Podle ustanovení čl. 83 mírové smlouvy, která byla uzavřena mezi mocnostmi spojenými a přidruženými a mezi říší Německou ve Versailles dne 28. června 1919 a nabyla mezinárodní platnosti dne 10. ledna 1920, rozšiřuje stát československý svou suverenitu na část Horního Slezska v mezích, které budou na základě uvedené mírové smlouvy a podle jejích ustanovení definitivně určeny mezinárodní komisí.

Dosavadní zákony a nařízení, platné v inkorporovaném území, zůstávají v platnosti, pokud je to srovnatelno se změnou suverenity, a pokud nebudou zrušeny nebo změněny zákony a nařízeními republiky Československé․

Zákony československé, které vyhlášeny budou ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého ode dne 1. května 1920, nabývají platnosti také pro inkorporované území, pokud neustanovují opaku. Zákony, které byly v republice Československé v platnosti již před 1. květnem 1920, nebo které budou do té doby vyhlášeny ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého, nabudou, pokud nemají ustanovení jinakého, v inkorporovaném území platnosti postupně od doby, kterouž určí v jednotlivých případech vláda republiky Československé nařízením, vyhlášených ve Sbírce zákonův a nařízení.

Vláda se zmocňuje, by, splní-li se podmínka, stanovená čl. 83. mírové smlouvy s Německem pro inkorporaci kraje Hlučínského, rozšířila na tento kraj suverenitu státu československého a uvedla v něm v platnost zákony Československé republiky podle obdoby ustanovení tohoto zákona.

Vláda se zmocňuje, by provedla v územích inkorporovaných všechna opatření, potřebná k zavedení řádné správy a řádného soudnictví. O opatřeních podle tohoto zákona provedených podá vláda Národnímu shromáždění zprávu.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením zákona tohoto pověřují se všichni ministři.