Redaktorem je zaměstnanec časopiseckého nebo zpravodajského podniku nebo zařízení, který jako hlavní povolání vykonává duševní činnost za tím účelem, aby myšlenky, vyjádřené slovem nebo obrazem buď jeho vlastním nebo cizím vyšly tiskem v redakční části tiskopisu, nebo byly projeveny zvukovou reprodukcí.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se na redaktory (čekatele) v pracovním poměru soukroměprávním nebo veřejnoprávním.

Redaktorem podle § 1 může býti, kdo:

Do pracovního poměru jako redaktorští čekatelé mohou vstoupiti osoby starší 18 let, které jinak jsou způsobilé státi se redaktory. Po platové stránce posuzují se čekatelé jako začátečníci.

Nevyhovuje-li osoba, která je v pracovním poměru redaktorském, podmínkám zákonem stanoveným, je to důvod pro předčasné zrušení pracovního poměru.

Pro osoby, které v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, byly již v pracovním poměru ze dne 3. července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru redaktorů, neplatí podmínka dosaženého 21. roku a šestiměsíční činnosti čekatelské.

Pokud se na osoby uvedené v § 1 a 2 nevztahují předpisy o pensijním zaopatření veřejných zaměstnanců, platí pro ně ustanovení § 124 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

Pokud nejde o označení při výkonu redakční činnosti, smí se nazývati "redaktorem" jen ten, kdo je redaktorem podle ustanovení § 1 tohoto zákona.

Osoby, které v platných právních předpisech jsou označovány jako "odpovědný redaktor", nazývají se nyní "odpovědný zástupce listu".

V periodických tiskopisech vycházejících alespoň jednou v týdnu, může býti odpovědným zástupcem jen redaktor, podle ustanovení § 1 tohoto zákona.

smí přijímat příkazy a pokyny jen od svého bezprostředního představeného ve smyslu a v rozsahu uzavřené pracovní smlouvy. Jest zavázán mlčenlivostí o věcech jemu jako redaktoru svěřených a pro uveřejnění neurčených. Jinak vykonává své povolání svobodně a nezávisle a řídí se při něm svým přesvědčením;

Jest povinen horlivě, věcně a svědomitě, slušně a pravdivě plniti úkoly jemu svěřené a dbáti své redaktorské cti;

jest povinen vystříhati se jakéhokoliv porušení práv jiných redaktor§, zaručených jim v tomto paragrafu;

nesmí přijímati od jiné osoby než od svého zaměstnavatele v souvislosti s výkonem svého povolání v podniku, v němž je zaměstnán, přímo nebo nepřímo žádné platy nebo výhody.

Pro celé území republiky Československé zřizuje se Ústřední svaz československých novinářů se sídlem v Praze jako samosprávná korporace. Jeho členy jsou: Svaz českých novinářů a Sväz slovenských novinárov.

Ústřední svaz jedná o společných věcech, týkajících se redaktorů a čekatelů vůbec, slaďuje činnost Svazu českých novinářů a Svazu slovenských novinárov a zastupuje tyto svazy, zejména vůči cizině.

Správu Ústředního svazu a jeho hospodaření vede a jeho rozpočet schvaluje4 devítičlenný výbor, který se ustavuje z delegátů vyslaných výbory obou svazů. Svazy stanoví stejný počet náhradníků, Výbor volí ze svého středu předsedu a dva místopředsedy, kteří tvoří předsednictvo. Předsednictvo svolává výbor, připravuje pro výbor rozpočet a vyřizuje neodkladné záležitosti s dodatečným schválením výboru. Za Ústřední svaz podpisuje předseda (místopředseda) a jeden člen výboru. Oba svazy volí po jednom revisoru a po jednom náhradníku revisora, kteří nesm í býti členy výboru. Revisoři podávají správu svazům a dozorčímu úřadu.

Výbor Ústředního svazu se ustavuje po zvolení delegátů oběma svazy na valných hromadách. Funkční období jeho členů trvá jeden rok; zůstávají ve funkci až do ustavení nového výboru. Totéž platí o revisorech.

