Čekejte, prosím...
Úmluva. o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě. (čl. 1-41)
Dodatkový protokol.
Přechodná ustanovení
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
15/1935 Sb. znění účinné od 1. 8. 1963
změněnos účinností odpoznámka

vyhláškou č. 15/1966 Sb.

1.8.1963

15

 

Úmluva

o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě.

 

Jménem republiky Československé.

 

Dne 12. října 1929

byla sjednána ve Varšavě tato úmluva

s dodatkovým zápisem:

(Překlad.)

Úmluva

o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě. (čl. 1-41)

President Německé říše, president Spolkové republiky Rakousko, Jeho Veličenstvo král Belgů, president Spojených států brazilských, Jeho Veličenstvo král Bulharů, předseda národní vlády Čínské republiky, Jeho Veličenstvo král Dánský a Islandský, Jeho Veličenstvo král Egyptský, Jeho Veličenstvo král Španělský, náčelník státu Estonské republiky, president Finské republiky, president Francouzské republiky, Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských území zámořských, císař Indický, president Řecké republiky, Jeho Nejjasnější Výsost regent království Maďarského, Jeho Veličenstvo král Italský, Jeho Veličenstvo císař Japonský, President Lotyšské republiky, Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská, president Spojených států mexických, Jeho Veličenstvo král Norský, Její Veličenstvo královna Nizozemská, president Polské republiky, Jeho Veličenstvo král Rumunský, Jeho Veličenstvo král Švédský, Švýcarská spolková rada, president Československé republiky, Ústřední výkonný výbor Svazu Sovětských socialistických republik, president Spojených států venezuelských, Jeho Veličenstvo král Jihoslovanský,

uznavše prospěšnost toho, aby byly jednotným způsobem upraveny podmínky mezinárodní letecké dopravy, pokud jde o listiny používané pro tuto dopravu a o odpovědnost dopravce,

jmenovali za tím účelem své plnomocníky, kteří, jsouce náležitě zmocněni, sjednali a podepsali tuto Úmluvu:

Hlava I.

Předmět. - Definice. (čl. 1-2)

Článek 1

(1)

Tato Úmluva se vztahuje na veškerou mezinárodní dopravu osob, zavazadel nebo zboží, provozovanou letadlem za úplatu. Vztahuje se rovněž na bezplatnou dopravu, kterou provádí letadlem dopravní letecký podnik.

(2)

Mezinárodní dopravou ve smyslu této Úmluvy je každá doprava, při které podle ujednání stran leží místo odletu a místo určení, ať již dojde k přerušení dopravy nebo k překládání či nikoliv, buď na území dvou Vysokých smluvních stran, nebo na území pouze jedné Vysoké smluvní strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu, i když tento stát není Vysokou smluvní stranou. Bez takové zastávky se doprava mezi dvěma místy na území jedné Vysoké smluvní strany nepovažuje za mezinárodní ve smyslu této Úmluvy.

(3)

Doprava, která má být provedena postupně několika leteckými dopravci, považuje se pro účely této Úmluvy za nepřerušenou dopravu, byla-li stranami zamyšlena jako jediný výkon, ať byla sjednána ve formě jedné smlouvy nebo několika smluv, a nepozbývá své mezinárodní povahy tím, že jedna smlouva nebo několik smluv má být prověřeno zcela na území téhož státu.

Článek 2

(1)

Úmluva se vztahuje na dopravu provozovanou státem nebo jinými právnickými osobami práva veřejného za podmínek stanovených v článku 1.

(2)

Tato Úmluva se nevztahuje na dopravu listovní pošty a poštovních balíků.

Hlava II.

Dopravní listiny. (čl. 3-16)

Oddíl I.

Jízdenka. (čl. 3)

Článek 3

(1)

Při dopravě cestujících musí být vydána letenka obsahující:

a)

označení míst odletu a určení;

b)

leží-li místa odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu, označení alespoň jedné z těchto zastávek;

c)

oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu cestujících, kteří podnikají cestu, jejíž konečné určení nebo zastávka leží v jiné zemi než v zemi odletu, může platit Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost dopravce za usmrcení nebo úhonu na těle, jakož i za ztrátu nebo poškození zavazadel․

(2)

Pokud nebude prokázán opak, letenka je důkazem o uzavření a podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící letenka, její nesprávnost nebo ztráta nemá vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy. Nastoupí-li však se souhlasem dopravce cestující do letadla, aniž mu byla vydána letenka, anebo neobsahuje-li letenka upozornění předvídané v odstavci 1 c) tohoto článku nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22.

