Rodinám občanů, podléhajících branné povinnosti ve smyslu ustanovení branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., kteří v československé branné moci mimo případ mobilisace:

Za členy rodiny ve smyslu § 1 pokládají se osoby, které mají podle ustanovení všeobecného občanského zákona proti povolanému nárok na alimenty.

Nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželce a manželským dětem osob uvedených v § 1, bod 1., tohoto zákona, byl-li sňatek uzavřen bez úředního povolení potřebného podle § 36 branného zákona, nebo vzdala-li se manželka se souhlasem manželovým nároku tohoto před uzavřením sňatku prohlášením řádně ověřeným.

Nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byli-li v době, kdy povolaný nastoupil službu vojenskou, nemajetní a k výdělku nezpůsobilí, a byla-li výživa jejich podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím je ohrožena.

Ustanovení §§ 3 až 9 zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., a § 40 zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., platí obdobně i ve příčině tohoto příspěvku.

Zákon ze dne 21. července 1908, čís. 141 ř. z., o státním vyživovacím příspěvku příslušníkům osob, které byly povolány ke cvičení ve zbrani, pokud se týče k vojenskému výcviku, a ustanovení § 1, čís. 1., zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. z. a n., o státním příspěvku vyživovacím, pokud se jím nepřiznává nárok na vyživovací příspěvek příslušníkům osob, konajících zákonnou službu presenční, se zrušují.

Zákon má účinnost od 1. ledna 1921 a pozbude účinnosti dne 31. prosince 1921.

Provede jej ministr vnitra ve shodě se zúčastněnými ministry.