57/1931 Sb. znění účinné od 10. 4. 1931 do 31. 12. 1950

Zákon

ze dne 27. března 1931

o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

(1)

Úředníkům vyšší pomocné soudní služby může býti vládním nařízením v celém státním území nebo v některých jeho obvodech u okresních soudů a u poručenských (sirotčích) úřadů první stolice zcela nebo z části svěřeno vyřizování těchto věcí:

1.	vydávání platebních rozkazů v řízení upomínacím;
2.	potvrzování právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí;
3.	vyřizování věcí pozůstalostních;
4.	vyřizování věcí poručenských (opatrovnických);
5.	vyřizování exekucí na věci movité a na pohledávky k dobytí peněžitých pohledávek;
6.	vymáhání peněžitých trestů jakéhokoliv druhu a nákladů trestního řízení;
7.	vyřizování věcí knih pozemkových․

(2)

Úředníkům vyšší pomocné soudní služby může býti u soudů a u poručenských (sirotčích) úřadů vůbec přikázáno vyřizování věcí správních a, je-li toho třeba, i vykonávání prací soudní kanceláře (kanceláře poručenského úřadu).

§ 2

(1)

Soudci (přednosti poručenského úřadu) jest vyhrazeno:

a)	ve věcech poručenských a opatrovnických: prohlášení nezletilce zletilým, schválení propuštění z moci otcovské, svolení k sňatku nezletilce; zbavení moci otcovské; zbavení svéprávnosti, jeho přeměna a zrušení; propachtování a zcizení nemovitostí poručencových (opatrovancových); odevzdání nezletilce do polepšovny; schválení smlouvy o osvojení; schválení právních jednání s poručenci (opatrovanci) a vydání jejich jmění;
b)	ve věcech exekučních: nařízení a výkon vyjevovací přísahy a uvalení vazby na dlužníka; rozhodování o návrzích na odklad exekuce učiněných ve sporu vzniklém za řízení exekučního
c)	v řízení trestním: rozhodování o odkladu peněžitého trestu a o jeho placení ve lhůtách;)
d)	ukládati jakékoliv tresty (pokuty).

(2)

Soudce okresního soudu (přednosta poručenského úřadu první stolice) může si vyhraditi vyřizování určitých věcí vůbec nebo případ od případu. Vždy přísluší mu rozhodovati o sporných otázkách právních.

§ 3

(1)	Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené úředníkem vyšší pomocné soudní služby podle § 1, odst. 1, lze odporovati stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce (přednosty poručenského úřadu první stolice). Opravný prostředek budiž však předložen nejprve soudci okresního soudu (přednosti poručenského úřadu první stolice), který o něm sám rozhodne, má-li za to, že jest mu vyhověti, jinak předloží opravný prostředek druhé stolici, aby o něm rozhodla.
(2)	Rozhodne-li soudce okresního soudu (přednosta poručenského úřadu první stolice) o opravném prostředku podle odst. 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí první stolice. Odporovati mu lze podle obecných ustanovení.
(3)	Ustanovení o odporu proti platebnímu rozkazu v řízení upomínacím jsou nedotčena.

§ 4

O vyloučení a o odmítnutí úředníků vyšší pomocné soudní služby platí obdobně ustanovení o vyloučení a o odmítnutí soudců.

§ 5

Pokud úředníci vyšší pomocné soudní služby samostatně vyřizují věci uvedené v § 1, odst. 1, platí o nich ustanovení zákona ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z., o žalobním právu stran pro porušení práva při výkonu úřadu soudcovskými úředníky.

§ 6

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Zároveň pozbudou účinnosti předpisy čl. VIII až X zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.