Účastníky vojenské nemocenské péče (dále jen "účastníci") jsou jednak

Vojenská nemocenská péče se vztahuje i na rodinné příslušníky účastníků ( § 2) s výjimkou vojenských osob z počtu mužstva, důstojníků presenční služby a důstojníků v záloze, nejsou-li tito rodinní příslušníci pojištěni pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a nevztahují-li se na ně ani ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinných příslušníků z pojištění pro případ nemocí a mateřství.

Za rodinné příslušníky podle tohoto zákona se pokládají, žijící ve společné domácnosti s účastníkem:

Za rodinné příslušníky se dále pokládají, jsou-li výživou převážně odkázáni na účastníka,

Podmínka společné domácnosti se pokládá za splněnou i tehdy, žijí-li manželka (manžel) nebo děti odděleně z důvodů plynoucím z vojenské služby, vzhledem k výchově dětí nebo bytové tísni nebo z důvodů zdravotních, hospodářských, vzdělávacích anebo z podobných závažných důvodů.

Vojenská správa může podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí, výjimečně poskytovat dávky vojenské nemocenské péče těmto osobám, nejsou-li pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění:

Vojenská správa poskytuje vojenskou nemocenskou péči nebo jednotlivé její dávky osobám povolaným k osobním úkonům, které se stanou příslušníky branné moci a u nichž to vyžaduje povaha konaných úkonů. Na tyto osoby se nevztahují předpisy o národním pojištění nemocenském. O rodinných příslušnících těchto osob platí ustanovení § 55. Podrobnosti stanoví ministr národní obrany nařízením.

Vojenským osobám v činné službě uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 náležejí po dobu činné vojenské služby dávky jen vojenské nemocenské péče.

Na vojenskou nemocenskou péči nenají nárok osoby, které žijí trvale v cizině z jiných než služebních důvodů.

Účast na vojenské nemocenské péči vzniká dnem, kdy byly splněny všechny předpoklady ji podmiňující a zaniká dnem, kterým pomine kterýkoli z nich.

Nárok na jednotlivé dávky vojenské nemocenské péče náleží, jestliže skutečnosti podmiňující nápad dávky nastaly v době účasti na vojenské nemocenské péči nebo nejpozději do šesti týdnů od jejího zániku. Dávky napadlé po zániku účasti na vojenské nemocenské péči nenáležejí osobám, které mají nárok na dávky nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění nebo na zaopatření podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

Po dobu, po kterou má účastník nárok na dávky vojenské nemocenské péče, trvá nárok na dávky též pro jeho rodinné příslušníky.

Ve vojenské nemocenské péči se poskytují dávky věcné (§ § 7 až 15) a dávky peněžité (§ § 16 až 19).

Dávky věcné jsou:

Dávky peněžité jsou:

Účastníkům a rodinným příslušníkům ( § 2) náleží v nemoci bezplatně lékařské ošetřování, léky, potřebné léčení a therapeutické a orthopedické pomůcky. Ošetřování musí odpovídat současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a musí býti hodnotné a účelné.

Ošetřování se poskytuje, dokud nemoc trvá, nejdéle však po dobu jednoho roku po zániku účasti na vojenské nemocenské péči. Trvá-li nemoc déle, poskytuje se další ošetřování jen, pokud je nemocný účastník neschopný práce.

Účastníci a rodinní příslušníci mají, je-li toho třeba, na místo a v rozsahu ošetřování podle § 7 nárok na bezplatné léčení a ošetřování ve vojenských nebo občanských léčebných a ošetřovacích ústavech.

Vojenská správa může účastníkům a rodinným příslušníkům poskytnout ústavní ošetřování podle odstavce 1 také na universitních klinikách.

Podmínky a podrobnosti poskytování ústavního ošetřování určí vojenský nemocenský řád ( § 34).

Místo ošetřování podle § § 7 a 8 se poskytuje, je-li toho podle zásad stanovených vojenským nemocenským řádem třeba, ošetřování v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech a lázních.

Vojenská správa může poskytnout ošetřování v zařízeních uvedených v odstavci 1 také, aby odvrátila nebo oddálila hrozící neschopnost k výkonu vojenské služby (práce) nebo trvale chorobný stav snižující schopnost k výkonu vojenské služby (pracovní neschopnost). Tuto péči může poskytnout také proto, aby odloučila nemocného a zamezila tím ohrožení nemocného nebo osob v jeho okolí.