Výlohy Ústředního svazu hradí se z příspěvků obou svazů. Výši příspěvku stanoví výbor Ústředního svazu.

Jednací řád Ústředního svazu, upravující vnitřní jednání orgánů Ústředního svazu, vydá výbor se schválením ministerstva informací. Schválení může býti odepřeno, jen pokud by byl formou nebo obsahem porušen zákon, nebo předpisy na jeho základě vydané. Není-li schválení odepřeno do dvou měsíců, považuje se jednací řád za schválený. Toto ustanovení platí také pro změny jednacího řádu.

Ministerstvo informací je povinno pečovati o to, aby Ústřednímu svazu a všem jeho složkám i orgánům bylo možno rozvíjeti co nejúčinněji svou činnost. Dozírá na to, aby činností Ústředního svazu, jeho složek a orgánů nebyl porušen zákon a předpisy na jeho základě vydané.

Svaz českých novinářů se sídlem v Praze a Sväz slovenských novinárov se sídlem v Bratislavě se zřizují jako samosprávné korporace.

Úkolem obou svazů jest zastupovati a hájiti ideové a věcné zájmy tisku a zájmy členstva. Svazy jsou zejména povinny:

Redaktoři ( § 1) a čekatelé ( § 2, odst. 2) jsou buď členy Svazu českých novinářů se sídlem v Praze nebo Svazu slovenských novinárov se sídlem v Bratislavě. O pochybných případech a o organisační příslušnosti redaktorů a čekatelů zaměstnaných u ústředních úřadů a celostátních organisací a institucí rozhoduje výbor Ústředního svazu.

Orgány svazu jsou:

Veškeré orgány svazů, jakož i delegace do výboru Ústředního svazu jsou založeny na zásadě poměrného zastoupení. V tomto rámci budiž volbou určen výběr osob a jejich pořadí. Předsedy svazů, členy výborů (náhradníky), delegáty do výboru Ústředního svazu (náhradníky), členy disciplinárních rad a revisory účtů (náhradníky) volí valné hromady na jeden rok. Je-li podána více než jedna kandidátní listina, volí se lístky podle zásady rovného a tajného hlasování. Členy předsednictev svazů s výjimkou předsedů, volí výbory svazů.

Organisační řády, jednající o pravomoci orgánů svazu, o jejich složení, jakož i o právech a povinnostech členů, budou v rámci tohoto zákona stanoveny vládním nařízením, vydaným po slyšení obou svazů. Ve svém vnitřním jednání se řídí svazy jednacími řády, které projednají valné hromady svazů a které schvaluje po dohodě výborů obou svazů ministr informací, pokud jde o Svaz slovenských novinárov, po vyjádření pověřence informací. Schválení může býti odepřeno, jen pokud by byl formou usnesení nebo jeho obsahem porušen zákon nebo předpisy na jeho základě vydané. Není-li schválení odepřeno do dvou měsíců, považuje se jednací řád za schválený. Tato ustanovení platí také pro změnu organisačního a jednacího řádu.

Na zaměstnance svazů se vztahují předpisy o pracovním poměru soukromoprávním.

Ministr informací, pokud jde o Svaz českých novinářů, a pověřenec informací, pokud jde o Svaz slovenských novinárov, jsou povinni pečovati, aby svazům a všem jejich složkám a orgánům (odbočkám, sekcím a zájmovým skupinám) bylo umožněno co nejúčinněji rozvíjeti svou činnost. Ministr informací dozírá na to, aby jejich činností nebyl porušen zákon nebo předpisy na jeho základě vydané.

Svazy jsou povinny zřizovati jako své vnitřní orgány odbočky, sekce a zájmové skupiny, při zachování stejných práv a povinností všech členů. Jejich činnost se řídí ustanoveními organisačního řádu, nemůže však zahrnovati pravomoc disciplinární. Svazy dozírají nad činností odboček, sekcí a zájmových skupin a potvrzují volby jejich funkcionářů. Mohou skupinu, sekci či zájmovou odbočku rozpustiti. Odbočka, sekce nebo zájmová skupina může se odvolati z rozhodnutí výboru svazu k valné hromadě, jejíž usnesení je konečné.