Oddíl II.

Průvodka pro zavazadla. (čl. 4)

Článek 4

(1)

Při dopravě zaslaných zavazadel musí být vydána průvodka pro zavazadla, která, není-li spojena s letenkou vyhovující ustanovení článku 3 odstavce 1 nebo není-li obsažena v letence, musí obsahovat:

a)

označení míst odletu a určení;

b)

leží-li místo odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu, označení alespoň jedné z těchto zastávek;

c)

oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu, jejíž konečné určení nebo zastávka leží v jiné zemi, než v zemi odletu, může platit Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost dopravce za ztrátu nebo poškození zavazadel.

(2)

Průvodka pro zavazadla je, pokud nebude prokázán opak, důkazem o zápisu zavazadel a o podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící průvodka, její nesprávnost nebo ztráta nemá vliv ani na existenci ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy. Převezme-li však dopravce zavazadla, aniž byla vydána průvodka, nebo neobsahuje-li průvodka [ledaže by byla spojena s letenkou anebo obsažena v letence vyhovující ustanovení článku 3, odstavce l c)] upozornění požadované podle odstavce 1 c) tohoto článku, nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.

Oddíl III.

Nákladní list letecký. (čl. 5-16)

Článek 5

(1)

Každý dopravce zboží má právo žádati, aby odesilatel vyhotovil a jemu odevzdal listinu nazvanou "nákladní list letecký"; každý odesilatel má právo žádati od dopravce přijetí této listiny.

(2)

Nedostatek, nesprávnost nebo ztráta této listiny nemá však vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platiti předpisy této Úmluvy s výhradou ustanovení článku 9.

Článek 6

(1)

Nákladní list letecký vyhotoví odesilatel ve třech prvopisech a odevzdá jej se zbožím.

(2)

První vyhotovení jest označeno "pro dopravce" a je podepsáno odesilatelem. Druhé vyhotovení jest označeno "pro příjemce"; je podepsáno odesilatelem a dopravcem a jde spolu se zbožím. Třetí vyhotovení podepíše dopravce a odevzdá odesilateli po převzetí zboží.

(3)

Dopravce musí podepsat dříve než bude zboží naloženo do letadla.

(4)

Podpis dopravce lze nahraditi razítkem; podpis odesilatele může býti vytištěn nebo nahrazen razítkem.

(5)

Vyhotoví-li dopravce na žádost odesilatelovu nákladní list letecký, má se za to, že jedná jménem odesilatele, pokud nebude prokázán opak.

Článek 7

Je-li několik zásilek, má dopravce zboží právo žádati, aby odesilatel vyhotovil několik nákladních listů leteckých.

Článek 8

Letecký nákladní list musí obsahovat:

a)

označení míst odletu a určení;

b)

leží-li místa odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu, označení alespoň jedné z těchto zastávek:

c)

oznámení, kterým se odesílatelé upozorňují, že má-li doprava konečné určení nebo zastávku v jiné zemi než v zemi odletu, může se na ni vztahovat Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost dopravců za ztrátu nebo poškození zboží.

Článek 9

Je-li za souhlasu dopravce naloženo zboží do letadla, aniž byl vystaven letecký nákladní list, nebo neobsahuje-li tento nákladní list upozornění stanovené v článku 8 odstavci c), nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.

Článek 10

(1)

Odesilatel ručí za přesnost údajů a prohlášení o zboží, jež zapíše do nákladního listu leteckého.

(2)

Odesílatel bude odpovědný na každou škodu, kterou utrpí dopravce nebo kterákoli jiná osoba, vůči níž je dopravce odpovědný proto, že odesilatelovy údaje a prohlášení byly nesprávné, nepřesné nebo neúplné.