Za účely uvedenými v odstavci 2 může vojenská správa poskytnout též mimoústavní ošetřování v rozsudku § 7.

Podmínky a způsob zvláštní léčebné péče určí vojenský nemocenský řád.

K odevzdání do ústavu podle § 8 nebo 9 u osob uvedených v § 1, odst. 1, č. 3 až 6, v § 1, odst. 2 a v § 3 je zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Za osoby mladší 18 let dává svolení zákonný zástupce.

Svolení podle odstavce 1 není třeba,

Ustanovení § 92, odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb. a § 13 zákona ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i o zaopatření délesloužících, zůstávají nedotčena.

Účastníci nebo rodinné příslušníci náleží v mateřství bezplatně pomoc lékařů a pomoc porodní asistentky (mimoústavní ošetřování).

Vojenská správa poskytuje podle potřeby ošetřování v porodnici nebo v podobném ústavě (ústavní ošetřování). Pro ústavní ošetřování při porodu platí obdobně ustanovení § § 8 a 10.

Vojenská správa poskytuje dětské výbavy; místo dětské výbavy může být poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí vojenský nemocenský řád.

Mimo léčení nemocí zubů (§ § 7 a 8) poskytuje vojenská správa účastníkům a rodinným příslušníkům bezplatně ošetření zubů a jejich umělou náhradu v jednoduchém, ale vyhovujícím provedení.

Vojenský nemocenský řád vymezí pojem jednoduchého provedení umělé náhrady chrupu a stanoví bližší podmínky a způsob, jakým se poskytuje umělá náhrada chrupu v jiném než jednoduchém provedení.

Porodí-li účastnice nebo rodinná příslušnice, náleží jí na každé dítě porodné 2 500 Kčs.

Účastnice uvedená v § 1, odst. 1, č. 1 obdrží peněžitou pomoc v mateřství ve výši nemocenského, které by příslušelo stejně placené zaměstnankyni podle zákona o národním pojištění za dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, nevykonávala-li v nich službu. Tato pomoc se neposkytuje za dny, za něž má účastnice nárok na služební platy (služební náležitosti).

Dávka podle odstavce 1 se poskytuje manželce nebo družce účastníkově i tenkráte, když účastník zemřel v době 300 dnů, počítáno zpět od porodu.

Místo výpomoci v rodině podle § 11 může vojenská správa poskytnout peněžitou náhradu v částce 30 Kčs denně.

Peněžitá náhrada se zvyšuje za třetí a za každé další dítě ( § 2) do dokonaného 14. roku věku o 10 Kčs denně.

Podrobnosti určí vojenský nemocenský řád.

Účastníkům uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 vypraví vojenská správa při úmrtí v místě posádky svým nákladem jednoduchý pohřeb.

Nepřejí-li si pozůstalí (odstavec 5), aby pohřeb vypravila vojenská správa, nebo zemře-li osoba uvedená v odstavci 1 mimo místo své posádky, přispěje vojenská správa pozůstalým na pohřební náklady částkou 5 000 Kčs.

Zemře-li mimo dobu branné pohotovosti státu účastník uvedený v odstavci 1 a zařizují-li pozůstalí převoz ostatků, poskytne vojenská správa mimo příspěvek uvedený v předchozím odstavci na náklad na kovovou vložku do rakve částku 500 Kčs, jakož i příspěvek na náklady na dřevěnou rakev a na poplatky v místě převozu a uhradí dopravné po dráze. Podrobnosti stanoví vojenský nemocenský řád.

Pozůstalým po účastnících vojenské nemocenské péče uvedených v § 1, odst. 1, č. 3 až 6 náleží pohřebné v částce 5 000 Kčs.

Pohřebné a příspěvky podle předcházejících ustanovení příslušejí pozůstalým, kteří vypravili pohřeb. Pozůstalými se rozumějí manžel (druh), manželka (družka), děti, rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán, tchýně, zeť a snacha zemřelého.

Nevypravila-li pohřeb některá z osob uvedených v odstavci 5, má nárok na pohřebné osoba fysická nebo právnická, která obstarala pohřeb svým nákladem, aniž byla k tomu povinna podle smlouvy nebo podle zákona. Pohřebné se vyplatí v tom případě jen do výše skutečných nákladů za vypravení pohřbu, nejvýše však částkou 2 500 Kčs. Na případný rozdíl mají nárok pozůstalí v pořadí uvedeném v odstavci 5, jestliže žili s účastníkem vojenské nemocenské péče v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.

