.

Ustanovení §§ 44, odst. (2) a (3), 45, 46 a 49 prov. nař. platí obdobně i pro ústní prohlášku.

Dodá-li zboží k celnímu řízení veřejný podnik dopravní (železnice, plavební podnik, pošta atd.), omezí se ústní prohláška na odevzdání průvodních listin (prvotních prohlášek, nákladních listů a pod.) a podání návrhu celního řízení.

Podanou prohlášku lze opraviti nebo doplniti, pokud nezačla celní prohlídka. Ustanovení § 50, odst. (4), prov. nař. platí též o těchto opravách nebo doplňcích.

Začátkem celní prohlídky jest okamžik, ve kterém celní úředník přistoupí ke zboží, aby porovnal stav zásilky s prohláškou.

Celní úřady vykonávají celní řízení jen na návrh podaný stranou při celním prohlášení.

Stranou jest osoba, jež má celní zboží v moci, t. j. osoba, jež dodá zboží celnímu úřadu, ať jest majitelem zboží či nikoliv. Neučiní-li návrhu tato osoba, jest stranou osoba, která se vykáže celnímu úřadu vyplacenou dopravní listinou (poštovní průvodkou, nákladním listem, nákladovým listem, konosementem) nebo skladním listem nebo právně závaznou postupní listinou [§ 98, odst. (6) prov. nař.] a tím prokáže, že jest oprávněna navrhovati celnímu úřadu, jakému celnímu řízení má býti zboží podrobeno.

Strana může podati návrh též svým zmocněncem. Zmocněnec jest povinen udati jméno a bydliště strany v prohlášce a vykázati se celnímu úřadu písemnou plnou mocí.

Taková plná moc může býti dána i dopisem zaslaným zmocněnci zmocnitelem.

Týká-li se plná moc jen určité zásilky, budiž přiložena k prohlášce; jiné plné moci buďtež uschovány celním úřadem.

Strana ručí za správnost údajů zmocněncových a za následky nesprávné prohlášky.

U větších celních úřadů může okrsková celní správa podle potřeby připustiti k zastupování stran celní jednatele s výhradou, že jejich oprávnění může býti kdykoliv odebráno. Celní jednatelé zprostředkují potřebné práce v celním řízení za strany, které je za to požádají.

Celní jednatelé a jejich pomocníci jsou povinni býti pohotově v celním úřadě v úředních hodinách.

Za celní jednatele buďtež ustanovovány osoby zachovalé a spolehlivé, které mají potřebné vědomosti obchodní a znalosti zboží i celního řízení a vyznají se v zařaďování zboží podle celního sazebníku. Zpravidla budiž ustanoven u celního úřadu nebo odbočky (oddělení) jen jeden celní jednatel.

Celní správa neručí za správnost úkonů vykonaných celním jednatelem.

Osoby, které byly propuštěny z trestu z veřejné služby nebo které byly usvědčeny z podloudnictví nebo z jiného celního předstupku, nemohou býti celními jednateli nebo jejich pomocníky.

Celnímu jednateli budiž podle možnosti dána bezplatně k jeho práci samostatná místnost v budově celního úřadu. Celní jednatel jest povinen označiti tuto místnost nápisem: „Celní jednatel“. Není-li možno přenechati celnímu jednateli samostatnou místnost v budově celního úřadu, jest povinen zaopatřiti si na svoje útraty vhodnou místnost blízko celního úřadu.

Celní jednatel jest oprávněn vybírati za svoji činnost úplatu podle ceníku, schváleného okrskovou celní správou po slyšení obchodní a živnostenské komory, příslušné podle sídla celního úřadu.

Tento ceník budiž vyvěšen v obchodní místnosti celního jednatele.

Přednostové celních úřadů (odboček) jsou povoláni přikazovati práci přiděleným úředníkům a pomocným silám. Jsou též oprávněni pověřovati přidělené příslušníky finanční stráže pomocnými úkony při celní prohlídce.

Celní prohlídka budiž zpravidla konána jedním celním úředníkem, pokud není stanoveno vysvětlivkami nebo zvláštními pokyny nadřízených úřadů, že má býti konána dvěma úředníky, leč by byl u úřadu ustanoven jen jeden úředník.

Dohlížející úředníci (přednost a kontrolor úřadu, přednostové odboček a oddělení a vyšší úředníci přednostou úřadu zvláště určení) jsou oprávněni znovu prohlížeti zboží již projednané a podle výsledku dohlídky celní nález opraviti, pokud jest zboží ještě na celništi nebo v moci dopravního podniku. Toto oprávnění přísluší též úředníkům vyslaným k dohlídce nadřízenými úřady.

Při písemné prohlášce jest zkoušeti, zdali obsahuje stanovené vnější a vnitřní náležitosti a zda-li prvopis souhlasí s druhopisem.

Údaje písemné nebo ústní prohlášky jest porovnati s údaji prvotní prohlášky a ostatních průvodních listin (nákladního listu, poštovní průvodky a pod.), podle okolností s celní průvodkou nebo se zápisem ve skladní knize.

Zjistí-li celní úředník rozpor mezi obsahem prohlášky a obsahem průvodních listin, jest povinen vybídnouti stranu, aby jej vysvětlila. Vysvětlení budiž poznamenáno na prohlášce.

Dále musí celní úředník zkoumati, zdali není potřebí zvláštního povolení k navrženému celnímu řízení, jsou-li přiloženy k prohlášce patřičné doklady a je-li celní úřad oprávněn vykonati navržené celní řízení.

Neshledá-li celní úředník, jemuž byla prohlídka přidělena, závady při zkoumání prohlášky, vykoná prohlídku v pořadí, ve kterém byly prohlášky učiněny. Zjistí-li však závadu, již nelze ihned odstraniti, přikročí k celní prohlídce později, až strana odstraní závadu.

Vnitřní celní prohlídka budiž konána opatrně a podle povahy případu v kryté nebo uzavřené místnosti, aby se nepoškodilo zboží prohlídkou na volném celništi. Zboží, jež by při otevírání obalu mohlo býti poškozeno nebo mohlo by ohroziti osobu, která obal otevírá, budiž projednáváno jen za součinnosti strany nebo odborníka, povolaného stranou na její útraty k celnímu řízení.

Jednotlivé nákladové kusy nemusí býti otevírány, jestliže se zboží projednává podle hrubé váhy nebo podle čisté váhy zjištěné srážkou táry a může-li se celní úředník jinak, na př. použitím pátradla, přesvědčiti, jaký druh zboží jest v každém nákladovém kuse.

Koná-li se prohlídka namátkou, označí celní úředník, vykonávající prohlídku, nákladové kusy, jež hodlá prohlédnouti. Toto ustanovení nevadí, aby nemohla býti prohlídka rozšířena na jiné kusy nebo celou zásilku.

Žádá-li příjemce zásilky, aby zboží již vyclené bylo znovu prohlédnuto jiným celním úřadem, než který zboží projednal, může jeho žádosti vyhověti okrsková celní správa, leží-li oba celní úřady v jejím okrsku, jinak jest příslušným ministerstvo financí.

Podrobnější ustanovení o tom, jak se zjišťuje množství zboží podle měřítek celního sazebníku a jak se posuzují vnější a vnitřní obaly, jsou obsaženy v §§ 194 a 195 prov. nař. Hrubá váha nákladových kusů nemusí býti znova zjišťována při navrženém celním řízení, byla-li úředně zjištěna při přijímání zboží do celního skladiště nebo do provozního skladiště veřejného dopravního podniku, zapsána do celní prohlášky a napsána na nákladových kusech, leč by strana žádala za její nové zjištění.

V cestovním styku po železnici nebo po vodě jsou celní úřady oprávněny zjišťovati váhu věcí, jež s sebou vezou cestující osoby ve svých zavazadlech, odhadem, lze-li váhu s dostatečnou jistotou určiti a nejde-li o dovoz zboží určeného pro obchod. Nesouhlasí-li strana s odhadem, nutno váhu zboží zjistiti skutečným vážením.

Celní prohlídkou zjistí se, jakého druhu a jaké povahy jest zboží podle ustanovení celního sazebníku a vysvětlivek k němu vydaných a podle ustanovení § 6, odst. (3) c. z. a § 7, odst. (2) až (4) prov. nař.

Je-li nutno vzíti ze zboží k zjištění jeho sazební příslušnosti nebo z jakéhokoli důvodu vzorek, budiž vzat celním úředníkem v přítomnosti strany v míře, jaké jest potřebí, aby mohla býti zjištěna sazební příslušnost zboží. Vzorek budiž dále vzat, je-li ho potřebí k jinému úřednímu zkoumání nebo na důkaz totožnosti zboží v případě stížnosti. Vzorky se zpravidla nevracejí. Činí-li strana nárok na vrácení vzorků, musí si to výslovně vyhraditi, a ani v tomto případě celní správa není práva z poškození nebo částečného nebo úplného zničení vzorků za úředního jednání.

Celní úkony jest zpravidla vykonávati na celništi. Výjimku z tohoto pravidla činí případy, ve kterých se zboží projednává na zvláštní písemnou žádost strany mimo celniště domácí prohlídkou.

Na to, aby bylo zboží projednáváno domácí prohlídkou, nemá strana právního nároku. Vykoná-li se však, jest strana povinna hraditi útraty domácí prohlídkou vzniklé. Podrobnější ustanovení o výši útrat jsou obsažena v §§ 225 až 230 prov. nař.

Domácí prohlídka jest přípustna jen v případech, ve kterých se jí usnadňuje celní řízení, nebo je-li odůvodněna povahou zboží.

Žádá-li strana, aby zboží bylo projednáno domácí prohlídkou, jest povinna udati v žádosti přibližné množství zboží a jeho druh podle obchodního nebo obyčejného pojmenování, jakož i navrhnouti dobu, kdy si přeje, aby celní řízení bylo vykonáno. Bylo-li straně uděleno povolení k opětovným domácím prohlídkám, jest povinna tyto údaje učiniti v písemné ohlášce každé jednotlivé prohlídky. Celní úřad může žádati, aby strana složila před výkonem domácí prohlídky přibližnou zálohu na celní pohledávku a na útraty domácí prohlídky.

Celní zboží převeze se na místo, kde má býti domácí prohlídkou pojednáno, za úředního doprovodu nebo pod celní závěrou, kterou smí sejmouti teprve prohlížející celní úředník.

Dříve než začne celní prohlídka, jest strana povinna prohlásiti celou zásilku písemně nebo ústně i v tom případě, kdy jest k prohlídce potřebí více dnů. Nutno-li zásilku prohlásiti písemně, může strana do prohlášky dodatečně zapsati ony údaje, jež může zjistiti teprve po otevření nákladových kusů a po prohlédnutí zboží (na př. váhu, počet kusů atd.).

Pomocné práce potřebné při celním řízení jsou zejména tyto práce: skládání zboží s vozidel, doprava zboží na místo určené k prohlídkám, převoz zboží do celního skladiště, doprava zboží na váhu a s váhy, otevírání a zavírání nákladových kusů, vybalení a zabalení zboží, odpočítání kusů a pod.

Nákladové kusy smí býti otevírány a vnitřní celní prohlídka smí býti konána jen v přítomnosti strany, leč by se strana výslovně vzdala účasti při úředním úkonu. Toto vzdání neosvobozuje však stranu od povinnosti obstarati potřebnou hmotnou práci.

Je-li zboží, dovezené z celní ciziny, určeno podle návrhu strany do volného oběhu, podrobí je celní úřad podle písemné nebo ústní prohlášky vnější a vnitřní prohlídce. Tato prohlídka má za účel zjistiti, je-li podle ustanovení celního sazebníku nebo jiných zákonů a nařízení zákonitý podklad pro povinnost platiti clo nebo jiné daně a dávky. Je-li tu tento podklad, vyhotoví celní úředník prohlídkou pověřený nález a vyměří podle výsledku celní prohlídky celní pohledávku (§ 8 c. z.), případné poplatky (vážné, skladné atd.) a útraty celního řízení, po případě též jiné stanovené poplatky a dávky.

Není-li strana spokojena s vyměřením celní pohledávky, může si do něho stěžovati podle ustanovení § 110 c. z.

Strana jest povinna zaplatiti vyměřenou částku u celní pokladny a obdrží celní stvrzenku (druhopis písemné prohlášky nebo celní kvitanci) na zaplacenou částku.

Neshledá-li celní úřad, že jest zákonitý podklad pro vyměření cla nebo daní a dávek, vyhotoví nález a propustí zboží do volného oběhu.

Silniční celní úřady a silniční odbočky celních úřadů mají omezené vyclívací oprávnění. Tyto celní úřady jsou oprávněny vyclívati jakékoliv množství zboží oněch druhů, jež jsou vyjmenovány v příloze C, jiné druhy zboží však jen v omezeném množství, a to zboží clu nepodléhající do 200 kg, zboží podléhající clu podle počtu kusů do 10 kusů a zboží podléhající clu podle váhy do 100 kg, nepodléhá-li vyšší celní sazbě (všeobecné nebo smluvní) než 750.- za 100 kg,, podléhá-li však vyšší sazeb jen do 10 kg. Silniční celní úřady mohou vyclívati též zboží, jmenované v příloze D, pokud jeho vyclívání není vyhrazeno výslovně zmocněným celním úřadům, avšak jen podle celních sazeb, stanovených na zboží sazebních čísel, udaných v třetím sloupci seznamu a jen v omezeném množství nahoře uvedeném.

Ostatní celní úřady jsou zásadně oprávněny vyclívati všechny druhy zboží vyjma druhy, jmenované v příloze D. Tyto druhy zboží smějí vyclívati podle příslušných sazeb jen ony celní úřady, jež byly ministerstvem financí zmocněny k jejich vyclívání, kdežto jiné celní úřady jen, navrhne-li strana, aby zboží bylo vycleno podle celní sazby, stanovené na zboží sazebního čísla, uvedeného ve třetím sloupci seznamu, nebo aby bylo zboží nebo vzorek z něho na její útraty zasláno zmocněnému celnímu úřadu a aby byla celní pohledávka vyměřena podle sazby, určené zmocněným úřadem. Zboží podléhající hodnotnému clu mohou podle skutečné ceny vyclívati jen celní úřady výslovně k tomu zmocněné. Ostatní celní úřady mohou vyclívati zboží podléhající clu podle ceny jen podle stanovených průměrných cen, a není-li stanovena průměrná cena, jen nejvyšší celní sazbou, stanovenou podle váhy.

Celní úřady, jež jsou oprávněny vyclívati zboží, vyjmenované v příloze D, určí ministerstvo financí a vyhlásí je v seznamu celních úřadů nebo zvláštní vyhláškou v úředním listě.

Ministerstvo financí může podle potřeby rozšířiti oprávnění jednotlivých celních úřadů. Rozšířené oprávnění budiž vyhlášeno v seznamu celních úřadů nebo zvláštní vyhláškou v úředním listě, nemá-li významu jen místního.

Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati nebo schvalovati ve výjimečných případech překročení vyclívacího oprávnění u jednotlivých vyclívek, pokud vyclívati zboží toho druhu není vyhrazeno výslovně zmocněným celním úřadům.

O vyclívání zboží v oběhu omezeného platí ustanovení přílohy A.

Je-li celní úřad v pochybnostech, jaké povahy a jakého složení jest zboží, může, neprokáže-li to strana hodnověrně, vyžádati si znalecký posudek (jiných celních úřadů, chemicko-technické zkušebny finanční správy a pod.) a zařaditi na základě tohoto posudku zboží do příslušného sazebního čísla. O výlohách za posudky platí ustanovení § 222 prov. nař.

Jde-li o poměrně nepatrné množství zboží, zejména je-li zboží dováženo cestujícími osobami, pohraničními obyvateli nebo poštou, může býti upuštěno od znaleckého posudku, i když jest všeobecně předepsán, nepochybuje-li celní úřad, že údaje celní prohlášky jsou správné.

Ustanovení mezinárodních smluv o výhodách v pohraničním styku, i předpisy k jejich provádění vydané vyžadují přesného výkladu a nepřipouštějí rozšíření výhod těch na zboží z jiných států, jež požívají nejvyšších výhod ve všeobecném obchodním styku.

Bylo-li zboží, které požívá zvláštní výhody v pohraničním styku, provezeno celním územím do celní ciziny, ztratí výhodu pohraničního styku, doveze-li se zpět do celního území.

Je-li v místě určení nebo na trati ve směru pravidelné dopravy k tomuto místu vnitrozemský celní úřad s dostatečným vyclívacím oprávněním, nejsou pohraniční celní úřady povinny vyclívati zboží, dopravované železnicí nebo plavebním podnikem, je-li jeho prohlídka obtížná a dlouhavá a nedá-li se tudíž u nich důkladně a spolehlivě vykonati bez újmy dopravě nebo pravidelné celní službě. V tomto případě jsou celní úřady oprávněny uložiti straně, aby navrhla poukázání zboží.

Tohoto práva budiž zejména použito u zásilek minerálních olejů (mimo oleje podléhající spotřební dani), příze, tkanin, konfekčního zboží, strojů, chemických výrobků, laků, barev a zboží podléhajícího hodnotnému clu.

Jestliže celní úřad nařídí poukázání proti příkazu odesilatelově, danému v nákladním listě, aby bylo zboží vycleno pohraničním celním úřadem, jest povinen potvrditi na nákladním listě, že nařídil z úřední moci poukázání zboží.

Každé zboží, jež jest určeno k vývozu do celní ciziny z volného oběhu v celním území, musí býti zpravidla dodáno pohraničnímu celnímu úřadu k celnímu řízení. Od této povinnosti dodací může okrsková celní správa osvoboditi zboží, jež nepodléhá vývoznímu clu a jehož vývoz nemusí býti prokázán ani není zakázán, jestliže zboží může podle mezinárodní smlouvy se sousedním státem přestupovati celní hranici po vedlejších cestách anebo prokáže-li strana, že jí sousední stát povolil dovoz po vedlejší cestě. Toto povolení může býti uděleno s podmínkou, že zboží musí býti před vývozem dodáno některému jiného úřadu nebo orgánu pověřenému vývozním řízením a tomuto úřadu nebo orgánu prohlášeno a že strana splní ohlašovací povinnost podle ustanovení o statistice zahraničního obchodu.

