Zákon ze dne 21. prosince 1948, č. 283 Sb., o všeobecné dani, se mění a doplňuje takto:
| 1. | § 1 zní: „§ 1. Předmět a podmět daně. (1) Předmětem všeobecné nákupní daně (dále jen „daň“) je spotřebitelský nákup zboží a výkonů, uvedených ve zvláště vydaném sazebníku (dále jen „sazebník“). (2) Podmětem daně je spotřebitel.“ |
| 2. | § 2 zní: „§ 2. Výběrčí daně. Daň spotřebiteli odděleně účtuje, od něho vybere a odvede 1. | u zboží podnik maloobchodního stupně, a jde-li o zboží dovezené z ciziny spotřebitelem, celní orgán, | 2. | u výkonu podnik, který jej provedl.“ |
|
| 3. | § 3 zní: „§ 3. Základní pojmy. (1) Spotřebitelským nákupem se rozumí nákup (odstavec 2) provedený spotřebitelem (odstavec 3). (2) Nákupem se rozumí úplatné i bezúplatné nabytí zboží nebo výkonu od jiného. U podniku se za nákup považuje též získání zboží výrobou, kterou podnik sám provedl nebo si dal provésti ve mzdě nebo po domácku. To platí obdobně i pro výkony. (3) Spotřebitelem je ten, kdo nabývá zboží k jinému účelu, než aby je ve svém podniku zcizil nebo zpracoval nebo si je dal zpracovati ve mzdě nebo po domácku; za zpracování se považuje použití zboží jako suroviny, polotovaru, pomocné hmoty, provozní látky nebo jako součásti dalšího výrobku, nikoli však jako obalu. Spotřebitelem je též ten, kdo nabývá zboží jako provozního, podnikového nebo jiného nařízení. To platí obdobně i pro výkony. (4) Podnikem maloobchodního stupně se rozumí obchodní, výrobní i jakýkoliv jiný podnik, který vyskladní zboží přímo pro spotřebitele nebo použije zboží jako spotřebitel. (5) O vyskladnění jde, opouští-li zboží provozovnu výběrčího daně, aby přešlo do oběhu nebo přímo na spotřebitele. Přechází-li zboží do oběhu nebo přímo na spotřebitele odjinud než z provozovny výběrčího daně, považuje se za vyskladnění převzetí zboží odběratelem. (6) Podnik použije zboží jako spotřebitel, použije-li ho jinak, než že je zcizí nebo zpracuje (odstavec 3) nebo použije-li ho jako provozního, podnikového nebo jiného nařízení. (7) Za výkony se považují činnosti uvedené v sazebníku. (8) Ministr financí může pro účely tohoto zákona určitou nevýdělečnou činnost prohlásiti za podnik.“ |
| 4. | § 4 zní: „§ 4. Daňová zodpovědnost. (1) Zahájením výroby nebo jiné podnikové činnosti nebo započetím výkonu vzniká u podniku povinnost podrobit se kontrolním opatřením podle ustanovení tohoto zákona․ Podnik maloobchodního stupně, jakož i podnik provádějící výkony, stávají se zároveň zodpovědnými za vyúčtování, vybrání a odvedení daně. (2) Pro zboží dovezené z ciziny platí ustanovení o celní závaznosti.“ |
| 5. | § 5 zní: „§ 5. Vznik výběrčí povinnosti. Nárok státu na daň. (1) U zboží vzniká povinnost vybrat daň 1. vyskladněním 2. tím, že podnik použije zboží jako spotřebitel, 3. celním projednáním do volného oběhu nebo okamžikem, kdy zboží přechází do volného oběhu, aniž by bylo celně projednáno. (2) U výkonu vzniká povinnost vybrat daň jeho provedením. (3) Nárok státu na daň dospívá okamžikem placení za zboží nebo za výkon, nejpozději však čtrnáctého dne po dni vyskladnění zboží nebo provedení výkonu, nebylo-li za zboží nebo výkon v této lhůtě placeno nebo bylo-li placeno pouze částečně. V téže lhůtě dospívá nárok státu na daň, bylo-li zboží vyskladněno nebo výkon proveden bezúplatně. (4) Placením se rozumí každé plnění, tudíž nejen placení hotovými penězi, nýbrž i odúčtováním, dobropisem, směnkou, šekem, zbožím, výkonem, převzetím dluhu, postupem pohledávky a pod.“ |