Nemajetným manželkám (manželům), družkám (druhům), dětem a rodičům po účastnících uvedených v odstavci 1 může vojenská správa poskytnout úhradu jízdného hromadným dopravním prostředkem v nejnižší třídě z místa pobytu do místa, kde se vojenský pohřeb koná, nežádají-li převoz ostatků. Podrobnosti stanoví vojenský nemocensk ý řád.

Vypraví-li účastník rodinnému příslušníku pohřeb, náleží mu pohřebné, a to, byl-li zemřelý rodinný příslušník mladší než dvě léta, v částce 500 Kčs, byl-li mladší než čtrnáct let, v částce 1 000 Kčs, jinak v částce 1 300 Kčs, šlo-li však o zemřelou manželku nebo družku, ve výši 1 500 Kčs.

Vojenská správa provádí pro účastníky uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 preventivní péči, po případě se účastní při jejím provádění a podporuje všeobecná a zvláštní opatření této péče podle jednotného celostátního plánu zdravotní péče. u ostatních osob, kterým je poskytována vojenská péče, provádí preventivní péči státní zdravotní správa ve spolupráci s vojenskou správou.

Za předpokladu uvedených v odstavci 1 se účastní vojenská správa i všeobecných a zvláštních opatření, jež směřují k odvrácení předčasné invalidity účastníků a rodinných příslušníků a podporuje taková opatření.

Účastníci a rodinní příslušníci jsou povinni podrobit se opatřením směřujícím k provedení péče uvedené v odstavci 1 a 2.

Při provádění ustanovení § 20, odst. 1 plní vojenská správa zejména tyto úkoly:

Poradenskou zdravotní péči pro účastníky uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 provádí vojenská správa ve spolupráci se státní zdravotní správou podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

Účastníky uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 a účastníky umístěné ve vojenských invalidovnách bezplatně ošetřuje lékař příslušného vojenského útvaru. Jen po jeho doporučení nebo při nebezpečí v prodlení mají tito účastníci nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních lékařů vojenské správy.

Účastníci uvedení v § 1, odst. 1, č. 3 až 6 mají nárok na lékařské ošetřování lékařem zvoleným ze smluvních lék ařů vojenské správy.

Vojenský nemocenský řád může svobodnou volbu lékaře podle předchozích odstavců omezit na volbu mezi lékaři provozujícími praxi v určitém obvodu nebo vázat změnu lékaře účastníkem vojenské nemocenské péče při téže nemoci na souhlas vojenské správy. Při tom však musí být účastníku zajištěna možnost vyhledat lékařskou pomoc u jiného smluvního lékaře, než který je příslušný podle první věty, ve zvláštních případech stanovených vojenským nemocenským řádem.

Účastníci, kteří se nepodrobí ustanovením odstavců 1 až 3 nebo ustanovením vojenského nemocenského řádu je provádějícím, jsou povinni zaplatit ze svého zvýšené náklady spojené s jejich léčením.

Není-li možno lékařskou pomoc zajistit způsobem uvedeným v odstavcích 1 až 3 pro nedostatek osobních nebo věcných předpokladů, učiní vojenská správa vhodné opatření stran přechodného poskytování lékařské pomoci, pokud překážky trvají. Podrobnosti stanoví vojenský nemocenský řád.

Vojenská správa nehradí náklady vzniklé léčením účastníka na soukromý účet nebo u nepříslušného smluvního lékaře, leč by šlo o případ první pomoci nebo o zvláštní případy stanovené vojenským nemocenským řádem podle odstavce 3 a účastník požádal vojenskou správu o náhradu těchto nákladů. V tomto případě náleží účastníku náhrada do výše částky, kterou by vojenská správa sama zaplatila smluvnímu lékaři.

Ustanovení odstavců 2 až 6 platí i pro rodinné příslušníky.

Na určitý způsob léčení nebo ústavního ošetřování požadovaný účastníkem nebo rodinným příslušníkem není právního nároku. Tímto však není dotčeno ustanovení § 7, odst. 1, druhé věty.

Potřebují-li účastníci uvedeni v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 ústavního léčení, budou zpravidla léčeni a ošetřováni ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech a jen v nutných případech v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech. Účastníci uvedení v § 1, odst. 1, č. 1 až 6 a rodinní příslušníci uvedeni v § 1, odst. 2 mohou být léčeni ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech, je-li dostatek volných míst.