Vývoz zboží do celní ciziny musí býti prokázán u onoho zboží, jehož vývoz byl povolen výjimkou z vývozního zákazu, nebo jestliže na vývozu zboží závisí odepsání nebo vrácení cla, daně nebo jiné dávky nebo jistoty, nebo musí-li celní úřad dohlížeti na výstup zboží podle ustanovení monopolních, puncovních nebo jiných předpisů.

Na důkaz toho, že bylo zboží podléhající vývoznímu clu vycleno, vydá pohraniční celní úřad kvitanci, kdežto projednání jiného zboží potvrdí otiskem místního a denního razítka na nákladním listu nebo na jiné dopravní listině nebo na vývozní prohlášce.

Zboží podléhající vývoznímu clu, jehož vývoz nemusí býti prokázán, mohou projednávati též vnitrozemské celní úřady. V tomto případě musí celní kvitance provázeti zásilku k výstupnímu celnímu úřadu, který na ni otiskne místní a denní razítko a ponechá ji u dopravní listiny.

Při výstupním projednávání zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, aby mohla býti odepsána nebo vrácena daň nebo dávka, postupuje pohraniční celní úřad podle ustanovení o projednávání poukázaného celního zboží a příslušných nařízení daňových. Vývoz zboží, jež nepodléhá vývoznímu clu a jehož vývoz nemusí býti prokázán, vedou celní úřady v patrnosti jen podle ustanovení o statistice zahraničního obchodu.

Vývozní zboží může býti projednáno zpravidla všemi celními úřady.

Z tohoto pravidla činí výjimku:

Na důkaz, že bylo celní řízení vykonáno a clo zaplaceno nebo poshověno nebo zajištěno (§ 36 c. z.), vydávají celní úřady stranám zvláštní potvrzení, a to:

Zároveň s úřední stvrzenkou vydá celní úřad straně listiny jí předložené, které nejsou určeny jen pro celní účely.

Dokud nevydá celní úřad předepsané stvrzenky [odst. (1)], nesmí býti zboží odvezeno z celniště kromě případů, ve kterých jest to dovoleno podle ustanovení poštovního, železničního nebo plavebního celního úřadu, nebo ve kterých dovolí celní úřad odvezení z důvodů, že zboží bude projednáno mimo celniště domácí prohlídkou.

Ztratí-li strana úřední stvrzenku, může písemně žádati, aby jí byl vydán duplikát prvopisu. Vydati duplikát jest oprávněn celní úřad, který stvrzenku vydal.

Podle ustanovení § 43 c. z. mohou navrhovati poukázání zboží opovědkou všeobecně jen podniky železniční; jiné dopravní podniky mohou navrhovati poukázání opovědkou jen tehdy, když jim to bylo povoleno ministerstvem financí.

Ustanovení o poukazování zboží opovědkou v dopravě železniční jsou obsažena v §§ 23 a 30 až 35 železničního celního řádu a pro dopravu po vodě v §§ 14, 15 a 16 plavebního celního řádu (příl. G a H).

Průvodkou poukazuje zboží jeden celní úřad (poukazující) druhému celnímu úřadu (přijímacímu) k dalšímu celnímu řízení v oněch případech, ve kterých nejsou splněny předpoklady, aby zboží mohlo býti poukázáno opovědkou (§ 43 c. z.).

Za další celní řízení se pokládá:

V případech jmenovaných pod a) až c) vydává se dovozní průvodka, v případech jmenovaných pod d) průvozní nebo vývozní průvodka.

Dovozní zboží poukazují pohraniční celní úřady průvodkou, jestliže je neprojednají do volného oběhu, do záznamního styku nebo do dovozního styku s celní výhodou ani nepřijmou do celního skladiště. Kdy jsou pohraniční celní úřady oprávněny poukázati zboží proti příkazu odesilatelovu, danému v nákladním listu, stanoví se v § 68 prov. nař. Průvozní průvodkou poukazují pohraniční celní úřady pouze zboží, jež má býti přímo provezeno celním územím, nikoliv však průvozní zboží, jež má býti uloženo v celním skladišti, aby bylo později z něho vyvezeno.

Vývozní zboží poukazují celní úřady pouze tenkráte, když jeho vývoz musí býti prokázán a zboží má vystoupiti z celního území u jiného celního úřadu než projednávajícího.

Dovozní nebo průvozní průvodkou může býti poukázáno též zboží, jež podle prohlášky jest beze cla nebo od něho osvobozeno, nelze-li však tuto okolnost snadno zjistiti při jeho vstupu do celního území nebo podléhá-li takové zboží daním a dávkám při celním projednávání vybíraným, nebo jsou-li pro dovoz nebo průvoz stanovena určitá omezení.

Vydávati průvodky (dovozní, vývozní a průvozní) mohou všechny celní úřady. Oprávnění celních úřadů vyřizovati dovozní průvodky řídí se jejich vyclívacím oprávněním a oprávnění vyřizovati vývozní průvodky jejich oprávněním projednávati zboží, jehož vývoz musí býti prokázán. Průvozní průvodky vyřizovati mohou všechny celní úřady.

Věci cestujících osob (pokud nejde o cestovní potřeby od cla osvobozené) mohou býti všemi celními úřady poukazovány průvodkou, pokud jejich množství jest přiměřeno poměrům cestující osoby a není určeno pro obchod.

Zboží poukázané dovozní nebo průvozní průvodkou jest celním zbožím (§§ 8 a 23 c. z.).

Přijetím průvodky a zboží průvodkou poukázaného vzniká podle § 49 c. z. příjemci průvodky povinnost dodati ve stanovené lhůtě zboží přijímacímu úřadu v nezměněném stavu, podle okolností s neporušenou celní závěrkou, a zároveň odevzdati průvodku, a nedodá-li zboží, nahraditi ušlé dávky.

Ušlými dávkami jsou clo a ostatní dávky (náhradní dávky, monopolní dávky, daň z lihu, cukru, přepychová daň, daň z obratu z dovozu, paušalovaná daň z obratu atd.), jež na zboží průvodkou poukázaném tkvějí, a to, nebylo-li zboží průvodkou poukázané dodáno vůbec, ze všeho zboží, nebyla-li dodána část, z nedodané části. Zjistí-li poukazující celní úřad vnitřní prohlídkou základ potřebný k vyměření cla a ostatních dávek nebo dá-li se základ spolehlivě zjistiti dodatečně podle prohlášky k průvodce, přepravních listin, účtů a podobných jiných listin, vypočte se clo a ostatní dávky podle těchto pomůcek. Nelze-li náhradu takto vyměřiti, vypočte se podle nejvyšší celní a daňové sazby stanovené na druh zboží, byl-li podle pomůcek po ruce jsoucích alespoň přibližně určen, jinak však podle nejvyšší sazby celního sazebníku a daňových předpisů.

Odevzdá-li příjemce průvodky zboží s průvodkou k dopravě veřejnému dopravnímu podniku, přejde povinnost dodati poukázané zboží s průvodku přijímacímu úřadu nad dopravní podnik a tento jest také povinen nahraditi ušlé dávky, nedodá-li zboží. Dopravuje-li poukázané zboží několik podniků za sebou, přechází povinnost nahoře zmíněná na každý následující podnik, jenž zboží a průvodku převzal.

Povinnost příjemce průvodky, pokud se týče dopravovatele zanikne, jakmile dodá poukázané zboží s průvodkou přijímacímu celnímu úřadu nebo prokáže-li jeho úplnou zkázu za dopravy k přijímacímu úřadu.

Příjemce průvodky jest povinen zajistiti splnění povinnosti mu uložené.

Výše jistoty řídí se zpravidla výší cla, daní a jiných dávek, jež musí příjemce průvodky nahraditi, nedodá-li poukázané zboží. Za zboží, jež podle § 87 c. z. jest osvobozeno od cla, vyměří se jistota částkou stanovenou přibližně podle druhu a sazební povahy zboží.

Od povinnosti dáti jistotu jsou osvobozeny:

d) tuzemci a cizozemci, kteří provozují obchod nebo živnost, jestliže předloží vysvědčení příslušné obchodní a živnostenské komory o tom, že jsou spolehliví, že mají podnik v celním území a že nebyl vyhlášen konkurs na jejich jmění nebo zahájeno vyrovnávací řízení. Ve vysvědčení musí býti udán účel, ke kterému se vysvědčení vydává, a celní úřad, pro který jest určeno. Vysvědčení platí tři roky. Po uplynutí této lhůty musí býti předloženo nové vysvědčení. Doví-li se obchodní a živnostenská komora, že podnik, jemuž vydala osvědčení, zanikl nebo že byl uvalen na jmění obchodníka nebo živnostníka konkurs nebo zahájeno vyrovnávací řízení nebo že platební schopnost podniku stala se pochybnou, jest povinna oznámiti to celnímu úřadu, neuplynuly-li ještě tři roky od vydání vysvědčení. Platnost vysvědčení zanikne, jakmile celní úřad obdrží toto oznámení. Celní úřad jest ostatně povinen neuznávati vysvědčení, jakmile se jinak doví, že okolnosti potvrzené vysvědčením neodpovídají skutečnosti. Vysvědčení buďtež uschovávána celním úřadem po dobu jich platnosti a vedena v patrnosti ve zvláštním záznamu.

Jistotu možno dáti:

Za jistotu mohou býti přijímány státní dlužní úpisy podle denního kursu, nikoliv však nad nominální hodnotu, jakož i jiné domácí cenné papíry, jimž byla zákonem přiznána způsobilost k ukládání sirotčích peněz, avšak jen do 2/3 denního kursu. Způsobilost cenných papírů k ukládání sirotčích peněz musí strana v případě potřeby prokázati. Ustanovení § 202 prov. nař. platí obdobně.

Spořitelní vkladní knížky smějí býti přijaty jen tenkráte, když strana předloží potvrzení spořitelny, že vklad jest volný.

Ručiteli mohou býti veřejné dopravní podniky nebo osoby jmenované v odstavci (3) pod c) a d) za podmínek tam stanovených. Ručitel ručí rukou společnou a nedílnou (jako ručitel a plátce) s příjemcem průvodky. Ručení lze převzíti zvláštní záruční listinou nebo podpisem poznámky na prohlášce k průvodce tohoto znění: „Jako ručitel a plátce za povinnost příjemce průvodky k náhradě podle § 49 c. z. a § 76 prov. nař.“.

Záruční listiny mohou býti vyhotoveny buď pro jednu průvodku nebo pro veškeré průvodky, jejichž vydání navrhne příjemce průvodky u některého celního úřadu v době tří let. O přijetí záruční listiny rozhoduje celní úřad.

K zajištění povinností v řízení s průvodkou může býti použito i celního úvěru.

Zboží poukázané průvodkou jest zpravidla dáti pod úřední závěrku, aby se zajistila totožnost a nezměněný stav poukázaného zboží za dopravy od poukazujícího úřadu k přijímacímu.

Závěrka jest buď kusová nebo prostorová. Kusová závěrka dává se na zboží nebo jeho obal, prostorová na prostor vozidla nebo plavidla.

Závěrka nemusí býti dávána na zboží, jež se veze nezabalené a volně naložené, a na zboží, na které podle jeho povahy nelze dáti závěrku buď vůbec nebo jen s obtížemi. Takové zboží opatří celní úřad značkami totožnosti (olůvky, otiskem razítka, nálepkami, razidlem a pod.) nebo popíše je v celním nálezu, aby zboží nemohlo býti za dopravy vyměněno nebo změněno.

Závěrka nedává se zpravidla též na zboží dopravované železnicí, bylo-li poukázáno na návrh železničního podniku, dále na zboží, které celní úřad poukazuje k dovozu do volného oběhu neb k zaznamenání, podrobiv je vnitřní prohlídce. Bylo-li zboží poukázáno bez závěrky, podrobeno byvši vnitřní prohlídce, nemůže strana později navrhnouti jeho průvoz nebo uložení v celním skladišti.

Ustanovení obsažená v § 16 žel. c. ř. (příl. G) a v příloze b) k němu připojené o uzavíracích prostředcích, jich použití pro určité druhy zboží a o dávání závěrky, dále o oprávnění a povinnostech celního úřadu a příjemce průvodky při výběru způsobu závěry, způsobilosti obalu k závěře, dodání zavíracích prostředků, přikládání a snímání závěrek, konečně o ponechávání cizozemských celních závěrek, platí obdobně též při řízení s průvodkou mimo železniční dopravu.

Má-li býti zboží poukázáno dovozní nebo průvozní průvodkou, jest strana povinna prohlásiti je poukazujícímu úřadu s návrhem, aby je poukázal dovozní nebo průvozní průvodkou.

Prohláškou nutno podati písemně; v případech jmenovaných v § 43, odst. (1) písm. c) prov. nař., pak v průvozu po krátkých tratích silničních jest přípustna ústní prohláška. Je-li zboží určeno pro více příjemců v celním území, musí býti část, určená každému příjemci, prohlášena zvlášť.

O prohlášce platí všeobecná ustanovení o prohlašování zboží, stačí však udati druh zboží podle obyčejného pojmenování. Jest také dovoleno pojmenovati zboží podle druhu, na př. kožené zboží, železné zboží, bavlněná příze, vrtací nářadí, dobytčí krmivo; není však dovoleno neurčité a příliš obsažné pojmenování, na př. koloniální zboží, jižní ovoce, odpadky, ochranná zařízení, vánoční dárky. U zboží, jež podléhá hodnotnému clu, stačí prohlásiti místo ceny čistou váhu. Úlevy, jež jsou dovoleny při prohlašování zboží, osvobozeného od cla podle § 87 c. z., jsou dovoleny též při prohlašování tohoto zboží k poukázání průvodkou.

Váha může býti prohlášena hrubou váhou, i když v nákladovém kuse jest zabaleno zboží různé sazební povahy. Hrubá váha více nákladových kusů se stejnorodým zbožím může býti shrnuta v jednu položku.

V návrhu podaném prohláškou jest udati přijímací úřad, druh celního řízení, jemuž má býti poukázané zboží podrobeno, a způsob zajištění cla. Při průvozu smějí býti udány jako přijímací úřady jen pohraniční celní úřady.

Poukazující celní úřad přesvědčí se při vnější prohlídce, zdali vnější stav nákladových kusů dovoluje, aby mohla býti celní závěrka řádně přiložena.

Stejnorodé zboží v obalu stejnorodém může býti váženo dohromady. Poukazuje-li se lodní náklad pod prostorovou závěrkou, nemusí býti vážen.

Vnitřní prohlídku jest vykonati u zboží, jež jest předmětem státního monopolu, dále vznikne-li podezření, že byl spáchán celní trestní čin, zejména domnívá-li se celní úřad, že se dopravuje zboží, jehož dovoz nebo průvoz jest zakázán, nebo že zboží bylo nesprávně prohlášeno, dále poukazuje-li se bez úřední závěrky zboží, jehož totožnost jest podle ustanovení § 77, odst. (3) prov. nař. zajistiti, avšak má se od tohoto zajištění upustiti, konečně když strana sama navrhne, aby bylo zboží podrobeno vnitřní prohlídce. Ustanovení § 34 c. z. o vnitřní prohlídce platí obdobně.

Přijímací celní úřad přesvědčí se, zdali zevnějšek nákladových kusů nedává podnětu k domněnce, že počet úředních závěrek nebo známek není úplný nebo že jsou porušeny, a podle výsledku vyřídí průvodku. Dopravovatel může žádati, aby mu bylo potvrzeno, že průvodku odevzdal.

Strana prohlašujíc zboží k dalšímu řízení může doplniti nebo opraviti údaje průvodky, které přijímací úřad dosud nezkoumal, jestliže úřední závěrka nebo nálepka nebyla porušena a není nijakých pochybností, na př. není domněnky, že mělo býti dosaženo snížení jistoty nesprávným údajem.

Další řízení jest provésti podle ustanovení pro ně platných. Bylo-li zboží podrobeno vnitřní prohlídce úřadem poukazujícím, může přijímací úřad od prohlídky upustiti, nebyla-li úřední závěrka porušena a není-li nijakých pochybností o totožnosti zásilky.

V dalším řízení vezme se za základ ono množství zboží, jež bylo poukázáno průvodkou, není-li zcela zřejmo nebo nedokáže-li strana, že se stal omyl u poukazujícího úřadu při zjišťování váhy. Došlo-li však zboží k přijímacímu úřadu s porušenou celní závěrkou a zjistí-li se menší váha, vybere se za úbytek celní pohledávka, lze-li se domnívati, že úbytek nevznikl přirozeným vlivem za dopravy (vyschnutím zboží, vyprášením a pod.). Lodní náklady, poukázané podle § 79, odst. (2) prov. nař., pod prostorovou závěrkou bez vážení, projednají se při dalším řízení podle váhy zjištěné přijímacím úřadem, byla-li závěrka shledána v pořádku a není nijakých pochybností.

Změnila-li se sazební povaha a druh zboží poukázaného průvodkou přirozenými vlivy za dopravy, jest tato změna rozhodující pro další řízení.

Bylo-li poukázáno zboží průvozní průvodkou, podrobí je přijímací úřad vnější prohlídce; vnitřní prohlídce nutno podrobiti zásilky zboží, jež jest předmětem státního monopolu, dále vznikne-li podezření, že byl spáchán celní přestupek, nebo navrhne-li dopravovatel vnitřní prohlídku zboží prohlášeného podle pojmenování a měřítek celního sazebníku. Ustanovení § 79 prov. nař. o provádění a rozsahu vnější a vnitřní prohlídky u poukazujícího úřadu platí i pro tuto prohlídku.

Dopravuje-li veřejný dopravní podnik průvozní zboží přes celní hranici, končí vývozní celní řízení převzetím průvozního zboží dopravním podnikem. Potvrzení dopravního podniku na průvozní průvodce, že převzal zboží, aby je v nejkratším, dopravními poměry a provozními zařízeními přípustné době vyvezl z celního území, pokládá se za potvrzení výstupu přes celní hranici. Pro lodní dopravu platí ustanovení § 21, odst. (2) plav. c. ř. (příl. H).