Orgánem odbočky, sekce nebo zájmové skupiny jsou:

Funkcionáři odbočky, sekce nebo zájmové skupiny jsou voleni valnou hromadou odbočky, sekce nebo zájmové skupiny podle ustanovení § 7, odst. 2.

Podmínkou vykonání povolání podle § § 1 a 2 je členství v příslušném svazu. Zatímní výkon povolání je možný již od podání přihlášky podle odstavce 2 až do případného rozhodnutí podle odstavce 3. Členství ve svazu se zachovává po skončení pracovního poměru podle § 1, nejdéle však po dobu jednoho roku. Členství redaktorů, kteří vstoupí do invalidního nebo starobního důchodu, upraví organisační řády svazů.

Kdo poprvé vstoupí do pracovního poměru ( § 1 a § 2, odst. 2) nebo kdo obnoví pracovní poměr redaktorský po uplynutí roční lhůty (odstavec 1), je povinen se přihlásiti do příslušného svazu do osmi dnů. Povinnost oznámiti příslušnému svazu přijetí nového redaktora nebo čekatele má v téže lhůtě i zaměstnavatel.

Předsednictvo příslušného svazu přezkoumá, zda u přihlášeného jsou splněny podmínky v tomto zákoně stanovené. Nejsou-li tyto podmínky řádně prokázány, vrátí přihlášku k doplnění. Zjistí-li předsednictvo, že ani po doplnění nejsou podmínky členství splněny, předloží věc k rozhodnutí výboru svazu. Proti zamítavému rozhodnutí výboru může se přihlášený odvolati do 15 dnů k výboru Ústředního svazu. Proti zamítavému rozhodnutí výboru Ústředního svazu možno se dovolati ve lhůtě 15 dnů k ministerstvu informací, které, pokud se týká Svazu slovenských novinárov, rozhodne po vyjádření předsednictva informací. Lhůty běží ode dne doručení zamítavého rozhodnutí; den doručení se do lhůt nezapočítává.

Pořádkový trest, který ukládají předsednictva svazů, jest neveřejná výstraha.

Disciplinární tresty, které ukládají disciplinární rady svaz., jsou:

Disciplinární rady svazů působí také jako smírčí orgány ve sporech mezi členy.

Předsednictvo svazu zvolí některého člena svaz za disciplinárního žalobce na dobu jednoho roku. Tento nesmí býti zároveň členem disciplinární rady, disciplinárního soudního senátu nebo zástupcem obžalovaného.

Disciplinární žalobce podává a zastupuje žalobu, podává návrhy a koná vůbec vše potřebné podle zákonných předpisů, může kdykoliv nahlížeti do spisů nebo žádati sdělení obsahu spisů; disciplinární řízení nesmí tím však býti zdržováno.

Disciplinární žalobce jest povinen říditi se pokyny předsednictva a výboru svého svazu.

Proti rozhodnutí disciplinární rady o zahájení disciplinárního řízení není opravného prostředku. Proti rozhodnutí, jímž se odmítá zahájiti vyšetřování, může disciplinární žalobce podati stížnost k disciplinárnímu soudnímu senátu.

Je-li disciplinárně stíhán člen Národního shromáždění, jest dbáti zákonných předpisů o imunitě (nestihatelnos ti).

Jednání před disciplinární radou děje se ústně po předchozím vyšetřování. Obviněný může a k výzvě disciplinární rady je povinen se jednání zúčastniti.

Obviněný má právo stanoviti si obhájce z členů svého svazu, nebo z osob, oprávněných obhajovati ve věcech trestních. Obhájce nemůže býti členem disciplinární rady, disciplinárního soudního senátu, disciplinárním žalobcem nebo vyšetřujícím komisařem. Pro obhájce platí přiměřeně ustanovení trestních soudních řádů.

