Chránit lidově demokratické zřízení, střežit státní hranice, zajistit bezpečnost osob a majetku a udržovat veřejný pořádek náleží ministerstvu vnitra a národním výborům.

Při plnění úkolů národní bezpečnosti (odstavec 1) je výkonným orgánem ministerstva vnitra a krajských a okresních (ústředních) národních výborů Sbor národní bezpečnosti (SNB) - dále jen "Sbor".

Sbor je jednotný a vojensky organisovaný.

Příslušníci Sboru jsou služebně podřízeni svým velitelům a v poslední stolici ministru vnitra.

Ve Sboru se pečuje o politickou a osvětovou výchovu.

Podrobné organisační a služební předpisy pro Sbor vydá ministerstvo vnitra.

Příslušníci Sboru jsou povinni vykonati příkazy úřadů a soudů, jež jim byly dány. Jen tehdy, když se příkaz zřejmě příčí jejich služebním povinnostem, nebo když se příkazem nařizuje vykonání činu, jenž je zapověděn trestním zákonem, mají příslušníci Sboru, uváživše všechny okolnosti, upustit od výkonu příkazu, musí však tento případ ihned ohlásit svému velitelství.

Za obsah příkazu je vždy odpověden úřad (soud), který jej dal. Příslušníci Sboru jsou odpovědni jen za přesné provádění služby podle příslušných předpisů.

Příslušníci Sboru mají právo žádati písemný příkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.

Příslušník Sboru má při výkonu služby zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské.

Kdykoliv příslušník Sboru proti někomu služebně zakročuje, má užít, pokud to dovolují okolnosti, slov "jménem zákona". V takovém případě je každý, i příslušník vojska, povinen uposlechnouti jeho výzvy.

Nedotčeny zůstávají předpisy o způsobu, jímž příslušník Sboru dává pokyny a výzvy při vykonávání zvláštních služeb (na př. při řízení dopravy nebo při službě letecké).

Příslušník Sboru má právo při vykonávání svých služebních povinností žádat o vhodnou součinnost každý orgán veřejné služby, zvláště jiné útvary strážné, místní národní výbory, úřady civilní a velitelství i úřady vojenské, a v nebezpečí i každého občana.

Příslušník Sboru smí při výkonu služby užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen

Zakročují-li příslušníci Sboru semknutě pod jednotným vedením a velením, platí o užití zbraně příslušné předpisy pro vojsko.

O důležitých otázkách organisace Sboru, pokud mají význam pro obranu státu, o tom, jak mají být příslušníci Sboru vystrojeni, vyzbrojeni a jak mají být vycvičeni k vojenským úkolům, a o součinnosti Sboru s brannou mocí rozhoduje ministr vnitra v dohodě s ministrem národní obrany.

zrušen

zrušen

Příslušníci Sboru podřízení přímému velení vojska (odstavec 2 a 3) podléhají vojenským předpisům.

Příslušníci Sboru jsou na roveň postaveni osobám vojenským stejné hodnosti.

zrušen

Pro přechodné ubytování příslušníků Sboru v případě jejich soustředění platí předpisy o přechodném ubytování vojska.

Stálé ubytování Sboru upraví ministr vnitra nařízením. Nežli se tak stane, postupuje se přiměřeně podle dosavadních předpisů.

Působnost jiných úřadů a orgánů v oboru národní bezpečnosti, než které jsou uvedeny v § 1, odst. 1, stanovená dosavadními předpisy, zůstává nedotčena. Tyto jiné úřady a orgány mohou zřizovat výkonné bezpečnostní orgány jen podle zákonných předpisů.

Místní národní výbory nemohou napříště zřizovat a udržovat bezpečnostní Sbory pro své všeobecné úkoly národní bezpečnosti. Nedotčeno však zůstává jejich právo zřizovat a udržovat bezpečnostní orgány pro zvláštní úkoly, jako polní a lesní hlídače. Ministr vnitra stanoví nařízením, v jakém rozsahu a jakým způsobem má sbor spolupůsobit při úkolech národní bezpečnosti, které spadají do působnosti místních národních výborů.

K ochraně zájmů uvedených v § 1, odst. 1, mohou být ke službě povoláni dobrovolně se hlásící spolehliví občané, kteří, jsou-li zevně označeni, mají obdobná práva a povinnosti jako příslušníci Sboru (§ § 9 a 10). Zevní označení těchto osob stanoví ministr vnitra nařízením. Ostatní podrobnosti stanoví ministerstvo vnitra.

Ustanovení tohoto zákona se vztahují na dosavadní Sbor národní bezpečnosti.

Osoby, které se staly členy Sboru podle zákona ze dne 11. července 1947, č. 149 Sb., o národní bezpečnosti, a nebyly před tím odvedeny k vojenské službě, pokládají se za odvedené dnem, kdy byly do bezpečnostního sboru přijaty. Účastníkům národního boje za osvobození se tato služba počítá do presenční služby nebo vojenského výcviku; ostatním členům Sboru se takto započítává pouze služba obdobná službě vojenské. Ministerstvo národní obrany stanoví v dohodě s ministerstvem vnitra podrobnosti k provedení tohoto ustanovení, jakož i způsob, jak bude doplněn vojenský výcvik těchto osob.

Dokud služební poměry, jakož i služební, odpočivné (zaopatřovací) platy příslušníků Sboru a pozůstalých po nich nebudou nově upraveny, platí přiměřeně dosavadní předpisy.

Pokud předpisy vydané podle zákona č. 149/1947 Sb. nejsou v rozporu s tímto zákonem, zůstávají v platnosti.

Pro přechodnou dobu mohou být do Sboru přijati i muži, kteří vyhovují podmínkám pro přijetí do Sboru uvedeným v § 3, odst. 1, písm. a) až c), kteří však vykonali pouze část vojenské služby. Podrobnosti určí ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra.

Podrobnější předpisy k ustanovení odstavce 3 může vláda vydat nařízením, které může svěřit bližší úpravu obecným právním předpisům ministerstva vnitra.

Práce určitého druhu, zejména odborné, kancelářské a manipulační, mohou být ve Sboru vykonávány i zaměstnanci, kteří nejsou příslušníky Sboru. Ministr vnitra přidělí tyto zaměstnance z osobních stavů zaměstnanců státní služby všeobecné správy vnitřní, pokud jsou přiděleni bezpečnostním referátům národních výborů.

Pro tyto zaměstnance se zřizuje jednotný osobní stav zaměstnanců správní služby národní bezpečnosti.

Zaměstnance správní služby národní bezpečnosti může ministr vnitra převésti do Sboru, při čemž platí obdobně ustanovení § 16, odst. 5. Při převodu postupuje se obdobně podle vládního nařízení ze dne 12. července 1948, č. 200 Sb., o úpravě některých služebních a platových poměrů členů Sboru národní bezpečnosti.