Neveze-li průvozní zboží přes celní hranici veřejný dopravní podnik, zjistí přijímací úřad jeho výstup nebo zařídí úřední doprovod až k celní hranici. Je-li u celní hranice celní hlídka, jest dopravovatel povinen dodati zboží této hlídce pod úřední závěrkou k opětné vnější prohlídce. Celní hlídka poznamená výsledek prohlídky na průvodce, a neshledá-li závady, propustí zboží přes celní hranici.

Nelze-li pro nepředvídanou překážku dopraviti průvozní zboží po výstupním projednání za celní hranici, budiž postupováno podle ustanovení § 40, odst. (3) c. z.

Bylo-li smluveno se sousedním státem vzájemné poukazování průvozního zboží, dozná postup nahoře uvedený změn a doplňků, odpovídajících zmíněné úmluvě.

Poukazující úřad je povinen zkoušeti, zdali vrácená průvodka souhlasí s druhopisem, který u úřadu zůstal, a zejména povšimnouti si poznámek, jež na ní přijímací úřad při vyřízení napsal.

Jakmile obdrží poukazující úřad řádně potvrzenou průvodku zpět, vrátí jistotu složenou hotově nebo uvolní jistotu danou cennými papíry, vkladními knížkami nebo ručením, leč by byla jistota složená hotově vrácena na návrh strany [§ 76, odst. (4) písm. a) prov. nař.] přijímacím úřadem podle jeho potvrzení na průvodce. Bylo-li zboží poukázané dovozní průvodkou uloženo přijímacím úřadem ve skladišti bez vnitřní prohlídky, uvolní poukazující úřad jistotu teprve tenkráte, až bude vyrozuměn, že byla dána nová jistota za dávky tkvící na uloženém zboží nebo že zboží bylo dodatečně vycleno, poukázáno nebo projednáno ve výstupu.

Poukazující úřad jest povinen podrobiti vývozní zboží úplné vnější a vnitřní prohlídce.

Jistota nebudiž požadována, vyváží-li se zboží podléhající vývoznímu clu. Vývozní clo může býti placeno buď u poukazujícího nebo u přijímacího úřadu.

Pro další postup při vývozním řízení s průvodkou platí obdobně ustanovení §§ 78 a 79 prov. nař. o průvozním řízení s průvodkou.

Změnou určení rozumí se dodání zboží poukázaného průvodkou jinému přijímacímu úřadu, než který jest udán v průvodce. Taková změna jest kdykoliv přípustna. Změní-li se určení zboží, poznamená dopravovatel tuto změnu na průvodce a dodá zboží přijímacímu úřadu určenému stranou, místo úřadu původně udanému.

Má-li býti zboží poukázané průvodkou rozděleno na části a mají-li býti tyto poukázány různým úřadům přijímacím, musí býti celá zásilka dodána nejbližšímu celnímu úřadu ve směru dopravy. Na jednotlivé části zásilky nutno vydati nové průvodky podle jednotlivých příjemců. O prohlašování a úředním projednávání platí ustanovení §§ 78 a 79 prov. nař. Původní průvodku vyřídí podle § 80 prov. nař. vsunutý úřad.

Jest dovoleno překládati zboží poukázané průvodkou pod prostorovou závěrkou z důvodu, že jest nutno změniti vozidlo nebo přikáže-li to strana zvlášť, avšak jen na návrh dopravovatelům a pod dozorem celního nebo jiného finančního úřadu (orgánu). Tento úřad (orgán) přesvědčí se, odstraně závěrku, že zboží souhlasí s průvodkou, dá po přeložení novou závěrku, napíše svůj nález na průvodce a poznamená tam, že odebral a znovu dal závěrku.

Nepatrné překročení dodací lhůty, omluvené náhodným zdržením, promine se.

Bylo-li překročení dodací lhůty zaviněno přírodní či jinou náhodou nebo nehodou, nebo bylo-li zboží takovou náhodou nebo nehodou zničeno nebo jeho stav změněn, nebo ubylo-li ho, nebo byly-li závěrky nebo obaly poškozeny, nebo je-li nutno z důvodu takové náhody nebo nehody zboží nalézající se pod prostorovou závěrkou přeložiti na jiné vozidlo, jest dopravovatel povinen hlásiti náhodu nebo nehodu nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližšímu oddělení finanční stráže nebo nejbližšímu důchodkovému kontrolnímu úřadu nebo nejbližšímu obecnímu úřadu.

Obecní úřad zjistí správnost hlášení a vydá dopravovateli potvrzení. Dopravovatel jest povinen dopraviti zásilku k nejbližšímu celnímu úřadu nebo k nejbližšímu oddělení finanční stráže nebo k nejbližšímu důchodkovému kontrolnímu úřadu a odevzdati mu potvrzení.

Celní úřad nebo oddělení finanční stráže nebo důchodkový kontrolní úřad jsou, jakmile jim byla příhoda ohlášena, povinny podrobiti zásilku zběžné prohlídce, a vyžaduje-li toto rozsah nepředvídané příhody, úplné vnější prohlídce, podle okolností též částečné nebo úplné vnitřní prohlídce.

Ztratí-li dopravovatel průvodku, vydá mu poukazující úřad na jeho písemnou žádost novou podle druhopisu a označí ji jako náhradní průvodku.

Mluví-li se v tomto oddílu (§§ 85 až 107 prov. nař.) o celních skladištích jak veřejná tak i soukromá, pokud není výslovně jmenován některý druh těchto skladišť. Pro soukromá celní skladiště platí ustanovení dále uvedená potud, pokud nebude povolením stanoveno jinak.

Budovy a prostory, určené za celní skladiště, musí býti tak bezpečné, aby se nedalo zboží z nich ani tajně vynášeti ani do nich tajně ukládati a aby v nich bylo zboží zajištěno proti ohni. Podnikatel celního skladiště jest tudíž povinen upraviti skladiště tak, aby skýtalo zboží bezpečnost před vloupáním a ohněm. Hodlá-li podnikatel skladiště provésti v něm nějakou úpravu nebo změnu, jest povinen hlásiti to předem celnímu úřadu a smí ji provésti teprve, až zamýšlenou úpravu nebo změnu schválí okrsková celní správa.

Všechna celní skladiště jsou pod celní závěrou. Samostatná nebo soukromá celní skladiště uzavírá podnikatel; celní úřad má druhou závěru. K této druhé závěře jest použíti zvláštních umělých zámků, jež zaopatří celní úřad na útraty podnikatelovy. Zruší-li se skladiště, podrží si celní úřad zámky bez náhrady.

Úřední celní skladiště nutno zpravidla zříditi u celních úřadů, u nichž toto vyžadují zájmy čilého všeobecného obchodního a dopravního styku, není-li dostatečně postaráno o uložení zboží v samostatném nebo v soukromém celním skladišti.

Samostatné celní skladiště povoluje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a - jde-li o zemědělské výrobky - též s ministerstvem zemědělství po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, pokud se týče příslušné zemědělské rady.

Žádosti za povolení samostatného celního skladiště podávají se prostřednictvím příslušné obchodní a živnostenské komory okrskové celní správě. V žádosti jest popsati podrobně skladiště podle stavebního plánu k ní připojeného; mimo to jest k ní připojiti návrh skladištního řádu.

Skladištní řád samostatných celních skladišť schvaluje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, pokud se týče též v dohodě s ministerstvem zemědělství. Skladištní řád musí zejména obsahovati:

Veřejná celní skladiště jest vyznačiti v seznamu celních úřadů nebo vyhlásiti v úředním listě.

Soukromá celní skladiště mohou býti povolována ministerstvem financi po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a - pokud jde o zemědělské výrobky - též s ministerstvem zemědělství obchodníkům, průmyslníkům a živnostníkům, kteří vedou řádně obchodní knihy, mají plnou důvěru celní správy a bydlí v místě, ve kterém hodlají skladiště zříditi, nebo ustanoví způsobilou osobu tam bydlící za svého zástupce. Povolení může býti uděleno též sdružením obchodníků, průmyslníků nebo živnostníků, která vedou řádně obchodní knihy.

Žádosti za povolení soukromého skladiště podávají se prostřednictvím příslušné obchodní a živnostenské komory okrskové celní správě. V žádosti jest popsati podrobně skladiště podle plánu k ní připojeného a udati, hodlá-li žadatel v něm ukládati zboží všeho druhu nebo jen zboží určitého druhu.

Projeviti souhlas s uložením zboží, patřícího jiné osobě než podnikateli soukromého celního skladiště, v takovém skladišti přísluší celnímu úřadu, jenž dozírá na skladiště.

Povolení provozu samostatného nebo soukromého celního skladiště může býti odvoláno, jestliže jeho podnikatel pozbyl důvěry, zejména byl-li odsouzen pro zločin jakéhokoliv druhu nebo pro přečin nebo přestupek, spáchaný ze ziskuchtivosti nebo dopustil-li se celního přestupku nebo byl-li vyhlášen na jeho jmění konkurs nebo bylo-li zahájeno vyrovnávací řízení a pod. Zanikly-li důvody, jež odůvodňovaly zřízení skladiště, nebo porušila-li strana podmínky předepsané skladištním řádem a pod., budiž povolení vypovězeno se lhůtou tříměsíční nebo podle okolností i kratší.

Ministerstvo financí může zmocniti okrskové celní správy, aby daná povolení vypovídaly nebo odvolávaly.

Bylo-li povolení odvoláno nebo žádost za prodloužení povolení zamítnuta nebo skladiště vypověděno, jest podnikatel povinen převézti zboží pod celním dozorem do jiného celního skladiště nebo je vyvézti do celní ciziny nebo je vyclíti. K splnění této povinnosti budiž podnikateli stanovena přiměřená lhůta. Nesplní-li jí podnikatel v této lhůtě, převeze se celní zboží na jeho útraty a nebezpečí do jiného celního skladiště.

Podnikatel veřejného celního skladiště jest povinen udržovati skladiště v dobrém stavu, bezpečně je uzavírati a zaříditi je tak, aby bylo zboží zabezpečeno, zejména starati se, aby bylo zabráněno vzniku požáru, a vznikl-li by, aby byl v zárodku utlumen.

Podnikatel skladiště jest dále povinen postarati se o to, aby bylo zboží uložené ve skladišti pojištěno proti požáru a proti vloupání. Pojištění musí zahrnovati v sobě i pojištění proti škodám způsobeným bleskem.

Ukladatel zboží jest povinen prokázati správě skladiště při ukládání zboží, že je pojistil proti ohni a proti vloupání, jinak obstará pojištění skladištní správa, a to vždy aspoň na dobu jednoho měsíce, a započítá smluvené prémie, zákonné poplatky a manipulační výlohy na jeho vrub.

Obstarává-li pojištění skladištní správa, pokládá se za pojistnou hodnotu cena, udaná v celní prohlášce k uskladnění zboží, a není-li této, cena udaná v prvotní prohlášce nebo zjištěná posudkem jednoho znalce. Strana může navrhnouti dodatečně, aby byla pojišťovací hodnota snížena nebo zvýšena. Zvýšení nebo snížení nabude účinnosti, až skladištní správa navrhované zvýšení nebo snížení uskuteční. Pro ukladatele, kteří si nepojistí zboží sami, jsou platny a plně závazny smluvní a pojišťovací podmínky smluvené skladištní správou s pojišťovacími společnostmi o pojištění zásob ve skladišti.

Ukladatel zboží, jenž utrpěl škodu ohněm nebo vloupáním, má nárok jen na náhradu, kterou vyplatí pojišťovna; útraty zjištění škody a případné srážky jdou k tíži ukladatele zboží.

Podnikatel skladiště ručí jen za ztrátu uloženého zboží a za škodu na něm vzniklou a to pouze tenkráte, jestliže zanedbá povinností, uvedených v odstavci (1) a (2), neručí však za škody, jež vzniknou vyšší mocí, jako válkou, pleněním, povodní a pod. nebo za škody, jež byly zaviněny majitelem zboží nebo jeho zástupci nebo zaměstnanci, dále neručí za změnu povahy zboží nebo za úbytek na váze, jenž vznikne vlivy povětrnostními, vadností obalu, kvašením zboží, prosakováním, drobením, vyprašováním a pod. Za škody, jež způsobí hmyz, krysy, myši a pod., podnikatel skladiště neručí, leč by byly zaviněny porušením jeho povinnosti udržovati skladiště v dobrém stavu.

Ručení podnikatelovo může býti uplatňováno jen tenkráte, jestliže ukladatel přihlásí nárok na náhradu ihned, jakmile ztrátu nebo škodu zpozoroval. Nárok na náhradu z důvodu poškození zboží nemůže býti vznesen, opustilo-li zboží skladiště.

Rozsah ručení podnikatele samostatného celního skladiště může býti rozšířen skladištním řádem.

Celní zboží smějí ve veřejném celním skladišti ukládati jen strany, jež bydlí v místě celního skladiště nebo v nejbližším okolí onoho místa nebo ustanoví osobu tam bydlící za svého zástupce.

Vstup do celního skladiště jest zpravidla dovolen jen stranám, které uložily v něm zboží, nebo jejich zmocněncům nebo zaměstnancům v úředních hodinách celního úřadu. Každá osoba, která chce vstoupiti do celního skladiště nebo se z něho vzdáliti, jest povinna hlásiti se u úředního dozorčího orgánu. Osoba opouštějící skladiště může býti podrobena tělesné prohlídce za předpokladů a podmínek stanovených v § 25 prov. nař.

Strana jest povinna dohlížeti na zboží, uložené v celním skladišti a starati se, aby netrpělo újmy způsobeném uložení nebo jinak. Zpozoruje-li strana, že jest zboží nevhodně uloženo, jest povinna upozorniti na to celní úřad, není však oprávněna překládati zboží bez jeho souhlasu. Zpozoruje-li celní úřad (správa skladiště) nějakou vadu na zboží nebo na schránách, na př. zpozoruje-li, že se zboží kazí nebo že obalem prosakuje nebo že z něho vypadává, jest povinen vyzvati uložitele - podle okolností písemně - aby ihned zařídil, čeho jest třeba k udržení zboží v dobrém a nezměněném stavu, nebo aby zboží odebral ze skladiště. Nevyhoví-li ukladatel tomuto vyzvání, může celní úřad (správa skladiště) učiniti vhodné opatření na jeho útraty a nebezpečí.

Strana jest oprávněna dáti na jednotlivé nákladové kusy soukromou závěrku. Učiní-li tak, jest poznamenati druh a značky závěrky v celní prohlášce.

Jsou-li ve veřejném celním skladišti dostatečné a k tomu způsobilé místnosti, může strana se svolením celního úřadu v nich celní zboží za úředního dozoru přebalovati, aby je rozdělila, očistila, vyčistila, udržela v dobrém stavu nebo s ním naložila způsobem, jaký lze srovnati s účelem celního skladiště. V soukromém celním skladišti může býti nakládáno takto se zbožím jen s povolením okrskové celní správy.

Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, po případě též s ministerstvem zemědělství stanoviti pro přebalování určitých druhů zboží zvláštní podmínky.

Zboží z volného oběhu může býti dodáno do skladiště, má-li jím býti celní zboží ve skladišti uložené dolito, doplněno atd., a to jen potud a v té míře, pokud jest toho k uchování zboží zapotřební. Druh a množství zboží, jež bude k tomu účelu dodáno, nutno písemně ohlásiti celnímu úřadu, který je prohlédne a připíše ve skladní knize i ve skladním listě ke zboží uloženému.

Chce-li uložitel přebalovati nebo děliti zboží, jest povinen podati písemnou ohlášku a předložiti skladní list. Zboží smí se přebalovati nebo děliti teprve, až celní úřad zařídí dohled.

Při přebalování budiž vykonána vnitřní prohlídka, pokud snad nebyla vykonána již dříve, dále zjištěna hrubá váha prvotních i nových nákladových kusů, a přeje-li si strana, též čistá váha zboží. Má-li však býti zboží přebalováním rozděleno, nutno zjistiti vždy též čistou váhu zboží jak v prvotních tak i v nových nákladových kusech. Podle stavu věci a podle potřeby opraví se zápis ve skladní knize nebo odepíše se v ní prvotní položka a zboží zapíše se pod novou položkou; zároveň jest opraviti skladní list nebo vydati nový. Zapíše-li se zboží pod novou položkou, jest uložitel povinen zaplatiti skladné za uplynulou dobu. Nepřebalí-li se najednou všechen obsah některého nákladového kusu, ohlášeného k dělení, může se ve skladní knize poznamenati dělení, odepsati odebraná část a zapsati hrubá váha zbytku u prvotního zápisu nákladového kusu.

Úchylky od váhy původně zapsané nutno ihned vysvětliti.

Úbytek na váze, který nevznikl vinou uložitelovou, nýbrž jen přebalením zboží nebo náhodou tím, že zboží vyschlo, vsáklo nebo se vypařilo, vyprášilo atd., odepíše se beze cla.

V ostatních případech budiž z úbytku vybrána celní pohledávka, a je-li podezření, že část zboží byla tajně odstraněna z celního skladiště, zavedeno šetření, byl-li snad spáchán celní trestný čin.

Vyskladňují-li se z celního skladiště prázdné obaly, jež zůstaly po přebalení nebo přelití zboží, budiž postupováno podle příslušných ustanovení o táře (§ 193 prov. nař.).

Prázdné nádoby, z nichž tekutina vytekla atd., podléhají však při vyskladnění z celního skladiště vždy clu podle své sazební povahy.

Použije-li se tekutiny v sudě zcela nebo z části k dolití jiných sudů, budiž to považováno za přebalení, o němž platí ustanovení odstavce (9).