| 6. | § 6 zní: „§ 6. (1) Do daňově vázaného oběhu se zboží vyskladňuje nebo z ciziny dováží bez daně v těchto případech. 1. vyskladňuje-li podnik zboží ze své provozovny do jiné své nebo cizí provozovny, děje-li se tak za účelem, aby zboží tam bylo zcizeno nebo zpracováno, 2. dováží-li podnik zboží z ciziny za účelem, aby je zcizil nebo zpracoval anebo si je dal zpracovat ve mzdě nebo po domácku, 3. dováží-li se nebo vyváží-li se zboží v záznamním styku podle § § 62 až 65 celního zákona nebo v případech a za podmínek podle § 87 nebo § 105 celního zákona, 4. vyskladňuje-li se zboží přímo do ciziny. (2) Zboží dovezené z ciziny podle odstavce 1, č. 2 nebo 3 bez daně se dále pro účely tohoto zákona považuje za zboží vyrobené v tuzemsku. (3) Ministr financí může vydat směrnice upravující postup podniků v případech podle odstavce 1.“ |
| 7. | Za § 6 se vkládá nový § 6a, který zní: „§ 6a. (1) U masa, cukru, obalů, drobných kancelářských potřeb, uhlí a pevných paliv z něho uměle vyrobených, minerálních olejů, elektřiny, svítiplynu, topné páry a topné vody je výběrčím daně podnik, který je vyskladní nebo jich použije jako spotřebitel, nebo celní orgán, bylo-li toto zboží dovezeno z ciziny. (2) Pro zboží uvedené v odstavci 1 neplatí daňově vázaný oběh ( § 6) vyjma případy, kdy se toto zboží vyskladňuje přímo do ciziny nebo vyskladňuje nebo dováží pro podniky určené nebo zřízené pro provozování zahraničního obchodu. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro jiné zboží vyňaté sazebníkem z daňově vázaného oběhu. (4) U zboží podléhajícího puncovní povinnosti se daň vybírá při puncování. (5) Sazebníkem může být zvlášť upraveno vybírání daně, pokud jde o zboží vyráběné zemědělci, soukromými a družstevními podniky a o jejich výkony.“ |
| 8. | Nadpis „Daňově vázaný oběh zboží.“ je společný pro § 6 i pro § 6a. |
| 9. | § 7 zní: „§ 7. Sazby a vztah daně k ceně. (1) Sazby daně se stanoví sazebníkem. (2) Daň není součástí ceny zboží nebo výkonu, výběrčí daně je proto povinen účtovat ji odděleně.“ |
| 10. | V § 8, odst. 2 se vypouští slovo „všeobecná“. |
| 11. | § zní: „§ 9. Cena. (1) Cenou u zboží vyrobeného v tuzemsku je cena, kterou výrobce účtuje nebo by účtoval prvnímu odbytovému stupni. Do ceny se nezapočítávají výdaje za přepravu vzešlé výrobci od vyskladnění zboží z jeho podniku a náklady na obaly, pokud tyto výdaje a náklady jsou účtovány odděleně. Podnik, který vyskladní zboží jinému podniku, je povinen vyznačit v účtě, dodacím listě, stvrzence nebo v jiném dokladu cenu podle věty první připadající na jednotku zboží. (2) Místo ceny uvedené v odstavci 1, větě první je v případech stanovených sazebníkem základem daně cena spotřebitelská nebo jiná cena. (3) Cenou u výkonu je cena, kterou podnik účtuje za výkon, čítajíc v to cenu zboží použitého při výkonu jako materiál, jakož i ostatní výdaje souvisící s výkonem. (4) Není-li pro účely daně cena udána nebo prokázána, nebo je-li sice udávána nebo prokazována, avšak okresní národní výbor ( § 18) nebo kontrolní orgán ( § 20 odst. 2) ji má za nízkou, je základem daně cena obecná. (5) Obecnou cenou zboží vyrobeného v tuzemsku se rozumí cena, kterou platí v mezích cenových předpisů první odbytový stupeň za zboží téhož druhu a provedení v době a v místě vyskladnění zboží z podniku výrobcova; do této ceny se nezapočítávají daň a výdaje za obaly. (6) Obecnou cenou výkonu se rozumí cena, která se v mezích cenových předpisů platí v době a v místě provedení výkonu za výkon stejného nebo podobného druhu. (7) U zboží dovezeného z ciziny je základem daně vybírané při celním projednání účtovaná cena, k níž se připočítávají výdaje za přepravu k hranicím a clo a dávky vybírané zároveň se clem z dováženého zboží. (8) Není-li cena dovezeného zboží při celním projednání prokázána, je základem daně hodnota, která se nejvíce blíží obecné ceně dovezeného zboží v místě výroby; k ní se připočítávají výdaje za přepravu k hranicím a clo a dávky vybírané zároveň se clem z dováženého zboží. (9) Při dovozu se cizí měna přepočítává na československou měnu podle kursu „zboží“ výplat příslušného kursovního lístku Národní banky Československé; není-li cizí měna uvedena ve výplatách, použije se kursu „zboží“ uvedeného v poznámkách ke kursovnímu lístku. Nejde-li o dovoz, přepočítává se cizí měna na československou měnu podle průměrného měsíčního kursu, který stanoví pro účely poplatků ministr financí vyhláškou v Úředním listě.“ |