Účastníkům uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1 a 2, přiděleným nebo bydlícím v místech, kde je zubní oddělení vojenské nemocnice nebo vojenské zubní ambulatorium, poskytuje se ošetřování chrupu a umělá náhrada chrupu zpravidla v těchto zubních odděleních nebo vojenských zubních ambulatoriích.

Vojenská správa je oprávněna kontrolovat nemocné svými lékaři a dohlížet na ně jinými svými zmocněnci, a to i návštěvami v bytě.

Vzepře-li se nemocný dozoru podle odstavce 1 nebo nenařídí-li se ustanoveními vojenskými nemocenského řádu, může být peněžitá dávka zcela nebo zčásti odepřena. Na tyto následky je nutno nemocného předem upozornit.

Vojenská správa hradí nutné náklady za dopravu nemocného hromadným dopravním prostředkem do vojenské nemocnice a při nebezpečí v prodlení nebo, jde-li o některý z případů uvedených v § 23, odst. 2, do nejbližší vhodné nemocnice nebo jiného léčebného a ošetřovacího ústavu a zpět. Náklad na dopravu jiným než hromadným dopravním prostředkem se hradí, jen byla-li taková doprava nutná.

Vhodnou nemocnicí je nemocnice, která je tak vybavena, že může poskytnout ošetření odpovídající ustanovení § 7, odst. 1, druhé věty.

Vojenský nemocenský řád stanoví, za jakých podmínek a v jaké výši se hradí mimo případy uvedené v odstavcích 1 a 2 náklady za dopravu do léčebných a ošetřovacích ústavů a lázní.

Vojenská správa hradí za podmínek stanovených vojenským nemocenským řádem nutné náklady za dopravu nemocných k lékaři, k ošetření nařízenému lékařem a k vyšetření, čítajíc v to periodické prohlídky.

Vláda může nařízením stanovit odchylně od předchozích ustanovení výši peněžitých dávek vojenské nemocenské péče.

Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvy sociální péče a financí stanovit vyhláškou v Úředním listě, že se účastníkům nebo rodinným příslušníkům poskytují mimo dávky podle předchozích ustanovení i jiné dávky sledující účel vojenské nemocenské péče.

Nárok na peněžité dávky podle tohoto zákona se promlčuje v jednom roce ode dne, kdy vznikne.

Nárok na výplatu jednotlivé splátky opakující se peněžité dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

pro zálohy na napadlé dávky, které oprávněný dostal od zaměstnavatele, obce nebo jiné veřejnoprávní korporace,

pro pohledávky proti oprávněnému z nároku na výživné, a to až do poloviny dávky.

Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu o skutkových okolnostech, dávka se zvýší, sníží, zastaví nebo odejme. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá příslušné opatření účinnosti uplynutím období, za které dávka byla již vyplacena. Dávka se však zvýší ode dne, od něhož zvýšení náleží.

Vrácení poskytnutých dávek může být požadováno jen tehdy, přivodil-li účastník nebo rodinný příslušník přizn ání či výplatu dávky tvrzením nepravdivých skutkových okolností nebo zatajením závažných skutečností anebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil poskytnutí dávky trestným jednáním.

Ministerstvo národní obrany vydá v dohodě s ministerstvy sociální péče, zdravotnictví a financí a po slyšení jednotné odborové organisace vojenský nemocenský řád vyhláškou v Úředním listě.

Vojenský nemocenský řád upravuje způsob poskytování dávek a povinnosti účastníků, lékařů a ostatních činitelů zdravotnické služby v řízení při poskytování dávek.

Vojenský nemocenský řád upravuje blíže zejména:

Vojenskou nemocenskou péči provádí vojenská správa vojenskými útvary příslušnými podle vojenských předpisů. Vojenský útvar příslušný pro účastníka je též příslušný pro jeho rodinné příslušníky. u osob požívajících odpočivných nebo zaopatřovacích platů a u jejich rodinných příslušníků jsou příslušným vojenským útvarem příslušná doplňovací okresní velitelství.

Ministerstvo národní obrany řídí nemocenskou péči podle celostátního plánu zdravotní péče a dozírá na její provádění. Podrobnosti stanoví vojenské předpisy.