Aby nebyla tekutina vážením zvířena, může uložitel navrhnouti:

Byly-li sudy zapsány ve skladní knize pod jednou položkou podle celkové váhy a použije-li se tekutiny obsažené v jednom sudu k dolévání ostatních sudů, není zapotřebí sudy vážiti a zjišťovati váhu přelité tekutiny, připisovati ji a odepisovati, leč by měl býti sud. z něhož se tekutina přečerpala, vyskladněn z celního skladiště. V tomto případě zjistí se váha sudu po dolití a odepíše se od celkové váhy položky.

Mají-li býti sudy dolévány tekutinou z volného oběhu - k této patří i tekutina vyclená a odhlášená z celního skladiště - budiž postupováno podle odstavce (3); i tu jest potřebí zjistiti váhu tekutiny přečerpané od jednotlivých sudů.

Dělí-li se zboží, pro které jest stanovena nejen tára za vnější obal, nýbrž i doplňková tára za další vnitřní obal, může se vypočítati tára podle váhy zboží s vnitřním obalem beze zřetele na vnější obal, nenavrhne-li uložitel, aby byla zjištěna čistá váha. Dělí-li strana zboží za tím účelem, aby bylo poukázáno průvodkou, budiž poukázána váha zboží s vnitřním obalem a hrubá váha nového kusu nákladového pouze poznamenána v průvodce.

Chce-li uložitel vzíti vzorky z uloženého zboží, jest povinen podati celnímu úřadu písemnou ohlášku. Nákladové kusy smí býti otevírány a z nich vzorky brány a nákladové kusy opět uzavírány jen za úředního dohledu. Bráti vzorky se zboží, uloženého v soukromém celním skladišti, smí se díti jen příležitostně při jiném úředním jednání ve skladišti a není v tomto případě k tomu potřebí výslovného povolení.

Uložitel jest povinen postarati se o to, aby schrány, které byly při braní vzorků otevřeny, byly zase pečlivě uzavřeny.

Váha vzatých vzorků poznamená se ve skladní knize. Vzaté vzorky vyclí se při vyřízení skladní položky, leč by podle své povahy (§ 87, č. 25 c. z.) nebo podle svého celkového množství (§ 196 prov. nař.) nepodléhaly clu nebo jiným dávkám. Obsahuje-li nákladový kus zboží různých sazebních čísel, platí toto ustanovení o vzorcích zboží každého sazebního čísla.

Vybalovati a vykládati zboží k prodeji v celním skladišti není dovoleno.

Čistiti a přebírati zboží v celním skladišti, aby bylo zbaveno nečistot nebo aby zkažená část byla vyloučena, může dovoliti celní úřad, avšak jen tenkráte, je-li k tomu dosti místa ve skladišti a skladiště jest k takovým pracím zařízeno. Strana, jíž bylo povoleno čistiti a přebírati zboží, jest povinna obstarati úklid na své útraty.

Příměsky (nečistoty), odtříděné z čištěného zboží nebo části zkaženého zboží, jež byly vyloučeny pod celním dozorem, vyclí se podle své povahy nebo mohou býti vyvezeny zpět do celní ciziny nebo zničeny pod celním dozorem. Zničení zboží zjistí celní úřad a poznamená ve skladní knize.

Okrsková celní správa může důvěryhodným osobám a podnikům po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, po případě zemědělské rady povoliti, aby celní zboží určitého druhu, uloženého v celním skladišti, opatřovaly novým označením. Toto povolení smí býti uděleno jen na dobu jednoho roku s výhradou, že může býti kdykoliv odvoláno.

Zboží, opatřené novým označením, smí vystoupiti z celního území jen u nádražních a přístavních celních úřadů vývozcem udaných a smí býti poukázáno k vývozu jen průvodkou, jejíž údaje jest vyznačiti na nákladním listě a potvrditi otiskem místního a denního razítka.

Při výstupním projednávání zásilek, opatřených novým označením, musí výstupní celní úřad otisknouti svoje místní a denní razítko na nákladní list, opatřený již otiskem razítka poukazujícího celního úřadu.

Žádá-li osoba (podnik), jíž bylo povoleno opatřovati celní zboží novým označením, aby zboží z volného oběhu jí vyvezené bylo při zpětném dovozu propuštěno z důvodu tuzemského původu do volného oběhu bez vybrání celní pohledávky, smí býti této žádosti vyhověno jen tenkráte, předloží-li původní nákladní list, podle něhož bylo zboží vyvezeno.

Okrsková celní správa může po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, po případě zemědělské rady povoliti, aby k celnímu zboží, vyváženému do ciziny, bylo přibaleno do téhož nákladového kusu zboží z volného oběhu za těchto podmínek:

Nelze-li vyhověti podmínce a) hledíc ke druhu zboží, může býti přibaleno zboží z volného oběhu jen pod podmínkou, že nabude povahy celního zboží.

Za uschování zboží ve veřejném celním skladišti jest strana povinna platiti skladné, a to v úředním celním skladišti celní správě, v samostatném celním skladišti podnikateli skladiště. Dokud strana nezaplatí skladného, nemůže požadovati, aby jí bylo zboží vydáno.

Skladné platí se i za dobu dočasného uložení, pokud nejde o zboží zadržené nebo zabavené pro celní přestupek [§ 58, odst. (3) c. z.].

Sazbu skladného v úředních celních skladištích stanoví ministerstvo financí. V samostatných celních skladištích schvaluje sazbu skladného, jakož i zásady, jimiž se řídí jeho vyměřování, ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.

Změní-li se sazba skladného, vyměří se skladné za dobu účinnosti staré sazby podle této a ode dne účinnosti nové sazby podle nové.

Celní úřad přijme zboží do veřejného celního skladiště zpravidla jen na písemnou prohlášku uložitele, vyhotovenou dvojmo průpisem. Druh zboží může býti v této prohlášce prohlášen podle obchodního nebo obyčejného pojmenování; váha zboží může býti udána hrubou váhou.

Celní úřad přezkouší prohlášku, porovná ji s příslušnými listinami a podrobí zásilku zpravidla jen vnější prohlídce; vnitřní prohlídku vykoná jen výjimečně, když má podezření, že zásilka obsahuje zboží, které se nehodí podle ustanovení § 101 prov. nař. k uložení v celním skladišti. Tuto prohlídku smí celní úřad vykonati jen v přítomnosti uložitele nebo jeho zástupce a vykoná ji tak, že prohlédne namátkou jeden balík nebo jednu schránu; může však prohlédnouti celou zásilku, uzná-li to za nutno.

Zásilku sepíše celní úřad do skladní knihy, vyznačí na prohlášce den zápisu a číslo položky skladní knihy, den, kterého uplyne přípustná nejdelší skladní doba (§ 60, odst. (2) c. z.) a částku, na kterou jest zboží pojištěno, a vydá průpis prohlášky straně jako skladní list. Skladní list jest potvrzením, že zboží bylo přijato do celního skladiště, a průkazem, že uložitel jest oprávněn nakládati se zbožím podle celních předpisů. Ztratí-li uložitel skladní list, musí jej dáti soudně umořiti. Před tím nemůže požadovati, aby mu bylo zboží vydáno, leč by složil jistotu ve výši ceny zboží.

Uložitel jest povinen dopraviti prohlédnutou zásilku na vlastní útraty na ono místo ve skladišti, jež určí celní úřad. Zboží každého uložitele budiž na jeho návrh uloženo pohromadě a pozdější zásilky buďtež přiřaděny k dřívějším, není-li tomu na závadu druh zboží nebo jiné okolnosti a je-li dostatek místa.

Celní úřad jest oprávněn pokládati osobu, jež předloží skladní list, za osobu oprávněnou nakládati se zbožím a není povinen zkoumati, zdali jest řádným držitelem skladního listu. Ohlásí-li však ten, komu byl skladní list vydán, že se mu skladní list ztratil, poznamená celní úřad toto hlášení ve skladní knize a vydá zboží teprve, až příslušným úřad rozhodne o tom, kdo jest řádným držitelem skladního listu nebo kdo jest oprávněn nakládati se zbožím.

Postoupí-li osoba zboží, jež uložila v celním skladišti, jiné osobě, jest povinna zříditi postupní listinu a předložiti ji i skladní list celnímu úřadu s návrhem, aby postup zaznamenal ve skladní knize. Byla-li postoupena celá skladní položka, poznamená celní úřad ve skladní knize jméno nového majitele a opatří postupní listinu doložkou, že zboží jest uloženo v celním skladišti a pod kterou položkou jest zapsáno ve skladní knize. Postupní listinu vydá celní úřad uložiteli zboží, kdežto skladní list odebere, poznamenav na něm postup, a přiloží jej k prvopisu prohlášky. Postoupil-li však uložitel jen část skladní položky, odepíše celní úřad postoupenou část na skladním listě a ve skladní knize, zapíše ji ve skladní knize pod novou položkou ve prospěch nového majitele a vydá postupní listinu, opatřiv ji doložkou nahoře uvedenou se skladním listem postupující straně. Postoupené zboží může býti vydáno jen, když nový majitel předloží celnímu úřadu postupní listinu opatřenou doložkou nahoře zmíněnou. Stejně dlužno jednati, postupuje-li se zboží další osobě; v tomto případě jest pokládati původní postupní listinu za skladní list.

Ustanovení o přijímaní poštovních zásilek do celního skladiště jsou obsažena v poštovním celním řádu (příl. F).

Vznikne-li pochybnost, zdali zboží, jež došlo k celnímu úřadu ve vázaném oběhu bez celní závěrky, jest totožné se zbožím poukázaným, smí býti přijato do celního skladiště jen tenkráte, vzdá-li se strana výslovně průvozu tohoto zboží.

Větší zásilky zboží, jež lze snadno rozeznati a jež jest tak zabaleno, že všecky nákladové kusy obsahují jen zboží téhož druhu a téhož sazebního čísla (položky), mohou býti prohlášeny k úplné vnitřní prohlídce při uložení do celního skladiště; v tomto případě jest strana povinna prohlásiti zboží podle pojmenování celního sazebníku a podle druhu obalu a může se vzdáti účasti při celní prohlídce. Na základě takové prohlášky vykoná celní úřad úplnou vnitřní prohlídku.

Chce-li uložitel odebrati ze skladiště zásilku, kterou přihlásil při uložení k úplné vnitřní prohlídce, vyclí ji celní úřad bez nové celní prohlídky na základě prohlášky, podané k uskladnění a nebude požadovati novou prohlášku k vyclení. Chce-li však strana odebírati zboží po částech, musí každou odebíranou část znovu prohlásiti. Ani v tomto případě neprohlíží celní úřad zboží znova, nýbrž porovná pouze prohlášku s uskladňovací prohláškou.

Ustanovení tohoto paragrafu platí obdobně i pro příjem zboží do soukromého celního skladiště.

Hrubou váhu jednotlivých nákladových kusů jest zjistiti zpravidla odvážením. Skládá-li se však zásilka z více nákladových kusů se stejným obsahem a obalem, nemusí se zjišťovati váha jednotlivých nákladových kusů, nýbrž může se zjistiti celková váha zásilky. Do skladní knihy zapíše se taková zásilka podle počtu kusů, podle značek a čísel a podle celkové váhy.

Nenavrhne-li strana výslovně, aby byla hrubá váha zjištěna, může celní úřad upustiti od vážení:

Byla-li zjištěna vedle hrubé váhy též čistá váha, zapíše se do skladní knihy váha hrubá i čistá. Obsahuje-li nákladový kus několik druhů zboží podléhajícího různým sazbám, jest zapsati do skladní knihy též čistou váhu každého druhu zboží, jestliže byla zjištěna nebo prohlášena.

Bylo-li zboží poukázáno průvodkou, jest se říditi při zapisování váhy do skladní knihy těmito pravidly:

Nebylo-li celní zboží již při příchodu prohlášeno výslovně k uložení do celního skladiště, nebudiž uskladněno, nýbrž prozatím uloženo na místě, určeném k dočasnému uschování neprojednaného zboží.

Příjemce zboží jest povinen navrhnouti ve lhůtě stanovené v § 42 prov. nař. další celní řízení. Tato lhůta počíná dnem po příchodu. Nezjistí-li se v této lhůtě příjemce nebo odepře-li přijmouti zásilku, jest dopravovatel (železniční nebo plavební podnik, zasilatel) povinen prohlásiti ji k uskladnění na své jméno, nenaloží-li s ní jinak. Při výpočtu skladného připočte se doba dočasného uschování k době uskladnění.

Zboží převezme se do celního skladiště z úřední moci v těchto případech:

Převezme-li celní úřad zboží do celního skladiště z úřední moci, vyznačí tuto okolnost a položku skladní knihy na prvotní prohlášce nebo na opisu průvodky.

Veze-li loď v hraničních vodách zboží, jež jest předmětem státního monopolu a není určeno pro československou monopolní správu, může je celní úřad vzíti do dočasné úschovy až do okamžiku odjezdu lodi, přistane-li loď u břehu.

Okrsková celní správa může ve výjimečných případech ze zvláštních důvodů povoliti uložení celního zboží na přechodnou dobu mimo celní skladiště.

V celním skladišti smí býti ukládáno zpravidla jen celní zboží a tuzemské nebo vyclené zboží cizozemské, jež podléhá dalšímu celnímu řízení.

Tuzemské nebo vyclené zboží cizozemské z volného oběhu smí přijíti do celního skladiště s podmínkou, že nabude povahy cizozemského nevycleného zboží a že bude s ním naloženo podle ustanovení platných o tomto zboží (na př. víno, jež se dopraví do celního skladiště k dolití nevycleného vína).

Jsou-li v celním skladišti zvláštní oddělení místnosti, může celní úřad dovoliti, aby v nich bylo ukládáno tuzemské nebo vyclené zboží cizozemské, aniž ztrácí povahu zboží ve volném oběhu. Kdyby však těchto místností bylo potřebí pro celní zboží, může celní úřad naříditi, aby místnosti byly v přiměřené době uvolněny.

Jedy, zboží, jež vyžaduje zvláštního dozoru a odborného opatrování, zboží, jež se snadno samo vzněcuje nebo vybuchuje, zboží, jež se rychle kazí nebo kvasí, jakož i zboží, jež silně zapáchá nebo z jiných důvodů mohlo by býti na újmu ostatnímu zboží, na př. střelný prach, minerální oleje, hypermanganové soli v obalech lehko zápalných, celluloid atd., smí býti přijímáno jen do celních skladišť, jež jsou pro takové zboží zařízena. K uložení předmětů státního monopolu v celních skladištích jest zapotřební zvláštního povolení ministerstva financí.

Ministerstvo financí jest oprávněno omeziti v dohodě s ministerstvem obchodu, průmyslu a živností a ministerstvem zemědělství uskladňování i jiných druhů zboží buď ve skladištním řádu nebo v povolení.

Nelze-li zboží, vyloučené z příjmu do celního skladiště, ihned po dodání celnímu úřadu celně projednati a vydati straně, zařídí úřad na její útraty a nebezpečí, co uzná se zřetelem na druh zboží a daným poměrům za nejúčelnější.

V celních skladištích smí býti uloženo zboží, které se dopravuje obyčejně zabaleno, jen v dobrých obalech. Je-li obal poškozen, musí jej ukladatel řádně opraviti na své útraty před převzetím zboží do skladiště.

Na přání strany může přednosta celního úřadu dovoliti, aby bylo zboží uloženo na volné prostoře, na př. na rampě.

Ministerstvo financí může též vyloučiti z celního skladiště zboží nepodléhající clu, jež zaujímá mnoho místa, kdyby takovým zbožím skladiště mohlo býti zaplněno.

Celní zboží nesmí býti zpravidla uloženo v celních skladištích po dobu delší dvou let. Na odůvodněnou žádost strany může okrsková celní správa prodloužiti tuto dobu u jednotlivých zásilek; okrsková celní správa může též z podstatných důvodů na přechodnou dobu zkrátiti skladní dobu buď všeobecně nebo pro jednotlivé druhy zboží nebo pro jednotlivá celní skladiště, nahromadí-li se v nich mnoho zboží a vadí-li to tak, že nové zboží nemůže býti ukládáno nebo projednáváno.

Nemůže-li průvozní zboží nebo vývozní zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, pro nepředvídatelnou překážku vystoupiti přes celní hranici, smí býti převzato do celního skladiště, avšak nikoliv na dobu delší 3 měsíců. Tuto dobu může okrsková celní správa prodloužiti v odůvodněných případech. Ustanovení předposlední a poslední věty § 28, odst. (4) c. z. platí obdobně.

Chce-li strana odebrati zboží ze skladiště, jest povinna předložiti skladní list nebo postupní listinu [§ 98, odst. (6) prov. nař.] a navrhnouti písemnou prohláškou druh celního řízení, pokud nejsou stanoveny výjimky [§ 98, odst. (10) prov. nař.]. Přeje-li si strana, aby bylo zboží projednáno podle váhy zjištěné při uskladnění, musí to ve svém návrhu výslovně poznamenati.

Celní úřad porovná prohlášku se skladní knihou a vykoná řízení podle příslušných ustanovení platných pro navržený druh řízení (vyclívání, zaznamenání a poukazování).

Zboží vydá se ze skladiště a odepíše na skladním listu a ve skladní knize, předloží-li strana celní kvitanci nebo jinou celní listinu. Zboží musí býti vyskladněno z celního skladiště do 24 hodin od jeho projednání. Bylo-li všechno zboží, potvrzené skladním listem, vyskladněno, odebere celní úřad skladní list.

Celní úřad podrobí zboží podle vyclívací prohlášky vnitřní prohlídce, pokud je neprohlédl před jeho uskladněním nebo snad z jiného důvodů po uskladnění.

Bylo-li zboží v celním skladišti přebaleno tak, že způsob balení se liší od obvyklého způsobu nebo tára značně se liší od táry udané v tárovém sazebníku, jest celní úřad povinen zjistiti čistou váhu.

Vyclívá-li se zboží podle váhy, budiž postupováno takto:

Poukazuje-li se zboží z celního skladiště průvodkou, zjistí se zpravidla jeho hrubá váha.

