Místní příslušnost poručenských (sirotčích) úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zřízených podle zákona ze dne 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n., určuje se bydlištěm poručencovým nebo opatrovancovým.

Nelze-li bydliště zjistiti, řídí se místní příslušnost poručenského (sirotčího) úřadu podle místa pobytu poručencova (opatrovancova), a není-li pobyt jeho znám anebo zdržuje-li se poručenec (opatrovanec) v cizině, podle místa jeho posledního bydliště v tuzemsku.

V zájmu poručence (opatrovance) může příslušný poručenský (sirotčí) úřad buď sám od sebe anebo na návrh přenésti na jiný poručenský (sirotčí) úřad nebo soud na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus buď celou poručenskou (opatrovnickou) věc nebo jen péči o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) zcela anebo částečně․ Stejně může soud na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus přenésti poručenskou (opatrovnickou) věc anebo péči o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) na poručenský (sirotčí) úřad (§ 1).

Je-li poručenský (sirotčí) úřad nebo soud, na který poručenská nebo opatrovnická věc zcela nebo zčásti má býti převedena, srozuměn s opatřením příslušného poručenského (sirotčího) úřadu nebo soudu, stane se opatření toto bez dalšího schválení účinným. Nedocílí-li se dohody, jest k účinnosti opatření potřebí na Slovensku a Podkarpatské Rusi schválení poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice téhož obvodu, pokud pak jde o přenesení poručenské (opatrovnické) věci nebo péče o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) na ostatní území státní nebo naopak, schválení Nejvyššího soudu (§ 6).

Z důvodů vhodnosti může poručenský (sirotčí) úřad třetí stolice, v jehož obvodu jest poručenský (sirotčí) úřad první stolice podle zákona příslušný, jemu poručenskou nebo opatrovnickou věc odejmouti a přikázati ji jinému poručenskému (sirotčímu) úřadu první stolice svého obvodu.

Přikázati poručenskou (opatrovnickou) věc z obvodu jednoho do obvodu jiného poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice náleží ministru spravedlnosti; přikázati ji na místo příslušného poručenského (sirotčího) úřadu soudu na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus anebo naopak náleží Nejvyššímu soudu.

Přikázati poručenskou nebo opatrovnickou věc podle předchozích odstavců tohoto paragrafu jinému úřadu nebo soudu lze jen na návrh zákonného zástupce. Návrh nutno podati u úřadu (soudu), jenž po zákonu jest příslušným poručenským (sirotčím) úřadem nebo soudem. Tento úřad (soud) předloží návrh i se spisy úřadu (soudu), jemuž náleží o návrhu rozhodnuti, vyjádře se zároveň o návrhu. Rozhodnutí, jímž bylo návrhu vyhověno, dodáno budiž i se spisy přímo úřadu (soudu), jemuž byla věc přikázána; tento pak vyrozumí o něm účastníky a úřad (soud), jemuž byla věc odňata.

Funkce vedoucích a rozhodujících orgánů při poručenských (sirotčích) úřadech (§ 1) mohou býti dle potřeby svěřeny soudcům z povolání.

Úkony, které podle zák. čl. XX. z r. 1877 a zákonů pozdějších náležejí fiškálu sirotčí stolice, přecházejí na státního zástupce v sídle poručenského (sirotčího) úřadu druhé stolice.

Hromadně ukládati jmění poručenců a opatrovanců v sirotčích pokladnách na Slovensku a Podkarpatské Rusi není ode dne, který bude určen nařízením, dovoleno.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby provedl likvidaci sirotčích pokladen při sirotčích stolicích podle zák. čl. XX. z r. 1877 zřízených. Podrobná ustanovení o likvidaci budou vydána nařízením.

Likvidací sirotčích pokladen zůstává nedotčeno ručení těch, kdož podle §§ 291 a 299 zák. čl. XX. z r. 1877 jsou zodpovědni za hotovosti, které ze sirotčích pokladen byly uloženy u peněžních ústavů anebo zapůjčeny.

Ustanovení §§ 151 až 168 zák. čl. XX. z r. 1877 o rodinných radách se zrušují.

Ustanovení § 295 téhož zákona upravené ve znění § 13 zák. čl. VI. z r. 1885 zní:

na vkladní knížky spořitelen nebo jiných peněžních ústavů, které budou určeny nařízením;

v československých státních papírech anebo jiných zúročitelných cenných papírech, kterých podle zákona lze používati k ukládání sirotčího jmění;

na hypotéky proti zajištění zástavním právem v knihách pozemkových, pokud nemovitost, připočítávajíc předcházející břemena, není tím zavazena při domech více než do polovice, při pozemcích do dvou třetin obecné ceny.

Zákon tento, jakož i zákon z 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n., nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1923.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti, vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.