Článek 11

(1)

Nákladní list letecký je, pokud nebude prokázán opak, důkazem, že smlouva byla sjednána, že bylo přijato zboží a jaké jsou podmínky dopravy.

(2)

Údaje nákladního listu leteckého o váze, rozměrech a balení zboží, jakož i o počtu zásilek jsou důkazem, pokud nebude prokázán opak; údaje o množství, objemu a stavu zboží jsou vůči dopravci důkazem jen potud, pokud jím byly ověřeny v přítomnosti odesilatele a pokud toto ověření bylo zaznamenáno v nákladním listě leteckém, nebo jde-li o údaje, jež se týkají zjevného stavu zboží.

Článek 12

(1)

Odesilatel je oprávněn, splní-li všechny závazky plynoucí z dopravní smlouvy, nakládati se zbožím ať tak, že je vezme zpět na letišti místa odletu nebo určení, či tak, že je zadrží na cestě při přistání, nebo tak, že je dá vydati v místě určení nebo na cestě některé jiné osobě než příjemci uvedenému na nákladním listě leteckém, nebo tak, že si vyžádá jeho vrácení na letiště místa odletu, pokud ovšem výkon tohoto oprávnění není na újmu ani dopravci ani ostatním odesilatelům, a jest povinen zaplatiti výdaje, které tím vzejdou.

(2)

Nelze-li provésti příkazy odesilatelovy, je dopravce povinen ihned ho na to upozorniti.

(3)

Uposlechne-li dopravce disposičních příkazů odesilatelových, nevyžádav si, aby mu tento předložil svoje vyhotovení nákladního listu leteckého, jež mu bylo vydáno, bude odpověden za škodu, jež by tím mohla býti způsobena řádnému držiteli nákladního listu leteckého, s výhradou práva postihu proti odesilateli.

(4)

Právo odesilatelovo zaniká, jakmile vznikne právo příjemce podle dalšího článku 13. Odmítne-li však příjemce nákladní list letecký nebo zboží, nebo nelze-li ho zastihnouti, nabude odesilatel opět svého dispozičního práva.

Článek 13

(1)

Vyjímajíc případy uvedené v předchozím článku, je příjemce oprávněn, jakmile zboží došlo na místo určení, žádati na dopravci, aby mu odevzdal nákladní list letecký a vydal zboží, zaplatí-li úhrnnou částku pohledávek a splní-li dopravní podmínky uvedené v nákladním listě leteckém.

(2)

Nebylo-li jinak ujednáno, je dopravce povinen uvědomiti příjemce o příchodu zboží.

(3)

Přizná-li dopravce ztrátu zboží, nebo nedošlo-li zboží ve lhůtě sedmi dnů poté, kdy mělo dojíti, je příjemce oprávněn uplatňovati proti dopravci práva plynoucí z dopravní smlouvy.

Článek 14

Odesilatel a příjemce mohou, splní-li závazky uložené smlouvou, uplatňovati všechna práva, která jsou jim přiznána podle článků 12 a 13, a to každý vlastním jménem, ať již jednají ve vlastním zájmu či v zájmu jiného.

Článek 15

(1)

Články 12, 13 a 14 nedotýkají se ani poměrů mezi odesilatelem a příjemcem, ani poměrů třetích osob, jejichž práva jsou odvozena od odesilatele nebo příjemce.

(2)

Každá doložka, která se odchyluje od ustanovení článků 12, 13 a 14, musí býti zapsána do nákladního listu leteckého.

(3)

Nic v této Úmluvě nebrání tomu, aby nebyl vydán převoditelný letecký nákladní list.

Článek 16

(1)

Odesilatel je povinen podati vysvětlení a připojiti k nákladnímu listu leteckému doklady, jichž jest před odevzdáním zboží příjemci třeba, aby byly splněny celní poplatkové nebo policejní formality. Odesilatel je vůči dopravci odpověden za každou škodu, která by mohla vzejíti tím, že tato vysvětlení a doklady chyběly, byly nedostatečné nebo nesprávné, leč by to bylo zaviněno dopravcem nebo jeho zaměstnanci.