Zjistí-li se úchylka od váhy zapsané, budiž všeobecně postupováno podle ustanovení § 104, odst. (3) b) a c) prov. nař., tudíž tak,

Nežádá-li strana, aby bylo zboží převáženo, nemusí býti váženo,

Vyváží-li se zboží z celního skladiště pohraničního celního úřadu do celní ciziny pod přímým dozorem celního úřadu nebo za úředního doprovodu, potvrdí celní úřad nebo úřední orgán provázející zásilku výstup zboží na průvodních papírech.

V případech, uvedených v § 61 c. z., zařídí dražbu celní úřad, u něhož jest zboží uloženo, a zpravidla též ji vykoná. Nedá-li se očekávati výhodná nabídka při dražbě, protože není v místě dosti kupců na dotyčné zboží nebo jsou-li k tomu jiné důvody, může okrsková celní správa pověřiti dražbou zboží určitého druhu celní úřady, které k tomu určí, a to buď případ od případu nebo pro všechny dražby.

Dražba budiž vyhlášena způsobem v místě obvyklým. Dovoluje-li to stav zboží, budiž dražební vyhláška vyvěšena aspoň týden u celního úřadu a kromě toho otištěna v listě, určeném pro úřední vyhlášky. Od vyhlášení dražby v úředním listě možno upustiti, není-li odhadnutá cena zboží větší než 1000 Kč.

Nestačí-li nejlepší nabídka k zaplacení celní pohledávky, rozhodne okrsková celní správa, má-li se dražba opakovati. nebylo-li ani při druhé dražbě docíleno žádoucího výsledku, může okrsková celní správa zboží darovati dobročinnému ústavu nebo naříditi, aby bylo zboží prodáno z volné ruky nebo aby bylo zboží přetvořeno na zboží nepodléhající clu nebo bylo zničeno.

Prodej zboží z volné ruky bez dražby povoluje okrsková celní správa.

Okrsková celní správa může povoliti, aby strana ukládala zboží ve zvláštním oddělení (v kabině, ve sklepě a pod.) úředního celního skladiště pro její zboží vyhrazeném. Takové oddělení zřídí se ve skladišti na útraty žadatele ohražením určitého prostoru tak, aby se dal zavříti. Strana jest povinna platiti paušalované skladné, jež se vyměří podle rozlohy oddělení a podle pravidelného skladného.

Pro ukládání zboží ve zvláštním oddělení platí tato ustanovení:

Záznamní styk dovoluje se v případech uvedených v §§ 123 až 130 prov. nař. za podmínek tam stanovených zásadně.

Mimo tyto případy může ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o plodiny zemědělské, též s ministerstvem zemědělství povoliti ze zvláštních důvodů národohospodářských zvláštní záznamní styk pro určitý druh zboží a k určitému účelu. Toto povolení může býti každý jednotlivý případ povolen zvlášť.

Jde-li o zvláštní záznamní styk, jest si vyžádati dobré zdání příslušné obchodní a živnostenské komory nebo ústředny obchodních a živnostenských komor, pokud se týče příslušné zemědělské rady nebo stálé delegace zemědělských rad.

Celní úřady jsou oprávněny všeobecně zaznamenávati zboží na návrh stran ve vlastní působnosti v případech níže uvedených [§§ 123 až 130 a § 131, odst. (5) prov. nař.] a za podmínek tam stanovených, dále v případech daných vžitými poměry pohraničního styku.

V jiných případech jest potřební k záznamnímu styku zásadně dovolenému výslovného povolení nadřízeného úřadu.

Záznamní styk povoluje se jen důvěry hodným a důchodkově zachovalým osobám a podnikům, a to zpravidla na tříleté období, počínající dnem udělení povolení. V povolení stanoví se druh záznamního styku, doba, na kterou se povoluje, a podrobnější podmínky i způsob dozoru.

Povolení záznamního styku zanikne, uplyne-li doba, na kterou bylo uděleno, nebo vzdá-li se ho nebo zanikne-li oprávněná osoba nebo odvolá-li je úřad. Povolení může býti odvoláno nebo změněno, když strana nezachovává podmínek stanovených povolením nebo prodlévá s placením celní pohledávky nebo když vzniknou pochybnosti o její platební způsobilosti nebo když se strana nebo osoby, za něž ručí, dopustí nesprávností v záznamním styku nebo úchylek od stanovených podmínek nebo z jiných důvodů.

Nebylo-li jinak stanoveno povolením nebo není-li nebezpečí pro celní důchodek, budiž záznamní styk odvolán výpovědí s přiměřenou lhůtou.

Povolení odvolá nebo změní úřad, který je dal. odvolání z důvodů hospodářských přísluší ministerstvu financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o výrobky zemědělské, též v dohodě s ministerstvem zemědělství.

Zneužije-li strana povolení, odejme je celní úřad ihned bez újmy trestnímu stíhání důchodkovému a vyhradí straně právo stížnosti do svého rozhodnutí.

Celní úřady mohou prodloužiti povolení nebo obnoviti povolení, od jeho zániku neuplynul rok, jde-li o povolení téže strany, nezmenšila-li se důvěra v její spolehlivost, nemění-li se podmínky stanovené pro záznamní styk a nevyhradil-li si nadřízený úřad výslovně oprávnění prodloužiti povolení.

Celní úřady jsou též oprávněny uznávati změny v osobě podnikatelově, zejména převésti povolení, jež zaniklo jeho úmrtím nebo tím, že podnik byl převzat jinou osobou, na právního nástupce.

Podniky (osoby) používající záznamního styku nepodléhají celnímu dozoru, až na podniky, jimž byl povolen záznamní styk zušlechťovací.

Úřední osoby pověřené dozorem jsou oprávněny vstupovati při výkonu tohoto dozoru do místností, v nichž jest uloženo nebo se zpracovává zboží odebrané v zušlechťovacím styku, a požadovati, aby jim byly předloženy k nahlédnutí a ke zkoumání zápisy, jež vede strana podle podmínek stanovených povolením. Má-li strana na skladě nebo ve zpracování mimo zboží zaznamenané týž druh zboží nezaznamenaného, jest povinna dovoliti dozorčím orgánům vstup též do oněch místností, v nichž jest toto zboží uloženo nebo se zpracovává.

Při povolení záznamního styku může býti vymíněna pokuta na zaviněné nepravidelnosti při záznamním styku. O tom, zda a jakou částku vymíněná pokuta propadá, rozhoduje okrsková celní správa.

Nepodala-li strana ještě žádosti za povolení záznamního styku nebo nedostala-li ještě vyřízení své žádosti, může celní úřad, aby umožnil případné zahrnutí zboží do záznamního styku, na návrh strany nezávazně ztotožniti zboží při projednávání. Vyhoví-li celní úřad tomuto návrhu, neznamená zajištění totožnosti povolení styku ani nezakládá právního nároku strany, že musí příslušný úřad uděliti povolení.

Okrsková celní správa příslušná podle sídla závodu může povoliti, aby bylo zboží dodatečně zahrnuto do záznamního styku, neuplynula-li od dovozu nebo vývozu do podání žádosti za povolení záznamního styku delší doba než 6 měsíců.

K záznamu nutno zboží prohlašovati zpravidla písemně prohláškou dvojmo vyhotovenou; v případech jmenovaných v § 43, odst. (1) písm. d) prov. nař. jest dovolena ústní prohláška.

Prohláška musí obsahovati kromě údajů předepsaných všeobecně pro písemné prohlášky (§ 44 prov. nař.) ještě tyto údaje:

Pro dovozní záznamní řízení platí obdobně ustanovení platná pro dovozní vyclívání o zkoušení celní prohlášky, o vyclívacím oprávnění, o celní prohlídce, o celním nálezu, o vyměření a vybrání celní pohledávky a o potvrzení jejího přijetí.

Kromě úředních úkonů uvedených v odstavci (1) nutno při vstupním záznamním řízení:

Na důkaz, že zboží bylo zaznamenáno, vydá celní úřad straně potvrzený druhopis prohlášky (záznamní prohlášku) nebo záznamku, bylo-li zboží prohlášeno ústně.

V záznamních stycích, jmenovaných v § 63, písm. a) až e) c. z., jest zajistiti totožnost zboží tak, aby mohlo býti zboží při zpětném dovozu nebo vývozu poznáno.

Při povolení zušlechťovacího styku budiž stanoveno, jak jest zajistiti totožnost zboží, nebo že se od průkazu totožnosti výjimečně upouští.

Požadavku zajištění totožnosti vyhoví se, když se na zboží otiskne úřední razítko nebo připevnění olůvka nebo pečeti nebo když se vyrazí na zboží značky raznicemi (na železné zboží, stroje a pod.) nebo když se zboží opatří jinými značkami totožnosti.

Kde se nedá totožnost zboží vůbec nebo velmi těžko takto zajistiti, budiž zajištěna přesným popisem zboží nebo vzetím vzorků nebo zaznamenáním počtu a váhy jednotlivých kusů nebo zaznamenáním továrních značek a čísel nebo jiným vhodným způsobem.

Nelze-li totožnost zajistiti některým ze jmenovaných způsobů nebo způsobuje-li zajištění výlohy nebo průtahy, jež se nedají srovnati s účelem záznamu, mohou býti nařízena vhodná kontrolní opatření, na př. stálé střežení závodu.

Není-li lhůta, do které má býti zboží zpět vyvezeno, dáno ustanoveními uvedenými v oddílu c) nebo příslušném zásadním dovolení, stanoví se v povolení jednotlivého případu.

Za prodloužení vývozní lhůty nutno žádati v jednotlivých případech u celního úřadu, jenž zboží zaznamenal.

V záznamním styku nutno zajistiti celní pohledávku vyměřenou při dovozním nebo vývozním řízení. Jistota může býti dána buď za každou jednotlivou zásilku nebo předem za více zásilek.

Jistota nemusí býti požadována v záznamním styku nepatrného rozsahu, zejména v pohraničním styku, nebo od maloživnostníků a řemeslníků, kteří jsou celnímu úřadu známi jako spolehliví a důvěry hodní.

Jistota může býti dána buď hotově v československé měně nebo zástavou státních dlužních úpisů nebo vkladních knížek spořitelen za podmínek stanovených v § 76, odst. (4), (5) a (6) prov. nař. Ministerstvo financí může dovoliti, aby za jistotu bylo přijímáno ručení úvěrních ústavů [§ 199, odst. (7), § 201, odst. (1) b), § 203 prov. nař.].

Zaznamenané zboží musí býti při zpětném vývozu dodáno se záznamní prohláškou nebo záznamkou k vývoznímu celnímu řízení zpravidla onomu celnímu úřadu, jenž zboží při dovozu zaznamenal, pokud nejsou nařízením nebo povolením stanoveny úlevy.

Nebyla-li povolením výslovně předepsána písemná prohláška, může býti učiněn návrh na projednání zboží při zpětném vývozu ústně; celní úřad má však právo požadovati, aby zásilka byla prohlášena písemně.

Písemná prohláška musí obsahovati kromě všeobecných údajů (§ 44 prov. nař.) ještě tyto údaje:

Projednává-li zásilku pohraniční celní úřad, stačí, je-li úřad zároveň úřadem výstupním, jedna prohláška. Vyváží-li se zaznamenané zboží poštou nebo koná-li vývozní řízení vnitrozemský nebo jiný pohraniční celní úřad než výstupní, nutno podati prohlášku dvojmo, bylo-li zboží u takového úřadu zaznamenáno, jinak trojmo.

Zboží budiž podrobeno vnější i vnitřní prohlídce podle předpisů platných pro dovozní vyclívání; obsahuje-li povolení zvláštní ustanovení v tomto směru, jest se jimi říditi. Zjistí-li se při vývozním řízení, že byly značky totožnosti valně porušeny nebo vyskytnou-li se vážné závady, rozhodne okrsková clení správa, má-li se celní pohledávka odepsati či nikoliv. Nejsou-li závady podstatné, může je celní úřad prominouti.

Odpad vznikající při zpracování zaznamenaného zboží zpravidla se neodpisuje beze cla; k takovému odpisu odpadu přiměřeného způsobu zpracování jest zapotřební, aby byl v povolení výslovně označen. Odpad smí býti odepsán teprve při zpětném vývozu zpracovaného zboží.

Vyveze-li se zaznamenané zboží zpět ve stanovené lhůtě, vrátí nebo uvolní celní úřad složenou jistotu.

Bylo-li zboží dodáno k vývoznímu řízení v záznamní lhůtě, byla tím záznamní lhůta stanovená k vývozu zboží dodržena, byť i zboží vystoupilo z celního území teprve po uplynutí této lhůty.

Ustanovení o dovozním záznamu platí obdobně i pro vývozní záznam.

Doveze-li se zpět zboží zaznamenané ve vývozu, propustí je do volného oběhu zpravidla jen ten celní úřad, který je při vývozu zaznamenal, pokud ovšem nejsou stanoveny výjimky nařízením nebo povolením. Celní prohlídku jest vykonati podle ustanovení platných pro dovozní vyclívání a totožnost zkoumati jako při záznamním řízení dovozním. Lhůta stanovená pro zpětný dovoz byla dodržena, když zboží ještě v ní vstoupilo zase do celního území.

Zvětšila-li se váha zaznamenaného zboží v cizině pouze nepatrně, propustí se příbytek beze cla.

Byly-li v celní cizině vyměněny staré součástky za nové nebo byly-li přidány ke zboží látky ve větším množství, musí z nich býti zaplaceno clo při zpětném dovozu. Při tomto vyclení buďtež přídatky projednávány podle stavu, v jakém byly dodány k celnímu řízení. Celní úřad použití k zjištění váhy, podle níž má býti celní pohledávky vyměřena, účtu nebo podrobného výkazu odesilatelova nebo váhu odhadnouti.

Nevyveze-li se zboží při dovozu zaznamenané zpět do celní ciziny nebo nedoveze-li se zboží při vývozu zaznamenané zpět do celního území ve stanovené lhůtě, pokládá se vzniklá celní pohledávky za uvěřenou ode dne záznamu.

Úroková povinnost počíná prvním dnem příštího měsíce po záznamu a končí posledním dnem měsíce, v němž původní nebo prodloužená záznamní lhůta uplynula.

Povinnost úroková vznikne též, bylo-li zboží v záznamní lhůtě přihlášeno k vyclení; tato povinnost končí posledním dnem měsíce, v němž zboží bylo vycleno.

Bylo-li použito v záznamním styku povoleného celního úvěru, jest po uplynutí úvěrní lhůty hotově zaplatiti uvěřené částky a zároveň úroky z nich ve výměře stanovené v povolení úvěru. Vyveze-li se zpět zboží v záznamní lhůtě, vrátí se pouze jistota hotově.

Nepřevyšuje-li jistota částku 500 Kč nebo bylo-li clo zajištěno hotově, nevybírají se úroky.

Úroky nemusí býti vybírány, jestliže zboží bylo vyvezeno po uplynutí záznamní lhůty, avšak příslušný úřad prominul překročení lhůty, dále bylo-li zboží vyrobení v zušlechťovacím styku uloženo v celním skladišti a pod.

Dovozem nebo vývozem zboží na nejistý prodej, na ukázku nebo k prohlédnutí rozumí se případy, ve kterých odesilatel zasílá příjemci jednotlivé věci k prohlídce, aby se podle jejího výsledku rozhodl buď ke koupi nebo k objednávce nebo aby zboží vrátil.

Dovozní záznam zboží na nejistý prodej, na ukázku a k prohlédnutí dovoluje se zásadně za předpokladu vzájemnosti, vývozní záznam pak všeobecně a není k nim potřebí výslovného povolení.

Lhůta k zpětnému vývozu nebo dovozu zaznamenaného zboží budiž stanovena přiměřenou dobou, nikoli však delší dvou měsíců při dovozním záznamu a delší dvanácti měsíců při vývozním záznamu.

Zaznamenávati zboží k zmíněným účelům mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Zaznamenané zboží může projednati při zpětném dovozu nebo při zpětném vývozu i jiný celní úřad, než který je zaznamenal při vývozu nebo dovozu.

Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o zemědělské výrobky, též v dohodě s ministerstvem zemědělství povoliti za určitých podmínek a kontrolních opatření dovozní a vývozní záznam určitých druhů zboží na sklad (k obchodování).

Vzorky obchodních cestujících jsou ukázky zboží všeho druhu mimo zboží, jež jest v dovozu zakázáno nebo omezeno, pokud jsou schopny ztotožnění a nepřevyšují ani množství ani cenou obvyklý pojem vzorků.

Pokud vzorky obchodních cestujících nemohou býti osvobozeny od cla podle § 87 c. z., jest dovozní nebo vývozní záznamní styk s nimi zásadně dovolen ve styku se státy, s nimiž byl výslovně smluven.

K tomuto záznamnímu styku není potřebí výslovného povolení. Vzorky mohou zaznamenávati celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Lhůta k zpětnému vývozu stanoví se 6 měsíci a k zpětnému dovozu 12 měsíci.

K zajištění totožnosti vzorků obchodních cestujících jsou postačitelné značky, jež byly připevněny celním úřadem země původního vývozu, jsou-li doprovázeny popisem ověřeným celními úřady této země. Celní úřady mohou však připevniti na vzorky vlastní značky, kdyby byly nezbytné k zjištění totožnosti při jejich vývozu.

Cizozemští obchodní cestující musejí se vykázati legitimací podle předepsaného vzoru, vydanou úřadem k tomu ustanoveným státem, v němž má sídlo závod, jejž zastupují. legitimace platí rok a obchodní cestující jest povinen předložiti ji celnímu úřadu při dovozu i vývozu vzorků.

Celní projednávání vzorků, zasílaných cizozemskému obchodnímu cestujícímu předem nebo za ním, může obstarati též jeho zmocněnec, předloží-li jeho legitimaci.

Vzorky, jež jsou dováženy z celní ciziny pro tuzemské obchodní cestující, zaznamenají celní úřady na potvrzení příslušné obchodní a živnostenské komory, že jde o vzorky obchodního cestujícího, bydlícího v celním území.

Vzorky tuzemských obchodních cestujících, jež byly zaznamenány k vývozu některých vnitrozemských celních úřadem, nemusí býti dodány pohraničnímu celnímu úřadu k potvrzení výstupu.

Vzorky obchodních cestujících mohou býti při zpětném vývozu projednávány všemi celními úřady za předpokladu, že jejich totožnost může býti zjištěna. Nemůže-li celní úřad při zpětném dovozu určitě zjistiti totožnost vzorků podle značek a popisu nebo má-li pochybnosti, může-li je propustiti do volného oběhu, poukáže je bez jistoty celnímu úřadu, který je zaznamenal.

Celní úřady jsou oprávněny v dovozu zaznamenávati bez výslovného povolení podle svého vyclívacího oprávnění tyto věci:

Záznamní lhůta budiž stanovena přiměřenou dobu, již jest potřebí k dosažení účelu sledovaného záznamem, nikoli však dobou delší 6 měsíců.

Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati dovozní záznam těchto věcí:

Záznamní lhůta budiž stanovena přiměřenou dobou, jíž jest potřebí k dosažení účelu sledovaného záznamem, nikoli však dobou delší 12 měsíců.

Povolovati dovozní záznamní styk v jiných případech dovozu zboží k dočasnému používání vyhrazuje se ministerstvu financí, a to v hospodářsky důležitějších případech v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.

Zboží, jež bylo dovezeno v záznamním styku podle předcházejících ustanovení, může býti ve vývozu projednáno i jiným celním úřadem než tím, který je v dovozu projednal.

Vývozní záznamní styk s věcmi vyváženými k dočasnému používání, k vyzkoušení, k pokusům a napodobení, na výstavy, veletrhy, k soutěžím a závodům jest dovolen zásadně, pokud nebude ministerstvem financí omezen.

Celní úřady mohou takové zboží zaznamenávati podle svého vyclívacího oprávnění. Záznamní lhůta budiž stanovena dobou přiměřenou účelu sledovanému záznamem, nikoli však dobou delší 12 měsíců.

Upotřebené cizozemské koše, dovážené do celního území, aby byly naplněny ovocem nebo zeleninou a s nimi vyvezeny, dále upotřebené známkované dřevěné sudy, jež se dovážejí z celní ciziny, aby byly v celním území naplněny zbožím a s ním vyvezeny, mohou propouštěti celní úřady beze cla do volného oběhu, prohlásí-li je dovozce k plnění a k zpětnému vývozu po naplnění a není-li pochybnosti o jejich určení. Je-li pochybnost, může celní úřad takové obaly zaznamenati nejdéle na dobu 6 měsíců.

Nové dřevěné sudy, jež dovozce prohlásí k plnění, mohou býti celními úřady zaznamenány se lhůtou 6 měsíců ke zpětnému vývozu. Tyto sudy mohou býti vyvezeny po naplnění zbožím u kteréhokoliv celního úřadu.

Upotřebené známkované pytle z hrubých tkanin mohou býti celními úřady zaznamenávány, prohlásí-li je strana s určením k naplnění a navrhne-li jich zaznamenání podle váhy a počtu kusů. Tyto pytle mohou vystoupiti z celního území u kteréhokoliv celního úřadu i po částkách. Jistota se vrátí, prokáže-li strana do 6 měsíců vstupnímu celnímu úřadu, že pytle se zbožím v nich naplněných vyvezla z celního území. Výstupní celní úřady potvrzují výstup pytlů na návrh strany zvláštním osvědčením nebo na záznamce.

V ostatním případech vyhrazuje se povolení dovozního záznamního styku ministerstvu financí.

Celní úřady jsou oprávněny zaznamenávati prázdné vnější obaly, jež se vyvážejí z volného oběhu v celním území, aby v nich bylo dovezeno celní zboží. Tyto obaly budou propuštěny beze cla při zpětném dovozu, leč by v nich bylo dovezeno zboží, jež podléhá clu podle hrubé váhy.

K dovoznímu nebo vývoznímu záznamnímu styku s věcmi převáženými přes celní hranici při různých slavnostech, veřejných cvičeních a podobných příležitostech (s divadelními kostýmy, cvičným nářadím, hudebními nástroji) z jednoho pohraničního pásma do druhého, aby jich tu bylo dočasně použito a byly pak zase zpět převezeny, dále k záznamnímu styku sjednanému pro pohraniční styk se sousedním státem nebo dovolenému podle § 4 prov. nař., není potřebí výslovného povolení. I nové věci mohou býti takto zaznamenávány.

Celní úřady jsou oprávněny zaznamenávati takové věci podle svého vyclívacího oprávnění a mohou též za přiměřených kontrolních opatření dovoliti jejich převoz přes celní hranici i po vedlejších cestách.

Dovážeti a vyvážeti dobytek na delší pastvu nebo k zimnímu živení nebo k vykrmení nebo k dočasným pracím hospodářským v záznamním styku jest zásadně dovoleno a není k tomu potřebí výslovného povolení. Tato ustanovení nedotýkají se úlevy podle § 4, odst. (4) c) prov. nař. Zaznamenávati dobytek mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění.

Užitek, jejž dává dobytek vyhnaný na pastvu v cizím celním území (mléko, sýr, máslo), pak mláďata, jež za doby této pastvy přibudou, smějí býti dovezeny beze cla. Sýr a máslo vyrobené z mléka v této době mohou býti dovezeny beze cla ještě do 4 neděl po návratu dobytka.

V pochybných případech může okrsková celní správa stanoviti, jaký užitek jest pokládati co do množství za přiměřený podle místních poměrů a trvání pastvy.

Z mláďat (telat, kůzlat, jehňat, selat, hříbat), jež přibudou na cizím území, nevybírá se clo, při čemž se přihlíží k tomu, kolik bylo březích matek ohlášeno a celním úřadem při výstupu zaznamenáno. Mláďata propustí se i tenkráte beze cla, když se dovezou do celního území bez matek, prokáže-li strana, že pocházejí od dobytka při výstupu ohlášeného a zaznamenaného.

Maso ze zvířat, jež v celní cizině utrpěla úraz a byla zabita, může býti beze cla propuštěno, doveze-li strana zároveň i kůži a předloží-li potvrzení cizozemského místního úřadu o úrazu nebo nutné porážce zvířete.

Z dobytka převedeného na pastvu nebo k práci v tuzemsku nutno zaplatiti clo podle výměry platné v den záznamu, nevrátí-li se do celní ciziny. Rovněž tak nutno zaplatiti clo ze jmenovaného dobytka, zahyne-li v celním území a zužitkuje-li se nebo zpeněží-li se maso v celním území.

Aby mohl býti dobytek, který zahynul v době pastvy nebo při práci v tuzemsku, odepsán beze cla, musí strana případ hlásiti do tří dnů písemně nejbližšímu oddělení finanční stráže nebo důchodkovému kontrolnímu úřadu, aby zjistil na místě správnost ohlášky a potvrdil na jejím rubu, že maso padlého dobytka nebylo v celním území spotřebováno nebo zpeněženo. Tuto potvrzenou ohláškou musí strana odevzdati celnímu úřadu za účelem odpisu scházejících kusů. Potvrdí-li státní zvěrolékař, že cizozemský dobytek zhynul dobytčí nákazou a že maso tohoto dobytka nebylo v tuzemsku spotřebováno nebo zpeněženo, nemusí oddělení finanční stráže nebo důchodkový kontrolní úřad tuto okolnost vyšetřovati a vydá potvrzení, podle něhož celní úřad odepíše padlé kusy bez vybrání cla.

Užitek, jejž dává dobytek na tuzemském pastvišti, i mláďata, jež přibudou na něm a zůstanou v celním území, nepodléhají dovoznímu clu.

Není-li z místních příčin možno dodati k celnímu úřadu dobytek vyháněný na pastvu nebo převáděny na práci, může pohraniční celní úřad dovoliti majiteli dobytka, aby podal předběžnou ohlášku, podle níž vyhotoví záznamku a oznámí to příslušnému oddělení finanční stráže, aby v ohlášenou dobu dohlédlo na výstup nebo vstup.

Majitel dobytka jest povinen navrhnouti záznam dobytka vyháněného na pastvu ohláškou dvojmo vyhotovenou. V ohlášce jest udati pastvinu, jméno majitele a uživatele pastviny, jejich bydliště, jakož i počet kusů a druh dobytka, jeho pohlaví, barvu a jiné značky, kterými jest dobytek opatřen. Ohláška musí býti podepsána majitelem dobytka a potvrzena starostou obce, z jejíhož obvodu se dobytek vyhání. Celní úřad vrátí jednu ohlášku jako záznamku majiteli dobytka. Majitel dobytka jest povinen předložiti finančnímu orgánu při náhodné kontrole k nahlédnutí záznamku, kdykoliv o to při dozoru požádá.

Při posuzování přípustnosti dovozu a zpětného dovozu dobytka vyvedeného na pastvu nebo k práci nutno přihlížeti k ustanovením zákonů o dobytčích nákazách, pokud se týče k ustanovením veterinárních smluv a k zákazům a omezením té které doby platným.

Dovozní záznamní styk se zbožím ke správce, t. j. k opětné úpravě opotřebovaných nebo poškozených částí, jest zásadně dovolen a není k němu potřebí výslovného povolení. Zaznamenávati zboží v tomto styku mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Lhůtu ke zpětnému vývozu jest určiti přiměřenou dobou, nikoli však delší jednoho roku.

Vývozní záznamní styk ke správce jest dovolen zásadně, byl-li sjednán mezinárodní smlouvou se státem, v jehož celním území má býti správka vykonána. Jinak může vývozní záznamní styk ke správce určitého druhu zásadně dovoliti ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, nelze-li práci vykonati v celním území vůbec nebo v žádoucí jakosti a přesnosti nebo dá-li se sice práce provésti v celním území, avšak jen s nepoměrným nákladem.

K vývoznímu záznamnímu styku ke správce podle odstavce (2) není potřebí výslovného povolení. Zaznamenávati zboží v tomto styku mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Lhůtu k zpětnému dovozu jest určiti přiměřenou dobou, nikoli však delší jednoho roku.

V jiných případech než zásadně dovolených povoluje vývozní záznam ke správce ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.

V celním nálezu budiž celními úřady poznamenán rozsah potřebné správky a při zpětném dovozu zjištěn rozsah správky skutečně provedené a neporušenost značek totožnosti.

Zboží, jež bylo zasláno do celního území ke správce a při dovozu zaznamenáno, může býti při zpětném vývozu projednáno každým celním úřadem.

Aktivní zušlechťovací styk, na př. dovoz zboží k přípravě, úpravě, přepracování, zpracování, může býti zásadně dovolen, dá-li se s určitostí očekávati, že ze zušlechťování vzejde průmyslovému nebo živnostenskému odvětví zúčastněnému na zušlechťování prospěch, a lze-li předpokládati, že očekávané výhody převýší případné škodlivé újmy tak, že dlužno se stanoviska celkového hospodářství dáti přednost zušlechťovacímu styku.

Zušlechťovací styk dovoluje zásadně ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, podle okolností též v dohodě s ministerstvem financí povoliti v dohodě se jmenovanými ministerstvy zušlechťovací styk v jiných než zásadně dovolených případech.

Při zásadním dovolení aktivního zušlechťovacího styku stanoví se, musí-li býti při zušlechtění totožnost zboží zachována a tudíž tytéž kusy po zušlechtění vyvezeny nebo postačí-li zpětný vývoz určitého množství zušlechtěného zboží podle váhy, míry, počtu kusů a pod.

Zušlechťovací styky povolené před účinností těchto ustanovení zůstávají v platnosti, pokud nenařídí ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, podle okolností též v dohodě s ministerstvem zemědělství, aby byly zastaveny nebo omezeny.

Zušlechťovací styky v pohraničním styku již vžité zůstanou v platnosti, pokud nepřesahují pojem řemeslného zpracování; zaznamenávati zboží mohou v těchto stycích i nadále celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění bez výslovného povolení.

K zušlechťovacímu styku zásadně dovolenému jest potřebí výslovného povolení okrskové celní správy.

Žádosti o dovolení nebo povolení aktivního zušlechťovacího styku podávají se okrskové celní správě, v jejímž okrsku leží místo zušlechťování (zpracování), a to prostřednictvím příslušné obchodní a živnostenské komory, která připojí své dobré zdání.

Zboží vyrobené zušlechtěním může býti odevzdáváno k dalšímu upravení nebo zpracování v tuzemsku jiným průmyslníkům (živnostníkům), majícím povolení k zušlechťovacímu styku, aby je pak vyvezli. Zúčastnění jsou povinni opatřiti si povolení okrskové celní správy místně příslušné, která jest povinna upraviti dozor na takový pokračovací zušlechťovací styk.

Zboží odevzdané k dalšímu zpracování nebo upravení musí býti znovu zaznamenáno na účet nové strany.

Dovezené zboží účtuje se podle ustanovení §§ 133 a 134 prov. nař. při odevzdání do pokračovacího zušlechťovacího styku a nová strana musí složiti celní jistotu, jež se vyměří podle množství zboží v původním nezušlechtěném stavu.

Okrsková celní správa může dovoliti, aby strana, jíž byl zušlechťovací styk povolen, dávala zboží dovezené v tomto styku na vlastní zodpovědnost třetím osobám nemajícím zvláštního povolení, aby zboží pod celním dozorem propracovaly nebo zušlechtění dokončily.

Dozorčí podmínky pro zušlechťovací styk, v němž zušlechťování provádějí třetí osoby, zejména domáčtí pracovníci ve mzdě, stanoví se povolením.

Při zásadním dovolení nebo povolení zušlechťovacího styku může býti od požadavku totožnosti zboží upuštěno a pro zúčtování dovezeného a vyvezeného zboží stanoven zúčtovací klíč podle výsledku výroby na zkoušku, podle přezkoumaných údajů strany, podle dobrého zdání znalců nebo odborných ústavů a pod. Nelze-li klíč ani takto stanoviti, zjistí se při každém vývozu množství zboží, jež se má odepsati, na př. podle rozložených vzorků, rozborem a pod.

Zboží dovezené na jednotlivou záznamku musí býti zvláště zúčtováno. Zúčtováno budiž zejména, jakmile bylo všechno zaznamenané zboží zpět vyvezeno nebo jakmile uplyne vývozní lhůta nebo strana se vzdá dalšího vývozu. Podle výsledku zúčtování vrátí celní úřad jistotu nebo ji uvolní, podle okolností předepíše celní pohledávku, pokud ji nevybere konečným zúčtováním jistoty.

Jestliže strana nevyveze zboží dovezené na záznamku najednou, nýbrž vyváží je po částech, může, jakmile prokáže vývoz, požadovati, aby jí byla vrácena příslušná část složené jistoty podle množství zpět vyvezeného zboží nebo aby bylo vyvezené zboží zúčtováno a připadající na ně část jistoty uvolněna.

Strana jest povinna při zpětném vývozu zušlechtěného zboží udati v celní prohlášce tuzemské přídatky a vysvětliti přírůstek na váze.

Nestanoví-li se při povolení ničeno jiného, podléhají úbytky, vzniklé na př. výtratou, vypařkou, spálením nebo jinou podobnou příčinou, jakož i odpad clu podle povahy dovezeného zboží. V tomto případě nevybírají se úroky z celní pohledávky.

Celní pohledávka za úbytky a odpad vybere se při zúčtování.

Vyveze-li se odpad do celní ciziny nebo zničí-li se pod celním dozorem nebo přemění-li se pod celním dozorem v odpad nepodléhající clu, může býti povoleno odepsati celní pohledávku. Odpad clu podléhající může býti znovu zaznamenán pro zušlechťovací styk.

Doveze-li se zpět z celní ciziny zušlechtěné zboží, může býti na žádost strany buď zahrnuto opět do zušlechťovacího styku nebo vycleno, prokáže-li strana totožnost dováženého zboží se zbožím vyvezeným podle zásad platných pro zboží vrácené (§ 214 prov. nař.). Navrhne-li strana, aby zboží bylo vycleno, vybere se celní pohledávka podle množství, druhu a povahy zboží, z něhož bylo zušlechtěné zboží vyrobeno, a podle sazeb platných při prvotním dovozu nezpracovaného zboží. Při výpočtu cla nebo při opětném záznamu budiž hleděno k úbytku a k odpadu.

O zpětném vývozu nezušlechtěného zboží platí obdobně § 216 prov. nař.

Má-li zušlechtěné zboží býti uloženo v celním skladišti, projedná se způsobem stanoveným pro vývoz a přijme se do skladiště. Není-li celní úřad pověřený vývozním projednáváním zároveň úřadem dozírajícím na celní skladiště, poukáže zboží tomuto úřadu.

Prohlásí-li strana takové zboží dodatečně k vyclení, vyměří se celní pohledávka podle příslušné celní sazby stanovené na zboží, jež bylo dovezeno k zušlechtění, a to podle sazby, jež platila v den, kdy bylo zboží zaznamenáno k zušlechtění.

Celní pohledávku tkvící na zboží poukázaném k uložení, sdělí poukazující úřad úřadu dozírajícímu na celní skladiště.

Zboží, jež se vyváží z volného oběhu k zušlechtění nebo zpracování do celní ciziny, může býti při zpětném dovozu propuštěno beze cla, nebylo-li v příslušném povolení stanoveno, že se má vybrati ze zušlechtěného nebo zpracovaného zboží dovozní clo podle nižší sazby. Vyvážené zboží jest projednati vývozním záznamním řízením. Aby byla zajištěna totožnost, budiž použito takových opatření, jež zaručují poznatelnost zboží.

Jestliže byly ke zboží přidány v cizině hmoty nebo částky clu podléhající v podstatném množství, vyclí se tyto přídatky při zpětném dovozu.

Pasivní zušlechťovací styk může povoliti ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, podle okolností též s ministerstvem zemědělství, jen výjimečně zpravidla na krátkou dobu a podle okolností pro omezené množství určitého druhu zboží. O povolení platí obdobně ustanovení § 130, odst. (2), a § 131, odst. (2), prov. nař., a o podávání žádostí ustanovení § 131, odst. (7), prov. nař.