Lékaři vykonávajícímu samostatně lékařskou praxi, může úřad příslušný k udělení osvědčení k výkonu lékařské praxe (úřad řídící umisťování lékařů) na návrh vojenské správy uložit, aby za podmínek obsažených v § 36 vykonával v obvodu určeném úřadem činnost smluvního lékaře vojenské správy. Úřad vyhoví tomuto návrhu, leč by měl lékař proti tomu závažné důvody.

Občanští lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby (odstavec 5) jsou povinni vykonávat službu pro vojenskou nemocenskou péči podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Smluvní lékař vojenské správy je povinen léčit účastníky a rodinné příslušníky za odměnu stanovenou podle odstavců 3 a 4. také lékař, který není ve smluvním poměru k vojenské správě, je oprávněn účtovat za poskytnutí první pomoci účastníku a rodinným příslušníkům jen odměnu stanovenou podle odstavců 3 a 4.

Podmínky služby občanských lékařů, jakož i podmínky, za kterých se občanští lékaři přijímají a propouštějí, stanoví a mění ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy sociální péče a zdravotnictví po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou v Úředním listě.

Vyhláška upraví zejména:

Podle obdoby předchozích odstavců je možno po slyšení jednotné odborové organisace vyhláškou stanovit také podmínky pro součinnost občanských lékárníků, dentistů, zkoušených zubních techniků, ošetřovatelek (ošetřovatelů), porodních asistentek, sociálních pracovnic a jiných pomocných sil zdravotnické služby.

Občanské léčebné a ošetřující ústavy jsou povinny na poukázku k ústavnímu léčení nebo mna poukaz vojenského nebo občanského lékaře přijmout osoby, na něž se vztahuje vojenská péče, do ústavního léčení a poskytovat jim potřebné léčení a ošetřování po dobu, po kterou to jejich zdravotní stav vyžaduje.

Poukazu lékaře podle odstavce 1 není třeba, jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí, uvedenou v předpisech o potírání přenosných nemocí nebo v předpisech o ochranných opatřeních proti tuberkulose anebo jde-li o ohrožení života. Poukázka k ústavnímu léčení může býti občanskému léčebnému a ošetřovacímu ústavu doporučena dodatečně.

Občanský léčebný a ošetřovací ústav je povinen do tří dnů písemně oznámit příslušnému vojenskému útvaru, že přijal nebo propustil ošetřovaného (odstavce 1 a 2). Není-li občanskému léčebnému a ošetřovacímu ústavu tento útvar znám, oznámí věc nejbližšímu posádkovému velitelství, kteří zařídí, čeho je dále třeba.

Za ústavní ošetřování osob uvedených v odstavcích 1 a 2 v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech je vojenská správa povinna hradit ošetřovací výlohy za celou dobu ošetřování podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvy národní obrany a sociální péče. Ministerstvo zdravotnictví může však v dohodě s ministerstvy národní obrany, sociální péče a financí stanovit jiný způsob úhrady těchto výloh, zejména úhrnkovou částkou.

Občanské léčebné a ošetřovací ústavy nejsou oprávněny požadovat a vymáhat ani na ošetřovaných osobách, které mají nárok na ošetřování v nemoci ani na osobách, které mají k nim vyživovací povinnost, náhradu ošetřovacích výloh nebo jakékoliv příplatky k nim. Právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou neplatná; plnění učiněná v rozporu s tímto ustanovením se považují za účinná bez právního důvodu.

Náklady na ambulantní ošetřování v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech poskytnuté na poukaz vojenské správy, hradí vojenská správa podle platných sazeb.

Písemnosti, jichž je třeba ve věcech vojenské nemocenské péče k založení, upravení nebo projednání právních poměrů mezi vojenskou správou s jedné strany a účastníky, rodinnými příslušníky, občanskými lékaři, ostatními osobami zdravotnické služby ( § 36, odst. 5) nebo občanskými léčebnými a ošetřovacími ústavy se strany druhé, jsou osvobozeny od poplatků.

Dávky podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daní.

Rozhodnutí orgánů uvedených v § 35, odst. 1 určená stranám, doporučují se písemně výměrem.

Výměr o účasti ve vojenské nemocenské péči se vydává jen tehdy, vyžádal-li si účastník nebo rodinný příslušník výslovně jeho vydání nebo popřela-li vojenská správa účast.

Výměr o dávce se nevydává, přiznává-li vojenská správa žádanou dávku. Výměr o odnětí dávky se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do třiceti dnů poté, kdy jí byla dávka odňata.