(2)

Dopravce není povinen zkoumati, zda tato vysvětlení a doklady jsou přesné nebo dostatečné.

Hlava III.

Odpovědnost dopravce. (čl. 17-30)

Článek 17

Dopravce je odpověden za škodu, jež nastala tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo utrpěl jakékoli jiné poškození na těle, stala-li se nehoda, která způsobila škodu, v letadle nebo při jakýchkoliv operacích spojených s nastoupením do letadla a vystoupením z něho.

Článek 18

(1)

Dopravce je odpověden za škodu vzniklou zničením, ztrátou nebo poškozením zapsaných zavazadel nebo zboží, stala-li se událost, jež způsobila škodu, za letecké dopravy.

(2)

Letecká doprava podle předchozího odstavce zahrnuje dobu, po kterou zavazadla nebo zboží jsou pod dozorem dopravcovým, ať již na letišti nebo v letadle či kdekoli jinde při přistání mimo letiště.

(3)

Doba letecké dopravy nezahrnuje dopravu pozemní, námořní nebo říční, prováděnou mimo letiště. Dojde-li však k takové dopravě při provádění letecké dopravní smlouvy za účelem nakládání, dodání nebo překládání, má se za to, že každá škoda vzešla z události nastalé při letecké dopravě, nebude-li prokázán opak.

Článek 19

Dopravce je odpověden za škodu, která vznikla zpožděním při letecké dopravě cestujících, zavazadel nebo zboží.

Článek 20

(1)

Dopravce není odpověden, prokáže-li, že on sám a jeho zaměstnanci učinili veškerá nutná opatření, aby zabránili škodě, nebo že nemohli tak učiniti.

(2)

zrušen

Článek 21

Prokáže-li dopravce, že škodu způsobilo zavinění poškozené osoby, nebo k ní přispělo, může soud podle předpisů svého domácího právního řádu vyloučiti nebo zmenšiti odpovědnost dopravce.

Článek 22

(1)

Při dopravě osob je odpovědnost dopravce za každého cestujícího omezena na částku dvou set padesáti tisíc franků. Lze-li podle právního řádu soudu, na nějž věc byla vznesena, stanovit náhradu ve formě důchodu, nesmí jistina důchodu přesahovat dvěstě padesát tisíc franků. Nicméně může cestující stanovit zvláštní úmluvou s dopravcem vyšší hranici odpovědnosti.

(2)

 

a)

Při dopravě zapsaných zavazadel a nákladu je odpovědnost dopravce omezena na částku dvou set padesáti franků za kilogram, neučiní-li cestující nebo odesílatel, odevzdávaje zásilku dopravci, zvláštní prohlášení o zájmu na dodání do místa určení a nezaplatí-li popřípadě příslušný poplatek. V tomto případě bude dopravce povinen platit až do výše udané částky, neprokáže-li že tato částka je vyšší než skutečný zájem cestujícího či odesilatele na dodání do místa určení.

b)

Dojde-li ke ztrátě, poškození nebo zpoždění části zapsaných zavazadel nebo nákladu, či jakéhokoli předmětu u nich obsaženého, přihlíží se pouze k celkové váze příslušné zásilky či zásilek při stanovení hranice odpovědnosti dopravce. Je-li však ztrátou, poškozením nebo zpožděním části zapsaných zavazadel nebo nákladu, či v nich obsaženého předmětu, ovlivněna hodnota jiných zásilek krytých touž průvodkou pro zavazadla nebo týmž leteckým nákladním listem, musí se při stanovení hranice odpovědnosti přihlížet k celkové váze těchto zásilek.

(3)

Pokud jde o předměty, jež si cestující opatruje sám, je odpovědnost dopravce omezena na pět tisíc franků u každého cestujícího.

(4)

Hranice stanovené tímto článkem nebrání soudu, aby podle svého právního řádu přiznal navíc částku odpovídající zcela nebo zčásti soudním útratám nebo jiným procesním výdajům, vynaloženým ze strany žalobce. Toto ustanovení neplatí, jestliže výše přiznané náhrady škody, nepočítaje v to soudní útraty a jiné procesní výdaje, nepřesahuje částku, kterou dopravce nabídl písemně žalobci do šesti měsíců ode dne události, kterou byla způsobena škoda, anebo před zahájením sporu, došlo-li k němu později.