Podrobnější podmínky o tomto styku, způsobu zajištění totožnosti a o lhůtě ke zpětnému dovozu budou obsaženy v povolení.

Přepravní styk může býti dovolen jen na tratích, na nichž jest odůvodněn místními nebo dopravními poměry.

Přepravní styk dovoluje:

Trati, na nichž byl přepravní styk dovolen všeobecně, jakož i celní úřady, jež jsou oprávněny konati přepravní řízení v tomto styku, buďtež vyhlášeny v úředním listě.

Zboží, jež má býti přepraveno přes celní cizinu v přepravním styku, musí býti pohraničnímu celnímu úřadu prohlášeno odesílatelem písemně přepravní prohláškou dvojmo vyhotovenou. V cestovním styku a v dopravě silniční jest však dovolena ústní prohláška, podle které vydá celní úřad přepravní průkazku.

Přepravní prohláška musí obsahovati:

Pro každé místo určení nutno vyhotoviti a odevzdati zvláštní prohlášku a připojiti k ní pevně výkazky, jestliže byly nařízeny z důvodu vyhlášení zostřeného celního dozoru nad příslušným úsekem pohraničního pásma nebo celního vnitrozemí.

K přepravnímu řízení nemusí býti prohlašováno zboží, jež jest v dovozu i vývozu beze cla a dávek a jehož vývoz není zakázán, dopravuje-li se nezabalené; doprava takového zboží není omezena na dovolené trati. Takové zboží může býti vyváženo nebo zpět dováženo u celních úřadů, jež jsou všeobecně oprávněny je projednávati. Rovněž nemusí býti k přepravnímu styku prohlašováno zboží, jež jest v dovozu i vývozu beze cla a jiných dávek, vyváží-li se do celní ciziny tak, že se nejdříve přepraví přes celní cizinu a pak se proveze celním územím, dopravuje-li se nezabalené.

K převozu zboží, jež jest předmětem státního monopolu, v přepravním styku jest potřebí výslovného povolení ministerstva financí.

Železniční nebo plavební podnik jest povinen, dopravuje-li zboží v přepravním styku, písemně navrhnouti výstupnímu celnímu úřadu vydání přepravní průkazky a připojiti ke svojí ohlášce přepravní prohlášky.

Celní úřad podrobí zboží podle přepravních prohlášek zpravidla jen vnější prohlídce a dá na ně celní závěrku, kterou v železniční dopravě zastupuje železniční závěrka. Podléhá-li zboží vývoznímu clu nebo vývoznímu zákazu nebo nelze-li na ně dáti celní (železniční) závěrku nebo je-li podezření, že přepravní prohláška není správná nebo je-li nebezpečí výměny zboží za přepravy přes celní cizinu, budiž vykonána vnitřní prohlídka a zboží důkladně popsáno. Při přepravě zboží na krátkých silničních tratích nemusí býti dávána celní závěrka, může-li býti zásilka provázena úředním orgánem od výstupního ke vstupnímu celnímu úřadu nebo může-li býti zboží přesně popsáno nebo poznačeno, aby byla zajištěna jeho totožnost.

Podléhá-li přepravované zboží vývoznímu clu, vybere celní úřad jistotu ve výši vývozního cla, a je-li vývoz zboží zakázán, ve výši poloviční ceny zboží. Ustanovení § 76 prov. nař. o jistotě při poukazování průvodkou platí obdobně též o jistotě v přepravním styku.

Dopravní podnik jest povinen nalepiti na vozy nebo nákladové kusy a nákladní listy nálepky, vyznačující, že jde o tuzemské zboží, přepravované přes celní cizinu.

Výstupní celní úřad stanoví podle délky trati a podle dopravních poměrů přiměřenou lhůtu, ve které musí dopravovatel dodati zboží vstupnímu celnímu úřadu, a vydá straně přepravní průkazku.

Zboží, jež má býti přepraveno přes celní cizinu v přepravním styku, může býti projednáváno též vnitrozemskými celními úřady. Projednal-li zásilku vnitrozemský celní úřad, musí býti dodána s oběma přepravními průkazkami výstupnímu celnímu úřadu, který přezkouší úřední závěrku a počet a druh nákladových kusů.

Vstupní celní úřad přezkoumá závěrky, porovná náklad s přepravní průkazkou, a shledá-li vše v pořádku, sejme celní závěrku a propustí zboží do volného oběhu v celním území. Je-li potřebí k další dopravě zboží výkazky, potvrdí celní úřad výkazku připojenou k přepravní průkazce otiskem místního a denního razítka nebo vydá novou výkazku.

Vyskytnou-li se při zpětném dovozu zásilky bezvýznamné závady nebo nepatrné chyby, upustí vstupní celní úřad od vyclení zboží, nemá-li pochybnosti o jeho totožnosti. Rovněž tak upustí celní úřad od vyclení zboží v případě, že byla úřední závěrka porušena, prokáže-li dopravovatel, že se to stalo nezaviněnou příhodou, a nemá-li celní úřad pochybností o totožnosti zboží. Ztratí-li se přepravní průkazka za přepravy, vyžádá si vstupní celní úřad prvopis průkazky od výstupního celního úřadu a podle něho projedná zásilku, nemá-li pochybností o její totožnosti. Vyskytnou-li se však závažnější závady nebo úchylky, zejména nebyla-li zásilka prohlášena k přepravnímu styku nebo má-li celní úřad pochybnosti o totožnosti zásilky, projedná zboží, jakoby bylo původu cizozemského.

Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati podle potřeby úlevy v přepravním styku.

Celní sazebník stanoví, které druhy zboží mohou býti z celní ciziny dováženy za snížené clo nebo beze cla na dovolovací listy nebo na zvláštní povolení a k jakému účelu lze takového zboží použíti nebo jakým způsobem musí býti zpracováno. Tato výhoda může býti odepřena až na dobu tří let podnikům, které se dopustily celního přestupku.

Ustanovení níže uvedená o zvláštních povoleních platí též pro dovolovací listy. Podnikem rozumí se nejen tovární podnik, nýbrž i živnost.

Podniky, jimž byla povolena výhoda dovozu zboží za sníženou celní sazbu nebo beze cla, podléhají celnímu dozoru (§ 26 prov. nař.). Tímto dozorem může býti pověřena finanční stráž nebo důchodková kontrola.

Žádosti o povolení dovozního styku s celní výhodou jest podávati prostřednictvím obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu má býti zboží použito nebo zpracováno. V žádosti jest udati místo a rozsah podniku (živnosti), zamýšlený způsob upotřebení nebo zpracování, přibližnou roční potřebu, pramen odběru a celní úřad, u kterého bude zboží vyclíváno.

Obchodní a živnostenská komora přezkouší správnost údajů a předloží žádost se svým vyjádřením, zejména o nutnosti a důvodech odběru zboží z celní ciziny a o pravděpodobné roční potřebě, okrskové celní správě. Tato vydá povolení nebo předloží žádost ministerstvu financi, je-li tomuto vyhrazeno rozhodnouti o žádosti. Povolení zní na určité roční množství zboží a udílí se zpravidla na tři léta.

Nárok na dovoz zboží s celní výhodou vzniká straně dnem, kterého jí bylo dodáno povolení příslušného úřadu celní správy. Úřad udělující povolení k dovozu zboží s celní výhodou může však stanoviti jeho zpětnou účinnost k určitému dřívějšímu dni nebo pro určitou dříve dovezenou zásilku.

Nárok na celní výhodu má strana jen pro zásilky, u nichž při dovozním celním projednávání předloží s celní prohláškou povolení k dovozu zboží s celní výhodou, aby celní úřad mohl v něm odepsati dovezené množství zboží.

Povolení může býti z podstatných důvodů odebráno, a to zejména tenkráte, kdyby ho bylo zneužito - v tomto případě bez újmy stíhání podle důchodkového trestního práva. Odebrati povolení přísluší úřadu, který výhodný dovoz povolil.

Zboží, odebrané z celní ciziny v dovozním styku s celní výhodou, smí býti přenecháno jiné osobě nebo podniku nebo upotřebeno k jinému než dovolenému účelu nebo zpracováno jiným než dovoleným způsobem, ohlásí-li to strana před tím celnímu úřadu a dozorčímu orgánu a zaplatí-li ze zboží clo nebo doplatí rozdíl cla podle plné celní sazby. Okrsková celní správa může povoliti, aby strana přenechala zboží bez placení cla nebo bez doplatku cla podnikům, jež mají povolení stejného druhu. Přenechávati odpadky vzniklé při výrobě jest však dovoleno, není-li to výslovně zakázáno.

Majitelé povolení jsou povinni vésti knihu o odběru a upotřebení (zpracování) zboží, odebraného na povolení, a to tak, aby se dala účetní zásoba kdykoliv zjistiti.

Odebral-li podnik povolené mu množství zboží nebo uplynula-li platnost povolení dříve, než bylo obnoveno, může odebírati zboží dále za dosavadních podmínek, musí však předložiti celnímu úřadu úřední potvrzení, že zažádal ještě dříve, než dovezl zbytek povoleného množství nebo než zaniklo povolení, za rozšíření nebo obnovení povolení, a zavázati se doplatiti nebo zaplatiti clo, kdyby povolení neobdržel.

Zastaví-li strana úplně podnik pro který jí byl povolen odběr zboží s celní výhodou, jest povinna oznámiti to i zbylou zásobu celnímu úřadu a dozorčímu orgánu a doplatiti nebo zaplatiti clo za nespotřebované zboží. O přenechání zboží jinému podniku platí obdobně ustanovení odstavce (9).

Pro upotřebení nebo zpracování zboží odebraného s celní výhodou stanoví se dvanáctiměsíční doba počínající dnem vyclení; po uplynutí této doby jest podnik povinen zaplatiti clo nebo doplatiti rozdíl cla za zboží nezpracované. Ukáže-li se tato doba nedostatečnou, může ji okrsková celní správa na odůvodněnou žádost strany přiměřeně prodloužiti.

Vyskytnou-li se pochybnosti o tom, že zboží bylo upotřebeno k povolenému účelu nebo zpracováno dovoleným způsobem, jest strana povinna prokázati, že zboží bylo použito jen k povolenému účelu nebo bylo zpracováno dovoleným způsobem.

Celní úřad zjistí při dovozu čistou váhu zboží buď skutečným odvážením nebo srážkou stanovené táry, vybere vyměřenou celní pohledávku a propustí zásilku do volného oběhu. Jistotu za rozdíl mezi výhodným a úplným clem vybere celní úřad jen tenkráte, bylo-li to všeobecně nebo pro určitý případ výslovně povolovacím úřadem stanoveno.

Přestupky všeobecných a zvláštních ustanovení o odběru zboží s celní výhodou trestají se, pokud nemají povahy celních přestupků, jako celní nepořádnosti.

Zvláštní ustanovení o povolení dovozu některých druhů zboží s celní výhodou jsou obsažena v příloze E.

Režim dovozních listů bude upraven zvlášť.

Ustanovení vládních nařízení ze dne 16. července 1926, č. 138 Sb. z. a n., o dovozních listech na obilí, luštěniny a rýži, ve znění upraveném vládním nařízení ze dne 12. července 1927, č. 124 Sb. z. a n., zůstávají v účinnosti s jedinou změnou, že v úvodní větě těchto nařízení slova „podle hlavy osmé“ (§§ 254 až 306) a desáté (§§ 385 až 380) celního a monopolního řádu“ nahrazují se slovy „podle ustanovení §§ 17 a 69 celního zákona č. 114/1927 Sb. z. a n.“

Letadly, jež podléhají ustanovením níže uvedeným, rozumí se letadla v užším smyslu (aeroplány, hydroplány, helikoptéry atd.), řiditelné vzducholodi, motorové balony a volné balony. Ustanovení tohoto paragrafu platí pro volné balony a neřiditelná letadla v užším smyslu potud, pokud jejich povaha nevylučuje, aby těchto ustanovení bylo použito. Rozlišování letadel na tuzemská a cizozemská děje se podle ustanovení celních, nikoliv podle ustanovení zákona o letectví.

Letadla plující z celní ciziny do celního území smějí přelétati celní hranici jen mezi body, jež budou stanoveny nařízením. Kromě případů nouze smí letadla přistávati jen na letištích, určených celní správou (celních letištích) a musí vykonati cestu mezi celní hranicí a celním letištěm bez zastávky a beze změny nákladu. Rovněž tak smějí letadla odlétati do celní ciziny zpravidla jen z celních letišť a přelétati celní hranici mezi stanovenými body.

Byl-li by přílet letadla na celní letiště nebo odlet z něho spojen s nepoměrnými obtížemi, může okrsková celní správa povoliti přistání též na jiném místě, pokud se týče odlet z jiného místa za dohledu finančního orgánu. Útraty dohledu hradí strana.

Letiště prohlášená za celní letiště jsou pro celní službu celništěm a musí býti tak zařízena, aby na nich mohly býti projednávány osoby a zboží v dovozu i ve vývozu. Celní letiště nemusejí býti označena, buďtež však vyhlášena v seznamu celních úřadů.

S letadel přilétajících z celní ciziny nesmí býti za letu od celní hranice k celnímu letišti shazováno zboží (zavazadla a jiné věci), jest však dovoleno shazovati v případě potřeby přítěž nebo pytle obsahující listovní poštu, byly-li povoleny vzdušné poštovní spoje. Byl-li letec nouzí nucen shoditi jiné věci, jest povinen oznámiti to ihned celnímu úřadu, na jehož celništi poprvé přistane, a postarati se o to, aby shozené věci byly co nejdříve dopraveny k nejbližšímu celnímu úřadu, nebo prokázati, že se ztratily nebo byly zničeny. Ustanovení tohoto odstavce platí obdobně i pro letadla přelétající celní území bez přistání.

Musí-li letadlo plující z celní ciziny před doletem na celní letiště nezbytně přistati, jest letec povinen zpraviti o přistání nejbližší celní nebo jiný finanční úřad nebo orgán (důchodkový kontrolní úřad, berní úřad, finanční stráž a pod.) a též politický (státní policejní) úřad I. stolice nebo četnickou stanici nebo starostu obce, vyčkati příchodu vyslaného orgánu a pečovati o to, aby se osoby, jež dopravuje letadlem, nevzdálily s místa přistání a aby nic nebylo z letadla odstraněno. Při nouzovém přistání letadla plujícího do celní ciziny nesmí letec přijmouti na letadlo ani zboží ani cestující osoby ani jejich zavazadla, leč za dozoru nejbližšího celního úřadu.

Orgán finanční správy nebo bezpečnostního úřadu jest oprávněn prohlédnouti letadlo a průkazní listiny a jiné doklady, jež letadlo nese, jakož i porovnati náklad se seznamem nákladu (§ 147 prov. nař.); jest též oprávněn dáti letadlo pod dozor, vzíti náklad v prozatímní úschovu a zaříditi vše, co uzná za potřebné. Orgán jest povinen poznamenati na seznamu nákladu výsledek prohlídky i to, co zařídil. Útraty, vzniklé vysláním úředních orgánů na místo přistání, hradí letec (letecký podnik).

Letec jest povinen co nejdříve přistati na příhodném místě, vyzve-li ho k přistání finanční stráž. Finanční stráž bude užívati k této výzvě týchž znamení jako policejní orgánové.

Ustanovení odstavců (6) až (8) platí i pro přelety celní hranice, které se staly náhodou, nouzí nebo nepředvídanou přírodní příhodou.

Celní úřady jsou oprávněny zaznamenati cizozemská letadla cizozemských letců a leteckých podniků. Záznamní lhůta budiž stanovena v dohodě se stranou, nikoli však dobou delší jednoho roku. Záznamka pozbude platnosti i před uplynutím záznamní lhůty, jakmile cizozemský celní nebo policejní úřad na ní potvrdí pobyt letadla v celní cizině a totožnost jeho s letadlem zaznamenaným. Složenou jistotu vrátí nebo uvolní celní úřad, jenž letadlo zaznamenal, obdrží-li nejdéle do 14 dnů po uplynutí stanovené lhůty záznamku potvrzenou cizozemským úřadem. Ustanovení § 166, odst. (10) prov. nař. o vracení jistoty platí obdobně.

Letadla nebuďtež zaznamenávána a jistota nebudiž požadována, zůstane-li letadlo pod celním dozorem a odletí-li přímo do celní ciziny.

Tuzemským letadlům může býti zajištěn nárok na propuštění beze cla při návratu z celní ciziny, vyžádá-li si letec celní průkazku. Lhůta ke zpětnému dovozu budiž stanovena jedním rokem; okrsková celní správa může prodloužiti záznamní lhůtu o jeden rok.

Záznamku nebo průkazku vydá celní úřad na ústní prohlášku. Letadlo opatřené záznamkou nebo průkazkou může přeletávati celní hranici i vícekráte, dokud neuplyne záznamní lhůta.

Pohonné látky na palubě letadla při příletu v množství nepřevyšujícím míru nutnou k dokončení cesty, kterou má letadlo podle palubní knížky vykonati, propustí celní úřad beze cla a dávek, zachovává-li vzájemnost stát, z jehož volného oběhu letadlo pochází. Přibírá-li letadlo pohonné látky v celním území, nelze uplatňovati nárok na jejich osvobození od cla a dávek.

Náhradní součástky (též polotovary specielní povahy) dovážené cizozemským letcem nebo leteckým podnikem do celního území ke správce poškozených cizozemských letadel jsou podmíněně osvobozeny od cla a dávek, budou-li zaznamenány a pod celním dozorem do uvedených letadel vmontovány. Vymontované součástky musí býti vycleny nebo pod celním dozorem vyvezeny, po případě zničeny. Vyváží-li letec nebo letecký podnik náhradní součástky do celní ciziny ke správce tuzemských letadel v cizině poškozených, musí je, činí-li nárok, aby byly propuštěny při zpětném dovozu beze cla a dávek, dáti při vývozu zaznamenati. Náhradní součástky cizozemského původu do tuzemských letadel v cizině vmontované musí býti při prvém přistání letadla na celním letišti ležícím v celním území prohlášeny a vycleny (§ 121 prov. nař.). Součástky, které by v celní cizině byly z tuzemského letadla vymontovány, budou při zpětném dovozu do celního území propuštěny beze cla a dávek na úřední průkaz o tom, že jde o součástky vymontované z tuzemského letadla.

