§ 1154 b) obč. zák. ve znění cís. nařízení z 19. března 1916, čís. 69 ř. z., mění se a bude napříště zníti takto:

Zaměstnanci přísluší po čtrnáctidenním zaměstnání nárok na mzdu nejvýše týdenní i tenkráte, když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl vykonávati práci nebo službu, pokud si toho nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí․

Nemůže-li zaměstnanec vykonávati práci nebo službu proto, že onemocněl anebo že utrpěl úraz, přísluší mu místo mzdy uvedené v odstavci 1. až v třetím a čtvrtém týdnu nemoci po 10 % jeho mzdy, v pátém a šestém týdnu nemoci po 20 % mzdy, v sedmém a osmém týdnu nemoci po 30 % mzdy.

Ustanovení předchozích odstavců netýkají se těch ustanovení kolektivních smluv nebo pracovních - (služebních) - řádů již platných, která jsou pro dělníky příznivější.

Požitky uvedené v odstavci druhém platí pro dobu tamtéž uvedenou také tehdy, když zaměstnanec byl propuštěn, protože trvala nezaviněná nezpůsobilost ku práci přes čtyři neděle (§ 82 h) živnostenského řádu.

§ 1164 obč. zák. ve znění cís. nař. z 19. března 1916, č. 69 ř. z., se pozměňuje takto:

Práva zaměstnance, plynoucí z ustanovení §§ 1154, odst. 3., 1154 b), 1156 - 1159 b), 1160 a), 1162 - 1163, nemohou býti pracovní smlouvou ani zrušena ani omezena.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministrům spravedlnosti a sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedli.