Uplatní-li se nárok, který se promlčel před 1. lednem 1946, soudně do jednoho roku ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, nepřihlédne soud k námitce promlčení, nebyl-li nárok uplatněn včas z důvodu tlaku okupace anebo národní, rasové nebo politické persekuce, zejména proto, že věřitel nebo dlužník byl pro některý z těchto důvodů nepřítomen anebo zbaven osobní svobody nebo práva nakládati se svým majetkem. Stejně platí o nárocích, které se promlčely po 1. lednu 1946, jestliže překážky, které bránily včasnému uplatnění nároku, pominuly teprve po uplynutí promlčecí doby.

V případech, kdy překážky, které bránily včasnému uplatnění nároku, pominuly teprve po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti, počítá se roční lhůta stanovená v odstavci 1 teprve ode dne, kdy ony překážky pominuly.

Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně o ztrátě nároku nastalé uplynutím jiných lhůt, které jsou zákonem nebo právním jednáním stanoveny pro nastoupení pořadu práva nebo pro jiné uplatnění práv v soudním řízení, s výjimkou lhůt tohoto druhu, určených v § 28, odst. 1, větě druhé a v § 29, odst. 2, větě druhé zákona ze dne 3. července 1934, č. 145 Sb., o pojistné smlouvě.

Uplatnění nároku není na překážku pravomocné rozhodnutí, že nárok zanikl proto, že nebyl včas uplatněn.

Ve sporu o zaplacení peněžité pohledávky, která vznikla před 1․ listopadem 1945, stanoví soud na návrh žalovaného v rozsudku lhůtu k plnění delší než zákonnou, není-li dlužník beze své viny s to splnit závazek a lze-li na věřiteli spravedlivě žádati, aby snášel odklad plnění. Za stejných podmínek může soud povolit splácení pohledávky ve splátkách, jejichž výši a dobu splatnosti stanoví, a to i tak, že se při prodlení s některou splátkou stanou všechny zbývající splátky ihned splatnými.

Žalovaný může návrh podle odstavce 1 učinit ústně do protokolu nebo písemně, a to nejpozději před skončením jednání v první stolici. V návrhu musí se stručně vylíčit skutkové okolnosti rozhodné pro povolení delší lhůty nebo splátek a uvésti průvodní prostředky.

Před rozhodnutím o návrhu vyslechne soud žalobce.

Lhůtu nebo splátky lze povolit pro celý závazek nebo jen pro jeho část.

Proti rozhodnutí soudu druhé stolice o návrhu na stanovení lhůty nebo splátek není opravný prostřede k. Změní-li se však podstatně poměry, které byly rozhodné pro úpravu podle odstavce 1, může soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.

Dlužník peněžité pohledávky, která vznikla před 1. listopadem 1945, může u okresního soudu, v jehož obvodu má věřitel své bydliště nebo závod, z jehož provozu pohledávka vznikla, uznávaje současně pohledávku, navrhnouti, aby soud stanovil přiměřenou lhůtu ke splnění závazku anebo povolil splácení pohledávky ve splátkách a stanovil jejich výši a dobu splatnosti. Nemá-li věřitel bydliště nebo závod na území Československé republiky, je pro návrh příslušný soud dlužníkova bydliště (závodu). Návrh je nepřípustný, je-li závazek dlužníkův určen exekučním titulem.

Byl-li proti dlužníku vydán platební rozkaz v řízení upomínacím, může dlužník ve lhůtě k odporu, nepodává-li odpor, navrhnouti u soudu, který platební rozkaz vydal, aby byla stanovena lhůta nebo splátky podle § 2, odst. 1.

Návrh podle odstavce 1 nebo 2 lze učinit ústně do protokolu nebo písemně. Navrhovatel musí stručně vylíčit skutkové okolnosti rozhodné pro povolení lhůty nebo splátek a uvésti průvodní prostředky.

Před rozhodnutím o návrhu vyslechne soud věřitele; rozhodnutí se stane usnesením. Soud návrhu vyhoví, není-li dlužník beze své viny s to závazek splnit a lze-li na věřiteli spravedlivě žádati, aby snášel odklad plnění. Vyhoví-li soud návrhu, vysloví povinnost dlužníka zaplatit uznanou pohledávku ve lhůtě, kterou stanoví, nebo místo lhůty stanovené v platebním rozkaze stanoví novou lhůtu k plnění, anebo určí výši splátek a dobu jejich splatnosti, a to i tak, že se při prodlení s některou splátkou stanou všechny zbývající splátky ihned splatnými. Lhůtu nebo splátky lze povolit pro celý závazek nebo jen pro jeho část.