Ministerstvo financí může uděliti československému oficielnímu klubu aeronautickému výhradné právo vydávati pro letadla triptyky, jež opravňují cizozemské letce ke vstupu cizozemským letadlem v nich popsaným do celního území bez skládání celní jistoty. Nebylo-li by oficielního klubu aeronautického, může ministerstvo financí toto právo uděliti klubu nebo svazu, jejž uzná pro ten účel za nejzpůsobilejší. Triptyk pozbude platnosti i před uplynutím záznamní lhůty, jakmile na něm cizozemský úřad potvrdí pobyt letadla v celní cizině. Celní úřady řídí se při řízení s triptyky pokyny na nich vytištěnými. Konečný výstup letadla považuje se za prokázaný, obdrží-li celní úřad, jenž letadlo zaznamenal, nejdéle do 14 dnů po uplynutí záznamní lhůty příslušný list triptyku potvrzený cizozemským celním nebo policejním úřadem obdobně podle odst. (1). Ustanovení § 166, odst. (14) prov. nař. platí tu obdobně.

Ministerstvo financí může též povoliti, aby se používalo pro letadla místo triptyků, pokud se týče celních průkazek, mezinárodních sešitů celních propůstek (carnets des passages en douane), vydávaných oficielním mezinárodním svazem uznaných aeronautických klubů.

Dopravuje-li letadlo zboží, musí míti letec při letu přes celní hranici v kterémkoliv směru seznam nákladu, t. j. seznam všech vezených nákladových kusů včetně zavazadel, podepsaný vlastní rukou a vidovaný celním úřadem místa odletu. Tento seznam musí obsahovati údaje stanovené v § 81 c. z.

Po přistání na celním letišti jest letec povinen pečovati o to, aby nebylo nic z letadla odstraněno a aby nikdo z osob, které přivezl, neopustil místo přistání, dokud se tam nedostaví orgán celního úřadu.

Přivezlo-li letadlo zboží, jest letec povinen ihned odevzdati celnímu úřadu seznam nákladu s prvotními prohláškami a dodati mu zboží k dalšímu celnímu řízení.

Letec odlétající do celní ciziny jest rovněž povinen odevzdati celnímu úřadu před odletem seznam nákladu k vidování a dodati zásilky k celnímu řízení. Jde-li o vývoz zboží, jehož výstup z celního území musí býti prokázán, jest letec (letecký podnik) povinen prokázati vývoz zboží potvrzením celního úřadu země určení.

Cestující osoby, dopravované letadly požívají těchže úlev jako cestující osoby, jež přestupují celní hranici jiným dopravním prostředkem (železnicí, lodí a pod.).

Cestujícími osobami rozumějí se osoby, jež přestupují celní hranici pouze za tím účelem, aby došly určitého cestovního cíle. Na úlevy stanovené pro cestovní styk nemohou však činiti nároku osoby, jež mají s sebou zboží takového druhu a v takovém množství, že jest zřejmo, že jest určeno pro obchod.

Cestující osoby, jež s sebou nemají zboží určeného pro obchod, smějí přestupovati celní hranici ve dne i v noci (§ 31 prov. nař.), avšak zpravidla jen po celních cestách a jsou povinny dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu a k celní hlídce, jimž přísluší konati celní řízení vzhledem k místu, na kterém cestující osoba přestoupila nebo hodlá přestoupiti celní hranici.

Pokud policejní předpisy nestanoví přísnější kontroly osob přestupujících státní hranici nebo úmluvy se sousedními státy neobsahují jiných omezení, jest dovoleno cestujícím osobám, jež nemají žádného zboží, nýbrž jen svou obyčejnou cestovní výstroj, přestupovati celní hranici též po vedlejších cestách; tyto osoby jsou však povinny dostaviti se k nejbližšímu celnímu úřadu nebo k nejbližšímu oddělení finanční stráže k celní prohlídce. Ministerstvo financí může však v dohodě s ministerstvem vnitra osvoboditi takové cestující osoby na určitých hraničních úsecích od povinnosti hlásiti se u jmenovaných orgánů. Takového úlevy buďtež vyhlášeny.

Cest, jejichž střední čarou probíhá celní hranice, smí býti používáno v celé jejich šíři bez celního řízení pro cestovní styk mezi různými místy ležícími v československém celním území nebo mezi různými místy celního území sousedního státu podle úmluv se sousedními státy.

Cestující osoby, které mají s sebou zboží, jsou povinny dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu a dodati mu zboží, aby je projednal. Není-li zboží určeno pro obchod, může býti prohlášeno ústně nebo cestující osoba může navrhnouti, aby bylo zboží vycleno podle výsledku celní prohlídky. Podléhá-li zboží hodnotnému clu, může celní úřad žádati, aby mu byly předloženy doklady jmenované v § 176 prov. nař.

Hlavy cizích států a jich družina jsou osvobozeny od celní prohlídky; rovněž osoby diplomatické osvobozují se od celní prohlídky, jestliže prohlásí, že nemají žádného zboží, jež by podléhalo clu, nebo zboží, jehož dovoz jest zakázán nebo omezen.

Zapečetěná zavazadla diplomatických kurýrů buďtež propuštěna bez celní prohlídky do volného oběhu, jsou-li zapsána v seznamu, vyhotoveném úřadem kurýra, a souhlasí-li s ním podle počtu kusů, vnějšího tvaru (vak, bedna, pytel, obálka a pod.) a nadpisu.

Doporučenky (laissez passer), vydané československými zastupitelskými úřady v celní cizině jiným osobám než jmenovaným v odstavci (6), neosvobozují cestujících osob od celní prohlídky, nýbrž doporučují pouze jejich majitele orgánům vykonávajícím celní prohlídku.

Celní pohledávky (§ 8 c. z.) i jistoty, pak poplatky mohou býti uvěřovány výrobcům, obchodníkům a zasilatelům, kteří mají bydliště (sídlo) nebo závod v celním území.

Úvěr povoluje se podle ustanovení níže uvedených do určité částky a jen tenkráte, když se dá souditi, že osoba za úvěr žádající zaplatí ročně na cle aspoň 50.000 Kč.

Úvěr musí býti zajištěn a uvěřené částky musí býti zúrokovány.

Úvěrní lhůta počíná vznikem celní pohledávky a končí posledním dnem třetího kalendářního měsíce, následujícího po jejím vzniku. Uvěřené částky musí býti v této lhůtě zaplaceny i s úroky.

Povinnost zúrokovací počíná prvním dnem kalendářního měsíce po vzniku celní pohledávky. Úroková míra stanoví se stejnou sazbou, jakou bude míti Národní banka Československá pro směnečný eskont ke dni, kterým počíná povinnost zúrokovací, nebude však nižší 4 %.

Byl-li úvěr zajištěn zástavou státních dlužních úpisů, vydá celní úřad směnku přímo na dlužníka. Byl-li úvěr zajištěn ručením úvěrního ústavu, vydá směnku úvěrní ústav a převede ji opatřenou akceptem dlužníka na celní úřad.

Dlužník jest povinen odevzdati celnímu úřadu na začátku kalendářního měsíce [§ 2078, odst. (4) c) prov. nař.], kterým počíná zúrokovací povinnost, směnku jím přijatou na částku, jež mu byla v předcházejícím měsíci uvěřena i s příslušnými úroky tříměsíčními.

Směnka musí býti splatna v oblasti Československé republiky, a to v místě, kde má Národní banka Československá platební místo.

Celní směnky nepodléhají kolku.

Úvěrními ústavy podle odst. (3) a dalších ustanovení jsou akciové banky oprávněné přijímati vklady na vkladní knížky a záložny.

Vyclívati zboží na celní úvěr smějí jen ony celní úřady, jež byly k tomu zmocněny. Tyto úřady budou vyhlášeny ministerstvem financí v seznamu celních úřadů nebo v úředním listu. Ministerstvo financí může povoliti celní úvěr též u oněch celních úřadů, jež nebyly zmocněny vyclívati zboží na úvěr.

Celní úvěr může býti žadateli povolen i u více celních úřadů. Povolí-li se celní úvěr u více celních úřadů, stanoví úřad zmocněný k povolení úvěru, podle návrhu žadatelova, do jaké částky může býti celkového úvěru použito u jednotlivých celních úřadů a který z nich jest úřadem zúčtujícím, jemuž nutno odevzdávati směnky. Ustanovení § 138, odst. (2) prov. nař. platí však i v tomto případě pro každý celní úřad.

Úvěr může býti zajištěn:

Celní úvěr musí býti zajištěn na celou dobu trvání úvěru (§ 204 prov. nař.). Jistota může býti uvolněna teprve tenkráte, když dlužník splnil závazky vzniklé z povoleného úvěru, tudíž zaplatil-li i odevzdané celní směnky a nepoužije-li jistoty k zajištění úvěru znovu mu povoleného.

Státní dlužní úpisy přijímají se za jistotu podle denního kursu, nikoli však nad nominální hodnotu. Za denní kurs platí poslední úřední kurs „peníze“ na pražské burse přede dnem složení úpisů.

Dlužní úpisy s kupony a talonem jest složiti u některé státní pokladny. Při skládání dlužních úpisů musí složitel předložiti státní pokladně seznam úpisů trojmo, a to zvláštní seznam úpisů slosovatelných a zvláštní seznam úpisů neslosovatelných.

Strana zastavujíc dlužní úpisy za celní úvěr jest povinna zříditi a odevzdati právně závaznou zástavní listinu.

Dává-li úpisy v zástavu třetí osoba, může býti zástavní listina opatřena výhradou, že si složitel vyhrazuje bez újmy státním nárokům vlastnické právo k papírům a úrokům (kuponům). Vyhradí-li si složitel právo navrhnouti zastavení úvěru, musí býti zástavní listina opatřena dodatkem, že dlužník dává složiteli neodvolatelné právo navrhnouti kdykoliv celnímu úřadu, u něhož byl úvěr povolen, aby zastavil vyclívání zboží na úvěr a že se složitel vzdává jakéhokoli nároku vůči státu ze ztrát, jež mu vzniknou, než bude vyclívání na úvěr zastaveno.

Zastavené dlužní úpisy nemusí býti vinkulovány.

Osoby, jež jsou podle ustanovení zástavní listiny k tomu oprávněny, mohou si splatné kupony odebírati u pokladny, kde byly složeny.

Úvěrní ústav, jenž chce ručiti za celní úvěr v tom neb onom roce, musí si k tomu opatřiti povolení ministerstva financí. Toto povolení může býti uděleno jen takovým ústavům, jež požívají plné důvěry finanční správy a jichž finanční stav skýtá plnou jistotu za záruční závazky, které již mají nebo hodlají převzíti vůči státu.

Úvěrní ústav, žádající za povolení, aby směl ručiti za celní úvěr, jest povinen složiti u pokladny, jež mu bude udána, státní dlužní úpisy ve výši 25 % částky, do které hodlá ručiti, jako jistotu za záruční závazky. Ustanovení § 202, odst. (1) až (3) prov. nař. platí obdobně.

Částka, do které úvěrní ústav ručí, nesmí býti menší než 50.000 Kč. Rovněž nesmí žádná záruční listina za celní úvěr jím zřízená zníti na menší částku.

Úvěrní ústav může si vyhraditi právo k zastavení celního úvěru. Ustanovení § 202, odst. (4) prov. nař. platí obdobně.

Povolení, udělené úvěrnímu ústavu, může býti odvoláno, jakmile vzniknou pochybnosti o jeho způsobilosti ručiti nebo i z jiných důležitých důvodů.

byl-li zajištěn státními dlužními úpisy na dobu zřízení zástavy, nikoli však na dobu delší tří let;

byl-li zajištěn ručením úvěrního ústavu, na dobu kalendářního roku, t. j. tak, aby končil 31. prosincem.

celní úřad, oprávněný vyclívati zboží na úvěr, zajistí-li strana úvěr státními dlužními úpisy a má-li ho býti použito jen u tohoto úřadu;

okrsková celní správa, má-li býti úvěru zajištěného státními dlužními úpisy použito u více celních úřadů v jejím okrsku nebo bude-li celní úvěr zajištěn zacel nebo z části ručením úvěrního ústavu a má-li ho býti použito jen u celních úřadů v jejím okrsku;

ministerstvo financí v ostatních případech.

V žádosti za povolení celního úvěru jest udati:

Osoby, jež žádají po prvé za povolení úvěru, jsou povinny prokázati celními prohláškami (kvitancemi), kolik zaplatily v posledních 12 měsících na cle.

K žádosti jest připojiti:

Má-li býti úvěr povolen u více celních úřadů, jest přiložiti tolik příloh s podpisem žadatele (firmy) a jeho zástupců, u kolika celních úřadů má býti úvěru použito.

Má-li býti úvěr povolen na ručení úvěrního ústavu, jest předložiti zvláštní přílohu s ověřenými podpisy zástupců úvěrního ústavu, kteří budou podepisovati směnky.

Dlužník jest povinen oznamovati úřadu, který povolil mu celní úvěr, změny, jež nastanou za trvání úvěrního poměru a jež musí býti hlášeny k zápisu do obchodního (společenstevního) rejstříku, a to ihned po jejich vzniku. Změní-li se podpis firmy dlužníkovy nebo jeho zástupce, jejž zmocnil podepisovati celní směnky, nebo změní-li se osoby oprávněné podepisovati celní směnky za ručící úvěrní ústav, musí býti předloženo dodatečně tolik příloh s podpisy, kolik jich jest potřebí podle hořejších ustanovení.

Na žádost dlužníkovu může býti celní úvěr zvýšen nebo snížen úřadem, který úvěr povolil.

Byl-li úvěr povolen u více celních úřadů, mohou býti dílčí úvěry u jednotlivých úřadů na žádost dlužníkovu převedeny na jiné celní úřady v povolení jmenované, a to do částky, která jest volná. Základní částka 50.000 Kč [§ 198, odst. (2) prov. nař.] musí však zůstati nedotčena. Žádost za takové převedení jest podati u onoho celního úřadu, u něhož má býti úvěr snížen.

Povolení celního úvěru zanikne:

Povolení úvěru může býti odvoláno úřadem, který je udělil. zejména tenkráte,

Odvolá-li úřad povolení úvěru, jest dlužníkem povinen zaplatiti úvěřené částky, jež nejsou hrazeny směnkami, do týdne po vyrozumění o odvolání úvěru. Složená jistota nebo ručení úvěrního ústavu nemění ničeho na této povinnosti.

Celní úvěr může býti dočasně zastaven úřadem, jenž jej povolil, v těchto případech:

Zastavení úvěřování trvá tak dlouho, až se v případě uvedeném v předcházejícím odstavci pod a) rozhodne podle výsledku trestního řízení o odvolání úvěru nebo jeho oživnutí, v případě uvedeném bod b), až se přijme ručení jiného úvěrního ústavu nebo dlužník zajistí celní úvěr státními dlužními úpisy, a v případě c), až dlužník odevzdá směnku jím přijatou nebo splatnou směnku zaplatí. V případě b) jest dlužník povinen zaplatiti uvěřené a ručením zajištěné částky, i když jsou kryty směnkami, hotově do 14 dnů, nedá-li za ně v této lhůtě jinakou, podle ustanovení tohoto oddílu přijatelnou jistotu.

Celního úvěru lze použíti bez ohledu na výši částky, vyměřené při celním projednání zboží. Dlužník může kdykoliv před odevzdáním směnky vyloučiti uvěřené částky z úvěru a zaplatiti je hotově.

Hodlá-li strana použíti úvěru jí povoleného, musí poznamenati to v písemné prohlášce poznámkou: „Na celní úvěr.“

Celního úvěru možno též použíti, vyclívá-li zásilku její příjemce na ústní prohlášku.

Vyclívá-li zásilku železniční nebo plavební podnik, může navrhnouti, aby se vyměřená částka zúčtovala k žíti úvěru, povoleného u celního úřadu příjemci zásilky, přikáže-li to odesilatel v přepravní listině a prohlásí-li příjemce, že s tím souhlasí.

Pro celní směnky smí býti používáno jen úředních tiskopisů.

Vyplniti směnečný tiskopis přísluší celnímu úřadu. Směnky nesmějí zníti na menší částku než 1000.- Kč; částky menší nutno ihned hotově zaplatiti.

Je-li celní úvěr zajištěn zástavou státních dlužních úpisů a zároveň ručením úvěrního ústavu, nutno na částku zajištěnou zástavou vyhotoviti jednu směnku a na částku zajištěnou ručením druhou směnku.

Dlužník jest povinen oznámiti celnímu úřadu jednou pro vždy nebo případ od případu místo, kde mají býti směnky umísťovány.

Neodevzdá-li dlužník směnky ve stanovené lhůtě [§ 208, odst. (4) c) prov. nař.], zastaví celní úřad vyclívání zboží na úvěr. Neodevzdá-li dlužník směnky do dalších 8 dnů, odvolá celní úřad úvěr, byl-li jím povolen, jinak oznámí to přímo úřadu, jenž úvěr povolil.

Celní úřad potvrdí dlužníkovi odevzdání směnky zvláštní kvitancí.

Dlužník může nabídnouti zaplacení směnečné pohledávky i před její splatností. V tomto případě vyžádá si celní úřad směnku od Ústřední státní pokladny, a jakmile ji obdrží, vybere směnečnou pohledávku od dlužníka a potvrdí zaplacení na rubu směnky.

Úroky z předčasně zaplacených směnečných pohledávek se nevracejí.

Přeplatky z uvěřených pohledávek, na něž byla odevzdána směnka, vrátí se zpravidla až po zaplacení směnečné pohledávky. Zároveň vrátí se tříměsíční úroky z přeplatku.

Výjimečně mohou býti vráceny přeplatky před zaplacením směnečné pohledávky, vzdá-li se dlužník úroků. Toto vzdání se úroků musí dlužník potvrditi na kvitanci.