Mají-li svědci a znalci, slyšení v občanských věcech právních, podle zákona nárok na svědečné a znalečné, platí o vyměření svědečného a znalečného předpisy tohoto nařízení a sazby vydané se schválením ministerstva spravedlnosti vrchními soudy.

Nárok náleží svědkovi nebo znalci i tehdy, když se dostavil k provedení důkazu a bez jeho zavinění sešlo z jeho výslechu anebo z podání nálezu nebo posudku; znalci však nepřísluší v takových případech nárok na odměnu za námahu (§ 18, č. 3).

U soudů v zemích České a Moravskoslezské buď nárok na svědečné nebo znalečné uplatněn pod ztrátou nároku ústně nebo písemně do 24 hodin po ukončení výslechu nebo po podání písemného posudku․ Přísluší-li nárok na svědečné nebo znalečné podle ustanovení § 1, odst. 2, třeba jej uplatniti nejpozději následujícího všedního dne po roku, který byl určen k výslechu nebo k podání nálezu nebo posudku. Je-li nárok uplatněn písemně, stačí, bylo-li podání následujícího všedního dne po roku odevzdáno k poštovní dopravě. Písemné žádosti nepotřebují podpisu advokáta.

U soudů v zemích Slovenské a Podkarpatoruské platí ustanovení § 314, odst. 3 a § 365 zák. čl. I/1911.

Může-li svědek použíti hromadného dopravního prostředku (vozidla), jako dráhy, elektrické dráhy, autobusu, parníku apod., aby se dostal na místo výslechu, buďte mu hrazeny jen náklady vzešlé z použití tohoto hromadného vozidla.

Náklady za použití zvláštního vozidla se hradí svědkovi jen tehdy, nebylo-li lze použíti hromadného vozidla a:

Na nákladech vzešlých požitím zvláštního vozidla (§ 4, odst. 2) dlužno přiznati náklady na vozidlo v místě obvyklé a podle cen v místě obvyklých.

Mohl-li svědek použíti několika druhů vozidel, buďte mu nahrazeny náklady za použití takového vozidla, kterého bylo lze podle poměrů použíti s nejmenším nákladem (při tom buďte uváženy i případně jinak nutné náklady pobytu a noclehu).

Použilo-li několik svědků společně téhož zvláštního vozidla nebo mohli-li tak bez obtíži učiniti, přísluší každému z nich toliko na něho připadající poměrná část náhrady nákladu.

Nepřísluší-li svědkovi podle předcházejících ustanovení náhrada za použití hromadného vozidla nebo zvláštního vozidla a je-li byt svědků vzdálen od místa výslechu více než 4 km, buď mu přiznána podle povahy cesty a počasí jako náhrada za opotřebení šatu a obuvi, jakož i za opotřebení jízdního kola částka 4 Kč - 20 Kč, a je-li vzdálenost tam a zpět větší než 15 km, další částka 6 Kč až 20 Kč jako náhrada za stravu, které požil na cestě tam a zpět.

Použil-li svědek jiného vozidla než kola, např. vlastního motorového vozidla, buď mu dána v těchže případech (odstavec 1) přiměřená náhrada za učiněné náklady a za opotřebení, nesmí však náhrada ta převyšovati náhradu podle § 6.

Konal-li se výslech svědkův jiné obci, než v obci jeho bydliště nebo pobytu, buď mu přiznána náhrada nutných výloh, spojených s pobytem v obci výslechu.

Zpravidla buď dána toliko náhrada za náklad na oběd, kterého svědek musel pro své předvolání a pro výslech požíti mimo domov (stravné).

Byl-li však svědek nucen v místě výslechu nebo na cestě k výslechu nebo zpět přenocovati, budiž mu kromě toho přiznána náhrada za přenocování (nocležné) a náklady na večeři a snídani. Nocležné přísluší svědkovi za každou noc, tj. za dobu od 10 hodin večer do 5 hodin ráno, kterou svědek byl nucen stráviti mimo místo svého pobytu.

Výše stravného a nocležného budiž stanovena podle sazby.

V zemích České a Moravskoslezské může svědek žádati náhrada za ztrátu času jen tehdy, když mu promeškáním času nutně spojeným s jeho výslechem byla způsobena citelná újma na jeho denním výdělku (§ 346 civilního řádu soudního), v zemích Slovenské a Podkarpatoruské tehdy, když mu promeškáním času nutně spojeným s jeho výslechem byla způsobena újma na jeho výdělku (§ 314 zák. čl. I/1911). Při určení promeškaného času buď přihlíženo netoliko k době potřebné pro výslech, nýbrž k celé době, které svědek potřeboval, aby se dostal na místo výslechu ze svého bydliště nebo pracoviště a zpět, avšak i k tomu, kdy svědek musel práci opustiti nebo ji přerušiti a kdy mohl po návratu znovu práci zahájiti.

Újmu na denním výdělku utrpí svědek také, musel-li pro svůj výslech dáti náhradu svému zástupci.

Náhrada za ztrátu času buď svědkovi přiznána podle celých dnů anebo půldnů.

Lze-li osvědčiti určitou částku ušlého výdělku (např. výplatními listinami, potvrzením zaměstnavatelovým apod.), buď nahrazena vždy celá částka ušlého výdělku. Jinak se vyměří náhrada za ztrátu času podle sazby.

