Československým partyzánem je státně spolehlivý československý státní občan, který před 10. květnem 1945

Československým partyzánem není, kdo sice vyhovuje podmínkám odstavce 1, dopustil se však v době, kdy přináležel k partyzánské jednotce trestného nebo jiného zavržení hodného činu z pohnutek nízkých nebo nečestných nebo z těchto pohnutek svou jednotku opustil.

Za státně spolehlivé se nepovažují zejména osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti nebo demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné hleděly svésti nebo záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty, na příklad členové Vlajky, Rodobrany, Úderných oddílů Hlinkovy gardy, vedoucí funkcionáři Spolku pro spolupráci s Němci, České ligy proti bolševismu, Kuratoria pro výchovu české mládeže, Hlinkovy slovenské ľudové strany, Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeže, Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Svazu zemědělství a lesnictví, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organisací podobné povahy, pokud nebyly do těchto organisací nebo útvarů vyslány činiteli domácího nebo zahraničního odboje.

Státní spolehlivost vojenských osob z povolání činně sloužících, vojenských osob ve výslužbě činně sloužících, jakož i osob vykonávajících presenční službu a další činnou službu posuzuje ministerstvo národní obrany samostatně. Pokud jde o ostatní osoby, rozhodne ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

Služba v partyzánské jednotce počíná dnem přijetí (vtělení, zařadění) do této jednotky, a jde-li o osoby které připravovaly partyzánské hnutí, prvým dnem měsíce, ve kterém přípravné práce započaly.

Po nastoupení služby v partyzánské jednotce se do doby uvedené v - 1, odst. 1, č. 1 včítá

Doba ztrávená v různých partyzánských jednotkách se sečte, ledaže se přestup z jedné jednotky do druhé stal bez závažných příčin.

Potvrzení o tom, kdo je československým partyzánem, vydá ministerstvo národní obrany osobě, která o to požádá a prokáže, že vyhovuje podmínkám § 1, a to po slyšení Sdružení českých partyzánů ve Svazu národní revoluce v zemích České a Moravskoslezské a Sväzu slovenských partizánov na Slovensku. Není-li již takto oprávněná osoba na živu, vydá se potvrzení tomu, kdo o ně požádá a prokáže, že na jeho vydání má právní nebo mravní zájem a že je státně spolehlivý.

V žádosti podle předchozího odstavce nutno zevrubně uvést data osoby, o které má být vydáno potvrzení tamtéž uvedené, jakož i okolnosti, z nichž by bylo zjevné, že jsou tu podmínky tohoto zákona pro uznání československým partyzánem a pro vydání potvrzení (odstavec 1).

Rozhodujíc podle odstavce 1 je ministerstvo národní obrany vázáno jen pravoplatným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu. Je-li oprávněn názor, že rozhodnutí o vydání potvrzení podle odstavce 1 závisí na výsledku trestního řízení, třeba vyčkat jeho výsledku. Není-li v takových případech trestní řízení ještě zavedeno, dá k němu ministerstvo národní obrany podnět.

Vyjde-li dodatečně najevo, že potvrzení podle odstavce 1 nemělo být vydáno, prohlásí je ministerstvo národní obrany za neplatné a vyžádá si jeho vrácení.