| 12. | V § 11, odst. 1 se slovo „poplatník“ nahrazuje slovem „podnikatel“ a slova „poplatníkovy rodiny“ slovy „podnikatelovy rodiny“. |
| 13. | § 12 zní: „§ 12. Splatnost daně. (1) Daň je splatná patnáctého dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž dospěl nárok státu na daň ( § 5, odst. 3), nebo v němž podnik použil zboží jako spotřebitel. (2) Ministerstvo financí může povolit nebo uložit výběrčímu daně, aby odváděl daň denně nebo v jiné lhůtě. (3) Daň stanovená paušální částkou je splatná patnáctého dne každého kalendářního měsíce jednou dvanáctinou roční částky, nestanoví-li jinak sazebník nebo opatření týkající se paušálu. (4) Připadne-li den splatnosti na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, je daň splatná nejblíže následujícího všedního dne. (5) O splatnosti daně vybírané při celním projednání platí ustanovení o cle. Celní orgán jakožto výběrčí daně podle § 2, č. 1 daň pouze účtuje, vybere a odvede; další povinnosti, které zákon ukládá výběrčím daně, se na celní orgány nevztahují.“ |
| 14. | § 13 zní: „§ 13. Odvod daně. Daň se odvádí za každý samostatný závod odděleně. Ministerstvo financí nebo národní výbor jím zmocněný může podniku povolit nebo uložit, aby odváděl daň hromadně za všechny nebo za některé závody.“ |
| 15. | § 14 zní: „§ 14. Daňové hlášení. (1) Výběrčí daně je povinen předložit okresnímu národnímu výboru do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za bezprostředně předcházející měsíc daňové hlášení podle vzoru vydaného ministerstvem financí. (2) Okresní národní výbor přezkouší hlášení. Stanoví daň a jeví-li se proti hlášení odchylky, vyrozumí o stanovené dani výběrčího daně; tím není vyloučeno případné trestní stíhání. Okresní národní výbor může žádat výběrčího daně o vysvětlení, opravu nebo doplnění hlášení. (3) Zjistí-li výběrčí daně dodatečně, že daňové hlášení, které předložil okresnímu národnímu výboru, je nesprávné nebo neúplné, je povinen neprodleně to okresnímu národnímu výboru oznámit a zároveň uvést, v čem záleží nesprávnost nebo neúplnost. Výběrčího daně nelze trestně stíhat, učiní-li toto oznámení před zavedením trestního řízení nebo před zahájením kontroly. (4) Podnik je povinen v daňovém hlášení uvést i případy, v nichž použil zboží, kterého nabyl v daňově vázaném oběhu ( § 6) nebo se sazbou vázanou na podmínku, způsobem, který neodpovídá stanoveným podmínkám.“ |
| 16. | § 15 zní: „§ 15. Oznamovací povinnost. Výběrčí daně písemně oznámí okresnímu národnímu výboru zahájení podnikové činnosti, a to do 14 dnů od jejího zahájení. Rovněž oznámí do 14 dnů změny, ukončení, zastavení nebo přesídlení. Má-li podnik více poboček, závodů, provozoven nebo jiných technických jednotek, učiní oznámení okresnímu národnímu výboru o každé z nich zvlášť.“ |