Náklady výslechu je dlužník povinen nahraditi věřiteli; to neplatí, jestliže věřitel nevyhověl zřejmě odůvodněné žádosti dlužníkově o povolení lhůty nebo splátek, podané mimosoudně.

Proti rozhodnutí soudů druhé stolice o návrhu na stanovení lhůty nebo splátek není opravný prostředek. Změní-li se však podstatně poměry, které byly rozhodné pro úpravu podle odstavce 4, může soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.

Pro řízení o návrhu podle odstavce 1 platí s výhradou ustanovení odstavců 5 a 6 předpisy zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.

Na návrh povinného odloží exekuční soud zcela nebo zčásti exekuční úkony jakéhokoliv druhu na dobu, kterou určí, je-li odkladu naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který beze své viny není s to závazek splnit, a lze-li na věřiteli spravedlivě žádat, aby vymáhání nároku bylo zcela nebo zčásti odloženo.

Návrh na odklad nemá odkladný účinek, soud však může návrhu tento účinek přiznati, má-li za to, že bude návrhu pravděpodobně vyhověno.

Povoluje odklad exekučních úkonů může soud, je-li to poměry odůvodněno, uložiti dlužníku určité splátky, jejichž výši a dobu splatnosti stanoví. Odklad podle odstavce 1 je nepřípustný, byla-li již povolena platební lhůta podle § § 2 nebo 3.

Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodné pro úpravu podle odstavců 1 a 3, může soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.

Doba odkladu exekuce se nevčítá do lhůt, jejichž uplynutí je podle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou.

Odklad exekuce nuceným vyklizením místností může býti podle § 4 povolen pouze na celkovou dobu nejvýše

půl roku, jde-li o byt v domě, který je v den účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví státu nebo země nebo kterého stát nebo země později nabudou, a jde-li o nájemníka, který není veřejným zaměstnancem v činné službě, nebo

jednoho měsíce, jde-li

Lhůta pro odklad se počítá ode dne podání návrhu na povolení exekuce.

Při exekuci nuceným vyklizením bytu je odklad podle § 4 nepřípustný:

Bylo-li dáno svolení k výpovědi z některého z důvodů uvedených v odstavci 1, č. 3 až 7, je návrh na odklad bez dalšího řízení zamítnouti.

Vyskytne-li se některý z důvodů uvedených v odstavci 1, č. 1 až 7 po povolení odkladu exekuce, zruší soud na návrh vymáhajícího věřitele usnesení o odkladu exekuce.

Ustanovení odstavce 1, č. 1 až 7 a odstavce 2 a 3 platí přiměřeně také o vyklizení jiných místností.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil svoje věci, je povinna obec, v které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak. Povinnost tato se končí uplynutím jednoho roku ode dne, kdy vyklizené věci byly obcí převzaty do úschovy.

Aby obec mohla učiniti včas přiměřená opatření, budiž jí dána zpráva o zamýšleném vyklizení, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.

Nepřevezme-li vlastník věci u obce uložené do roka a do dne, kdy byly uloženy, nařídí soud na návrh obce jich prodej podle ustanovení exekučního řádu (zákona) o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených.

Konkursní soud může na návrh dlužníkův odložiti rozhodnutí o návrhu věřitele na prohlášení konkursu ( § 69 kon. ř.) na dobu, kterou určí, jsou-li splněny podmínky § 4, odst. 1.

Návrh na odložení konkursu buď učiněn zpravidla při výslechu dlužníka podle § 69, odst. 2 konk. ř., nejpozději však do té doby, než konkursní soud učiní usnesení o návrhu na prohlášení konkursu.

Proti rozhodnutí soudu druhé stolice o návrhu podle odstavce 1 není opravný prostředek.

vládního nařízení ze dne 14. prosince 1939, č. 44 Sb., z roku 1940, jímž se vydávají zvláštní ustanovení o řízení před soudy Protektorátu Čechy a Morava a dočasně se mění některá ustanovení občanského práva;

vládní nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 230 Sb., o odkladu exekučního vyklizení naturálních bytů v podnicích branného hospodářství a v zemědělských podnicích.