(5)

Částky uvedené v tomto článku ve francích jsou vyjádřeny v měnové jednotce, která se svou hodnotou rovná šedesáti pěti a půl miligramu zlata o ryzosti devítiset tisícin. Tyto částky lze převádět na kteroukoli státní měnu v zaokrouhlených číslech. Nejde-li o zlaté státní měny, převedou se tyto částky v případě soudního řízení podle hodnoty těchto měn ve zlatě v den rozsudku.

Článek 23

(1)

Každá doložka směřující k tomu, aby dopravce byl zproštěn odpovědnosti nebo aby byla určena nižší hranice než stanoví tato Úmluva, je neplatná a právně neúčinná, avšak neplatnost této doložky nezpůsobuje neplatnost smlouvy, která zůstává podrobena předpisům této Úmluvy.

(2)

Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na doložky týkající se ztráty nebo poškození, vyplývající z povahy nebo z vlastní vady dopravovaného nákladu.

Článek 24

(1)

V případech uvedených v článcích 18 a 19 může každá žaloba z odpovědnosti, ať z jakéhokoli právního důvodu, býti podána jen za podmínek a v mezích stanovených touto Úmluvou.

(2)

V případech uvedených v článku 17 platí rovněž ustanovení předchozího odstavce bez újmy určení osob, které mají právo žalovati, a bez újmy jejich práva.

Článek 25

Hranice odpovědnosti stanovené v článku 22 neplatí, je-li prokázáno, že škoda vyplývá z činu nebo z opomenutí dopravce nebo jeho zaměstnanců, kterého se dopustili buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s vědomím, že škoda pravděpodobně z toho vznikne, leč bude-li pokud jde o čin nebo opomenutí zaměstnanců, rovněž prokázáno, že jednali při výkonu své služby.

Č l á n e k 2 5 A

(1)

Je-li podána žaloba proti dopravcovu zaměstnanci pro škodu, na kterou se vztahuje tato Úmluva, bude moci tento zaměstnanec, prokáže-li že jednal při výkonu své služby uplatňovat hranice odpovědnosti, jichž se může dovolávat sám dopravce podle článku 22.

(2)

Celková výše náhrady škod, kterou lze takto obdržet od dopravce a od jeho zaměstnanců, nesmí v takovém případě překročit zmíněné hranice.

(3)

Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku neplatí, je-li prokázáno, že škoda vznikla v důsledku činu nebo opomenutí zaměstnance, jichž se dopustil buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s vědomím, že škoda pravděpodobně z toho vznikne.

Článek 26

(1)

Přijetí zavazadel a zboží příjemcem bez ohrazení založí domněnku, že zboží bylo dodáno v dobrém stavu a v souhlase s dopravní listinou, nebude-li prokázán opak.

(2)

Při poškození má příjemce zaslat dopravci stížnost ihned, jakmile bylo poškození shledáno, a to nejpozději ve lhůtě sedmi dnů, jde-li o zavazadla, a ve lhůtě čtrnácti dnů, jde-li o náklad, počítaje od jejich přijetí. Při zpoždění má být stížnost učiněna nejpozději do jednadvaceti dnů ode dne, kdy zavazadlo nebo náklad my byly předány.

(3)

Každé ohrazení má býti učiněno výhradou napsanou na dopravní listině nebo nějakým jiným přípisem odeslaným ve lhůtě, jež je stanovena pro toto ohrazení.

(4)

Nedošlo-li k ohrazení ve stanovených lhůtách, jsou všechny žaloby proti dopravci nepřípustné, leč by se tento dopustil podvodu.

Článek 27

Zemře-li dlužník, vede se spor z odpovědnosti v mezích stanovených touto Úmluvou proti jeho právním nástupcům.

Článek 28

(1)

Žalobu z odpovědnosti jest podle volby žalobcovy podati na území jedné z Vysokých smluvních stran buď u soudu bydliště dopravcova, u soudu hlavního sídla jeho provozu nebo u soudu místa, kde má závod, jehož péčí byla smlouva sjednána, nebo u soudu místa určení.