Členové svazu jsou povinni vypovídati jako svědkové a dávati posudky jako znalci vyšetřujícím komisařům a disciplinární radě.

Soudy a veškeré úřady jsou povinny na požádání poskytnouti disciplinární radě právní pomoc.

Útraty disciplinárního řízení hradí odsouzený, pokud nejde o útraty z průtahů řízení jím nezaviněných. Výši útrat stanoví disciplinární rada.

Disciplinární rada může uložit i opětovně disciplinární pokuty od 50,- do 1000,- Kčs členům, kteří nekonají bez dostatečného důvodu povinnosti stanovené v § 14, odst. 3.

Neuposlechne-li obviněný bez řádné omluvy obeslání, aby se osobně dostavil k ústnímu jednání, uloží mu disciplinární rada pořádkovou pokutu od 100,- do 2000,- Kčs. Mimo to jest obviněný povinen uhraditi náklady ústního jednání zmařeného.

Disciplinární rady svazů rozhodují ve tříčlenných senátech.

Disciplinární rada rozhoduje podle svého přesvědčení, k němuž dospěla svědomitým zkoumáním všech důkazů, nejsouc vázána osvobozujícím rozsudkem trestního soudu.

Disciplinární rada, rozhodujíc o trestu, přihlédne k disciplinárnímu trestu, který byl obviněnému uložen jinými veřejnoprávními orgány. Může upustiti od potrestání, uzná-li, že předchozí disciplinární trest byl postačující. Stejně postupují jiné veřejnoprávní orgány, stíhají-li disciplinárně někoho, kdo byl již disciplinární radou pro týž čin potrestán.

Z nálezu předsednictva svazu podle § 11, odst. 1 lze se odvolati do 15 dnů k disciplinární radě; tato rozhodně konečným nálezem, který není dovoleno uveřejniti.

Z jiného nálezu disciplinární rady lze se odvolati k disciplinárnímu soudnímu senátu do 15 dnů. Proti jiným rozhodnutím disciplinární rady lze si stěžovati v téže lhůtě k disciplinárnímu soudnímu senátu.

Disciplinární soudní senát rozhoduje jako konečná stolice o odvoláních a stížnostech podle předchozího odstavce. Stížnosti nebo odvolání k jinému orgánu nebo soudu nejsou přípustné.

Disciplinární soudní senát se zřizuje u Nejvyššího soudu v Brně. Senát se skládá z předsedy a dvou přísedících. Předsedu jmenuje president Nejvyššího soudu ze soudců tohoto soudu. Přísedící určuje předseda senátu z osob označených výborem Ústředního svazu. Ústřední výbor označí z člena obou svazů, pokud možno práva znalých, nejm éně čtyři přísedící a týž počet náhradníků, přihlédaje při tom, aby byly rovnoměrně zastoupeny oba svazy. Rovnoměrné zastoupení obou svazů budiž zachováno i při sestavení senátu.

Zástupcem obžaloby před disciplinárním soudím senátem volí výbor Ústředního svazu. Ustanovení § 12 platí přiměřeně.

Pro řízení před disciplinárním soudním senátem jest užití obdobně předpisů § § 11 až 16.

O obnově disciplinárního řízení platí obdobně ustanovení trestních řádů o obnově trestního řízení.

Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 běží ode dne doručení rozhodnutí; den doručení se do lhůty nevčítá.

Ustanovení § 1, odst. 1 zákona ze dne 3. července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru redaktorů, se mění a zní: "Ustanovení tohoto zákona platí pro pracovní poměr zaměstnanců časopiseckého nebo zpravodajského podniku nebo zařízení, kteří jako hlavní povolání vykonávají duševní činnost za tím účelem, aby myšlenky, vyjádřené slovem nebo obrazem, buď jejich vlastní nebo cizí, vyšly tiskem v redakční části tiskopisu nebo byly projeveny zvukovou reprodukcí. Tyto osoby se v dalších ustanoveních nazývají redaktory".

Ostatní ustanovení zmíněného zákona, zejména ustanovení § 14, zůstávají v platnosti.