§ 1.

Ministr vnitřního obchodu se zmocňuje, aby k zajištění oběhu zboží v rámci jednotného hospodářského plánu a v zájmu zabezpečení plynulé distribuce zboží, především pracujícímu obyvatelstvu, řídil a kontroloval na vnitřním trhu jeho oběh, odbyt a spotřebu a činil za tím účelem všechna nutná opatření, pokud k tomu není potřeba zákona.

§ 2.

Opatření všeobecné povahy, učiněná podle ustanovení § 1, vyhlásí ministerstvo vnitřního obchodu v Úředním listě.

§ 3.

(1)	Na příkaz ministerstva vnitřního obchodu nebo orgánů a podniků jím pověřených jsou vyzvané orgány nebo podniky povinny poskytovati zprávy, zasílati nebo předkládati zboží nebo jiné předměty, jako vzorky, výsledky zkoušek zboží a pod. ministerstvu vnitřního obchodu nebo orgánům nebo podnikům jím pověřeným. Předpisy o případné náhradě stanoví ministerstvo vnitřního obchodu vyhláškou v Úředním listě.
(2)	Podniky, u nichž se provádí kontrola nebo revise, jsou povinny býti nápomocny příslušným orgánům při plnění jejich úkolů, zejména podati potřebná vysvětlení a informace, předkládati účetní knihy, účetní zápisy, účetní doklady a veškeré záznamy a korespondenci, umožniti přístup do všech obchodních, provozních a skladištních místností a prostorů, kde se uskladňuje zboží; do jiných místností jen v případě důvodného podezření, že zboží jest v nich uloženo, na základě úředního písemného příkazu․
(3)	Orgány pověřené prováděním úkolů podle tohoto zákona nebo na nich zúčastněné, zejména také dozorčí orgány, znalci a všechny pomocné síly, jsou povinny zachovávati mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dověděly při své činnosti, nebudou-li této povinnosti ve veřejném zájmu zproštěny. Povinnost mlčenlivosti nezaniká skončením činnosti nebo služebního poměru.

§ 4.

(1)	Jednání a opomenutí, příčící se opatřením učiněným podle tohoto zákona nebo předpisům vydaným podle něho, trestají okresní národní výbory, pokud nejde o čin trestný soudně, jako správní přestupek peněžitým trestem do 1 000 000,- Kčs nebo vězením (uzamčením) do jednoho roku nebo oběma těmito tresty. Pro případ nedobytnosti vyměří se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do jednoho roku. Uloží-li se oba tresty, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu přesahovati jeden rok.
(2)	Kdo předsevezme jednání, směřující přímo ke spáchání přestupku a čin nedokoná jen pro nemožnost, nebo pro zevní překážku nebo pro náhodu, je trestně odpověden, jako kdyby byl čin dokonal.
(3)	Kdo návodem, rozkazem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci nebo jinak vědomě způsobí nebo usnadní spáchání přestupku jinou osobou (pachatelem), je stejně trestný, jako pachatel bez ohledu na potrestání pachatele samého.
(4)	Řízení o přestupcích podle tohoto zákona se provádí podle předpisů pro stíhání trestných činů v oboru vyživovacím, zásobovacím a cenovém.

§ 5.

(1)

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 26. června 1943, č. 175 Sb., o oběhu zboží. Dále se zrušuje zákon ze dne 5. června 1942, č. 100 Sl. z., o Nejvyšším úřadě pro zásobování ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pokud nejde o působnost ve věcech cenových.

(2)

Nedotčeny zůstávají veškeré předpisy o působnosti jiných ministerstev, ostatních ústředních úřadů nebo orgánů a to zejména:

a)	zákon ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu a předpisy jej pozměňující a doplňující,
b)	dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 109 Sb., o řízení výroby,
c)	dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 113 Sb., o úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu,
d)	dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 118 Sb., o opatřeních v řízení vyživovacího hospodářství ve znění zákona ze dne 1. prosince 1948, č. 274 Sb., jímž se mění dekret presidenta republiky o opatřeních v řízení vyživovacího hospodářství a rozšiřuje platnost některých jeho ustanovení na území Slovenska,
e)	zákon ze dne 11. března 1948, č. 38 Sb., o Národní bance Československé,
f)	zákon ze dne 7. dubna 1948, č. 80 Sb., kterým se ministr zemědělství zmocňuje k opatřením v zemědělské výrobě,
g)	zákon ze dne 22. února 1949, č. 60 Sb., o hospodářském plánování (plánovací zákon).

(3)

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na:

a)	výzbroj a jiné statky, které se vyrábějí jen pro potřebu vojenské správy, nebo které se podle své povahy nebo svého určení hodí výhradně pro tuto potřebu;
b)	léky, léčiva, diagnostické látky, séra a vakciny.