(2)

Pro řízení platí právní řád soudu, na nějž věc byla vznesena.

Článek 29.

(1)

Žalobu z odpovědnosti jest podati ve lhůtě dvou let počítajíc od příchodu na místo určení nebo ode dne, kdy letadlo mělo přiletěti, nebo od zastavení dopravy, jinak žalobní právo zaniká.

(2)

Způsob výpočtu lhůty stanoví právní řád soudu, na nějž věc byla vznesena.

Článek 30

(1)

Je-li doprava, jak ji určuje třetí odstavec prvního článku, prováděna postupně několika dopravci, je každý dopravce, jenž přijímá cestující, zavazadla nebo zboží, podroben pravidlům stanoveným touto Úmluvou a považován za smluvní stranu dopravní smlouvy, pokud se tato smlouva vztahuje na onu část dopravy, jež byla provedena pod jeho dozorem.

(2)

Při takové dopravě smí cestující a jeho právní nástupci uplatňovati nárok jen proti dopravci, jenž provedl dopravu, při které došlo k nehodě nebo ke zpoždění, mimo případ, kdy první dopravce převezme výslovným ujednáním odpovědnost za celou cestu.

(3)

Jde-li o zavazadla nebo o zboží, může odesilatel uplatňovati své nároky proti prvnímu dopravci a příjemce, který má právo na vydání, proti poslednímu dopravci, a kromě toho mohou oba žalovati dopravce, který provedl dopravu, při níž došlo k zničení, ztrátě, poškození nebo ke zpoždění. Tito dopravci jsou odpovědni odesilateli i příjemci rukou společnou a nerozdílnou.

Hlava IV.

Ustanovení o kombinované dopravě. (čl. 31)

Článek 31

(1)

Při kombinované dopravě, která se děje zčásti letadlem a zčásti jakýmkoli jiným dopravním prostředkem, platí ustanovení této Úmluvy jen pro dopravu letadlem, pokud tato vyhovuje podmínkám článku prvního.

(2)

Nic v této Úmluvě nebrání stranám, aby při kombinované dopravě zapsaly do letecké dopravní listiny podmínky pro jiné druhy dopravy, za předpokladu, že ustanovení této Úmluvy budou zachována, pokud jde o leteckou dopravu.

Hlava V.

Všeobecná a závěrečná ustanovení. (čl. 32-41)

Článek 32

Veškeré doložky dopravní smlouvy a všechny zvláštní úmluvy učiněné před vznikem škody, jimiž by se strany uchýlily od pravidel této Úmluvy buď tím, že určily právní řád, jehož má býti použito, nebo že změnily pravidla o příslušnosti, jsou neplatny. Avšak při dopravě zboží jsou přípustny doložky o rozhodčím řízení v mezích této Úmluvy, má-li se rozhodčí řízení provésti v místech, na něž se vztahuje příslušnost soudů uvedených v článku 28, odstavec 1.

Článek 33

Nic v této Úmluvě nemůže brániti dopravci, aby odepřel sjednati dopravní smlouvu nebo stanovil pravidla, jež neodporují ustanovením této Úmluvy.

Článek 34

Ustanovení článku 3 až 9 o dopravních listinách se nevztahují na dopravu, která se provádí za mimořádných okolností mimo rámec veškeré normální činnosti leteckého provozu

Článek 35

Je-li v této Úmluvě řeč o dnech, jde tu o dny po sobě jdoucí a nikoliv o dny pracovní.

Článek 36

Tato Úmluva je sepsána francouzsky v jediném vyhotovení, které zůstane uloženo v archivu polského ministerstva zahraničních věcí a jehož ověřený opis bude polskou vládou zaslán vládě každé Vysoké smluvní strany.

Článek 37

(1)

Tato Úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou uloženy v archivu polského ministerstva zahraničních věcí, které o jejich uložení uvědomí vládu každé Vysoké smluvní strany.

(2)

Jakmile tato Úmluva bude ratifikována pěti Vysokými smluvními stranami, nabude mezi nimi účinnosti devadesátého dne po uložení páté ratifikace. Později nabude účinnosti mezi Vysokými smluvními stranami, které ji již ratifikovaly, a Vysokou smluvní stranou, jež složí svou ratifikační listinu, devadesátého dne po jejím uložení.