| 17. | § 16 zní: „§ 16. Daňové záznamy a doklady. (1) Podniky, které nevedou řádné obchodní knihy, jsou povinny vést záznamy podle vzorů vydaných ministerstvem financí a za šetření zásad jím stanovených. (2) Podniky jsou povinny zapisovat příjem i výdej zboží a tržbu do svých účetních knih (záznamů) a vydat každému odběrateli průvodní či dodací list, účet nebo stvrzenku, a to spotřebiteli hned při vyskladnění, jinému odběrateli nejpozději do tří dnů po dni vyskladnění. Z těchto zápisů a dokladů musí být patrné zejména údaje o množství, druhu (s uvedením položky sazebníku) a ceně zboží, která je základem daně, a o tom, zda podnik zboží nabyl (při příjmu) a je vyskladnil (při výdeji) s daní nebo bez daně; z účetních knih (záznamů) musí býti též patrny měsíční úhrny množství vyskladněného zboží, cen a daně. Povinnost vydat odběrateli doklad odpadá, vyskladňuje-li podnik zboží spotřebiteli a nepřesahuje-li při tom cena (včetně daně) veškerého vyskladněného zboží 1000 Kčs. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro zapisování výkonů a pro vydávání dokladů o nich. (4) Podnik, který odebere zboží nebo přijme výkon od jiného podniku, je povinen žádat od něho, aby mu vydal doklad (odstavec 2); neobdrží-li jej, ohlásí to neprodleně okresnímu národnímu výboru. Spotřebitel je oprávněn žádati takový doklad, přesahuje-li cena (včetně daně) veškerého jemu vyskladněného zboží nebo přijatého výkonu 1000 Kčs.“ |
| 18. | § 17 zní: „§ 17. Vrácení daně. (1) Vezme-li výběrčí daně zboží od odběratele zpět pro vady nebo proto, že obchod byl dodatečně zrušen, nebo proto, že odběratel vrátil zboží pro vady ve lhůtě záruční, a vydá-li za ně výběrčí daně jiné zboží téhož druhu, má nárok na vrácení daně odvedené ze zboží, které vzal zpět. U stavby má výběrčí daně nárok na vrácení daně též v případě, kdy stavba nebyla pro vady objednatelem převzata nebo kdy stavební smlouva byla dodatečně zrušena; byla-li stavba objednatelem převzata, avšak její původní cena byla pro vady stavby snížena, má výběrčí daně nárok na vrácení daně připadající na tento cenový rozdíl. (2) Nezaplatil-li odběratel zcela nebo zčásti daň proto, že není prokazatelně schopen cenu zboží včetně daně platit, má výběrčí daně nárok na vrácení daně, která mu nebyla zaplacena; přesahuje-li daň cenu zboží, je další podmínkou nároku na vrácení daně, že výběrčí daně obdržel původně dodané zboží zpět. (3) Vezme-li výběrčí daně v případě podle odstavce 1 nebo 2 zboží zpět za cenu (bez daně), která je nižší než cena (bez daně) jím původně účtovaná, nemá nároku na vrácení daně připadající na tento cenový rozdíl. (4) Daň se vrátí tím způsobem, že si ji výběrčí daně odečte od daně, kterou je povinen odvést. Výběrčí daně to vyznačí v daňovém hlášení za měsíc, v němž vznikl nárok na vrácení, a ve svých účetních knihách a záznamech; jinak nárok zaniká. Přestane-li být výběrčím daně, vrátí se daň v hotovosti, nedluhuje-li jiné daně a dávky.“ |
| 19. | § 18 zní: „§ 18. Příslušnost. (1) Správu daně vykonávají: 1. v I. stolici okresní národní výbor, 2. v II. stolici krajský národní výbor. (2) Místní příslušnost se řídí místem, v němž je samostatný závod. O místní příslušnosti pro daň vybíranou při celním projednání platí ustanovení o cle. (3) Ministerstvo financí nebo národní výbory jím zmocněné mohou upravit místní příslušnost v jednotlivých případech jinak.“ |
| 20. | V § 19, odst. 1 se slovo „poplatníku“ nahrazuje slovy „výběrčímu daně“ a slova „u finančního úřadu I. stolice“ nahrazují slovy „u okresního národního výboru“. |
| 21. | V § 19, odst. 2 se slova „u poštovního úřadu k dopravě“ nahrazují slovy „k poštovní dopravě“. |
| 22. | § 19, odst. 4 zní: „(4) O odvolání rozhoduje okresní národní výbor, vyhoví-li mu plně; jinak o něm rozhoduje s konečnou platností krajský národní výbor, který může daň zvýšit.“ |
| 23. | § 20, odst. 1 zní: „(1) Podniky podléhají kontrole okresních a krajských národních výborů.“ |
| 24. | V § 20, odst. 4 se slovo „poplatníky“ nahrazuje slovem „výběrčími“ a slova „pro poplatníky“ slovy „pro výběrčí“. |
| 25. | V § 20, odst. 6 se vypouštějí slova „podléhajícím dani“. |
| 26. | V § 21, odst. 1 se vypouštějí slova „finančním úřadům a jejich orgánům“. |
