Pronajimatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní, jen svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodu jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.

Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště:

Byla-li připuštěna výpověď z důvodů uvedených v odstavci 2, č. 10 až 14, jest povinen pronajimatel vypovězenému nájemníkovi znovu pronajmouti byt nebo jinou místnost a nahraditi mu zaviněnou škodu, nebude-li jich do 4 neděl po uprázdnění použito k účelu, pro který výpověď byla povolena. Do této lhůty se nepočítá doba potřebná k úpravě místností, bylo-li s úpravou začato nejdéle do 14 dní po uprázdnění místností a je-li v ní řádně pokračováno.

Pojem náhradního bytu dostatečného podle odstavce 2, č. 12 a 13 stanoví vládní nařízení.^*)

Smlouvy nájemní a podnájemní, učiněné na určitou dobu před 3. květnem 1920, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby, a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajimatel dá se svolením soudu podle § 1 výpověď. Výpovědi této není potřebí při skladištích, jde-li o stavbu podle § 1, odst. 2, č. 9. Jinak obnovuje se smlouva nájemní a podnájemní na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou.

Ustanovení předchozí odstavce nelze užití na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu o místnostech, na které se nevztahoval nařízení o ochraně nájemníků, uvedená v § 33 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n., prokáže-li pronajimatel, že je znovu jinak pronajal již před 31. březnem 1928.

Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu po 3. květnu 1920 pokládají se po dobu platnosti tohoto zákona za učiněné na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajimatelovu jest užíti ustanovení § 1 s tím obmezením, že před uplynutím smluvené doby nájemní může pronajimatel vypověděti smlouvu takovou jen z důvodů uvedených v § 1, odst. 2, č. 1 až 5, 7, 8 a 9, a v § 3, odst. 2.

Ustanovení předchozího odstavce nevztahují se na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu kratší 3 měsíců, leč by nájemník užíval bytu se svolením pronajimatelovým déle 3 měsíců.

Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajimatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi, jen zneužívá-li nájemník bytu ke značné škodě pronajimatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti nebo zbořiti.

Z těchto důvodů může býti také dáno svolení k výpovědi podle § 1.

Chce-li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodu jest byt. V návrhu buď uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení. Jde-li o důvod výpovědi podle § 1, odst. 2, č. 11, musí býti potřeba podniku prokázána pravoplatným potvrzením okresního úřadu. V žádosti o potvrzení jest udati nájemníka, kterému má býti dána výpověď, a zaměstnance, pro něhož majetník podniku bytu potřebuje. Nájemník budiž jako strana o zahájeném šetření vyrozuměn. Proti potvrzení může si stěžovati majetník podniku i nájemník k zemskému úřadu, který rozhoduje s konečnou platností. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.

Svolení k výpovědi z důvodu § 1, odst. 2, č. 1 může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužené nájemné.

Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

Do usnesení lze podati rekurs do 8 dní od jeho doručení ke krajskému soudu; rekurs je podati u okresního soudu. Do usnesení krajského soudu se nepřipouští opravný prostředek. Usnesení, nabylo-li právní moci, nahrazuje platnou výpověď.

Po smrti nájemníkově vstupují v nájemní smlouvu o bytu příslušníci jeho rodiny, bydleli-li v jeho bytě v době jeho smrti alespoň již 3 měsíce, nemajíce vlastního bytu. Není-li takových osob nebo jde-li o jiné místnosti než byty, spravuje se přechod práv z nájemní smlouvy na dědice nájemníkovy a poměr mezi dědici a pronajimatelem ustanoveními práva občanského.

Opustí-li nájemník společnou domácnost, kterou sdílel se svou rodinou, a společný byt, přecházejí práva a povinnosti nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním.

Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živností v najatých místnostech.

Účinnost ustanovení §§ 1 až 6 a ustanovení odstavce 1 tohoto paragrafu nemůže býti vyloučena neb obmezena smlouvou stran.

Zvýšení nájemného z bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností jest obecně přípustno jen v mezích § 9.

Pro obecně přípustné zvýšení nájemného jest rozhodno základní nájemné, t. j. nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání na nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok k vyměření daně činžovní stanovena.

K obecně přípustnému zvýšení nájemného podle ustanovení § 9 není potřebí zvláštních důvodů.