Osvědčení o výši ušlého výdělku nebudiž zpravidla žádáno od osob, které se živí obyčejnou prací ruční za denní nebo týdenní mzdu, řemeslnou prací nebo provozováním menší živnosti nebo které žijí ve stejných poměrech s těmito osobami (jako např. manželka, která pracuje v řemeslné nebo jiné živnosti svého manžela nebo mu pomáhá v jeho denní a ruční práci), a od podomních obchodníků.

Jinak je třeba přípustnost náhrady za ztrátu času posuzovati podle postavení a majetkových poměrů svědkových a podle jeho pravidelné výdělečné činnosti. Neposkytují-li samy poměry povolání a výdělku bezpečného a soudu známého měřítka pro určení náhrady za ztrátu času, musí svědek, který se jí domáhá, předložiti osvědčení o svém pravidelném výdělku a o výši ušlého výdělku.

Při určování svědečného buď přihlíženo k okolnostem odůvodňujícím nárok svědkův v každém jednotlivém případě.

Pokud jsou pro výši svědečného vydány sazby, buď svědečné vyměřeno zpravidla podle nejnižších sazeb. Nejvyšší sazby buďtež přiznávány toliko výjimečně. Sazbu lze překročiti jen tehdy, je-li to odůvodněno zvláštními okolnostmi.

Byly-li by v některém případě podle místních poměrů a osoby svědkovy i nejmenší sazby zřejmě nepoměrně vysoké, lze sejíti i pod sazbu.

Zaměstnanci státu a jiných veřejnoprávních korporací, předvolaní za svědky, jimž náleží plat i po dobu trvání služební překážky způsobené výkonem svědecké povinnosti, mohou činiti nárok toliko na náhradu nákladů cesty a pobytu podle §§ 3 až 8 tohoto nařízení.

Zaměstnanci státu a jiných veřejnoprávních korporací nemají nároku na náhrady podle části II tohoto nařízení, náleží-li jim nárok, aby jim náklady tam uvedené byly nahrazeny jiným obdobným způsobem.

Pro určení výše náhrady nákladů cesty a pobytu zaměstnanců státu a jiných veřejnoprávních korporací podle části II tohoto nařízení není rozhodná výše náhrady služebních výloh.

Sazby náhrady nákladů na pobyt, jakož i sazby náhrady za ztrátu času buďtež sestaveny vrchním soudem. Vrchní soud může podle zvláštních poměrů svého obvodu zavésti u všech soudů jemu podřízených tytéž sazby nebo může stanoviti zvláštní sazby pro obvody jednotlivých krajských soudů nebo toliko pro místa lázeňská nebo pro místa, v nichž jest sídlo krajského soudu.

Sazby sestavené vrchním soudem schválí ministerstvo spravedlnosti v dohod s ministerstvem financí.

Podle potřeby buďte sazby občas přezkoumány. O nové úpravě platí to, co jest ustanoveno v odstavci 2.

na náhradu nákladů a výdajů jinak jim vzešlých (např. nákladů na přípravu dobrého zdání, výdajů za látky a nástroje spotřebované při zkoumání atd.),

na náhradu za ztrátu času,

na odměnu za námahu.

Náhrada za ztrátu času (§ 18, č. 2) buď stanovena podle výdělkových poměrů znalcových.

Nebyl-li by svědek za stejných okolností osvobozen od osvědčení ušlého výdělku, jest též znalec povinen osvědčiti pravidelný výdělek a výši ušlého výdělku.

Při stanovení odměny za námahu (§ 18, č. 3) buď přihlíženo nejen k výdělkovým poměrům znalcovým, ale i k tomu, jak se podobné výkony znalce odměňují mimo soudní řízení. Přitom buď rozeznáváno, zdali zkoumání znalcovo má povahu vědeckého nebo uměleckého výkonu nebo zdali předpokládá zcela zvláštní odborné, zejména technické vědomosti, kterých se nabude teprve vykonanými studiemi nebo důkladným výcvikem nebo předběžným vzděláním, nebo zdali ke zkoumání stačí obyčejné zkušenosti, jako např. při oceňování předmětů zabavených při exekuci na věci movité (domácí zařízení a nářadí a jiné podobné nářadí) nebo při odhadu malých pozemků a domů, který může býti vykonán bez obtížných výpočtů.

Spočívá-li práce znalcova toliko ve výkonech toho druhu, které se obyčejně vyskytují při vykonávání jeho výdělečné činnosti a povolání, nelze mu kromě náhrady za ztrátu času dáti další náhradu.

Vrchní soud sestaví sazby (§ 15) pro odhad svršků a nemovitostí v exekučním řízení a sazby pro odhad svršků a nemovitostí v jiných občanských věcech právních.

V sazbách buď stanovena náhrada za ztrátu času a odměna za námahu paušální částkou podle doby nutné k odhadnímu úkonu. Jednotlivé položky sazeb buďte stanoveny podle hodin, půldnů a celých dnů. Pro každou položku může býti stanovena výměra nejmenší a největší, aby při stanovení znalečného mohlo býti pokud možno přihlíženo k místním poměrům.

V protokole o takových odhadech je třeba vždy uvésti, jak dlouho úřední výkon trval.

Nařízení ministra spravedlnosti ze dne 17. září 1897, č. 221 ř. z., o poplatcích svědků a znalců v občanských právních rozepřích, se zrušuje. Sazby na základě tohoto nařízení vydané zůstávají v platnosti, dokud nebudou nahrazeny novými sazbami.

Zvláštní ustanovení o poplatcích znalců v občanských věcech právních zůstávají v platnosti.