| 27. | § 21, odst. 2 zní: „(2) Okresní a krajské národní výbory a jejich orgány jsou oprávněny žádat od osob zúčastněných na výrobě, odbytu nebo přepravě zboží, jakož i od osob provádějících nebo přijímajících výkony, aby poskytly účinnou pomoc při kontrole a podaly vysvětlení potřebné ke zjištění daňové povinnosti.“ |
| 28. | § 21, odst. 3 zní: „(3) Každý je povinen vypovídat ve věcech daně jako svědek, znalec, osoba přezvědná nebo jako odhadce. Výpověď smějí však odepřít osoby spřízněné s výběrčím daně nebo se spotřebitelem v přímé linii, sourozenci výběrčího daně nebo spotřebitele a manžel nebo manželka výběrčího daně nebo spotřebitele a jejich sourozenci.“ |
| 29. | § 22 zní: „§ 22. Věcné ručení. (1) Pro nevybranou daň vázne zákonné zástavní právo na zboží. (2) Pro vybranou, avšak neodvedenou daň a její příslušenství vázne na podniku výběrčího daně a jeho hospodářském příslušenství zákonné zástavní právo. Zákonné zástavní právo má na nemovitostech i bez knihovního zápisu přednost přede všemi v knihách zapsanými zástavními právy a jimi zajištěnými pohledávkami.“ |
| 30. | § 23 zní: „§ 23. Osobní ručení. (1) Za vybranou, avšak neodvedenou daň ručí: 1. | nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celku za úplatu nebo bez úplaty, za daň, kterou byli povinni odvést jeho předchůdci; | 2. | osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna odvést společnost v době, kdy byli jejími společníky; | 3. | osoby odpovědné za správu podniku za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou jsou odpovědny za jeho správu; | 4. | účastníci příležitostných sdružení za daň, kterou je povinno odvést toto sdružení v době, po kterou se zúčastnili příležitostného sdružení; | 5. | osoba pověřená vedením tuzemské provozovny výběrčího daně, který má bydliště nebo sídlo v cizině, za daň, kterou je povinen tento výběrčí daně odvést v době, po kterou byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny; | 6. | národní správce za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou byl odpověděn za národní správu podniku. |
(2) Ručitelé podle odstavce 1, číslo 3 zbaví se ručení, oznámí-li včas okresnímu národnímu výboru daňové nepořádky. (3) Podnik, který u zboží vyskladněného jinému podniku nevyznačí nebo nesprávně vyznačí cenu zboží ( § 9, odst. 1, věta první), ručí za daň připadající na nevyznačenou cenu nebo na nevyznačený rozdíl ceny. (4) Ručení se vztahuje též na příslušenství daně. (5) O uplatnění osobního ručení platí příslušné předpisy o přímých daních.“ |
| 31. | § 25 zní: „§ 25. Zvýšení daně. Nebyla-li splatná daň včas odvedena ( § 12), zaplatí výběrčí daně z částky včas neodvedené 5 % zvýšení; tím není vyloučeno trestní stíhání. Stejné následky postihují spotřebitele, nezaplatil-li včas daň výběrčímu daně.“ |
| 32. | V § 26 se slovo „Nezaplacená“ nahrazuje slovem „Dlužná“. |
| 33. | § 27 zní: „§ 27. Promlčení. (1) Právo stanovit daň se promlčuje v pěti letech počínajíc kalendářním rokem, který následuje po roce, v němž výběrčí daně splnil povinnost podat daňové hlášení. (2) Nebyla-li vinou výběrčího daně daň stanovena zcela nebo zčásti, počíná lhůta běžet teprve po uplynutí kalendářního roku, ve kterém okresní národní výbor nabyl možnosti daň stanovit. (3) Právo stanovit daň, o kterou bylo bez viny výběrčího daně stanoveno méně, se promlčí ve třech letech od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byla daň stanovena. (4) Promlčení se přetrhuje úkony, které okresní národní výbor provedl k stanovení daně a o kterých byl výběrčí daně vyrozuměn. Nová promlčecí lhůta počíná běžet od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl proveden poslední takový úkon. (5) Uplynulo-li však