(3)

Bude na vládě Polské republiky, aby oznámila vládě každé Vysoké smluvní strany dobu, kdy tato Úmluva nabyla účinnosti a kdy každá ratifikace byla uložena.

Článek 38

(1)

Po nabytí účinnosti zůstane tato Úmluva otevřena přístupu všech států.

(2)

Přístup se provede oznámením zaslaným vládě Polské republiky, která o něm uvědomí vládu každé Vysoké smluvní strany.

(3)

Přístup nabude účinnosti devadesátého dne po oznámení vládě Polské republiky.

Článek 39

(1)

Každá Vysoká smluvní strana může vypověděti tuto Úmluvu oznámením zaslaným vládě Polské republiky, která o tom ihned uvědomí vládu každé Vysoké smluvní strany.

(2)

Výpověď nabude účinnosti šest měsíců po jejím oznámení a jen vůči Straně, která ji podala.

Článek 40

(1)

Vysoké smluvní strany mohou v době podpisu, uložení ratifikací nebo svého přístupu prohlásiti, že jejich přijetí Úmluvy se nevztahuje na celek nebo na část jejich osad, protektorátů, území pod mandátem, nebo jakéhokoli jiného území podrobeného jejich suverenitě nebo jejich pravomoci, nebo na jakékoli jiné území pod suzerenitou.

(2)

Proto mohou později přistoupiti odděleně jménem celku nebo části svých osad, protektorátů, území pod mandátem, nebo jakéhokoli jiného území, podrobeného jejich suverenitě nebo jejich pravomoci, nebo jakéhokoli jiného území pod suzerenitou, vyloučených takto z jejich původního prohlášení.

(3)

Mohou také podle ustanovení této Úmluvy ji vypověděti odděleně buď za celek nebo část svých kolonií, protektorátů, území pod mandátem nebo za jakékoli jiné území podrobené jejich suverenitě nebo jejich pravomoci, nebo za jakékoli jiné území pod suzerenitou.

Č l á n e k 4 0 A

(1)

V článku 37 odstavci 2 a v článku 40 odstavci 1 výraz Vysoká smluvní strana znamená stát. Ve všech ostatních případech výraz Vysoká smluvní strana znamená stát, jehož ratifikace nebo přístup k Úmluvě nabyly účinnosti a jehož výpověď nenabyla účinnosti.

(2)

Pro účely Úmluvy slovo území znamená nejen vlastní území státu, avšak také veškerá území, jež tento stát zastupuje v zahraničních stycích.

Článek 41

Každá Vysoká smluvní strana bude moci nejdříve po uplynutí dvou let poté, kdy tato Úmluva nabyla účinnosti, dáti podnět ke svolání nové Mezinárodní konference, aby zkoumala, jak by tato Úmluva mohla býti zlepšena. Obrátí se za tím účelem na vládu Francouzské republiky, která učiní opatření nutná k přípravě této konference.

 

Tato Úmluva, sjednaná ve Varšavě dne 12. října 1929, zůstane otevřena k podpisům až do 31. ledna 1930.

Za Německo:

R. Richter

Dr. A. Wegerdt

Dr. E. Albrecht

Dr. Otto Riese

 

Za Rakousko:

Strobele

Reinoehl

 

Za Belgii:

Bernard de L'escaille

 

Za Spojené státy brazilské:

Alcibiades PECANHA

 

Za Bulharsko:

 

Za Čínu:

 

Za Dánsko:

L. Ingerslev

Knud Gregersen

 

Za Egypt:

 

Za Španělsko:

Silvio Fernandez Vallin

 

Za Estonsko:

 

Za Finsko:

 

Za Francii:

Pierre Étienne Flandin

Georges Ripert

 

Za Velkou Britanii a Severní Irsko:

A. H. Dennis

Orme Clarke

R. L. Megarry

 

Za Australské soustátí:

A. H. Dennis

Orme Clarke

R. L. Megarry

 

Za Jihoafrickou unii:

