Pro černý obchod nebo podobné pletichy se trestá ten, kdo v době mimořádných hospodářských poměrů vyvolaných válkou (§ 9)

vězením (uzamčením) do jednoho roku a peněžitým trestem do 3 milionů Kčs, při čemž nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za trest peněžitý činiti více než jeden rok.

Správní úřad (orgán) může v nálezu vysloviti, že odsouzený odpyká trest na svobodě, uložený podle odstavce 1, v donucovací pracovně․

Kdo předsevezme jednání směřující přímo ke spáchání přestupku (§ 1) a čin nedokoná jen pro nemožnost nebo pro zevní překážku nebo náhodu, je trestně odpověden, jako kdyby byl čin dokonal.

Kdo rozkazem, utvrzováním nebo poskytnutím pomoci úmyslně způsobí nebo usnadní spáchání přestupku (§ 1) jinou osobou (pachatelem), je trestně odpovědný stejně jako pachatel, i když pachatel nemůže býti pro přestupek stíhán nebo odsouzen.

Dosavadní předpisy o přestupcích v oboru vyživovacím, zásobovacím a cenovém zůstávají nedotčeny. Pokud takovéto předpisy na Slovensku pozbyly platnosti dnem 31. prosince 1946, obnovují se dnem účinnosti tohoto zákona bez časového omezení. Bude-li trestný čin stíhán jako správní přestupek podle tohoto zákona, nelze jej stíhati podle oněch předpisů.

Zvláštní zákon stanoví, jak budou pro správní přestupky podle § 1 stíhány osoby podrobené vojenské kázeňské pravomoci.

Kdo se dopustí některého jednání uvedeného v § 1, odst. 1, písm. a) až f), ač ví, že tím může ohroziti plynulé zásobování obyvatelstva některého kraje nebo místa nebo části tohoto obyvatelstva předměty potřeby, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let. Pokus přečinu je trestný i na Slovensku.

Spáchal-li viník čin uvedený v odstavci 1 ze zvyku nebo ze řemesla nebo věděl-li, že svým jednáním ohrožuje značnou měrou plynulé zásobování obyvatelstva, buď potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, a byla-li tím skutečně způsobena vážnější porucha v zásobování, těžkým žalářem od pěti do deseti let.

Spáchal-li viník čin uvedený v odstavci 1 za okolností, pro které se čin stává zločinem, jako účastník spolčení k páchání tohoto trestného činu, bude potrestán těžkým žalářem od deseti do dvaceti let nebo na doživotí.

Spáchal-li viník čin uvedený v odstavci 1 za okolností, pro které se čin stává zločinem, a byla-li tím způsobena porucha v zásobování v takové míře, že tím byly ohroženy životy obyvatelstva anebo že tím byla těžce poškozena brannost státu, a viník to mohl předvídati, budiž potrestán smrtí.

Odsuzuje-li soud viníka pro čin trestný podle § 4, uloží mu vedle trestu na svobodě trest na penězích, a to, jde-li o přečin, od 3000,- Kčs do 3 milionů Kčs, jde-li o zločin, od 10 000,- Kčs do 10 milionů Kčs.

Odsuzuje-li soud viníka pro zločin, může též vysloviti, že jmění odsouzeného propadá zcela nebo zčásti ve prospěch státu. Z propadnutí je však vyloučena část jmění odsouzeného, které je nevyhnutelně třeba k ukojení životních potřeb jeho a osob, o jejichž výživu je odsouzený po zákonu povinen pečovati. Podrobnosti o rozsahu jmění vyloučeného z propadnutí a o výkonu trestu upraví zvláštní zákon.

Byl-li čin trestný podle § 4 spáchán ze zahálčivosti, může soud již při prvním odsouzení vysloviti, že odsouzený smí po odpykání trestu býti držen v donucovací pracovně, na Slovensku, že se odkazuje do donucovací pracovny.

Odsouzený, přikázaný do donucovací pracovny, zůstane v ní nejméně šest měsíců a nejdéle tři roky, jde-li o přečin; jde-li o zločin, nejméně jeden rok a nejdéle pět let.

národní správce při správě majetku mu svěřeného, za účelem osobního prospěchu,

vedoucí funkcionář, po případě zaměstnanec na vedoucím místě národního podniku, při výkonu své funkce, za účelem osobního prospěchu,

veřejný úředník, člen nebo funkcionář národního výboru, hospodářské nebo zájmové organisace ve své úřední činnosti nebo při výkonu své funkce.

Je-li to ve veřejném zájmu, nařídí úřad (orgán) nebo soud v odsuzujícím nálezu nebo rozsudku pro čin trestný podle tohoto zákona, že právoplatný nález nebo rozsudek bude uveřejněn na útraty odsouzeného nejvýše třikráte v jednom nebo několika časopisech, které v nálezu nebo v rozsudku určí. Může též naříditi, aby nález nebo rozsudek byl v obci, kde odsouzený bydlí, a v obci, kde se trestného činu dopustil, veřejně vyvěšen nebo jinak uveřejněn.

Úřad (orgán) nebo soud stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody nálezu nebo rozsudku nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.

Úřad (orgán) nebo soud může vysloviti, že za nedobytné peněžité tresty, uložené zaměstnancům, zmocněncům, zástupcům nebo jiným orgánům, ručí majitel podniku, při jehož provozování byl trestný čin spáchán, jestliže zanedbáním povinné péče trestnou činnost umožnil nebo usnadnil. Majitelem podniku rozumějí se netoliko jednotlivé osoby, nýbrž i společnosti (sdružení osob), znárodněné podniky a právnické osoby.

Majitel podniku musí býti, je-li úřadu (orgánu) nebo soudu znám, obeslán k jednání v první stolici a je oprávněn přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.

Výrok o ručení třeba pojmouti do nálezu nebo do rozsudku a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení před soudy může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání z takového výroku platí předpisy o odvolání proti výroku o trestu.

Peněžité tresty se vymáhají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech a penězích.

Řízení před správními úřady (orgány) podle tohoto zákona se provádí podle předpisů platných (použivatelných) dne 31. prosince 1946 v oboru vyživovacím, zásobovacím a cenovém.

Trestní řízení správní musí býti zahájeno do tří dnů po podání trestního oznámení a musí býti skončeno v první stolici do jednoho měsíce. Odvolání předloží úřad první stolice do sedmi nadřízené stolici, která rozhodne do jednoho měsíce. Lhůty v tomto odstavci uvedené jsou pořádkové.