od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla výběrčí povinnost, 10 let, nelze již daň stanovit. (6) Právo vymáhat daň s příslušenstvím se promlčuje v pěti letech od uplynutí kalendářního roku, ve kterém se stala daň splatnou. Ustanovení odstavce 2 platí obdobně. (7) Promlčecí práva vymáhat daň se přetrhuje upomenutím, zavedením exekuce nebo uplatněním ručení. Nová promlčecí lhůta počíná běžet po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byla vydána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok nebo ve kterém bylo naposled uplatněno ručení. (8) O promlčení práva stanovit a vymáhat daň vybíranou při celním projednání platí předpisy o opravě nebo dodatečném vyměření a o promlčení celní pohledávky.“ |
| 34. | § 28, odst. 1 zní: „(1) Kdo daň úmyslně zkrátí, zatají nebo kdo úmyslně jinak poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisy podle něho vydané anebo se o to pokusí, dopustí se těžkého daňového přestupku a bude potrestán pokutou ve výši jednonásobku až desetinásobku zkrácené, zatajené nebo ohrožené daně; nejde-li o zkrácení, zatajení nebo ohrožení daně, trestá se pokutou do 10 000 000 Kčs.“ |
| 35. | V § 28, odst. 9, větě první se slovo „zboží“ nahrazuje slovy „zboží nebo dopravního prostředku, jímž je zboží dopravováno, nebo jímž je výkon prováděn,“ a ve větě druhé se za slova „právo k němu“ vkládají slova „nebo dopravní prostředek“. |
| 36. | § 28, odst. 10 zní: „(10) Osobě, která spáchala trestný čin podle odstavce 1 nebo 2, může okresní národní výbor odnít výrobní nebo živnostenské oprávnění.“ |
| 37. | V § 28, odst. 11 se slova „Úřady a podniky jsou povinny na žádost finančního úřadu ( § 18)“ nahrazují slovy „Orgány veřejné správy a podniky jsou povinny na žádost okresního národního výboru“. |
| 38. | § 29, odst. 1, věta první zní: „Od trestního řízení může být upuštěno, splní-li obviněný podmínky mu uložené.“ |
| 39. | V § 29, odst. 1, větě druhé se za slovo „zboží“ vkládají slova „nebo dopravní prostředek“. |
| 40. | V § 31, odst. 1 se slovo „úřad“ nahrazuje slovy „okresní národní výbor“ a slova „Zboží, podléhající dani,“ se nahrazují slovem „Zboží“. |
| 41. | V § 31, odst. 2 se slovo „úřadu“ nahrazuje slovy „okresního národního výboru“ a slovo „poplatníka“ se nahrazuje slovy „výběrčího daně“. |
| 42. | § 33 zní: „Nejvyšší vedení, dozor a vydávání směrnic zásadního rázu přísluší ministerstvu financí.“ |
| 43. | V § 35 se slova „všeobecné daně“ nahrazují slovy „všeobecné nákupní daně“. |
| 44. | V § 36 se nahrazují slova „Všeobecná daň“ slovy „Všeobecná nákupní daň“. |
| 45. | § 37 zní: „§ 37. Zmocnění. (1) Ministr financí se zmocňuje, aby podle potřeb jednotného hospodářského plánu a) | vyhláškou v Úředním listě vydal sazebník obsahující zejména zboží a výkony ( § 1) a sazby daně ( § 7) a s přihlédnutím k potřebám cenové politiky tento sazebník vyhláškami v Úředním listě měnil a doplňoval, | b) | nařízeními vydával předpisy k provádění zákona, | c) | vyhláškami v Úředním listě vydával, měnil a doplňoval závazné vysvětlivky k sazebníku. |
(2) Ministr financí se dále zmocňuje, aby a) | upravoval paušálem nebo jinak zdanění v případech, kde by postup podle ustanovení tohoto zákona byl spojen se zvláštními obtížemi nebo kde toho vyžaduje hospodárnější způsob provádění tohoto zákona nebo úspěšné plnění jednotného hospodářského plánu anebo kde toho vyžadují jiné veřejné zájmy, | b) | činil opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, které by mohly vzniknout prováděním tohoto zákona. |
(3) Ministr financí podá Národnímu shromáždění vždy při předložení státního závěrečného účtu za příslušný rok zprávu o tom, jaká opatření učinil nařízeními a vyhláškami podle ustanovení odstavce 1 písm. a) a b).“ |