A. H. Dennis

Orme Clarke

R. L. Megarry

 

Za Řeckou republiku:

G. C. Lagoudakis

 

Za Maďarsko:

 

Za Itálii:

A. Giannini

 

Za Japonsko:

Kazuo Nischikawa

 

Za Lotyšsko:

M. Nukša

 

Za Lucemburk:

E. Arendt

 

Za Mexiko:

 

Za Norsko:

N. Chr. Ditleff

 

Za Nizozemí:

W. B. Engelbrecht

 

Za Polsko:

August Zaleski

Alfons Kühn

 

Za Rumunsko:

G. Gretziano

 

Za Švédsko:

 

Za Švýcarsko:

Edm. Pittard

Dr. F. Hess

 

Za Československo:

Dr. V. Girsa

 

Za Svaz sovětských socialistických republik

Kociubinsky

 

Za Venezuelu:

 

Za Jugoslavii:

Ivo de Giulli

Dodatkový protokol.

K článku 2.

Vysoké smluvní strany si vyhrazují právo prohlásiti při ratifikaci nebo přístupu, že článek 2, odstavec 1 této Úmluvy se nebude vztahovati na mezinárodní leteckou dopravu provozovanou přímo státem, jeho osadami, protektoráty, územími pod mandátem nebo jakýmkoli jiným územím pod jeho suverenitou, suzerenitou nebo jeho pravomocí.

Za Německo:

R. Richter

Dr. A. Wegerdt

Dr. E. Albrecht

Dr. Otto Riese

 

Za Rakousko:

Strobele

Reinoehl

 

Za Belgii:

Bernard de L'escaille

 

Za Spojené státy brazilské:

Alcibiades PECANHA

 

Za Bulharsko:

 

Za Čínu:

 

Za Dánsko:

L. Ingerslev

Knud Gregersen

 

Za Egypt:

 

Za Španělsko:

Silvio Fernandez Vallin

 

Za Estonsko:

 

Za Finsko:

 

Za Francii:

Pierre Étienne Flandin

Georges Ripert

 

Za Velkou Britanii a Severní Irsko:

A. H. Dennis

Orme Clarke

R. L. Megarry

 

Za Australské soustátí:

A. H. Dennis

Orme Clarke

R. L. Megarry

 

Za Jihoafrickou unii:

A. H. Dennis

Orme Clarke

R. L. Megarry

 

Za Řeckou republiku:

G. C. Lagoudakis

 

Za Maďarsko:

 

Za Itálii:

A. Giannini

 

Za Japonsko:

Kazuo Nischikawa

 

Za Lotyšsko:

M. Nukša

 

Za Lucemburk:

E. Arendt

 

Za Mexiko:

 

Za Norsko:

N. Chr. Ditleff

 

Za Nizozemí:

W. B. Engelbrecht

 

Za Polsko:

August Zaleski

Alfons Kühn

 

Za Rumunsko:

G. Gretziano

 

Za Švédsko:

 

Za Švýcarsko:

Edm. Pittard

Dr. F. Hess

 

Za Československo:

Dr. V. Girsa

 

Za Svaz sovětských socialistických republik

Kociubinsky

 

Za Venezuelu:

 

Za Jugoslavii:

Ivo de Giulli

Prozkoumavše tuto úmluvu dodatkovým zápisem a vědouce, že Národní shromáždění republiky Československé s nimi souhlasí, schvalujeme je a prohlašujeme, že republika Československá k nim touto listinou přistupuje.

 

Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky Československé přitisknouti dali.

 

V Bystřičce dne 26. srpna léta tisícího devítistého třicátého druhého.

President republiky Československé:

T. G. Masaryk v. r.

L. S.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Edvard Beneš v. r.

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina byla uložena v ministerstvu zahraničních věcí ve Varšavě dne 17. listopadu 1934 a že podle svého čl. 37, odst. 2 Úmluva nabývá mezinárodní účinnosti pro republiku Československou dne 15. února 1935.

Dr. Beneš v. r.

Přechodná ustanovení novel:

účinné od
HLAVY II Protokolu vyhlášeného pod č. 15/1966 Sb.:1.8.1963