Vlastníkům bankovek Rakousko-uherské banky s padělanými kolky československými, kteří prokázaně jich v tuzemsku bezelstně nabyli sami nebo (při osobách hromadných) svými zástupci neb zaměstnanci, poskytne se v korunách československých náhrada 50 % jmenovité hodnoty těchto bankovek, pokud nejpozději 11. března 1921 odevzdány byly podle vyhlášky ministerstva financí ze dne 18. prosince 1920 poštovních úřadům neb již dříve dostaly se do úschovy nějakého státního úřadu (na př. Zabavením podle posledního odstavce § 10 stanov Bankovního úřadu ze dne 12. května 1919, č. 246 Sb. z. a n.).

Z náhrady vůbec vyloučeni jsou vlastníci trestaní podle zák. ze dne 22. května 1919, č. 269 Sb. z. a n., pro padělání československých kolků bankovkových neb vědomí rozšiřování takových padělků.

Způsob a doba výplaty určeny budou zvláštní vyhláškou ministerstva financí ve Sbírce zákonů a nařízení.

Bankovky Rakousko-uherské banky s padělanými kolky československými, jichž vlastníkem jest stát, odepíší se jako ztráta celou jmenovitou hodnotou.

Výplatny určené zvláštní vyhláškou (§ 1, předposlední odstavec) budou povinny zkoumati průkaz podmínek v § 1 stanovených a výplatu odmítnouti, mají-li pochybnosti.

Výplatna poznamená takové odmítnutí s datem na stvrzence vlastníkem bankovek předložené.

Odmítnutý může do 8 dnů na to odvolati se k berní správě, v jejímž obvodu výplatna jest. Rozhodnutí berní správy jest konečné.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti je ukládá se ministru financí.