Výměr o odepření, odnětí, zastavení nebo snížení dávky musí obsahovat odůvodnění.

Výměr musí obsahovat poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže být straně na újmu. Bylo-li straně dáno nesprávné poučení nebo nebylo-li jí dáno poučení vůbec, stává se výměr právoplatným, nebylo-li mu odporováno do šesti měsíců po doručení.

O nároku na dávku podle tohoto zákona se rozhoduje na žádost oprávněné osoby nebo jejího zástupce. Nezletilec dosáhnuvší osmnácti let, může svůj nárok uplatnit sám. Místo zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovat nárok také komise okresní péče o mládež, pečují-li o nezletilce.

Oprávněná osoba uplatňuje nárok na dávky u příslušného vojenského útvaru ( § 35, odst. 1).

Vojenská správa může požadovat, aby žadatel o dávku předložil potřebné doklady, a je-li nárok na dávku podmíněn určitým jeho zdravotním stavem, může provést lékařské vyšetření.

Z výměru je možno podat odvolání k ministerstvu národní obrany do třiceti dnů po dni doporučení výměru u vojenského útvaru, který jej vydal. Odvolání, které bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty, třeba odmítnout z moci úřední.

Ministerstvo národní obrany výměr buď potvrdí, změní nebo zruší, po případě nařídí doplnit řízení a vydat výměr nový.

Rozhodnutí o odvolání musí být doručeno stěžovateli písemně v plném doslovném znění na písemné potvrzení.

Ministr národní obrany může zmocnit vyšší vojenská velitelství se správní působností, aby o odvoláních z výměrů rozhodovala s konečnou platností sama, nejde-li o výměry, které vydají tato velitelství sama nebo ministerstvo národní obrany. v konečných rozhodnutích, která na podkladě takového zmocnění některá vyšší velitelství se správní působností, musí být výslovně uvedeno, že jde o rozhodnutí konečná.

kdo v řízení o dávkách, učiní úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivou výpověď o okolnostech, kde mohou mít vliv na rozhodnutí;

kdo dosáhne dávky předstíráním;

kdo požaduje, ač k tomu není oprávněn, poskytnutí péče téže dávky z téhož právního důvodu u několika vojenských útvarů, aby vylákal totéž plnění několikrát;

kdo nevyhoví povinnosti uložené mu podle tohoto zákona.

Přestupky podle § 47 se trestají podle míry zavinění a podle výše způsobené škody pokutou až do 15.000 Kčs a pro případ nedobytnosti náhradním trestem vězení až do jednoho měsíce.

Přestupky podle § 47 trestají okresní národní výbory, jde-li o osoby podléhající trestní pravomoci těchto úřadů, a pro řízení platí předpisy o trestním řízení správním. Pro osoby podrobené vojenské kázeňské pravomoci platí ustanovení zákona ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i odnětí vo jenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících.

Z nálezu se lze odvolat do patnácti dnů. Rozhodnutí o odvolání má konečnou platnost.

odčinil-li pachatel závadu, kterou způsobil trestným činem, dříve než se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení;

promlčením.

Přestupky podle § 47 se promlčují, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli v šesti měsících ode dne, kdy přestala činnost jednání nebo opominutí) náležející ke skutkové podstatě přestupku. Nastal-li výsledek náležející ke skutkové podstatě teprve později, počíná lhůta od této doby.

Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci. Promlčení se staví po dobu, po kterou byl povolen odklad výkonu trestu.

Jestliže osoby, které teprve tímto zákonem budou podrobeny vojenské nemocenské péči, nebo jejich rodinní příslušníci sjednali před 1. říjnem 1948 se soukromými (smluvními) pojišťovnami pojistné smlouvy o pojištění pro případ nemoci nebo mateřství, zanikne smlouva o tomto pojištění bez výpovědi, oznámí-li pojistník do 31. března 1949 smluvní pojišťovně doporučeným dopisem, že ruší tuto smlouvu. Smlouva se ruší prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení oznámení. Pojistník může se stejným účinkem zrušit takovým oznámením smlouvy o soukromém pojištění na pohřebné, které byly sjednány v oboru soukromého (smluvního) nemocenského pojištění.

Soukromá pojišťovna, se kterou pojistník zrušil smlouvu podle odstavce 1, je povinna odškodnit pojistné případy nastalé do dne zániku smluvního pojištění, budou-li takové nároky ohlášeny smluveným způsobem.