Měl-li nájemník dne 1. května 1924 místnosti již najaty, jest bez újmy ustanovení posledního odstavce tohoto paragrafu obecně přípustno zvýšení nájemného:

od 1. dubna 1934

od 1. července 1934

u malých provozoven [písm. d), č. 1], byla-li nájemníkovi podle posledního předpisu vyměřena podle zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, všeobecná daň výdělková z ryzího výtěžku dani podrobeného

více než 4.000 Kč a nejvýše 7.000 Kč, na částku nepřevyšující základní nájemné o 130 %,

více než 7.000 Kč a nejvýše 15.000 Kč, na částku nepřevyšující základní nájemné o 180 %,

více než 15.000 Kč, na částku nepřevyšující základní nájemné o 250 %.

U místností, pronajatých po 1. květnu 1924 novému nájemníku, jest bez újmy ustanovení posledního odstavce tohoto paragrafu obecně přípustno zvýšení nájemného:

od 1. dubna 1934

od 1. července 1934

u malých provozoven [písm. d), č. 1], byla-li nájemníkovi podle posledního předpisu vyměřena podle zákona o přímých daních, všeobecná daň výdělková z ryzího výtěžku dani podrobeného

více než 4.000 Kč a nejvýše 7.000 Kč, na částku nepřevyšující základní nájemné o 130 %,

více než 7.000 Kč a nejvýše 15.000 Kč, na částku nepřevyšující základní nájemné o 180 %,

více než 15.000 Kč, na částku nepřevyšující základní nájemné o 250 %.

1. Nájemníku, kterému byla podle předpisu za rok 1931 nebo dřívější vyměřena podle zákona o přímých daních daň důchodová z důchodu dani podrobeného přes 60.000 Kč, může býti z bytů a jednotlivých částí bytu zvýšeno nájemné na částku nepřevyšující základní nájemné,

nemá-li nájemník více nežli dvě nezaopatřené děti, o 350 %,

má-li tři nezaopatřené děti, o 325 %,

má-li čtyři nebo více nezaopatřených dětí, o 300 %.

nemá-li nájemník více nežli dvě nezaopatřené děti, o 240 %,

má-li tři nezaopatřené děti, o 215 %,

má-li čtyři nebo více nezaopatřených dětí, o 190 %.

Zvýšení nájemného z důvodu úhrady nákladu, učiněného na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu podle ustanovení § 8, odst. 1, č. 4 zákona č. 275/1920 Sb. z. a n. nebo § 12, odst. 2, písm. d) zákona ze dne 27. dubna 1922, č. 130 Sb. z. a n., nebo § 12, odst. 2, č. 4 zákonů ze dne 26. dubna 1923, č. 85 Sb. z. a n., ze dne 25. dubna 1924, č. 85 Sb. z. a n., a ze dne 26. března 1925, č. 48 Sb. z. a n., zůstává ustanoveními předcházejících odstavců nedotčené, pokud jest vyšší než částka, o kterou může býti podle nich zvýšeno nájemné přes míru stanovenou v §§ 9 a 10 zákona č. 85/1924 Sb. z. a n.

Do vyměřovacího základu daně činžovní na rok 1934 se nezapočítává:

Částky uvedené v odstavci 1 nezapočítávají se rovněž do vyměřovacího základu obecních dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) na rok 1934.

O tom, je-li provozovna podle § 9 malá nebo střední, rozhodne, nedohodnou-li se strany, soud, přihlížeje k její velkosti, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku, vyžádaje si dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodne o tom soud podle okolností případu, vyžádaje si, uzná-li toho potřebu, dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

Nad míru uvedenou v § 9 smí býti zvýšeno nájemné jen z důvodu uvedených v odstavcích 2 až 5, a to, nedojde-li k dohodě, jen uzná-li okresní soud, v jehož obvodu jest byt, zvýšení přípustným.

Zvýšení nájemného jest přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajimatelovy

K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže lze nájemné přiměřeně zvýšiti, ale za užívání zdviže jen osobám, které jí používají nebo na její používání činí nárok.

K úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, ledaže byly nutny, aby byt byl udržen v uživatelném stavu.

Zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytů placeného v době rozvrhu a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ poslednímu daňovému předpisu.

Zvýšení nájemného není přípustno z důvodu, že se mimo výlohy uvedené v odstavci 2, č. 2 zvýšily také ostatní pravidelné roční výlohy, spojené s udržováním a správnou domu, nebo že byly provedeny občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu, ani že pominulo dočasné osvobození od daně nebo dočasná úleva daňová, ani že se zvýšila daň činžovní v důsledku obecně přípustného zvýšení nájemného podle § 9.

Obce, v nichž je sídlo okresního soudu a berní správy, jsou povinny a ostatní obce oprávněny, podle návrhu berní správy vyhlásiti, do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených v odstavci 2, č. 1 a 2.

Ustanovení §§ 8 až 12 se nevztahují:

Nedohodnou-li se strany jinak, je nájemník povinen platiti i po uplynutí smluvené nájemní doby nájemné placené v posledním nájemním období, ačli nájemné podle §§ 8 až 12 není vyšší.

Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období, ač není-li zvýšení nájemného z důvodů uvedených v § 12, odst. 2 přípustno již od dřívějšího dne.

Zvýšení nájemného za měsíc březen 1934 je přípustné za podmínek platných do 28. února 1934.

Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšené nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.

Ustanovení § 13 jest užíti také na podnájem.

Nájemník jest k žádosti vlastníka domu povinen učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník nebo jiný uživatel bytu dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajimatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za zprostředkování nájmu.

Co bylo plněno proti ustanovení odstavce 1, může býti požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do 6 měsíců od zrušení nájemní smlouvy.

O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného podle § 12 neb úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 nebo podnájemného podle § 16, rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu jest byt, k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu.

O zvýšení nájemného podle § 9 rozhoduje soud v odstavci 1 uvedený k návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu, jen neshodnou-li se strany o základním nájemném podle § 8 neb o jiných podmínkách zvýšení nájemného.

Pronajimatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu, a navrhuje-li zvýšení, uvésti ve svém návrhu dosavadní nájemné nebo jinou úplatu a odůvodniti podrobným výpočtem požadované zvýšení.

Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajimatelům úmluvy o zvýšení nájemného nad míru uvedenou v § 9, o úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 a o podnájemném podle § 16. O tom, je-li podnájemné neb úplata placená podnájemníkem za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle §§ 16 a 13 přiměřená, rozhoduje soud i k návrhu vlastníka domu.

Soud je pak oprávněn, vyslechna strany, podle výsledku šetření nájemné nebo podnájemné neb úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění upraviti s účinkem od nejbližšího nájemního období přiměřeně v mezích tohoto zákona. Přeplatku za dobu minulou nelze zpět žádati.

K žádosti nájemníka, jemuž bylo nájemné zvýšeno vzhledem k předpisu daně důchodové nebo výdělkové, upraví soud nájemné na míru jinak podle § 9 přípustnou, prokáže-li nájemník, že podle pozdějšího předpisu nemá dani podrobeného důchodu (ryzího výtěžku), který je podmínkou zvýšení nájemného.

Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §§ 19 nebo 20, obešle strany podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati zmocněnce s věcí náležitě obeznalého, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

Soud provede v nesporném řízení šetření pro rozhodnutí potřebná, vyslechna, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle ustanovení zákona rozhodny pro přípustné zvýšení.

O útratách řízení platí zásady řízení sporného.

Ustanovení o bytech v tomto zákonu vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé části bytu a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.

K příslušníkům rodiny podle ustanovení tohoto zákona se počítají manžel, příbuzní v řadě přímé a sourozenci.

Zákon tento se nevztahuje:

Ke dnům určeným v odstavci 1, č. 11 a 12 lze nájemní smlouvy o bytech a provozovnách tam uvedených vypověděti již dříve podle obecných ustanovení se zachováváním výpovědní lhůty smluvené nebo zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, u středních provozoven však nejméně šesti měsíční.

V obci s méně než 2000 obyvateli, která v den 31. března 1928 nebyla místem zcela dani činžovní podrobeným [§ 143, odst. 1, písm. a) a § 145 zákona o přímých daních], ustanovení tohoto zákona pozbudou účinnosti, usnese-li se na tom pravoplatně obecní zastupitelstvo většinou všech svých členů, a schválí-li usnesení zemský úřad, počátkem nájemního období následujícího po schválení usnesení.